O tom, jak si Unto Others stojí za svojí muzikou, svědčí fakt, že poté, co je právní záležitosti dotlačily ke změně názvu z původního jména Idle Hands, vrátili se k debutovému albu „Mana“ (nejen k němu, tenhle krok se týkal celé dosavadní diskografie) a se stejným obsahem a téměř totožným obalem jej vydali znovu. Tím statistikům usnadnili počítání, takže lze celkem snadno a jednoznačně konstatovat, že novinka „Never, Neverland“ je třetím řadovým albem oregonské chásky, ..
Jelikož je svět odjakživa nespravedlivý, mohla snadno vzniknout pomyslná škatule nedoceněných kapel. Spolků, u kterých občas nechápavě zakroutíte hlavou, jak je možné, že nedosáhly podobného věhlasů jako lídři žánrů, by se dala najít celá řada. A byť je (tak jako řada žebříčků a porovnávání) tato kategorie značně subjektivní, věřím tomu, že ti, kteří nejprve přes hraniční drát, a po jeho odstranění i z o něco bližší vzdálenosti, mohli sledovat hodně bouřlivou epizodu i muziku německé party Risk, mi dají za pravdu, ..
„…s poslechem nového alba House Of Lords je to jako zapadnout do osvědčeného rockového pelíšku, v němž vás čeká tradiční spolehlivost, dobré výkony a povedené melodie“, smiřoval jsem se před dvěma lety u poslechu desky „Saints And Sinners“ s faktem, že na House Of Lords (respektive primárně na pěvci Jamesi Christianovi, jenž je nejzásadnější složkou tohoto ansámblu) prostě lezou léta a čekat od nich víc, než chutnou, spolehlivou desku, zahranou více méně na jistotu, která už nijak zásadně nezabouří,..
To se to vymýšlí název kapely, když máte bubeníka, který má „fakt podivně narostlé malíčky…“. Od okamžiku, kdy Crippled Fingers vymýšleli své jméno, uplyne zanedlouho patnáct let. Pražská čtveřice od té doby nabrala do původně thrashových korbelů výraznou hard corovou příchuť, rozdováděla fanoušky třeba na Brutalu, Fajtfestu, Czech Deathu, rozběhla vlastní festival, podívala se do zahraničí a vypustila tři řadová alba, z nichž na jaře vydaná deska „Through The Pain“ je hlavním tématem rozhovoru, jehož se ujal Aleš Riedel. ..
Další kapitolu do příběhu kapel, které se po dlouhé době hibernace vrátily k tomu, co nastartovaly v osmdesátých letech a po řadě let to mají potřebu dokončit, napsali němečtí Wolfen Reloaded. Během první desetiletky po sobě nezanechali žádnou hmatatelnou vzpomínku a v roce 1996 to v důsledku osobních i hudebních rozporů vypadalo na to, že kapela napsala do životopisu poslední tečku. O třináct let později trojice Christian Freimoser, Wolfgang Forstner a Thomas Rackl vyzkoušela, zda jí to spolu bude stále fungovat..
Když v roce 2000 na albu „Musique“ Theatre Of Tragedy razantně otočili stylovým kormidlem, asi jen málokdo mohl věřit tomu, že kapela ještě někdy bez výhrad vsadí na melancholickou gotiku. Po výměně zpěvačky mohli při poslechu alba „Storm“ dávní fanoušci zastříhat ušima, protože kapela učinila částečný krok zpět do vlastní minulosti a o tři roky později jej dotáhla do absolutna. Kruh se uzavřel. Se vším všudy – album „Forever Is The World“ vyšlo 18.září 2009, o půl roku později, 1. března 2010 vydala norská parta prohlášení o tom,..
Od roku 2020, kdy Ad Infinitum vydali debutové album, proběhl jen jeden rok, kdy se parta v čele s výtečnou Melissou Bonny nevytasila s novou nahrávkou. I v letošním roce má švýcarská čtveřice splněno. Ad Infinitum v názvu desky poprvé upustili od listování v kapitolách, kapela se o desce „Abyss“ vyjadřovala jako o svém nejexperimentálnější počinu, videoklip, zveřejněný ke skladbě „Surrender“, naznačoval, že se Ad Infinitum mohli posunout ještě blíž k taneční scéně...
Zdenoooo! Hele, na rovinu, je super, že se všude možně dočtete o tom, kterak celé Česko miluje Palaye Royale a Palaye Royale milují Česko, ale tak, jak se mi běžně stává, když někde zazní, že v něčem jede celá domovina, tak si připadám jako cizák, absolutně nechápající zdejší reálie, tak jsem americké trojici z dosavadních čtyř desek její muziku a přístup jednoduše nevěřil a stékala po mně jak déšť po pláštěnce. Nebudu tvrdit, že aktuální nahrávka „Death Or Glory“ je kdovíjak odlišná od předchozí tvorby, ani se nebudu tlouct v hruď, ..
I když by asi bylo na místě začínat procházku po čtvrtém albu švédského rodinného podniku Tungsten citací textu signifikantního singlu „Blood Of The Kings“ („We are Vikings, from the blood in our veins, Hear Valhalla calling, no one stands in our way“), dovolím si začít nakažlivým popěvkem ze zvrhlé ukolébavky s diskotékovým oparem a strašidelnými dětskými hlasy, který vás spolehlivě probudí k životu – „Hush little baby, don`t you say a word, Mommy`s gonna push you into the herd“ („Lullaby“). Tyto dvě položky ve své podstatě plně charakterizují..
„Nebylo jiné cesty, než abychom se rozešli s Liv a začali shánět novou zpěvačku“, glosoval události v Theatre Of Tragedy klávesista Lorentz Aspen. Jako hlavní důvod byly uváděny nepřekonatelné hudební rozpory, nicméně ještě v době, kdy norská kapela přišla s novým albem, na kterém se u mikrofonu představila zpěvačka Nell Sigland, jež to souběžně táhla se stylově ne tak vzdálenými The Crest, byly debaty o konkrétním důvodu vyhazovu Liv v podstatě třináctou komnatou. Rychleji se z něj oklepala blonďatá dáma, ..
Ne, že bych Wind Rose podezříval, že do jejich hudby promlouvá umělá inteligence, to by italská pětice musela patřit k jejím nejranějším uživatelům (ne-li přímo vynálezcům), ale jak mi připadala podle velmi podobné šablony poskládaná minulá deska „Warfront“, u aktuální novinky „Trollslayer“ mám pocit, že jde o neoddělitelná siamská dvojčata, při jejichž tvorbě by se členové Wind Rose při vymýšlení zadání pro čím dál populárnější technologii asi příliš nenadřeli, jen by setřeli prach, usazený během posledních dvou let ..
„Assembly“ je oproti „Musique“ asi více pocitové, emotivnější, protože jsem k němu texty psala já,“ komentovala vydání pátého řadového alba Theatre Of Tragedy zpěvačka Liv Kristine. Emotivnější, to je hřebíček na hlavičku, jenž v rámci diskografie spolehlivě posunul na kvalitativním žebříčku „Assembly“ před „Musique“. Jeho náplň má sice stále daleko blíž k elektro-popu než k jakémukoliv metalovému žánru, ale už se na něm alespoň dají najít solidní melodie i trocha lidského tepla. ..
Kapely starnú, zpívali v minulém století slovenští Modus, a to je neoddiskutovatelná realita. Jen na někom je to znát víc, na někom méně. Němečtí hard rockeři The New Roses vydařený debut „Without A Trace“ vypustili před jedenácti lety (a cestu kapela započala ještě o šest let dříve), takže proces jejich stárnutí by ještě nemusel dosáhnout kdovíjak vysokého stádia a z předchozí pětice vydaných desek by člověku jakákoliv myšlenka na ubíhající roky nepřišla. ..
Dampf budou vždy o kontrastech a protikladech, doktor Jekyll a pan Hyde, sny a noční můry, komedie a tragédie… Hlavní postavou švédských Dampf je eurodance performer Bo Martin Erik Eriksson, v tanečních kruzích známý pod přezdívkou E-Type a v rámci Dampf vystupující pod jménem Martin Erikson (A-Tron). Byť Dampf nejsou zdaleka první kapelou, která míchá dříve neslučitelné světy diskotékové hudby a metalu, debut švédského okteta je poměrně zábavný stylový miš maš, ..
Jako by na albu „Gates Of Valhalla“ Bohuslaw Balcerak vystřílel většinu ostrých nábojů. Deset let uběhlo od doby, kdy vyšla nejlepší deska od uskupení Bohuslaw Balcerak´s Crylord, byť psát o uskupení není úplně přesné. Model, na který Balcerak najel už na debutu „Blood of the Prophets“ – záliba k Malmsteenově kytaře a jeho dřívějšímu stylu komponování s výpomocí v rámci hard rocku známých jmen – nějaké ucelenosti příliš nesvědčil, ale protože na „Gates Of Valhalla“ se sešlo všechno podstatné, bylo z toho hodně podařené dílo...
„Je nám jasné, že nyní od nás odvrátí tvář mnoho původních fanoušků, ale my jsme se po „Áegis“ jen těžko mohli vrátit k našim kořenům, už to tak prostě necítíme…“, tvrdil klávesista Lorentz Aspen krátce po vydání desky „Musique“. Když necítíte, tak necítíte, to ostatně bylo znát už u „Aégis“, ale dodnes jsem přesvědčen o tom, že radikální proměna, která se odehrála v Theatre Of Tragedy během pouhých pěti let, a která v kontextu posunu od debutového alba k desce „Aégis“..
…možná slyšíte, že jsme do této desky vložili duši a to není vždy snadné“…
Eclipse vyměnili bílou za červenou a byť to neznamená, že by se stali ryze černobílými, trošička barevnějších odstínů by druhému dílu „Megalomanie“ nezaškodila. Je pochopitelné, že když parta Erica Martensona označila novinku jako přímé pokračování předchozí nahrávky z loňského roku, že se hudebně, zvukově i náladově bude držet v těch samých kolejích. Těžko čekat od party, která bývá označována jako jedna z nejzásadnějších hard rockových kapel současnosti a sází jedno ultra vydařené album za druhým, ..
Theigns & Thralls je místem, v němž se pro fanoušky keltského speed-punku, folk-metalu a klasického rocku setkává opěvování historie, literatury a humanismu. Hezká charakteristika projektu Kevina Ridleyho, jenž se dostal do povědomí hudebních fanoušků jako producent britských folkáčů Skyclad, u kterých se na sklonku minulého století chopil kytary, na začátku nového vystřídal u mikrofonu Martina Walkyiera a v pozici frontmana jedné z nejzásadnějších folk-metalových kapel setrval dodnes. Jelikož v portfoliu Skyclad byla řada skladeb, ..
Ani zdaleka se nedá tvrdit, že by Theatre Of Tragedy druhým albem „Velvet Darkness They Fear“ řekli v rámci doom death gotického metalu vše, takže by bylo potřeba začít stylové mantinely odbourávat a rozšiřovat. Jenže přišel zásah shůry v duchu antického starořeckého divadla a na scéně se objevila Deus Ex Machina. Dva měsíce před vydáním alba „Aégis“ vydala Liv Kristine první sólovku „Deus Ex Machina“, a byť Rohonyi se od zpěvaččiny sólové tvorby poměrně tvrdě distancoval ..
Říkal jsem to už minule. Na otázku, kam dokráčí Oceans Of Slumber nikdy nebude jasná odpověď a s každým dalším albem se spektrum možností rozšiřuje. Americká pětice si dělá věci po svém, kašle na konvence, kašle na jakoukoli pevnou strukturu a kašle na jakékoliv svazující žánrové mantinely. Že je díky tomu poměrně těžko uchopitelná je nabíledni, ale argumenty, kterými posluchače snadno přesvědčí jsou jasně dané a velmi silné – nápaditost, díky které nenechají posluchače ani na moment vydechnout, precizní provedení, ..
Jak se pozná, že je cesta kapely úspěšná? Tuto otázku přiválo prohlášení řeckých Sirius v souvislosti s jejich poměrně krátkým životopisem (a v kontextu k délce působení kapely) – „Sirius je heavy power metalová kapela z Atén, kterou založil Dimitris Napas v polovině roku 2007. O deset let později vyšlo debutové EP „Wings of Fire“. Cesta byla velmi úspěšná s mnoha živými vystoupeními! V srpnu 2019 kapela vydala akustickou verzi písně „The Last Angel“ a její první videoklip byl na světě!“ A nyní, sedmnáct let od založení,..
Jen jednou ve své historii melodeathaři Wolfheart porušili tradici edice desek tak, že se letopočet vydání neposunul o dva roky. Od čtvrtého alba „Constellation of the Black Light“ však tempo pravidelně dodržují, a jak je vidět, dokonale finské čtveřici sedí. Nenarušil jej ani fakt, že v mezičase od vydání velmi silného počinu „King Of The North“ trávila kapela nějakou dobu koncertováním po Spojených státech, Evropě i na okruhu po rodném Finsku, takže sedmá řadová deska „Draconian Darkness“ ..
