METAL FOREVER & METAL MAN Web Zine

HYPERIA - Silhouettes Of Horror

V dominantně testosteronovém odvětví, kam metal určitě patří, je dobré každý ženský element vítat s otevřenou náručí. Obzvlášť cenné je to v případě, že se dámská přítomnost neváže k nějakému symfonickému tělesu a (řečeno silně metaforicky) prodává svůj talent v jiných subžánrech. Jednou z takových kapel je thrash/melodeathová Hyperia, v jejímž čele stojí satanáška Marlee Ryley. Znamená to vítězství na několika frontách – Marlee může potěšit heterosexuální či lesbické oko na koncertech,..více

[24.04.2022]

[Petr Štěpnička]

[hodnocení: 6,5/10]

CHRONOMANCY - Shadows In Atlantis

Když se vám nepodaří sjednotit formu a obsah, jen těžko se vyškrábete na Olymp. I když ten reálný mají Chronomancy ze své rodné Soluně takřka na dohled, na ten hudební to mají i se svým druhým albem „Shadows In Atlantis“ hodně daleko. K samoanalýze, tvrdící, že kapela hraje směs epického heavy / power metalu, obohaceného o symfonické, folkové i extrémní prvky, doplněného o texty s inspirací z historických faktů i smyšlených příběhů, ale také z vnitřních filozofického a existenciálního hledání,..více

[23.04.2022]

[Savapip]

[hodnocení: 5/10]

Mariangela DEMURTAS - Dark Ability

Portugalská zpěvačka Mariangela Demurtas si největší uznání vysloužila jako frontwoman kapely Tristania, v níž přebrala nelehkou úlohu po oblíbené Vibeke Stene a osvědčila se. Bohužel již osm let skupina nic nevydala a tak jsme Mariangelu mohli slyšet jako hostující zpěvačku v několika projektech, například u Moonspell, Melted Space nebo u Timma Tolkkiho. Nyní vydává první sólovou nahrávku. Jedná se sice pouze o čtyřskladbové EP, ale nabídne hudbu, kterou byste možná nečekali...více

[23.04.2022]

[Tomáš Marton]

DARK TRANQUILLITY, ENSIFERUM, DESERTED FEAR, VINEGAR HILL - 16.4.2022, Meet Factory, Praha

[hodnocení: 8/10]

Živá vystoupení se po nehorázně dlouhé covidové pauze začínají postupně rozjíždět. Jednou z prvních vlaštovek je společné turné severských spolků Dark Tranquillity a Ensiferum, které na Bílou sobotu zavítalo do pražského Meet Factory. Spojit koncertní aktivity rozjuchaných melodiků Ensiferum a zadumaných melancholiků Dark Tranquillity do společné šňůry mi přišlo jako dost nešťastný nápad a jsem si jistý, že nemalou část příznivců tvrdé hudby mohla žánrová rozdílnost headlinerů od návštěvy koncertu odradit. ..více

[reporty]

[22.04.2022]

[Moloch]

Bryan ADAMS - So Happy It Hurts

Za ta léta, co Bryan Adams působí na scéně, se stal synonymem pro nekomplikovaného rockového písničkáře, který dokázal napsat řadu hitů, ale pořad vaří ze stejných ingrediencí. Jeho trademark, na první poslech rozpoznatelný styl, mu přinesl mnoho fanoušků po světě, ale dnes už mu nedovoluje větší rozptyl či mírné experimenty. Adams se svými novými deskami jen musí plnit očekávání, přestože jeho příznivci moc dobře ví, že tak skvělou a žhavou kolekci, jakou byla v roce 1984 deska „Reckless“,..více

[22.04.2022]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

TRIVIUM - Vengeance Falls

Jakmile „In Waves“ rozrazilo dveře do mainstreamu, bylo nasnadě, že další zářez v diskografii floridské bandy bude pokračovat ve vyšlapané cestičce. Ustálená sestava dala hlavy dohromady a na v pořadí šesté album angažovala na post producenta zpěváka a frontmana Disturbed Davida Draimana.

V té době již zkušenostmi ošlehaný Draiman radil především v oblasti pěvecké. „Vengeance Falls“ má převahu čistých vokálů ..více

[21.04.2022]

[Radek Neuman]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]

DANGER DANGER - Four The Hard Way

Poté, co turné k „Dawn“ ztroskotalo, byla činnost Danger Danger sporadická. Kapela vyhlásila pauzu, která byla v médiích prezentována jako oficiální rozpad. „O něčem takovém jsme ale neuvažovali,“ řekl Bruno Ravel, vůdčí osobnost kapely, která se nacházela v jakémsi schizofrenním rozpoložení. Pořád si stála za stylem, který představila na alternativně grungeovém počinu „Dawn“, ale už stihla vypozorovat, že skladby nechávají fanoušky na koncertech zcela chladnými a naopak pořád zabírají věci z prvních dvou desek. ..více

[21.04.2022]

THE FLOWER KINGS – By Royal Decree

[hodnocení: 7/10]

Už od poloviny devadesátých let zaujímají švédští Flower Kings přední místo na prog rockové mapě světa. Kapela, sdružená okolo vedoucí persony Roine Stolta, si za téměř třicet let vydobyla ultimativní postavení mezí okolní progresivní smetánkou a svými opusy z let 1995 - 2007 se vepsala do srdcí nespočetných zástupů fans. Prvních deset nahrávek patři ke špičce žánru retro prog rock a další dvě nahrávky „Banks Of Eden“ a „Desolation Rose“ se drží jen v těsném závěsu. ..více

CYRIL - Amenti`s Coin. Secret Place Pt. II.

