Varg dobře věděl, že pokud se dostane do křížku se svými strážci v režimu jedné z nejstřeženějších věznic v Norsku, ničemu nepomůže. V srpnu byl za dobré chování zařazen do mírnějšího typu vězení a koncem října téhož roku mu byla povolena krátká dovolená. Jenže při ní udělal Vikernes, který mohl za rok žádat o podmínečné propuštění, jeden ze svých hloupých skutků. Během dovolené přepadl vůz, v němž se nacházela tříčlenná rodina a ujel na chatu v obci Rollag na jihu Norska,..
Parta ze švédského Stockholmu byla retro mnohem dříve, než se z toho stala móda. Už ve víru divokých devadesátých let, kdy rocková hudba prodělávala turbulentní změny, si dokázala vybudovat postavení, za něž nevděčila pouze tomu, že frontman Nicke Andersson býval bubeníkem u slovutných deathmetalistů Entombed, ale i za to, že hrála hudbu, kterou se nikdo nezaobíral. The Hellacopters prošli vývojem a od garážově smradlavých punkových začátků se přes mnohem uhlazenější album „Grande Rock“ ..
„Sbohem, doktore Anderssone,“ napsal 14. září 2022 na sociální sítě zpěvák Björn Strid, a bylo jasné, jak velký otazník se nad The Night Flight Orchestra vznáší. Toho dne nezemřel (vlastní rukou) pouze lékař a kytarista kapely, ale především hlavní tvůrčí mozek souboru, který projekt vymyslel a stál za veškerými hity. Těžko si bez něho někdo dokázal The Night Flight Orchestra představit. Následovala čtyřletá pauza, kterou vyplnilo koncertování, ovšem nový materiál byl stále v nedohlednu. Když už v něj nikdo nedoufal, ..
Řadě příznivců nemohla uniknout mnohem slabší forma, kterou kapela měla na desce "School`s Out", ačkoliv titulní hit táhl desku vzhůru hitparádami a stal se šlágrem prázdnin roku 1972 po celé Americe. Kapela měla plošný hit (s "I`m Eighteen" se jí to v takovém měřítku nepovedlo), a tak si mohla říct, že skutečně prorazila. Přestože zbytek materiálu na albu byl nepokrytě slabší a skladby z něho začaly brzy opouštět koncertní program, výsledkem bylo nevídané druhé místo v americké hitparádě. Úspěch slavilo i následné turné,..
Za více než dvacet let se Stick To Your Guns z kalifornského Orange Country stali jednou z nejvýraznějších kapel americké moderní hardcorové scény. V jejich hudbě se mísí starý drajv kalifornských krajanů Dead Kennedys s modernějšími prvky v podobě metalcoru, melodického punku a hardcore punku. Amerika jejich snažení rozuměla od začátku, protože Stick To Your Guns dokázali kápnout do noty posluchačům brutálního hardcoru, jimž bylo změkčování stylu proti srsti, na chuť jim po čase přišla i Evropa. Velkou devizou kapely je ..
Ronnie Romero konečně trochu polevil v aktivitě. Například v roce 2022 vydal šest desek a o rok dříve o jednu méně, což jej zbytečně degradovalo na obyčejného prodejného pěšáka. Člověk mohl získat averzi na jeho hlas, který zněl odevšud, a desky, pod nimiž byl podepsaný, byly v podstatě jedna zbytečnější než druhá, v případě dvou coverových sólovek se už jednalo o ztrátu rozumného úsudku. Scéna si během loňska od Romera trochu odpočinula a nezbývá než doufat, že čtvrté album ..
Dny za mřížemi se vlekly a konec jedenadvacetiletého trestu, který Vargovi vyměřil norský soud, byl v nedohlednu. Mírné zpestření poskytl převoz z věznice v Bergenu do Tunsbergu, ovšem jinak bylo vše prodchnuté naprostou všedností. Vikernes začal ještě více inklinovat k nacistické ideologii a z vězení založil skupinu Norská pohanská fronta, která se na druhé straně mříží rekrutovala z jeho nejvěrnějších příznivců a měla patřit do mezinárodní Pangermánské pohanské fronty (Allgermanische Heidnische Front). Ta se od něho distancovala a i Vikernes poskytl několik protichůdných výpovědí, ..
Vypadá to, že Mark Tremonti je v současné době na roztrhání. Jeho nejslavnější formace, grunegoví Creed, má na letošek naplánované mnoha zastávkové americké turné, které má korunovat správnost comebacku z roku 2023. Jeho druhá kapela, hardrockoví Alter Bridge, by podle propočtů o úzkostlivě dodržovaných tříletých pauzách měla letos přijít s novým albem, s nímž, ač jej zatím nikdo neohlásil, se prostě počítá. A do tohoto kytarista vydává další desku pod svým jménem, kterou bude jistě chtít podpořit živě...
S teatrální složkou Alice Cooper koketovali už v losangeleské etapě, ovšem tehdy bylo všechno v plenkách a koncerty připomínaly jakési pošahané divadlo, kterému nerozuměli ani sjetí hippies. Poté, co se jejich vystoupení stala mnohem žádanějších a o kapele se díky úspěchům desek "Love It To Death" a "Killer" začalo mluvit i v jiných místech Ameriky, než byl Michigan, dostávala opulentnost jiné rozměry. Frontman začal používat dnes už klasické vsuvky, jako bylo sekání hlav zakrvácených panenek či věšení na šibenici. ..
Americký multiinstrumentalista Rob Richardson je stále agilnější, což dokazuje zejména v posledních letech, kdy s projektem Rich Kid Express střílí na sociální sítě jednu skladbu za druhou, a občas je zhmotní i v uceleném konceptu, nejčastěji ve formě EP, která ukazují jeho zvyšující se formu. Nehraje nic nového pod sluncem, nemá ani nejlepší produkci, protože se o vše stará sám, ale jeho snažení je sympatické, protože se snaží předkládat poctivý hard rockový či glam metalový materiál, ..
V jistých kruzích má jméno britské kapely Paradise Alley skoro kultovní status a debut „Psychotic Playground“ byl v roce 1993 považován za důstojného pokračovatele tradic Hanoi Rocks a The Rolling Stones. Deska vyšla v nejhorší možné době, nástup grunge zabránil jejímu plošnějšímu rozšíření. Kapelu, která vkládala do materiálu veškeré naděje, to skoro položilo, a když za čtyři roky přišla s počinem „Homewreckers And Heartbreakers“, už to zajímalo jen hrstku lidí, protože v roce 1997 nebylo nic přežitějšího ..
„Ne, rozhodně toho nelituju,“ ušklíbl se Varg Vikernes, když se jej novináři během procesu zeptali, zda by osudné ráno 10. srpna 1993 vzal zpět. Při soudním líčení Varg vystupoval velmi sebejistě, bez kapky sebezpytování a o vraždě Euronyma mluvil jako o zabití krysy. Když se jeho nejtěžší zločin spojil s vypalováním kostelů, výnos trestu ve výši nejdelšího možného žaláře v Norsku, tedy dvacet jedna let, nebyl neočekávaným vyvrcholením událostí posledních dvou let. Kytarista kapely Thorns Snorre „Blackthorn“ Ruch, který Varga k Euronymovu bytu vezl, dostal osm let, ..
I když jsou Tokyo Blade bráni za kapelu Nové vlny britského heavy metalu, jsou mnohem více hard rockoví než Judas Priest, Saxon nebo Iron Maiden. Jejich někdejší odklon k zámořskému pojetí rocku v druhé polovině osmdesátých let nebyl ani tak náhodný, jako spíše intuitivní a z této etapy, kterou většina britských kapel odvrhla, žijí Tokyo Blade dodnes. Před osmi lety, s návratem zpěváka Alana Marshe, jenž kdysi nazpíval bezejmenný debut, sestava znovu získala opodstatnění a od té doby kredit party ze Salisbury stoupá. ..
S "Love It To Death" byli Alice Cooper v pravou chvíli na pravém místě. Přechod od psychedelického rocku k zemitému hard rocku, který čerpal z odkazu garážových kapel konce minulé dekády a odhazoval do zapomění vlivy kalifornského hnutí hippies, kápl posluchačstvu do noty. Znát to bylo na následujícím turné, ačkoliv si na něm kapela musela vypomoci skladbami z "Pretties For You" a "Easy Action", což se stalo naposledy v jejich historii. Z "I`m Eighteen" se stal velký hit, kterého si všimla i rádia, kterým Alice Cooper dosud nic neříkali,..
To, co Satan nestihli v osmdesátkách, se snaží dohnat v posledních dvanácti letech tak, až je obdivuhodná jejich zarputilá snaha, s jakou tvoří další skladby plné klasického heavy metalu vzor 1982. Méně obdivu si zaslouží desky, v nichž se nachází sice velká heavymetalová duše, kvůli naprosté zastaralosti je ale nelze považovat za první žánrovou ligu v době, kdy už tolik nahrávek starých NWOBHM kapel nevychází. Snaha se cení a kvůli píli jsou Satan..
U The Halo Effect se dalo očekávat pokračování. Ačkoliv jsou superskupinou, vypadají od začátku jako sevřená parta, která funguje jako plnohodnotná kapela, jež se v ranku severského melodického death metalu díky debutu „Days Of The Lost“ z roku 2022 stala jedním z nejskloňovanějších jmen. Její členové se zbavili závazků u In Flames a proto může být kapela náplastí na bolavou duši zhrzených fanoušků, kteří současné směřování švédské legendy snášejí velmi těžce a se slzou v oku vzpomínají na „The Jester Race“, „Whoracle“ nebo „Colony“. ..
Varg se viděl jako hlavní postava norské black metalové scény, přestože jeho vnímání světa (musíme na věc nazírat očima dvacetiletého chlápka) bylo zcela odlišné od původních ideálů, v nichž byla hudba na prvním místě. Vikernes byl hudebník, ale také chtěl být šéfem smečky, která má jasně vyhraněné radikální politické názory. Eiuronyma nenáviděl, rozešli se i politicky, neboť šéf Mayhem tíhl ke komunismu a v kamrlíku u obchodu Helvete mu visel portrét šéfa východoněmeckých komunistů Ericha Honeckera. ..
Ačkoliv jsou Cats In Space na hudební scéně pouze deset let, mají na kontě už sedm alb, což z nich v současné trochu líné době dělá jednu z nejpracovitějších kapel v AOR ranku. Ten je trochu ošemetný, jeho přitažlivost stylu byla silně devalvována zarputilým úsilím vydavatelství Frontiers Music, které staví jeden AOR projekt za druhým a skutečnost, že je pod většinou z nich podepsán všeuměl Alessandro Del Vecchio z nich dělá nezajímavá, jako vejce vejci podobná díla...
Když bylo jasné, že v Los Angeles kapele Alice Cooper pšenka nepokvete, rozhodla se pětice pro návrat na sever Spojených států. Nezamířila přímo do Detroitu, odkud vzešla, ale zakotvila v šedesátitisícovém městě Pontiac, vzdáleném čtyřicet kilometrů od Detroitu, aby se zde pokusila zotavit z losangeleské kocoviny a na chvíli hodila za hlavu sebedestruktivní styl, k němuž v andělském městě přičichla. Po dvou nepříliš vydařených a neúspěšných deskách byl čas na očistu a na nový nádech...
Při každoroční lednové kontrole restů za uplynulý rok se občas objeví album, které za to stojí a nějž se v průběhu uplynulého roku zapomnělo. Tentokrát by funkci takové nahrávky mohli plnit (údajně se nejedná o krátkodobý projekt) Category 7, kteří jsou z ranku superskupin, ale podle nedávných vyjádření členů funguje na bázi pětičlenné kapely, které se od jiných začínajících part liší tím, že muzikanti jsou ostřílenými mazáky, jejich jména na scéně něco znamenají. ..
