Rok 2013 přinesl jubilejní desátou řadovou desku Dark Tranquillity. Dostala název „Construct“ a obsahovala deset skladeb. Nahrávku otevírá velice temná „For Broken Words“, která střídá klidnější pasáže s drsnými. Jsou to klasičtí Dark Tranquillity, jen trochu pomalejší a atmosféra je velice nevlídná. Skvěle působí detaily jako krásně využité spojení klavíru a kláves...
Tuzemští Innersphere se během své šestileté existence stali pevnou součástí české metalové scény. V zádech mají povedený debut „Amnesia“ a nyní i čerstvé novinkové album „Omfalos“. První deska vyšla u Metalgate, nová u Slovak Metal Army. Od počátku kariéry se Innersphere prezentují jako melodic-death metalová banda, v tomto stylu pokračují a na novince se nepokouší o nějakou revoluci. Naopak se snaží být stále lepší v tom, co předváděli dřív...
Dark Tranquillity za sebou měli tvrdé, temné a velice semknuté album „Character“. Dva roky po něm přišli s něčím trochu jiným. „Fiction“ se ukázala jako velice moderně znějící a především pestrá deska. Našli jste tu klasický melodický death, nálož blast beatů nebo naopak nezvykle hodně elektronických zvuků, zároveň kapela zněla dokonce doom metalově. Především však bylo album velice hitové a přístupné. Mikael Stanne po letech oprášil svůj čistý zpěv.
Deska měla velký úspěch (skladby z desky patří k těm nejvíc hraným ..
V Řecku je hezky, plno slunce, teplo. To zní ideálně na dobrou náladu, ne? Pánové z Fragment Soul s tím nejspíš souhlasit nebudou, protož jejich muzika je moc smutná snad i na pohřby.
Vznik kapely se datuje do roku 2016, první nahrávku pětice muzikantů vypustila o tři léta později, jednalo se o EP „A Soul Inhabiting in Two Bodies“.
Umění je držet se svého stylu a přesto ho neustále rozvíjet. Dark Tranquillity se to dařilo. Žánr neměnili a vždy bylo jasné, koho zrovna posloucháte, ale zároveň každá deska zněla jinak. To je i případ alba „Character“ z roku 2005. Kapela jako by zcela dospěla. Ctila svou minulost a přitom hleděla vpřed. Na začátek si Dark Tranquillity připravili menší překvapení. „The New Build“ totiž začne jako uragán. S blast beaty dosud kapela zrovna nekamarádila a zde vás mohou docela odrovnat. ..
Nové tisíciletí se rozběhlo, Dark Tranquillity už měli za sebou více než deset let existence a byli považováni za velikány svého žánru. Pro rok 2002 si nachystali šestou studiovou desku, která dostala rázný (výjimečně dvouslovný) název „Damage Done“. Album bylo stejně dlouhé jako „Haven“ a dalo by se říci, že na něj hudebně navazovalo. Nicméně někteří členové kapely s ním nebyli úplně spokojení a tak není překvapením, že „Damage Done“ je přece jen o dost jiné...
Lze vůbec zvolit více klišovité jméno než Metalwings? Stejně tak působí i logo kapely a koneckonců obal nového alba „A Whole New Land“. Klišé ale nemusí znamenat, že je něco špatně. Bulharští Metalwings si navzdory nepříliš dlouhé existenci a skutečnosti, že nejsou pod žádným labelem, vybudovali velice slušné jméno na symphonic metalové scéně. Na kontě mají kromě novinky ještě jedno EP a debut „For All Beyond“. ..
Nové milénium nastalo, svět nezanikl, počítače fungovaly dál a vyšla spousta skvělých desek. Mezi nimi byla i „Haven“ od Dark Tranquillity. Nahrávka vyšla necelý rok po úžasném „Projectoru“ a zdálo se, že kapela je na tvůrčím vrcholu. „Haven“ se nahrávala v nové sestavě a to se promítlo na celkovém zvuku desky. Hlavním tématem jako by se staly klávesy. Ty dostaly hodně prostoru a celkově se zvuk kapely zmodernizoval. „Haven“ má však v diskografii Dark Tranqillity své výsadní místo. ..
Debut The Vicious Had Society „Abject Tommorow“ byla velice solidní prog metalová nahrávka, která jvšak byla až příliš lehce zaměnitelná s jinými obdobnými interprety a hodně čerpala ze svých vzorů. Bylo otázkou, zda irský multiinstrumentalista Graham Kane, který za projektem stojí, přijde s něčím osobitějším.
Řekne-li se Omega, myslím, že většinu lidí napadne slavná maďarská kapela. Jenže nyní míříme do Itálie a pokud by maďarští rockeři slyšeli tvorbu této Omegy, asi by si rvali vlasy zděšením. Čtveřice muzikantů z Itálie je totiž jak čtvero jezdců temnoty a jejich muzika je nesmírně těžká. Kapela vznikla v roce 2012 a novinka je jejich druhým albem. Název „Nebra“ odkazuje na tajemný artefakt „disk z Nebry“, který vznikl možná už v době bronzové a zobrazuje slunce, měsíc a hvězdy. ..
Dark Tranquillity připravovali na rok 1999 nové album. To ještě nahráli ve stejné sestavě, jako „The Mind´s I“, ale aby ho mohli podpořit živým hraním, nastala netypická personální rošáda. Kytarista Fredrik Johansson chtěl být více doma, věnovat se otci a udržet si práci. V kapele tak skončil. Jeho místo obsadil dosavadní basák Martin Henriksson a u čtyř strun jej nahradil Michael Nicklasson. Další změna sestavy souvisela s hudebním vývojem skupiny. Dark Tranquillity angažovali klávesáka Martina Brändströma...
Dark Tranquillity měli dobře rozjetou kariéru, za sebou dvě povedená alba a první turné. Rok 1996 byl ve znamení příprav na třetí desku. Kapela vydala své první VHS „Zodijackyl Light“, na které byla titulní skladba a „Hedon“. Obě písně byly opatřeny historicky prvními videoklipy Dark Tranquillity. V témže roce skupina vypustila i čtyřskladbové EP „Enter Suicidal Angels“. V dubnu následujícího roku se dostala na svět třetí nahrávka „The Mind´s I“ s velice avantgardním obalem. ..
Po albu „Skydancer“ proběhla u Drak Tranquillity zajímavá personální rošáda. Zpěvák Anders Fridén se stal zpěvákem u In Flames, jejichž první desku „Lunar Strain“ nazpíval Mikael Stanne. Ten se nakonec z pozice kytaristy Dark Tranquillity posunul za mikrofon a In Flames se pro něj stali minulostí. Skvělé na celé věci je, že obě kapely se staly naprostými legendami a tahle výměna zpěváků v podstatě udělala z prvních desek obou kapel kultovní nahrávky...
Švédsko bylo vždy zemí metalu zaslíbenou a světu dalo spoustu skvělých muzikantů. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let za mořem začal vládnout death metal. Tento styl se začal hrát po celém světě a samozřejmě i ve Skandinávii. Jenže ve Švédsku, přesněji řečeno v Gothenburgu, na to šli trochu jinak, než floridští drtiči. Seveřané přinesli do tohoto brutálního stylu melodie.
Rodina je základ. To si možná řekli Mikko a Inka Ojalovi z kapely Dark The Suns, která se klidně dá nazvat legendou gothic metalu. Přes nespornou kvalitu však nikdy první ligu neatakovala a je spíš známa vyloženě zatvrzelým fanouškům žánru. V posledních osmi let nefungovala, ale manželům Ojalovým se po muzice zřejmě zastesklo a tak (už bez dalších spoluhráčů) znovu Dark The Suns aktivovali. Novinka je čtvrtým studiovým počinem a má kouzelný finský název, který nelze vyslovit...
Před čtyřmi lety ukrajinští Odradek Room zaujali albem „A Man Of Slit“, na kterém se prezentovali jako talentovaná doom metalová kapela. Deska to nebyla dokonalá, ale měla cosi osobitého, co naznačovalo, že skupina může stvořit něco ještě lepšího. Odradek Room v mezičase prošli obměnou kádru. Odešel bubeník, bicí jsou na novince tedy naprogramované, změna se odehrála i na postu kytaristy...
