Když se v roce 2014 Jonas Ekdahl a Henrik Danhage vrátili po čtyřech letech absence zpátky do kapely, nad celou touhle podivnou situací pořád visel otazník. A to i po vydání velmi přesvěčivé „Hymns for the Broken“. Evergrey ale od té doby v neměnné sestavě stvořili už druhé album a světe div se, ještě silnější, než byl jeho předchůdce. Na druhou stranu, ono to zas až tak překvapivé není. Dosavadní vývoj nasvědčoval tomu, že kapela se pomalu ale jistě usazuje ..
Čas vážně letí. Je těžké uvěřit, že je to víc jak jedenáct let, co vyšlo tohle album. K šestému počinu Evergrey „Monday Morning Apocalypse“ mám nejosobnější vztah z celé jejich diskografie. Především proto, že bylo prvním kompletním albem, které jsem od nich slyšela a které mi ukázalo kouzlo jejich tvorby. Ačkoli jsem se rychle seznámila i s těmi předchozími a od té doby sledovala kapelu v reálném čase, zůstalo také tím nejposlouchajším a jasnou volbou při špatné náladě. ..
Páté album švédských progressivců vyšlo pouhý rok po svém předchůdci, v roce 2004. Kapela měla za sebou americké turné s Arch Enemy a původně měla v plánu vyrazit po Evropě v roli předkapely, ale nepodařilo se jim najít žádné vhodné turné. Místo toho se tedy rozhodli zavřít do studia, kde je čekal nelehký úkol. Není vůbec snadné vyrovnat se s výzvou, kdy musí kapela stvořit následovníka veleúspěšného a kritiky přijímaného alba...
Na přelomu let 2002 a 2003 pracovali Evergrey ve studiu na v pořadí čtvrtém albu. Bylo jasné, že to budou mít ve snaze navázat na úspěšné „In Search of Truth“ pořádně těžké, ale Švédové byli jak vidno na vrcholu svých tvůrčích sil a ani trochu nezaváhali. Byl to právě čtvrtý počin „Recreation Day“, který k nim přitáhl pozornost širokého publika a udělal z nich s definitivní platností jednoho z lídrů žánru. I na tomhle albu proběhla korekce sestavy, kdy kapela konečně našla stálého klávesáka, který se měl v kapele usadit. ..
Ke konci roku 2001 vyšlo švédským Evergrey třetí album, jejich první pod velkou nahrávací společností. Podpisu s InsideOut předcházelo jejich vystoupení na americkém Progpoweru, na které kapela vzpomíná jako na naprosto tragické, při kterém se pokazilo snad všechno, co mohlo. Tom se navíc před zástupcem společnosti uvedl tím, že ho polil pivem. Přesto ale smlouvu získali a nic nebránilo tomu, aby vydali ambiciózní koncepční album...
Následovník debutového alba, který dostal název „Solitude Dominance Tragedy“, byl nahrán mezi únorem a dubnem roku 1999 a světlo světa spatřil v květnu téhož roku pod hlavičkou švýcarské nahrávací společnosti Hall of Sermon. Hned zkraje přišla změna sestavy, když odešel klávesák Will Chandra a poprvé a naposled v historii byla z Evergrey čtyřčlenná kapela. Situace kolem line-upu byla v té době vůbec komplikovaná...
Jen málokdy se mi už poslední dobou stane, že bych zahlédla oznámení o nějakém koncertě a měla chuť začít skákat radostí. Jenže výjimky se naštěstí pořád ještě najdou a akce, která měla nám a našim východním sousedům přivést hned tři špičkové kapely italské scény, byla z výjimek nejpřekvapivějších. Přemýšlení tedy nebylo dlouhé a vlastně ani rozhodování, jestli přidat k už naplánované Ostravě i slovenskou Nitru o den později. Secret Sphere ..
