První víkend letních prázdnin, nádherné prostředí Josefovské pevnosti, skvostné počasí a zvučná jména na seznamu vystupujících kapel. I přes jistou šuškandu, která tvrdila, že s festivalem Rock Rebellion není všechno úplně v pořádku (především šlo o kauzu kolem zrušení účasti kapely U.D.O.), vypadalo to ještě v pátek ráno dost nadějně. Většina hvězd a zároveň kapel, kterých jsem se nemohla dočkat (především Delain, Grave Digger, Primal Fear, Xandria, Slade nebo Blaze Bayley) měla sice přijít až v sobotu, ale i pátek vypadal lákavě, v první řadě kvůli Pretty Maids...
Belgická odpověď na Ayreon. Takový byl můj první dojem z projektu Epysode. Tohle je už podle sestavy pořádná senzace. Projekt založil kytarista Samuel Arkan z Virus IV a přizval si jedno eso vedle druhého. Klávesák Julien Spreutels a bubeník Léo Margarit jsou oba z Pain o Salvation a produkce se ujal věhlasný Tomy Hansen (který si mimo to zahostoval v jedné ze skladeb na klávesy). Navíc se na desce objevuje hned pět hlasů, a každý z nich bychom asi urazili, kdybychom prohlásili, že je jenom kvalitní...
U intra téhle desky jsem se v první chvíli lekla, že jsem do přehrávače omylem hodila nějaké Helloween. Nakonec se ukázalo, že to nebyla myšlenka úplně zcestná, ale k tomu se ještě dostaneme. Máme tu britskou partu Crimes of Passion, která byla doteď před světem docela pečlivě schovaná. Sice mají vedle novinky na kontě už jednu dlouhohrající desku a jedno EP, ale už jenom díky tomu, že vydávají ve vlastním nákladu, se jim zatím nepodařilo proměnit v masovou záležitost. Kvality na to ale rozhodně mají...
Aby byla jasno, většinu true metalových kapel naprosto nejsem schopná brát vážně. Většinou jsou totiž bohužel k smíchu. Obzvlášť, když jim sotva rostou vousy (narážím samozřejmě na Skull Fist, Steelwing a jim podobné). Už jen díky Manowar je u mě hluboce zakořeněný odpor ke všem těm válečníkům a věrným obráncům metalu. Naštěstí ale i v tomhle žánru existují výjimky. A francouzští Lonewolf patří k výjimkám nejlepším. Ačkoli používají naprosto stejné množství klišé, v jejich případě to rozhodně není jen prázdná póza, která by je degradovala na úroveň výše zmíněných...
Akce Absolute Dose of Metal se na Letním parketu ve Výravě uskutečnila už minulý rok a rozhodně přinesla do Královehradeckého kraje hudební oživení. Vedle českých kapel představila Italy Elvenking a Serenity ze sousedního Rakouska a jako celek byla velmi povedená. Proto rozhodně potěšilo, když byl oznámen její druhý ročník. Ten sice nabídl pouze jedno zahraniční jméno, ale zase ne jen tak ledajaké. Do italských White Skull se totiž nedávno vrátila jejich legendární frontwoman Federica de Boni..
Marketing je ošemetná věc, která může, když je správně použitá, vecpat komukoli cokoli a ještě mu namluvit, že se mu to líbí. Samozřejmě je to většinou otázka financí, ale většina kapel si uvědomuje, že tohle není věc, kterou by se vyplatilo zanedbat. Jenže jsou i kapely, které to prostě nezvládají. Řeč je mimo jiné o britské kapele Hannibal. Nejsou to zas taková ořezávátka. Už mají na kontě druhou desku a všichni členové jsou původem z Řecka. Zakládající člen – zpěvák Alex Balakakis, alias Hannibal, předtím zpíval v kapele Spitfire...
Arjen je nezmar. Jak je vysoký, tak je báječný. Každá jeho další deska, ať už je to pod hlavičkou Ayreon, Star One, Guilt Machine nebo jakoukoli jinou, aspiruje automaticky na dokonalost. Jeho poslední díla hrála na temnější notu a tak se očividně tenhle holandský génius rozhodl vydat sólovku a celé to na ní trochu odlehčit. A hlavně si všechno udělat podle sebe a jen tak pro radost. Tenhle záměr z „Lost in the New Real“ přímo dýchá. Arjenova první sólovka „Pools of Sorrow, Waves of Joy“ z roku 1994 je už pomalu zapomenutá ..
Tuhle recenzi bych ráda začala takovým tradičním povzdechem. Andromeda je jednou z nejlepších mladých kapel v power/progu, a přesto se jí nedostává tolik pozornosti, jako některým žánrovým souputníkům, o kapelách v populárnějších žánrech ani nemluvě. Hned vzápětí bych ráda pokračovala tradičním vyjádřením naděje, že by to třeba jejich poslední počin mohl změnit. „Manifest Tyranny“ je podle mě nejsilnějším zářezem v diskografii těchto Švédů a z větší části je také lépe stravitelné pro širší okruh posluchačstva...
Masters of Rock Café jsem poslední dobou zažívala jenom pořádně naplněné. Když jsem tentokrát dorazila jen s mírným předstihem a byla jsem tam prakticky sama, byl to nezvyk. Když už se blížila sedmá a klub pořád zel prázdnotou, začínalo to být opravdu divné. Dobrá, Delain možná ve svém žánru nepatří do naprosté elity, která vyprodává haly, ale gothic metal jako takový nemá o fanoušky nouzi. Nakonec sice návštěvnost nebyla takový propadák, jaký ještě kolem sedmé hrozil, ale bylo to slabší. Velkou roli určitě hrál i koncert Nightwish v Praze..
Hudební kombinace Iron Maiden a Korn? No, proč ne. Adrian Smith má očividně skladatelské choutky, které nemohl ve své domovské kapele ukojit, a tak si založil studiový projekt, který asi zkousne málokterý konzervativní fanoušek Železné panny. Naproti tomu hledači originality a svěžích nápadů mohou jásat. Ve zlatých časech nu-metalu by tohle byl materiál, kterého by se okamžitě chytilo mnoho rádií. Teď už to myslím nehrozí, což je ovšem svým způsobem pozitivní. Posluchači ho jistě ocení i přesto...
Brainstorm a Primal Fear se asi společné koncertování líbí. Tohle už je druhé evropské turné, které absolvují společně, což může power metalové fanoušky jedině těšit. Nejen, že v jednom balíčku dostanou dvě žánrově velmi podobné kapely, ale navíc také dvě kapely, které ve většině případů předvádějí na pódiu totální smršť. Fanoušci moc dobře vědí, že tyhle bandy jsou zárukou nadupané show, takže MoR Café bylo zase jednou pořádně zaplněno, ačkoli mělo turné druhý den zastávku v Praze. ..
Pokud jde o první čtyři alba, nedám na Mystic Prophecy dopustit. Když má člověk chuť pustit si něco, co pořádně sype a moc se s ničím nepáře a přitom něco, co je zároveň chytlavé a ještě tlačené o třídu výš parádním pěvcem, nemůže s touhle partou udělat chybu. Jenže od „Satanic Curses“ z roku 2007 začíná tahle mašina trochu ztrácet výkon. Ani jedna z desek, které kapela od té doby vydala, není vyloženě špatná, jen to prostě začíná trochu nudit tou jednotvárností, která vás už nedokáže nadchnout, jakkoli poctivě je udělaná...
Father Golem, španělská progressivní partička, má sice podle všeho na kontě už třetí album, ale jak ta předchozí, tak i novinka „I/O“ byly vydány ve vlastní produkci a tak nemůžete čekat, že se k vám dostanou díky nějaké masivní promo kampani. Jednoznačně ale stojí za pozornost, pokud vás baví technický prog, hodně postavený na kytarách, který zároveň není skoupý na melodie. Každopádně, i když se jedná o vlastní produkci, a i když kapela pochází z oblasti, kde příliš žánrových kolegů rozhodně nemá..
Fates Warning jsou legendou žánru v pravém slova smyslu. V mnoha ohledech byli pro formování prog metalu ještě důležitější, než takoví Dream Theater, a minimálně jejich album „Parallels“ je zapsáno v knize hudební historie zlatým písmem. Navíc zas tak často do Evropy nezavítají, a proto byla nedělní akce v Praze přímo povinností. Trochu jsem se obávala o návštěvnost, protože podobná hudba vyžaduje pozorné a chápavé posluchače, ale mé obavy byly nakonec naprosto zbytečné...
Když jsem viděla obal debutového alba téhle úplně neznámé bandy, řekla jsem si: Páni, to je paráda! To musím slyšet. Naštěstí se v tomhle případě nepotvrdilo známé pořekadlo „navrch huj a vespod fuj“ a hudební náplň, kterou tenhle úžasný postapokalyptický cover skrývá, je nadmíru zajímavá a poutavá. Ostatně, Norové dělají z velké většiny muziku trochu jinak, než zbytek světa a progu se u nich poslední dobou opravdu hodně daří. Proč tedy nevydat debut, který obsahuje jenom čtyři skladby..
To jsem se na ten první koncert letošního roku ale načekala. A navíc jsem za ním ještě musela vyrazit za hranice. Ale sestava byla opravdu lákavá, takže nešlo odolat a zas jednou se nevydat k západním sousedům. Tentokrát byl naším cílem Kaufbeuren a hlavním lákadlem Freedom Call, které jsem naposledy viděla na minulém ročníku Basinfire festu a už se mi po jejich veselé show stýskalo. Navíc jsem víc než nadšená z jejich čerstvě vydané nové desky, takže jsem skoro nemohla dospat. Víc než příjemným bonusem byli In Legend..
Edu Falashi je jedním z hudebníků, který si vedle hlavní kapely pěstuje ještě sólový projekt, který má opravdu smysl. Už jen proto, že ačkoli se jedná prakticky o stejný žánr, s Angrou má Almah společný opravdu jen Falashiho hlas… a počáteční písmenko. Edu se ve své sólové kapele každopádně realizuje trochu jiným způsobem – a to jak kompozičně, tak pěvecky. Na výšky, které jsou v domovské kapele povinností, tu prakticky nenarazíme a naopak se zpěvák většinu času drží ve středních a nižších polohách, které mu hodně sedí...
Divnější kapelu abyste pohledali. Hammers of Misfortune nám ze San Francisca přinášejí hudbu, která se dnes už tak moc nevidí a které je kolonka „progressivní metal“ opravdu malá. Ono to vlastně má se standardními atributy tohoto žánru společného jen málo… mnohem víc inspirace si pánové a dámy berou v sedmdesátých letech a celé to koření opravdu pořádnou dávkou psychedelie. A jsou díky tomu naprosto brilantní! V jejich diskografii není jediné špatné album a dvě z nich jsou dokonalými perlami. „The August Engine“ z roku 2003..