Vše už bylo napsáno, vše složeno. A přesto občas nějaká nahrávka opravdu překvapí. Novinka francouzských Death Of A Dryad je tak zvláštní a žánrově těžce uchopitelná, že je obtížné ji vůbec šoupnout do nějakého žánrového fochu. Kapelu tvoří pouze dva členové. Nogh a Carol. Oba zpívají a oba jsou multiinstrumentalisté. Deth Of A Drayd vznikli již v roce 2008, ale na kontě mají pouze eponymní album a novinku, která dostala název „Hameln“...
Sestavovat výběr Top 10 alb za poslední desetiletí pro mě znamená především to, že sakra stárnu! Za těch deset let jsem slyšel neskutečné množství muziky a tak vybrat pouhou desítku desek je složité. Po dlouhém mudrování a hádání se sám se sebou jsem došel k následující desítce...
Nevšední jak bipolární noci, král všech kavalírů je zpět. Necrocock přichází s další deskou, která otestuje váš hudební vkus. „Bipolární noci“ pokračují v Necrocockově cestě a autor se na albu nesnaží ničím šokovat (za předpokladu, že jste už jeho tvorbu ochutnali). Jestli jste slyšeli předchozí „Křivoklátské martyrium“, vězte, že novinka jako by byla natočena chvilku po téhle desce. To ale neznamená, že by album bylo nudné. S Necrocockem není nikdy nuda! ..
Tři roky utekly jak voda a Blaze Bayley je zpátky s novou muzikou. Minule to byla sci-fi trilogie a tento žánr neopouští ani nyní. Tentokrát ale novinka není zdaleka tak ambiciózní. Nebude trilogie, nejedná se ani o koncepční desku a ani hudebně nezní album nijak velkolepě. Však sám Blaze avizoval, že chce, aby z desky šla pozitivní energie, protože on sám z ní má velice dobrý pocit. Dalo by se říci, že deska „War Within Me“ je udělána čistě pro radost...
Někdo si drží svůj styl a jen ho vybrušuje, někdo rád experimentuje. Portugalští Moonspell jsou spíše ten druhý případ, i když v jejich případě to znamená to, že mají vícero tváří, které na deskách střídají. Některé jejich alba jsou velice tvrdá, jiná melodická, na hraně gothic rocku a metalu. Novinka „Hermitage“ přichází tři (a čtvrt) roku po výbušné a epické „1755“. Ten rozdíl mezi oběma nahrávkami je ohromný. Desku jako je „Hermitage“ Moonspell dosud nenahráli.
Nádherný tajemný přebal novinky probouzí zvědavost. ..
Italští Oceana jsou vcelku raritou. Vznikli už v roce 1994, ale vsadím se, že jste o nich ještě neslyšeli. Na kontě totiž mají pouze promo kazetu a eponymní EP, obojí z roku 1996. Teprve nyní, po sedmadvaceti letech, vydávají debutovou desku. Co kapela takovou dobu dělala? Její členové se věnovali jiným skupinám, v Oceana jsou zastoupeni muzikanti dark metalových Stormlord či melancholických Novembre. Debut „The Pattern“ je tedy dílem zkušených muzikantů a podle toho to vypadá. ..
Na minulé desce „To The Bone“ Steven Wilson přidával do své hudby stále více popu. Jednalo se o velice přístupnou nahrávku, která měla i velké hitové ambice. Pořád to ale byl progresivní rock a deska tak dokázala uspokojit staré fanoušky. Novinka „The Future Bites“ je však zcela něco jiného a otázka, jak ji přijmou fanoušci, je o něco palčivější. Steven Wilson zůstal progresivní, ale energii vrhl definitivně směrem k popu...
Španělská Golgotha předloni vydala povedené album „Erasing The Past“, ale bohužel přišla o kytaristu Juana a basáka Javiho. Do kapely přibyli noví členové, baskytaru má na starost Andrew Spinosa a s kytarou v ruce se objevil zkušený Samuel Morales, kterého doom metaloví fanoušci mohou znát z Helevorn. Stylová příbuznost s Helevor je tak s příchodem Samuela ještě o něco výraznější. Snad aby se noví členové nenudili, Golgotha se rozhodla natočit EP „Remembering the Past - Writing the Future“..
Epica přichází s novou deskou „Omega" po necelých pěti letech. Předchozí kousek „The Holographic Principle“ se povedl nadmíru a navázat na něj muselo být pro kapelu velkou výzvou. V mezičase vyšla dvě skvělá EP - „The Solace System“ nabídl šest skladeb, které Epicu ukázaly v rychlejší a přímočařejší podobě, „Epica vs Attack on Titan Songs“ překvapilo přepracováním soundtracku k japonskému anime...
Black metal má mnoho podob. Čeští Astral hrají jeho zajímavou a nevšední podobu, která je velice melodická, tajemná a přitom nic neztrácí na tvrdosti. Astral působív trojici a jejich počátek se datuje do roku 1996. Jsou to tedy ostřílení bardi, ačkoliv jejich diskografie do letošního roku čítala pouhé dvě desky. Jejich alba se dostala i do zahraničí, ale vše se zdá jako dávná historie. „Filicetum Lunare“ vyšlo před dvaceti lety a poslední nahrávkou bylo EP „Salva Me!“ z roku 2006...
Anneke Van Giersbergen, jak krásně to jméno zní. Nikdy jsem ho nedokázal pořádně vyslovit a komolil ho, přitom se jedná o zpěvačku, která je naprosto jedinečná a její stopa v rockové a metalové muzice je ohromná. Od gothic metalové legendy The Gathering k rockovému projektu Aqua de Annique a dlouholeté spolupráci s kanadským prog metalovým géniem Devinem Townsendem nebo s holandským projektem Ayreon, až k sólovým počinům...
Therion jsou zpátky. Švédi za posledních deset let vydali pouze dvě desky a obě byly poměrně experimentální. Jedna obsahovala coververze starých šansonů a druhá pro změnu gigantickou rock-metalovou operu o délce tří hodin. Novinka „Leviathan“ jde úplně jinou cestou. Therion se rozhodli natočit „obyčejné“ album, které bude říkat: „Tohle jsou Therion, jak je dobře znáte“...
Z hlubin času se občas vynoří kapely, od kterých by se to nečekalo. Třeba domácí Death Sentence. Jejich existence se datuje do let 1993 až 2005, mezi kterými vydali dvě řadová alba a jedno EP. Jedním z důvodů konce kapely bylo působení Jiřího Fialy a Zdenka Vémoly v powermetalových Eagleheart. Po patnácti letech od ukončení činnosti je tu nový zápis do diskografie kapely. Death Sentence se však nevrací na scénu, to jen z Ruska,..
Souls Of Diotima nemusí pro našince znít příliš povědomě, ale tahle Italská kapela toho má docela dost za sebou. Na scéně je již od roku 2004, první nahrávku vydala v roce 2011 a v současnosti má na kontě čtyři alba. Svou muziku označuje jako středomořský metal, ale to je dáno i tématikou textů. „Janas“ je druhým dílem konceptu, odstartovaném na pět let starém albu „The Sorceress Reveals-Atlantis“, a vypráví legendy o ostrově Sardinie. Mytologie, esoterika a historie, to jsou témata, jimiž se Souls Of Diotima zabývají...
Return To Void vydali své třetí album. Deska dostala název „Infinite Silence“ a pokračuje v tom, co finská kapela dělá už od roku 2015 – přináší progresivní hard rock/metal. Return To Void zní jako by kapela ze sedmdesátých let chtěla hrát současný prog. Tomu odpovídá i zvuk, který jako by byl kompromisem mezi tím „starým“ a „novým“. Často si budete lámat hlavu nad tím, co kapela vlastně hraje. Například úvodní „Alivenes“ je ukázkou tradičního prog rocku a nabízí spoustu kláves..
