HELLOWEEN - My God-Given Right
všetko omrzí

HELLOWEEN - My God-Given Right
Giants & Monsters mě rekordně rychle omrzela, tak...

VICTORY - Gods Of Tomorrow
Super deska! Tohle Hermanovi (podle mě) sedne...

ELEFFSON - SOTO - Unbreakable
Mě to tedy příjemně překvapilo, nic jsem od toho...

DARK ANGEL - Extinction Level Event
popočúvame, keď si dali chlapci tú námahu, bicie...

DARK ANGEL - Extinction Level Event
Opravdu jde o velké zklamání , asi bylo očekávání...

ELEFFSON - SOTO - Unbreakable
K novému počinu projektu Ellefson-Soto jsem se...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Najlepšia doska HELLOWEEN od 7 Sinners a možno i...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Perfektní deska.Co skladba to pecka. Dýňovà...

SHINEDOWN - Planet Zero
Thumb up! Jasně, není to žádná ekvilibristika,...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Když big beat není bigbít

V mém blízkém okolí se každoročně koná festival zvaný Bigboš. Jeho název je odvozen od slova big beat, což v Česku a předtím Československu vždy znamenalo rockovou hudbu. Pořadatelé místní akce ale jakoby na tento žánr čím dál více zanevírali. Zatímco před lety ještě plocha Bigboše duněla pod tíhou bicích a ostrých kytar, letošní line-up zahrnoval jména jako Vladimír 518, Bára Poláková nebo Ivo Jahelka. Kde je onen rock, zeptal jsem se opatrně pod příspěvkem na facebookové zdi festivalu. Velmi záhy jsem byl jedním z fanoušků (nikoli organizátorů) poučen, že pojem "big beat" ve skutečnosti nemá s rockem nic společného a pořadatelé se tak ničemu nezpronevěřili. Má prvotní nedůvěra v toto tvrzení byla rychle rozmetána internetovým vyhledávačem, jenž dal evidentně vzdělanějšímu komentujícímu za pravdu. Při podrobnějším zkoumání vyšlo najevo, že se slovo bigbít etablovalo z nadřazeného pojmu "beat" a že si daný termín v 60. letech přivlastnila tuzemská scéna (jako první ho údajně použil zpěvák Pavel Sedláček). Ve světě se big beat jako žánrové označení objevilo až v letech devadesátých, a to v souvislosti s elektronickou taneční hudbou. Přestože si nemyslím, že by organizátoři akce Bigboš s těmito odbornými pojmy v době založení festivalu důmyslně operovali, jsem rád, že jsem se díky jejich postupnému komerčnatění dozvěděl něco nového. Člověk se zkrátka pořád učí, a všechno špatné může být pro něco dobré.

Petr Štěpnička, 10. 9. 2025

INEKAFE - Made In Czechoslovakia


Je jasné, že pro Vratka Rohoně už nejsou Inekafe životní prioritou.Je to takhle už bezmála dvacet let, co slovenská punková stálice vydala album „Bez udania dovodu“, a pak se Rohoň rozhodl pro kariéru profesionálního pilota, čímž Inekafe odstavil na druhou kolej. Skončila doba mladických radovánek, kdy se kapela drala na vrchol s výtečnými deskami „Čumil“, „Je tu niekto?“ a „Príbeh“, čímž se oprávněně stala jednou z nejžádanějších slovenských akvizic. Měla skvělé nápady, chytlavé melodie z ní létaly..více

[recenze]

[26.11.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]


EPICA - The Alchemy Project


Holandská symfo-metalová stálice Epica měla vždy skvělá EP, která mnohdy přinášela zajímavější materiál než řadová alba. Rok a půl po předchozí výborné desce „Omega“ přišel čas na novou hudbu v podobě EP „The Alchemy Project“. Název velice pěkně obsah nahrávky a potěší i humorný obal nahrávky. EP trvá přes půl hodiny a tak by mohlo jít klidně o klasické album. Sedm skladeb demonstruje alchymii mezi Epicou a dalšími umělci. Všechny skladby jsou propojením hudby typické pro Epicu a tvorby dalších muzikantů a zpěváků. ..více

[recenze]

[26.11.2022]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


XENTRIX - Seven Words


Jak složitá může být existence kapely napříč desetiletími, o tom by mohla vyprávět dvojice Dennis Gasser a Kristian Havard z britských Xentrix. Na povedené debutové album „Shattered Existence“ navázalo několik méně úspěšných řadovek, poté přišel rozpad, návrat a další rozpad kapely, to vše v rozmezí zhruba tří dekád. Situace se začala zlepšovat až v roce 2017, kdy do opětovně resuscitované formace nastoupil zpěvák a kytarista Jay Walsh. S ním Britové chytli druhý (nebo třetí, čtvrtý?) dech,..více