„Když jsme nahrávali „Velvet Darkness They Fear“, vládl totální chaos…“ Není důvod tomuto dávnému tvrzení Liv Kristine nevěřit, ale soudě podle konečného výsledku, atmosféra při natáčení neměla na vyznění druhého alba Theatre Of Tragedy sebemenší vliv. Na druhém albu norského septeta je všechno ideálně uspořádané a srovnané, pro budoucí stylový posun nebylo dosud možné hledat důvod, stopy, či jakékoliv jiné znamení. Ačkoliv Theatre Of Tragedy poměrně úzce navazovali na rok a čtvrt starý debut,..
Pro obrázek o tom, kudy vedou cesty švédských Knights Of The Realm, je odvolávání se na působiště členů kapely trochu zavádějící, ale když se vám v portfoliu objevují Tiamat, Avatarium, Eclipse, Tank, či The Night Flight Orchestra, je jasné, že po personální stránce má stockholmská čtveřice slušně nabito. Daleko podstatnější je, že Marcus von Boisman, Lars Magnus Henriksson, Mats Rydström a Lars Sköld (pouze basista Rydström se v rámci Knights Of The Realm neschovává za přezdívku) mají zjevně v krvi britskou novou heavy metalovou vlnu, ..
Jedenáct let se katalánští Braindrag (zejména prostřednictvím tří EP) zastřelovali, než se jim definitivně podařilo udělat dlouhohrající zářez do diskografie. Zvláštní je, že všechna EP kapela vydala v období let 2017 – 2019, a potom si zase dala čtyřletou pauzu. Zvláštní je to o to víc, že třetí EP „Atraverme“ je výcucem z prvních dvou, neboť v mezidobí do kapely nastoupila zpěvačka Mireia Pérez, která nově přezpívala některé z již zveřejněných skladeb. Po studiové odmlce Braindrag začali vypouštět singly, ..
Mušketýrský rock? Ani norimberská šestice D`Artagnan se nepouští do definice tohoto pojmu a raději doporučuje udělat si obrázek poslechem jejich muziky. Aktuálně ji zvěčnila do kolekce „Herzblut“, jež je za první dekádu existence kapely šestou v pořadí. Chcete-li přece jen nějakou bližší definici, stačí zmínit, že část kapely je (či byla) ne náhodou propojena s veselými folkáči Feuerschwanz, že rockové rytmy a lidové motivy D`Artagnan míchají hodně chytlavým způsobem, že jejich muzika dostane ideální rozměr ..
Kráska a zvíře. Metalové klišé, které vydatně nabobtnalo někdy v devadesátých letech a narazit na něj můžete i v současnosti, byť v menší míře (a v menší popularitě). Spojení jemného ženského zpěvu a kontrastního mužského chropotu fungovalo, funguje a věřím, že i fungovat bude, ze základního lidského spojení vždycky může vyrůst podmanivá atmosféra. Pídit se po tom, kdy a kde to poprvé vokálně zajiskřilo mezi křehkým slavíčkem a drsným hrubiánem, a díky komu všemu se z malého říčky stala řeka, by mohla být ..
Vydání „Time II“ je na spadnutí…, psal jsem v únoru roku 2013. Ne proto, že bych byl takový fantasta, ale proto, že jsem uvěřil tvrzení Jari Mäanpäho, že následovníka první časovky Wintersun má v podstatě v ruce. Jenže Jari v minulosti předvedl, že si občas umí pustit ústa hodně na špacír, a tak to „na spadnutí“ zabralo víc než jedenáct let (kdyby to bylo jediné zatahání fanoušků za nos, asi by se nad tím dalo mávnut rukou…). Jari v mezičase nabídl vlastní variaci na téma čtyř ročních období, nicméně ta nebyla zdaleka tak záživná, jako album „Time I“..
Hlavní důvody k tomu, proč si poslechnout desku „Zantea Chronicles: The Nightmare Awakens“ od Forbidden Myth jsou koncepční dramatický příběh, jehož barevnost by mohlo zajistit devět zpěváků a hostovská účast Boba Katsionise. Hlavní důvod k tomu, proč se albu vyhnout, je nuda.
Rok draka, jenž odstartoval letos v únoru, slibuje přinést mimo jiné obří změny a přelomové události. Byť se německo-italští All For Metal, aktuální mistři světa v užívání heavy metalových klišé, na novince „Gods of Metal (Year of the Dragon)“, se kterou přicházejí pouhých třináct měsíců po debutu „Legends“, rokem draka vydatně zaštiťují, v jejich případě je pojem „obří změny“ v podstatě neslušné slovo a na přelomové události taky nedojde...
Když v druhé polovině druhé dekády pláchli Ashley a Bredley Edisonovi z britské kapely Dendera k power metalovým kolegům Power Quest, bylo pro Denderu poměrně obtížné navázat na dvě do té doby vydaná alba, byť vydané kraťasy v závěru desetiletí signalizovaly, že se parta, založená v roce 2007 Stephenem Mainem, se hodlá stále prát o svoje místo na slunci. Prapor Power Quest se nad hladinou udržet nepodařilo, southampští melodici to vloni definitivně zapíchli, a tak se Edisonovic duo k velké Mainově radosti mohlo znovu začít pilně věnovat ..
V roce 2010 si kytarista Dave Harvey vedle hraní v kapele Aska založil vedlejšák Millenial Reign, z něhož se postupně stalo jeho hlavní působiště. Sestava Millenial Reign nebyla kdovíjak soudržná, nicméně do roku 2018 stihla kapela vydat tři alba, po nichž přišel ve výrazu kapely poměrně zásadní zvrat – po třech zpěvácích se do čela postavila žena. I když melodický a poměrně jemný power metal s křesťanskou tématikou ani do té doby nebylo možné označit za kdovíjak agresivní příšeru, letošní novinka „World On Fire“ (s působivým obalem,..
Porozhlédnete-li se po části metalového spektra, jemuž dominují zpěvačky, které ve svém projevu upřednostňují ženskost před agresí, z královen této disciplíny zůstala prakticky už jen Sharon den Adel bez sólového zápisu do svého portfolia. Ještě nedávno jí mohla parťačku dělat Simone Simons (Epica), která však aktuálně bílé místo ve své diskografii vyplnila albem „Vermillion“. Fakt, že zásadním spolupracovníkem jí byl Arjen Lucassen, může nabudit očekávání víc než na maximum, nejen že je tento holandský hudebník ..
Ahoj, já jsem Katka a chci vám povědět něco o trápení, vině, psychických traumatech a vnitřních démonech, které je třeba zkrotit… Poprvé v historii se řeckým Meden Agan podařilo natočit dvě alba v řadě za sebou bez toho, aby u nich došlo k výměně zpěváčky. To samo o sobě je solidní základ k tomu, aby se z kapely sálalo větší sebevědomí, což se na albu „„My Name Is Katherine“ děje. Dalším elementem může být fakt, že koncepční příběh, založený na románové prvotině zpěvačky Dimitry Panariti, ..
Sledujete-li podrobněji tvorbu francouzsko-italských Attractive Chaos, nebude pro vás aktuálně vydaný kraťas „Time & Conquer“ kdovíjak zásadní novinkou. Attractive Chaos naplno podlehli módě zveřejňování singlů, a tak od konce května nasypali do příznivců již pět položek, které nyní shrnuli do jedné kolekce, na začátek druhé poloviny nahrávky přidali jedinou novinku a následovník vydařené loňské krátkometrážní prvotiny je na světě. ..
Byť se v minulost v souvislosti s Black Diamonds nejčastěji skloňovalo jméno Gotthard (víte jak, Švýcarsko a hard rock…), daleko zásadnější mi v rámci komparací přijde fakt, že v roce 2018 vyrazili Black Diamonds na turné s Crystal Ball, jež v nich soudě podle aktuální novinky „Destination Paradise“ zjevně zanechalo hodně vzpomínek. To už měli na kontě třetí album „Once Upon A Time“, v souvislosti s nímž se o nich zaslouženě začínalo mluvit hlasitěji než dříve. V roce 2021 se s deskou „No-Tell Hotel“ protlačili na medailovou ..
Zamyslíte-li se nad významem hlášky „mít kolty proklatě nízko“, je strašně důležité zhodnotit, jakou hodnotu má jednotka „proklatě“. Natolik proklatě, abyste o kolt jen štrejchli špičkami prstů, nebo natolik proklatě, aby vám zbraň padla ideálně do ruky? Brát jako komparační jednotku asi nejznámější hudební propagátory událostí z Divokého západu, německé desperáty Dezperadoz v čele s frontmanem Alexem Kraftem, asi jednoznačnou definici nepřinese, neboť navzdory pětadvacet let trvající historii ..
Tři roky trvalo německému hudebníkovi Thorstenu Eligehausenovi, než přidal novou položku do diskografie. Na tom by nebylo nic tak zásadního, kdyby Thorsten s gotickým projektem Cradle Of Haze nestačil za předchozích zhruba pětadvacet let činnosti vydat už třináct alb (k většině z nich se vrátil v polovině minulé dekády, kdy je znovu opětovným vydáním vrátil do hry). Kadence vydávání desek se trochu zasekla, ale možná to bude způsobené i tím, že Thorsten to při patnáctém zářezu vzal decentně za jiný konec..
Airbourne by chvílemi mohli závidět. Anebo se aspoň nespokojeně ošívat, že by je o titul nejúspěšnějšího plagiátora AC/DC mohla připravit kapela z Německa. Přitom to dlouho vypadalo, že Hunter jsou definitivně záležitostí minulého století. První dvě alba vydali na přelomu první a druhé poloviny osmdesátých let, ještě dva roky se snažili udržet při životě, ale v roce 1989 se jejich cesty rozešly téměř na třicet let. Bernd Herrmann a Stefan Brandtner (později užívající pseudonymy Paul „Mosh“ B. Herrmann a Steven Brandy), ..
Mikovi Tirellimu a Jimovi Harrisovi zjevně není z hůry přáno, aby káru Holy Mother táhli společně a nerozdílně. V první fázi života kapely na přelomu tisíciletí společně nahráli čtyři alba, na pátém, po němž následovala šestnáctiletá pauza, už se musel Mike odejít bez Jima. Po více než dvaceti letech se situace téměř opakuje. Novinku „Rise“ sice Jim ještě stihl nabouchat (a dokonce si na ní i zazpíval), nicméně jejího vydání se v řadách kapely nedočkal. A tak proces vývoje sestavy dospěl do fáze, že od comebacku v roce 2020 ..
Na přelomu tisíciletí vydali němečtí Voice během sedmi let čtyři alba. Nestihli se sice zařadit mezi veličiny žánru, ale i ten, kdo se o kapely pohybující se na pomezí heavy a power metalu nezajímal kdovíjak do hloubky, měl slušnou šanci na ně narazit. I když oficiálně Voice nikdy neohlásili rozpad, po albu „Soulburner“, vydaném v roce 2003, všechno tak nějak vyšumělo a jméno Voice se z metalové mapy vytratilo. Jenže muzikanti o sobě stále měli přehled a když se po letech potkali v cover bandu, ..
Manslaughter - Massacre - Purgatory 
Pro Helenu Iren Michaelsen mám slabost z doby, kdy s Trail Of Tears nahrála debutové album Disclosure In Red“, od jehož vydání vloni uběhlo celé čtvrtstoletí. I přes to, že její hlas na zajímavosti neztratil (byť jsou sféry, v nichž nezní úplně libozvučně), je trochu problém, že s kapelou Imperia se jí nikdy nepodařilo tak silnou muziku vytvořit. Byť se Imperia stále drží ve hře, jejíž základní pravidla stanovili Nightwish, Epica, či Within Temptation, jako by Helena a její parťáci nemohli chytit nějaký jasně daný směr..
Název, který pro své sedmé album zvolili lenoši Dream Evil, možná zní trochu nabubřele a v kontextu předchozího alba „Six“, na němž švédská družina poprvé ve své historii ztratila jiskru, i poměrně drze. Jenže vzpomeňte si na rok 2004, kdy se Dream Evil vytasili se stejně sebevědomým názvem („The Book Of Heavy Metal“) jako nyní a jaká z toho byla paráda! Podruhé v historii göteborgská parta natáhla pauzu mezi alby na sedm let („nezmizeli jsme, prostě jsme lenošili…“). ..
Když uslyšíte, jak se na vás z repráků valí pojem „strach“, bylo by záhodno, abyste jej cítili až v kostech. Pak se dá mluvit o tom, že deska zní přesvědčivě. A jelikož v titulce „The Order Of Fear“ se to podařilo německým Orden Ogan beze zbytku naplnit, dá se říct, že osmý zářez v diskografii německých melodiků má velmi dobrou startovní pozici. Seeb Leveerman v něm (za přispění jednoho z uruguayských fanoušků, který se zapojil do kreativního procesu) rozvíjí příběh hrdiny Valeho, jehož přivedl k životu už před šestnácti lety a je potěšením konstatovat, ..
