Eddie VEDDER - Earthling

Čas letí jako zběsilý a už je to více než třicet let, co Eddie Vedder jako předák nových hvězd Pearl Jam vtrhl na scénu a šokoval návštěvníky koncertů akrobatickými kousky na pódiových konstrukcích. Na začátku devadesátých let se stal jedním ze symbolů nastupující grungeové revoluce a svým vášnivým projevem poháněl největší hity tehdejší generace. „Even Flow“, „Jeremy“, „Black“ či „Daughter“ byly těmi nejvýraznějšími a díky nim je Vedderovo jméno zapsáno ..více

[recenze]

[15.03.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

SCORPIONS - Rock Believer

Od vydání debutového alba německých hard rockových dinosaurů Scorpions právě uplynulo padesát let. Jak je vidět, okřídlené tvrzení o tom, že věk je jenom číslo a v reálu je vám tolik, na kolik se cítíte, v tomhle případě platí na sto procent. A Scorpions se zjevně cítí mladě a poměrně svěže. Kapela, která na konci první dekády tohoto století svoji kariéru „definitivně“ odpískala s odůvodněním, že další pokračování by bylo jen ze setrvačnosti, což v podstatě potvrdila nejen krátce na to vydaným albem "Comeblack", ..více

[recenze]

[14.03.2022]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

THE BEATLES - Yellow Submarine

V roce 1968 se začínala projevovat nevraživost mezi členy The Beatles. Zejména mezi Johnem Lennonem a Paulem McCartneyem. Druhý jmenovaný stále více nelibě nesl fakt, že kam Lennon přišel, na jakoukoliv schůzku kapely, zkoušky či natáčení, všude jej následovala milenka Yoko Ono. To podle McCartneyho výrazně ztěžovalo práci kapely na novém materiálu, který byl znovu tvrdě vyžadován. Lennon nemohl přenést přes srdce, že po smrti manažera Briana Epsteina se McCartney pasoval ..více

[recenze]

[14.03.2022]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

Jizzy PEARL (LOVE/HATE, QUIET RIOT) - Jsem stále součástí Sunset Stripu

I když dnes zpěvák Jizzy Pearl stojí v čele kapely Quiet Riot, nezapomíná na svou někdejší štaci ze začátku devadesátých let Love/Hate. Tuto dávno rozpadlou kapelu připomíná v současnosti vydáním alba „Hell, CA“, kde se na obalu vedle jeho jména objevuje i název Love/Hate. O comeback se nejedná, z někdejší sestavy, která natočila alba „Blackout In The Red Room“, či „Wasted In America“ v ní zbyl jen Jizzy, ale i tak Pearlova současná tvorba má k této partě stále blízko. I přesto, že v minulých letech prošel zpěvák i sestavami Ratt či L.A. Guns, ..více

[rozhovory]

[13.03.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

LOVE/HATE - Hell, CA

Už je to více než třicet let, co se americká kapela Love/Hate, vedená charismatickým zpěvákem Jizzym Pearlem, vyhřívala na výsluní popularity. Tehdy netušila, že jde o pověstných patnáct minut slávy. Uběhlo jen pár let a bylo po všem. Ve víru všeobecné revoluce hudebního trhu si na konci devadesátých let už nikdo nevzpomněl na to, že kdysi kapela měla venku skvělé album „Blackout In The Red Room“ s nervním hitem „Why Do You Think They Call It Dope?“, který v roce 1990 zapadl do doby, ..více

[recenze]

[13.03.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

W.E.B. - Colloseum

Je docela veselé (tohle slovo v souvislosti s touhle kapelou zaznělo naposledy…), že řecká kapela W.E.B. se na svých stránkách označuje jako symfometalová parta. Nepředpokládám, že by na příznivce black metalu (primárně), či deathu (trochu s odstupem) mohlo avizované stylové zaměření fungovat jako magnet, i přes to, že symfoničnost pochopitelně v tvorbě W.E.B. místo má. Nikoliv však jako stylotvorný prvek, ale spíš jako dobrá cesta pro zvýraznění extrému a teatrálnosti, ve které si řecká čtveřice s chutí libuje...více