Všechno se rozběhlo kupředu obrovským cvalem a události nešly zastavit. S jídlem rostla chuť a Vargovy po vypálení Fantoftu narostl hřebínek, takže se pasoval do role black metalového vůdce, z tohoto postu se ve skupině Inner Circle (někdy také nazývané Black Metal Mafia či Satanic Terrorists) snažil vystrnadit Euronyma. Poukazoval na jeho žvanivost, i na skutečnost, že lídr Mayhem nikdy nebyl při vypálení některého z norských kostelů, v čemž jasně vedli Varg a basista Emperor Samoth...
Kill City Bandits mohli reprezentovat kolem roku 2010 v době skandinávské vlny glam metalu naději norské scény. Nebyli hitoví jako Reckless Love nebo práskaví jako Crashdïet, ale docela dobře vyplňovali díru, která vznikla rozpadem kultovních Hanoi Rocks. Stejně jako legendární Finové se našli v mixu starých The Rolling Stones, T. Rex, New York Dolls a punkových The Clash či Ramones, z čehož vznikla hudba, která měla potenciál zaujmout i proto, že Michael Monroe se po rozpadu Hanoi Rocks začal věnovat sólové tvorbě,..
Debut „Pretties For You“ nesklidil příliš nadšené recenze a deska brzy zapadla, protože co se týče populárního psychedelického rocku, pohybovala se v bohapustém průměru a snaha kapely zachytit se doznívající vlny hippies, s níž byla psychedelie spojena pupeční šňůrou, vyvrcholila sice obstojně navštěvovanými koncerty v Kalifornii, kam se kapela přesunula z domovského Detroitu, ovšem hvězdný status, po němž toužila, jí zaručit nemohla. Skončila i spolupráce s producentem Frankem Zappou, ..
Kytarista Tak Matsumoto je v tuzemsku takřka nepopsaným listem, ovšem v japonské domovině platí za muzikanta, který si podle mínění tamních fanoušků zcela oprávněně užívání postavení kytarového hrdiny. To si vydobyl zejména působením v kapele B`z, která se s každým albem umisťuje na vrcholu japonské hitparády. Tato skutečnost Matsumotovi zaručuje, že si na hudební scéně v zemi vycházejícího slunce může dělat prakticky co chce, což dokázal už v roce 2004, kdy si postavil vlastní projekt,..
Pojem Whip je na rockové scéně zdánlivě nepopsaným listem. Whip není žádná nová kapela, ale přezdívka kytaristy Michaela Wiltona, nepsaného šéfa Queensrÿche, respektive toho, co zbylo ze slavné minulosti kapely. Ačkoliv Queensrÿche by letos měli nahrávat nástupce rozpačitě přijatého počinu „Digital Noise Alliance“, který ukázal, že dny hojnosti, které formace zažívala v druhé polovině osmdesátých let a začátkem dekády následující, jsou definitivně pryč. Fanoušky už neterorizují experimenty,..
Vydání bezejmenného debutu Burzum zaselo první semínka nenávisti mezi Varga Vikernese a Øysteina Aarsetha alias Euronyma, protože Euronymous se pasoval do role jakéhosi guru projektu a bez Vargova vědomí změnil několik drobností, od obalu až po názvy některých skladeb, což u Vikernese vyvolalo odpor vůči člověku, jehož dosud obdivoval. Problém nastal i s financováním projektu, neboť Euronymous neměl peníze na distribuci a proto Burzum prodával ve svém obchodě Helvete v Oslu, ..
Když budeme bilancovat uplynulý rok, není to z hlediska rockové a metalové hudby nejradostnější zhodnocení. Vyšly dobré desky, ale zase o něco více se ozval červíček pochybností, který stále více v hlavě nahlodává téma, že slavné roky stylu leží v daleké minulosti a s nevyhnutelným odchodem legend směřuje tato hudba do slepé uličky. Nemá smysl si nalhávat, že se ze všeho ještě někdy může stát takové hnutí, které vyprodukovalo zásadní tituly sedmdesátých, ..
Je neuvěřitelné, že za pár dnů bude Vincentiu Furnierovi sedmasedmdesát a stále si drží nevídanou formu. Není zchátralý jako řada jeho vrstevníků (pokud jsou ještě naživu) a nepůsobí dědkovsky jako jiní sedmdesátníci, což je (vzhledem k tomu, co všechno prožil) doslova zázrak. Vincent Furnier v dávnověku přijal jméno čarodějnice Alice Cooperové,
což bylo v ostrém kontrastu s puritánskou a přísně katechistickou výchovou v rodině evangelického faráře. Víra byla v Cooperově rodině..
Je jen málo kapel (v tomto případě spíše projektů), které by byly kontroverznější než Burzum. Či spíše žádný takový na světě neexistuje. Jeho původní idea nebyla vůbec skandální a spíše odrážela zájem stvořitele Varga Vikernese o ságu J.R.R. Tolkiena Pán prstenů a jeho nadšení pro severskou mytologii. A také metalovou hudbu. Ta Varga provázela už od rané puberty, v patnácti letech se stal členem kapely Kalashnikov, která si záhy změnila název na Uruk-hai, ..
Pro někoho neposlouchatelný kýč, pro jiného zrada ideálů, pro dalšího guilty pleasure. Skutečnost je taková, že málokterý projekt budil ve své době tolik povyku a málokterý zpěvák si za něj vysloužil tolik urážek od dříve věrných fanoušků, jako Ladislav Křížek. Ať už se řadíte do jakékoliv skupiny, ať Damiens v přísném soukromí posloucháte (tak, aby se o tom nikdo nedozvěděl) nebo tím pro vás Křížek definitivně skončil a už navždy zůstane pouze oslizlým bratrem, je nutné uznat, že na přelomu milénia byla tahle dvojice fenomén. ..
I když se po albu „Keep On Rockin`“ příběh Slade neuzavřel a Dave Hill s Donem Powellem jméno kapely udržovali naživu, ačkoliv se přesunuli na nostalgické festivaly a akce pro straší a pokročilé, fakticky Slade skončili odchodem hlavních autorů Noddyho Holdera a Jima Ley. První dokázal, že nechuť k živému vystoupení myslí vážně, po odchodu ze Slade se začal věnovat práci v rádiu a do televizních pořadů chodil vyprávět, jaké to bylo stát v čele kapely, která byla chvilku považována za nástupce The Beatles. ..
U Mayhem nikdy nešlo nic podle plánu či běžných norem. Nikdy se nich neřídilo vnějšími faktory a vše bylo dílem nespoutaného chaosu, která v řadách kapely vládl od nepaměti. Společnost Season Of Mist, pod kterou kapela spadla při comebacku se zcela netradiční nahrávkou „Grand Declaration Of War“ se celému fungování snažila dát řád, ale narážela na rozporuplnost povah i osobnostních rozdílů členů formace. Euronymův skon sice vymýtil destruktivní prvek..
I když se to nemusí v tuzemských zeměpisných šířkách zdát, na opačné straně světa - v Kanadě -se z Dirtbag Republic začíná stávat docela obstojná hvězda v rockově undergroundových kruzích, ale na to, že kapela začínala před necelými deseti lety jako obskurní dvoučlenný projekt a kopírka finských Hanoi Rocks, je to pokrok docela slušný. Dirtbag Republic jsou už plnohodnotnou kapelou a vydávají čtvrté album. U nás zůstaly nepovšimnuté i předchozí tři nahrávky, ale to je docela škoda, ..
Rok 1995 byl pro Ladislava Křížka zlomový. Vyšla čtvrtá deska Kreysonu „Zákon džungle“, ovšem posluchači kapele vystavili nezájmem rychlou stopku, kterou zpěvák nesl velmi těžce. Byl zvyklý na slávu, kterou mu vybudoval debut „Anděl na útěku“, album „Křižáci“ i sólovka „Zlatej chlapec“ a věděl, že v explozi grunge, všudypřítomné alternativy a stále populárnějšího eurodisca mu už pšenka nepokvete. „Karel Gott kdysi řekl, že jsem zpěvák, co zazpívá všechno, tedy stejně jako on,“ vzpomínal před časem na dobu před třiceti lety Křížek. ..
Když se kapela v březnu 1992 sešla ve studiu, aby se podílela na vzniku nové verze skladby „We`ll Bring The House Down“, tentokrát v podobě módního tanečního stylu house, považoval to Noddy Holder za hodně špatný vtip. Takřka ihned po dokončení prací, které slíbil, udělal konečné rozhodnutí a Slade opustil. Po létech dohadování o finance i hudební směřování značně nestabilní kapela zůstala bez frontmana, a věci se chopil Jim Lea. Jenže nevydržel. ..
Rozjíždět sólovou kariéru okolo sedmdesátky, to už chce mít náturu. Kromě bývalého kytaristy Mötley Crüe Micka Marse se do toho pustil i dlouholetý frontman švýcarských Krokus Marc Storace. Stejně jako Mars patří k lidem, kteří navzdory životním držkopádům přijímají výzvy, a tohle je jedna z nich. Kolem Krokus je situace velice nepřehledná, ale jak tvrdí Storace, je velmi pravděpodobné, že kapela dojela do svého konce, přestože oficiální rozpad zatím nikdo neohlásil. Ale fakt, že poslední deska „Big Rocks“, která navíc obsahovala převzaté věci,..
Zpovídat Marca Storaceho je velice příjemná a spontánní záležitost, na druhou stranu také docela náročná. Marc je velmi otevřený a upovídaný člověk a proto se mu lehce podaří skočit do jiného tématu a pak se zase, jako by se nechumelilo, vrátit zpět k původnímu vyprávění. Z připraveného rozhovoru jsou rázem trosky, protože Marc otázku, která byla připravená později, už zodpověděl dříve. I tak třičtvrtě hodinka s ním strávená byla velice sympatická, navíc když má zpěvák venku nové podařené album. ..
Kauza The Quireboys má konečně řešení. Jestliže v roce 2022 vše vypadalo dramaticky a mezi zpěvákem Spikem a kytaristou Guyem Griffinem (jedinými, kteří si pamatují památný a nepřekonatelný debut "A Bit Of What You Fancy") padala ostrá slova, situace se rychle uklidnila. Nejprve přišel šok, že údajně kvůli nespolehlivosti a takřka dětinskému přístupu kapela Spikea bez skrupulí vyhodila a na jeho místo se postavil Griffin. První ukázky nové tvorby naznačovaly,..
Z Pixies se pomalu stává kapela pro starší a pokročilé, neboť se stále více vzdaluje trochu nervnímu debutu „Surfer Rosa“, který byl prazákladem grunge a velkým obdivem k němu se netajil ani Kurt Cobain. Jistě spojnice s minulostí se na nových deskách čtveřice z Bostonu objevují, ale jak postupují léta, je jich čím dál méně a v hudebním výrazu je střídá příklon ke střednímu proudu. Stále značně alternativnímu, ale pořád posluchačky přívětivějšímu, ..
10. srpna 1993 skončila jedna black metalová éra a scéna byla v troskách. Euronymova smrt neměla žádný globální dosah, jak by se mohlo soudit z kultu, který se kolem něho a Mayhem záhy vytvořil, ale bestialita činu a skutečnost, že jej spáchal výrazný člen black metalové komunity a Euronymův spoluhráč, byla ostře pikantní, takže bulvár měl sousto k nezaplacení. Pro Varga Vikernese si policie přišla velmi brzy, protože na místě činu našla jím podepsanou smlouvu s Euronymovým vydavatelstvím Deahtlike Silence Production..
Je jasné, že jedna z největších hvězd metalcorového stylu As I Lay Dying vždycky vstávala a padala s osobností zpěváka Tima Lambesise. Člověka natolik kontroverzního, že kapelu už jednou pohřbil, když musel jít na pár let do vězení za plánování vraždy bývalé manželky. Člověka, která má zjevně problém se ženami stále, protože prochází rozvodovým řízením, které provází žaloba z násilností vůči jeho další ženě. Lambesis tvrdí, že obětí je on, ale ve výsledku na As I Lay Dying to má znovu destruktivní dopad. ..