K Borlänge, tedy domovskému městu Astral Doors, mám citový vztah. Strávila jsem tam několik pěkných dní, přímo s výhledem na park, kam, jak praví legenda, chodí každé ráno venčit svého psa majestátní pěvec Nils Patrik Johansson. Nemůžu to potvrdit, ale ani vyvrátit – tak brzo jsem nikdy vzhůru nebyla. Každopádně – Astral Doors mě pár let zpátky totálně dostali albem „Astralism“ a od té doby jsem si jejich epický styl oblíbila. Vydání nové desky si tedy pozornost z mojí strany rozhodně zasloužilo...
Mám ráda kapely, které dělají věci neotřele. A to se o australské progressivní partě Voyager rozhodně říct dá. „The Meaning of I“ je už jejich čtvrtým počinem, přesto se jim poněkud nezaslouženě nedostává pozornosti. A ačkoli jsou samozřejmě kvůli původu stále dost odstrčeni od evropské i americké prog scény, a navíc vydávají pod malým labelem, pevně věřím, že právě tenhle počin by měl jejich jméno vyvést do pořádného světla, aby je bylo vidět, jak si po právu zaslouží. Hudba v podání Voyager se dá bez obav označit jako naprosto unikátní...
Brainstorm nikdy nenechávají své fanoušky na další počin čekat moc dlouho, takže se nám od nich dostává pravidelné nálože úderného power metalu, na který můžeme s klidným srdcem předem vsadit, že bude mít svoje kvality. Příznivci kapely vědí, co od ní dostanou a parta Andyho B. Francka to (ať už ve větší, nebo menší míře) dodá. Poslední dvě desky, které předcházely novince, byly z těch nejpovedenějších v diskografii, takže se mi zdálo, že kapela je na správné cestě, aby se konečně po těch letech ..
Němečtí vlkodlaci Powerwolf jsou u nás, ale i ve světě, čím dál populárnější. Na podzim minulého roku byli součástí „Power of metal tour“, spolu se Sabaton, Grave Digger a Skull Fist. A při jejich zastávce v Lipsku si pro nás odpoledne vyhradili trochu času dva hlavní pilíře kapely – kytarista Matthew Greywolf a klávesák Falk Maria Schlegel. Poblíž se celou dobu nacházel i nováček v kapele – bubeník Roel van Helden. A ukázalo se, že dělat rozhovor s Powerwolf rozhodně není žádný med. ..
Šestá (a zatím poslední) deska Vision Divine je ve znamení návratů zpět. Poté, co z line-upu v tichosti zmizel Michele Luppi, rozhodl se Olaf obnovit původní spolupráci a za mikrofonem se objevil Fabio Lione. A nebo to byl možná Fabio, komu se najednou zachtělo zpátky do teď už skvěle rozjeté kapely. Těžko říct. Každopádně zpátky bylo věhlasné jméno, odejit byl jeden z nejkrásnějších hlasů vůbec. Čímž samozřejmě nechci snižovat Fabiovy kvality, ani předem odsuzovat tuhle desku...
Rok 2011 byl z mého pohledu nesmírně plodný na kvalitní desky a finální rozhodování bylo velmi těžké (proto jsem tentokrát musela využít i položky pod čarou, protože nezmínit některá alba by bylo trestuhodné). Stejně tak nebyla nouze o skvělé koncertní zážitky u nás i v zahraničí, a to i přesto, že do první poloviny koncertní sezóny se mi pletla příprava na státnice, takže těch navštívených koncertů nebylo tolik, kolik bych si představovala. ..
„Pětadvacátá hodina“ se měla stát posledním počinem Vision Divine s Michelem Luppim za mikrofonem. Neodvažuji se psát slovo „prozatím“, protože nevěřím, že by někdy nastal takový zázrak a Olaf si rozmyslel onu následnou nevýhodnou výměnu na pěveckém postu. Ale to předbíháme. V roce 2007 zasáhly kapelu další personální bouře – především odešli Oleg Smirnoff a Andrea "Tower" Torricini, což mělo na desku sice velký vliv, ale překvapivě vůbec ne devastující, jak by se dalo očekávat. Olaf opět přichází s koncepční deskou..
Poslední dobou není v prog metalu vůbec nouze o nové talenty. Většina mladých kapel sice zatím zůstává vcelku nepovšimnuta, kvalita jim ale nechybí a rozhodně není od věci je mít v hledáčku a nenechat si ujít jejich budoucí vývoj, který by měl být velmi zajímavý. Pro tuhle srovnávací recenzi jsem si vybrala tři kapely. Společný mají styl (ačkoli každá z nich ho využívá po svém a v rámci žánru se vlastně od sebe liší, jak jen to jde) a také to, že mají na kontě teprve jednu desku...
„… a tímto vám potvrzuji, že nová éra pro lidstvo právě začíná. Nová éra, ve které už nikdy nebudou nemoci a především smrt. Pozdravte tenhle nový úsvit, každý z vás! Konečně jsme proměnili člověka… v dokonalý stroj.“
Když přijde do kapely nový zpěvák, většinou není jeho začlenění do sestavy zrovna hladkým procesem. A když se stane, že takové jméno jako Fabio Lione nahrazuje nějaký italský mladík, o kterém ještě nikdo prakticky neslyšel, mělo by to být sakra těžké. Těsně před vydáním třetí desky nastala ve Vision Divine krizová situace. Olaf Thörsen odešel z Labyrinth a VD tak byla odteď jeho kapela na plný úvazek. Podobně se zachoval i Fabio – ovšem naopak ve prospěch domovských Rhapsody. Jediným věrným..
Vision Divine se po třech letech vracejí s druhou deskou a pořád to zavání jenom vedlejším projektem členů Labyrinth a Rhapsody. Druhá jmenovaná kapela stíhá mezitím vyprodukovat hned tři alba. Je tedy zřejmé, proč muselo „Send Me an Angel“ chvíli počkat na své dokončení – Fabio Lione prostě neměl skulinky v rozvrhu. Nedá se ale říct, že by kapele pauza neprospěla. Pomalu se začínáme dostávat z typicky italského speedu do mnohem barvitějších progresivních poloh, které jsou navíc vylepšené celkovým tvrdším vyzněním nahrávky...
Je rok 1998, speed metal je v plné rozkvětu. Italští Labyrinth vydávají svoji druhou legendární desku „Return to Heaven Denied“ a krajané Rhapsody jsou na tom prakticky stejně – taktéž druhá deska a taktéž velmi důležitá položka v jejich diskografii – „Symphony of Enchanted Lands“. Carlo Andrea Magnani, známější mezi fanoušky Labyrinth jako Olaf Thorsen, zakládá sólový projekt, který nejprve nazve Symmetry, hned vzápětí však jeho jméno mění na Vision Divine...
Akce Christmas Metal Festival má zajímavou taktiku. Nabízí dvoudenní festivaly ve dvou různých městech (Lichtenfels a Geiselwind) s odstupem čtrnácti dnů – každý s naprosto odlišným line-upem. Navíc je tu velká výhoda pro žánrově vyhraněné posluchače – první den jsou v nabídce kapely převážně melodičtější, druhý den je pak vyhrazen milovníkům tvrdších odnoží. Kéž by se to takhle dělalo i u nás. Letošní ročník geiselwindského festivalu přinesl první melodický den opravdu lákavou nabídku kapel – jak postupně ..
Člověk může jezdit na koncerty jak dlouho a jak často chce, ale přesto mu zůstanou kapely, jejichž vystoupení bude svátkem a přinese pocit, že jste na živé show poprvé v životě. Pro mě jsou tohle Blind Guardian. V Praze se navíc kapela objevila úplně poprvé ve své kariéře, takže bylo zaděláno na pořádnou událost, která pro mnohé hezky uzavře letošní koncertní sezónu. A i když poněkud neoblíbená Vltavská ve švech nepraskala a byla „jen“ příjemně zaplněná, zaplnili ji opravdu věrní fanoušci, jaké by spousta..
Zimní Masters of Rock už je pomalu stejnou stálicí koncertní sezóny, jako je jeho letní bratříček. A letos byl hned od začátku o lístky takový zájem, že se musela celá akce přesunout. Z haly Euronics, typického místa konání, to naštěstí bylo vlastně jen o pár metrů – na protější zimní stadion. Už před otevřením haly se venku na chladném, pozdně listopadovém vzduchu mačkala slušná řádka lidí, ačkoli těsně před festivalem panovalo jisté rozčarování. Line-up se totiž z různých důvodů sesypal jako domeček z karet...
Myrath jsou čerstvým větrem progressivu minimálně od své druhé desky „Desert Call“ z minulého roku. A to primárně díky tomu, že kapela pochází z Tunisu a ždímá z toho, co se dá. Protože v době, kdy se originalita vyvažuje zlatem, je právě držení se kulturních tradic vlastní země jednou z dobrých cest. Obzvlášť, pokud je to země pro metal natolik neobvyklá. A Myrath se toho navíc vůbec nebojí – výrazné využití orientálních prvků, mistrovských kompozic, chytlavých melodií a výborné produkce je téměř jasným klíčem k úspěchu..
Můj koncertní říjen byl ve znamení odnože metalu, které vlastně vůbec neholduji. Heidenfesty a Paganfesty, které pořádá agentura Rock the Nation, už mají docela tradici a bývalo zvykem, že zastávka v České republice byla samozřejmostí. Letošní Heidenfest, který by měl jistě složením u nás velký úspěch, se však naší vlasti obloukem vyhnul. A tak (i přesto, že jsem vlastně chtěla vidět jenom jednu kapelu) jsme se vydaly s kolegyní Veronikou na cesty po třech sousedních zemích, abychom nasály trochu té pohanské atmosféry (a alkoholu od pirátů)...
Symphony X. Dnes už kult a prakticky modla každého, kdo poslouchá progresivní power metal, s jedním z největších hlasů současnosti za mikrofonem. Na takový typ kapely se při očekávání nové desky kladou extrémně vysoké nároky. A co je nejhorší – když je ten materiál venku, pěkně blbě se to hodnotí. Takže se pojďme zkusit podívat, co nám Američané naservírovali tentokrát. ..
Ačkoli Doro poslouchám, co pamatuji, až do čtvrtečního večera se mi nikdy nepodařilo vidět její koncert. Minulý rok na Masters of rock mě opravdu mrzelo, že jsem s celou nedělí propásla právě i vystoupení metalové královny a tak nepřicházelo v úvahu nic jiného, než to při nejbližší příležitosti napravit. Moc dobře znám koncertní pověst téhle sympatické dámy, takže jsem čekala jenom to nejlepší. Což jsem nakonec, společně se zbytkem publika, měla dostat ještě ve větší míře, než by mohl kdokoli očekávat. Marně přemýšlím, kdy jsem naposled viděla takhle dlouhý set. ..
Lake of Tears jsou pro širokou veřejnost prakticky kapela jedné desky. Když v roce 1999 vydali „Forever Autumn“, zařídili si tím nesmrtelnost. A nutno podotknout, že oprávněně. Dodnes tuhle desku řadím mezi největší díla historie metalu. Ale i když se jejich další tvorbě zdaleka nedostává tolik pozornosti, tihle Švédové mají ve své diskografii víc povedených dílek, která stojí za poslech. Napjatě jsem tedy čekala, co přinese novinka, protože tahle kapela se jen nerada drží škatulek ..