Čas neúprosně ukrajuje z našeho života a zcela arogantně bez zastávky peláší dál. To si člověk uvědomí i při poslechu hudby Mindwork. Od jejich poslední řadovky „Eterea“ uběhlo více než osm let a nyní se posluchači dočkali konečně nové hudby, bohužel pouze épíčka. Nicméně lepší čtyři skladby než drátem do oka. Nová nahrávka „Cortex“ kapely z Prahy zní, jak kdyby si dali spicha Death, Cynic a Opeth, přitom však nepostrádá osobitost...
Letošní rok je specifický a jiný než ty předešlé snad úplně ve všem. Ze zpráv se zdá, jako by se svět už opravdu hroutil, a to i když pominu trable s koronavirem. Je to jeden velký blázinec a člověk se až nestačí divit, co se děje. Naštěstí pro nás metalové nadšence je tu bezpečný a útulný svět metalové muziky. Na něj samosebou také situace dolehla, přesto vyšla spousta desek a hromada z nich opravdu vynikajících. Snažil jsem se vybrat ty nejlepší, ale samozřejmě je to výběr velice subjektivní...
Niklas Sundin je jeden ze zakládajících členů legendárních melodeath metalistů Dark Tranquillity. Zahrál si i v jejich předchůdci Septic Broiler, je spojen s kapelou Laethora a mihnul se v devadesátých letech i u „hevíkářů“ Hammerfall. Letos se objevila zpráva, že Niklas Sundin opouští Dark Tranquillity. Neodešel v zlém, ale chtěl se více věnoval své velké vášni – malování a grafice, díky níž se etabloval jako schopný tvůrce metalových přebalů desek, ..
Mezi vzory kanadských Red Cain jsou uvedeny poměrně nesourodé kapely - Kamelot, Amaranthe, Symphony X, Powerwolf nebo Mastodon. Po poslechu novinky „Kindred: Act II“ si tím úplně jistý nejsem. Rozhodně se dá říci, že by se Red Cain mohli líbit především posluchačům progresivně laděného power metalu. Red Cain jsou sice z Calgary, ale i díky zpěvákovi Evgeniyovi Zayarnymu se hlásí i k ruským kořenům, byť v hudbě samotné to nijak znát není. První díl „Kindred“ byl jejich debutovým albem, ani ne rok po něm..
Málokdy se poštěstí, abyste se od vaší oblíbené kapely dočkali dvou nahrávek během jednoho roku. Někdy se stane, že skupina vydá singl či krátké EP před vydáním řadovky, aby posluchače navnadila, ale v případě My Dying Bride šla první na svět dlouhohrající nahrávka a nyní na sklonku roku vydává doom metalová legenda EP „Macabre Cabaret“. My Dying Bride mají sice na kontě poměrně dost podobně „krátkých“ desek,..
Představte si, že jste si objednali nové CD. Konečně k vám dorazí a vy si jej chcete celí natěšení rozbalit a pustit. Vložíte ten kouzelný kotouček do přehrávače a najednou překvapení. Zjistíte, že disk má pouze jednu stopu, jednu jedinou skladbu. Nicméně v případě nové desky skupiny Shores Of Null to není chyba. Jejich nová deska „Beyond The Shores (On The Death And Dying)“ skutečně obsahuje pouze titulní song. Ten je dlouhý neskutečných třicet osm minut. Žádný rádiový hit to nebude. ..
Když je kapela pomalovaná, hraje folk metal a zpívá německy, člověku v hlavě naskočí obrázek poměrně svébytné scény, které dominují kapely jako Subway To Sally, Varg, starší Equilibrium, Schandmaul, In Extremo či Saltatio Mortis.Na první pohled (ale i poslech) se k nim přidávají i Incantatem. Mladá kapela z Hamburku má na kontě debutovou desku „Animus et Anima“ z roku 2018 a novinku „Katharis“, která zaujme tajemným přebalem se ženou v okovech...
Zdá se, jako by debutové album „Killer Be Killed“ vyšlo vlastně nedávno. Ještě si člověk pamatuje, jaké to bylo po vydání překvapení. Killer Be Killed totiž jako jedna z mála tzv. superskupin složila skutečně zajímavé a obohacující album, ve kterém šli osobní ega muzikantů stranou Osobitou směs groove metalu, thrashe, hardcoru či dokonce alternativního rocku vyzdvihovaly do výšin tři různorodé hlasy. ..
Island je zemí ohně a ledu, kde ledovce sousedí s aktivními sopkami. Není to proto úplně jednoduché místo na život a hustota osídlení ostrova hovoří za vše. Přesto se zde rodí nezvykle velké množství muzikantů, kteří jsou úspěšní za hranicemi. A nejedná se pouze o Björk. Jedni z těch úspěšných jsou i Sólstafir. Za pětadvacet let se dostali z black metalového undegroundu k post-rockovým výšinám a také do prodejních hitparád. Stále jsou však zástupci stylu, který není mainstreamový...
Finští Red Moon Architect s minulou deskou zariskovali. Jednak „Kuura“ vyšla jen limitovaně na LP a především se kapela zkusila ponořit do vod hlubokého beznadějného funeral doom metalu. Album se příliš nepovedlo a tak je velice potěšující, že v pořadí pátá deska vrací Red Moon Architect tam, kde jim to jde dobře. „Emptiness Weighs the Most“ je totiž ryzím gothic/doom metalovým dílem. Kapela pokračuje tam, kde skončila s albem „Return Of The Black Butterflies“...
Symfonický death metal se v posledních letech poměrně dost rozšířil a stal se oblíbeným subžánrem. To dokazuje úspěch Septicflesh či Fleshgod Apocalypse. Právě z domoviny druhých jmenovaných jsou i Genus Ordinis Dei. Ti existují již od roku 2011 a prozatím vydali tři desky, přičemž poslední „Glare Of Deliverance“ spatřila světlo světa letos. Kapela se skládá z muzikantů, kteří studovali nejuznávanější italské hudební akademie (RGA, MMI, NAM), ..
Draconian mají neobyčejně vyrovnanou diskografii a všechny jejich nahrávky si drží vysoký standard a svůj gothic/doom metal dělají moc dobře. Na novinku si fanoušci museli počkat nezvykle dlouho. Pět let mezi alby je dosud nejdelší pauza, avšak ne vždy jde vše, jak člověk chce. Vloni v lednu jsme na koncertě mluvil s Andersem Jacobsenem, který říkal, že deska se rýsuje a rád by, aby vyšla do konce roku.....
Velice působivý cover alba „Einderlicht“ (konečné / poslední světlo) dává najevo, že o veselou muziku nepůjde. To ale ani název belgické party, která si říká Marche Funébre. „Einderlicht“ je čtvrtým zářezem této doomové skupiny, která si na scéně vybudovala slušné jméno a je příslibem kvality. Jak se na stylově odpovídající album sluší a patří, obsahuje málo, ale za to dlouhých skladeb. Šest písní se pohybuje od sedmi do jedenácti minut a celková hodinka hudby dá dostatek času ..
„Fiction“, „Construct“, „Atoma“ a teď „Moment“. Švédští pionýři melodického death metalu Dark Tranquillity si libují v jednoslovných názvech desek a pojem „Moment“ může znamenat strašně hodně věcí. Novinka je pro kapelu dvanáctou řadovkou a nabídne stejný počet skladeb.
Dark Tranquillity není třeba dlouze představovat. Švédská legenda melodického death metalu hraje již jednatřicet let a aktuálně vypustila do světa svou dvanáctou studiovou desku „Moment“, která potvrdí statut DT jako jednoho z lídrů žánru a rozjasní dny mnoha metalovým fanouškům, v tomto jinak nepěkném roce. O desce (a nejen o ní) jsem si povídal se zpěvákem Mikaelem Stannem, který je velký sympaťák a také člověk, který je do muziky skutečně zažraný...