Cleanbreak mají větší životnost, než se čekalo, přestože i pravděpodobně je postihlo všeobecné šetření. Před dvěma lety se mluvilo o superskupině, v jejímž čele stojí mladý střelec James Durbin (ex-Quiet Riot), jemuž sekundují Mike Flyntz z Riot V a rytmická sekce od křesťanských Stryper Perry Richardson a Robert Sweet. To už neplatí a ani jeden z členů Stryper se v rámci Cleanbreak neobjevuje. Projekt se smrskl pouze na dvojici Durbin – Flyntz, kteří se na promofotkách prezentují jako hlavní tahouni, ..
Kromě Jima Ley, který byl o tři roky mladší, překročili všichni členové Slade v roce 1986 čtyřicítku, což byla skvělá doba na krizi středního věku. Noddy Holder vyprávěl, jak si připadá, že stárne, Don Powell přestal chlastat, protože se jeho návyk na alkohol zhoršil do té míry, že nad ním visela léčebna a rozvod. Do deníku, který si vedl od roku 1973, na začátku roku 1986 udělal poznámku: „Zemřel Phil Lynott“, kterou o deset dní později doplnil sebezpytujícím „Právě jsem přestal chlastat“...
Skutečnost, že Massacre byli u toho, když se kalila death metalová ocel, Kamovi Lee nikdo neodpáře. Přestože nevzpomíná úplně rád na dobu, kdy kapela vydala legendární debut „From Beyond“, dokázal se i přes tvrdé boje s někdejšími spoluhráči k zavedené značce vrátit. Ačkoliv tahle parta neměla nikdy na růžích ustláno a kvůli zpoždění debutu jim průkopnickou roli uzmuli jiní, je v současnosti jednou z formací, která udává tón zbytkům death metalové scény. ..
Kam Lee je bezesporu jednou z největších legend death metalu. Stál u jeho zrodu v dřevních dobách Death a následně v Massacre, přičemž nastavil mantinely pro ultimátní deathový vokál, což dělá dodnes, kdy s Massacre vydává novou desku. Je ikonou kapely, o níž musel bojovat s někdejšími spoluhráči a stavět ji znovu od základu. K věcem, které se udály v dávné minulosti či před pár lety, se vrací jen s velkým sebezapřením. Před rozhovorem vzkázal, že nechce mluvit o Rocku Rozzovi, Terrym Butlerovi či Chucku Schuldinerovi. ..
Tahle deska je z kategorie neuvěřitelných. Ne proto, že jí vydává bývalý basista The Rolling Stones, ale protože Billu Wymanovi je osmaosmdesát let a pořád ještě má chuť do aktivního muzicírování, přestože před více než třiceti lety, kdy opouštěl kapelu, prohlašoval, že si potřebuje od hudby odpočinout. Ve světle toho, že i v tak kmetském věku vydává novou desku, to vypadá, že si potřeboval odpočinout od narcisů Micka Jaggera a Keitha Richardse, od nichž zažil mnoho ústrků. ..
V době, kdy legenda jižanského rocku Lynyrd Skynyrd a její pokrevní příbuzní 38 Special rezignovaly na vydávání nových desek a definitivně sami sebe odsunuly do kategorie kapel, které žijí pouze z minulosti, přišla po dlouhých šestnácti letech řada na bratrský projekt lídrů obou formací Johnnyho a Donnieho Van Zantových. Spolupráci načali na konci devadesátých let (pokud nebudeme počítat krátkou epizodu v polovině osmdesátých let, při níž šlo spíše o Johnnyho sólovou tvorbu), ..
"Volal mi Euronymous a řekl, že Dead udělal něco skvělého, že se zabil," vzpomínal na duben 1991 basista Necrobutcher. Deadova sebevražda jej (stejně jako nikdo jiného) nepřekvapila. Psychicky nemocný zpěvák o smrti mluvil často a považoval se za bytost z jiného světa od té doby, co prodělal v deseti letech po úrazu na lyžích klinickou smrt. 8. dubna 1991 si splnil sen, a aby si byl jistý, že vše dotáhne do konce, nejprve si podřezal žíly a pak si brokovnicí ustřelil hlavu. ..
Inspirace u AC/DC jsou věčné, ovšem je otázka, zda i posluchačky vděčné. Australané, ač dnes už fungující pouze v módu Young, Johnson a parta nájemných dělníků (u Stevieho Younga by se možná o nějaké relevanci mluvit dalo), jsou společně s The Rolling Stones největší rockovou kapelou světa, ovšem to jejich následovníkům či vykradačům nezaručuje podobný status. Proč taky? AC/DC bývali léta kritizováni za to, že na jejich deskách se neobjevuje žádná známka ..
S trochou nadsázky prodělávají švédští Tribulation takový vývoj jako kdysi Paradise Lost, ačkoliv se to neodehrává pod ostřížím zrakem celé metalové scény jako evoluce Britů. V ledačems kapelu kolem Nicka Holmese a Grega Mackintoshe připomínají, přestože fanoušci se musí smířit s tím, že tak skvělé a stylotvorné dílo jako byla „Draconian Times“ nebo „Icon“ nevytvoří nikdy. Podobně jako tomu bylo u Paradise Lost, i u Tribulation je vývoj k dobru věci. Byla by škoda, kdyby zamrzli u debutu „The Horror“,..
I když America Slade plně nepřijala ani v roce 1984 a singl s původní verzí „Cum On Feel The Noize“ se vedle remaku od Quiet Riot neprosadil, vypadalo to, že kapela má na starém kontinentu konečně konsolidovanou pozici. Bubeník Don Powell přestal mít zaječí úmysly, opustil vizi, že by se mohl stát bubeníkem AC/DC nebo kapely Ozzyho Osbournea, s kterým popíjel po všemožných anglických putykách. Fanoušci také ukázali kapele vlídnější tvář. Jenže se problém se ukázal jinde, a šlo o tak nečekanou záležitost, že vyrazila dech..
Kdo vyrůstal kdykoliv od osmdesátých let v západních Čechách, nemohl být kapelou Extra Band nezasažen. Její revival, který vede zpěvák nejslavnější sestavy Jaroslav Soukup a kytarista Jiří Mothejzik, s až buldočím drajvem brázdí západočeské tancovačky, na nichž přehrává staré hity, na které pamětníky spolehlivě chytne, ačkoliv tisícové návštěvy jsou dávno minulostí. Pamětníci zestárli a mají jiné starosti, než vyrážet víkend co víkend za muzikou, a mladé klasický tancovačkový hard rock moc nezajímá...
Co se vám vybaví, když se řekne Mayhem? Tedy ještě lépe THE TRUE MAYHEM... Obrovský kult? Nafouklá hromada sraček? Kapela, bez které by black metal nepřežil, nebo jen parta průměrných muzikantů, kteří si pověst vybudovali na kriminálních činech? Tahle parta je asi všechno zmíněné dohromady, přestože požívá silné kultovní postavení jako snad žádná jiná metalová formace. Jenže všechno spolu souvisí a faktem je, že Mayhem svého postavení nedocílili ani tak skrze hudbu, ..
Pro Marilyna Mansona nebyly poslední roky ty nejlepší. Že umělecky strádá, ví fanoušci už delší dobu, když se na konci milénia vyčerpal triumvirátem „Antichrist Superstar“, „Mechanical Animals“ a „Holy Wod (In The Shadow Of The Valley Of Death)“, nikdy se k takové kvalitě desek už nedokázal vrátit a ačkoliv natočil slušné kusy „The Golden Age OF Grotesque“ či „The Pale Emperor“, většinu času pouze paběrkoval. Obvinění ze sexuálně motivovaného násilného chování od několika žen,..
Očekávalo se, že deska „Till Deaf Do Us part“ vrátí Slade zpět do hry, ale vykázala mizernější výsledky než „We`ll Bring The House Down“ a pohlaváři z vydavatelství RCA začínali být trochu rozpačití z rozhodnutí zlanařit britskou čtveřici mezi kmenové kapely. Když nevyšlo ani chystané turné s Bobem Segerem, vypadalo to, že Slade si budou muset hledat nového vydavatele. Bubeník Don Powell přiznal zaječí úmysly, neboť se chtěl připojit k AC/DC, kteří hledali náhradu za Phila Rudda. ..
Chris Impellitteri se vrací po šesti letech, což je jeho nejdelší pauza za celou kariéru. Možná trochu vynucená covidovou pandemií, ale na výsledku v podobě desky „War Machine“ se nijak moc nepodepsala. Kytarista je na album náležitě pyšný, což je znát i z prohlášení, že se jedná o jeho nejlepší desku, ale i z toho, že na bubenickou stoličku usadil jednoho z nejlepších hráčů žánru Paula Bostapha. Chris o něm prozradil, že Bostaph čerstvě opustil kapelu Kerryho Kinga a chystá se ..
Konec UFO, který je, zdá se, definitivní, proběhl docela podivně, neboť zpěvák Phil Mogg kapelu už opustil s odkazem na zdravotní problémy. Je mu šestasedmdesát, na nějaký neduh má nárok, jeho přístup však spoluhráče, mezi nimiž byl i bubeník Andy Parker, který to s Philem táhl celou dobu, trochu zaskočil. Ještě více překvapující je, že Mogg kariéru nepověsil na hřebík, jak původně deklaroval, ale postavil si novou kapelu, do jejíhož názvu vetkl své jméno...
To, co ještě před nedávnem vypadalo jako čirá utopie, je skutečností. Linkin Park jsou zpět a dokonce s novou deskou, která si klade za cíl konkurovat nejlepším dílům, ačkoliv je jasné, že vrcholu, jakého dosáhl debut „Hybrid Theory“ a s odřenýma ušima i následující „Meteora“ nemůže být už dosaženo. Nejen proto, že Linkin Park jsou už jinou kapelou. Nemají ve svém středu zesnulého Chestera Benningtona, po jehož sebevraždě se zdálo, ..
Začátek milénia nebyl pro Great White ani Jacka Russella nejlepší dobou. Kapela byla v koncích, když ji opustili skoro všichni členové, Jack lepil sestavu, jak to šlo, i jeho osobní život byl v troskách. Procházel rozvodem, zemřel mu otec a až po uši spadl do starých návyků, ať už se jednalo o drogy nebo alkohol. Kapele a managementu Great White oznámil, že odchází na sólovou dráhu. Ne tak, jako v roce 1995, kdy natočil „Shelter Me“, ale tentokrát bez berliček kapely a bez jakékoliv účasti jejích členů. ..
S Primal Scream to fanoušci nikdy neměli jednoduché. Kapela se skrze původní folk rock během pár let vypracovala ve stěžejní kapelu britské kytarové scény, ale jen co s eponymním druhým albem dosáhla uznání v rockových kruzích, přišla s tanečně orientovaným počinem „Screamadelica“, které jí vystřelilo ke hvězdám v rámci zvýšeného zájmu o elektronickou hudbu. Velký úspěch kapelu čekal i s dalším dílem, hard rockovým počinem „Give Out But Don`t Give Up“, ..
Když se Slade v srpnu představili na festivalu Monsters Of Rock v Castle Donnington, byl to definitivní krok k návratu na scénu, o němž se hovořilo už od koncertu v Readingu rok předtím. Deska „We`ll Bring The House Down“ sice ještě přesvědčit nedokázala, ovšem stejnojmenný singl naznačil, že se ledy začínají lámat. „Všechno šlo dobře a od Donningtonu nás považovali za heavy metalovou kapelu,“ řekl při vzpomínkách na začátek osmdesátých let bubeník Don Powell...
Po zásadních počinech „Thrash The Trash“, „Schizofrenie“ a „Apage Satanas“ došlo při průletu diskografií Arakainu i na nové vydání alba „S.O.S“ z roku 1996. To nemá takový status jako zmíněné tři desky, ale rozhodně patří do zlaté pokladnice Arakainu. Když deska původně vyšla, měl Arakain pevně ukotvené místo na české hudební scéně, a co se týče tvrdé hudby, stále byl jejím tahounem i přes řadu trendů, ať šlo o grunge, alternativní rock či death metal, které se v polovině devadesátých let ..