Evergrey, hudební varianta instantní deprese v tom nejlepším balení. Kapela, která vznikla v roce 1995 ve švédském Gothenburgu a ačkoli její kariéra rozhodně nebyla přímočará a její sestava stabilní, zásobuje své fanoušky kvalitními a osobitými alby už přes dvacet let. Bylo to někdy v roce 2006, kdy objevovat novou muziku bylo podstatně větší umění, než v dnešní době, kdy jsem poprvé slyšela skladbu „Monday Morning Apocalypse“ ..
Minulý rok byl v mnoha ohledech velmi podivný a jsem dost ráda, že už je za námi. Na druhou stranu, co se týče nálože muziky, nemůžu si stěžovat ani v nejmenším. Naprostá většina kapel, na které jsem vsázela, přišla s opravdu silnými alby. Obzlášť progová scéna rozhodně nestrádala a mě velice těší jak skvělá forma některých klasiků, tak hromada nových jmen, které mají na to se v budoucnu mezi klasiky počítat – a to nejen z žánrových supervelmocí,..
Když jsem tuhle exotickou kapelu v roce 2010 objevila s jejich druhým albem „Desert Call“, měla jsem okamžitě jasno, že jejich tvorba rozhodně stojí za sledování. Když hned o rok později vydala následovníka „Tales of the Sand“, který byl obrovským krokem kupředu na všech frontách, předpovídala jsem v recenzi, že by se jim mělo brzy dostat velké pozornosti širšího publika. Což se ale vyplnilo jenom napůl a pak se po Myrath na pět let slehla zem. Minulý rok ale znamenal čtvrté album „Legacy“, turné se Symphony X..
Dostáváme se k poslední položce seriálu o projektu holandského génia a na tuhle jsem se těšila ze všeho nejvíc. Už jsem zmínila, že se nemůžu rozhodnout, který ze tří vrcholů Arjenovy tvorby je skutečně nejlepší, ale mohu s jistotou tvrdit, že „binární“ album má pro mě největší emocionální hodnotu. Nejen, že bylo moje vůbec první od Ayreon (nalákalo mě neskutečnou koncentrací mých oblíbených zpěváků), ale dost pravděpodobně to bylo také album..
Roky po vydání „The Universal Migrator“ věnoval Arjen především dvěma vedlejším projektům, do kterých se pustil s vervou. Tím prvním byl v roce 2001 Ambeon, na kterém sám nahrál většinu nástrojů a za mikrofon si vybral v té době teprve čtrnáctiletou Astrid van der Veen. Název vznikl kombinací slov Ayreon a ambient, což dost napovídá o hudebním zaměření, které prozkoumává jemnější hudební odstíny. Jediné album projektu nese název „Fate of a Dreamer“..
Tentýž rok jako jeho o kousek starší dvojče „The Universal Migrator Part I“ vychází i druhá polovina příběhu posledního přeživšího kolonisty na Marsu. Zatímco první album uspokojilo všechny milovníky prog rocku, na to druhé si brousili zuby fanoušci, kteří preferují tvrdší elementy v hudbě Ayreon. Jinak koncept zůstával stejný – pokračujeme v načatém příběhu, pěkně jedna skladba na zpěváka...
V roce 2000 vyšly Ayreon simultánně dvě alba: „The Dream Sequencer“ a „Flight of the Migrator“, obě zastřešená názvem „The Universal Migrator“ a spojená příběhem. Po úspěchu, který se dostavil s vydáním „Into the Electric Castle“, Arjen cítil potřebu vytvořit album, které bude stát na vlastních nohou a nebude pouze čerpat z předchozího a derivovat formuli, která tak dobře fungovala. Tentokrát se rozhodl skladatelský proces ..
Možná to byl komerční propad předchozího alba „Actual Fantasy“, co přimělo Arjena si na malou chvíli od projektu Ayreon odpočinout a věnovat se něčemu úplně jinému, jen tak pro radost. V roce 1996 tedy vyšlo naprosto anonymně album s titulem „Strange Hobby“. Arjenovo jméno nebylo uvedeno ani na obalu, ani v bookletu a posluchači se nedočkali vysvětlení, kdo album nahrál. „Strange Hobby“ je složeno z coververzí..