Orphaned Land tentokrát s další nahrávkou neotáleli a tak tři roky po „Warrior“ vyšla deska s všeříkajícím názvem (a poselstvím) „All Is One“. Ještě než se tak stalo, opustil kapelu (v roce 2012) z osobních důvodů kytarista Matty Svatitzky a jeho místo zaujal Chen Balbus. V témže roce vznikla velice zajímavá internetová petice na nominování Orphaned Land na Nobelovu cenu za jejich schopnost hudbou spojovat světy různých náboženství (na jejich koncerty chodí jak Izraelci, tak Palestinci)..
Ayreon je v kurzu jako nikdy předtím. Rock/metalová opera holandského hudebního nadšence a všeuměla Arjena Lucassena se rozrostla do obřích rozměrů. Desky projektu dobývají první místa nizozemské prodejní hitparády (to platí i pro novinku) a nestojí si zle ani v dalších zemích. Ayreon se stal také určitým symbolem prestiže, zejména co se týče pěveckých jmen, nenaleznete nabitější sestavu, než měl a má právě Ayreon...
Psal se rok 2004 a na svět přišlo přelomové album „Mabool: The Story of Three Sons of Seventh". Album bylo ve všech směrech lepší než jeho předchůdci, ať už šlo o zvuk, songwriting, či pěvecké výkony. Navíc to byla koncepční deska, která vyprávěla příběh tří synů ze sedmi (sedmička odkazuje na boha). Tři synové představují rozdělení Abrahamského náboženství na tři hlavní proudy: judaismus, islám a křesťanství. Opět tedy téma, které k Orphaned Land patří. ..
Folk/blacková legenda Fintroll má letošní rok ve znamení sedmiček. Od vydání dosud posledního alba „Blodsvept“ letos uběhlo sedm let a čekání kapela utnula svojí sedmou řadovkou „Vredesvävd“. Album má temný obal, naznačující zaměření celé nahrávky, která je poněkud blackovější, než by mnozí čekali. Přesto „Vredesvävd“ v lecčems sází na vlastní kořeny Finntroll.
Omega Diatribe u nás příliš známí nejsou, ale ve svém domovském Maďarsku mají velice dobré jméno. Existují od roku 2008 a jejich debutové album „Iapetus“ (2013) bylo dokonce nominováno na nejlepší maďarskou metalovou desku. Omega Diatribe si hlídají vysoký standard zvuku, zatímco předchozí album produkoval Tue Madsen, na novince "Metanoia" kapela vsadila na Jense Bogrena. ..
Název druhé desky Orphaned Land „El Norra Alila“ má zajímavý překlad. „Bůh světla – zlo noci“. V arabštině znamená „El“ – bůh, „Nor“ je světlo a „Alila“ znamená noc. Avšak v hebrejštině je „Norra“ – hrozný a „Alila“ – příběh. Orphaned Land se vždy snažili oba světy spojovat. Právě na tomto albu je téma světla a temnoty provázáno se třemi náboženstvími – islámem, judaismem a křesťanstvím, což se stalo i jakýmsi trademarkem kapely..
Metal se hraje po celém světě. Pokud se však dozvíte, že posloucháte metalovou skupinu z Izraele, bude vám to připadat exotické a neobvyklé. A teď si představte, jaké to muselo být před téměř třiceti lety, když fanoušek z Evropy narazil na takovou bandu.
V roce 1991 vznikla kapela, která si říkala Ressurection, ale název příliš dlouho nevydržel a skupina se přejmenovala na Orphaned Land (Osiřelá země). V roce 1993 vydala na kazetě šestiskladbové demo „The Beloved´s Cry“...
Moaning Silence hrají pochmurnou hudbu, ačkoliv pocházejí ze slunného Řecka. Gothic/doom metalové pětice vydala debutovou desku „A World Afraid Of Light” před pěti lety a v roce 2017 představila EP „Fragrances from Yesterdays”. I za poměrně krátkou dobu své existence zažila tahle parta mnohá personální zemětřesení. Zatím poslední velkou změnou byl příchod zpěvačky Eleftherie Aggeloudi, s níž kapela natočila své druhé album „A Waltz Into Darkness“...
Power metal má Avantasiu, progresivní rock Ayreon a doom metal Tomorrow´s Rain. Je to lehce zavádějící přirovnání, protože poslední jmenovaná kapela není metalovou operou, ale výčet hostů na albu pasuje novou nahrávku Tomorrow´s Rain na skutečnou all-star desku doom (potažmo extrémního) metalu. Izraelci vznikli už v roce 2002, ale do roku 2011 hráli pod jménem Moonskin. Existují tudíž už velmi dlouho, ale jejich diskografie dosud byla prázdná. A najednou jsou tu s debutovou deskou „Hollow“, která je plná hvězd. ..
Hudba američanů Nomvdic by se dala označit jako progresivní deathcore, ale škatulek by se dala vymyslet celá řada. Základem je však metalcore, či (chcete-li) moderní metal, jehž svoji verzi kapela v létě zvěčnila na debutovém albu „Euphoria“. Obal desky je minimalistický a působí pozitivně. Na bílém pozadí je barevné obrácené „Áčko“, které je i znakem skupiny.
..
Trojice muzikantů z britského Brightonu si jméno Milk White Throat vypůjčila před deseti lety z písně „Black Hair“ od Nicka Cavea. Trojice muzikantů z britského Brightonu. O čtyři roky později vydala desku „Death Of Beauty“, v ostatních edicích se orientuje na krátkometrážní alba, z nichž to nejnovější nese název „Hierarchy“. Nahrávka obsahuje pouhé tři skladby, ale tahle dvacetiminutovka je dostatečný čas k tomu, aby si posluchač udělal dobrý obrázek o tom, co kapela hraje...
Německá Aenemica vydává své první album. Úplní mladíčci to však nejsou, kapela samotná existuje již od roku 2012. Osm let je dlouhá doba, ale skupina doposud vydala jen EP „Empty Inside“ a to je již také řádně vousaté, protože vyšlo už v roce 2014. Aenemica svou hudbu nazývá alternative progresive rock, nicméně není mi jasné, co by mělo být na muzice kapely alternativní. V promo materiálech k albu se dá dočíst, že Aenemica se považuje za mladou generaci hudebníků, ..
Tak poetický název, jaký používají Inception Of Eternity, se skvěle hodí pro gotický rock. „Počátek věčnosti“ je projekt německého muzikanta Thorstena Eligehausena, který má na svědomí několik dalších kapel a projektů (Cradle Of Haze, Eli Van Pike, Schandpfahl), na debutovém albu Inception Of Eternity s titulem "Into Darkness" se postaral o veškeré nástroje a na výpomoc si přizval pouze zpěváka Kena Pikea. A byť se tato dvojice v základu drží gotického rocku, je tahle škatuka pro ni mnohdy příliš těsná...
Finská Noumena je již zavedená kapela s bohatými zkušenostmi. Hraje dvaadvacet let a na kontě měla do dnešních dní pět řadových alb. Její sbírka se nyní rozrůstá o šestý studiový počin s názvem „Anima“. Toto pojem označuje jakési duchovní zvíře, které přináší duši při narození a odnáší ji v okamžiku smrti. Pokud však budete chtít textovou složku desky poznat blíže, trochu se nadřete, protože album je celé ve finštině. Noumena se primárně charakterizuje jako melodeathová kapela, ale nečekejte nějaký fofr, ..
Tvrdit, že německá mlátička Sapiency je melodethová kapela, by byla poměrně úzká charakteristika toho, co kapela hraje. Sapiency totiž mají v oblibě řízný thrashing i metalcoreové postupy a jsou schopni velice dobře skloubit brutální pasáže s melodickými. „For Those Who Never Rest“ je třetí album této formace a vychází sedm pod hlavičkou Massacre Records sedm let po svém předchůdci (za což patrně mohou i personální změny na několika postech). ..
Turecko není zrovna metalovou velmocí a tak každá kapela z tamních končin vyvolává zvědavost. Desecrate přitom nejsou žádní nováčci, ale zkušená banda, co hraje už patnáct let. Příliš bohatou diskografii však u nich nenaleznete, debutovou desku „Schizophrenia“ si nechali až na rok 2018. Nyní jdou na trh s druhým albem „Kingdom“, které nabídne pětatřicet minut melodického death metalu...