Je velmi poetické, když svou část seriálu recenzí Gamma Ray uzavírám deskou, která zároveň znamenala konec „klasické“ éry kapely a s tím i éry nejúspěšnější. Alespoň tedy z mého pohledu. Existuje totiž hodně fanoušků, kteří se mnou budou nesouhlasit a budou trvat na tom, že konec téhle éry znamená už předchozí album „Powerplant“. Opravdu jen těžko říct, proč někomu tolik nesedí právě „No World Order“, protože dle mého je to jeden ze dvou absolutně nejlepších počinů kapely..
Tak jsme se v našem seriálu dostali až elektrárenským časům. Pro mnohé fanoušky Hansenovy party je „Powerplant“ vůbec nejlepší deska v diskografii. Jednu dobu jsem si to myslela také a je fakt, že pokud chcete někomu, kdo je ještě neslyšel, představit typickou tvorbu Gamma Ray, bude to dost pravděpodobně tahle deska, kterou zvolíte. Ve vývoji znamenala odklon od zběsilého tempa a naopak příklon k maximální hitovosti, což přineslo světu několik legendárních skladeb..
Na Power of Metal tour, které má pod záštitou pořadatelská agentura Rock the Nation, se sešla sestava, která musí rozhodně potěšit kdejakého powermetalového fanouška. Obzvlášť v České republice. O to větším zklamáním bylo, když se naše republika ve výpisu koncertů neobjevila. No a tak nám nezbylo, než vyrazit k nejbližší destinaci, kterou byla Vídeň. A věřím, že jsme tam ten večer nebyli jedinými českými fanoušky. ..
V roce 1997 zapadly do skládačky Gamma Ray poslední dva důležité dílky a vše bylo kompletní. Na pozici kytaristy vystřídal Dirka Schlächtera do té doby neznámý Henjo Richter (ve kterém kapela získala nejen extrémně zručného kytaristu, ale také zdatného skladatele a takovou „dobrou duši“ kapely) a Dirk se přesunul na pozici basáka. Za bicími se objevil Daniel Zimmerman, který doposavad působil v kapele Lanzer (až o rok později se začal angažovat i ve Freedom Call a Iron Savior ). Gamma Ray vstoupili do své nejúspěšnější éry..
Dva roky po předchozím albu, dva roky po odchodu Michaela Kiskeho z Helloween a ten samý rok, kdy umírá Ingo Schwichtenberg, vychází Hansenově partě už čtvrtá deska, což není zlé na kapelu, která měla být původně jednoalbový projekt. Probíhá také jedna podstatná změna. Ralf Scheepers v tichosti opouští místo zpěváka. Důvodů bylo hned několik, k těm hlavním patřilo, že bydlel daleko od ostatních a také měl v té době docela velké šance v konkurzu na nového zpěváka Judas Priest. ..
Labutí píseň Ralfa Scheeperse za mikrofonem u Gamma Ray a poslední opravdu experimentální album, které kapela natočila. V podstatě pokračuje v linii, kterou vytyčily předchozí desky 
Švédskou kapelu Bloodbound provázely po celou jejich dosavadní kariéru personální bouře. Čtyři alba a tři různí zpěváci. Po „Tabula Rasa“ už podruhé kapelu opustil vokalista Urban Breed a na jeho místo přišel mladíček Patrik Johansson. Tohle všechno a samozřejmě také novinkové album „Unholy Cross“ bylo hlavním tématem rozhovoru, který nám kapela poskytla při příležitosti jejich vystoupení na Metalfestu v Plzni. Se dvěma zakládajícími členy, kytaristou Tomasem Olssonem a klávesákem Fredrikem Berghem..
Oliver Palotai je v melodickém metalu velké jméno a fanoušci Kamelot ho jistě budou znát v první řadě jako geniálního klávesáka. Oliver očividně cítí nějaký tvůrčí přetlak, který ho dovedl až k založení vedlejšího projektu s německými spoluhráči, který nazval Sons of Seasons. Předchozí deska „Gods of Vermin“, která vyšla v roce 2009, slibovala mnohé a přinesla několik skvělých skladeb a nádhernou atmosféru. Když měla vyjít novinka, rozhodně jsem nečekala, že prvotinu překoná. Chyba, přesně to se totiž stalo. ..
Power metal rozhodně není žánr, ve kterém by se už nedalo vymyslet nic nového. Pořád jsou okolo kapely, které dokazují opak a Powerwolf je jednou z nich. A nemluvím jen o jejich unikátní hororové vizuální stránce, ale i o jejich velkolepém pojetí hudby, která je plná latinských veršů, kostelních chorálů a zvuků varhan. Jedinečný a podmanivý je také vokál Attily Dorna, bez kterého by byli Powerwolf poloviční (a ne, teď nemluvím o váze). ..
Pagan´s Mind nechali svoje fanoušky čekat na novinku celé čtyři roky. Po takové době (a obzvlášť v progresivních vodách) je pak nesmírně důležité, aby deska za to čekání stála. Poslední počin „God's Equation“ popravdě nenasazoval žádnou nepřekonatelnou laťku. Bylo to album poměrně standardní a znamenalo v diskografii Norů spíše náznak, jakým směrem se budou ubírat. Což, podle očekávání, vyústilo právě v novou desku, která definitivně hlásí příklon k líbivosti...
Každá věc na světě má svoje místo a každá hudební nahrávka byla stvořena za nějakým účelem (i kdyby to mělo být jen umístění v žebříčku nebo výdělek). A když člověk nahrávku posuzuje, měl by na tento účel brát ohled. Kapely jako Alestorm se nesnaží konkurovat bandám typu Dream Theater – v tomhle srovnání bude znít hudba těhle Skotů (/Irů, teď už je to v kapele napůl) vždycky trochu, ehm, retardovaně. Jenže tahle parta v čele s Christopherem Bowesem dělá hudbu za jiným účelem a dělá ji tak, jak je to baví. ..
Po totálně promrzlé noci z pátka na sobotu (kdy jsem si zvládla pár probdělých hodin nadávat, jak byl blbý nápad spát ve stanu) výrazně ubylo sil na všechno. Nemluvě o tom, že skutečně nepotěšilo, když v tomhle počasí tekla ve sprchách jenom studená voda. Nemluvě o tom, jak dlouho mi potom schly vlasy. Vzdát to ale zatím nepřipadalo v úvahu – obzvlášť, když sobota přinášela několik velmi lákavých zahraničních i domácích jmen. A i když byla pořád zima jak kdyby byl listopad a ne začátek července, aspoň ten désť si dal pro jeden den pokoj. ..
Devátý ročník Basinfirefestu aneb pro mnoho lidí tradiční zahájení prázdnin ve Spáleném Poříčí. I letos se na programu objevilo několik lákavých zahraničních jmen napříč žánry a také tradičních českých festivalových stálic, které přilákávají pod pódium davy, kdekoli se objeví. Takže bylo jasné, že jak v publiku, tak v zákulisí se sejde různorodá společnost a každý si za ty tři dny něco pro sebe najde. Jen ta předpověď počasí docela strašila a nakonec se ukázalo jako osudová chyba, že jsem jí nevěřila..
Původně jsem myslela, že ze své sbírky snad ani deset alb nevyberu. Přeci jen, osmdesátá léta jsou pro mě v mnoha ohledech vzdálená až příliš. Nakonec to byla velká bitva a nesmírně těžké rozhodování. Legendární. To slovo mě napadalo prakticky u každého druhého alba, na které jsem narazila. A přišlo mi pomalu jako rouhání, že se mi některé nahrávky do desítky prostě nevešly. Nějak jsem se ale rozhodnout musela, takže tady to je:..
Metalisté z východních Čech už jistě zaznamenali, že na Výravě se poslední dobou začíná rozvíjet docela slibná tradice akcí, mezi které se občas vklíní i něco z těch tvrdších žánrů. I když je tenhle areál trochu z ruky, má hned několik výhod, mezi které patří především krytý parket, což se minulou sobotu opět vyplatilo, když se počasí rozhodlo trochu pozlobit. A tentokrát si na Výravě přišli na své i powermetalisté – první ročník festivalu Absolute Dose Of Metal totiž nabídl hned dvě zahraniční jména (rakouské Serenity a Italy..
Nahradit dokonale Urbana Breeda je snaha předem odsouzená k nezdaru. Vzhledem k tomu, že kapelu opustil už podruhé, mají ale kluci z Bloodbound v těchto věcech jakýsi nedobrovolný tréning a napodruhé se jim už pozici vokalisty podařilo obsadit o poznání šťastněji, než tomu bylo na desce „Book of the Dead“. Ale úkol to byl nesnadný. S Urbanem totiž odešel nejen originální vokál, ale také brilantní textař a vynikající frontman. Poslední deska „Tabula Rasa“ je pro mě navíc měřítkem hudební dokonalosti, takže tu najednou byla pořádná díra..
Tak už to vypadá, že se americkým veteránům Vicious Rumors u nás poslední tři roky opravdu zalíbilo. Ani na třetím evrovském turné v řadě totiž na rozpisu zastávek nechyběl pražský klub Exit. Je to zhruba půl roku, co se tu Američané ukázali naposled po boku Circle II Circle. Tentokrát byla jejich společnost čistě tuzemská, pro fanoušky melodického metalu ale o nic méně lákavá. Brněnští Eagleheart hráli totiž poprvé po zhruba pěti měsících, které věnovali nahrávání nové desky a i pro kapelu Sebastien to byl první ..
Tak Shakra vyměnila zpěváka. Kdyby člověk tuhle zprávu nezaznamenal, mohl by to při poslechu nového alba lehce přeslechnout a při pohledu na novou promofotku si třeba myslet, že to Mark Fox trochu přehnal se soláriem a nechal si udělat trvalou. Faktem ale je, že nováčkem na pozici vokalisty je John Prakesh, pocházející z indického města Chennai. Jeho původ i vzhled skutečně překvapí, když ho člověk nejdřív slyší zpívat. Jeho typicky hardrockový hlas, opravdu neskutečně podobný odejitému Foxovi, bych si s Indem vážně nespojila...
Steel Seal rozhodně na první poslech hodně překvapí. Hned při úvodních tónech vás jasně ovane severský feeling. Okamžitě se mi začalo vkrádat Dánsko a o to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že kapela náleží k italské scéně. Moje první myšlenka měla ale své opodstatnění – a to ne jedno. Zpěvákem téhle bandy totiž není nikdo jiný, než Thomas Vikström, tedy současný vokalista Therion, Stormwind či kapely Mehida... a je to Švéd. K Dánsku mě přivedl typický zvuk kláves a zamlžená atmosféra, která mi okamžitě evokovala Royal Hunt...
