HOLLYWOOD KILLERZ - Dead On Arrival

Hollywood Killerz. Skutečně originální a neotřelý název. Už z něho je totiž patrné, že se tahle mladá parta vzhlédla v natupírované módě konce osmdesátých let. Tehdy se každá kapela, která chtěla být slavná, musela ukazovátkově hlásit k Hollywoodu nebo k Los Angeles jako takovému. A jestliže to tehdy někomu ke slávě dopomohlo, dnes je to absolutní utopie. Kapely musí sázet na pořádnou muziku a póza a image je dnes skutečně na druhém místě. Pryč je doba toho, kdy si kapela vyčesala vlasy půl metru vysoko ..více

[recenze]

[27.12.2010]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

HOLLYWOOD BURNOUTS - Kick It Up A Notch!

Že jsou Hollywood Burnouts jedna z řady kapel, která využívá vlny zájmu o moderní hair metal, víme už od loňska. Že zní, jako kdyby nebyli z Německa, ale vyhřívali si cemry na plážích slunné Kalifornie, víme už taky. Takže vlastně jedinou novinkou v táboře téhle kapely je fakt, že jim vyšla druhá deska, kterou pojmenovali „Kick It Up A Notch!“. Jak zní, je taky skoro jasné. Zájem o hair metal stále trvá, tak proč měnit zavedený styl? ..více

[recenze]

[02.11.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

HOLLYWOOD BURNOUTS - Excess All Areas

Hollywood Burnouts o sobě na svém debutovém albu o sobě tvrdí, že prý „we are new generation“ a pak taky že jsou „wild and free“. Dovolím si o všech zmíněných položkách pochybovat. Je sice pravda, že za jejich etablováním (minimálně) na německé scéně stojí nová vlna zájmu o glam metal. Jenže Hollywood Burnouts se jak čert kříži (až na čestnou výjimku v „Tonight“, je ovšem otázka, zda zaslechnutelné Lordi či Alice Coopera lze považovat za modernu) vyhýbají čemukoliv, zavánějícímu modernou a tvrdě sjíždí osmdesátá léta. ..více

[recenze]

[01.05.2012]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

HOLLOW HAZE - Memories of an Ancient Time

Sotva jsem dopsal recenzi na novinku italské kapely At The Dawn, „přistála“ mi v počítači další nahrávka z této slunné a melodickým metalem čím dál více prosycené země. Tentokrát jde o v pořadí šesté album smečky Hollow Haze. Ta se nikdy nespokojila s jednodušším powermetalovým mustrem a do svých tónů vždy přimíchávala tu menší, tu větší dávku progresivní odnože. Nikdy však nepřekročila hranice melodické harmonie,..více

[recenze]

[20.05.2015]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

HOLLOW HAZE - Between Wild Landscapes and Deep Blue Seas

Na semináři o fluktuaci zpěváků by principál italských power progresivců Hollow Haze Nick Savio mohl mít klidně jeden z hlavních příspěvků. Ten už byl zřejmě z mnohaletého marného lovu na stálého pěvce tak frustrovaný, že před čtyřmi lety, poté, kdy Hollow Haze k natáčení alba „Memories Of An Ancient Times“ přizvali hned pětici hlasů (pochopitelně se nesahalo do žádného bazaru, Rick Altzi, Mats Levén, Amanda Somerville, či Ivan Gannini budiž toho důkazem), kapelu uložil k ledu..více

[recenze]

[22.07.2019]

[Savapip]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

HOLLOW - Tower

Bývaly časy, kdy švédská power progová akvizice Hollow nebyla projektem jediného muže. Jenže to bylo ještě v minulém století. Tehdy dělali Andreasi Stolzovi společnost tři spoluhráči, se kterými v jednom seskupení prožil téměř celou pětiletku a vydal s nimi dvě alba. S odchodem všech tří společníků v roce1999 Hollow ukončili svou činnost (těžko říct, co z toho konstatování je vejce a co slepice…). O téměř dvacet let se již samotný Andreas Stolz vrátil s albem „Between Eternities of Darkness“ a stále jako solitér ..více

[recenze]

[18.02.2022]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

HOLLER - Reborn

Více než třicet let strávil Terence Holler u italských power – progresivců Eldritch. Ne, že by to bylo jediné působiště, v němž se během dlouhé kariéry představil, v životopise má uvedený i dávný (a jediný) zápis v diskografii hard and heavy rockových Vicious Mary, ale jeho věrnost Eldritch byla příkladná. Všechno jednou musí skončit – pro Hollera byl zlomový rok 2022, kdy řady Eldritch opustil. Že to nebylo ve zlém, naznačuje jeho pochvalné prohlášení na adresu loňského alba „Innervoid“,..více

[recenze]

[23.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

HOLE - Nobody´s Daughter

Hlavní otázka zní: Kdo dnes potřebuje grungeovou desku jako z roku 1992? Čest výjimce Alice In Chains, kteří loni přispěchali s výtečnou „Black Gives Way To Blue“. Ale co ti další? V souvislosti s Pearl Jam se dnes o grunge už snad vůbec mluvit nedá, Stone Temple Pilots vydali vcelka příjemnou poprockovou kolekci, Soundgarden zatím čekají na vývoj situace na trhu a Nirvana je už šestnáct let víte kde. A pak jsou tady ještě Hole, kde z původní sestavy zbyla jen principálka Courtney Love. ..více

[recenze]

[04.09.2010]

[Jan Skala]

[11 komentářů ]

[hodnocení: 3,5/10]