Švýcarskou prog metalovou kapelu Virtual Symmetry založil Valerio Æsir Villa v roce jako sólový projekt. O tři roky později přibral další spoluhráče, mezi kterými jsou v současnosti dva členové heavy metalistů Temperance. Virtual Symmetry měli doposud na kontě jedno album a jedno EP. Nyní svou diskografii rozšířili o druhou dlouhohrající nahrávku, jež dostala název „Exoverse“ a je velice ambiciózní, ať už se jedná o masivní stopáž přesahující hodinu a půl ..
Norská kapela Green Carnation má hodně rozkouskovanou kariéru. Rozběhla se už v roce 1990, o rok později vydala demo a pak to na sedm let zabalila. Na podzim roku 2000 se vytasila s debutovou deskou „Journey To The End Of The Night“ a tu během následujících šesti let následovaly další čtyři nahrávky. Green Carnation se stali poměrně populární metalovou stálicí, kombinující prog metal s gotikou a také trochou hard rocku. Jenže pak si kapela sedmiletou pauzu zopakovala. ..
The Outsider je jednočlenný projekt mexického multiinstrumentalisty, který si říká právě tímto jménem. Projekt začal být aktivní v roce 2016 a od té doby vydal tři desky, jedno EP a dva singly, což svědčí o vysoké aktivitě tohoto muzikanta, který se shlédl v symfo-metalových kapelách typu Septicflesh, Fleshgod Apocalypse, Rotting Christ, ale také Sigh, Ihsahn nebo Voivod. První jména patrně hrály pro jeho vývoj tu největší roli, neboť The Outsider hraje především symfonický death metal, ..
Když druhé album amerických Pile of Priest otevře klavírní intro, může se posluchač příjemně zasnít. Je však jasné, že death metalová kapela nebude takhle „milá“ stále. Následná „The Aversion“ již přinese death metal ve středním tempu, kterému by mohl slušet i přídomek „old school“. To platí pro styl, nikoliv pro zvuk, který zní současně. Píseň i díky zabarvení hlasu growlera Evana může připomenout..
Členové nové mezinárodní bandy Monumentum Damnati skrývají svá pravá jména za Lovecraftovskými pseudonymy, takže v kapele vedle sebe válí Nyarlathotep nebo Shoggoth. Skupina existuje dva roky a nyní předkládají svůj první výtvor „In The Tomb Of A Forgotten King“, plný temných příběhů, inspirovaný nejen Lovecraftem, ale i různými duševními nemocemi. Monumentum Damnati se prezentují jako dark metalová banda, které není cizí doom metal či melodický death metal se špetkou symfoničnosti...
Ignea si za poměrně krátkou existenci od roku 2015 vydobyla slušnou pozici na evropském metalovém kolbišti. Již jejich první album z roku 2017 „The Sign Of Faith“ zaznamenalo slušný úspěch a to především díky klipu ke skladbě „Alga“, který nasbíral již pět a půl milionu shlédnutí. To byl na začínající kapelu z Ukrajiny pěkný úspěch. „Alga“ ale byla malinko zavádějící. Tahle symfo-metalová skladba by napovídala, že Ignea je další kapela s dívkou za mikrofonem,..
Rok 2006 byl pro Moonspell velmi úspěšný. Kapela vydala důležitou desku „Memorial“, která byla ve znamení návratů. Prvním byl fakt, že desku produkoval po delší době opět Waldemar Sorychta. Jeho role na nahrávce tím ale nekončila, protože zde figuruje i jako baskytarista. Druhým návratem je přítomnost zpěvačky Birgit Zacher, jež bývala na deskách Moonspell častým hostem a na „Memorial“ hostuje ve dvou skladbách. ..
Kombinovat mezi sebou různé žánry není dnes nic výjimečného. Někdy jde pouze o lehké ovlivnění jednoho stylu druhým, jindy o naprostou a rovnou symbiózu. Nejčastěji se kombinují sobě poměrně podobné žánry. V metalu například death a black metal, častý bývá i mix power a thrash metalu. Celá řada melodických metalových kapel do svého výrazu přibírá moderní prvky, groove riffy, djent a sem tam i ty coreové prvky. Málokdy se však spojují dva docela odlišné styly, ..
Moonspell byli v novém tisíciletí velmi aktivní. Sice se rozloučili s baskytaristou Sergiem Crestanou, ale to je v práci nezastavilo. Rok 2003 přinesl singl „I´ll See You In My Dreams“, což byl soundtrack ke stejhojmennému portugalskému zombie horroru. Vznikl i velice zábavný videoklip, která má vše, co má pořádný céčkový horor mít. Spousty krve, dávku extra černého humoru a naprosto nesmyslný scénář. Skladba samotná má velice agresivní thrash metalové riffy a také trochu industriálních kláves. ..
Hrají už neuvěřitelných dvaatřicet let. Jsou legendami svého žánru a přesto nebudou patřit mezi první kapely, na které si vzpomenete, když se řekne death metal. Řeč je o holandských Sinister. Tahle brutální parta právě vydala své čtrnácté řadové album, které dostalo název „Deformation Of The Holy Realm“ a vyšlo pod křídly Massacre Records. Na nějaký progres zapomeňte, tady vládne pevnou rukou klasický brutal death metal. Ale chlapi mají zkušenosti a vědí, že pouze silou to neuhrají...
Rok 2001 znamenal pro Moonspell vydání pátého studiového alba. Na něj si kapela přizvala finského producenta Hiili Hiilesmaaho, který byl znám svou prací pro HIM či Sentected. Ten měl možná vliv na to, že album „Darkness And Hope“ nepokračovalo v experimentech z let předešlých. Industrial zmizel a přednost dostal klasický gothic rock či metal.
Kapela Sojourner by klidně mohla dávat lekce ze zeměpisu - zpěvák je Američan, žijící ve Švédsku, kytarista je z Nového Zélandu, bubeník z Itálie, basák z Anglie a kytaristka/zpěvačka ze Skotska. To musí značně stěžovat proces nahrávání, ale díky technologiím to (zdá se) klape. Však za pouhých pět let existence kapela stihla nahrát tři desky. Tu nejnovější „Premonitions“ už dokonce u velkého labelu. Popularita Sojourner prudce roste, na poměry atmosférického black metalu vcelku překvapivě...
Jaký je rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem? A dá se někdy určit, zda je daná věc opravdu úspěšná? Moonspell byli uprostřed svého experimentálního období. „Sin/Pecado“ představilo Portugalce jako moderní rockové těleso, ale Moonspell chtěli opět zkusit něco jiného. Poprvé ve své historii nenatáčeli album s Waldemarem Sorychtou a vsadili na producenta Andyho Reillyho, který produkoval třeba výroční verzi desky „Dusk And Her Embrase – The Original Sin“ od Cradle Of Filth,..
Když Katatonia v roce 2018 ohlásila pauzu, nejeden fanoušek měl obavy, na jak dlouho to bude. Na pár let? Napořád? Pochybnosti živily vyjádření kapely o tom, že musí přehodnotit svou budoucnost. Spánek skupiny však měl odůvodnění i ve zdravotních obtížích kytaristy Rogera Öjerssona. Naštěstí pauza nebyla tak dlouhá a již v roce 2019 Katatonia začala koncertovat, a nyní přichází čelní představitelé melancholického metalu s jedenáctým studiovým albem nazvaným „City Burials“. ..
Austrálie sice nechrlí stovky metalových kapel, ale tamní party nejsou v žánru něčím exotickým. Ze země koal a klokanů pochází i mladá pětice Ironstone, která vznikla teprve před dvěma lety a její prvotinou je šestiskladbové EP „Prophecy“. Ironstone se označují jako progresivně metalová skupina, ale je nutné dodat, že s orientací na moderní žánrové vlivy.
Moonspell se dařilo prakticky vše až do chvíle, kdy se museli vypořádat s problémem. Tím byl baskytarista Ares (Joao Pedro), který začal být vůči kapele čím dál více kritický a dokonce si zaregistroval skladbu „Sin“, která byla chystaná pro nové album Moonspell. Situace se vyhrotila až v soudní spor. Pochmurnou náladu vyřešil až příchod nového baskytaristy Sérgio Crestana, chlapíka, který do Portugalska přiletěl z Brazílie...