Situace, v jaké se Powerflo nachází, je zcela odlišná než ta, v níž byli v době vydání senzačního debutu z roku 2017. Je s podivem, že se vůbec vrací, protože před sedmi lety působila jako ventil pro kytaristu Billyho Graziadeie, který ještě neměl rozjetý projekt Billybio a jeho domovští Biohazard byli u ledu. Bez angažmá byl také exbasista Fear Factory Christian Olde Wolbers, a ani rapoví Cypress Hill, k nimž patří zpěvák Senen Reynes (známější jako Sen Dog), neoplývali překotnou aktivitou, či spíše nedělali vlbec nic. ..
Pro rockového muzikanta, který byl bytostně srostlý s losangeleskou scénou osmdesátých let a v téže době slavil i největší úspěchy, nebyl horší rok než pětadevadesátý. Předchozích pár let takový hudebník dostával po hubě nejen od vydavatelství a médií, ale i od bývalých fanoušků třeba za to, že kdysi nosil natupírované vlasy, ale rok 1995 byl zlomovým, neboť většinou upadl do nezájmu širší veřejnosti. Scéna se zmítala jako v horečce, ..
Skutečnost, že se The Cure vrací s novým albem, nevyžaduje žádné další konstatování, aby tato zpráva mohla plnit přední stránky hudebních médií. Návrat britské formace kolem podivínského frontmana Roberta Smithe je na hudební scéně bezesporu jednou z nejdůležitějších událostí pomalu končícího roku, protože dlouhá léta se v to vůbec nedoufalo. Od doby, kdy kapela slavila největší úspěchy, uplynulo už více než třicet let a od chvíle, kdy vydala poslední album „4:13 Dream“ rovných šestnáct. ..
„Byli jsme úplně na dně. A když bylo úplně nejhůř, rozhodl se Dave, že kapelu opustí,“ uvedl frontman Noddy Holder na adresu kytaristy Davea Hilla. Slade se nedařilo nic z toho, na co sáhli. Singly zmizely z hitparád, poslední dvě alba „Whatever Happened To Slade“ a „Return To Base“ nikdo nekupoval a jestliže punk před třemi lety znamenal pro kapelu pohromu, nyní to vypadalo, že jí nastupující heavy metal zasadí ránu z milosti. Jim Lea a Noddy Holder cvičně skládali nové skladby, ale vůbec nebylo jasné, ..
Král je mrtev, ať žije král, říkali staří Angličané a s trochou nadsázky se jejich dávné rčení dá přenést i na britskou hudební scénu. Není nutné hned mluvit o vracejících se Oasis, v nichž ze staronového svazku bratří Gallagherů spíše čpí síla peněz než touha po vzájemném hraní či tvorbě nové hudby. Anathema byla kapelou mnohem menší, ale pláč fanoušků (ač značně užšího okruhu než v případě Oasis) byl při jejím konci možná větší, než když si Gallagherové vjeli do vlasů...
Letité hořekování nad tím, že Anvil nikdy nedosáhli takového úspěchu jako třeba Metallica nebo Judas Priest, přestože s nimi v osmdesátých letech sdíleli jedno pódium, je notně obehraná písnička, která už ani moc nebaví. Nejde o to, že kapela pochází z Kanady, kde byl úspěch mnohem větším oříškem než v britsko-americké aglomeraci, a nejde ani o to, že by Anvil chybělo pověstné štěstíčko. Jde také o hudbu. Anvil nehráli špatně, heavy metal měli v malíku a frontman Steve „Lips“ Kudlow se „hard n´heavy“ slovy oháněl snad častěji než Joey DeMaio,..
Mohlo se zdát, že kapela chytla druhý dech, když vyšla comebacková deska „Back To The Rhythm“ a rozhovory hýřily nadšením nad znovunalezenou společnou chemií a dávným přátelstvím. Jenže co se skrývalo pod povrchem, nebylo tak růžové a okolnosti comebacku Great White byly mnohem smutnější, než se mohlo na první pohled zdát. Jako už několikrát v minulosti byl znovu na vině alkohol a drogy. S tím měl zpěvák Jack Russell problémy od pradávna a jestliže střídal období, kdy pil jako duha a kdy byl střízlivý,..
Úctyhodná kariéra Vladimíra Mišíka, zakládajícího člena slavných průkopnických kapel The Matadors či Blue Effect, má další pokračování. Respektovaný umělec před lety oznámil, že kvůli zdravotním problémům končí s koncertováním, poté přišel s vynikajícím albem "Noční obraz", které navázalo na klasickou práci s kapelou Etc., a po neméně výborné nahrávce "Jednou tě potkám" potvrdilo správnost spolupráce s producentm Petrem Ostrouchovem. Ostrouchov nejen usednul na producentskou stoličku,..
I přes brutální úpadek popularity dobrá nálada Slade neopouštěla. Kapela získala uměleckou volnost, když se s manažerem Chasem Chandlerem dohodla na kompromisu, a měla se starat o uměleckou stránku věci a Chandler o obchodní. Špatnost rozhodnutí, které manažerovi dalo volné ruce k odírání muzikantů až na kost, si kapela uvědomila až o několik let později, protože na konci sedmdesátých let si užívala tvůrčí svobodu, neboť nebyla svazována Chandlerovými požadavky na hit, na stylové směřování, ani na směšnou image, ..
Definitivně zapomeňte na Grand Magus jako na stoner rockovou či doom metalovou kapelu. Sice se nevzdala někdejších vlivů, pramenících z geniality Black Sabbath, ale to, co definovalo jejich první desky, je pryč. I reminiscence na původní tvorbu bývalou kapelu zpěváka Jannea "JB" Christofferssona Spiritual Beggars jsou skoro neslyšitelné. Jak Michael Amott a jeho kumpáni po Christofferssonově odchodu stále více směřovali k coverdaleovsko-hughesovskému období Deep Purple, tak Grand Magus kráčí jiným směrem. ..
Křísit dávno zašlou slávu Sunset Stripu je pořád v módě. Sice méně, než tomu bylo před deseti či patnácti lety, ale přece jen se sem tam najdou kapely či projekty, které se k něčemu takovému odhodlají. Jedním z aspektů slávy glam metalových kapel byla skutečnost, že byly v pravý čas na pravém místě, macho-éra osmdesátých let i striktní politika prezidenta Ronadla Reagana jim přála a uvolněný duch doby prostupoval deskami a vytvářel specifickou atmosféru, kterou dnes napodobit nejde, ať se o to snaží, kdo chce...
Když Great White dohráli silvestrovské vystoupení v poslední den roku 2001, u čehož byl znovu Mark Kendall i basista Sean McNabb, neznamenalo to nový začátek. Účast obou muzikantů (chyběl bubeník Audie Desbrow) nebyla výstřelem k novému startu, ale spíše symbolické rozloučení s kapelou, která byla v troskách. Jack Russell nebyl typ člověka, který by jí dokázal udržet a na turné, jehož se místo Kendalla účastnili nástupci Matthew Johnson a později i nebohý Ty Longley, bylo chaotickým podnikem, který poznamenal Russellův návrat k alkoholu a částečně i k drogám...
Když by se člověk na existenci Fate díval jako hnidopich, tak kapela pozbyla relevanci v roce 1988, kdy ji opustil kytarista Hank Shermann, který jí dal název podle předchozího působiště Mercyful Fate. S tím neměla hudebně vůbec nic společného a za mix AOR a zámořského rádiového glam metalu ho evropští fandové v polovině osmdesátých let prokleli až do sedmého kolene. Proto taky kapela moc dlouho nevydržela a po dvou albech ji opustil jak Sherman, tak druhý původní člen Mercyful Fate Bjarne T. Holm. Zbytek vydržel do roku 1993, ..
„Od návratu z Ameriky jsme se snažili povyrůst, ale Chas nám stále opakoval, že od toho tady nejsme,“ vzpomínal bubeník Don Powell. „Asi chápu, co tím chtěl říct, ale nemohli jsme hrát pořád hudbu jako na začátku sedmdesátých let. On nám však zakázal vyvíjet se a kdybychom hráli podle něho, ztratili bychom všechen respekt. A že jsme ho měli,“ dodal bubeník. Kapela stála na rozcestí. Byla si dobře vědoma toho, že vyšla z módy, že její místo na výsluní zastoupili ..
MC5 mohl být už jen encyklopedický pojem, který po půl století měla letos v únoru definitivně uzavřít smrt lídra Waynea Kramera, posledního žijícího člena původní sestavy. Jenže pod jménem kapely, která de facto fungovala pouze na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, vychází nová deska. Je to marketingový tah, který má k poslední zaznamenané hudbě Waynea Kramera přilákat více posluchačů, protože „Heavy Lifting“ byla původně plánována jako kytaristova sólovka, ale pocitově album na původní tvorbu MC5 navazuje...
Doba grunge odezněla takřka jako mávnutí kouzelného proutku a ke slovu se zase začínaly dostávat kapely, které slavily úspěch v osmdesátých letech. Už se nikdy nedostaly do tehdejších pozic. Ať už přežily dobu seattleskou v ústraní či zůstaly aktivní, začaly na konci dekády znovu vydávat alba, s nimiž se vraceli ke klasickému soundu. Ten pozbyl bombastické pozlátko minulé dekády, ale přece jen měl blíž k tomu, co kapely udělalo slavnými. Velkou roli v (alespoň částečné) obrodě sehrál manažerský guru John Kalodner, ..
Je ve hvězdách, v jakém stavu se nacházejí Alice In Chains. Na stránkách mají ohlášený pouze jediný koncert na květen příští roku a zda bude startovním výstřelem k dalšímu comebacku může být pouze předmětem spekulací. Skutečnost je taková, že kapela v poslední době spíše mlčí a poslední album (velmi dobrou nahrávku „Rainier Fog“) vydala před více než šesti let. To není tak dlouhá doba, když si uvědomíme, že za pětatřicet let existence vydala formace pouhých šest řadových desek, ale nečinnost nehovoří zrovna nejoptimističtějším jazykem. ..
Ačkoliv se snaha jevila marná, Slade nepřestávali pracovat na tom, aby dobyli Ameriku. Znovu se tam takřka odstěhovali, ale na západním pobřeží schytali pouze ostrou kritiku, z níž bylo jasné, že v Los Angeles, hlavním městě světového rocku, nikdy neprorazí. „Tentokrát jsem Slade viděl naživo a bylo to strašné. Když mě nutili zpívat jejich skladby, bylo mi z toho na blití ještě více. Já a zpívat toho buzíka?“ neskrýval své rozčarování frontman začínajících Quiet Riot Kevin DuBrow, který se v roce 1983 nejvíce proslavil skvělou coververzí..
I když Slash tvrdí, že Myles Kennedy je nejlepší rockový zpěvák současnosti, je třeba to brát s rezervou, protože nejeden fanoušek legendárního kytaristy tvrdí, že Kennedy je nejhorší zpěvák, který se kdy objevil po jeho boku. A to jej ani nemusí měřit axlovskou optikou, protože je jasné, že charisma a statusu šéfa Guns N`Roses nikdy dosáhnout nemůže. Kennedy špatný zpěvák není, ač každému nemusí být po chuti jeho barva hlasu a někdy otravné manýry...
Rozchod s Alanem Nivenem byl pro kapelu těžká věc, protože manažer s nimi byl od začátku, přičemž chtěl původně působit pouze jako skladatel. Ale šlo o nezbytný krok. Nadělal na obou stranách hodně zlé krve, Niven se začal domáhat provizí z minulých koncertů a proto Great White museli v roce 1995 vydat živé album „Stage“, aby rozdíl srovnali. „Kvůli letitému utrácení jsme neměli nic, takže všechny peníze ze „Stage“ šli k němu. Ale bylo to to nejlepší živé album, jaké jsme kdy natočili,“ zmínil Jack Russell ..
„Když jsme se zbavili glamu, vykydli na nás další haldu hnoje v podobě neopunku,“ řekl v devadesátých letech kytarista grungeových Soundgarden Kim Thayil a mířil na kapely jako The Offspring. Ti snad jako jediní s Green Day a Blink-182 prokázali větší životaschopnost, trendovou vlnu druhé poloviny devadesátých překonali bez větší úhony a jsou činní i v roce 2024. Nestali se sice mainstreamovým lákadlem jako Green Day, ale za to může snaha držet se vlastního, trochu neotesaného stylu a odmítnutí výrazně popového směru,..