Američtí veteráni Vicious Rumors to se zpěváky nemají vůbec lehké. Ronnie Stixx, který nazpíval předposlední album „Warball“, se rychle z kapely klidil, a tak museli Geoff a spol. hledat za mikrofon zas jednou někoho jiného. A našli ho v Sherwoodu (ve městě, ne v tom lese) v Oregonu. Brian Allen je možná dosud jméno naprosto neznámé, ale po vydání nové desky „Razorback Killers“ si ho už lidé pamatovat budou. A jestli ne jméno, tak hlas určitě...
Člověku se moc často nepoštěstí, aby viděl tři koncerty tři dny po sobě a všechny vážně stály za to. Ještě míň se člověku poštěstí vidět už čtvrtý koncert během jednoho turné a pořád se u toho skvěle bavit. Plus ne zas tak často se našinec podívá až do odlehlého Prešova. Výlet na ještě jeden společný koncert Helloweeen a Stratovarius tak byl po všech stránkách netradiční. Původně se měl koncert odehrát hned po termínu v Hlohovci, ale na poslední chvíli byla akce zrušena a náhradní termín oznámen až nedávno. ..
Grave Digger jsem poprvé viděla na živo někdy dávno v roce 2005 a byli tak jednou z prvních koncertních kapel, která mě skutečně zaujala a zanechala ve mně hluboký dojem. Když tu byli dva roky zpátky na koncertě v Plzni, bohužel jsem se neúčastnila a to byl jen další důvod, proč si tentokrát vedle zlínského koncertu zajít i na ten bratislavský. Těsně před turné bohužel odpadly obě avizované předkapely Grand Magus a Sister Sin (kvůli zdravotnímu stavu bubeníka první zmíněné a následným komplikacím se sdíleným autobusem)..
Akce, na kterou mě nejvíc lákala původně avizovaná kapela The Dogma. I přesto, že Italové odpadli a v programu je nahradili němečtí Gun Barrel, nakonec jsem sobotní koncert nezavrhla a vypravila se do Prahy alespoň kvůli polským Pathfinder. Nakonec se na Chmelnici sešlo docela slušné publikum a to především díky fanclubu Kreyson, který přišel podpořit svého oblíbence Láďu Křížka za mikrofonem Vitacitu...
Občas vážně není od věci vyměnit tradiční formu metalového koncertu, na jakou je člověk zvyklý, za něco malinko odlišného. Většinou nejsou „vesnické zábavy“ zrovna dobrou volbou, ale v tomhle případě se o něčem takovém nedalo mluvit ani zdaleka a to hned z několika důvodů. Zaprvé – koncert byl dostatečně profesionálně zorganizovaný. Zadruhé – Tublatanka je zárukou toho, že se sejde dost početné publikum a za třetí – Dolní Kalná je tady ve východních Čechách neotřesitelně pevnou metalovou základnou a Scelet, kteří jsou tu doma..
Z Evergrey, jak jsme je ještě nedávno znali, zbyla jenom kostra a to ještě pěkně ohlodaná. Po poslední bouři zůstal v kapele vedle zakladatele Tomase Englunda jenom klávesák Rickard Zander a zbylé tři posty byly přeobsazeny. Překvapivě brzy poté byla ohlášena nová deska a všechny jistě velmi zajímalo, jak se s tím rozlámaná a poslepovaná kapela popasuje. A nic mě nemohlo překvapit víc, než když jsem hned po prvním poslechu zjistila, že držím v ruce další naprosto klasickou Evergrey desku. ..
Je to něco málo přes rok, co hrála Sonata Arctica na tom samém místě, jako tentokrát. A moc se toho za ten rok nezměnilo. Nové album je v nedohlednu, setlist také výraznějších změn nedostál a živé výkony kapely jsou přesně takové, jak jsme na ně zvyklí. Jen se mi zdá, že se nám od minulé roku trochu rozrostla „finofilní“ komunita, okupující jakýkoli koncert kapely ze Země tisíců jezer, ale o tom ještě později. Těšit jsme se mohli také na dvě italské předkapely. Jedna představovala jméno prakticky neznámé..
Hledat v současných Shaman stopy kapely, jakou byli kdysi, je práce skoro pro archeologa. Po odchodu Andrého Matose odešel nejen jeho úchvatný hlas, ale i pravý duch kapely, který činil první dvě alba natolik výjimečnými. Tři roky staré „Immortal“, na kterém se představil nový pěvec Thiago Bianchi a jejich následné vystoupení na Masters of Rock mě ale utvrdily v názoru, že tahle kapela to ještě definitivně spočítané nemá a že i tahle nová (a natolik jiná) tvář by mohla Brazilcům sedět...
Od svého vystoupení ve Vizovicích se nám tahle mladá německá parta vyhýbá a tak nám, kteří jsme si ji oblíbili, nezbývá, než na ně občas vyjet někam za hranice. Minule se cílem mého výletu stal Burglengenfeld, tentokrát to byla Vídeň. A zatímco minule se Kissin´ Dynamite dělili o pódium s Elvenking a Primal Fear, tentokrát večer patřil jim. Samozřejmě jsem měla trochu obavy o návštěvnost a taky o klub, kde jsem (vzhledem k tomu, že tohle měl být můj historicky první koncert ve Vídni) ještě nikdy nebyla.
Asi existují i lidé, kteří hltají rozsáhlou diskografii kytarového mága skutečně celou a naprosto dopodrobna. Já ale patřím k té skupině, která by asi takový Axel Rudi Pell maratón nezvládla. Na druhou stranu si dokážu celou řadu kousků z diskografie pěkně vyzobat a to je pak playlist jedna radost. A stejně by se dalo označit i jejich živé vystupování. Při něm ostatní taky zaznějí ty největší perly a navíc je tu Johnny. Ale pěkně popořadě.
Jestliže jsou Brainstorm v rámci žánru jedněmi z bojovníků s větrnými mlýny, druhá parta pod vedením vokalisty Andyho B. Francka je a tom snad ještě mnohem hůř. Symphorce sice nikdy nedosáhli na první ligu, ale vydávají solidní a dobře poslouchatelná alba a nelze jim upřít velkou pracovitost. Celkem nechápu tu vlnu přehnané kritiky, jakou je kapela za celou svou existenci zahrnována a s novým albem jsem jim držela palce...
Firewind už jsou dnes mnohem více power metalovou kapelou, než speed metalovou, jakou bývali na počátku své kariéry. Stejně tak jsou dnes mnohem více americkou, než řeckou kapelou. Po mírném zklamání v podobě „Allegiance“, na které tento stylový přerod začal, se kapela vytáhla s mnohem lepším „The Premonition“ a začalo to vypadat, že to nebyla až taková chyba. Abych se ale definitvně přiklonila k jednomu názoru, potřebovala jsem ještě pádnější argumenty a doufala jsem, že je najdu na novince. ..
Zimní verze festivalu Masters of Rock je jakýmsi předělem, od kterého se můžeme zase začít těšit na ten letní. Po minulém ročníku, kdy byla sestava kapel poněkud méně divácky atraktivní, se letos pořadatelé opravdu vytáhli. Nebylo divu, že hala Euronics se zaplnila do posledního místečka – Freedom Call jsou tu oblíbení, Paul Gilbert je kytarový bůh, Pretty Maids tu nebyli osmnáct let a díky poslední desce je o ně opět velký zájem, Stratovarius tu mají velkou základnu věrných fanoušků...no a Helloween? O těch až později. ..
Dánská Manticora má mezi znalci temné progresivní hudby velké jméno nejdéle od vydání „8 Deadly Sins“ a každá jejich deska doteď znamenala dílo, které se blíží dokonalosti. Je mi proto obrovskou záhadou, jak je možné, že se kapela už dávno nedostala do mnohem širšího povědomí fanoušků a ačkoli zasvěcení na ni pějí jen samou chválu, metalová veřejnost nějak pořád ne a ne dopřát kapele zasloužený a těžce vydřený úspěch. Proto jsem napjatě čekala, jak dopadne novinka, která by případně konečně mohla tohle prokletí prolomit. ..
Už potřetí tu máme souboj ošklivých kreatur. Tím samozřejmě nemám na mysli majitele majestátních hlasů, pouze narážím na obaly desek pod hlavičkou Allen/Lande. To, co původně vypadalo jako jednorázový projekt, se zjevně všem zúčastněným zalíbilo natolik, že po „The Battle“ a „The Revenge“ přichází nejnovější „The Showdown“. První deska mě nadchla spojením dvou tak geniálních vokalistů, ale pořád jsem měla pocit, že by z toho šlo vymačkat ještě víc. Druhý díl pak byl docela zklamáním...
Poslouchat Angru může být pro ucho, které je navyklé „běžnému“ evropskému či americkému power metalu, napoprvé asi stejně těžký oříšek, jako když se mírně pokročilý angličtinář pokouší přelouskat Shakespeara v originále. Tohle srovnání se samozřejmě nabízí, neboť kapela uvedla, že právě tenhle anglický klasik je svým dílem při psaní nové desky inspiroval. „Aqua“ byla mezi fanoušky bezpochyby nesmírně očekávaná. Jistě, že nás má většina pořád Angru spojenou s Andre Matosem, ale Edu Falaschi už dlouho ..
Jeden by řekl, že vidět u nás Sabaton je jedna z těch událostí, které už takový poprask nevyvolají. Přeci jen jsou tu každou chvíli (jako ostatně ve spoustě zemí, je to velmi koncertně aktivní kapela). Když ale z jejich masivního headline tour po celé Evropě začaly přicházet zprávy, že naprostá většina jejich koncertů se postupně vyprodává, napjatě jsem čekala, jak dvojice švédských a jedna skotská kapela zabodují u nás. Že se vyprodá MoR Café, to jsem celkem i čekala. Že se ale Sabaton povede něco, co před nimi nedokázali ..
Ve Skandinavii se rodí skvělé kapely napříč všemy metalovými žánry a těm temnějším a pochmurnějším se tam pochopitelně daří skvěle. A tak o vysoce kvalitní kapely (ať už z jakéhokoli severského státu) není nouze. Vody progresivního metalu jsou ale kalné a nová jména se tam hledají trochu obtížněji. A proto mě obzvlášť potěší, když při hledání zničeho nic vyplave zrovna taková kapela, jako jsou Divided Multitude. ..
Francouzská kapela Nightmare je pro mě velmi osvěžujícím prvkem na melodické scéně a jejich hudba si s každou další nahrávkou vybojovává na mém osobním žebříčku čím dál lepší pozice. Navíc mě hodně zaujala jejich show na Metalfestu v Plzni. Jejich druhá festivalová zastávka u nás se bohužel neuskutečnila (viz níže), takže interview se muselo realizovat pouze na dálku. Na otázky ohledně minulosti, současnosti i budoucnosti kapely ochotně odpověděl basák a zakládající člen Yves Campion. ..
