Máme za sebou další rok a s ním další vydatnou porci dobré muziky. Jako by hudebníci prostřednictvím své tvorby sdělovali, že to se světem není tak zlé, jak nám chtějí někteří lidé naznačit (zhruba ve smyslu rčení "dokud se zpívá, ještě se neumřelo"). Relevantní je samozřejmě i druhá, o něco méně optimističtější varianta, tedy že umělci před nepřízní vnějších událostí prchají do světa tvůrčí imaginace. Oba (případně všechny zbývající) procesy každopádně nahrávají do not posluchačům, kteří si můžou vybírat z obrovského množství muziky, až se někdy jeví jako nemožné věnovat té či oné nahrávce náležitou pozornost. Pokud tedy někomu v orientaci pomůže níže uvedený seznam, budu jenom rád.

10. SALIERI - Babylón
Z celkového pohledu by se na albu českých melodiků Salieri našlo vícero much, těžko jej ale mohu ignorovat, když se v playlistu skví dvojice písní, které řadím k tomu nejlepšímu z tuzemského power-speed metalu, a to napříč celou jeho historií. „Zlatá horečka“ i „Giordano Bruno“, to jsou strhující žánrové skvosty, jejichž poslech mě nepřestal bavit ani na (nejméně) padesáté jetí, přičemž toto číslo v budoucnu hodlám aktivně navyšovat matematicky úměrnou řadou.

9. DEFIATORY - Hades Rising
Jeden z nejuhrančivějších thrashmetalových námrdů přišel loni ze Švédska. Defiatory prokázali skladatelskou dovednost již na debutu „Extinct“ z roku 2016, loni pak svoji tvorbu hodili ještě o kousek výš a fanouškům žánru nabídli výtečnou pochutinu se zabijáckou riffovou mozaikou, které finální šmak dodává bezchybná produkční práce.

8. DRAGONY - Masters Of The Multiverse
Tahle kapela nabízí odpověď na otázku, jak by skládal Hans Zimmer, kdyby místo soundtracků tvořil power metal. Bombastické orchestrace jako stvořené pro výpravný akční film, sbory jako zvony a metalový spektákl, tohle všechno Rakušané v pohodě zvládají. Sice pořád nejsou schopni stvořit dílo, které strhne od začátku do konce, nové album i přesto nabízí mnoho zdařilých okamžiků, v těch nejlepších momentech pak Dragony umí být silní a okouzlující jako málokdo jiný.

7. TRAITOR - Knee-Deep in the Dead
Thrash metal jako křen, a to z pravé německé černozemě. Fandové Kreator, Sodom, ale i klasické americké školy musí při poslechu této fošny řvát blahem, neboť germánský kvartet moc dobře ví, co činí, korunu jejich úspěchu pak nasazuje vynikající neurotický projev zpěváka (a zároveň bicmena) Andrease Mozera, který by si za svůj výkon zasloužil Zlatého thrashmetalového slavíka.

6. ARRAYAN PATH - Archegonoi
Autoři dlouhodobě výjimečné power-progmetalové kapely nás tentokrát vzali na výlet do starověkého Řecka, přičemž jde o pouť neuspěchanou, výpravnou a hlavně obohacující. Kdo si rád vychutná epické příběhy s prvotřídním řemeslným přednesem na všech frontách, neměl by novinku kyperské kapely v žádném případě minout.

5. CHEMICAL WAY - Chilling Spree
Někdo se musí v životě hodně snažit, aby se alespoň někdy přiblížil těm nejlepším, jiní mají shůry dáno a vše jim jde od ruky (zdánlivě) samo. Kanaďané Chemical Way patří do druhé kategorie, což dokazuje jejich debut „Chilling Spree“, který se v pohodě vyrovná nejlepším žánrovým počinům. Crossover-thrash de luxe jako dělaný pro fandy S.O.D. nebo Municipal Waste, svižný, energický a zábavný, dostávající mysl do pohodového rozpoložení, a to bez použití – navzdory názvu kapely – jakýchkoli povzbuzujících látek.

4. RIOT V - Armor Of Light
Když vám v kapele za mikrofonem stojí Todd Michael Hall, je to jako byste při hře „prší“ dostali do ruky čtyři sedmičky. Stačí jenom danou výhodu nějak nesmyslně nepromrhat. Autoři z Riot V něco takového nepřipustili (vždyť je také jedním z hlavních skladatelů sám Hall) a přišli s další nahrávkou plnou svěžích melodických hymen, které dělají jménu RIOT (potažmo zesnulému zakladateli Markovi Realemu) jenom čest.

3. VEONITY - Legend Of The Starborn
Pravověrný power-speed se značně vysokým podílem autorské nápaditosti. V případě tohoto alba narazíme na nějaký neodolatelný melodický špek téměř v každé skladbě, ať už jde o výtečné refrény nebo skvostně se kroutící sóla, vždy jde o esenciální a vydatné žánrové potěšení.

2. MARIUS DANIELSEN´S LEGEND OF VALLEY DOOM PART II.
Ocenění pro druhý díl powermetalově operní ságy Mariuse Danielsena zčásti patří také jeho bratru Peterovi, který se letos uvedl projektem Eunomia. Oba sourozenci spolu totiž aktivně kooperují a jejich díla jsou vzájemně propojena, nejen lyricky, ale hlavně hudebně. Marius z tohoto souboje sice vyšel vítězně, rozdíly však nejsou zásadní, a pokud patříte mezi fanoušky tohoto spektakulárního subžánru, jistě si při poslechu tvorby bratrů Danielsenových libujete úplně stejně, jako já.

1. DERDIAN - DNA
Italové po návratu zpěváka Ivana Gianniniho plynule najeli do starých známých kolejí a stvořili další klenot své metalografie, pokud se období s Gianninim týká, jde o výtvor pravděpodobně nejzdařilejší. Album „DNA“ nabízí několik pamětihodných písní, jejichž předností jsou sladkobolné melodické oblouky, tak typické pro autory této italské kapely. Zkrátka a jednoduše nádhera.

Alba těsně pod vrcholem (v abecedním pořadí):

ALKEHOL - Sudová přitažlivost
Dion BAYMAN - Better Days
DAGGERPLAY - Subterranean Reality
Nozomu Wakai´s DESTINIA - Metal Souls
EUNOMIA - The Chronicles of Eunomia Part I
FROZEN CROWN - The Fallen King
GRAILKNIGHTS - Knightfall
JUDICATOR - The Last Emperor
MAD HATTER - Mad Hatter
NANOWAR OF STEEL - Stairway to Valhalla
ORION´S REIGN - Scores Of War
SILENT WINTER - The War Is Here
TEMPERANCE - Of Jupiter And Moons
TRICK OR TREAT - Re-Animated

Výběr z thrashe (abecedně):

ANGELUS APATRIDA - Cabaret de la Guillotine
BASTARDIZER - Dawn Of Domination
CATASTROFY - Besnota
DISTILLATOR/SPACE CHASER - split
GAMA BOMB - Speed Between The Lines
CHAINBREÄKER - Wasteland City
METAL ALLEGIANCE - Volume II - Power Drunk Majesty
SOULFLY - Ritual
THRASHBACK - Sinister Force
TOXIC ASSAULT - The World Down in Disgrace
WULFPACK - War Ain´t Over!

Guilty pleasure roku:

HAMADRIA - Reina Azul
ROYAL JESTER - Breaking the Chains

Pocitovka roku:

SubRose - Save Point