V letech 1973 a 1974 se velmi vážně o Slade mluvilo jako o nových The Beatles, protože úspěch jejich singlů byl fenomenální a za sebou nechával i kolegy The Sweet, kteří také válcovali hitparády. Výsadní postavení, které by korespondovalo s odkazem The Beatles, se Slade rozhodli zpečetit filmem. Bylo zřejmé, že žádná hudební skupina nikdy nemůže dosáhnout takového vlivu na stříbrném plátně, jako měly beatlesovské snímky „Help“ či „A Hard Day`s Night“, ..
D.A.D. jsou dánský hudební poklad a po Volbeat pravděpodobně nejúspěšnější rocková parta, která z této země kdy vzešla. Nepodařil se jim průlom do Ameriky, kam měli nakročeno s klasickým albem „No Fuel Left For The Pigrims“, ale v Evropě platí už řadu let za hvězdu. Už nevydávají alba s takovou kadencí jako kdysi, ale to tak u kapel, které hrají čtyřicet let, bývá. Dánům také třeba přičíst k dobru, že ač v devadesátých letech čile experimentovali jak velela doba, ..
Pravý norský black metal. Sousloví, které znělo na stránkách hudebních periodik tolikrát, až se stalo notně otřepaným a jeho skutečná podstata byla skoro zadupána do země řadou senzacechtivých vykuků, kteří se chtěli přiživit na jeho někdejší skandálnosti. Jenže pak je tu řádka kapela, která se může stylovým označením honosit zcela po právu, ovšem nikterak se nechlubí někdejšími událostmi, ačkoliv u toho třeba jen okrajově byla. Partou, která se může směle řadit do škatulky pravého norského black metalu, ..
Deziluze z toho, že propadlo „Psycho City“, které kapela považovala za dosud nejlepší album, byla veliká. Stejně mrzela i ztráta smlouvy s Capitolem, který kapele dal najevo, že do budoucna s ní nepočítá. Naštěstí byl Alan Niven mužem na svém místě, protože ihned po krachu s předchozím vydavatelem začal vyjednávat smlouvu novou. Great White museli řešit post basisty, protože se ukázalo, že newyorský temperament Davea Spitze se nesnese s kalifornskou ležérností a bratr exkytaristy Anthrax se pakoval hned ..
Publikum svého času Soul Asylum milovalo a dostalo je do závratných výšin, o nichž se Davidovi Pirnerovi předtím ani nezdálo. Přestože pro drtivou většinu populace kapela zůstane spolkem jednoho hitu („Runaway Train“), maximálně jednoho alba („Grave Dancers Union“) a Pirner tím, koho si teenageři pletli s Kurtem Cobainem, je to pro Soul Asylum velmi hořká skutečnost. Už jen proto, že prezentují něco mnohem víc, než byla legendární „Runaway Train“, ale také proto, že vydávají desky dodnes, ..
„Když jsem se probral, vůbec jsem nevěděl, co se stalo. Když jsem se na sebe podíval do zrcadla, tak to byl šok. Tam, kde jsem předtím měl vlasy a lebku, nebylo nic,“ popsal bubeník Don Powell po letech tragickou nehodu, při níž zemřela jeho přítelkyně Angela Morris a kterou 4. červenec roku 1973 taky skoro nepřežil. Bledě to vypadalo i se Slade. Přestože Powell nezasahoval do zlatonosného kompozičního procesu, byl nepostradatelným členem kapely, která si zakládala na jednotě a pospolitosti. ..
Věřit Mötley Crüe se nikdy nedalo. Když v roce 2015 de facto svou vlastní krví podepsali smlouvy, že už spolu nikdy nebudou hrát, dal se comeback vyhlížet za prvním rohem. Došlo k němu o něco později, ale slogan „All Bad Things Must End“, podle něhož pojmenovali v roce 2015 singl na rozloučenou, pozbyl platnosti. Fanoušci byli spokojeni a dokázali se přenést i přes leckdy chatrný výkon Vince Neila, jenž zejména na novém začátku vzbuzoval otázky, zda by ikonického frontmana nebylo třeba vyměnit. Vince to ustál, ..
Už se zdálo, že Richie Kotzen sólovou tvorbu zanedbává a soustřeďuje se spíše na The Winery Dogs a spolupráci s kytaristou Iron Maiden Adrianem Smithem. Jenže poté, co se bubeník Mike Portnoy vrátil do Dream Theater, visí nad The Winery Dogs otazník a kolaborace se Smithem vykazovala vždycky známky pouhého bočního projektu. Na řadu přišla znovu sólová dráha, na níž poslední deska (megalomanský projekt „50 For 50“) vyšla už před čtyřmi lety ke Kotzenovým padesátinám. ..
Doba nástupu grunge byla pro kapely, které zažívaly velké úspěchy v osmdesátých letech, strašně schizofrenní. Hlavou byly pořád v minulé dekádě, jejich členové se cítili jako nedotknutelné božstvo a protože byli na vrcholu sil, mysleli si, že další úspěch je samozřejmostí. Výjimkou nebyli ani Great White, ačkoliv relativní neúspěch desky „Hooked“ (alespoň v porovnání s „Once Bitten“ a zejména s „…Twice Shy“) jistou nápovědou být mohl. ..
Čím dál postupují roky, tím více se Vain ze San Francisca jeví jako anomálie někdejší glam metalové scény. Na konci osmdesátých let měli stát na vrcholu stylové pyramidy, protože debut „No Respect“ je album se silou „Appetite For Destruction“, a kompoziční zdatnost, uměleckou výdrž a v neposlední řadě neuvěřitelně zachovalý a nad jiné specifický vokální projev Davyho Vaina si udrželi dodnes. V době, kdy Vainovi souputníci pěvecky chřadnou a často jsou stínem toho, ..
Byl konec roku 1971, který v pamětech členové kapely považovali za nejdůležitější období kariéry. Od léta v éteru létala skladba „Get Down And Get With It“, která způsobila, že mladá skinheadská kapela se pomalu začínala stávat miláčkem britského publika. Když naskočila na právě se rozjíždějící vlnu glam rocku, začala tomu přizpůsobovat image. Všichni členové se rozhodli znovu se nechat narůst dlouhé vlasy, oblékli se do pestrobarevných šatů, ..
Michael Schenker a UFO. To bylo spojení, které v sedmdesátých letech ohromilo hard rockový svět, protože sotva plnoletý německý kytarový čarostřelec dokázal vytáhnout průměrnou britskou partu ze space rockového balastu a dát jí energicky hard rockový kabátek, který se stal předobrazem Nové vlny bitského heavy metalu. UFO rázem stáli na piedestalu vedle Deep Purple či Uriah Heep a po zbytek sedmdesátých let platili za velkou ostrovní senzaci. Obecně platí, že když v roce 1978 po hektické pětiletce Schenker odešel, ..
„Vždycky jsem se dokázal dostávat do problémů. Ale byl rok 1989 a já byl jejich profesionální magnet,“ řekl o době největší slávy Great White zpěvák Jack Russell. Upozornil tak na skutečnost, že kapela, která byla díky coververzi „Once Bitten, Twice Shy“ od Iana Huntera z Mott The Hoople nominována na cenu Grammy, měla velké problémy. Stály za nimi drogy a alkohol, přičemž největší pozornost se stahovala na Jacka Russella, ale problémy v tomto ohledu měl i Mark Kendall či bubeník Audie Desbrow,..
Nejprve je zapotřebí říct, co je v současnosti kapela The Sweet, dávná legenda sedmdesátých let, jejíž hity „Fox On The Run“, „Love Is Like Oxygene“ nebo „Ballroom Blitz“ dodnes hrají i tuzemská rocková rádia. Pokud se bavíme o The Sweet roku 2024, už není možné hovořit o třech ze čtyř členů klasické sestavy, která slavila před padesáti lety obrovské úspěchy. V roce 1997 zemřel alkoholem a srdečními problémy zmožený zpěvák a někdejší sexy symbol Brian Connolly, ..
S příchodem Chase Chandlera do pozice manažera se začaly dít věci. Kapela byla přesvědčena škrtnout slovo Ambrose z názvu, poté zbylo mnohem údernější Slade. Stejně důležité bylo i Chandlerovo rozhodnutí o totální změně image kapely, navzdory všeobecnému trendu musely dlouhé vlasy dolů, pestrobarevné oblečení nahradila kožená bunda a boty doktora Martense. Byl začátek roku 1970 a světu se představila nová čtveřice skinheadů, která tímto vzhledem na sebe chtěla upoutat pozornost, protože první album „Beginnings“ dávno upadlo v zapomnění...
Nestačí Mikeu Trampovi sólová kariéra, na níž udělal vcelku logický krok, když skladby začal psát v rodné dánštině a orientuje je více na jeho domácí trh, kde má největší úspěch a běžně alba sází na vrcholky hitparád? Nestačilo jedno album „Songs Of White Lion“, které bylo jeho suverénně nejhorší prací za celou kariéru a na němž totálně zdevalvoval jméno své i jméno jeho nejslavnější kapely? Před pár lety zpěvák tvrdil, že je pro něho kapitola White Lion definitivně uzavřená a šel dokonce tak daleko, ..
Kvalita alb amerických Stryper je kolísavá a ač tuto skutečnost fanoušci víceméně tolerují, shodnou se, že zejména v druhé vývojové etapě to byla vždycky trochu sázka do loterie. Když pomineme vrcholová osmdesátá léta, kdy kapela slavila hitparádové úspěchy se svatou trojicí „Soldiers Under Command“, „To Hell With The Devil“ a „In God We Trust“, z nového tisícletí nejvíce zabodovala alba „No More Hell To Pay“ a „Fallen“, která představila heavymetalověji orientované Stryper. Obě desky se starým klasikám nevyrovnaly,..
Když sjetý, ožralý a úplně vyřízený Lorne Black zmizel z Geat White, bylo třeba zapřemýšlet, kým zaplnit jeho místo. Cestu kapele zkřížil Tony Cardenas, říkající si Tony Montana. S Great White rychle odjel na turné, které pro kapelu znamenalo další zlom na cestě k popularitě. „Po rozdání hromady podpisů v Minnesotě jsme naskočili do autobusu, který pronásledovala asi stovka ječících fanynek… Byl to jeden z mocných okamžiků,“ svěřil se v životopisné knize zpěvák Jack Russell. ..
Poslední roky se na důvěryhodnosti The Dead Daisies podepsali nebývale velkým způsobem. Že v kapele něco není v pořádku naznačilo dění před deseti lety, kdy australský kytarista a miliardář David Lowy vyhodil původního zpěváka Jona Stevense, přičemž předtím využil síly svých peněz, aby zalovil v rockové první lize a dokázal získat muzikanty, kteří byli spjati s Guns N`Roses, Mötley Crüe či Whitesnake, čímž ukázal, o čem celá záležitost je. Původně životaschopná epizoda s Johnem Corabim za mikrofonem vyšuměla ..
Když se z hlubin průmyslového Wolverhamptonu ve střední Anglii vynořila z mlhoviny poloviny šedesátých let kapela The N`Betweens, nikdo ji nebral vážně. Byla to parta mladých neumětelů, která si chtěla hrát na další The Beatles či The Rolling Stones, měla ráda staré rock n`rolly a blues, ale za živého boha nevěděla, jak do věci proniknout. Bubeník Don Powell a kytarista Dave Hill spolu hráli od začátku šedesátých let jako součást kapely The Vendors, ale pořád k sobě nemohli najít správné parťáky. Měli vyhlédnutého zpěváka Noddyho Holdera,..