Někomu přinesl pražský koncert mírné zklamání a někdo zase byl tak nadšený, že si dal jednodenní pauzu a vyrazil dát si repete v Českých Budějovicích. Byla jsem vůbec prvně v městě samotném, nemluvě o klubu. Bohužel se ukázalo, že Marty´s Club není častým místem konání akcí ze zřejmých důvodů. Nakonec – ona ale ani ta návštěvnost nebyla podle očekávání nijak slavná a kapely se nakonec na pódium nějak naskládaly, takže až na menší potíže, kvůli nedostatečnosti zvukového vybavení, se to nakonec nějak uhrálo...
Vidět Blind Guardian na živo? Ještě před jejich vystoupením na Masters of Rock minulý rok bych za to zabíjela. Vidět Blind Guardian v klubu? Za to bych zabíjela ještě do minulé neděle. Protože strážci pro mě vždycky byli jednou z těch nedosažitelných kapel, která je svým způsobem trochu nad ostatními – a k tomu patří velká festivalová pódia, obrovské davy a žádná šance setkat se s kapelou. Díky brněnskému koncertu se ale vše výše zmíněné postavilo na hlavu a legenda se představila v komorním klubu Fléda pro pár set lidí...
Jorn Lande má Českou republiku rád a zjevně nemá to srdce ji na seznamu svých zastávek vynechat, ať je turné sebekratší. Obzvlášť si pak oblíbil pražskou Chmelnici a zlínské MoR café. Minule jsem nezvládla ten zlínský, letos ten pražský koncert. Alespoň jeden byl pro mě ale prakticky povinností. Hlas Mistra Landeho mě nikdy neomrzí a vždycky ho ráda slyším živě a když odpadli z line-upu Masters of Rock Masterplan (což by byla možná ještě o kapku příjemnější podívaná), mohla jsem si aspoň spravit chuť při poslechu Jornova hlasu ..
Manticora je v rámci žánru opravdu jedinečným úkazem a originální kapelou, která stojí za povšimnutí. S každou deskou se mi jejich tvorba líbí víc a víc a díky jejich zlínskému vystoupení s Circle II Circle taky vím, jak dobře jim to jde v živém provedení. Když jsem tedy viděla zastávky evropského turné, mezi nimiž chyběla Česká republika, dost mě to zamrzelo. Hned na druhý pohled jsem ale zaregistrovala zastávku v Bratislavě a když jsem zjistila, že support zajistí jeden z mých nejnovějších objevů Divided Multitude..
Liv Kristine, hlas gothických vikingů Leaves´ Eyes, má ráda pop a její něžný hlásek je na něj stavěný. Jakkoli dobře tak zní ve své domovské kapele, je jasné, že jsou tu jiné směry, které ji lákají mnohem víc. A od toho je přece sólová tvorba, aby člověk mohl svobodně tvořit to, co mu je nejbližší. Jenže taková sólová deska bude určitě zajímat i fanoušky Leaves´ Eyes – už jen vzhledem k tomu, že s jejím tvořením pomáhali kolegové z kapely – kytarista Thorsten a manžel Alexander, který se tentokrát nezapojil hlasově..
I když má tahle deathová smečka z Borkovan na kontě zatím pouze jedno album, minimálně její vedoucí osobnost – zpěvák a kytarista Flagin – není bez zkušeností. V podobné muzice se pohybuje už delší dobu (namátkou kapely Destroying Divinity, Succubus) a svoje schopnosti teď pod názvem Get Away soustředí do opravdu oldschoolového death metalu v pravém slova smyslu, který posluchače šupem přesune zpátky do 90. let. ..
Tenhle výlet jsem při pohledu na line-up nejdřív nadšeně naplánovala, nedlouho potom ho pro nedostatek financí rezolutně zrušila a to jen proto, abych ho následně během strhujícího výkonu Primal Fear v Pardubicích znovu vyznačila ve svém diáři a tentokrát rovnou červenou fixou. Nakonec, místo konání nebylo až zas tak drasticky daleko za hranicemi, byl to víkend a hlavně! Vidět pohromadě tři kapely, které mám nejen moc ráda, ale o kterých vím, že dokážou při živých vystoupeních rozpoutat peklo,..
Když Primal Fear odcházeli z pódia na Masters of Rock, nadšeně jsem si říkala, že je musím znova vidět – a to co nejdřív. Rozhodně jsem ale nepočítala, že se tu kapela objeví už v září. A protože Pardubice nejsou zas tak daleko a s klubem Žlutý pes už taky mám zkušenosti, nebyl důvod se na tuhle skvělou bandu znovu nevydat. Obzvlášť když vím, jak jim to šlape na živo. Nikde se ovšem nedala dohledat informace, jestli budou diváci poctěni nějakou předkapelou. Až u klubu na mě vykoukl plakát, kde byla uvedená Salamandra..
Novinka Blind Guardian znamenala opět čtyři roky napjatého čekání, s čím kapela přijde tentokrát. I když nepatřím k odpůrcům posledních dvou desek, bylo znát, že ani jedna z nich nedosahovala na absolutní vrchol. Možná to bylo jistou chaotičností „A Night at the Opera“ v prvním případě a sterilností „A Twist in the Myth“ v tom druhém. Ani jeden z těchto případů na novince absolutně nehrozí. Všechno je do detailu promyšlené a hudba je natolik živá, že můžete cítit, jak dýchá...
Na festival (fezstivál) do Maďarska člověk nejezdí zrovna každý den a řekla bych, že právě tahle země pro našince není zrovna typickou koncertní destinací. Na druhou stranu to není až tak daleko a díky dobrému autobusovému spojení vás tenhle výlet nakonec vyjde výrazně levněji, než například cesta do sousedního Německa. Nemůžu říct, že by mě až natolik zajímala současná maďarská metalová scéna (dobře, přiznávám se, před festivalem bych vám neřekla jediné jméno), na festival jsem se vydala kvůli světovým..
Po úspěšném a velmi povedeném díle „Nightfall in Middle-Earth“ si fanoušci museli vytrpět dlouhý čtyřletý půst, než vyšla nová deska. To ale neznamená, že by Blindi v mezidobí zaháleli. Kapela vyjela se svým turné do všech koutů světa a Hansi si také v roce 2000 odskočil k projektu Demons & Wizard, který vytvořil spolu s kapelníkem Iced Earth Jonem Schafferem. Také příprava nového alba zabrala víc než rok, až se nakonec v roce 2002 na světlo vynořila Noc v opeře...
„The field is lost, everything is lost...“
Bláto, kam se podíváš. To si mohli pořadatelé klidně připsat pod logo. Jednodenní festival Řípfest lákal sestavou kapel (především jménem Ozzyho Osbourna samozřejmě) a také atraktivním umístěním pod horou Říp. A jak to nakonec dopadlo? Hned z kraje si mohli návštěvníci vyzkoušet, jak to asi musel mít Praotec Čech těžké, když se musel drápat do takového kopce. Většina byla ráda, když se doplazila k místu konání festivalu a na nějaké další výstupy už nebylo ani pomyšlení. Navíc se většině podařilo zabahnit si boty..
Ačkoli jsem původně plánovala sestavit seriál recenzí o Blind Guardian pouze z jejich standartních řadových alb, nakonec jsem se (na četná přání jedné divačky, která právě odešla) rozhodla zařadit i bardí Zapomenuté příběhy. Protože i když je tahle deska vlastně jen rozšířením singlu „Mr. Sandman“ a obsahuje předělávky vlastních i cizích skladeb, které se navíc dříve nebo později objevily na nějakém singlu či jako bonusy na remastrovaných verzích alb..
Při natáčení této desky si Blind Guardian vybrali zatím nejdelší pauzu ve své dosavadní historii a navíc jí předcházelo mnoho významných změn. Kapela si samozřejmě moc dobře uvědomovala své postavení i velká očekávání s ním spojená a nechtěla produkci novinky nijak zbytečně uspěchat a dopustit se v dosavadním hladkém výstupu na vrchol osudného škobrtnutí. Nejvýznamnější změnou pak byla nově navázaná spolupráce s Flemmingem Rasmussenem, který měl do produkce přinést ostřejší zvuk. ..
Situace kolem kapely Neverland se rozhodně nedá nazvat přehlednou. Nejen, že svůj název sdílí ještě s několika dalšími uskupeními, ale člověk ji může najít i pod druhým označením – Dreamtone & Iris Mavraki's Neverland. Kapela vznikla spojením tureckých Dreamtone (ti už měli na kontě jedno album) s řeckou zpěvačkou Iris Mavraki. V roce 2008 přišla se svým debutem v této sestavě a dva roky nato nabízí milovníkům progresivního power metalu pokračovatele s názvem „Ophidia“. ..
Další úspěch, který kapele přineslo předchozí album, ji posouvá pod label Virgin a přináší s tím spojené lepší finanční podmínky a zázemí. Blind Guardian byli na vzestupu a jejich již čtvrté album během pěti let „Somewhere Far Beyond“ se mělo stát prvním ze tří hlavních opěrných bodů jejich diskografie. Kapela sice prakticky jen pokračovala v tom, co si už dávno vytyčila, ale její styl se neustále zlepšoval. A na jejich čtvrtém počinu se jim podařilo nebezpečně přiblížit dokonalosti. ..
Další rok a další deska. Blind Guardian se s tím nepárali. Tentokrát ale (narozdíl od předchozího počinu) kapela cítila, že nastupuje do studia plně připravená a schopná realizovat všechny svoje nápady. A výsledek tomu také odpovídá. „Tales..“ je obecně považováno za zlomový bod diskografie Strážců. Především došlo k definitivnímu odklonu od thrashových vlivů a silnému posunu do melodiky, čemuž pomohl i Hansiho vylepšený hlasový projev, na kterém je jasně znát tvrdá práce a vyzpívanost. ..
Jejich debut ještě ani nestačil vychladnout a Blind Guardian se plni chuti do hraní vrátili do studia, aby se věnovali jeho pokračovateli. A kapela nehodlala slevit naprosto v ničem. Hlavními znaky druhého počinu tak zůstávají zběsilé kytarové riffy (jak se sluší na kapelu, která v té době následovala především vzory jako Testament nebo Fates Warning), které jsou ovšem geniálně zakomponované do složitých melodických linek. Hudba Blind Guardian začíná být mnohovrstevnatá a i Hansiho zpěv se pomalu formuje do budoucí podoby...
Bylo nebylo, za devatero horami leželo malé městečko Krefeld, kde se banda středoškoláků rozhodla začít drtit pořádný metal. Pojmenovali se Lucifer´s Heritage a pod tímto názvem vydali dvě dema. Protože ale většina posluchačů při pohledu na název očekávala black metal, po podpisu smlouvy s labelem No remorse došlo ke změně názvu na Blind Guardian. Z druhého dema se převzalo pět skladeb a mohlo se začít s nahráváním debutu. Nikdo asi tenkrát netušil, jaké velikosti jednou tahle čtveřice (dlouhá léta ve stejném složení) dosáhne...
