AEDAN SKY - The Universal Realm
Gamma Ray už má na sobě příliš tíhy času, aby...

ALESTORM - The Thunderfist Chronicles
Možná si měli novinky z předchozího EP nechat na...

HELLOWEEN - My God-Given Right
Ja to mam presne opačne ,čím viac novy album...

HELLOWEEN - My God-Given Right
všetko omrzí

HELLOWEEN - My God-Given Right
Giants & Monsters mě rekordně rychle omrzela, tak...

VICTORY - Gods Of Tomorrow
Super deska! Tohle Hermanovi (podle mě) sedne...

ELEFFSON - SOTO - Unbreakable
Mě to tedy příjemně překvapilo, nic jsem od toho...

DARK ANGEL - Extinction Level Event
popočúvame, keď si dali chlapci tú námahu, bicie...

DARK ANGEL - Extinction Level Event
Opravdu jde o velké zklamání , asi bylo očekávání...

ELEFFSON - SOTO - Unbreakable
K novému počinu projektu Ellefson-Soto jsem se...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Když big beat není bigbít

V mém blízkém okolí se každoročně koná festival zvaný Bigboš. Jeho název je odvozen od slova big beat, což v Česku a předtím Československu vždy znamenalo rockovou hudbu. Pořadatelé místní akce ale jakoby na tento žánr čím dál více zanevírali. Zatímco před lety ještě plocha Bigboše duněla pod tíhou bicích a ostrých kytar, letošní line-up zahrnoval jména jako Vladimír 518, Bára Poláková nebo Ivo Jahelka. Kde je onen rock, zeptal jsem se opatrně pod příspěvkem na facebookové zdi festivalu. Velmi záhy jsem byl jedním z fanoušků (nikoli organizátorů) poučen, že pojem "big beat" ve skutečnosti nemá s rockem nic společného a pořadatelé se tak ničemu nezpronevěřili. Má prvotní nedůvěra v toto tvrzení byla rychle rozmetána internetovým vyhledávačem, jenž dal evidentně vzdělanějšímu komentujícímu za pravdu. Při podrobnějším zkoumání vyšlo najevo, že se slovo bigbít etablovalo z nadřazeného pojmu "beat" a že si daný termín v 60. letech přivlastnila tuzemská scéna (jako první ho údajně použil zpěvák Pavel Sedláček). Ve světě se big beat jako žánrové označení objevilo až v letech devadesátých, a to v souvislosti s elektronickou taneční hudbou. Přestože si nemyslím, že by organizátoři akce Bigboš s těmito odbornými pojmy v době založení festivalu důmyslně operovali, jsem rád, že jsem se díky jejich postupnému komerčnatění dozvěděl něco nového. Člověk se zkrátka pořád učí, a všechno špatné může být pro něco dobré.

Petr Štěpnička, 10. 9. 2025

TRIVIUM - The Crusade


Kapela, nabažena úspěchem z „Ascendancy“, na nic nečekala a ihned se vrhla do nahrávání další desky s názvem „The Crusade“. Se stejnou sestavou a stejným producentským vedením za necelý rok přece nemohla šlápnout vedle, že?

Recept na úspěch byl napsaný. Tvrdost, rychlost a melodiku snoubilo Trivium v „Ascendancy“ na výbornou a nic nebránilo floridské kapele formuli zopakovat a variovat. ..více

[recenze]

[31.03.2022]

[Radek Neuman]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 4/10]


DANGER DANGER - Danger Danger


Léta běží a člověk se při vyřknutí letopočtu leckdy podiví, jak je to vlastně dlouho. Koho by napadlo, že Danger Danger, kdysi kometa hairmetalového nebe a na pár chvil miláčci hudebního tisku i stanice MTV, si letos připomíná pětatřicet let od svého založení. Toto výročí mimoděk připomíná i to, jak celá nablýskaná americké scéna je stará a přitom v myslích řady fanoušků stále ještě živá. Kapely už dnes nejsou na vrcholu, netvoří je postpubertální modelové, kterým pánbůh dal do vínku kromě atraktivního vzhledu i kousek hudebního nadání, ..více

[recenze]

[31.03.2022]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


Michael ROMEO - War of the Worlds // Pt. 2


Strčíte-li do názvu alba dovětek „Pt. 1“, dá se předpokládat, že v hlavě máte vizi, ve které se objevuje i nějaký ten „Pt. 2“. Skvělý kytarista Symphony X Michael Romeo před čtyřmi lety představil ohromně košaté sólové album „War Of The Worlds Pt. 1“, takže otázka nezněla zda, ale kdy přijde pokračování. Vzhledem k tomu, že prodleva mezi prvním a druhým albem Romeovy sólové kariéry zabrala dvacet tři let, nešlo o úplně jednoduchou odpověď, ale Romeo své příznivce tentokrát (i přes souběžně probíhající práce..více

[recenze]