[recenze]

[12.03.2022]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

THE FUNERAL ORCHESTRA - Funeral Death - Apocalyptic Plague Ritual II

Nebe je temné, blíží se sněhová bouře, krajina se halí do pohřební mlhy. Do naprostého ticha kráká starý havran, sedící na holých větvích umírajícího stromu. Hřmotné dunění zesiluje a přichází apokalypsa. Konec světa, konec všeho… Přesně tak působí nástup desky „Funeral Death – Apocalyptic Plague Ritual II“. Název, stejně jako jméno kapely – The Funeral Orchestra – symbolizuje přesně to, co tito Švédi chtějí prostřednictvím hudby sdělit. Je to chorobné, zmučené a zkázonosné. Zároveň ale přitažlivé. ..více

[recenze]

[12.03.2022]

[Jaroslav Hubka]

[1 komentář]

[hodnocení: 8,5/10]

XIII. STOLETÍ, BLOODY, DEAD AND SEXY - 5.3.2022, Palác Akropolis, Praha

Zdá se, že covidová pandemie pomalu polevuje (doufejme, že to není jen dočasný stav), což se mimo jiné projevuje tím, že koncertní aktivita mnohých kapel se navrací do normálu, tedy alespoň co se domácí scény týče. Na velké zahraniční hvězdy si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Klubové akce však jedou na plné obrátky. Jednou z takových byla i sobotní pražská zastávka "Amulet tour 2022", v rámci kterého gothic roková legenda XIII. století oslavuje třicet let od vydání své debutové desky ..více

[reporty]

[11.03.2022]

[Moloch]

[0 komentářů ]

MESSA - Close

V záplavě stovek italských těžkotonážních kapel se krom několika profláklých jmen spíše melodičtějšího zaměření kupodivu objevují i chmurné black metalové spolky a neméně temné party, věnující se doom metalu. Jedna z nich vznikla v roce 2014 spoluprací půvabné zpěvačky Sáry s kytaristou Markem. Zanedlouho se přidal další kytarista Alberto a bubeník Rocco. Všichni opustili malé vesničky, dodnes silně ovlivněné katolickou vírou a jako svoji základnu si vybrali tajemné městečko Cittadella v provincii Padova...více

[recenze]

[11.03.2022]

[Jirka Lulek]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

VICTORY - Gods Of Tomorrow

Otázku, nakolik je legitimní současná existence Victory, když v ní po desetileté studiové pauze nezůstal už žádný ze zakládajících členů, by šlo snadno odbýt konstatováním, že léta, které v kapele strávil kytarista Herman Frank, jej v podstatě opravňují k tomu, aby na sebe vzal odpovědnost za probuzení kapely z hibernace. Důležité je zdůraznit i fakt, že v rámci své sólové dráhy je Herman Frank natolik aktivní (a relativně úspěšný), že v comebacku Victory není potřeba hledat nějaké postranní úmysly ..více

[recenze]

[10.03.2022]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

DIO - Master Of The Moon

V roce 2004 byl Dio plný nadějí a entuziasmu. Přestože jeho poslední alba se kvalitou ani komerčním úspěchem nerovnala nejlepším věcem, dosáhl postavení legendy „na kterou se nesahá“, Poklony mu sekali mladí umělci z tehdejší heavymetalové vlny, pro něž byl takřka bohem. Sám odmítal žít z podstaty, ač recenze z celého světa na poslední album „Killing The Dragon“ nebyly úplně jednoznačné a pochvalné. Mluvilo se o vykrádání sama sebe, o otřepaných textových motivech i o neinvenční hudební složce. ..více

[recenze]

[10.03.2022]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 5,5/10]