Druhé album pod hlavičkou Ayreon následovalo pouhý rok po vydání debutu. Dostalo název „Actual Fantasy“ a Arjen název vysvětluje jako pokus simulovat fantazii, ne realitu. „Skutečná fantazie“ má být tedy něco jako opak virtuální reality. Tohle album se projektu Ayreon vymyká snad po všech stránkách. Jako jediné nemá ucelený příběh a zároveň nezapadá do hlavní linie konceptu, které se jako stříbrná nit táhne celou diskografií. ..
Ayreon. Projekt, který už mnoho let přináší tolik hudebních požitků progovým fanouškům a bývá často zmiňován jako jedna z vůbec prvních metalových oper. Projekt, ve kterém se vystřídalo ohromné množství hostů a který spojuje ty nejtalentovanější zpěváky na scéně a svými texty vypráví posluchačům plnohodnotné příběhy a bere je na výpravy fantastickými světy, minulostí, budoucností, ale i lidským nitrem. ..
Norským progressivcům se předchozí deskou „Nine“ podařilo rozdělit svoje fandy na dva tábory. Zatímco první skupina zamačkávala slzu kvůli ústupu od stylu a smutnila po časech „The 1st Chapter“ a „Isolate“, druhá plnými doušky nasávala originální dílo, které kapela dokázala vytvořit. Po čtyřech letech bylo tedy „Havoc“ na progové scéně očekáváno s napětím. Přiznejme si hned zkraje, že dílo není tak silné jako „Nine“ – to samé se ale popravdě dá říct a velmi vysokém procentu alb. ..
Brainstorm budou vždycky Brainstorm, i kdyby se zbytek světa stavěl na hlavu. Můžete si skoro s jistotu vsadit, že do dvou let tu budeme mít další album, že kapela nikdy výrazně neuhne ze svého zaběhnutého stylu (jedenáct „pravověrných“ desek budiž toho jasným důkazem), že při show bude kapela vždycky převážně vsázet na osvědčené hity a že pokud jejich koncert budete chtít vidět, bude to většinou na turné s Primal Fear. Další jistota jsou pak vokály. ..
Šest osvědčených jmen, u kterých se splnila má vysoká očekávání a čtyři velice příjemná překvapení z nečekaných směrů. Tak dopadla moje bilance minulého roku, který byl pro mě pořád ve znamení přizpůsobování se životu v nové zemi, nedostatku času a naprostého nedostatku koncertů. Proto jsem se tentokrát zaměřila pouze na alba a ještě k tomu poněkud ve zkratce. Nakonec, říká se, že je lepší vyhořet, než se stěhovat a já posledních pár krutých dní silně souhlasím...
Když to posledně byli nemrtví jednorožci, proč by to tentokrát nemohli být vesmírný král goblinů a astrální trpaslíci z Aberdeenu. Gloryhammer, za kterými stojí Chris Bowes z Alestorm, a kteří byli od začátku nahlíženi jako takový sranda-projekt, nabírají od vydání prvního alba fanoušky závratnou rychlostí a s kvalitou své tvorby ukazují prostředníček velké spoustě epických symfo kapel, které se berou smrtelně vážně. ..
Whatrock je kapela z Jaroměře, která byla pro mě, a dovolím si říct i pro většinu pozorovatelů české scény, doteď naprosto neznámá. A to i přesto, že obrysy začalo uskupení získávat už v roce 2006 během školních let zakládajících členů. Současná sestava v čele se zpěvačkou Zdeňkou Pozůstalovou je pohromadě od roku 2012 a o rok později se objevuje jejich první vydané EP „Led a slzy“. Whatrock při plnohodnotném nástupu na scénu očividně neztrácí čas..