Na obalu čtvrtého alba protinožců Darker Half „If You Only Knew“ trůní rudě oděný šašek a při bližším pohledu zjistíte, že humorem ani životem již příliš nehýří. Otázku, jaká hudba se může ukrývat za tímto depresivním motivem, zodpoví hned úvodní „Glass Coloured Rose“. Kapela v ní servíruje svižný power metal se silným hlasem zpěváka Vo Simpsona. Refrén je chytlavý, sloky správně „heavy“ a do desky se snadno zaposloucháte. Následující „Falling“ potvrzuje, že Darker Half umí skládat velice pěkné melodie..
Album „Wolfheart“ vystřelilo skupinu strmě vzhůru a zatímco by se mnohým z rychle nabité popularity možná podlomila kolena, Moonspell se s úspěchem alba vyrovnali tím nejlepším možným způsobem – natočili další výtečné a stylotvorné album. Než však vzniklo, odešel kytarista Duarte Picoto, vystupující pod pseudonymem Mantus, který začínal v kapele v době, kdy se ještě jmenovala Morbid God. Později hrál v black metalové bandě Filii Nigrantium Infernalium. Uvolněný post kytaristy v Moonspell zaujal ..
The Wandering je jednočlenný projekt Tomáše Procházky, který si říká jednoduše „T“. Vznik projektu se datuje do roku 2007, kdy T zakládal The Wandering ještě s druhým členem Fastredem, se kterým tou dobou měli i black metalový projekt Ilfirin. Fastred nicméně s The Wandering nepokračoval a T tak zůstal sám. V roce 2010 vyšlo demo „Demotions“ o tři roky později EP „The Forest In Your Name“. Debutová deska dostala zvukomalebný název „Zlatodějství“. I názvy skladeb zní velice pěkně. Je to vždy jen jedno slovo, ..
Portugalsko nikdy nebylo zemí zaslíbenou metalu. Tedy rozhodně ne na konci osmdesátých let. To ale neznamená, že v zemi na samotném západním břehu Evropy by nebyli metaloví fanoušci a nadšenci a nevznikaly tu kapely. Tak třeba v roce 1989 započala nedlouhá, ale důležitá existence sebranky s názvem Morbid God, kterou tvořila pětice mladíků s pseudonymy Tetragrammaton, Baalberith, Malah Fenrir, Mantus a Langsuyar, odhodlaná hrát divoký black metal. ..
Původně „jen“ death/doom metalový projekt s kostrbatým názvem Soliloquium rozběhl Stefan Nordström vznikl už v roce 2011 a od té doby přivedl do metalového světa dvě EP a tři dlouhohrající alba. To třetí vyšlo letos v březnu a jmenuje se „Things We Leave Behind“. Soliloquium zde už figurují jako tříčlenná kapela a připravili si pro posluchače další porci zajímavého melancholického metalu...
Norští Conception nikdy nebyli metalové hvězdy první velikosti, ale rozhodně patří mezi pionýry evropského power metalu, a to zejména jeho progresivnějšího střihu. Mezi znalci žánru mají poměrně kultovní status, vydali čtyři velmi dobře hodnocená alba, ale pak se v roce 1998 odmlčeli na dlouhých dvacet let. Důvod? Jejich zpěvák Roy Khan odešel k americkým Kamelot, se kterými udělal velice pěknou kariéru. Kamelot se šplhali čím dál výše, ..
Purnama znamená v indonéštině „úplněk“. Kapela tohoto jména však nepochází z této exotické země, ale z Turnova“. Čím je možná přece jen trochu exotická, jsou její neskrývané ambice. Nemá sice nějak zvlášť originální image, ale i tak je tato propracovaná (warpainting, oblečení, stylizace válečníků). K novému albu „Flame Of Rebellion“ si Purnama nechala obal namalovat od Lutha Slaughtera z Indonésie (kluci mají tenhle stát asi hodně v oblibě), ..
Brazilští Semblant se konečně vrací. Od vydání jejich minulé desky „Lunar Manifesto“ uběhlo dlouhých šest let, byť pro nás Evropany byla prodleva mezi alby pouze tříletá, neboť na našem kontinentě deska vyšla o dost později než v domovině kapely. V každém případě měla kapela spoustu času na skládání nového materiálu a po minulé nahrávce budí i nemalá očekávání. Jedno je jasné. Senzace v podobě obřích shlédnutích na youtube jako to bylo v případě klipovky „What Lies Ahead“..
From ´neath the castle´s dark retreat,
Írán je pro metal poměrně exotická destinace, ale i zde metalová scéna funguje. Důkazem mohou být metalcoroví Calibre z hlavního města této islámské země. Kapela letos završuje pátý rok své existence, na konci loňského roku vydala debutové album „The Storm Inside“, nabízející pouhých osm skladeb. Hned ta první „Number 13“ se do vás pořádně zakousne. Štiplavý metalcore, dle kterého byste ani náhodou nehádali, že pochází z Persie. Sekavé riffy a drsný growlový zpěv je v refrénu vystřídán melodickým zpěvem. ..
My Dying Bride jsou živoucí legendou a kdyby už nikdy nic nevydali, dali světu hromadu skvělého doom metalu. Přesto si každý fanoušek přál novou nahrávku. Na tu se čekalo dlouhých čtyři a půl roku. Jedním z důvodů byla smutná skutečnost, že malá dcera Aarona Stainthorpea trpěla vážnou nemocí a tak vůdčí osobnost kapely neměla na nahrávání hudby ani pomyšlení. Jak se zdá, nemoc byla zažehnána (doufám, že tomu tak a je držím palce) a tak se konečně dostalo i na nové album...
Každý příběh má svůj počátek a konec. Mezi těmito dvěma body je prostor, který je cestou k vyvrcholení onoho příběhu. Své první album pojmenovali „Počátek“ a konec se jich zatím netýká. Řeč je o olomoucké bandě Sarkonia, která svou prvotinou příjemně rozvířila tuzemské metalové vody. Čtyři roky po "Počátku představují své druhé album, které se jmenuje „Cesta“...
Crematory po minulém albu „Oblivion“ vyhrožovali, že skončí, pokud se nebude deska dobře prodávat a lidi ji budou stahovat. Zůstalo jen u výhružek a německá gothic metalová legenda pokračuje dál. Z kapely odešel kytarista a zpěvák Tosse Basler a byl nahrazen Conniem Andreszkou, známým například z Mystic Prophecy, nicméně seznam kapel, ve kterých působí nebo působil, je opravdu dlouhý)...
Italská pětice Ghost On Mars má ráda sci-fi a to se promítlo do názvu jejich kapely. Skupina existuje pouhé dva roky a tak EP „Lost Signals“ je jejich první vydanou nahrávkou. Ačkoliv chtěli původně spíše hrát post rock či blackgaze, postupem času se vrhali do djentových vod a výsledek je takový, že „Lost Signals“ se dá brát jako progresivně metalové dílo...
Holandští Delain už dnes platí za stálice melodického metalu se zpěvulí v čele. Poslední roky měla jejich tvorba vzestupnou tendenci a loňské EP „Hunter´s Moon“ ukázalo Delain jako pořádně našlapanou kapelu, která se nebojí experimentovat. Například s přitvrzením své hudby a čím dál větší orientací na moderní, téměř djentový zvuk. ..
Kalifornská pětice Suicide Silence si s minulou eponymní deskou solidně na*rala do bot. Málokdy se stane, aby kapela naštvala takřka všechny své fandy. „Suicide Silence“ to kdovíjak nevyhrála ani u kritiky, nicméně rozhodující ukazatel je spokojenost fanoušků. Ti kapele nadávali na sociálních sítích a jejich nespokojenost se projevila také na prodejích, které byly doslova hrůzostrašné (až 163. místo v americké prodejní hitparádě Billboard 200). ..