AMORPHIS - Halo

Alba Amorphis se dobře prodávají a kapela je respektována napříč metalovou komunitou. Mají ji rádi fanoušci melodického metalu i ti, co dávají přednost extrémnějším odnožím kovového žánru.Nyní Amorphis přicházejí s novým albem „Halo“. Stejně jako předešlé dvě nahrávky, i zde s nimi spolupracoval producent Jens Bogren a jak kapela přiznává, měl opět velké slovo. „Halo“ je završením pomyslné trilogie nahrávek právě pod taktovkou Bogrena. Všechny tři desky mají stylově příbuzné obaly – jedná se takřka o mandaly. ..více

[recenze]

[09.03.2022]

[Tomáš Marton]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

Powermetalové novinky roku 2022 - část II. - kapely PLANESWALKER, CHRONOSFEAR a PREHISTORIA

V USA existuje malý vesmír powermetalových hudebníků, kteří se různě prolínají, tvoří nové projekty a vzájemně si hostují na albech. Jedním z velmi aktivních je kytarista Jason Ashcraft, známý z formací Dire Peril nebo Helion Prime. Ten před dvěma lety založil spolek Planeswalker se zpěvákem Sozosem Michaelem, jenž se nedávno stal vokalistou známých Gloryhammer a v případě Planeswalker se postaral o hudbu i texty. Dvojice těchto hudebníků si k tvorbě debutu „Tales Of Magic“ (inspirovaného fantasy hrou „Magic: the Gathering"..více

[recenze]

[09.03.2022]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

VOIVOD - Synchro Anarchy

Jednou z největších hudebních událostí letošního roku je bez pochyb vydání nového alba legendárních, druhdy thrasherů, dnes spíše prog rockerů Voivod z Kanady. S průletem diskografií tohoto souboru, který letos slaví čtyřicet let na scéně, si připadáte jako na horské dráze – není tu prostor pro přešlapování na místě, neustále přichází překvapení v podobě stylových zákrut od v počátcích punkem šmrncnutého thrashe, přes prog metalové období, završené nesmrtelným pomníkem „The Outer Limits“ ..více

[recenze]

[08.03.2022]

[Jirka Lulek]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

Tony MARTIN - Thorns

Kdyby Tony Martin nazpíval za celou svou kariéru pouze výstavní kusy pozdní diskografie Black Sabbath „Headless Cross“ a „Tyr“, měl by o místo na slunci postaráno. Byť se na něho v té době koukalo jako na někoho, kdo brání znovuspojení s Ozzym Osbournem (nebo aspoň s Ronniem Jamesem Diem) a řada skalních fanoušků jej nikdy nepřijala za svého, má Tony Martin své neodmyslitelné a podstatné místo v sabbathovské historii. Je s podivem, že do doby, než se po Rayovi Gillenovi jal přezpívat desku „The Eternal Idol“, ..více

[recenze]

[08.03.2022]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

INSANIA - GRRRotesky

Je neuvěřitelné, jak svěže a mladě brněnská Insania působí, ačkoliv existuje již od roku 1987 a o její zkušenosti svědčí i fakt, že je ověnčena cenami Anděl za desky „Rock‘n’Freud“ a „Zapal dům poraž strom“. Nová nahrávka „GRRRotesky“ je desátým řadovým zásekem do bohaté diskografie skupiny, jež začínala jako thrash metalová smečka a postupně se vypracovala až k těžko zařaditelnému crossoveru. Insania je svá a jedinečná...více

[recenze]

[07.03.2022]

[Tomáš Marton]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

THE BEATLES - The Beatles

Po smrti manažera Briana Epsteina jako kdyby na celou kapelu padla deprese a členy opouštěla chuť do společné tvorby. Nepotřebovali nového manažera, potřebovali vůdčí osobnost, která by dokázala kočírovat jejich přebubřelá ega, dokázala si poradit s Harrisonovou nezúčastněností a uměla přimět Lennona, aby hlavní část své energie věnoval kapele. Do takové role se pasoval Paul McCartney, ale narážel na nedostatek respektu, neboť s jeho novou funkcí se zejména Lennon nehodlal smířit. Tento okamžik se stal ..více

[recenze]

[07.03.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]