Tak Kamelot jsou znovu tu s novým albem, což je samo o sobě v mém žebříčku událostí roku. Jedenáctá položka jejich diskografie je zároveň druhým počinem s „nováčkem“ za mikrofonem, což nám myslím dává dostatečný odstup, abychom účinkování švédského hasiče Tommyho Karevika zhodnotili. Dnes už je nad slunce jasné, jak moc se tahle výměna zpěváků povedla. Jakkoli skeptičtí byli fanoušci po odchodu Roye Khana..
Doba, kdy měl člověk pocit, že je Jorn Lande snad na každé druhé desce, je naštěstí pryč (teď ho na téhle pozici vystřídal Fabio Lione). Landeho hlas jsem sice vždycky měla ráda, ale jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. Navíc mi vždycky nejvíc seděl ve věcech, které tvořil s Beyond Twilight nebo Masterplan. Na tento styl ovšem on sám očividně zanevřel a v poslední době se soustředil především na svá sólová alba, která, slušně řečeno, začala zapadat čím dál hlouběji do zoufalé nudy. ..
Celých pět let tentokrát trvalo perfekcionistovi Hansimu a jeho bandě doručit svým fanouškům následovníka extrémně povedeného „At the Edge of Time“, po kterém někteří z fanoušků začali větřit návrat formy z 90. let. Hned na úvod je třeba říct, že „Beyond the Red Mirror“ navazuje přesně tam, kde nás kapela posledně opustila, ačkoli ve výsledku předchozí počin nepřekonává. Strážci se posledními dvěma deskami vrátili k pompéznímu stylu, ale zároveň nezapomněli vše namíchat..
Tahle prozatím docela nenápadná kapela z hlavního města Švédska mě zaujala už při vydání jejich debutového alba „Mountain“. Existuje totiž sice docela dost kapel, které mají ve svém středu talentovanou a charismatickou krásku, ale nestává se každý den, aby člověk narazil na frontwoman afrického původu. Ačkoli bylo jejich první album poněkud nízkonákladové a na jeho kvalitě se to bohužel podepsalo..
Tři roky pilovali NeonFly následníka svého debutu „Outshine the Sun“, se kterým si (s podporou pilného živého hraní) vybudovali na scéně výbornou startovní pozici. S tím samozřejmě přišel tlak dokázat, že velmi povedené první album dokážou alespoň vyrovnat, v lepším případě trumfnout. Že nic nebylo ponecháno náhodě, dokazuje už výběr Dennise Warda jako producenta...
Rok 2014 byl pro mě poněkud chaotický. Mezi závěrečnou snahou o univerzitní titul, stěhováním a nekonečným bojem se švédským byrokratickým systémem bohužel nezbylo na muziku tolik času, kolik bych si představovala. Což se týká především návštevy koncertů. Naštěstí uplynulý rok nebyl skoupý na kvalitní alba a vrchní desítka se sestavila skoro sama. Pojďme se tedy podívat, co mi udělalo radost: ..
„So I'm sad, time does not heal....“
Tak tohle je mi opravdu zajímavá kombinace. Jádro kapely (nebo projektu, to se asi ještě uvidí v budoucnu) tvoří dva ex členové Pretty Maids – kytarista Ricky Marx a basák Kenn Jackson a mikrofonu se ujal Jo Amore z francouzských Nightmare, jehož hlas nezaměníte s nikým jiným, i kdybyste se hodně snažili. Když dojde na takovouhle kaši, kde jsou hlavními přísadami rovnou dva členové kapely s výrazným stylem a tak výrazný zpěvák, mohl by se výsledek zdát velmi předvídatelným. ..
Dva roky práce nechala tahle dánská čtveřice na přípravách následovníka předchozího eponymního alba. Vydání „Horizons“ bylo původně naplánováno už na minulý rok a sama kapela omlouvá zpoždění tím, že jsou šílení perfekcionisté. Po poslechu desky to pánům opravdu věřím a rozhodně se nebojím říct, že se vyplatilo čekat. Pokud jste ještě s Anubis Gate neměli tu čest a líbí se vám ona poněkud chladnější a strojovější odnož melodického progu ve stylu Threshold nebo Andromeda, s jistou můžu tvrdit, že s touhle bandou neprohloupíte. ..