Jsou skvělé kapely, které se proslaví a jsou i skvělé kapely, které zůstanou vzdáleny nějaké větší popularitě. To je i případ portugalských Apotheus, kteří svou novou deskou „The Far Star“ příjemně překvapili. Ačkoliv Apotheus existují již od roku 2008, na kontě mají teprve dvě desky včetně té aktuální a jedno EP. O to víc album "The Far Star", zní totiž velice vyspěle.
..
Pro milovníky severského metalu nebude jméno Tuomas Saukkonen neznámé. Tenhle chlápek má prsty v mnoha kapelách a projektech, z nichž je v současnosti nejpopulárnější asi Wolfheart, nezanedbatelný význam měli i dneš už neexistující (nebo prozatím spící) Before The Dawn a Black Sun Aeon. Tato uskupení se věnovala převážně melodickému death metalu s více či méně prvky gotiky nebo doomu. Nyní Saukkonen přichází s nahrávkou pod hlavičkou Dawn Of Solace s níž vydal před čtrnácti lety desku ..
Debutové album „New Latitudes“ projektu North Of Soul přišlo na svět v roce 2018 a představilo jeho jediného představitele španělského multiinstrumentalisty Checu Nose jako velice otevřeného muzikanta. Na své si mohli přijít fanoušci Evergrey, Opeth, The Mars Volta, ale také třeba Anathemy či dokonce Carlose Santany. Na sklonku roku 2019 Checu přišel s novou nahrávkou „The Dogma and The Outsider“, obsahující šest nových písní a dvě cover verze...
Od debutové desky „Katharis“ domácích Ereley uběhlo téměř pět let. Kapela se potýkala s personálními problémy, ale jak se zdá, usmálo se na ně konečně štěstí. Nejenže se povedlo dotočit desku „Diablerie“, ale podařilo se ji vydat i u velkého labelu Massacre records. Hudba Ereley se tak dostane do světa...
Skupina Sonus Corona vznikla v roce 2011 ve Finsku, ale v kompletní sestavě byla až o dva roky později. Prvním albem se mohla pochlubit na sklonku roku 2015, nahrávka nesla jméno skupiny a byla vydána samonákladem. Po čtyřech letech se Sonus Corona přihlásili s deskou „Time Is Not On Your Side“. Ačkoliv důležitý je samozřejmě hudební obsah nahrávky, první výtka letí na adresu nepříliš vzhledného obalu...
Dead End Finland mají fajn název, ze kterého je hned jasné, odkud jsou. Tahle melodeathová banda právě vydává svou čtvrtou řadovou desku. O „Inter Vivos“ Dead End Finland tvrdí, že skladby neustále přepracovávali, vylepšovali a vypiplaly k úplné spokojenosti.
Deska obsahuje deset písní a celková stopáž se zastavuje na čtyřiceti minutách, což nazačuje určitou přímočarost alba. ..
Rok 2019 vystřídá letopočet 2020. Takové trochu sci-fi číslo, nemyslíte? Já si na základce představoval, že touhle dobou se tu budeme prohánět v létajících automobilech a svět bude úplně jiný. Třeba že už nebudou války. Jéžiš, já byl ale naivní. Také se tvrdilo, že touto dobou už „cédéčka“ budou mrtvé médium. No úplně tomu tak není. Metal se také příliš nezměnil (naštěstí?) a uplynulý rok přinesl hromadu kvalitních desek. Tady je můj výběr toho, co mě nejvíc bavilo...
Ihsahnovy děti dospěly do Kristových let. Tahouni progresivní norské kapely Leprous jsou stále mladí, ale již velmi zkušení, hrají již osmnáctým rokem. K jejich stylové charakteristice záměrně nepřidávám pojem „rock“ nebo „metal“, protože Leprous se pohybují i v jiných teritoriích. Minulé album „Malina“ ukázalo kapelu jako velice přemýšlivou a také se prezentovalo poněkud komornějším soundem. Leprous metal ani rock nestačil a tak se jali trochu více prozkoumávat i pop. ..
Jsou hudebníci, jejichž tvorbu rozpoznáte po pár vteřinách. To je bezesporu skvělá vizitka, kterou se se může pyšnit i Necrocock, a je jedno, zda zrovna posloucháte jeho sólovky, Master´s Hammer nebo Kaviar Kavalier. Po sérii sólových desek se Necrocock vrací se svým projektem Kaviar Kavalier. Nová deska „Hotel Inkontinental“ vychází dlouhých šest let po „Musik Aus Ordinationen“. ..
Na třetím albu ukrajinských Scarlet se poprvé představuje zpěvačka Ekaterina Kapshuk, se kterou kapela plně zapadá do zažité šablony kapel se ženou u mikrofonu. Hudba Scarleth totiž absorbuje vše současné z metalové scény a může připomínat mnoho dalších kapel se zpěvačkou v čele jako například Beyond The Black, Epica, Delain, či třeba Amaranthe.
Není to ani půl roku a už tu máme další nahrávku Nebula Orionis. Tento projekt pana M42 nedávno vydal EP „Ashes“ a jedná se už o třetí nahrávku (a po "Ashes" Nebula Orions přispěchala hned ještě s dalším kouskem "Plague"), kterou v loňském roce M42 představil!
Postcards From Arkham mi připomínají vesmírnou raketu. Po silném třaskavém startu míří stále výš a výš. Cílevědomost a pracovitost jdou ruku v ruce s nápaditostí. Kapela už má zkušenosti a několik výborných nahrávek za sebou. Nyní vydávají čtvrtou řadovou desku a ta nese poměrně cizorodý název „Øakvyl“. Zajímavostí je, že Marek „Frodys“ Pytlík zhruba před deseti lety měl projekt nazvaný Oakvyl. Kapela si připravila jedno překvapivé eso a to v podobě Jense Bogrena..
Dvojici švédských muzikantů žijících na Filipínách asi příliš představovat nemusím, už jste se s nimi na našem webu setkali. A rozhodně ne v dobrém světle. Dostávali ta nejnižší hodnocení a nabízí se otázka – proč o nich vlastně psát? Vždyť bychom mohli napsat o jiných, lepších skupinách. To je pravda, jenže A Hero For The World to jako správní power metaloví hrdinové nevzdávají a do světa vypouštějí jednu nahrávku za druhou. Proto i my to nevzdáváme...
Temná, ale nepříliš vábná obálka vás uvítá, když si pořídíte desku „Deathwalkers“ od řecké kapely Lightfold. Album je druhým zásekem helénských heavymetalistů, jejichž debut „Time To Believe“ vyšel už před pěti lety. „Deathwalkers“ je vcelku ambiciózní počin. Jednak pro svou více než hodinovou stopáž, a také proto, že jde o koncepční album, vyprávějící o tom, že život a smrt mají význam mnohem větší, než si dokážeme. představit. Vskutku tajemné téma, se kterým jde ruku v ruce i hudební náplň. ..
Non serviam. Nebudu sloužit. Tento slogan neodmyslitelně patří k řecké blackmetalové legendě Rotting Christ. Je to nejen název jednoho jejich alba, ale tato dvě latinská slova se objevují ve spojitosti s nimi prakticky po celou dobu jejich třicetileté kariéry. Toto výročí kapela oslavila novou deskou „The Heretics“), ale také knihou, která má toto motto vetknuté do svého názvu. Knihu sepsal Sakis Tolis (kapelník) a Dayal Patterson, který se už dříve ve svých knihách black metalu věnoval...
Tarja Turunen je v České republice skoro jako doma. Má tu několik koncertů do roka (včetně těch vánočních) a rovněž její desky se tu dobře prodávají. Pravidelně střídá metalové nahrávky s těmi, kde prezentuje klasickou hudbu. Přesto nová deska „In The Raw“ působí tak trochu nenápadně. Tarja má kolem sebe stálý tým lidí a muzikantů a tak „In The Raw“ příliš nepřekvapí. Tedy pokud jste slyšely předchozí dva počiny. Tarja sice deklarovala, že novinka bude pořádně tvrdá, syrová a nepřikrášlená, ..