[30.03.2022]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


DAGOBA - By Night


V pomyslném souboji dvou největších francouzských kapel současné metalové scény, Gojiry a Dagoby, druhá jmenovaná stále prohrává. Nelze obě kapely spolu zcela srovnávat, každá ke své tvorbě přistupuje jinak, protože tam, kde je Gojira metalovým inspirativním a průkopnickým vulkánem, tam Dagoba jako by přešlapovala na místě a stále přemýšlela o tom, jak se co nejvíce zalíbit širšímu spektru publika. Gojira se její styl vyplácí a pomalu se o ní začíná mluvit jako o novodobých metalových titánech, ..více

[recenze]

[30.03.2022]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 5,5/10]


MARILLION - An Hour Before It`s Dark


V souvislosti s britskými Marillion se už dobrá dvě desetiletí (a nejspíš i déle) mluví jako o největší art rockové kapele současnosti. A i když tato sympatická parta nepobírá status legendy a nikdy vzhledem k daleko menší popularitě žánru, za který celou svou kariéru pečlivě kope, status hvězd žánru pobírat nebude, její čestné místo na špičce progresivní pyramidy to v žádném případě nezmenšuje. Sedmdesáté roky jsou dávno minulostí, stejně jako klasický art rock, který byl tehdy plně v kurzu. ..více

[recenze]

[29.03.2022]

[Michal]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


EVADNE - The Pale Light Of Fireflies


Evadne existují již od roku 2003, ale jejich kariéra byla pořádně odstartována až debutem „The 13th Condition“ z roku 2007. Nyní mají na kontě čtvrté album, které vyšlo na štědrý den loňského roku, jmenuje se „The Pale Light of Fireflies“ a je plné gothic/doom metalu. Evadne potvrzují, že tomuto žánru se ve Španělsku docela daří, vzpomeňme na jejich krajany Helevorn či Golgothu. Evadne však k žánru přistupují trochu jinak. ..více

[recenze]

[29.03.2022]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


HIBRIA - Me7amorphosis


Brazilské partě Hibria se na našich stránkách věnujeme pravidelně, většinou ale bez nějaké vetší radosti. První dvě fošny byly dobré, následující čtyři už obcházelo autorské tápání a šeď. Po nedávném odchodu zpěváka Iuri Sansona (nyní Eternity´s End), jehož hlas byl pro Hibrii zcela typický, se navíc sázkařský kurz na zlepšení situace ještě snížil. Jenže kdyby si někdo zahazardoval a na brazilskou formaci vsadil, možná by teď byl ve vatě (jde o imaginární přirovnání, pro sázkové kanceláře je naštěstí oblast metalu málo přitažlivá)...více

[recenze]

[28.03.2022]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


THE BEATLES - Let It Be


Když v dubnu 1970 prolétla světem zpráva o tom, že Paul McCartney opustil The Beatles, řada zasvěcených věděla, že s největší legendou historie moderní hudby je už několik měsíců stejně konec. Kapela od srpna 1969 byla ve stádiu klinické smrti, John Lennon už pracoval jen s Yoko Ono na jejich společné tvorbě pod hlavičkou Plastic Ono Band a zbylí členové se připravovali na sólovou dráhu. Lennon měl čerstvě venku sólový hit „Give Peace A Chance“, protiválečný manifest, ..více

[recenze]

[28.03.2022]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Olli HERMAN (RECKLESS LOVE) - Znovu jsme se narodili!


Někdejší kometa skandinávské hairmetalové scény se vrací po šesti letech s novým albem. A s jiným výrazem, než na jaký byli fanoušci zvyklí. Kapela částečně opustila původní rock n`roll, implantovala do své hudby řadu tanečních prvků a vytvořila album „Turborider“, které se zdá být přelomem v kariéře. Šest let je dlouhá doba, Reckless Love se během ní vyvinuli v trochu jinou kapelu a teď napjatě čekají, jak na jejich aktuální tvář zareagují staří fanoušci. O vývoji i o problémech, které způsobily nejdelší pauzu v dosavadní kariéře kapely..více

[rozhovory]

[27.03.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]


RECKLESS LOVE - Turborider


Jako by doba utíkala Reckless Love mezi prsty. Na začátku minulé desetiletky platila finská parta za nejzářivější novou kometu na skandinávském rockovém nebi a první tři alba, vydaná v rychlém sledu, z nich udělala hvězdy. To, co vrchovatě naznačil debut, dotáhla nasládlá hitovka „Animal Attraction“ a o poznání tvrdší „Spirit“ do konce, a Reckless Love mohla čekat velká a zářivá budoucnost. Ale osud to naplánoval jinak. Jako kdyby se něco zadrhlo a kapela se začala kazit. První tři desky byly napěchované skvělými hity, ..více

[recenze]

[27.03.2022]