Už jen zpráva o návratu Jorna Landeho do Masterplan je na oslavný taneček. Jakkoli se mi totiž líbila i předchozí deska „MK II“ s Mikem DiMeo za mikrofonem a jakkoli mám ráda sólovou tvorbu Jorna, spojení jeho hlasu a muzikantského a skladatelského umění Rolanda Grapowa je přesně tou pravou chemií. Proto jsem celkem s jistotou očekávala důstojného nástupce prvních dvou desek – a tím pádem i hudební dílo, které pořádně rozvíří melodické vody...
Sobota pro mě přinášela mnohem zajímavější program, než oba předchozí dny. O to bylo horší, že nesnesitelná vedra stále ne a ne povolit. Třetí den jsem si hudebně přišla na své nejen já, ale i fanoušci žánrů, které byly doteď trochu zanedbávané – odpoledne se chystalo trochu black metalu v podání polských Behemoth a večer pak oblíbená thrashová parta Annihilator. ..
Když budeme chtít mluvit o Dawn of Silence, kteří patří k velmi silné a početné skupině mladých melodických kapel ze Švédska, musíme začít u úplně jiné kapely. Tou kapelou jsou Bloodbound, kteří ze svého středu už podruhé vyloučili vokalistu Urbana Breeda. Už podruhé tak začal lov na nového zpěváka a volba padla na mladíčka Patrika Johanssona, který v Dawn of Silence obsluhuje jak mikrofon, tak kytaru. Vzhledem k tomu, že mě další vývoj Bloodbound nesmírně zajímá..
Je legrační, jak se k vám některé desky, které byste si jinak naprosto neměli šanci poslechnout, dostanou nějakou obrovskou náhodou. Stejně tak tomu bylo v mém případě s italskou bandou s krkolomným názvem Synthphonia Suprema. „The Future Ice-age“ je sice už jejich druhým počinem, jméno kapely je však (minimálně v našich krajích) naprostou neznámou. Když projdete booklet, jediné známější jméno, na které narazíte, je Michele Luppi, který ovšem nevystupuje jako hostující vokalista (škoda), ale pouze se stará o produkci zpěvu...
Nestává se často, aby mě poslech progresivní desky posadil na zadek hned napoprvé. Obvykle to chce trochu času, aby se člověk dostal pod kůži složitějším kompozicím a objevil všechny skryté půvaby nahrávky. Nové nahrávce Wuthering Heights jsem naopak propadla už při druhé skladbě (a to jen kvůli tomu, že první je pouze intro). Vzhledem k tomu, že tohle je první cd, které se ke mně od téhle dánské party dostalo, překvapilo mě dvojnásob. Předem musím uznat, že „Salt“ je majestátním dílem, které se nepovede každý den...
Když jsem se minulý rok rozhodla vydat na dlouhou cestu do Švédska na desáté výročí Sabaton, které slavili ve svém domovském městě, nedokázala jsem si představit, jaká událost by mě donutila znovu utratit tolik peněz a strávit tolik hodin na cestě, abych se zúčastnila i příštího ročníku. Záhy bylo oznámeno, že příští Rockstad Falun bude zároveň release party k nové desce „Coat of Arms“ – to jsem byla s celkem čistým svědomím schopná vynechat. ..
Neděle se nesla v duchu příjemného počasí, převážně tvrdší muziky a překvapivě i hokeje. Slíbená velkoplošná obrazovka na přímý přenos finále se začala během dne vztyčovat nalevo od pódia a tak si člověk večer mohl naplno užít hokej i muziku zároveň. Ten den byly sice na programu převážně tvrdší věci, ráno ale patřilo melodickým kapelám...
Ačkoli předpověď počasí nejdřív vůbec nevypadala dobře, sobota přinesla hodně sluníčka a počasí tak teplé, až to většinu lidí začalo štvát. V mojí výbavě nebyly ani kraťasy, natož opalovací krém (následky si nesu doteď). I přes vedro se kolem poledne, kdy program začínal, sešlo v areálu docela dost lidí, aby se podívali i na kapely, které sobotu otevíraly. Hned druhá hrála jedna z těch, na které jsem se nejvíc těšila, takže jsem nemohla chybět...
Už od první chvíle, kdy bylo ohlášeno, že jeden z pěti Metalfestů bude v České republice, jsem se na tuhle akci hodně těšila. S každou další potvrzenou kapelou byl line-up čím dál kvalitnější a nakonec se z toho vyklubal hodně nabitý třídenní program plný světových kapel napříč metalovými žánry. Každý si bezpečně našel to svoje a ačkoli se na poslední chvíli omluvili Astral Doors, stejně jsem na programu našla hodně svých oblíbenců. Jediné otazníky tak visely nad organizací festivalu a místem konání. ..
Těžko hodnotit projekt, pod jehož hlavičkou vznikly dvě natolik jiné skupiny alb bez toho, aby se člověk jednoduše odprostil od minulosti. Tobias Sammet už dávno není tam, kde byl při tvoření metalové opery a už na „The Scarecrow“ přeformoval svoji bokovku do něčeho diametrálně odlišného. Na „The Wicked Symphony“ v tom (z mého pohledu zdárně) pokračuje a v tvůrčím záchvatu nám, s jeho hudební spřízněnou duší Saschou Paethem, servírují rovnou dvě alba naráz...
Třetí díl „Wicked Triology“ na sebe nenechal dlouho čekat, protože datum jeho oficiálního vydání bylo jen o den později, než u „The Wicked Symphony“. Po poslechu předchozího dílu ze mě opadla skepse a byla jsem celkem zvědavá, jestli se podaří udržet stejnou úroveň nahrávky ještě další hodinu, nebo bude „Angel of Babylon“ za předchůdcem zaostávat. Možná, že jsem tak nějak v koutku duše i doufala, že bude ještě o něco lepší.Tak se pojďme pěkně postupně podívat, jak to nakonec dopadlo. ..
Finští Tarot vešli ve všeobecnou známost jako „kapela basáka Nightwish“. Avšak nejdéle předposledním albem „Crows Fly Black“ si bratři Hietalové a spol. zajistili pevné místo na scéně a uznání jak kritiky, tak fanoušků. S novým počinem „Gravity of Light“ si dali trochu načas (ostatně, celková frekvence vydávání desek není u kapely přehnaně vysoká) a už předem můžu říct, že novinka jen potvrzuje stále stoupající úroveň tvorby kapely. Pro jedince, kteří mají rádi pořádný řízný power metal s chytlavými a gradujícími refrény..
Značně stísněné prostory rockového klubu Kain tentokrát hostily křest nového cd „Anna“ melancholických gothic-rockerů Greedy Invalid a ačkoli byla původní hlášená podpora ještě o něco početnější, nakonec se ten večer představily ještě brněnští Arch of Hell a dvě thrash/deathové bandy z Itálie. Člověk se tak trochu obával, jestli bude kapacita klubu při tolika kapelách stačit. Bohužel pro účinkující – stačila a žádná velká tlačenice se opravdu nekonala. O své postřehy se s vámi pokusíme podělit spolu s kolegyní Veronikou...
„Long Live Rock´n´roll“, „Kill the King“, „Stargazer“, „I Surrender“,...už jenom možnost slyšet na živo některou z těchto skladeb byla sama o sobě dostatečnou propagací akce, která se v MoR Café konala. A co na tom, že za mikrofonem nebyl sám velký Dio a nedostavil se ani „ten správný“ Blackmore – spousta lidí stejně předem věděla, že tenhle koncert bude pecka, kterou si fanoušci Rainbow nemůžou nechat ujít. I když se klub plnil celkem zvolna, nakonec dorazil docela slušný počet fanoušků – i když úplně plno nebylo. ..
Ačkoli Jaded Heart jsou oficiálně německá kapela, když mi u stolu v MoR café k domluvenému rozhovoru zasedly čtyři pětiny sestavy, byl poměr Němců a Švédů vyrovnán. Záhy jsem se přesvědčila, že je to opravdu veselá a upovídaná banda. Mluvilo se o novém cd, o současném turné, ale došlo i na pár nepříjemných otázek ohledně vyhazovu z předchozího turné a rozchodu s bývalým zpěvákem Michaelem Bormannem. A protože byli pánové tak sympatičtí, odpustila jsem jim nakonec i pokus o vraždu mého diktafonu......
Po vynikajícím zážitku v Praze jsem provedla strategický přesun na Moravu a tak nějak jsem očekávala, že v MoR café bude atmosféra dokonce ještě lepší, než jaká se k mému překvapení vytvořila na Chmelnici. Obecně se taky do Zlína většinou dostaví víc lidí – tentokrát to ale bylo na návštěvnost docela vyrovnané a co se týče atmosféry, bylo zlínské publikum trochu mrtvější. Což mělo samozřejmě mírně negativní vliv převážně na obě předkapely – do hlavní hvězdy se publikum ale stačilo pomalu rozehřát a Axxis opět vládli pódiu. ..
Dvě klubové zastávky německých Axxis u nás (i přes datum konání prvního z nich) naštěstí nebyl apríl a tak mi, pod přetrvávajícím vlivem jejich dvou skvělých koncertů ve Vizovicích, nezbylo nic jiného, než navštívit jak pražskou, tak zlínskou zastávku. Od koncertu jsem rozhodně čekala hodně – poslední album Axxis se mi hodně zamlouvá a navíc vím, jak zábavná je jejich pódiová prezentace. Jedinou neznámou ten večer tak zůstávala návštěvnost, se kterou to většinou není v Exitu tak slavné...
„I only regret chances I did not take
And decisions that I waited too long to make
There comes a time when you just realise
Who and what really matters to you in this life“
Těmito slovy nás velikán uvádí do své nové desky, aby bylo hned od začátku jasno, o co tady půjde. Temnota, smutek, zoufalství, ale také vztek, revolta a snaha zvednout se a bojovat – tedy to, co bylo v jeho hudbě vždycky, nám tu nakládá v dvojnásobné dávce...
Death metalová kapela Pathology Stench z Banské Bystrice není rozhodně na metalové scéně žádným nováčkem. Funguje už osmnáct let a poslední deska „Meatall“ je už jejich čtvrtým albem. Zkušenost a osvědčené postupy – to jsou hlavní hesla pro toto album. Ačkoli oldschool death není zrovna můj šálek čaje, v tomhle konkrétním slovenském podání se to vcelku dobře poslouchá. ..
Rage se českému publiku představují s takovou pravidelností, že i člověk, který se po jejich show nikdy speciálně nepídil, je mohl vidět už mnohokrát. Jelikož je jejich oblíbenou destinací festival Masters of Rock, bylo docela příjemné zajít si na ně pro změnu na samostatný klubový koncert – obzvlášť, když byl v rámci turné k novému albu „String to a Web“. Já sama jsem ale do Zlína zamířila hlavně kvůli předkapele Jaded Heart, kterou si pánové přivezli z německa a která u nás během své téměř dvacetileté kariéry ještě nikdy nevystoupila. ..