[recenze]

[25.11.2022]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 5,5/10]


STRYPER - The Final Battle


Stabilita a tradice. O to jde americkým Stryper v současnosti především. Proto před pár lety vyměnili problémového basistu Tima Gainese za bývalého hráče Firehouse Perryho Richardsona a v současné době stáčejí kormidlo co nejvíce zpět do osmdesátých let. V té době měli největší úspěch, dosahovali s alby „Soldiers Under Command“, „To Hell With The Devil“ a „In God We Trust“ zlatých a platinových prodejů a stali se jedním z nejviditelnějších symbolů křesťanského heavy..více

[recenze]

[25.11.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


PUHDYS - Neue Helden


Po podprůměrné desce „Ohne Schminke“ se kapela více soustředila na koncerty, tam fandové až tak velké změny stylu nezaznamenali, z nového alba zazněly dvě ukázky a zbytek repertoáru byl vystavěn na osvědčených a úspěšných číslech z předchozích povedených desek. Oba frontmani kapely s firmou došli k závěru, že příklon k populárnímu synth popu a estrádám poskytne velmi slušný výdělek a z obchodního hlediska nebude špatný nápad vydat v tomto stylu sólová alba, což vypadalo lépe, ..více

[recenze]

[24.11.2022]

[Jirka Lulek]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


David COVERDALE - White Snake


Příběh britského zpěváka Davida Coverdalea, jenž začal před padesáti lety, sice pomalu končí, ale co tenhle chlápek dokázal, je úctyhodné a bude navždy zapsáno v rockové historii zlatým písmem. Nejen proto, že Coverdale disponoval nezaměnitelným, jako skála silným hlasem s neopakovatelným feelingem, ale také pro to, že jeho diskografie je dostatečně obsáhlá a ve výsledku neobsahuje ani jednu desku, o níž by se dalo mluvit jako o průměrné. Jeho sólová tvorba nikdy nebyla tak viditelná..více

[recenze]

[24.11.2022]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


CANDLEMASS - Sweet Evil Sun


Švédští průkopníci a v podstatě i jedni ze zakladatelů doom metalu chytli očividně druhý dech. Stalo se to po nečekaném znovuangažování původního zpěváka Johana Längqvista, který byl v roce 1986 zodpovědný za stylotvorný debut „Epicus Doomicus Metallicus“, jenž nastavil zcela jiné standardy v podání zatěžkaného sabbathovského zvuku a vytvořil zcela definitivně styl zvaný doom metal, tedy alespoň jeho evropskou tvář. Längqvist ale Candlemass hned po vydání alba opustil, a tak mohlo dojít ..více

[recenze]

[23.11.2022]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


ANTHEA - Tales Untold


Symfonický metal je doménou především evropských kapel. Anthea je ale ze Spojených států amerických. Její pojetí žánru však odpovídá symfo-metalu, jaký jsme zvyklí poslouchat na evropské scéně Mladá kapela před dvěma lety vydala debutové album „Illusion“, novou nahrávku nazvala „Tales Untold“ a servíruje na ní deset skladeb.

Titulka desku otvírá ve stylu Nightwish. Místo operního zpěvu však vládne..více

[recenze]

[23.11.2022]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


THE NEW ROSES - Sweet Poison


Když v předposlední skladbě novinkového alba „Sweet Poison“ křepčí The New Roses se sloganem „Wake Up…!“, je podobná výzva už vlastně zbytečná. Pokud by vás německá čtveřice nedokázala probudit k životu už dávno před tím, byla by chyba jednoznačně jenom na vaší straně. Pátou desku s výborně znějícím názvem, plně odpovídajícím obsahu díla, pojali The New Roses jako neskutečně uvolněnou, energií nabitou, rockově písničkářskou, spontánní a ohromně zábavnou jízdu. ..více

[recenze]

[22.11.2022]

[Savapip]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


THE DEAD DAISIES - Radiance


Stále více se ukazuje, že The Dead Daisies nemají vlastní tvář, i když jako původní rozmar australského milionáře Davida Lowyho to dotáhli docela daleko. Porovnejte první desku a novinku „Radiance“ a těžko budete mluvit o vývoji. Spíše o tom, že s měnící se sestavou se z The Dead Daisies stala vždy jiná kapela. Když v jejím čele stál Jon Stevens, představovala kapela slušně hitovou, i když místy až popmetalovou záležitost. Když Lowy získal potřebné ostruhy a angažoval hráče z první rockové ligy,..více

[recenze]