[Jan Skala]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


NOCTURNA - Daughters In The Night


Začíná to vypadat, že dámské duo u mikrofonu by mohlo být trendem, který se bude u metalových kapel prosazovat čím dál víc. Sice může být obtížné najít a udržet v řadách kapely dvojici sladěných zpěvaček (své by mohla vyprávět velmi slušně rozjetá slovenská Symfobia), ale když to vyjde, benefit je jednoznačný. Jasně zářivým příkladem může být symfo-metalová parta Nocturna, vzniklá v loňském roce, která představila své debutové album „Daughters In The Night“. Nejen názvem alba, ale i skutečností,..více

[recenze]

[26.03.2022]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8,5/10]


TEN - Here Be Monsters


Poslední roky nebyly pro britské Ten po umělecké stránce nejlepším obdobím. Desky „Stormwarning“ či „Albion“ odhalily v plné nahotě fakt, že kapela má svůj zenit za sebou a po dobrých albech z přelomu milénia došlo na totální vyčerpání, patrné jak ze skladeb samotných, tak z hlasu zpěváka Garyho Hughese. Ode dna se Ten odrazili s albem „Isla De Muerta“, ač ani toto nebylo výstavním kouskem mixu klasického hard rocku a AOR. Po mizérii předchozích let konečně ukázalo, že se kapela nemusí zaobírat definitivním koncem..více

[recenze]

[26.03.2022]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


SERIOUS BLACK - Vengeance Is Mine


Thomen Stauch, Roland Grapow, Alex Holzwarth, Bob Katsionis a nyní Urban Breed. Pokud se v souvislosti se Serious Black svého času přetřásal pojem all-stars seskupení, seznam osobností, které během osmi let působení sestavu již opustili, dává tušit, že hvězdný prach z kapely systematicky opadává. Bob Katsionis se sice k členství v kapele nehlásí, ale na aktuálním albu docela aktivně přiložil ruku k dílu a posledního odpadlíka Urbana Breeda nahradil Nikola Mijič, který o svých pěveckých schopnostech ..více

[recenze]

[25.03.2022]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


Steve VAI - Inviolate


O vlivu a umění Steva Vaie není třeba polemizovat, protože už navždy zůstane jedním z největších mistrů rockové kytary, navíc stylově velice doširoka rozkročený. Když pomineme jeho dřevní začátky v sedmdesátých letech, kdy se spíše snažil do detailu přehrát sóla svých oblíbenců Jimmyho Page, Ritchieho Blackmorea, Jimiho Hendrixe nebo Jeffa Becka, nelze nezmínit fakt, že si ho jako osmnáctiletého střelce vybral král avantgardního rocku Frank Zappa. S ním Vai hrál několik let a Zappův trochu schizofrenický a neuchopitelný styl..více

[recenze]

[25.03.2022]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


TRIVIUM - Ascendancy


Po debutu „Ember to Inferno“ si kapely všimli hlavouni z Roadrunner Records a Trivium s nimi podepsali nahrávání další desky. Tou dobou hrál na postu kytaristy už Corey Beaulieu a na basu vystřídal Brenta Younga Paolo Gregoletto. Floridská parta začala nahrávat desku s názvem „Ascendancy“.

Úvod desky napovídá, že tady bude vše minimálně o level výš. Rychlost, tvrdost a melodika se v prvních písních kombinuje tak mistrně a elegantně,..více

[recenze]

[24.03.2022]

[Radek Neuman]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


SLASH`S SNAKEPIT - Ain`t Life Grand


„Když jsme začali pracovat na novém materiálu, bylo všechno divné,“ řekl Slash o tvorbě nové desky Guns N`Roses v roce 1996. „Ve zkušebně jsem byl já, Duff, Matt Sorum a občas i Dizzy Reed. Ale Axl nikdy. Chodil tam v noci s Paulem Hugem a dělal na úplně něčem jiném.“ Práce stála a kapela začínala být čím dál nervóznější. Ovšem jaká kapela? Guns N`Roses se rozdělili na dva tábory a dokonce se spekulovalo o tom, že pod slavným názvem bude pokračovat sestava, která nahrála „It`s Five O`Clock Somewhere“,..více

[recenze]

[24.03.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


SANHEDRIN - Lights On


Velký sanhedrin – tak se nazýval nejvyšší soud starověkého Izraele. Čítal sedmdesát dva členů, schvaloval zákony a trestal falešné proroky. V kapele Sanhedrin z Brooklynu jsou jen tři členové a svou muzikou by klidně mohli trestat falešné proroky tradičního heavy metalu. Ostatně, o něčem podobném mluví i bubeník Nathan „V době, kdy naši heavy metaloví hrdinové začínají mizet ze scény z důvodu podlomeného zdraví nebo kvůli měnícím se společenským konvencím, tak my, Sanhedrin..více

[recenze]

[23.03.2022]

[Jirka Lulek]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


Listování : << < 140 / 666 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.05528 sekund.