Gamma Ray jsou zhruba uprostřed svého „To the Metal Tour“ a jelikož jsou mojí velkou slabostí a také s přihlédnutím k tomu, že u nás mají pouze jeden koncert v Praze (kde samozřejmě také nebudu chybět), jsem se rozhodla vypravit se za zážitky k slovenským sousedům. Sestava spolu s Freedom Call a Secret Sphere zněla opravdu slibně a vypadalo to na pořádnou melodickou nálož. Když jsem si navíc zavzpomínala na show Gamma Ray, které jsem už měla možnost vidět, nastupovala jsem na dlouhou cestu vlakem „do ciziny“ opravdu. ..
Italská kapela Revoltons k nám v lednu zavítala hned na tři koncerty. Před jejich první zastávkou v Praze se mi podařilo vyzpovídat kytaristu a tahouna kapely Alexe Coronu. Nejen, že byl hodně upovídaný a na každý můj dotaz odpovídal s velkým zápalem, ale navíc projevil i věštecké schopnosti, když na polovinu mých otázek odpověděl ještě dřív, než jsem je položila. Tím mi sice rozhovor podstatně zkrátil, ale naproti tomu jsem se dozvěděla i věci, které jsem původně vůbec vědět nechtěla...
Vydání debutového alba nové kapely Futures End za oceánem pořádně rozvířilo progresivní vody a vyvolalo velmi pozitivní reakce. U nás zatím pro změnu nevyvolalo reakce prakticky žádné, ačkoli tahle novinka stojí určitě nejen za zmíňku, ale i za zvýšenou pozornost a soustředěný poslech. Z USA k nám totiž tentokrát doputovala velmi skladatelsky vyspělá a technicky dokonalá nahrávka, která se zároveň velmi příjemně poslouchá a vedle progresivních vyhrávek nabízí i spoustu líbivých melodií. ..
Brainstorm bojují na melodicko-siláckém kolbišti už nějaký ten pátek a rozhodně nemají cestu vydlážděnou zlatem. Naopak je pěkně trnitá a každý úspěch, kterého doposud dosáhli, si vydobyli tvrdou a poctivou prací. V mnohém mi tak připomínají další pracanty tohoto stylu – Nocturnal Rites. Je to hlavně vytrvalost, která obě kapely dostala až na dnešní pozici, kdy si můžou konečně gratulovat, že dosáhly pevného postavení mezi power metalovou špičkou. I když je předchozí „Downburst“ ještě čerstvé, Brainstorm si pospíšili a další porci ..
Stratovarius jsou sice u nás docela častým hostem, většinou je ale máme šanci vidět na některém z festivalů. Když se tedy naskytla příležitost užít si oblíbenou kapelu v klubu na samostatném koncertě, nebylo moc důvodů váhat. Stejně přemýšlelo víc lidí, protože se koncert opět podařilo vyprodat – což sice znamenalo klub praskající ve švech a nedýchatelný vzduch, ale na druhou stranu nutně potěšilo všechny přítomné kapely. Ke Stratovarius se přidala zajímavá sestava – mladí finové Tracedawn a Winter´s Verge z Kypru. ..
Ostrava znamenala druhou zastávku českého miniturné italské kapely Revoltons. Po velmi vydařeném a překvapivě docela slušně zaplněném koncertě v Praze slibovala Ostrava ještě větší sběh lidu a to především díky předskakování domácí Salamandry, která má ve svém městě vždy slušnou návštěvnost. Tančírna se už pomalu stává tradičním hostitelem větších metalových akcí a ačkoli to není místo úplně ideální, účelu posloužilo. ..
Mladá italská power/thrash metalová kapela Revoltons zřejmě dostala od příbuzensky spjatých Raintime o České republice jen ty nejlepší reference, protože se k nám bez regulérního turné vydali hned na tři koncerty. Ten první z řady Praha-Ostrava-Brno se konal v pražském Exitu. Takové kapely to obecně nemají jednoduché s návštěvností, ale tentokrát se pořadatelům podařil dobrý tah. Díky podpoře Salamandry (na všech třech koncertech) a v Brně i Eagleheart, bylo minimálně v domovských městech předkapel o slušnou návštěvu postaráno. ..
Koncert německé legendy U.D.O. byl opravdu nadmíru očekávánou událostí. Hodně k tomu přispělo přesunutí data jeho konání. Navíc se hlavní kapela mohla pyšnit opravdu dobrou sestavou předkapel. Z českých to byli osvědčení Salamandra a Seven a na poslední chvíli byli ohlášeni také švédští novicové Manimal, kteří, díky nadmíru povedenému debutu „The Darkest Room“, byli pro mě velikým lákadlem. Když se ukázalo, že je koncert vyprodaný a MoR Café bylo už brzy před začátkem slušně zaplněno, nebylo se moc čemu divit. ..
Takhle schizofrenní desku teda jen tak nenajdete. Kdyby na mě přímo z obalu nekoukala sestava kapely, měla bych pocit, že každou ze čtyř skladeb na promu italských Spanking Hour minimálně nazpíval, dost pravděpodobně i složil a nahrál úplně někdo jiný. Uff...takováhle směsice stylů nacpaná do šestnácti minut? To je teda výkon...
Co mají společného němečtí At Vance, španělští Sandalinas a finští Thunderstone? Švédského zpěváka Ricka Altziho. To by mě upřímně zajímalo, jak to ten člověk stíhá. Nové desky At Vance a Thunderstone vycházely navíc prakticky současně a tak máme možnost přímého porovnání. Nejdéle od alba „Tools of Destruction“ se Thunderstone řadí mezi naprostou melodickou špičku a doteď se jim dařilo přijít pokaždé s hodně silným albem. Po hodně povedené desce „Evolution 4.0“ byla laťka vysoko a proto jsem očekávala novinku opravdu s napětím...
Kapela Criminal vydala už svou šestou řadovku, na které servíruje kombinaci thrash metalu ve stylu Slayer a melodického death metalu, který jako by vypadl přímo z Gothenburgu. Při jejich projevu si nejde nevzpomenou na In Flames, Dark Tranquillity nebo dokonce Arch Enemy (je to sice trochu legrační, ale hlas Antona Reiseneggera opravdu dost připomíná právě Angelu). Na první poslech by tedy každý řekl – další ze švédských kapel, která se drží dnes tak populární vlny...
Axxis letos slaví dvacet let své existence a co je lepší, než na své kulatiny vydat novou desku. A úplně nejlepší je, když je ta deska tak povedená, jako v případě novinky „Utopia“. Tihle němci patří ke kapelám, které cestu ke slávě neměly zrovna jednoduchou. Naštěstí se jim jejich tvrdá práce začala vracet nejdéle na albu „Time Machine“. A jestliže předposlední deska „Doom of Destiny“ byla spíše upevněním pozic a nepřinesla nic moc nového..
Tahle polská banda je údajně ve své zemi docela populární. Je třeba přiznat, že jejich poslední deska „Dolce Vita Sath-anas“ je plná překvapení. Podle obalu, loga kapely a ostatně i názvu alba by člověk čekal minimálně death, v horším případě nějaký grind. Jejich stránky ovšem avizují, že se jedná o melodický heavy metal. To bylo první překvapení. Další přišlo, když jsem cédéčko vložila do přehrávače. ..
Zimní verze našeho největšího metalového festivalu je už zavedenou tradicí a i letos lákala silnou sestavou. Přestože tu tentokrát nebyl žádný vyložený tahák (jako minulý rok Gamma Ray nebo Lordi), na druhou stranu stály všechny kapely za vidění a ačkoli to byl z velké části gothic metalový večírek, na své si přišli i milovníci jiných žánrů. Po zkušenostech z minulého roku jsem dorazila s dostatečným časovým předstihem a docela mě překvapilo, že před Novestou (pardon, Halou Euronics) nebyla ani noha. ..
Páteční akce českých kapel v hradecké Strojovně podle očekávání sice nepřilákala žádné davy, ale nakonec byla účast aspoň tak hojná, že kapelám stálo za to hrát. Začátek se trochu opozdil, protože si zvukař dával načas. Nakonec se ale ukázalo, že se čekání vyplatilo. Zvuk byl ten večer opravdu prvotřídní.
..
