HELLOWEEN - My God-Given Right
všetko omrzí

HELLOWEEN - My God-Given Right
Giants & Monsters mě rekordně rychle omrzela, tak...

VICTORY - Gods Of Tomorrow
Super deska! Tohle Hermanovi (podle mě) sedne...

ELEFFSON - SOTO - Unbreakable
Mě to tedy příjemně překvapilo, nic jsem od toho...

DARK ANGEL - Extinction Level Event
popočúvame, keď si dali chlapci tú námahu, bicie...

DARK ANGEL - Extinction Level Event
Opravdu jde o velké zklamání , asi bylo očekávání...

ELEFFSON - SOTO - Unbreakable
K novému počinu projektu Ellefson-Soto jsem se...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Najlepšia doska HELLOWEEN od 7 Sinners a možno i...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Perfektní deska.Co skladba to pecka. Dýňovà...

SHINEDOWN - Planet Zero
Thumb up! Jasně, není to žádná ekvilibristika,...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Když big beat není bigbít

V mém blízkém okolí se každoročně koná festival zvaný Bigboš. Jeho název je odvozen od slova big beat, což v Česku a předtím Československu vždy znamenalo rockovou hudbu. Pořadatelé místní akce ale jakoby na tento žánr čím dál více zanevírali. Zatímco před lety ještě plocha Bigboše duněla pod tíhou bicích a ostrých kytar, letošní line-up zahrnoval jména jako Vladimír 518, Bára Poláková nebo Ivo Jahelka. Kde je onen rock, zeptal jsem se opatrně pod příspěvkem na facebookové zdi festivalu. Velmi záhy jsem byl jedním z fanoušků (nikoli organizátorů) poučen, že pojem "big beat" ve skutečnosti nemá s rockem nic společného a pořadatelé se tak ničemu nezpronevěřili. Má prvotní nedůvěra v toto tvrzení byla rychle rozmetána internetovým vyhledávačem, jenž dal evidentně vzdělanějšímu komentujícímu za pravdu. Při podrobnějším zkoumání vyšlo najevo, že se slovo bigbít etablovalo z nadřazeného pojmu "beat" a že si daný termín v 60. letech přivlastnila tuzemská scéna (jako první ho údajně použil zpěvák Pavel Sedláček). Ve světě se big beat jako žánrové označení objevilo až v letech devadesátých, a to v souvislosti s elektronickou taneční hudbou. Přestože si nemyslím, že by organizátoři akce Bigboš s těmito odbornými pojmy v době založení festivalu důmyslně operovali, jsem rád, že jsem se díky jejich postupnému komerčnatění dozvěděl něco nového. Člověk se zkrátka pořád učí, a všechno špatné může být pro něco dobré.

Petr Štěpnička, 10. 9. 2025

MEGADETH - The System Has Failed


„Usnul jsem na židli a probudil se s kompresí radiálního nervu, s úrazem až neuvěřitelně bizarním. Ještě horší než samotné zranění byla prognóza, že už nikdy nebudu hrát na kytaru. To byl můj konec,“ popsal problémy ze začátku milénia Dave Mustaine. Jeho život stále ovládaly drogy. Dostaly jej na dno, pod rukama se mu rozpadli Megadeth a rozpadalo se mu i manželství. Jeho žena Pamela požádala o rozvod a získala soudní zákaz styku Mustainea s dětmi, což pro něho byl největší trest. Bylo třeba začít věci řešit. ..více

[recenze]

[10.11.2022]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


ROYAL HUNT - Dystopia Part II


Když před dvěma lety dali Royal Hunt novému albu název „Dystopia“, svým obsahem v podstatě ideálně zapadlo do kontextu doby, neboť to, co se kolem nás dělo, skutečně mohlo působit jako cosi značně pesimistického, co s realitou má pramálo společného. A protože svět evidentně směr změnit nehodlá a některým událostem je těžké uvěřit, je název novinky „Dystopia Part II“ ze společenského hlediska opět trefou do černého. Dvojka v názvu však dokonale sedí i z pohledu hudebního ..více

[recenze]

[09.11.2022]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


HÄMÄRA - Ivory Tower


Hämära by mohl být skvělý název finské metalové kapely. Hämära jsou však ze Spojených států a ani jeden člen dle jména zřejmě nebude mít předky ze severské země. Hämära existují od roku 2007, nicméně diskografii mají více než skromnou. V roce 2015 vydali čtyřskladbové EP „Broken“ a teprve letos dokázali dostat na světlo světa debutovou desku „Ivory Tower“. Ta má i včetně intra devět skladeb a jen o pár minut překonává půlhodinovou stopáž. ..více

[recenze]