Muzikanti z brazilské kapely Spektra (za vydatné podpory vydavatelské firmy) na to šli od lesa. I když frontman BJ by měl na domácí scéně patřit k poměrně výrazným personám, propagace debutového alba „Overload“ se opírala především o jména Jeffa Scotta Sota a všudybyla Alessandra Del Vecchia. Přítomnost těchto dvou na debutu byla jasná – Alessandro nesměl chybět téměř u ničeho, v čem Frontiers cítili potenciál, Jeff Scott Soto kvality BJ zná z vlastních projektů,..
Při pohledu na diskografii německých vlkodlaků Powerwolf by se mohlo zdát, že parta kolem charismatického Atilly Dorna nabrala v závěru druhé dekády existence sakra divoké pracovní tempo. Jenže z předchozích čtyř alb se jednou jednalo o vypůjčené skladby, jednou o orchestrální verzi řadovky z minulé dekády a jednou o album, na němž skladby Powerwolf přezpívali jiní zpěváci. Jako by tím Powerwolf chtěli potvrdit řeči o tom, že ve vlastní tvorbě už je pro ně strašně těžké ..
O tom, že svět Seven Spires hraje všemi barvami, americká trojice v čele s živelnou zpěvačkou Adrienne Cowen plně přesvědčila na svých předchozích počinech. Na novince „A Fortress Called Home“ tuhle charakteristickou vlastnost dotáhla do dokonalosti – je umění natočit desku, na které si téměř každý (a jedno, jaký hudební žánr preferuje) může najít pro sebe to pravé ořechové, a zároveň nabídnout kolekci, která ani na moment nezní podbízivě a na plné pecky voní i jako celek...
Kdyby kluky z Trans-Siberian Orchestra či Tobiho Sammeta přepadla touha angažovat pro svoje monstr podniky nové neotřelé hlasy (byť nepředpokládám, že stav, kdy by neměli kam sáhnout, jen tak nenastane), možná by mohli zalovit v prvotině projektu Knightfall klávesáka Keitha Dombrowskiho „Destiny Calling“. Vydávající firma se sice snaží fanoušky ohromit konstatováním, že Keith, vizionář na poli skladatelském i textařském, je připraven předefinovat symfonický power metal díky inovativní směsi majestátních symfonií ..
V případě švédské zpěvačky Issy Oversveen Frontiers zjevně nic neponechávají náhodě. U jejího nového alba se vedle osvědčeného šéfa Serafina Peruginiho v roli producenta vydatně skloňují jména Jamese (rodinná pouta se nezapřou) a Toma Martinových, bývalých členů kapely Vega, kteří pro Issu napsali a nahráli kompletní materiál, jako jednoho z hostů (zřejmě) přitáhli do party i bývalého kolegu z Vegy, bicmena Petea Newdecka, a label už zase v souvislosti s pohlednou zpěvačkou a jejím osmým zápisem ..
Kdyby tihle kluci vytáhli německé nebo britské pasy a v nich jako datum narození měli uveden letopočet, se kterým by stihli na plné pecky prožít vzestup heavy metalu v osmdesátých letech, asi by se nikdo ničemu nedivil. Jenže čtveřice Kryptos u sebe nosí dokumenty aktuálně nejlidnatější země světa a jen nejstarší z téhle party (a také jediný, který osobně prožil začátky kapely) se stihl narodit o chlup dřív, než v kalendáři naběhla osmdesátá léta. Řešit indickou metalovou scénu může být pro našince trochu oříšek, ..
V době, kdy se z každého rohu každý týden valí obrovské množství nové muziky, je pro kapely jako Inner Axis šance na to, že se někdy dostanou do povědomí širšího okruhu posluchačů, v podstatě mizivá. Málo platné budou kapele sehranost a zkušenosti, které bod vlajkou Inner Axis sbírá už šestnáct let, a ještě před tím se polovina kapely (a v počátcích Inner Axis dokonce tři pětiny) realizovala celou dekádu pod hlavičkou Midgard. Důvod je prostý – Inner Axis hrají melodický metal jako podle učebnice,..
Na přelomu minulé a této dekády si němečtí Axxis zahráli na babu Vangu a jen měsíc poté, co mocní rozhodli o tom, že uzavřou na našem území školy z důvodu corona-pseudopandemie, vydali kraťas s výmluvným názvem „Virus Of A Modern Time“. Po poměrně hektickém období, v němž vydali dvě řadovky a zavzpomínali na raná léta u firmy EMI se po nich s varovným EP v podstatě zavřela voda a dlouho o nich nebylo slyšet. Ale mrknete-li na diskografii Axxis, která aktuálně čítá už šestnáct řadových kousků, možná dojdete k tomu, ..
Legions of the night - Good God!
Fakt, že když chcete mrknout na fotky peruánské kapely Natthammer, tak na vás zpravidla vyskakují fotky frontwoman Fatimy del Cármen, je celkem snadno pochopitelný. Po desetiletce strávené v kapele Mandrágora se Fatima rozhodla založit vlastní projekt, a ještě v době, než Mandrágoru opustila, nabídla ochutnávku tvorby Natthammer v podobě EP „Break The Steel“. To, že ho nahrála úplně jiná sestava, než debutové eponymní album o dva roky později a že z této sestavy nezbyl jediný muzikant, ..
Plout pod pirátskou vlajkou mezinárodnímu společenství Visions Of Atlantis svědčí. Nejen že šarmantní zpěvule Clementine Delauney v pirátském kostýmu spolehlivě padne do oka, ale od té doby, co Visions Of Atlantis před dvěma lety vypustili na moře první loď, jako by na rozhoupaných vlnách našli mírně rozkolísanou stabilitu, která se časově pojí plus mínus s odchodem křiklouna Siegfrieda Samera. Do téhle rovnice zapadá fakt, že kapela klade o něco větší důraz na symfonický výraz, i že její melodie opět úspěšně staví na ..
Domain vyhlásili prázdniny a Axel Ritt se pustil do budování nové sestavy „Mark III“. Když éterem proskočily zprávy o tom, že uvolněné místo u mikrofonu přijal světoběžník Chity Somapala (mj. Avalon, Civilization One, Firewind, Ivanhoe, Moonlight Agony, Power Quest,…), muselo srdce fanoušků radostně poskočit, protože jeho hlas mohl zaručovat udržení laťky po výborném Carstenu Schulzovi. Jenže Chity (stejně jako bubeník Bodo Schopf (např. Michael Schenker Fest, McAuley Schenker Group, Hartmann)..
Je jasné, že finští Unshine bývají zpravidla pasováni do škatulky symfonického metalu či folk metalu, protože když přistoupíte na hru helsinské pětice a začnete používat pojem druid metal, ortodoxní škatulkáři budou patrně důkladně zmatení. Nedělám si iluze, že by se Unshine podařilo pojem druid metal do metalových encyklopedií prosadit. Jednak proto, že když se váš životopis píše už skoro celé čtvrtstoletí, máte na kontě pět alb a ještě se o vás nemluví ve všech koutech světa, cesta k tomu stát se vlajkonošem, po němž bude pojmenován nový žánr, ..
Nápověda k tomu, jestli se ponořit do světa amerických heavy glamových Ferret, je strašně jednoduchá. Máte rádi Steel Panther? Neváhejte a skočte do třetího alba americké šestice po hlavě! Trpíte pocitem, že Steel Panther je banda šašků, která sice ovládá nástroje, ale z hlediska hudebního nemá co nabídnout? Vyhněte se i Ferrett! Nic mezi tím v podstatě neexistuje. V třináctém roce svojí existence se Ferratt dopracovali ke třetímu albu, nazvanému tak, aby vás hned na první trklo, co vás čeká. Glamová pandemie „Glamdemic“ asi může být nakažlivá, ..
„Úspěch dal kapele křídla a dvacátému výročí Domain vytáhli další geniální tah ze svého rukávu. Pod produkčním vedením Axella Ritta dostalo pozvánku několik významných hudebníků, aby si zahráli na novém albu,“ praví se v bookletu k albu „Stardawn.“ Bráno čistě statisticky, aby Domain dosáhli na dopsání druhého křížku, bylo třeba započítat i období pod názvem Kingdom a pominout poměrně dlouhou dobu hibernace. Na druhou stranu, v asi deseti reálně odžitých letech Domain vydali osm řadových alb, což je porce,..
Nechť ten, jehož hudební cítění formovala nedoceněná německá kapela Ivanhoe, zvedne ananas. Ne, že by němečtí progresivci byli totálně přehlédnutelní, ale když přijde řeč na germánské spolky, koketující s progresivní metalem, předpokládám, že než zazní pojem Ivanhoe, vyletí do éteru mockrát pojem Vanden Plas, pamětníci se budou ohánět i s Lanfear, a teprve potom možná přijde řeč na partu, jež ve svém názvu nese titul z novely spisovatele Waltera Scotta. Startovní pozice Ivanhoe i Vanden Plas ..
To, že se leckterá kapela, která o přízeň bojovala už v osmdesátých letech, vrací znovu na scénu, je dnes jev už celkem obvyklý. Nepsaným pravidlem je fakt, že u podobných návratů figuruje některý z muzikantů, který se podílel na prvotní fází života kapely. Pravidla jsou však zjevně od toho, aby se porušovala, a tak pětice muzikantů z belgických Antverp oživila kapelu Scavenger, a jediným spojením se spolkem, který se v pětaosmdesátém dočkal jediného alba „Battlefields"..
Jak všechno může být relativní, ukázalo sedmé album Domain s názvem „Last Days Of Utopia“. Bráno čistě statisticky, mohl fakt, že poprvé v novodobé éře kapela zvolnila kadenci vydávání desek a natáhla mezeru mezi dvěma alby na necelé dva roky, signalizovat, že po ne zcela lehkém zaváhání s albem „The Artefact“ se potřebovala Rittova parta volněji nadechnout. Jenže Domain se na přelomu dekády pustili do svého nejambicióznějšího projektu. ..
„Poté, co Alchemist našel víru v sebe sama, nastal čas vrátit se ke kořenům všech inspirací do „čubačího“ období“, avizoval v souvislosti s albem „Roots Of All Muses“ frontman severočeských Alchemist Mentol návrat kořenům. Uběhly dva roky a Alchemist předchozí krok lehce zpochybňují – „Po návratu ke kořenům všech múz si ALCHEMIST uvědomil, že aby vše správně fungovalo, musí být všechny prvky v rovnováze. Jestli tomu tak je, můžete zjistit sami vypitím jeho nového lektvaru „Equlibrium“… ..
„Nové album je trochu jiné než předchozí alba a doufáme, že lidé začnou Folkrim vnímat jako osobitou kapelu a nikoliv jen jako kopii velkých folk metalových jmen.“ Úkol, který si finská pětice vytyčila v souvislosti s třetím albem „Embers“ je na první pohled docela složitý, protože přirovnávat ji k Ensiferum, Turisas, Korpiklaani, Finntroll, Moonsorrow, … je poměrně jednoduché a přirozené. Základ, na kterém kapela staví, je z velmi podobného těsta (finská lidovka s melodeathovou příchutí zjevně nemá nevyčerpatelné možnosti z hlediska variability),..
„Vždy jsem byl velkým fanouškem sci-fi filmů, seriálů a knih. Od začátku mé hudební kariéry bylo mým snem napsat sci-fi album. Byl to dlouhý, tvrdý proces a občas se zdálo téměř nemožné, že se to povede. Naštěstí jsem byl obklopen schopnými hudebníky, kteří mě podporovali a byli ochotni to prosadit a uskutečnit". Zpěvák finských Coventhrall Sami Ilvonen si svůj sen splnil, neboť album „Legacy Of Morfuidra“ na přelomu zimy a jara spatřilo světlo světa. K zápletce, vyprávějící o tom, kterak vesmírní piráti Scavens ..
Akční tempo, jakým se Domain prezentovali v první fázi svého života, se jim v druhé etapě podařilo ještě překonat. Zatímco v devadesátých letech zabrala tvorba tří alb třicet osm měsíců, v novém tisíciletí na stejnou porci kapela potřebovala o sedm měsíců kratší dobu. A to u toho stihla absolvovat i první personální změnu sestavy „Mark II“ – baskytary se nově ujal Sandro Lo Giudice, za bicí usedl Stefan Köllner. Nelze tvrdit, že by příchod této dvojice mohl mít zásadní vliv na tvorbu Domain ..
Běda mužům, kterým žena vládne? Britští brusiči Balance Of Power pouť hudebním světem sice nikdy oficiálně neukončili, ale jejich poslední studiový zápis nesl až do letošního dubna letopočet 2003. Basista Tony Ritchie (jenž před více než čtvrt stoletím na debutovém albu třímal mikrofon, po jehož vydání se na chvíli stáhl do pozice autora, aby se následně ujal čtyř strun) a bicmen Lionel Hicks, který si jako jediný může do životopisu zapsat, že Balance Of Power ani na moment neopustil, se rozhodli kapelu znovu přivést k aktivnímu životu. ..