[20.04.2022]

[Michal]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

Německá neo progresivní kapela Cyril vyrostla před dvanácti lety na základech soft rockového spolku Gabria a prog metalových Toxic Smile. Hlavní iniciátorem byl producent, klávesista a skvělý saxofonista Marek Arnold, který je na německé art rockové scéně dobře známý ze Seven Steps To The Green Door, Flaming Row, či Damanek. S Cyril se chtěl věnovat sofistikovanější a melodičtější formě prog rocku a to se mu také podařilo, hlavně po připojení druhého zpěváka Manuela Schmida. Během jedné dekády kapela vydala tři alba s působivou směskou ..více

[20.04.2022]

[Jirka Lulek]

[hodnocení: 8/10]

HARDCORE SUPERSTAR - Abrakadabra

Že by s Hardcore Superstar přestávala být legrace? Kapela působila zhruba před patnácti, dvaceti lety jako odjištěný granát a jistota pro fanoušky drzého glammmetalového šklebu, kterému Švédi dali modernější výraz, vyrvali jej z osmdesátých let a transformovali do modernějších časů. Měli velkou zásluhu na tom, že ze Skandinávie začaly v první desetiletce vylézat podobně smýšlející kapely, které reflektovaly vlivy Guns N`Roses, Mötley Crüe či legendárních krajanů Hanoi Rocks a znovu alespoň na chvilku zažehly vlnu zájmu..více

[19.04.2022]

[hodnocení: 7/10]

AXEL RUDI PELL - Lost XXIII

V promo materiálech, které přišly spolu s novým albem Rudiho Pella, je opravdu velké množství fotografií. Člověk až žasne nad takovou marketingovou péčí, dokud nezačne jednotlivé obrázky rozklikávat. Na většině je německý hudebník ve stejných hadrech, v totožné pozici, s neměnným výrazem v obličeji (jednou se pokusí o úsměv), pouze se ve fotoshopu trochu pracovalo s pozadím. Bezděčně se tím vypíchla skutečnost, která se k Pellovi už velmi dlouho váže. Pořád dokola omílat podobné ..více

[19.04.2022]

[Petr Štěpnička]

[hodnocení: 5/10]

TREAT - The Endgame

Titul devátého alba Treat „The Endgame“ nezní z hlediska budoucnosti příliš optimisticky, nicméně jak se zdá z prohlášení kytaristy Anderse Wikstroma, spíš než podprahové sdělení o blížícím se (dalším) konci hry švédské party, znamená tento název (mimo jiné) trvající boj o přežití bratrů ve zbrani v letech vzestupů pádů, slz i smíchu. Od svého šestnáct let starého comebacku Treat nevydali slabou desku, a i v minulém století se řadili k nepřehlédnutelným hard rockovým melodickým kapelám. ..více

[18.04.2022]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

THE DOORS - Waiting For The Sun

Po incidentu v New Haven začali členové The Doors přehodnocovat svůj dosavadní přístup a částečně korigovat i v podstatě nekritický vztah k Jimu Morrisonovi. Bubeník John Densmore jej nemohl vystát delší dobu, zejména když po něm Morisson při koncertech házel různé předměty nebo spadl do bicí soupravy. Manzarek se Morrisonovi snažil domlouvat z pozice „staršího bratra“, ale bylo vidět, že slova nepadají na úrodnou půdu. Klávesista se problémy snažil hodit za hlavu a soustředil se..více

[18.04.2022]

Lee PAYNE (CLOVEN HOOF) - Jsme progrock v metalovém stylu!

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]

V prvním díle povídání o historii britské heavymetalové kapely Cloven Hoof jsme se s basistou, skladatelem a zakládajícím členem Lee Paynem dostali na konec osmdesátých let. Stopa kapely na příští dekádu zmizela. Objevila se až v roce 2001, kdy Lee začal kapelu rekonstruovat, vyvázaný ze smluvních problémů, které znemožňovaly rozlet v osmdesátých letech. Od té doby se historie už nepřervala a Cloven Hoof jsou tady stále, ač s dalšími obměnami sestavy. ..více

[rozhovory]

[17.04.2022]

CLOVEN HOOF - Time Assassin

S jídlem roste chuť a britští Cloven Hoof jsou toho důkazem. To, že kdysi patřili k Nové vlně britského heavy metalu, má svůj podíl na tom, že znějí stále tradičně, ovšem fakt, že v osmdesátých letech byli řazeni do zástupu šedých kapel, dnes žádný relevantní důvod nemá. Nebyli špatní, přestože zaspali dobu a bezejmenný debut vydali až v roce 1984. Proto je prakticky požrali jak velikáni klasického metalu, tak i mladé, dravé štiky čeledi thrashmetalové. A přestože osmdesátá léta byla pro heavy metal dobou zaslíbenou,..více

[17.04.2022]