Vicious Rumors, to je víc než jen klasika v power metalovém žánru. Kapela pochází z Kalifornie a hraje už od roku 1980. Vystřídalo se v ní sedm různých zpěváků a bezpočet muzikantů. Do historie se zapsala vydáním legendárního alba „Welcome to the Ball“, které patří mezi klenoty žánru. Jejich poslední album „Warball“, vydané v roce 2006, znamenalo návrat na výsluní a dobytí starých pozic, které kapela ztratila v průběhu 90. let. Člověk by čekal, že takové reference by jim měly pomoci naplnit minimáně středně velkou halu. Zklámání z návštěvnosti bylo však tentokrát větší, než je únosné. Že akce takového formátu přiláká sotva dvacet lidí, to by mě nenapadlo ani ve zlém snu...|
Dnes je 12.9.2025, svátek má Marie
|
| Autor Ray |
Rock Rebellion – 29.-30. 6. 2012 – Vojenská pevnost Josefov, Jaroměř
|
[09.07.2012] |
|
[23.06.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
CRIMES OF PASSION – To Die For
|
[20.06.2012] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.06.2012] [hodnocení: 8,5/10] |
Absolute Dose Of Metal vol.2 – 26. května 2012, Letní parket Výrava
|
[04.06.2012] |
|
[31.05.2012] [hodnocení: 8/10] |
ARJEN ANTHONY LUCASSEN – Lost in the New Real
|
[28.05.2012] [hodnocení: 10/10] |
|
[18.05.2012] [hodnocení: 9/10] |
DELAIN, TRILLIUM, HALCYON WAY – 29. 4. 2012 – Zlín, Masters of Rock Café
|
[07.05.2012] |
PRIMAL ROCK REBELLION – Awoken Broken
|
[27.04.2012] [hodnocení: 9/10] |
PRIMAL FEAR, BRAINSTORM, PALACE – 31. března 2012, Zlín – Masters of Rock Café
|
[07.04.2012] |
|
[04.04.2012] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.04.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
FATES WARNING, SEBASTIEN – 18. března 2012, Praha – Exit-us
|
[26.03.2012] |
DIMENSION ACT – Manifestation of Progress
|
[23.03.2012] [hodnocení: 8,5/10] |
FREEDOM CALL, POWER QUEST, IN LEGEND – 9.3.2012, Kaufbeuren – All-Kart (Německo)
|
[13.03.2012] |
|
[07.03.2012] [hodnocení: 7/10] |
HAMMERS OF MISFORTUNE – 17th Street
|
[03.03.2012] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.02.2012] [hodnocení: 6/10] |
|
[20.02.2012] [hodnocení: 9/10] |
BRAINSTORM - On the Spur of the Moment
|
[13.02.2012] [hodnocení: 7/10] |
|
[05.02.2012] |
VISION DIVINE – 9 Degrees West of the Moon
|
[26.01.2012] [hodnocení: 8/10] |
Redaktorská bilance roku 2011 (Ray)
|
[25.01.2012] |
|
[19.01.2012] [hodnocení: 10/10] |
Trojice progressivních debutů: ASPERA, NO GRAVITY, LOST IN THOUGHT
|
[16.01.2012] [hodnocení: /10] |
VISION DIVINE – The Perfect Machine
|
[12.01.2012] [hodnocení: 10/10] |
VISION DIVINE – Stream of Consciousness
|
[05.01.2012] [hodnocení: 9,5/10] |
VISION DIVINE – Send Me an Angel
|
[29.12.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[22.12.2011] [hodnocení: 6,5/10] |
CHRISTMAS METAL FESTIVAL – 9. prosince 2011, Geiselwind – Eventhalle (Německo)
|
[20.12.2011] |
BLIND GUARDIAN – 11. prosince 2011, Praha – KC Vltavská
|
[19.12.2011] |
ZIMNÍ MASTERS OF ROCK 2011 – 26.11.2011 - ZIMNÍ STADION LUĎKA ČAJKY
|
[05.12.2011] |
|
[14.11.2011] [hodnocení: 10/10] |
Heidenfest 2011 (Krakow, Lipsko, Vídeň)
|
[31.10.2011] |
|
[18.10.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
DORO, MERENDINE – 6. října 2011, Zlín – Masters of rock café
|
[11.10.2011] |
|
[05.10.2011] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.09.2011] [hodnocení: 10/10] |
|
[15.09.2011] [hodnocení: 9/10] |
POWER OF METAL TOUR (Sabaton, Grave Digger, Powerwolf, Skull Fist) – 7.9. 2011, Vídeň, Arena
|
[12.09.2011] |
GAMMA RAY – Somewhere Out in Space
|
[01.09.2011] [hodnocení: 10/10] |
|
[25.08.2011] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[18.08.2011] [hodnocení: 7/10] |
Tomas OLSSON, Fredrik BERGH (BLOODBOUND): „Je to pro nás úplně nový začátek“
|
[15.08.2011] |
SONS OF SEASONS – Magnisphyricon
|
[12.08.2011] [hodnocení: 10/10] |
POWERWOLF – Blood of the Saints
|
[08.08.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
PAGAN´S MIND – Heavenly Ecstasy
|
[31.07.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[28.07.2011] [hodnocení: 9/10] |
BASINFIREFEST 2011 – 1.-3. července 2011, Spálené Poříčí – část 2.: SOBOTA, NEDĚLE
|
[12.07.2011] |
BASINFIREFEST 2011 – 1.-3. července 2011, Spálené Poříčí – část 1.: PÁTEK
|
[08.07.2011] |
NEJLEPŠÍ ALBA OSMDESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Ray
|
[30.06.2011] |
Absolute Dose Of Metal vol. 1 – 18. června 2011, Letní parket Výrava
|
[24.06.2011] |
|
[28.05.2011] [hodnocení: 9/10] |
NEJLEPŠÍ ALBA DEVADESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Ray
|
[20.05.2011] |
VICIOUS RUMORS, SEBASTIEN, EAGLEHEART – 2. května 2011, Praha – Exit Chmelnice
|
[15.05.2011] |
|
[07.05.2011] [hodnocení: 8/10] |
STEEL SEAL – Redemption Denied
|
[27.04.2011] [hodnocení: 8/10] |
VICIOUS RUMORS – Razorback Killers
|
[25.04.2011] [hodnocení: 9/10] |
HELLOWEEN, STRATOVARIUS, COOLACTION – 9. dubna 2011, Prešov – Mestská hala
|
[18.04.2011] |
GRAVE DIGGER, ORDEN OGAN – 7. dubna 2011 – Bratislava, Randal club
|
[15.04.2011] |
VITACIT, PATHFINDER, GUN BARREL – 26. března 2011, Praha – Exit Chmelnice
|
[03.04.2011] |
TUBLATANKA, SCELET – Dolní Kalná, 18. března 2011
|
[26.03.2011] |
|
[18.03.2011] [hodnocení: 9/10] |
SONATA ARCTICA, LABYRINTH, 4TH DIMENSION – 1. března 2011 – Zlín, Masters of Rock café
|
[07.03.2011] |
|
[27.02.2011] [hodnocení: 6,5/10] |
KISSIN´ DYNAMITE – 4. února 2011 – Vídeň, Escape Metalcorner
|
[14.02.2011] |
AXEL RUDI PELL, POWERWORLD – Praha, Abaton – 2. února 2011
|
[11.02.2011] |
|
[20.01.2011] [hodnocení: 7/10] |
Redaktorská bilance roku 2010 (Ray)
|
[12.01.2011] |
|
[22.12.2010] [hodnocení: 8/10] |
WINTER MASTERS OF ROCK 2010 – 27. listopadu 2010 – Zlín, Sportovní hala Euronics
|
[03.12.2010] |
|
[01.12.2010] [hodnocení: 10/10] |
|
[24.11.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.11.2010] [hodnocení: 9,5/10] |
SABATON, ALESTORM, STEELWING – 6., 7. listopadu 2010 – Zlín, MoR Café, Praha, KD Vltavská
|
[11.11.2010] |
DIVIDED MULTITUDE – Guardian Angel
|
[02.11.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[01.11.2010] |
CIRCLE II CIRCLE, VICIOUS RUMORS, STEEL ENGRAVED – 20. října 2010 – České Budějovice, Marty´s Club
|
[28.10.2010] |
BLIND GUARDIAN, STEELWING – 17. října 2010, Brno – Fléda
|
[26.10.2010] |
JORN, DYMYTRY, VENEFICA – 16. října 2010 – Zlín, Masters of Rock café
|
[25.10.2010] |
MANTICORA, DIVIDED MULTITUDE, CASTAWAY – 13. října 2010, Bratislava – Randal club
|
[21.10.2010] |
|
[20.10.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.10.2010] [hodnocení: 7/10] |
PRIMAL FEAR, KISSIN´ DYNAMITE, ELVENKING – 1. října 2010, Burglengenfeld (Německo) – VA Zentrum
|
[08.10.2010] |
PRIMAL FEAR, SALAMANDRA – 19. září 2010, Pardubice – Žlutý pes
|
[25.09.2010] |
BLIND GUARDIAN – At the Edge of Time
|
[23.09.2010] [hodnocení: 9,5/10] |
FEZEN FESZTIVÁL – 9.-11. září 2010 – Sóstói Industrial Park, Székesfehérvár (Maďarsko)
|
[18.09.2010] |
BLIND GUARDIAN – A Night at the Opera
|
[16.09.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
BLIND GUARDIAN – Nightfall in Middle-Earth
|
[09.09.2010] [hodnocení: 10/10] |
ŘÍPFEST – 28. srpna 2010, Krabčice
|
[08.09.2010] |
BLIND GUARDIAN – The Forgotten Tales
|
[02.09.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
BLIND GUARDIAN – Imaginations from the Other Side
|
[26.08.2010] [hodnocení: 10/10] |
|
[24.08.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
BLIND GUARDIAN – Somewhere Far Beyond
|
[19.08.2010] [hodnocení: 10/10] |
BLIND GUARDIAN – Tales from the Twilight World
|
[12.08.2010] [hodnocení: 9/10] |
BLIND GUARDIAN – Follow the Blind
|
[05.08.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
BLIND GUARDIAN – Battalions of Fear
|
[29.07.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[27.07.2010] [hodnocení: 9/10] |
MASTERS OF ROCK 2010 – sobota, 17. července, Vizovice
|
[24.07.2010] |
DAWN OF SILENCE – Wicked Saint or Righteous Sinner
|
[13.07.2010] [hodnocení: 7/10] |
SYNTHPHONIA SUPREMA – The Future Ice-Age
|
[10.07.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.07.2010] [hodnocení: 10/10] |
ROCKSTAD FALUN 2010 – 28.-29. května 2010, Falun (Švédsko)
|
[09.06.2010] |
METALFEST OPEN AIR 2010 – Plzeň, Areál Lochotín – 21.-23.5.2010, část 3. – NEDĚLE
|
[28.05.2010] |
METALFEST OPEN AIR 2010 – Plzeň, Areál Lochotín – 21.-23.5.2010, část 2. – SOBOTA
|
[27.05.2010] |
METALFEST OPEN AIR 2010 – Plzeň, Areál Lochotín – 21.-23.5.2010, část 1. – PÁTEK
|
[26.05.2010] |
AVANTASIA – The Wicked Symphony
|
[05.05.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[05.05.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.04.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
GREEDY INVALID, IRREVERENCE, BLAZE OF HATE, ARCH OF HELL – 17.4.2010, Praha – RC Kain
|
[24.04.2010] |
OVER THE RAINBOW, STAŘÍ PSI – 16.4.2010, Zlín – Masters of Rock Café
|
[20.04.2010] |
NEJLEPŠÍ ALBA PRVNÍ DEKÁDY NOVÉHO TISÍCILETÍ PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Ray
|
[18.04.2010] |
|
[09.04.2010] |
AXXIS, MAD MAX, EAGLEHEART – 2.4.2010, Zlín – Masters of Rock café
|
[06.04.2010] |
AXXIS, MAD MAX, EAGLEHEART – 1.4.2010, Praha – Exit Chmelnice
|
[05.04.2010] |
BLAZE BAYLEY – Promise and Terror
|
[02.04.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.03.2010] [hodnocení: 7/10] |
RAGE, JADED HEART, SEVEN – 5.3.2010 – Zlín, MoR Café
|
[12.03.2010] |
GAMMA RAY, FREEDOM CALL, SECRET SPHERE – 27., 28.2.2010 – Žiar nad Hronom – MsKC, Bratislava – PKO
|
[07.03.2010] |
Alex CORONA (REVOLTONS) - Je hrozně těžké dostat se na turné, obzvlášť pro italské kapely
|
[01.03.2010] |
FUTURES END – Memoirs of a Broken Man
|
[28.02.2010] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[17.02.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[12.02.2010] |
STRATOVARIUS, TRACEDAWN, WINTER´S VERGE – 29.1.2010, Zlín – Masters of Rock Café
|
[05.02.2010] |
REVOLTONS, SALAMANDRA – 22.1.2010, Ostrava – Tančírna
|
[31.01.2010] |
REVOLTONS, SALAMANDRA – 21.1.2010, Praha – Exit Chmelnice
|
[29.01.2010] |
U.D.O., MANIMAL, SALAMANDRA, SEVEN – 19.1.2010, Zlín – Masters of Rock Café
|
[26.01.2010] |
|
[25.01.2010] [hodnocení: 5/10] |
|
[08.01.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[05.01.2010] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.12.2009] [hodnocení: 9/10] |
GRIMLORD – Dolce Vita Sath-anas
|
[14.12.2009] [hodnocení: 5/10] |
Zimní Masters of Rock 2009 – 28.11.2009, Zlín – Hala Euronics
|
[10.12.2009] |
ABAX, D.N.A., SCELET – 20.11.2009, Hradec Králové – RC Strojovna
|
[06.12.2009] |
VICIOUS RUMORS, CALIDAD – 19.11.2009, Praha – Exit Chmelnice
|
[30.11.2009] |