V roce 2009 kapela vydala další desku, od které jsem popravdě předem už nic nečekala. A to nejenom kvůli formě kapely, ale také kvůli samotnému tématu. Koncept má být o amerických vojácích, kteří zažili boje od 2. světové války dodnes. Především se pak soustředí na válku v Iráku. Tate kvůli tomu strávil několik let rozhovory s vojáky, v čele s jeho vlastím otcem, a sbíráním jejich osobních příběhů. No nezní vám to prostě extrémně americky? ..
Rok po vydání druhého dílu „Operation: Mindcrime“ měla kapela napilno. Rozhodla se vydat kompilační album největších hitů „Sign of Times“, a ještě na podzim téhož roku desáté řadové album, které se ovšem ukázalo být pouze albem coverů, nikoli vlastní tvorby. Nápad na vyšel ze hry „hádej riff“, kterou během zvukovek hráli kytaristé Wilton a Stone. Kapela se dohodla že každý člen vybere na nahrávku dvě skladby, na které nahrají cover ..
V téhle době to v Queensrÿche začínalo být opravdu divoké. Hned po turné „The Art of Live“ dostal padáka dlouholetý manažer kapely Lars Sorensen a na jeho místo nastoupila Tateova dcera Susan, která působila jako jeho asistent od roku 2001. Tate si z toho udělal pěkný rodinný podnik a jeho nadvláda tak byla úplná. V mezidobí stihl Michael Wilton sólo album pod hlavičkou kapely Soulbender a v roce 2004 oznámila kapela,..|
Dnes je 2.1.2026, svátek má Karina
|
| Autor Ray |
|
[25.05.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
EVERGREY – Monday Morning Apocalypse
|
[18.05.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[11.05.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[04.05.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[27.04.2017] [hodnocení: 10/10] |
EVERGREY – Solitude Dominance Tragedy
|
[20.04.2017] [hodnocení: 9/10] |
|
[18.04.2017] |
|
[13.04.2017] [hodnocení: 8/10] |
Redaktorská bilance roku 2016 (Ray)
|
[18.01.2017] |
|
[17.01.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[27.10.2016] [hodnocení: 10/10] |
|
[20.10.2016] [hodnocení: 10/10] |
AYREON – The Universal Migrator Part II: Flight of the Migrator
|
[13.10.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
AYREON – The Universal Migrator Part I: The Dream Sequencer
|
[06.10.2016] [hodnocení: 9/10] |
AYREON – Into the Electric Castle
|
[29.09.2016] [hodnocení: 10/10] |
|
[22.09.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.09.2016] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.04.2016] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.02.2016] [hodnocení: 8/10] |
Redaktorská bilance roku 2015 (Ray)
|
[15.01.2016] |
GLORYHAMMER – Space 1992 – Rise of the Chaos Wizards
|
[02.11.2015] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[13.10.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.06.2015] [hodnocení: 10/10] |
Jorn LANDE & Trond HOLTER – Dracula: Swing of Death
|
[05.06.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
BLIND GUARDIAN – Beyond the Red Mirror
|
[26.05.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
NUBIAN ROSE – Mental Revolution
|
[02.05.2015] [hodnocení: 8/10] |
NEONFLY – Strangers in Paradise
|
[06.04.2015] [hodnocení: 9,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2014 (Ray)
|
[21.01.2015] |
EVERGREY – Hymns for the Broken
|
[29.10.2014] [hodnocení: 10/10] |
|
[09.09.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.07.2014] [hodnocení: 9/10] |
QUEENSRŸCHE – American Soldier
|
[22.05.2014] [hodnocení: 1,5/10] |
|
[15.05.2014] [hodnocení: 5,5/10] |
QUEENSRŸCHE – Operation: Mindcrime II
|
[08.05.2014] [hodnocení: 5/10] |