David Gilmour patří k hrstce skutečných hvězd, které jsou stále činné a na jejichž desky se pořád ještě čeká. Čekají na ně fanoušci, čekají na ně i hudební kolegové, protože kromě Jimmyho Page, Keitha Richardse a možná ještě Ritchieho Blackmorea, je Gilmour posledním velkým kytaristou, který začínal v bájných šedesátých letech, stále vydává nové desky a má chuť tvořit. Už jen za to si vyslouží smeknutí klobouku. Když si každou novou desku (nevydává jích mnoho…) poslechnete, máte chuť smeknout pokrývku hlavy podruhé. ..
„Sunset Strip bylo to pravé místo… na pódiu nebylo nic jiného než spandex a kožené bundy, kovbojské boty, šátky, praštěné klobouky, glam rock ožil,“ vzpomíná ve své knize Jack Russell. „Já jsem si ale nikdy vlasy neupravoval, jako kdybych strkal péro do zásuvky. Ty třpytky, to nebyl můj styl,“ dodal zpěvák. S vyzněním Great White, jaké představili na albu „Shot In The Dark“ přesně zapadli do losangeleské scény a na rozdíl od přivandrovalců Poison či Guns N`Roses byli domovskou kapelou...
Je pětačtyřicet let poté, co ve Velké Británii explodovala Nová vlna britského heavy metalu, relevantní produkovat hudbu takového ražení? Blitzkrieg jako jedni z tatíků zakladatelů na to mají právo, ale otázka je takřka totožná. Mohou s tím ještě někoho oslovit, když jedou podle totožného vzorce jako v roce 1980 nebo 1981, kdy patřili k nejmodernějším a nejdravějším kapelám? Dnes, kdy je doba někde jinde a i největší frajeři stylu se museli přizpůsobit, místo toho, aby sveřepě trvali na tom, co bylo kdysi...
To, že superskupiny nemívají dlouhého trvání, je známé. Většinou se v nich sejdou slavné osobnosti, u kterých po původním nadšení a velkohubých prohlášeních ve stylu „měli jsme spolu hrát už dávno“ převáží egoistická stránka a původně zamýšlené ideály jsou rychle do kopru. Většinou zbyde jedna, maximálně dvě desky, které kvůli nepropagaci hlavními osobnostmi bryz zapadnou. Některé z nich přece jen zůstanou jako utajená ozdoba rockové historie, což je i případ projektu GTR (pojmenovaném podle zkratky pro kytaru, ..
Přestože stále ještě převládalo mladické nadšení ani ne pětadvacátníků, neúspěch debutového alba a následný konec u společnosti EMI nebyl příliš povzbudivým startem pro začínající kapelu, která se viděla na piedestalu minimálně losangeleské scény, ale místo toho musela začínat od začátku. Měla silnou oporu v manažerovi Alanu Nivenovi, který měl jasnou vizi, ačkoliv ještě nemířil na divokou stránku osobností kapely (zejména Jacka Russella), jak to později dělal při spolupráci s Guns N`Roses. Ne, že by Great White propagoval jako hodné hochy,..
Beastö Blancö přežili covidovou pandemii i aktivistické šílenství cancel culture a jsou zpět s už čtvrtou deskou. Pět let, které leží mezi novinkou „Kinetica“ a minulým počinem „We Are“, bylo velice hektických a svět se během nich změnil v některých ohledech takřka k nepoznání. To, co platilo v roce 2019, má dnes pomíjivou cenu, lidstvo uznává zcela jiné hodnoty, všechno se z někdejšího klidu a optimismu zvrhlo někam do temnoty a Beastö Blancö, tedy hlavně jejich nejdůležitější persona a skladatel Chuck Garric,..
Eurofie v táboře Journey byla velká, když balada z pera Jonathana Caina „After All These Years“ bourala hitparády jako za starých časů. Pro zpěváka Arnela Pinedu to nemohlo být lepší uvítání v řadách kapely, která snadno podléhala iluzi, že se jí znovu podařilo dostat na vrchol a může si zopakovat časy alb „Escape“ nebo „Frontiers“. Ale staré přísloví hovoří o tom, že dvakrát se do stejné řeky vstoupit nedá. I když album „Revelation“ obsahovalo bonusový disk s nově přezpívanými verzemi starých hitů, bylo znát, ..
The Angels žijí! Pomalu se počítalo s tím, že kultovní australská formace bude patřit minulosti, protože poslední album „Talk The Talk“ vydala před deseti lety a když ji po dlouhé agonii vloni opustil zpěvák Dave Gleeson, aby se mohl věnovat domovských Screaming Jets, vypadalo to na definitivní konec. Jenže zakládající matadoři (dnes statní sedmdesátníci), bratři Rick a John Brewsterovi to vzdát nechtěli. Náhradu našli přímo ve vlastních řadách a za mikrofon delegovali Nicka Nortona, který od roku 2011 hrál v The Angels ..
Přestože Great White dosud hrají a ve svém středu mají velmi dobrého zpěváka, mladíka Bretta Carlislea, jejich duše dávno odešla. Z kapely před řadou let, z toho světa před necelým měsícem. Jestliže jsme si zvykli dávat mezi někoho rovnítko, pak to byli Great White a zpěvák Jack Russell, jehož hlas byl hlavním poznávacím znamením losangeleské kapely. Ta byla v osmdesátých letech mylně hozena nejprve do heavy metalového ranku a když se blonďáci Russell a kytarista Mark Kendall ukázali na MTV, rázem měli hudební publicisté jasno a Great White byli glam metalová kapela,..
Dlouhou dobu to vypadalo, že je s Paulem Di`Annem ámen a leckdo s malou dušičkou vyhlížel, že jej stihne podobný osud jako amerického kolegu Jacka Russella, s nímž jej pojila letitá závislost na alkoholu i obliba v různých drogových substancích. Vypadá to, že v tomto případě byl osud o něco milosrdnější, a Di`Anno, ač zmožený řadou nemocí a bolavými koleny, kvůli kterým co chvíli musí usedat na invalidní vozík, dokázal nemožné a vrací se na scénu. Už ne jako prototyp dravého heavy metalového zpěváka, ..
Situace nebyla tak kritická, jako když v druhé polovině devadesátých let odešel z kapely Steve Perry, ovšem i ztráta Stevea Augeriho byla pro Journey rána. Alba s ním sice nesnesla srovnání s úspěšností klasických nahrávek z osmdesátých let, Augeriho nicméně fanoušci brali jako sympaťáka, který dokázal ránu, způsobenou Perryho odchodem, obstojně zacelit. Jeho hlas nesl s Perrym styčné body, byl osobitý, a proto je jeho epizoda u Journey hodnocena kladně, ačkoliv nastartovala období, ..
Na konci osmdesátých let byl thrash metal jeden z nejdynamičtěji rozvíjejících se stylů, ačkoliv bylo jasné, že čtyři hlavní hvězdy už vygeneroval. Nejviditelnější byla Metallica, která si připsala na konto první thrashmetalové album „Kill`Em All“. Technicky nejpropracovanější byli jejich úhlavní nepřátelé Megadeth, sroceni kolem zpupného zrzouna Davea Mustaine a nejexperimentálnější byli newyorští Anthrax, kteří se nebáli koketování s rapem či hardcorem. Čtvrtou do party byla formace nejbrutálnější a nejtvrdší, losangeleští Slayer. ..
Při vědomí toho, co se dělo v minulosti, už jen vyslovení jména Mayhem vzbuzuje posvátnou hrůzu. Žádná kapela snad není opředena takovou pověstí jako norská parta, o které se tradovalo, že její členové jsou buď za mřížemi nebo pod drnem. Jelikož toto konstatování nebylo daleko od pravdy, vybudovalo obrovský kult, takže sklep bývalého obchodu s hudebními nahrávkami Helvete v Oslu, jakási neoficiální dávná zkušebna Mayhem, je vyhledávanou turistickou atrakcí. V dobách, kdy kapela začínala budovat pověst živoucích satanášů,..
Firehouse cítili, že ztrácí půdu pod nohama. Jakkoliv logický se jevil návrat Perryho Richardsona, poté, co nebohý basista Bruce Waibel dal kapele sbohem, zbylá trojice tímto směrem neuvažovala a ani uvažovat nechtěla. Vyhlédla si mladého brazilského basistu Daria Seixase, který se nedlouho předtím přestěhoval do Spojených států a absolvoval štace u různých klubových kapel. Angažmá u Firehouse pro něho byl krok o level výše, přestože v Americe fanouškovská základna kapely značně zeštíhlela...
Poprvé od průlomu s albem „Infinity“ na konci sedmdesátých let byli Journey konfrontováni s neúspěchem, který zažili s deskou „Arrival“. Všeobecně se konstatovalo, že je to kvůli výměně ikonického frontmana za člověka mnohem méně známého. Vinu za to, že album nedosáhlo ani zlatého ocenění, nebylo možné házet na bedra Stevea Augeriho, protože jako nástupce Stevea Perryho stál před obrovsky těžkým úkolem a odvedl dobrou práci. Více šlo o to, že Perryho odchodem byl porušen klasický skladatelský triumvirát, ..
Žádný jiný styl v sobě nekoncentroval tolik sebedestrukce, pachuti skutečné smrti, ani nihilismu jako grunge. Ani blackmetalové šílenství ze severu Evropy na začátku devadesátých let nebylo ve výsledku tak zničující jako seattleská vlna, která se v téže době valila celou Amerikou. Z původně svěží záležitosti, kterou hráli mladíci, obdivující temnější stránky života než největší rivalové Poison a Mötley Crüe, se postupem let, kdy se vůdčí osobnosti scény propadaly do drogového pekla, se z grunge stala schizofrenní potvora, ..
V první polovině devadesátých let nebylo možné před Nirvanou utéct. Nebylo místo, odkud by se nešklebil rozcuchaný Kurt Cobain nebo neplavalo mimino z obalu „Nevermind“. Z maličké kapely ze Seattlu, kterou tvořila úsměvná dvojice - čahoun Krist Novoselic a o dobrého půl metru menší Kurt Cobain, s nimiž původně vůbec nikdo nechtěl hrát, vyrostlo s příchodem bubeníka Davea Grohla monstrum, jež plně využilo svou sílu a de facto na několik let z povrchu zemského vymazalo hard rockovou a heavy metalovou sílu osmdesátých let...
Klasická éra Firehouse trvala celou desetiletku, jež přinesla řadu zvratů, komerčního úspěchu i odlivu fanoušků, a její konec je ze zpětného pohledu ohraničen odchodem basisty Perryho Richardsona v době, kdy na desce „Category 5“ začal konkurovat tvůrčímu duu Bill Leverty - C.J. Snare, což byl jeden z impulzů závěrečné hádky, která jej z kapely vystrnadila. Leverty měl v záloze náhradu, Bruce Waibela, který hrával deset let po boku mistra jižanského blues rocku Gregga Allmana, s nímž Levertyho delší dobu pojil přátelský vztah. ..
Blues Pills měli v minulé desetiletce těžce našlápnuto k tomu stát se senzací nově vzedmuté vlny zájmu o hard rockové retro, které mělo kořeny v začátcích sedmdesátých, někde u Led Zeppelin či Deep Purple, a díky přítomnosti zpěvačky Elin Larsson i u Janis Joplin. Bublina ale splaskla a zbyla jen slušná blues / hard rocková kapela, která hraje obstojnou hudbu. Alespoň tak to vypadalo po vydání třetí desky „Holy Moly!“, která byla ze všech vydaných alb jasně nejslabší a ukázala, že kvalita a úspěch „Lady In Gold“ byly spíše náhodou ..
Době, kdy se Billy Corgan označoval za samozvaného génia, což podporoval i megaúspěšnými deskami „Siamese Dream“ a „The Mellon Collie And The Infinite Sadness“, daly poslední roky docela na frak. Fanoušky příliš nezaujal nedotažený projekt „Teargarden By Kaleidyscope“, následná euforie nad návratem původních členů, ztvrzená albem „Shine And Oh So Bright, Vol. 1/ LP: No Past. No Future. No Sun“ trvala jen chvilku a kýžený návrat do devadesátých let představovala jen z části. Pak dal principál Billy Corgan průchod nezřízeným hudebním choutkám..