Debutové album polských Ironbound vyšlo na jaře roku 2021, jeho následovník spatřil světlo světa s příchodem jara letošního. Ironbound zůstali ve stejné sestavě a o desku se postaral stejný produkční tým. Konstatování, že album „Serpent`s Kiss“ se má k „The Lightbringer“ jako siamské dvojče ke svému sourozenci (snad jen růžová barva na komiksově pojatém obalu desky je ještě o něco jedovatější, než minule červená) je za této konstelace zcela pochopitelné. Pokud vás minule zaujal klasický heavík, vydatně nasávaný z cecíku Iron Maiden,..
Když před pěti lety vzali italští Rossometile do party zpěvuli Ilarii Helu Bernardini, vyhráli jackpot. K velmi barevné hudbě, jejíž základ se odvíjí od symfonického, potažmo gotického metalu, zároveň však hranice žánru překračuje s ohromnou chutí i lehkostí, její šarmantně smyslný, optimistický, zpěvný a emotivní hlas dokonale pasuje, takže kapele snadno uvěříte, ať vsadí na noblesu, dravost, teatrálnost, či hravost. To není zdaleka vše, co sedmé album „Gehenna“ zahrnuje, připočtěte velmi účinně využitou elektroniku, smysl pro dramatičnost,..
Asi málokdo po albu „One Million Lightyears from Home“ věřil tomu, že by Domain měli potřebu či chuť vracet se do devadesátých let. Ve stejné sestavě jako na comebackovém albu, s pohledem upřenějším do doby o pár let dříve, než když tvořili alba v devadesátých letech, se zjevnou chutí nerezignovat na melodie, ale přitom znít syrověji, Domain naskočili na tempo z první etapy svojí existence a už o sedmnáct měsíců od návratové desky přišli s pokračováním. Partnerství Axela Ritta a Carstena Schulze na něm dozrálo do v podstatě ideální podoby..
Když se na jaře roku 2021 rozpadla kapela, v níž působil kytarista Skjómi, využil axeman volný čas k tomu, aby si dostatečně užil folk metal a melodeath, který s chutí už léta poslouchal. A přitom ho napadlo, že přece není tak těžké v tomto žánru něco vytvořit a začal skládat. Zrodila se instrumentálka „Die Sage“ a když ji zaslechl Haldruhir, budoucí zpěvák kapely Sagenbringer, nabídl se, že k ní napíše text. Do vydání debutového eponymního alba Sagenbringer v té době zbýval pouhý rok a do vydání aktuální desky ..
Holandsko a symfonický metal? Within Temptation, Epica, After Forever…, to je záruka kvality a když se v zemi tulipánů dobere debutového alba další kapela s ženou u mikrofonu, cílící na daný žánr, člověk tak nějak podvědomě cítí, že by do barevné a voňavé kytice mohl přibýt další zajímavý kvítek. Pandora`s Key se pochopitelně nevyhýbají stopám, které současní i bývalí lídři žánru za sebou zanechali, nicméně hledat v nich klon, snažící se svézt na vlně, která zaručí zájem posluchačů, úplně nelze. Ani v hudebních postupech, ani v kvalitě. ..
Něco jako Bach na tripu - takhle charakterizuje novinku Witherfall frontman Joseph Michael. Pod tímhle vyjádřením si můžete představit prakticky cokoliv, nicméně pokud znáte předchozí tvorbu pětice z Los Angeles, budete jasně vědět, odkud vítr fouká. Svět Witherfall je i na „Sounds Of The Forgotten“ neuvěřitelně košatý, narvaný emocemi, parádními instrumentálními eskapádami, ohromně silnými melodiemi, neutuchávajícím bojem mezi agresivitou, jemností a epičností. Kdyby občas od Jona Olivy nezaznělo, ..
Grungeová bouře se dávno přehnala a melodické kapely zase začínaly vystrkovat růžky. Domain svoji první etapu života utnuli v roce 1992, takže mohli mít návrat na scénu jednodušší v tom, že neměli prostor zpronevěřit se svému stylu a v jejich diskografii se nikdy neobjevila deska, o které by se dalo tvrdit, že se na ní kapela snaží přizpůsobovat letícím trendům. Jenže když se na přelomu tisíciletí začalo mluvit o tom, že Domain se probouzí z hibernace, jediným, kdo se ze staré sestavy podílel na návratu, byl Axel Ritt. ..
Těžko říct, co by si němečtí Elvellon počali bez Nightwish. Šest let starý debut „Until Dawn“ prozradil, že tvorbu melodického mága Holopainena mají Elvellon v malíku a že jim je blízká zejména éra s Tarjou Turunen. Na téhle formuli se nic nemění ani na aktuální novince „Ascending In Synergy“, v níž Elvellon zašli ještě o kousek dál – u některých skladeb možná budete bádat, jestli je Elvellon nevytáhli z nějakého dávného Tuomasova tlumoku, tak dobře by do nightwishovského období kolem přelomu tisíciletí pasovaly. ..
Máte-li dostatečně zmapované hudební dějiny a naposlouchaná první dvě alba Domain, je vám jasné, co muselo následovat, když datum vydání třetí alba německých melodiků bylo stanoveno na 20. červen 1991. Do vydání nirvanovského alba „Nevermind“ zbývaly tři měsíce a pokud se deska „III: Crack In The Wall“ měla zapsat do povědomí i někoho jiného, než již ulovených fanoušků, moc času jí do rockové revoluce nezbývalo (Nálada na hudební scéně byla na dně. Výstřel grunge ze Států zaplavoval vše, co jste si dokázali představit, ..
“Peklo je plné. Mrtví obživli. Existuje pět klíčů a každý z nich je zásadní pro přežití lidstva. Buď budeš mít všech pět klíčů nebo zahyneš. Nikdo není v bezpečí. Apokalypsa začala….
Poté, co na přelomu dekády vyhrnuli během čtyřiceti měsíců australští hračičkové Teramaze na svět pět řadových alb, zřejmě si řekli, že je na čase trochu zvolnit. Mezera mezi albem „Flight of the Wounded“ a novinkou „Eli - A Wonderful Fall from Grace“ se proto natáhla na víc než rok a půl, ale během této doby Teramaze stihli marnotratně vydat jednu výběrovku, jeden živák a představili i pár singlů, z nichž až poslední „Standing Ovation“ našel místo na nové řadovce. Otázku, zda pětici klokanů tohle tempo..
Čím jiným by kapela s názvem Stormborn měla otevřít album, než úderem hromu? První albové zahřmění londýnské pětice zaznělo před dvanácti lety, nicméně ještě předtím se kapela pokoušela prorazit pod podobně úderným názvem Megafist (a na chvilku se přejmenovali i na Seven). Jelikož v rámci Stormborn po vydání debutu poměrně dlouho nedošlo k žádnému dalšímu výboji, Stormborn zcela utichli v roce 2019. Když se v roce 2021 začala sbírat nová oblačnost, sešli se téměř v kompletním složení, jediná změna proběhla u mikrofonu, ..
Vydání debutového alba měli Domain ulehčené tím, že album „Our Kingdom“ jen převlékli do jiného obalu z původního vydání, takže se v klidu mohli soustředit na tvorbu nové desky. Bouřlivá doba přelomu osmdesátých a devadesátých let velela zbytečně neotálet, takže deska „Before The Storm“ se ocitla na pultech obchodů o rok a půl později po zdublovaném vydání debutu. Domain na ní nevymýšlí nic nového (kapela rezignovala snad jen na fanfárové zabarvení kláves), stoprocentně se drží osvědčeného receptu ..
V době, kdy němečtí power - progresivci Ivory Tower pomalu dopisují třetí křížek na svůj hřbet, při tvorbě teprve šestého řadového alba „Heavy Rain“ (při přepočítávání řadovek nepočítejte reedici alba „It“, vydanou pod názvem Subjective Enemy“) si zopakovali personální deja-vu z předchozí dekády. Když kulturní svět vypnula kovidová brebera, opustil je křikloun Dirk Meyer (v letošním roce se spojil s Generation Steel). Vzhledem k tomu, že během osmi let, které strávil v řadách kapely, stihli Ivory Tower vydat jediné album, není změna tak přelomová..
„Jen jsem se tak coural po studiu a přerostlo to v kapelu,“ popisoval Peter Tägtgren vznik Pain. Slušelo by se toto prohlášení aktualizovat a z kapely udělat „kapelu úspěšnou“ (nicméně nevyhnutelně narazíme na fakt, že Tägtgren zrovna moc společníků do party - tak, aby dostál pojmu „kapela“ – nepotřebuje). Co ostatně čekat od tak nápaditého muzikanta, který s Hypocrisy suverénně operuje na death, potažmo melodeathovém území, zaplete se do svérázné spolupráce s předákem Rammstein a zároveň udává tón v elektro-industriálním metalu. ..
V hudebním životě Dalibora Halamíčka je pojem „Morava“ možné chápat téměř jako zaklínadlo – v jeho diskografii najdete nejen letité „Velké moravské elegie“, které nazpíval se Salamandrou, ale i loňský počin „Moravská statečnost“, coby čtvrtý zářez do diskografie Moravius. Nejen o vztahu k rodnému koutu naší země, ale hlavně o životě kapely, v jejímž čele stojí již dvě dekády, se Dalibor rozpovídal v následující rozhovoru. ..
Lze klasickou lidovou skladbu uchopit tak, aby z ní opulentnost stříkala na všechny strany? Pokud o tom pochybujete, mrkněte na finské septeto Lost In Grey (vtipný název, šedi se na téhle adrese skutečně nedočkáte) a zjistíte, že to je naprostá brnkačka. Lost In Grey, kteří v jedenáctém roce existence předložili svoji čtvrtou kolekci „Odyssey into the Grey“, důsledně dbají na to, aby se v souvislosti s jejich názvem objevoval zpoza každého rohu pojem teatrální a dělají vše pro to,..
Umělá inteligence hýbe světem. I tím, v němž se pohybují kanadští Unleash The Archers. Před třemi lety (tedy v době, kdy to ještě nebyl až takový fenomén) si zpěvačka Brittney Slayes zahrála na vizionářku a stvořila hudební příběh o tom, kterak se na budoucí dystopické planetě Zemi prosazuje umělá inteligence, jehož hlavní postavou je Phantoma, jednotka Fáze 4 – síťové úrovně 0, model A (aneb „Ph4/NT0-mA“). Do procesu tvorby (vyjma videí a části textů) údajně neměla umělá inteligence vstupovat. ..
Kariéra německého kytaristy Axela Ritta by se dala využít jako malý průvodce po různých rockových a metalových žánrech. Můžeme polemizovat o tom, zda nejvýznamnější položkou jeho hudebního životopisu je kapela Domain, v níž měl hlavní slovo na přelomu osmé a deváté dekády minulého století, kdy se kapela věnovala velmi přístupnému melodickému hard rocku, smíchanému s power metalovými elementy, a které šéfoval i po reinkarnaci na začátku nového milénia, kdy se s příchodem křiklouna Carstena Schulze ..
Těžko říct, jestli v roce 2002, když opouštěl jako poslední zakládající člen Stormhunter, přemýšlel kytarista Stefan Müller nad tím, že se někdy do kapely vrátí. Ale když se novicové v sestavě Stormhunter rozhodli, že se přejmenují na Subsphere, dveře byly otevřené. Stefan to využil o další čtyři roky později, kdy činnost Stormhunter s novou sestavou obnovil. Ne, že by jejich aktivita vykazovala raketové obrátky, ale faktem bylo, že za sebou kapela konečně zanechala i nějaké hmatatelné otisky v metalových dějinách,..
Vytrvalcem roku se stává… Nebýt finálního Štěpánova sebehodnocení, asi by do úvah nad tím, čím by se dali na první dobrou trefně charakterizovat českobudějovičtí Warhawk, vytrvalost nepatřila. Faktem je, že v dlouholetém souboji s nástrahami osudu téhle power metalové partě dech nedochází a víra v dobré časy (i ve zdánlivě nesplnitelný cíl natočit víc alb s jednou zpěvačkou) ji neopouští. O dění ve Warhawk, kteří si jako předběžný dárek k dvacátým narozeninám vloni nadělili album „As Above So Below“..
Více než čtyřicet let uběhlo od chvíle, kdy kytarista William J. Tsamis společně s bubeníkem Markem Zonderem založil kapelu Warlord. Autorská potence kapely nebyla nijak vydatná, pokud se však ponoříte do dějin epického metalu, s největší pravděpodobností na Warlord narazíte. První fáze života kapely zabrala šest let, během kterých vznikl vysoce ceněný kraťas „Deliver Us“ a vydařené album „And the Cannons of Destruction Have Begun...“...
Asi by stačilo velkými písmeny napsat několikrát za sebou HEAVY POWER METAL a tím by byl dostatečně popsán obsah sedmého alba španělských Vhäldemar. Není náhoda, že skladba s názvem „Heavy Metal“ je jedním ze střípků nové kolekce „Sanctuary Of Death“. Jako by tím Vhäldemar chtěli zdůraznit, že u nich je čas totálně relativní veličina a oblíbený žánr je železné zaklínadlo, jemuž se nelze zpronevěřit byť jen jediným tónem, jediným fíglem, jedinou zvukovou odlišností...