HITTMAN - Destroy All Humans

Hittman, to je pojem z metalového dávnověku. Kapela o které se myslelo, že už je dávno pohřbená pod vrstvou prachu. První signály, že by se tato americká parta mohla vrátit, spadají do roku 2017, kdy kapela odehrála několik příležitostných vystoupení. Jednalo se však pouze o nostalgické akce, které měly připomenout její staré desky, ale nesymbolizovaly znovunalezenou novou vnitřní jednotu. A víte, jak to s takovými comebacky chodí… Nedá se jim ani za mák věřit, ..více

[recenze]

[21.10.2020]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

HIRAX - Immortal Legacy

Kapelám jako Hirax se dnes nežije tak špatně, jako by tomu bylo třeba před patnácti lety (kdyby v té době existovali), ale rozhodně ne tak dobře, jako v osmdesátých letech, kdy vydali svá dvě, samozřejmě nejúspěšnější, alba. V té době měli tito souputníci Metallicy, Slayer, Anthrax, Overkill a dalších našlápnuto po boku zmíněných kapel ke hvězdám. Oplývali instrumentální zručností, charismatickým černošským zpěvákem Katonem W. De Penou ve svém středu a pořádně práskavou muzikou. ..více

[recenze]

[05.04.2014]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

HIRAES - Dormant

Rostoucí popularita švédských Arch Enemy zapříčinila, že se objevuje stále více melodeathových kapel, u nichž za mikrofonem stojí žena. Jednou z takových jsou němečtí Hiraes, kteří letos vypouští do světa druhé řadové album s názvem „Dormant“. Hiraes vznikli před čtyřmi lety, když se zpěvačka death metalových Critical Mess Britta Görtz dala dohromady s pozůstalými členy čerstvě rozpadlých Dawn of Disease. Společně stvořili debut „Solitary“, na který se nyní snaží navázat albem,..více

[recenze]

[02.03.2024]

[Moloch]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

HINDER - When The Smoke Clears

Před čtyřmi a půl lety jsem psal recenzi na tehdy aktuální album Hinder „All American Nightmare a tehdy jsem jejich hudbu i vcelku chválil. Jako největší zbraň kapely tehdy působil zpěvák Austin Winkler, jehož jsem přirovnal k třeskuté kombinaci Vince Neila (Mötley Crüe), Taimeho Downea (Faster Pussycat) a Joshe Todda (Buckcherry). Tehdejší deska nebyla sice vůbec nijak objevná, ovšem byla vcelku pěkně od podlahy zahraná a rock n´roll z ní prostě byl cítit. ..více

[recenze]

[25.07.2015]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]

HINDER - The Reign

Když Hinder před dvěma lety vydali desku „When The Smoke Clears“, nevypadalo to s nimi zrovna růžově. Na desce se poprvé představil nový zpěvák Marshall Dutton, který ale proti svému předchůdci Adamu Winklerovi působil nejistě a jeho projev rozhodně nebyl devizou kapely. Navíc Hinder na desce směřovali někam mezi horší desky Papa Roach a jakýsi podivný pop rock ve stylu pomalých věcí od Nickelback. ..více

[recenze]

[22.08.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

HINDER - All American Nightmare

Dnes už je jasně vidět, jak velký dopad na generaci dnešních muzikantů měla osmdesátá léta a tehdejší hair metalový boom. A to se nebavím jen o kapelách typu Crashdïet, Crazy Lixx nebo Vains Of Jenna, tedy o současné skandinávské glam metalové vlně, ale i formacích amerických. Jednou z nich je i kapela Hinder. Její jméno mi dosud z nějakých nepochopitelných důvodů unikalo a teprve nedávno se mi do ruky dostala jejich novinka „All American Nightmare“. Zpětně jsem si proto poslechl ..více

[recenze]

[15.04.2011]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

HIM - Tears On Tape

S každým novým albem přinášejí HIM do sebou pojmenovaného hudebního subžánru „love metal“ něco nového. Každá nová deska zní jinak než předchozí, snad vyjma prvních dvou. A stejně je tomu i s novinkou „Tears On Tape“, na kterou frontman Ville Valo sliboval natřískat silné skladby, ve kterých se kapela vrátí nejen ke svým kořenům, ale také zabrousí do vod svých dávných inspirací, jako jsou kupříkladu Black Sabath...více

[recenze]

[22.05.2013]

[Veronika]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

HIM - Screamworks: Love In Theory And Practice

Tak nám Valo sliboval druhé „Razorblade Romance“. No, ruku na srdce, asi mezi námi bylo pomálu těch, co by mu to věřili. V tomhle směru se tedy až tak nezadařilo, ale myslím, že se nakonec povedlo velmi slušné rockové album, za které se HIM rozhodně nemusí stydět.

Tak si pro začátek zrekapitulujeme Mistrovy sliby: nejdřív měla vzniknout punková deska, ale jako jediný náznak punku tady vidím to, že na jediné fotce v bookletu alba má Valo na hlavě kohouta. ..více

[recenze]

[20.02.2010]

[Karolína]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

HILLTOPS ARE FOR DREAMERS - In Disbelief

Trojice z Londýna Hilltops Are For Dreamers začala působit jako projekt už v roce 2018. Vše měl na starost zakladatel Vasilis Papageorgakopoulos, jenž jako solitér před dvěma lety vydal dvojici krátkometrážních desek. Na debutové desce „In Disbelief“ již působí kromě Vasilise ještě zpěvák Michael a Dyonysus, jenž se stará o programování. Hilltops Are For Dreamers mají poměrně netypické žánrové zařazení, v jejich hudbě se střetává hned několik různorodých vlivů - black metal, blues, post-hardcore, metalcore nebo prog rock...více

[recenze]

[02.08.2022]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]