Poté, co comebackové album „Trial By Fire“ ukázalo svou sílu a navzdory krajně nepříznivé době zaznamenalo velký úspěch, byli Journey opět na rozcestí a stáli před takřka osudovou otázkou jak a jestli vůbec se dokáží vypořádat s druhým odchodem Steva Perryho. I on byl na vážkách, ačkoliv věděl, že operaci kyčelního kloubu musí podstoupit, ale kapelu jeho váhavý přístup brzdil a proto došlo k osudovému telefonátu mezi ním, Nealem Schonem a Jonathanem Cainem. ..
Tvrzení britského rockového magazínu Kerrang!, že než se objevili Jane`s Addiction, byla osmdesátá léta nudná, je přehnané a nelze s ním souhlasit, ovšem jisté je, že losangeleská kapela byla velkou vzpruhou pro hudební scénu na západním pobřeží, protože se neorientovala ani na glam metal ani na thrash, na dva styly, které byly v druhé polovině osmdesátých let směrodatné. Jane`s Addiction byli velmi podivná, neuchopitelná kapela, která se glamu vysmívala, ale na alternativní a punkovou scénu byla příliš instrumentálně zdatná ..
Bylo to šest let, kdy komerční aspekt rockové hudby byl na absolutním vrcholu, kapely prodávaly alba v astronomických nákladech, o kterých si dnes mohou nechat zdát i nejúspěšnější popoví umělci a v čele tohoto šílenství stála jedna losangeleská parta. Guns N`Roses byli považováni za nejsenzačnější, nejdivočejší, nejnebezpečnější a nejvíc sexy partu pod sluncem, i když pamětníci sedmdesátých let poukazovali na to, že parta kolem podivínského frontmana Axla Rose ..
Stačilo pár let a z Firehouse byla v Americe znovu klubová kapela, která zajímala pouze hrstku vytrvalých fanoušků, kteří se nenechali smést všeobecným trendem, jenž velel alternativním a v druhé polovině devadesátých let i neopunkovým směrem. I přes drobnou korekci původního stadionově glam metalového výrazu k tomu Firehouse nikdy nesběhli a proto byli pro americké publikum odepsanou bývalou veličinou. V Asii a zejména na Dálném východě tomu bylo jinak. Tamní fanoušci přijali s otevřenou náručí ..
O tom, jak moc Journey chyběli na scéně, svědčí fakt, že alba „Greatest Hits“, které vyšlo v roce 1988, se prodalo patnáct milionů kusů, což poskytlo okamžitě živnou půdu spekulacím, že rozpad Journey přišel pouze na oko a že kapela brzy vyjede na propagační turné. To se nestalo, přestože Neal Schon i Jonathan Cain odpovídali na otázky ohledně možného comebacku spíše vyhýbavě. Chyběl Steve Perry, bez něhož si nikdo plnohodnotný návrat neuměl představit. Oba muzikanti se začali realizovat ..
Američtí Poison byli skutečný fenomén. Leckdo se na ně díval jako na produkt osmdesátých let, kdy na sebe čtveřice průměrných muzikantů napatlala hromadu make-upu a navlékla se do nejrůznějších pestrobarevných hadrů, ale nikdo nemohl popřít jejich skladatelský um. Takový, že dokázali z původně triviálních skladeb ve stylu Kiss udělat obrovské stadionové hity, které jí zaručily milionové prodeje nejen v Americe i v dalších zemích světa. Neobstojí proto dříve rozšířené tvrzení, že šlo o jakýsi glam metalový boy band, ..
Na odkaz Van Halen už sedl trochu prach, protože od konce devadesátých let nešlo tuhle partu považovat za plně životaschopný organismus, na čemž neslo velkou vinu onemocnění kytaristy Eddieho Van Halena, jemuž před čtyřmi lety kytarový génius podlehl, ale také neshody s hlavními zpěváky, ať Davidem Lee Rothem či Sammym Hagarem, protože byla léta, kdy člověk nevěděl, který z nich v čele kapely stojí. Jako poslední skutečně zajímavou a plnohodnotnou éru lze považovat trochu nešťastnou epizodu s Garym Cheronem, ..
I když služebně mnohem starší kapely jako The Rolling Stones nebo Deep Purple stále neúnavně koncertují a vydávají další alba, američtí Mr. Big, působící třicet pět let, se rozhodli pro ukončení kariéry. Nakolik to myslí vážně není jisté, protože nedávno vydali novou desku „Ten“ a závěrečné zvolání basisty Billyho Sheehana z pražského koncertu „see you again“ může mluvit o opaku. Oficiální stanovisko je zatím takové, že turné „The Big Finish“, které se ve středu 7. srpna zastavilo i v Praze, je poslední. ..
Polovina devadesátých let přála akustickým kytarám a pořadům stanice MTV Unplugged. Ačkoliv byla tato móda vždy nejvíce spojena s hnutím grunge, protože akustická alba Nirvany či Alice In Chains jsou nejviditelnější produkty, které tento trend připomínají, nechaly se k ní strhnout i Kiss nebo Poison, kteří byli vždy spjati s divokými koncerty a hřmotnými kytarami. Neodolali ani Firehouse, kteří už na albu „3“ okusili zvýšené množství akustických kytar...
Že Deep Purple vydají nové album je skoro takový zázrak, jako když s ním přijdou The Rolling Stones. Kapela se omladila o pětačtyřicetiletého kytaristu Simona McBridea, který nahradil Stevea Morseho a tím věkový průměr značně klesl, ale fakt, že Ianu Gillanovi a Rogeru Gloverovi bude příští rok osmdesát a Ian Paice s Donem Aireym jsou pouze o tři roky mladší, je znepokojující, stejně jako to, že od vydání debutu „Shades Of Deep Purple“ uplynulo loni pětapadesát let. Věk se zastavit nedá, ač se o to kapela snaží ..
Média se předháněla ve skandálních odhaleních a neustále přicházela se zaručenými zprávami o rozpadu Journey, tak horké to ovšem nebylo. Prakticky celou druhou polovinu roku 1984 a celý letopočet následující spolu členové kapely nekomunikovali, ale telefonát Stevea Perryho s Jonathanem Cainem ticho ukončil a bylo jasné, že se Journey znovu začínají probouzet k životu. Napětí bylo hmatatelné, což přiživoval zejména manažer Herbie Herbert, který se rozhodl udělat ze Stevea Perryho ..
Tradice úspěšnosti britských kapel v Americe je dlouhá. Všechno odstartovali The Beatles, kteří mohli už v polovině šedesátých let vytrubovat, že jsou slavnější než Ježíš Kristus, až z toho americkým puritánům vstávaly vlasy na hlavě. V jejich odkazu pokračovali The Rolling Stones, stejně jako zástupci hard rockové generace, z nichž největší kus slávy urvali Led Zeppelin, Queen a Pink Floyd, ačkoliv ani Black Sabbath a Deep Purple nechtěli příliš zůstat pozadu. Když přišla Nová vlna britského heavy metalu, ..
Když na konci sedmdesátých let Velkou Británii decimovala punková horečka, byli Motörhead, jako v podstatě nezařaditelná kapela, hozeni do jednoho pytle se Sex Pistols, The Damned nebo The Clash. Čas ukázal, jak moc se hudební publicisté mýlili, když se o pár let později rozběhla Nová vlna britského heavy metalu, okamžitě podle tisku Motörhead patřili i k ní. Toto tvrzení bylo trochu blíž pravdě, ačkoliv i tak bylo značně nepřesné. Ale parta Lemmyho Kilmistera byla na vrcholu a k Judas Priest, ..
Přišla doba velkých paradoxů. Pro glam metalové kapely se jednalo o kruté vystřízlivění, neboť po hédonických osmdesátých letech přesouvaly program zpět do klubů, s tím, že komunita známá například z losangeleského Sunset Stripu v podstatě neexistovala. Zbyly jen nafrněné hvězdy, které žily v bludu, že jsou pupkem světa, jenže hudební tisk na ně plival jedovaté sliny a ony neměly sílu se bránit. Skutečností je, že kapely, které osud připravil o jejich teplé pelíšky, stihly ještě natočit svá nejlepší alba, ..
Tak do konce pomalu dojíždí i Mr. Big, kdysi slavná kapela jednoho obrovského hitu, který byl odlišný od jejich hřmotné hard rockové tvorby, jak to jen šlo. S koncem se počítalo už několik let, od doby, co zemřel původní bubeník Pat Torpey a různá prohlášení členů kapely tomu nahrávala. Na přelomu loňska a letošního roku kapela v tomto duchu ohlásila rozlučkové turné „The Big Finnish“, v rámci kterého přehrává prakticky celou nejslavnější desku „Lean Into It“. Proto ohlášení novinky „Ten“ byla zpráva jako z jiné planety...
Jestliže Journey byli úspěšní od konce sedmdesátých let, šílenství jaké následovalo po vydání „Escape“ se nedalo porovnat s ničím, co kapela zažila předtím. Celými Spojenými státy duněly hity „Don`t Stop Believin`“ a „Who`s Crying Now“ a v létě roku 1982 nebyla v Americe snad populárnější kapela. Právě se rozjíždějící MTV si klipy kapely oblíbila a Journey nasazovala pravidelně do vysílání, čímž jejich popularitu ještě přiživila. V kapele se sice začínala projevovat menší ponorková nemoc, ovšem nikdo tomu zatím nepřikládal žádnou vážnost. ..
Zprvu to vypadalo jako pohádka o tom, jak si dvě hvězdy (Tony Iommi a Ronnie James Dio) padly kolem krku a výsledkem bylo nečekané a fantastické znovuzrození Black Sabbath. Deska „Heaven And Hell“ překonala veškerá očekávání, převedla Black Sabbath přes práh do nových časů a pro řadu fanoušků z nich udělala ještě větší kapelu, než byla v sedmdesátých letech za doby působení Ozzyho Osbournea. Dio měl naprosto jiný styl, hudba kapely šla ostře heavymetalovým směrem, ..
Rozchod Black Sabbath je jedním z milníků rockové historie a přinesl s sebou hodně zlé krve. Když se kapela rozhodla dál nepokračovat s Ozzym Osbournem a ten za sebou ve vzteku třískl dveřmi, vznikly dva paralelní příběhy, na kterých ale fanoušek vydělal. Black Sabbath pokračovali s Ronniem Jamesem Diem a Ozzy, poté, co pořádně zapil žal, což přetavil do skladby „Goodbye To Romance“, si postavil svou kapelu a za pomoci manažerky a budoucí manželky Sharon Arden ze země vydupal nový repertoár, který toho překvapivě s Black Sabbath..
O ničivé síle grungeové exploze byly popsány stohy papíru, přesto je nutné ji zmínit snad v historii každé glam metalové kapely, proto ani Firehouse nebudou výjimkou, ač se díky kapelám ze Seattlu, které s gustem trhaly glam metalovou a heavy metalovou scénu na kusy, stali fenoménem a nepotřebovali k tomu ani měnit styl jako řada jiných kolegů. Kapela se díky debutovému albu stala miláčkem médií a nahrávací společnost nemohla přejít fakt, že debutu se jen v Americe prodaly dva miliony kusů.Velmi úspěšné bylo turné po Americe a Asii i přesto..
Kritika se na začátku osmdesátých let k Journey vůbec nestavěla smířlivě, a to ani publicisté, kteří kapelu po příchodu Stevea Perryho a vydání přelomové desky „Infinity“ vynášeli do nebes. Jenže uběhlo několik let, desky Journey nabraly klesající tendenci a nic nedokázal zachránit ani jazzrockový soundtrack ke zmatenému filmu „Dream, After Dream“ který fanoušky znejistil ještě více, protože podobně složitý a zcela nekomerční materiál od kapely neočekávali. Vážně hrozilo, že Journey začnou ztrácet svou půdu pod nohama jako se to dělo Kiss ..