[09.11.2022]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


DRAGONHAMMER - Second Life


Dragonhammer nikdy nepatřili do první ligy italského power metalu (toho evropského už vůbec ne), do myslí zarputilejších fanoušků žánru se přesto stihli zapsat. Může za to několik pamětihodných skladeb, které jsou rozesety na předešlých čtyřech studiovkách. Nevýhodou kapely byla vždy autorská nevyrovnanost, kvůli které dobré položky obléhaly kousky méně záživné až mizerné. Nové album nese nadějný titul „Second Life“, který možná odkazuje k faktu, že se po poslední řadovce „Obscurity“ vyměnila podstatná část sestavy,..více

[recenze]

[08.11.2022]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]


SAMMY HAGAR & THE CIRCLE - Crazy Times


Sympatický americký kudrnáč Sammy Hagar toho v životě dokázal jistě víc, než si kdysi předsevzal. Dnes je za vodou, nemusí se spoléhat na prodeje alb či výdělečnost koncertů, na tom jeho živobytí nestojí, a proto natáčí nové desky jen tak pro zábavu. Když se někomu budou líbit, tak dobře. Když ne, důležité je, že se líbí Sammymu. Už dávno pohřbil komerční ambice z minulosti a současná alba připomínají spíše rozjetý jam, na kterém se v garáži sejde parta výjimečných muzikantů a nezávazně si spolu zahrají. ..více

[recenze]

[08.11.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


VICTORIA K - Kore


U mikrofonu stojí pohledná žena s působivým hlasem a kapela se v rámci uceleného námětu nebrání symfonickým vlivům. Pokud ve vás tahle velmi stručná a poněkud zavádějící (byť samozřejmě pravdivá) charakteristika, vyvolala pocit, že hrozí setkání s jedním z univerzálních zástupců symfonického holko-metalu, realita je podstatně barvitější. Tak, jak si svého času italská Lacuna Coil v některých kruzích vysloužila samostatnou stylovou škatulku s názvem kapely, tak by se australská Victoria K mohla hlásit..více

[recenze]

[07.11.2022]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


OLYMPIC - Sopka


Olympic v novém tisíciletí žil samostatným životem a desky vydával jen tak mimochodem, jen z pocitu, že se kapela chtěla ještě umělecky realizovat. Nutné to nebylo, bylo zřejmé, že to, co Jandova parta chtěla říct, už řekla v minulosti a všechna alba od „Dávno“ obsahovala snadno zaměnitelné, nevýrazné skladby, vypovídající jediné: Takhle tvoří kapela za zenitem! Olympic nepospíchal, mezi alby si nechával několikaleté rozestupy a soustředil se spíše na koncertování, což byla oblast, v níž slavil nepoměrně větší úspěchy. ..více

[recenze]

[07.11.2022]

[Jan Skala]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


VENOM INC. - There´s Only Black


Pojem Venom je instituce. Jedněmi milovaná, druhými proklínaná. Jedni tvrdí, že jsou nejryzejší black metal (což je svým způsobem pravda), druzí je odstrkávají jako přitvrzelý heavy metal či rock n`roll s dětinskými texty, ohánějící se peklem a Satanem. Je ale jedno, k jaké skupině se řadíte, jejich obrovský vliv a odkaz popřít nemůže ani největší škarohlíd. Minimálně alba „Welcome To Hell“ a „Black Metal“ jsou naprostým kultem, z kterého vycházely další generace hudebníků, ..více

[recenze]

[06.11.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Tony DOLAN (VENOM INC.) - Album Black Metal definovalo celý žánr


Tony Dolan neboli Demolition Man je dávno silně etablovaný muzikant na metalové scéně. První krok k tomu udělal dávno, když na sklonku osmdesátých let nastoupil do řad legendárních Venom, aby u zakladatelů black metalu vystřídal lídra Cronose a vytvořil s kapelou pokračování kultovních opusů „Welcome To Hell“ či „Black Metal“. Tato epizoda se smrskla jen na pár let, ale Venom jsou pro Tonyho celoživotním údělem. Spolu s kytaristou a zakládajícím členem kapely Mantasem už několik roků vedou vlastní verzi kapely, nazvanou Venom Inc. ..více

[rozhovory]

[06.11.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]


GINEVRA - We Belong to the Stars


Label Frontiers si při slepování nových projektů připisuje další položku do svého sáhodlouhého seznamu, i když tentokrát prvotní iniciativa vzešla od frontmana švédských melodiků Seventh Crystal, Kristiana Fyhra. Ten poslal vzorek skladeb, které chtěl pod křídly vydavatelství někdy v budoucnu realizovat a starý lišák Perugino musel zastříhat ušima, protože materiál, který se na nedávno vydaném počinu „We Belong To The Stars“ kapely Ginevra nachází, přesně zapadá do škatulky, kterou mají ve Frontiers velmi rádi. ..více

[recenze]