[22.11.2022]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


FRETERNIA - The Final Stand


Předtím, než necháme rozeznít oslavné fanfáry na počest nového alba švédské kapely Freternia, shrneme si několik základních faktů. Na začátku milénia tato formace vydala dvě alba, aby poté na sedmnáct let ulehla ke spánku. Před třemi lety vznikla návratová deska „The Gathering“, jejíž obsah ale neznamenal vytoužený a opěvovaný comeback. Nahrávka se zacyklila v žánrové dualitě a přílišných ambicích. O tři roky později je nicméně všechno jinak. Teprve nyní můžeme konstatovat, že Švédové vydali album, ..více

[recenze]

[21.11.2022]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 8,5/10]


FREE - Tons Of Sobs


Free klidně mohli stát vedle Led Zeppelin a Deep Purple jako jedna z největší kapel hardrockového rozmachu konce šedesátých a začátku sedmdesátých let. Mohli být citováni nejen prostřednictvím poněkud už oposlouchané hitovky „All Right Now“…, kdyby vydrželi. Jenže jak to bývalo u jejich vrstevníků, nabytá sláva a přísun peněž vehnal mladé muzikanty do náruče alkoholu a drog, na což se nabalovaly problémy mezi jednotlivými členy, které se dostaly přes únosnou mez, což kapelu zabilo. ..více

[recenze]

[21.11.2022]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


Marco MENDOZA (THIN LIZZY, WHITESNAKE, BLACK STAR RIDERS, BLUE MURDER ...) - Je to sice nuda, ale pařit po koncertech už nechodím!


Americký basista a zpěvák Marco Mendoza je ve středoevropských končinách poměrně častým hostem, vždyť sem jezdí pravidelně propagovat svá sólová alba. Stane se to i nyní, 25. listopadu vystoupí v klubu Kino ve Svatobořících (okres Hodonín), aby představil nejnovější sólovku „New Direction“. Ta se stala hlavním bodem rozhovoru, na který si Mendoza udělal čas během koncertů v Itálii. Že je velmi rozšafným společníkem a velmi výřečným člověkem s vypravěčským talentem, je patrné z následujících řádků, ..více

[rozhovory]

[20.11.2022]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]


Marco MENDOZA - New Direction


Přestože Marco Mendoza nejslavnější éru hard rocku a heavy metalu aktivně nezažil, dnes je jedním z viditelných matadorů scény, který spolupracoval s kde kým, od největších jmen až po kapely lokálního významu. Od roku 2000 si na konto připsal dobrou třicítku alb, což svědčí o jeho vytíženosti a invenci. Není to jen o počtech. Mendoza nikdy neslevil z jisté kvalitativní úrovně a i když netočil alba, která jsou předurčena stát se klasikou, jisté je, že každá deska, na níž se podílel, kvalitu má.To je i případ jeho sólové kariéry, ..více

[recenze]

[20.11.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


MIDNIGHT RIDER - Beyond the Blood Red Horizon


Není divu, že němečtí Midnight Rider za osmnáct let svojí existence vydávají teprve druhé album. Když pro tvorbu novinky jako nezbytně nutnou pomůcku potřebují dobře promazaný stroj času, není divu, že nesekají desky jako Baťa cvičky. Vzhledem k celkovému vyznění alba „Beyond the Blood Red Horizon“ lze Midnight River věřit, že se pouze nevezou na vlně retra, neboť sedmdesátá léta a šmak Led Zeppelin, Black Sabbath, rané Judas Priest, či Budgie mají v krvi. ..více

[recenze]

[19.11.2022]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


THE ANTICHRIST IMPERIUM - Volume III: Satan in His Original Glory


Angličtí pekelníci The Antichrist Imperium se po čtyřech letech probouzí ze spánku s novou deskou „Volume III: Satan in His Original Glory“. Kapela je složená ze zkušených hudebníků, z nichž někteří hrají ve známějších Akercocke. A dá se říci, že vliv téhle bandy lzeu The Antichrist Imperium vypozorovat. I tady posluchač dostane porci nasraného black/death metalu s trochou progresivního koření. Novinka obsahuje osm skladeb přesahujících padesát minut a jedná se o nejobsáhlejší dílo skupiny. ..více

[recenze]

[19.11.2022]

[Tomáš Marton]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


GRÄCE - Hope


Asi hlavním důvodem toho, proč se o albu kapely Gräce dá bavit jako o rockové muzice, je účast všudybyla Ronnieho Romera, který si na albu „Hope“ zahostoval v jedné skladbě. I minulost hlavní postavy, zpěváka Israela Ramose by mohla zvednout tep příznivcům melodického metalu, vždyť Isra strávil slušnou řádku let v řadách v řadách španělských veteránů Avalanch a společnost mu při tom dělali MikeTerrana, či Dirk Schlächter. Ale svět, po kterém Isra v rámci Gräce intenzivně pošilhává..více

[recenze]

[18.11.2022]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


Listování : << < 111 / 666 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.08135 sekund.