Když se bavíme o Judas Priest sedmdesátých let, musíme dodat, že řeč není o té samé kapele jako nyní. Tehdy žádná heavymetalová scéna neexistovala, ač to v podhoubí vřelo, a Judas Priest byli jednou kapelou z mnoha, která nebyla považována za lídra hard rockové scény. Fanoušci si sice už všímali jejich potenciálu, který spočíval ve frenetickém, ječivém vokálu Roba Halforda, jenž nemohl zapřít nezaměnitelnou barvu, a také v kytarové symbióze K.K. Downinga a Glenna Tiptona, kteří jako kdyby se celou druhou polovinu sedmdesátých let ..
V roce 1978 byla celosvětová sláva AC/DC spíše tušená, než aby k ní vedly přímé indicie a nenadálá popularita Australanů byla vysvětlována tím, že britští novináři kapelu zaškatulkovali k punkové vlně, což jinak klidného Malcolma Younga popudilo stejně, jako když ti samí pisálci o AC/DC za pár let psali jako o heavymetalové kapele. Jenže punk se ukázal být jako sezónní záležitost a i po jeho tvrdém nárazu do zdi popularita Australanů vykazovala vzestupnou tendenci. Divoká alba „Let There Be Rock“ a „Powerage“ ukázala jejich sílu ..
Na Kissin` Dynamite se dá nahlížet z různých úhlů. Pro člověka, který nezná žánrovou historii glam metalu, bude jednoduché mít jejich hudbu v oblibě, ač píší snad nejklišovitější věci v celém ranku, nedá se jim upřít chytlavost, zpěvnost a aranžérská vtipnost. Pro někoho, kdo aktivně sledoval americkou scénu osmdesátých let, může tahle kapela být neotravnější produktem (navíc z Německa…), který nemůže Bon Jovi, Def Leppard nebo Poison konkurovat, ani kdyby se na hlavu stavěl. Pak je tu hledisko třetí, vcelku neutrální, ..
Jednu dobu se zdálo, že se Firehouse stanou zachránci glam metalového žánru, jenž se na konci osmdesátých let vyčerpal a v nekonečné honbě za záplavou peněz, kterou slibovala rotace pořádně vlasatých klipů na MTV, pozbýval svou identitu. Bylo tu dvacet kopií Mötley Crüe, desatero Poison a patero Ratt, a úroveň šla všeobecně dolů. Pak se objevili Firehouse z Richmondu ve Virginii a podařilo se jim z pomalu odumírajícího žánru vykřesat poslední jiskřičky úspěchu. Bylo vidět, že není potřeba vymetat večírky..
Tracii Guns je druhým Georgem Lynchem na rockové scéně a když několik měsíců nenatočí žádnou desku, je nesvůj. I když s L.A. Guns připravuje už asi sto padesátou osmou řadovku, nezanedbává ani řadu dalších projektů, z nichž tentokrát jako králíka z klobouku vytáhl Sunbomb, které provozuje společně nejen s bubeníkem L.A. Guns Adamem Hamiltonem, ale především se zpěvákem Michaelem Sweetem, frontmanem křesťanských agitátorů Stryper, které podle dobových rozhovorů v osmdesátých letech pro jejich náboženský postoj z duše nenáviděl. ..
Vzestup, jaký Journey na konci sedmdesátých let zažívali, byl přímo hmatatelný. Kapela už nereagovala na úspěch kapel hrajících melodický hard rock, ať už to byli Foreigner, Kansas, Cheap Trick, Van Halen nebo Boston, ale byli toho nedílnou součástí a drali se na pozici lídra scény. Turné, které odjeli po „Evolution“, bylo jejich nejvýdělečnějším podnikem, který přinesl kolem pěti milionů dolarů. Kapela si v klidu mohla dopřát mnohem komfortnější cestování a její možnosti se najednou rozšířily do té míry, že Ameriku brázdily kamiony s logem kapely ..
Když se podíváme na první polovinu sedmdesátých let, tak na scéně ve Velké Británii fungovalo něco jako Velká čtyřka hard rocku. Jejími lídry byli Led Zeppelin, kteří všechny kapely předběhli debutem z roku 1969 o pověstný rok, na paty jim začínaly šlapat milovníci těžkého zvuku a všemožných podivností Black Sabbath a řádně energií nadopovaní a instrumentálně vypracovaní Deep Purple. Čtvrtým do party se s neuchopitelným pojetím hard rocku, v němž byla slyšet nejen ozvěna blues šedesátých let, ..|
Dnes je 12.9.2025, svátek má Marie
|
| Autor Jan Skala |
|
[13.02.2025] [hodnocení: 8/10] |
|
[12.02.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA - Give Us The Moon
|
[11.02.2025] [hodnocení: 8/10] |
ALICE COOPER - Billion Dollar Babies
|
[10.02.2025] [hodnocení: 10/10] |
STICK TO YOUR GUNS - Keep Planting Flowers
|
[09.02.2025] [hodnocení: 6/10] |
Metalová událost roku nebo jen nostalgická selanka rockových vysloužilců? ..více |
[09.02.2025] |
|
[07.02.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[06.02.2025] [hodnocení: 10/10] |
TREMONTI - The End Will Show How Us
|
[05.02.2025] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.02.2025] [hodnocení: 5/10] |
|
[02.02.2025] [hodnocení: 7/10] |
Steve VINCENT - The Best Kept Secret In Rock N`Roll
|
[31.01.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.01.2025] [hodnocení: 7/10] |
TOKYO BLADE - Time Is The Fire
|
[28.01.2025] [hodnocení: 8/10] |
|
[27.01.2025] [hodnocení: 9/10] |
|
[26.01.2025] [hodnocení: 7/10] |
THE HALO EFFECT - March Of The Unheard
|
[24.01.2025] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.01.2025] [hodnocení: 10/10] |
|
[21.01.2025] [hodnocení: 8/10] |
ALICE COOPER - Love It To Death
|
[20.01.2025] [hodnocení: 9/10] |
|
[19.01.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.01.2025] [hodnocení: 8,5/10] |
KILL CITY BANDITS - Kill City Bandits
|
[15.01.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.01.2025] [hodnocení: 5/10] |
|
[12.01.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.01.2025] [hodnocení: 5/10] |
|
[09.01.2025] [hodnocení: 9/10] |
Redaktorská bilance roku 2024 - Jan Skala
|
[08.01.2025] |
ALICE COOPER - Pretties For You
|
[06.01.2025] [hodnocení: 5/10] |
|
[02.01.2025] [hodnocení: 8/10] |
DAMIENS - Tři smrtelné hříchy Ladislava Křížka
|
[31.12.2024] |
|
[30.12.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.12.2024] [hodnocení: 7/10] |
DIRTBAG REPUBLIC - Bad Decisions
|
[25.12.2024] [hodnocení: 7/10] |
Ladislav KŘÍŽEK - Kam hvězdy chodí spát
|
[24.12.2024] [hodnocení: /10] |
|
[23.12.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[22.12.2024] [hodnocení: 8/10] |
Marc STORACE (STORACE, KROKUS) - Blues je v mé DNA od chvíle, co jsem začal hrát
|
[22.12.2024] |
THE QUIREBOYS - Wardour Street
|
[21.12.2024] [hodnocení: 8/10] |
PIXIES - The Night The Zombies Came
|
[20.12.2024] [hodnocení: 6/10] |
MAYHEM - Grand Declaration Of War
|
[19.12.2024] [hodnocení: 8/10] |
AS I LAY DYING - Through Storms Ahead
|
[18.12.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.12.2024] [hodnocení: 5/10] |
SLADE - You Boyz Make Big Noize
|
[16.12.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.12.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
Kam LEE (MASSACRE) - Nemám rád From Beyond. Byla to strašná doba!
|
[15.12.2024] |
|
[14.12.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.12.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
MAYHEM - De Mysteriis Dom Sathanas
|
[12.12.2024] [hodnocení: 10/10] |
CROSSBONE SKULLY - Evil World Machine
|
[11.12.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
TRIBULATION - Sub Rosa In Æternum
|
[11.12.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
Loučení bylo těžké a dojemné. Nicko však ví, že věk nezastaví ..více |
[10.12.2024] |
|
[09.12.2024] [hodnocení: 9/10] |
EXTRA BAND - The Power Of Thought
|
[07.12.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[05.12.2024] [hodnocení: 8/10] |
MARILYN MANSON - One Assassination Undxer God - Chapter 1
|
[03.12.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
SLADE - The Amazing Kamikaze Syndrome
|
[02.12.2024] [hodnocení: 8/10] |
Chris IMPELLITTERI (IMPELLITTERI) - Tahle kapela je jako válečný stroj
|
[01.12.2024] |
|
[30.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.11.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.11.2024] [hodnocení: 9/10] |
Jiří URBAN (ARAKAIN) - Příklon k hard rocku byl naše zklidnění a konec spěchání
|
[24.11.2024] |
|
[23.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
THE CURE - Songs Of A Lost World
|
[20.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
SLADE - We`ll Bring The House Down
|
[18.11.2024] [hodnocení: 7/10] |
WEATHER SYSTEMS - Ocean Without A Shore
|
[16.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.11.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.11.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
Vladimír MIŠÍK - Vteřiny, měsíce a roky
|
[12.11.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[11.11.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.11.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
GREAT WHITE - Back To The Rhythm
|
[07.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.11.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
SLADE - Whatever Happened To Slade
|
[04.11.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[02.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
GREAT WHITE - Can`t Get There From Here
|
[31.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
Myles KENNEDY - The Art Of Letting Go
|
[25.10.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[24.10.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[23.10.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.10.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[20.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
SOUL ASYLUM - Slowly But Shirley
|
[15.10.2024] [hodnocení: 7/10] |
SLADE - Old New Borrowed And Blue
|
[14.10.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.10.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[11.10.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.10.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[08.10.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[07.10.2024] [hodnocení: 9/10] |
Michael SCHENKER - My Years With UFO
|
[05.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.10.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.10.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[30.09.2024] [hodnocení: 6/10] |
Mike TRAMP - Songs Of White Lion Vol. II
|
[28.09.2024] [hodnocení: 3/10] |
|
[27.09.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.09.2024] [hodnocení: 10/10] |
THE DEAD DAISIES - Light`Em Up
|
[24.09.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.09.2024] [hodnocení: 6/10] |
David GILMOUR - Luck And Strange
|
[20.09.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.09.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[18.09.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.09.2024] [hodnocení: 8/10] |
GREAT WHITE - Shot In The Dark
|
[12.09.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.09.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.09.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[08.09.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
Rockový trh v troskách… Proč je tak těžké vydat novou desku? ..více |
[06.09.2024] |
|
[05.09.2024] [hodnocení: 7/10] |
PAUL DI`ANNO` S WARHORSE - Paul Di`Anno`s Warhorse
|
[04.09.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.09.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.09.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[31.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[29.08.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[26.08.2024] [hodnocení: 6/10] |
ALICE IN CHAINS - MTV Unplugged
|
[25.08.2024] [hodnocení: 8/10] |
NIRVANA - From The Muddy Banks Of The Wishkah
|
[24.08.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.08.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.08.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
THE SMASHING PUMPKINS - Aghori Mhori Mei
|
[20.08.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.08.2024] [hodnocení: 7/10] |
JANE`S ADDICTION - Jane`s Addiction
|
[18.08.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.08.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[15.08.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[12.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[11.08.2024] [hodnocení: 8/10] |
VAN HALEN - Live: Right Here Right Now
|
[10.08.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
MR. BIG, Praha, Roxy - 7. 8. 2024
|
[09.08.2024] |
|
[08.08.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.08.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
IRON MAIDEN - Live After Death
|
[04.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
MOTÖRHEAD - No Sleep `til Hammersmith
|
[03.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[01.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[30.07.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
Ozzy OSBOURNE - Speak Of The Devil
|
[27.07.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[22.07.2024] [hodnocení: 10/10] |
JUDAS PRIEST - Unleashed In The East
|
[21.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
AC/DC - If You Want Blood You`ve Got It
|
[20.07.2024] [hodnocení: 10/10] |
KISSIN` DYNAMITE - Back With A Bang
|
[19.07.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.07.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[17.07.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.07.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.07.2024] [hodnocení: 10/10] |