A tak jsou tu další úplně obyčejné příběhy úplně obyčejné kapely, která si věci dělá po svém, bez ohledu na zeměpisnou šířku, počasí, politickou situaci či jakékoliv hudební trendy a vlivy. Po téměř čtvrtstoletí (a budeme-li počítat éru pod značkou Dark, tak je možné přihodit další dekádu) na scéně není pochyb o tom, že Dark Gamballe si s jinou kapelou nespletete, zároveň ale máte jistotu, že nikdy nemůžete dopředu tušit, kam vás vyškovská družina na další desce (potažmo v další skladbě) zavede.
..
„Nová nahrávka je krom singlu průřezem písní alb minulých s neobvyklými aranžemi v akustickém kabátu. Kapela se dokáže ztišit a proměnit v pokorný potůček bezbožných elegií, aniž by rezignovala na svůj čitelný metalový rukopis“. Tolik velmi stručný výňatek z doprovodné zprávy k nové desce Silent Stream Of Godless Elegy s názvem „Jiná“, která je … prostě jiná. Jako kdyby kapela chtěla po šestiletém studiovém mlčení s pobaveným výrazem ve tváři podtrhnout konstatování, které zaznělo v souvislosti s albem „Smutnice“..
Těžko dnes narazíte na nahrávku, která by ještě nějak zásadně pozměnila metalové dějiny. Pilíře, na kterých stojí heavy metalová scéna, byly vztyčeny hluboko v minulém století a přiblížit se k těmto monumentům se i pro kapely, které se na jejich budování intenzivně podílely, zdá nemožné. Třeba kvůli tomu, že svět se hnul, třeba i proto, že po hudební stránce vše zásadní už bylo vyřčeno. Jen velmi obtížně lze v srdcích fanoušků novou nahrávkou zažehnout tak jasný plamen jako před plus mínus čtyřiceti lety, ..
Svět je plný hněvu. Ještě že z téhle reality existuje únik třeba v podobě vydařené muziky. Být píárista u labelu 7hard, přesně v tomto duchu bych pojal reklamní slogan na čtvrté album kapely Evolucija. Podle názvu kapely lze odhalit, že nepochází z tradičních metalových destinací, její kořeny jsou v Srbsku, navzdory tomu, že pětice bývá spojována se Švýcarskem. Může za to zpěvačka Ilana von Arx, která pochází ze země helvétského kříže, do kapely přišla krátce po vydání debutového alba a na prvním nosiči s její účastí, ..
Některé omyly vás mohou pálit celý život, jiné obratem hodíte bez mrknutí oka za hlavu, další vás můžou na vaší cestě posunout o kus dál. Letošní vydání alba „Dark Energy“ komentovali Projekt XIII lakonickým konstatováním: „Loňské EP "Dark Energy" jsme doplnili novými skladbami a přidali několik bonusů. Omylem se nám tak stalo nové CD…“… a soudit, která z variant je o singly, remixy, rarity a jednu novou skladbu rozkošatělému loňskému kraťasu bližší, není úplně jednoznačné...
Na vydání prvních sedmi alb potřebovali Faeřané Týr jedenáct let, stejnou dobu Joensenově partě trvalo vydání posledních dvou nahrávky. Tempo vydávání desek je asi to nejmarkantnější, co se v životě Týr na první pohled změnilo. Personální změny lze vzhledem k více než čtvrtstoletí dlouhé historii kapely označit za decentní, lehký náladový posun k větší syrovosti, který přineslo aktuální album „Battle Ballads“, není natolik zásadní, abyste si už u první skladby neřekli, že staří, dobří a snadno rozpoznatelní Týr ze svého umění nic nezapomněli ..
Když před dvěma lety představila italská Nocturna debutové album „Daughters In The Night“, šlo o velmi zajímavé překvapení. V pozadí trojice částečně utajených muzikantů, jejichž totožnost vlastně není až tak zásadní, s výjimkou kytaristy a klávesisty Frozen Crown a Volturian Federica Mondelliho. Vzhledem k tomu, že jde o hlavní tvůrčí mozek Nocturny, jeho identitu kapela sice ukryla pod pseudonymem Hedon, ale zároveň si dala záležet na tom, aby pod tajemným oparem nezůstala skryta příliš dlouho. ..
Skupina pocházející ze švýcarského Curychu se ukazuje jako nová tvář rocku v harmonickém spojení mladistvé nevázanosti a veteránské moudrosti, tvrdí propagační materiály. Nechci hned poplašně křičet „zapomeňte!“, protože i na tomhle šprochu se něco pravdy najde, nicméně to nejzásadnější, na čem novinka hard rockových King Zebra funguje, je vyzrálost, nadhled, zpěvnost a dostatek energie...
Kolo bylo už dávno vynalezeno, což je výhoda německých Fatal Fire. Na debutu „Arson“ nemusí nic objevovat, stačí jim držet se pravidel, podle kterých se hrálo v osmdesátkách, být dostatečně akční, rychlí, ostří a melodičtí, mít pořádně našlapanou rytmiku, kytarové ostrostřelce, kteří pálí riffy jako z kulometu a zpěvačku, která tomu dodá patřičný říz. A pak byste ani nemuseli používat omluvné zaklínadlo, mluvící o tom, že na prvotině se nad nějakou drobnou chybičkou dají oči snadno přimhouřit. ..
Byť se životopis pražské thrashové formace Epidemy začal psát už v roce 2005, název debutového alba „Rány osudu“ by mohl být dobrým odůvodněním toho, že s druhým dlouhohrajícím albem, nazvaným „Zrůdy v nás“, se Epidemy přihlásili o slovo až v loňském roce. V současné chvíli to vypadá, že v Epidemy se všechno usadilo na správné místo – o tom, že „Epidemy Rules“ vás chce přesvědčit kytarista Jiří Jícha. ..
Zdá se, že chilský hudebník Marco Cusato není úplně stylový dogmatik – před třemi lety jej coby kytaristu zlanařili heavy thrashoví Cronos, v řadách thrashových Warpath strávil víc než dvě dekády (byť z naší zeměpisné šířky to nevypadá, že by šlo o kdovíjak aktivní kapelu). Nejvíc ho to však zjevně táhne ke gotickému rocku. S The Falacy má na kontě již pět alb, se Somberwind, v nichž se spřáhnul se zpěvulí Caterinou Nix (po které v rámci Chaos Magic sáhnul Timo Tolkki), zapsali zatím jeden albový zářez. A teď přišel čas na to, aby si Marco zasóloval...
Když se na konci loňského roku objevil v éteru „havajský“ videoklip Korpiklaani na výpůjčku „Gotta Go Home“, který frontman Jonne Järvelä okořenil prohlášením, že ve videu má stejné pohyby, jaké v dětství nacvičoval u této skladby před zrcadlem s tenisovou raketou, možná si příznivci dávných rozjuchaných nálad finských lesních mužíků povzdechli, že je škoda, že už s Korpiklaani není taková sranda jako kdysi. Kdo mohl tušit, že „Gotta Go Home“ je vábnička, ..
Edici alba „Ressurection Day“ před třemi lety ohlašoval frontman Rage Peavy Wagner konstatováním, že už delší dobu chtěl, aby byli Rage opět kvartetem se dvěma kytaristy jako v dobách „Black In Mind“ a „End Of All Days“. Vzhledem k tomu, že kapele v té době dal vale strunobijec Marcos Rodríguez, postavit nový kytarový dvojzápřah dávalo stoprocentní smysl a Rage toto rozpoložení využili dokonale i proto, že vyvolali na své nejmelodičtější období hodně silné reminiscence. Jenže k dalšímu albu Rage už zase dospěli pouze v trojici,..
Všechno je relativní a nic není nemožné, dalo by se říct v souvislosti se švédskou kapelou Takida. Projedete-li téměř celou druhou polovinu jejich aktuálního alba „The Agony Flame“, asi jen těžko uvěříte, že v loňském roce tahle popová kapela zapadla do sestavy na Wackenu a podle reakcí návštěvníků tam zdaleka nebyla jen do počtu. Vezmete-li to od začátku alba, nelze si nevzpomenout na smutnily To Die For, dokonce to chvíli vypadá, že by švédská parta mohla být naprosto adekvátní náhradou za několikrát uspanou..
Máte-li v metalové kapele harfu, kterou celkem hojně využíváte, je základ pro osobitost jasně položen. Přidáte-li k tomu píšťalky, housle, či bouzouki, nebude tajemstvím ani stylové směřování. I přesto, že téměř všechny zásadní zbraně jsou tímto vyložené, sledovat vývoj italských folkáčů Furor Gallico je malé dobrodružství. Po personální i hudební stránce. Podle počtu muzikantů, kteří kapelou prošli, nebude zřejmě život se zpěvákem Davidem Cicalesem a harfistkou Becky Rossi, kteří jediní osobně zažili zrod Furor Gallico,..
Jsou to už čtyři roky, co světlo světa spatřila dosud poslední položka v diskografii Fates Warning. Kytarista Jim Matheos od té doby vydal druhé album svého převážně instrumentálního, ambientně laděného projektu Tuesday The Sky, zpěvák Ray Alder kontroval vydáním druhého sólového alba, na němž se také převážně pohyboval v oblasti přemýšlivě laskavé tvorby, než aby nějak výrazně chrastil kovovými zbraněmi. V podstatě se nabízelo, aby dlouholeté opory amerických progresivistů nechaly prolnout svoje soukromé světy ..
Už před osmi lety bylo mimo jiné zásluhou i eponymního debutu švédských Cruzh jasné, že melodický hard rock, potažmo glam metal žije a pokud se budou stále rodit podobné kapely, žít bude. Cruzh se velmi obratným způsobem svezli na tom, co v žánru vymysleli jiní, inspirace u Def Leppard, Bon Jovi, Reckless Love, Crazy Lixx, či Bryana Adamse neměli potřebu kdovíjak intenzivně maskovat, a talent na tvoření stadionových nápěvů a velmi chytlavých melodií z jejich prvotiny stříkal na všechny strany.
..
Odskočit si od Within Temptation v situaci, kdy kapela sklízí úspěch s vynikajícím albem „Bleed Out“, není možná úplně nejšťastnější načasování, ale soukromý hudební svět kytaristy Ruuda Jolieho je od bombastické a hitové produkce jeho domovské kapely tak radikálně odlišný, že to v podstatě ničemu nevadí. O třetím albu, které by vydal pod značkou For All We Know, začal Ruud uvažovat už v době covidového přiškrcení normálního života a za pomoci kolegů, kteří mu dělali společnost i na desce minulé ..
Pokud AFM Records posílají do světa deváté album Leaves` Eyes „Myths Of Fate“ s konstatováním, že si s ním němečtí umělci upevňují vedoucí pozici ve světě symfonického metalu, obávám se, že ho hlavní píárista labelu vyštrachal z nějakého metalového časáku, zapomenutého v pár let neotevřeném šuplíku. Kde jsou časy, kdy se duo Liv Kristine – Alexander Krull se svými kumpány pralo o žánrovou špici. Je to už osm let, co Liv Kristine musela klan opustit, a i když náhradnice Elina Siirala ji po technické stránce dokázala v pohodě zastoupit, ..
Buď jsem nějak ztratil ostražitost a něco mi uniklo, anebo Ronnie Romero došel k přesvědčení, že není nutné stát se snadno dostupnou houskou na krámu, kterou je slyšet na každém rohu z nekonečné řady alb. Ne, že by se v loňském roce nepustil do žádné výpomocné kooperace, ale přece jen už to nabralo takovou míru, že když vychází šesté album jedné z Romerových domovských kapel, člověk může být hladový na to, aby si poslechl jeho excelentní hlas, který v žánru hard and heavy patří k nejzajímavějším. Podobně silně je na tom ..
Napadá vás lepší návod na spokojený život, než „není nutný bejt úplně šťastnej, ale aspoň trochu jo“? Liberečtí punk-rockeři Kohout plaší smrt o sobě studiově nedali docela dlouho vědět, nicméně čekání je u konce. Poté, co se před sedmi lety i s knihou v ruce zasnili o tom, že nejlepší by bylo mít tučňáka ve vaně, osekli sestavu do základního tříčlenného složení a zhmotnili svůj návod do alba „Úplně šťastnej“. A protože ve třech se to nejlíp táhne, pustili se Krtek, Honza i Béba do rozjímání o aktuálním dění v kapele společně. ..
Více než třicet let strávil Terence Holler u italských power – progresivců Eldritch. Ne, že by to bylo jediné působiště, v němž se během dlouhé kariéry představil, v životopise má uvedený i dávný (a jediný) zápis v diskografii hard and heavy rockových Vicious Mary, ale jeho věrnost Eldritch byla příkladná. Všechno jednou musí skončit – pro Hollera byl zlomový rok 2022, kdy řady Eldritch opustil. Že to nebylo ve zlém, naznačuje jeho pochvalné prohlášení na adresu loňského alba „Innervoid“,..