[05.11.2022]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


RED HOT CHILI PEPPERS - Return Of The Dream Canteen


Pokud existují kapely, které dokáží i po čtyřiceti letech existence přijít s deskou tak silnou, že může konkurovat albům vydávaným v době, kdy byly na svém vrcholu, je to spíše výjimka. Američtí Red Hot Chili Peppers by rádi takovou výjimkou byli, protože už jednou se jim povedl husarský kousek. Dokázali se na konci devadesátých let vrátit ve vrcholové formě s počinem „Californication“, jenž je katapultoval na samotný vrchol popularity, srovnatelným s majstrštykem „Blood Sugar Sex Magic“...více

[recenze]

[05.11.2022]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]


AVANTASIA - A Paranormal Evening With The Moonflower Society


Tobiase Sammeta považuji za nejvýraznější osobnost melodického metalu od přelomu milénia. Jelikož se domovská kapela Edguy z dlouhého spánku zatím probrat nehodlá, přichází na řadu další dílo Avantasie, deska s předlouhým názvem „A Paranormal Evening With the Moonflower Society“, kterou Sammet považuje za nepřímého nástupce desky „Moonglow“ z roku 2019, s čímž lze snadno souhlasit. Z prvních ukázek totiž nebyl cítit žádný posun v procesu skládání, ..více

[recenze]

[04.11.2022]

[František Šafr]

[17 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


THE CULT - Under The Midnight Sun


Britští The Cult na sebe nepospíchají a nevydávají alba s takovou frekvencí, jako tomu bylo v nejslavnější době, ohraničené lety 1984 a 1991. Jak tvrdí jejich předák Ian Astbury, musí vždy přijít inspirace pro nový koncept, dostatečně soudržný a přitažlivý. To se mu povedlo a múza přišla jako dar z nebes ve chvíli, kdy The Cult hráli na jednom skandinávském festivalu. Kapela zažila polární den, kdy slunce nezapadlo za horizont ani o půlnoci a pro spirituálně založeného Astburyho to byl natolik silný zážitek..více

[recenze]

[04.11.2022]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


MEGADETH - The World Needs A Hero


„Když jsem poprvé slyšel „Crush`Em“, měl jsem co dělat, abych se nepoblil,“ řekl na adresu největšího hitu alba „Risk“ Dave Mustaine. Nahrávku, která znamenala komerční propad Megadeth neměl rád a vinu se už krátce po vydání snažil svalit na kytaristu Martyho Friedmana. Ten se zapojil do skladatelského procesu mnohem více než v minulosti, proto si také vytáhl Černého Petra ve chvíli, kdy Mustaine udělal zásadní rozhodnutí o kytarovém postu. Friedman s kapelou zažil její nejúspěšnější a umělecky nejsilnější období, ..více

[recenze]

[03.11.2022]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


PUHDYS - Computer-Karriere


Kapele Puhdys byla v roce 1982 jako první (a zároveň i poslední) rockové kapele udělena Národní cena NDR II.stupně za „Prokazatelné úspěchy při tvorbě a interpretaci rockové hudby NDR na domácí i zahraniční scéně“. Bylo zřejmé, že soudruzi si cenili souboru, na kterém mohli prezentovat okolnímu světu, že nejen sportovci, ale i kulturní fronta má želízka v ohni, která dokážou oslovit posluchače západoevropských zemí. Krom ideologického hlediska, v němž kapela na domácí scéně suplovala hlad ..více

[recenze]

[03.11.2022]

[Jirka Lulek]

[22 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


ARCHITECTS - The Classic Symptoms Of A Broken Spirit


Architects zažívají velice plodné období. Po loňské desce „For Those That Wish to Exist“ se vydali pokořit dva legendární britské prostory – Royal Albert Hall a Abbey Road. Vznikla tak upgradovaná verze předchozí placky (ve skvělém orchestrálním provedení) a navíc se začaly objevovat singly na další album. Po roce se smečka z Brightonu vytasila v pořadí už s desátou fošnou ve své kariéře.

Zatímco „For Those That Wish to Exist“..více

[recenze]

[02.11.2022]

[Radek Neuman]

[1 komentář]

[hodnocení: 4/10]


NEUROTIC MACHINERY - A Loathsome Aberration


S novým logem a především s novým materiálem se prezentují tuzemští Neurotic Machinery. Na scéně jsou šestnáct let a za tu dobu stihli nasázet sedm dlouhohrajících desek. Nejnovější „A Loathsome Aberration“ obsahuje osm fláků a zhruba třicet pět minut muziky, jde o poněkud složitěji komponovaný death metal s příklony k modernějším stylům (deathcore) a kapele nechybí ani cit pro progresivnější postupy...více

[recenze]

[02.11.2022]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Listování : << < 113 / 666 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.11441 sekund.