Že to Nicolettě Rosselini velmi dobře zpívá, předvedla italská zpěvačka už v v první polovině minulé dekády v kapele Kalidia a podtrhla to na začátku aktuální desetiletky, během níž zkompletovala trojlístek svého působení v této kapele (která se chvíli po vydání třetí desky rozešla), v projektu The Erinyes, v němž společně s Mizuho Lin (Semblant) a Justin Daaé (Elyose) vytvořila neotřelou a zajímavou partu, z jejíž tvorby (podpořené Aldem Lonobilem) zatím blesk kdovíjak silně neudeřil, ale hlavně u potemnělých symfo-gotiků Walk In Darkness..
Kdyby stoprocentně platila slova frontmana Myrath Zahera Zorgatiho o tom, že karma funguje, a to co vysíláš do světa, to se ti vrátí, nepochybuji o tom, že by na konci roku Myrath sklízeli řadu poct a ocenění za jednu z nejsilnějších desek letošního roku. „Karma“ bez výhrad funguje skvěle po hudební, lyrické i technické stránce. Pochopitelně se bavíme o obsahu šesté řadovky tuniských zástupců orientálního progresivního metalu, která se na světlo světa klubala docela ztěžka a zdlouhavě..
Možná by příběh Lipz byl poměrně tuctovou kapitolou v glam metalové encyklopedii, kdyby se švédská čtveřice nedostala do spárů firmy Frontiers Records. Zatímco EP „Psycho“ a debutové album „Scary Man“ neudělalo kdovíjakou díru do světa a navzdory strach vzbuzujícím názvům hodně opatrným provedením glam metalu, hraného na jistotu bez jakéhokoliv nebezpečí, žánrové fanoušky nevyplašilo, novinka „Changing The Melody“ vlnou nakažlivých melodií nastavuje nové měřítko v glam metalu, vizionáři a průkopníci..
Když jsem před čtyřmi lety bez váhání hodil německé Vlad In Tears do jedné škatulky s HIM, mělo to své opodstatnění, i když Vlad In Tears šli na stejnou věc od trochu jiného lesa. U předloňského alba „Porpora“ se zdálo, že žánrová podobnost s finskými smutnily se německému uslzenému Vládíkovi začíná trochu zajídat a že má chuť pustit do svojí muziky trochu nových barev. Z novinky „Relapse“ je zjevné, že předloňské náznaky nebyly jen dočasný pokusem, aktuální deska sice zachovává temnější atmosféru, ..
„Vždy jsem miloval hard rock, progresivní rock, ale především velkolepost sborů a orchestrální pojetí mnoha nástrojů, hrajících v unisonu. Všechny tyto prvky jsem začlenil do kompozičního procesu, protože mi to připadá přirozené. Vývoj zvuku kapely je spontánní a je výsledkem vlivu všech kapel, které miluji a které mi dávají emoce, když je poslouchám.“
„Naším cílem je začít psát novou kapitolu hudby, kterou milujeme. Nesnažíme se znovu vynalézt kolo, ale využíváme naše zkušenosti a vášeň pro žánr a jsme odhodláni ho udržet při životě.“ Švédové Smoking Snakes jemně naznačují, že u nich není třeba obávat se žádného pokroku, že staví na dávných hodnotách, pravidlech a postupech, jinak řečeno, že hrají v podstatě na jistotu. Zodpovědět zbývá jen dvě otázky – jaký je ten jejich oblíbený styl a zda pro fanouška, ..
Ať už šlo o výraznou image, lascivní chování, či texty, v glam metalu, potažmo sleaze rocku, zpravidla měly navrch kapely, které k dobré muzice dokázaly v rámci lehce šokové terapie přidat i nějaké body navíc. Do této definice spolehlivě zapadá norská čtveřice Suicide Bombers. Název kapely si spolehlivě o pozornost řekne, historka o čtyřech intergalaktických superhvězdách, jež byly z budoucnosti vyslány zpět v čase, aby znovu nakoply k životu krvácející rock´n ´rollovou mrtvolu, má také svoje kouzlo, i názvy desek koketují s určitou rebelií..
Až se bude volit rocková elfí královna, nepochybuji o vítězství Kanaďanky Leah McHenry. Na svém pátém albu dělá přesně to, co dělala na předchozích čtyřech – žije v jemném světě fantazie, romantiky a vznešeně majestátní elegance. Takřka vše je křišťálově čisté a mírumilovné, výrazně načichlé keltským folkem a dohady, jestli je novinka nejepičtější a nejpřevratnější projekt, jaký kdy Leah udělala, jestli jde o její nejoptimističtější nahrávku, či zda dostála přezdívce metalová „Enya“, jsou bezpředmětné ..
Když se před sedmi lety vytasili Norové Bokassa s albem „Divide & Conquer“, vyseknul jim pochvalu bubeník Metallicy Lars Ulrich, jenž se o nich měl vyjádřit jako o své nové oblíbené kapele. Diskutovat o tom, že tahle hláška nevyhnutelně přitáhla ke kapele pozornost, je zbytečné, i kdyby to nestačilo, skutečnost, že Metallica s sebou vzala Bokassu na cesty, Larsovu výpomoc podtrhla. To, že Bokassu „snadno“ získaná popularita nezlomila, naznačuje fakt, že letos představila čtvrté album „All Out Of Dreams“, ..
A keď nebudeš poslúchať, všetko ti vezmem!!!
Evoluce vyžaduje vizionáře, tvrdí na svých stránkách kapela Amaranthe. Že vrchním vizionářem by měla být parta kolem Olofa Mörcka a Elize Ryd je celkem jasné (a oprávněné), obzvlášť když Amaranthe dodávají, že jejich hlavním posláním je prozkoumat neprůhledné říše mezi extrémním metalem a elektronickými melodiemi, být průkopníkem ve vymýšlení nových přístupů ke spojení dvou tradičně protichůdných hudebních světů, směle jít tam, kam se dosud žádná metalová kapela nevydala...
„Je to syrové a těžší než cokoli, co kdy Cathubodua udělali, bez kompromisů v epických melodiích houslí, nebeských orchestracích a obrovském hlasovém rozsahu zpěvačky Sary.“ Možná se dá trochu uštěpačně konstatovat, že Cathubodua toho zatím moc neudělali – aktuální album „Interbellum“ je druhým dlouhohrajícím (ehm, deska má něco málo přes třicet minut) dílem kapely a do celkového výčtu by šlo započítat ještě debutový kraťas, ale i tak konstatování „než cokoli, co kdy udělali“ mnoho komparačního materiálu nenabízí. ..
Když si před čtyřmi lety zpěvačka Fabienne Erni a kytarista Jonas Wolf (oba Eluveitie) odskočili z domovského spolku a stvořili debutové album projektu Illumishade, nadšeně jsem jim tleskal za to, jak dovedně se dokázali vzdálit hudební podstatě Eluveitie a velmi suverénně představili své odlišné hudební chutě. Deska „Eclyptic: Wake Of Shadows“ je vehnala do náruče vydavatelského kolosu Napalm Records (to svědčí o tom, že hlavouni firmy cítí v Illumishade jasný potenciál),..
Finští Temple Balls se sice vytasili s nejchladnějším (ale opět precizně promakaným) obalem, jaký kdy na své řadové desce použili, ale tahle změna teploty nemůže být víc vzdálená tomu, co se děje v útrobách novinky „Avalanch“. Temple Balls systematicky kultivují nažhavený melodický hard rock (nápověda je jasná, hledejte na spojnici někde mezi Crystal Ball, Treat a Eclipse), sází jednu stadionovku za druhou, prakticky všechny si snadno a spolehlivě zapamatujete a řada z nich vás spolehlivě..
Před osmi lety hlásali punk-rockeři Kohout plaší smrt, že není lehké být optimistou, na loňském albu „Úplně šťastnej“ tvrdí, že „to si zvykneš celkem snadno, že tvůj kámoš byl a není“, či „že lidstvo jednou zajde na blbost…“. Ale není se čeho bát, vyjma toho, že kapelu chvíli po vydání kraťasu „Nejlepší by bylo mít tučňáka ve vaně…“ kapelu opustil zpěvák Matěj, jedou Kohout plaší smrt přesně v té samé linii pozitivně laděného, zpěvného punk rocku, na který jsou jejich příznivci zvyklí...
Chcete růžový svět, máte ho mít, znělo už v roce 2022 z tábora Bad Joker`s Cream. Navázat na sympatický, byť trošku naivní debut „Behind The Mask“ však frýdecko-místecká čtveřice už nestihla a historie kapely se ještě v témže roce uzavřela. Ale když něco starého končí, občas i nového i začíná, takže spolu s jednou personální výměnou došlo na změnu názvu a plánované „Pink World“ vyšlo až o rok později pod hlavičkou Joker`s IV...
Možná to bude tím, že nemám kdovíjak bujnou fantazii, ale po poslechu páté řadovky švédských Mother Misery mi není úplně jasné, jak originálně definovat to, co kapela označuje jako vlastní žánr – Supersonic Rock. Ono by úplně stačilo říct, že švédská čtveřice hraje melodický hard`n`heavy rock s nezanedbatelnou příchutí alternativy a bylo by v podstatě vymalováno. To něco navíc, co vás může přinutit pustit si Mother Misery častěji, než jen pro letmé seznámení, je totiž poměrně nenápadné a na první pohled dovedně ukryté.
..
Přiznám se, že snahu udržet si přehled o diskografii, či dokonce o sestavě španělských power – folkáčů Mägo De Oz jsem už dávno vzdal. Fakt, že novinka „Alicia en el Metalverso“, vydaná na sklonku prvního měsíce letošního roku je šestnáctým řadovým studiovým zářezem do hudební historie, se dá celkem snadno dohledat, skutečnost, že od poslední desky „Bandera negra“ se v kapele ocitli dva nováčci a návrat po patnáctileté pauze ohlásil kytarista Jorge Salán, už vyžaduje intenzivnější čenichání. I přes to, ..
Vampýři, Luftwaffe, Rasputin, vzducholodě, dvě světové války… Smíchat tato témata do jednoho soudržného celku chce slušnou porci fantazie i černý smysl pro humor. A když k tomu přidáte zálibu v klasickém heavy metalu, není moc kapel, které by se – za předpokladu, že z toho nemá být jen samoúčelná slátanina - takové výzvě mohli postavit čelem.
Anabáze alba „Phoenix“ švédské trojice The Gems by se dala nazvat „kterak v rámci lekce o tom, že karma je zdarma, dostali rockoví příznivci do rukou výbornou desku“. Ať už se u dračic Thundermother dělo cokoliv, snaha kytaristky Fillipy Nässil zbavit se zpěvačky Guernicy Mancini by se v rámci toho, že to u Thundermother šlo pomalu dolů vodou, možná dala v rámci hledání nějakého nového impulsu pochopit, nicméně způsob, jakým to Fillipa provedla, si krapet koledoval o výchovnou facku. A jedna pádná skutečně přilétla ..
Proč si lámat hlavu s vymýšlením názvů desek, řekli si zřejmě před deseti lety norští Spidergawd, když vydali eponymní album. A tahle otázka jim další závit do mozku nevyryla ani v následující dekádě, neb na každém další albu připlácli k názvu alba římskou číslici a bylo vystaráno, ale aspoň statici mají rychle jasno v tom, kolikátá řadovka vyšla v loňském roce, když album nese název „VII“...
Dánská Manticora si na sebe svým způsobem sama připravila past. Poté, kdy frontman napíše román a kapela na jeho základě vytvoří dvě alba, přičemž každé natáhne více než na hodinu a přitom na nich nenechá prostor na nějaké vyloženě slabší chvíle, co většího může v dalším kole fanouškům nabídnout? Pokud by nestačil argument, týkající se velmi silného dvojzápřahu „To Kill to Live to Kill“ a „To Live to Kill to Live“, můžete si klidně pomoci i kombem z Černého cirkusu, v němž si při prvním dílu Manticora sáhla na svůj absolutní vrchol, ..
Při snaze o bilancování událostí minulého roku mne přepadla touha pustit si film Forrest Gump. Moje máma sice nikdy neříkala, že „život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš“, ani že „všichni občas děláme věci, které tak úplně nedávají smysl“, ale coby charakteristika loňských hořkosladkých událostí je to dokonalé. Dění okolo muziky u mne tentokrát zapadlo do obou kategorií, ale protože člověk si ve finále stejně radši připomíná jen to dobré, pojďme rovnou na to nejlepší:..
Přiznám se, že mi strategie švédských Evilon, potažmo jejich předáka kytaristy Kennetha Evstranda, trošku uniká. Na svých stránkách se Evilon bijí v hruď, že loňský rok pro ně byl velmi vzrušující, neboť se zúčastnili soutěže Wacken Metal Battle Sweden, sledovanost jejich videí je úžasná, vydali svoje nejlepší album a s novou sestavou jsou připraveni na nová dobrodružství. Po prozkoumání detailů a přeložení do reality to znamená, že kapela se v loňském roce rozpadla a kromě basisty Sønsthagena, kterého naverboval vloni, musel Kenneth..
”Očekávám, že rok 2015 bude rokem Scanner“, tvrdil u příležitosti vydání alba „The Judgement“ vytrvalec Axel A.J. Julius, který německou power metalovou úderku drží při životě téměř čtyři dekády a kdybychom započítali i přímou linii předchůdců Scanner, měli bychom už důkladně rozmalovaný i pátý křížek v hudebním životopise tohoto kytaristy. Pojem „drží při životě“ je v tomto případě plně vystihující – po velmi úspěšné dekádě na přelomu osmdesátých a devadesátých let se na začátku nového století Scanner museli vyrovnat ..
Six Foot Six jsou metalová kapela, která to ráda dělá podle návodu ze staré školy a tak jak to máme rádi, o sobě tvrdí švédská trojice, jež na sklonku loňského roku představila třetí album „Beggar`s Hill“. Pokud z prvních dvou pokusů neznáte její hudební chutě, mohl by být tento slogan jasnou nápovědou o tom, že Six Foot Six nehrají na originalitu a modernu, trošku zavádějící odvolávání se vydavatelské firmy na Iron Maiden, Judas Priest a Metallicu vypovídá docela dost o stylovém zaměření, staromilce a ty, kteří rádi sází na jistotu,..
Když přišla čtveřice Amanda Somerville, Clementine Delauney, Marina La Torraca a Anna Brunner pod hlavičkou sdružení Exit Eden s debutem „Rhapsodies In Black“, dala se deska brát jako ukázka toho, že každá popová píseň může znít v metalové verzi dobře. Jedenáctka skladeb byla vybrána celkem obratně tak, aby si svého favorita našel téměř každý, typově odlišné dámy tvořily rozmanitý čtyřlístek, který umožňoval spolehlivě zachytit jakýkoliv výraz a polohu, precizně vychytaná produkce se stala základem pro bombasticky ..
Jen málokterému albu se (naštěstí) dostane tak smutné propagace, jako třiadvacáté řadovce britských melodiků Magnum. Pět dní před vydáním alba „Here Comes The Rain“ zemřel jeden z pilířů kapely, kytarista a skladatel Tony Clarkin. Spekulovat nad tím, zda Magnum ještě někdy budou mít důvod jít do studia, je předčasné (byť bych na to nevsázel), nicméně fakt, že hudební svět opustil velmi osobitý, plodný autor a duše kapely, je nezpochybnitelný. Na to, že se při poslechu „Here Comes The Rain“ nevyhnete nostalgii, ..
Rozjedete si sólový projekt a postupně se z něj vylíhne kapela kapela s mezinárodním složením. Takhle by se ve stručnosti dal popsat příběh československé prog metalové party Ions, která na sklonku loňského roku vydala druhé album „Counterintuitive“. Troufnete si odhadnout, jaký koncert Ions potvrdili nejrychleji? I to je jedna z věcí, které prozradí zakladatel Ions Jakub Tirčo. ..
Když v době covidové patálie italští Secret Rule vydali desku „Quarantine: The Other Side of Us“, na které se pustili do předělávek mj. Eminema, Amy Winehouse, či Tears For Fears, jako by překročili bludný kořen a docela intenzivně šlápli na krk tvrzení, že začínají chytat hodně zajímavou formu. I když od té doby vydali další dvě alba, předcovidový zápis „Against“ zůstal nejpovedenější (a zdánlivě nedosažitelnou) položkou v diskografii kapely. Proto nepřekvapí, že sestava kapely se od té doby proměnila a zakladatelé (zpěvačka Angela Di Vincenzo a kytarista Andy Menario)..
Byly časy, kdy v německé power metalové partě Starchild jistili frontmanovi Sandro Giampietrovi záda bubeník Michael Ehré (Primal Fear, Gamma Ray, The Unity) a basista Jens Becker (Grave Digger, ex-Running Wild). Jenže to už je deset let, Jens Becker je dávno pryč a Michael Ehré se sice měl podílet na aktuálním albu „Magic Well“, ale stálým členem kapely není. Ne, že by tyto posty měly něco zásadního ve výrazu Starchild ovlivnit, rytmika slouží hlavně jako jistota, prioritní je frontmanův vokál a melodika v kombinaci ..
Hej, živí lidé, zvedněte pěsti do vzduchu, rozsviťte všude majáky, přes dráty, přes zemi křičte, že tohle je konec…
David Readman, Dennis Ward, Oliver Hartmann. Víte, co má společná tato trojice? Pokud dumáte, kde se protnula cesta Pink Cream 69 s Avantasií, At Vance, či sólovou dráhou Olivera Hartmanna, možná na nějaké společné pódium narazíte, ale podstatnější spojnicí je zpěvačka Sinah Meier a sdružení Freakstorm, jehož dalším stálým členem je už pouze bubeník Olli Fuchs. Příběh o tom, kterak tributní projekt Freakstorm nahrál cover od Halestorm a snaha předat Lzzy nahrávku osobně vedla k tomu, že Freakstorm začali pracovat ..
Kterýsi z hlavounů firmy Frontiers prý měl na adresu kapely Everdawn prohlásit, že se jedná o nejlepší novou symfo-metalovou kapelu ze severní Ameriky. Znáte tyhle řeči zástupců labelů, ale pomineme-li maličkost, že zpěvačka Alina Gavrilenko a klávesák Boris Zaks (oba hrají v Everdawn dost podstatnou roli) mají ruskou národnost, čímž trošku nabourávají severoamerickou příslušnost, nemusela by úvodní hláška být úplně mimo realitu. O tom, že to tomuto uskupení může fungovat, dobře vypovídalo debutové album „Cleopatra“, které zároveň zdůraznilo fakt, ..
Němečtí Sons Of Eternity se na svých stránkách ohánějí pojmem melodická power metalová superskupina, ale s ohledem na životopisy členů kapely bych byl s užíváním tohoto pojmu o něco opatrnější. Nejvýraznější položkou v portfoliu celé pětice je téměř tříleté působení klávesisty Jonase Rössnera u Beyond The Black, či spolupráce kytaristy Matthiase Kirchgessnera s Haggard a Paulem DiAnnem, s čímž kluci kdovíjak velkou díru do světa asi neudělají. Za to se svojí prvotinou „End Of Silence“ by mohli.
..
Největším nepřítelem brazilské party Goaten je dostupnost informací. Kdyby neexistovala všudypřítomná síť, hrozně snadno bych si dovedl představit partu výrostků, kteří z toho nejhoršího v pubertě jsou přesně uprostřed a kteří nevědí ani co se sebou, natož pak s muzikou. Jenže podle fotek se jedná o maníky, kteří už by v lecčems mohli mít jasno. Proto nechme raději oči zavřené a nechme pracovat nostalgii coby největšího pomocníka Goaten působit. Pak se můžete propadnout o třicet – čtyřicet let zpátky,..
Album plné překvapení? Může být. V první řadě se zdá být trochu matoucí název kapely, ale aby bylo jasno v tom, že nejde o spolek, v němž se potkali známá jména Ross The Boss, Stu Marshall, Sean Peck, Mike LePond a Steve Bolognese, či některý z několika dalších Death Dealer, je zde podstatný dovětek Union. Ale ani u této verze Death Dealer není nouze o známé jméno. Pokud ovšem netušíte, že pod jménem Elena Cataraga se skrývá excentrická Moldavanka, v hudebním světě daleko víc známá jako frontmanka ..
Co byste čekali za muziku, jež mají na svědomí muzikanti, kteří působili u hard-core / punkových veteránů Discharge, v podobně laděných Nausea, v crust punkových Amebix, či u industrálních Ministry? Čtveřice Jeff Janiak, Stig.C.Miller, JP Parsons, Roy Mayorga se společně pustila do práce už v době covidové uzávěry, a i když si JJ postěžoval, že tvorba alba z domova na dálku byla martýriem o spoustě pokusů, omylů a neustálém předělávání, výsledkem je prvotina „Let Them Eat Fake“..
Po poslechu novinkového alba španělských Reveal, jejichž jižanskou krev ředí přelétavý seveřan Rob Lundgren (mimo jiné tuzemský Epilog), se nabízí jediná otázka – nezapomněli jste chlapi sakra na něco??? Šest let starý debut „Timeline“ deklaroval, že španělská pětice s většinovými kořeny v power metalových Darksun si s švédským křiklounem velmi dobře rozumí, že jim klasická power metalová melodičnost klokotá v žilách, i že určité ambice projevují třeba prostřednictvím pozlátka v podobě nepřehlédnutelných hostí. ..
To, že Vánoce zjevně patří k svátkům, které ledovou královnu Tarju Turunen nenechávají chladnou, svědčí nejen pravidelné koncertování v tomto období, ale i fakt, že to není poprvé, kdy se pojem Vánoce dostal do názvu jejího alba. Když před šesti lety představila album „From Spirits And Ghosts (Score For A Dark Christmas)“, jež bylo věnováno osamělým lidem, kterým se o Vánocích vrací jejich špatné vzpomínky, byla z toho velmi emotivní záležitost – ale tak pesimistická, že bych nechtěl ..
Švýcarská hard and heavy parta Craver má zjevně jasno v tom, jak se systematicky vetřít pod kůži potenciálním příznivcům. Letos vydané album „Torch Of Wisdom“ je sice její prvotinou, ale v posledních dvou letech Craver vypustili tři singly, jejichž grafika nabízí stejné barvy, podobné náměty, stejný font…, a věřím tomu, že když po jejich shlédnutí příště narazíte na černobílý obrázek, jehož nezanedbatelnou součástí bude ženské tělo a veškeré písmo chytne fialový odstín, že si na Craver celkem snadno vzpomenete.
..
Možná by úplně stačilo, kdyby se Sophie Lloyd držela jen internetových videí, na kterých přehrávala na kytaru skladby známých interpretů a debutového alba by se taky dobrala. Ale v momentě, kdy získala angažmá v kapele Machine Gun Kellyho, v podstatě k němu vykopla dveře a bylo jen otázkou času, kdy ambiciózní kytarista (díky svému nepřehlédnutelnému vzhledu může mít drobnou výhodu navíc, byť její hráčská kvalita je nezpochybnitelná) přijde s nějakým vlastním pozdravem hudební scéně. ..
Multiinstrumentalista Nimblkorg (vlastním jménem Kevin Beltrand) zjevně dobře ví, jak upozornit na to, že jeho muzika nebude nejjednodušší záležitost. Jazykolam (i prstolam) coby název Shylmagoghnar by už příznivcům neotřelého blacku nemusel být neznámý, fakt, že z původně dvojčlenného projektu je dnes už Nimlkorgova solitérská záležitost, či to, že albová novinka „Convergence“ je (stejně jako minulá deska) natažená přes hodinu, si o pozornost jednoduše říkají. ..
Je melancholie skutečně signifikantním znakem pro Finy? Soudě podle čtvrtého alba heavy / power sexteta Dyecrest, jehož název „Once I Had A Heart“ také leccos naznačuje, na tom něco bude. Ne že by posmutnělost byla hlavním pocitem desky, nebo že by byla všudypřítomná, ale Dyecrest s ní umí účelně pracovat a v melodicky agresivní (či agresivně melodické) nahrávce hraje docela důležitou roli. A jelikož je album věnováno památce vloni zemřelého zpěváka Kimmo Bloma..
„Z duisburgského pokoveného srdce se Ignition vzedmuli a slíbili, že vryjí svůj odkaz do historie heavy metalu. Jejich kompozice, jejich verše, jejich esence jsou duchem čistého metalu…“ Tolik sebechvála na domovských stránkách německé pětice Ignition, která svoji tvorbu popisuje jako střet Trivium a starší verze Blind Guardian. A teď si vyberte, jestli dáte přednost rčení, že sebechvála smrdí anebo tomu o každém šprochu, na němž je pravdy trochu. Realita je asi taková, že třetí albový zářez duisburských kovotepců s názvem „Vengeance“ ..
Není nad to, když vám kapela poskytne jasný popis toho, co od ní můžete čekat, aniž by měla potřebu jediné písmenko přifouknout, či vycucávat si jej z prstu. „Nadčasový heavy metal Satan`s Fall zavede posluchače do světa chytlavých melodií, zpěvných refrénů, valivých riffů a dunivých bubnů,“ tvrdí o sobě helsinská sebranka s jednou kytarovou posilou ze Švédska. Pokud vás v tuto chvíli napadlo, zda se Satan´s Fall budou víc podobat Accept, U.D.O., Iron Maiden, Judas Priest, Primal Fear, Hammerfall, Running Wild..
„Jestli máte rádi kapely z počátku 90. let z Bay Area, tak už nemusíte hledat žádné další, protože tahle banda má všechno, co hledáte“, holedbají se Amíci War Curse tímto citátem na svých stránkách. Netuším, z kterého období života kapely hláška pochází, neboť se odkazuje na Testament, Death Angel a Forbidden, a přitom vynechává jméno, na které by spolehlivě slyšela většina metalových příznivců a jehož odkaz rezonuje na novince „Confession“ nejvíc – ne že by na vás Metallica pomrkávala z každého riffu, ..
První informace, která na vás vyskočí, zadáte-li do vyhledávače jméno Linus Klausenitzer, zní:„baskytarista, nejvíce známý jako bývalý člen německé progresivní death metalové kapely Obscura.“ Coby základní informace pro to, co lze nalézt na Klausenitzerově sólovém debutu „Tulpa“ je to poměrně směrodatné. Zapátráte-li tochu hlouběji, objevíte poměrně dlouhý seznam kapel, ve kterých se Linus objevil, žánrově rozprostřených od power metalu až po technický death metal, ..
V době, kdy se Hans Ziller rozhodl znásilnit klasická alba Bonfire a vydat je ve zmodernizované reedici, je ideální čas oslovit fanoušky téhle party s něčím, co by jim mohlo vonět nezaměnitelnou aurou kapely a osmdesátkovým feelingem o něco víc, než kolekce „MMXXIII“. Tahle myšlenka nenapadla bývalého zpěváka Bonfire Clause Lessmanna (což je možná škoda), ale solitéra Floriana Bauera, jenž v roce 2006 vydal první kraťas s etiketou Rising Wings, a už tehdy bylo zřejmé, že mu hudba Bonfire hodně voní. ..
„Představte si chutnou směs vzletných heavy kytar Epicy a Xandrie, srdečných emocí Within Temptation a orchestrací Delain, okořeněnou mocným, vášnivým, svůdným, a přesto jemným vokálem klasicky trénované operní pěvkyně Valerie Chudentsové v kombinaci s agresivním growlem a screamem Maxe Molodtsova, přičemž všechny tyto prvky se snoubí v moderně znějícím metalovém mixu“.
Jestli si to představujete nebo ne, není příliš zásadní, podstatné je, že takhle si to představují oba ukrajinští muzikanti,..
Před minulým albem „Eos“ se do sestavy Eldritch vrátil klávesák Oleg Smirnoff, letos do do řad kapely naskočil křikloun Alex Jarusso. Tvrdit, že výkon těchto dvou je tím zásadním, co se podepsalo na třináctém albu italských power progresivců, by bylo velmi neuctivé ke zbytku kapely, neboť na tom, že Eldritch překonali na novince „Innervoid“ už tak dost vysoká očekávání, má nezpochybnitelný podíl i důrazná, pestrá rytmika a hodně neposedné kytary. Nicméně tak, jak si podmanil na minulé desce výraz kapely černobílými klapkami Smirnoff ..
Lze na Elm Street potkat taky něco jiného, než jen noční můru? Čtveřice z australského Melbourne má prostřednictvím svého třetího alba „The Great Tribulation“ (což – započteme-li i pár let fungování pod názvem Raid, odkud se do Elm Street původně přesunula kompletní formace – za dvacet existence kapely neznačí kdovíjakou autorskou kadenci) hodně pádnou odpověď. Lze tam narazit na hodně povedenou muziku, někde na pomezí thrashe a heavy metalu,..
Až si jednou Secret Sphere někde zapomenou klávesy, možná jim z jejich muziky vyleze thrash metal. Až jednou při psaní nových kompozic lehce pozapomenou, kde byl prazáklad jejich kapely, možná jim z toho vyjde hodně ostrý souboj power metalu s metalem progresivním, přičemž komplikovanější žánr by klidně mohl mít navrch. „Nikdy nekopírujeme to, co jsme dělali v minulosti, neustále formujeme náš zvuk a v našich albech vždy najdete něco nového,“..
Kdyby chtěla finská kapela s jedním z nejgeniálnějších názvů lákat fanoušky na největší pozlátka nové desky, měla by to strašně jednoduché. Stačilo by do všech stran vytrubovat, že na čtvrtém albu Lazy Bonez přijala pozvání k hostování nezaměnitelná dračice Noora Louhimo (Battle Beast) a poslat do světa úvodní skladbu „Shining“. Jenže to by při propagaci alba „Eye Of The Sky“ byla trochu klamavá reklama. Byť sestava Lazy Bonez je neměnná a dalo by se čekat, ..
Není úplně podstatné, jestli to byl skutečně Tobias Sammet, kterému je výrok připisován, nebo úplně někdo jiný, kdo si veřejně posteskl, že když v dnešní době otevřete jakýkoliv metalový časopis, vypadá to v něm jako v cosplay katalogu. Hledat toho, kdo jako první odhalil fakt, že když utají svoji identitu anebo aspoň skryje tvář pod maskou, přitáhne automaticky pozornost, také není třeba. To, že tato strategie funguje, je vidět na tom, jak rychle se podobná móda mezi metalovými kapelami šíří. Otázkou do pranice může být to, jak důležitou roli ..
Poslední dobou mě trochu děsí, když se tuzemská kapela začne zaštiťovat vikinským metalem či pohanstvím, a pak z ní vypadne klasicky tuctový zábavový heavík, poněkud naivně opěvující krásy i těžkosti dávného života na severu bez špetičky patřičné atmosféry. Fakt, že se s albem „Vengeance“ o slovo po šesti letech hlásí sebranka Odraedir, je v tomto rozpoložení pohlazením po duši. Debutové album „Legends Of The Dark Times“ na plné pecky prozradilo, že pohanštinu mají Odradir naplno v krvi, ..|
Dnes je 12.9.2025, svátek má Marie
|
| Autor Savapip |
UNTO OTHERS - Never, Neverland
|
[01.11.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[31.10.2024] [hodnocení: 7/10] |
HOUSE OF LORDS - Full Tilt Overdrive
|
[30.10.2024] [hodnocení: 9/10] |
Aleš RIEDEL (CRIPPLED FINGERS) - Jdeme na pódium s tím, jako kdybychom tam měli natáhnout brka
|
[27.10.2024] |
WOLFEN RELOADED - The Ghost From Within
|
[26.10.2024] [hodnocení: 7/10] |
THEATRE OF TRAGEDY - Forever Is The World
|
[24.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.10.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
PALAYE ROYALE - Death Or Glory
|
[19.10.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.10.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.10.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.10.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.10.2024] [hodnocení: 6/10] |
THE NEW ROSES - Attracted To Danger
|
[09.10.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[06.10.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
Boguslaw Balcerak`s CRYLORD - Endless Life
|
[04.10.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.10.2024] [hodnocení: 3/10] |
|
[02.10.2024] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[30.09.2024] [hodnocení: 8/10] |
THEIGNS & THRALLS - The Keep & The Spire
|
[29.09.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[26.09.2024] [hodnocení: 9,5/10] |
OCEANS OF SLUMBER - Where Gods Fear To Speak
|
[24.09.2024] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[21.09.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
WOLFHEART - Draconian Darkness
|
[20.09.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
THEATRE OF TRAGEDY - Velvet Darkness They Fear
|
[19.09.2024] [hodnocení: 9/10] |
KNIGHTS OF THE REALM - Darker Than Leather
|
[17.09.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.09.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[13.09.2024] [hodnocení: 7/10] |
THEATRE OF TRAGEDY - Theatre Of Tragedy
|
[12.09.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[10.09.2024] [hodnocení: 7/10] |
FORBIDDEN MYTH - Zantea Chronicles: The Nightmare Awakens Music
|
[07.09.2024] [hodnocení: 4/10] |
ALL FOR METAL - Gods of Metal (Year of the Dragon)
|
[06.09.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[03.09.2024] [hodnocení: 7/10] |
MILLENNIAL REIGN - World On Fire
|
[31.08.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[30.08.2024] [hodnocení: 9,5/10] |
MEDEN AGAN - My Name Is Katerine
|
[27.08.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
ATTRACTIVE CHAOS - Tame & Conquer
|
[24.08.2024] [hodnocení: 6/10] |
BLACK DIAMONDS - Destination Paradise
|
[23.08.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.08.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[19.08.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.08.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.08.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.08.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.08.2024] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[10.08.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[09.08.2024] [hodnocení: 8/10] |
ORDEN OGAN - The Order of Fear
|
[07.08.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.08.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
POWERWOLF - Wake Up the Wicked
|
[02.08.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
SEVEN SPIRES - A Fortress Called Home
|
[29.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[27.07.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.07.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[24.07.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.07.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[19.07.2024] [hodnocení: 8/10] |
LEGIONS OF THE NIGHT - Darkness
|
[16.07.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
NATTHAMMER - The Hammer of the Witch
|
[13.07.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
VISIONS OF ATLANTIS - Pirates II - Armada
|
[12.07.2024] [hodnocení: 8/10] |
DOMAIN - The Chronicles of Love, Hate and Sorrow
|
[11.07.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[09.07.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.07.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[04.07.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[01.07.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.06.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.06.2024] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[26.06.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.06.2024] [hodnocení: 8/10] |
COVENTHRALL - Legacy of Morfuidra
|
[21.06.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.06.2024] [hodnocení: 7/10] |
BALANCE OF POWER - Fresh from the Abyss
|
[18.06.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.06.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.06.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.06.2024] [hodnocení: 9,5/10] |
SAGENBRINGER - Zeit der Geschichten
|
[11.06.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[08.06.2024] [hodnocení: 5/10] |
WITHERFALL - Sounds of the Forgotten
|
[07.06.2024] [hodnocení: 9,5/10] |
DOMAIN - One Million Lightyears from Home
|
[06.06.2024] [hodnocení: 9/10] |
ELVELLON - Ascending in Synergy
|
[04.06.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
DOMAIN - III: Crack In The Wall
|
[30.05.2024] [hodnocení: 9,5/10] |
BLOOD OPERA - Songs in the Key of Death
|
[29.05.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
TERAMAZE - Eli - A Wonderful Fall from Grace
|
[27.05.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.05.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.05.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[22.05.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[20.05.2024] [hodnocení: 8/10] |
Dalibor HALAMÍČEK (MORAVIUS) - Kdo si počká, ten se dočká. A nebudete litovat.
|
[19.05.2024] |
LOST IN GREY - Odyssey into the Grey
|
[18.05.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
UNLEASH THE ARCHERS - Phantoma
|
[17.05.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.05.2024] [hodnocení: 9/10] |
STORMHUNTER - Best Before: Death
|
[15.05.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.05.2024] |
|
[11.05.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
VHÄLDEMAR - Sanctuary Of Death
|
[10.05.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.05.2024] [hodnocení: 9/10] |
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY - Jiná
|
[04.05.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.05.2024] [hodnocení: 10/10] |
EVOLUCIJA - The World Is Full Of Wrath
|
[29.04.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.04.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.04.2024] [hodnocení: 9/10] |
NOCTURNA - Of Sorcery and Darkness
|
[20.04.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
KING ZEBRA - Between The Shadows
|
[17.04.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.04.2024] [hodnocení: 7/10] |
Jiří JÍCHA (EPIDEMY) - Thrash metal nenechává na nikom nit suchou
|
[14.04.2024] |
|
[13.04.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[12.04.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.04.2024] [hodnocení: 6/10] |
FUROR GALLICO - Future To Come
|
[06.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
NORTH SEA ECHOES - Really Good Terrible Things
|
[03.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
FOR ALL WE KNOW - By Design Or By Disaster
|
[29.03.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.03.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
LORDS OF BLACK - Mechanics of Predacity
|
[25.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.03.2024] |
|
[23.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.03.2024] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[16.03.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[15.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[10.03.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[08.03.2024] [hodnocení: 7/10] |
SUICIDE BOMBERS - All For The Candy
|
[04.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
LEAH - The Glory And The Fallen
|
[02.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.02.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[26.02.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[24.02.2024] [hodnocení: 8/10] |
ILLUMISHADE - Another Side Of You
|
[23.02.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[21.02.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
KOHOUT PLAŠÍ SMRT - Úplně šťastnej
|
[17.02.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.02.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
MOTHER MISERY - From Shadow To Ghost
|
[10.02.2024] [hodnocení: 6/10] |
MÄGO DE OZ - Alicia en el Metalverso
|
[09.02.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.02.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.02.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.02.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.02.2024] [hodnocení: 8/10] |
Redaktorská bilance roku 2023 - Savapip
|
[30.01.2024] |
|
[27.01.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[26.01.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.01.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.01.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.01.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.01.2024] |
|
[12.01.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[10.01.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[09.01.2024] [hodnocení: 8/10] |
FREAKSTORM - Angel In The Dark
|
[07.01.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.01.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
SONS OF ETERNITY - End of Silence
|
[03.01.2024] |
|
[31.12.2023] [hodnocení: 5/10] |
DEATH DEALER UNION - Initiation
|
[30.12.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.12.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.12.2023] [hodnocení: 2/10] |
Tarja TURUNEN - Dark Christmas
|
[24.12.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.12.2023] [hodnocení: 7/10] |
Sophie LLOYD - Imposter Syndrome
|
[22.12.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.12.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.12.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.12.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
SATAN`S FALL - Destinatin Destruction
|
[13.12.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[10.12.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.12.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.12.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.12.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[29.11.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
ELM STREET - The Great Tribulation
|
[25.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
SECRET SPHERE - Blackened Heartbeat
|
[24.11.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.11.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[19.11.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.11.2023] [hodnocení: 8/10] |