Vždycky platilo, že jakmile je v klubu Roxy hodně lidí, nastane pořádné horko. A co teprve když je vyprodáno? 28.11.2019 vyprodáno bylo. Přijel totiž Devin Townsend, který se do Roxy vrací pravidelně a má u nás tolik fanoušků, že by klidně snesl i větší prostory. Na návštěvníky koncertu čekaly poměrně přísné podmínky, bylo nutné odevzdat plastové láhve a proběhla rychlá kontrola, zda u sebe nemáte něco nebezpečného. Ne že by se jednalo o něco špatného, ale v jiných klubech jsem se s tím nesetkal..
Leprous a The Ocean na jednom koncertě? Tahle kombinace, která mě 21.11.2019 přilákala do paláce Akropolis, slibovala velký zážitek. Obě kapely jsou totiž známy svou chutí experimentovat a být tak originální. Ještě před nimi se však představili švédští mladíci Port Noir. Akropolis se plnilo a plnilo, bylo tak jasné, že akce bude z hlediska návštěvnosti velice úspěšná. Dokonce i na úvodní kapelu bylo zvědavých mnoho lidí. A dle jejich reakcí se zvědavost změnila na spokojenost. Trojice muzikantů se rozestavěla na podiu..
Velice povedenou ruční kresbou zaujme debutové album „Dethroned“ českobudějovických Dustborn. Kapela vznikla v roce 2017 a tvoří ji bývalí členové čím dál známějších Desire For Sorrow. Dustborn, stejně jako Desire For Sorrow, vychází z melodického black metalu, ačkoliv ve výsledku zní odlišně. Dustborn jsou o něco agresivnější a do jejich hudby značně promlouvá i death metal. Co mají obě formace společné, je přítomnost symfonických prvků. V případě Dustborn se jedná o kombinaci ..
Léto a teplo je už dávno pryč. Stromy ztratily svou zeleň a především se začalo brzo stmívat. Nedostatek slunečních paprsků může vyvolávat špatnou náladu nebo dokonce deprese. Zkrátka ideální období na poslech doom metalu či podobných pochmurně laděných subžánrů. A v prostorách plzeňského divadla „Pod lampou“ se 12.11.2019 konala akce jak stvořená pro milovníky tohoto stylu...
I přes bohatou historii nejsou finští Blackstar Halo příliš známým jménem. Vznikli už v roce 1998 pod jménem Downfall a o čtyři roky později vydali svou debutovou desku „My Last Prayer“. Za dalších šest let však změnili jméno na současné Blackstar Halo a první desku pod touto značkou pojmenovali „Illuminated“. Zajímavostí je, že videoklip k titulní písni natočila společnost Obscure Entertainment, z jejíž dílny vzešly filmy jako Star Wreck či Iron Sky. ..
Lacuna Coil jsou už léta nejúspěšnější Italskou metalovou kapelou. Poctivě si piplají svůj styl a představují pro své fanoušky jistotu. Nyní servírují své deváté album, které nese jméno „Black Anima“ a zdobí jej mystický obal. Deska navazuje na úspěch tři roky staré „Delirium“. Ta přinesla větší důraz na moderní, místy téměř coreový či djentový projev a vydařenou kooperaci mezi oběma zpěváky, když nádherný hlas Cristiny se střídal s Andreovým řevem a chraplákem.
Podobné postupy naleznete i na „Black Anima“. ..
Opeth to s každou další deskou mají těžší a těžší. Jsou na ně kladena velká očekávaní. A není se čemu divit, vždyť mají na kontě skvělé počiny jako „Blackwater Park“, „Damnation“, „Ghost Reveries“ či „Pale Communion“. Dnes patří mezi nejznámější a komerčně nejúspěšnější kapely, hrající progresivní rock či metal. Stále velmi diskutovaným tématem je, zda si tito Švédové k pojmu „prog“ někdy přidají opět „death“. Od desky „Heritage“ totiž kapela změnila směr a oprostila se od death metalových vlivů..
Je pochopitelné, že člověk registruje v první řadě kapely, které se mohou opřít o silnou propagaci a ideálně i o podporu velkého labelu. Jenže skvělé kapely jsou i v metalovém undergroundu. Moc lidí je nezná, protože se zkrátka k nim jejich hudba nedostane. Mezi ně patří i Shadecrown z Finska, kteří na svou debutovou „Agonia“ z roku 2016 navazují velmi povedenou novinkou „Riven“. Shadecrown hrají melodický death/doom metal a zhlédli se v kapelách jako Insomnium či Swallow The Sun. ..
Zrod devátého alba Porcupine Tree má kořeny v úvodu roce 2006. Steven Wilson měl tehdy velice napilno, protože nahrával druhé album Blackfield. Začal však psát i nové skladby pro domovskou kapelu. Ani ostatní členové kapely nezaháleli a tak přibývala jedna píseň za druhou. Trochu překvapí fakt, že pro desku bylo nakonec vybráno „pouhých“ šest songů, což je nejméně v historii kapely. Nutno dodat, že i tak mělo album délku celých padesáti minut. Nahrávka dostala poměrně temný název „Fear Of A Blank Planet“. ..
Vrch, na kterém byl podle bible ukřižován Ježíš Kristus, je zřejmě zároveň ideální jménem pro metalovou kapelu. Pod tímto názvem jsem našel asi dvacet skupin plus několik dalších, které mají zmíněný vrch alespoň jako součást delšího pojmenování. Golgotha se jmenuje i doom metalová skupina ze Španělska, kterou tvoří tři chlapíci a svůj počátek datuje do roku 1992. Jejich hudební kariéru provází veliké mezery mezi vydanými deskami. Do roku 1998 Golgotha vydala dvě řadové desky a pak se sedm let čekalo na třetí...
Na začátku roku 2004 se Porcupine Tree pustili do nahrávání další desky. Než vyšla, stihl Steven Wilson dodělat alba jak pro No-Man, tak pro Blackfield. Se svým kamarádem filmařem Mikem Bennionem navíc napsal scénář k filmu. Snaha snímek natočit rozhodně byla, ale oba tvůrci vždy narazili na finanční problémy, až po mnoha letech přibyla na Wilsonově facebooku zpráva, že se o film pokusí znovu...
Po roce a půl od poslední řadovky se vrací ukrajinský projekt Luna s novou eponymní deskou: V mezičase se DeMort, který za tímto projektem stojí, stihl ještě zapojit do společného splitka s Sorrowfull Land, Postmortal a Fvneral Fvkk „Solitude Vaults: 13 Years Of Domm“. K nové nahrávce bych v základu mohl okopírovat recenzi na minulé album „Swallow Me Leaden Sky“ a nic by se nestalo. On totiž funeral doom metal není žánr, který by se příliš měnil. V případě Luny se dá použít ještě přízvisko „symfonický“. ..
Nové tisíciletí, nový label, nový bubeník. Porcupine Tree přestoupili k velkému labelu Lava Records a chystali vydání nové řadové desky. Ještě před ní se však stalo několik událostí. Steven Wilson vydal nové album se svým projektem No-man, začal spolupracovat s izraelským hudebníkem Avivem Geffenem, díky čemuž vznikla kapela Blackfield a také se spřátelil s lídrem švédské prog metalové skupiny Opeth Mikaelem Akerfeldtem. A právě díky tomuto přátelství začala Wilsona více zajímat metalová hudba...
Kanadští The Agonist asi nejvíc vešli ve známost kvůli působení Alissy White-Gluz, která v této skupině zpívala od jejího začátku v roce 2004. Před pěti lety však přešla do slavných Arch Enemy a The Agonist museli hledat náhradu. Novou zpěvačkou se stala Vicky Psarakis a volba to byla dobrá, protože tahle dáma dovede pořádně řvát, ale i obstojně zpívat. Kanaďani nyní přicházejí s šestou, dosud nejambicióznější, řadovou nahrávkou „Orphans“. The Agonist vždy hráli nabušený energický moderní metal, ..
Šesté album Porcupine Tree „Lightbulb Sun“ se stalo tím nejrychleji nahraným. Vznikalo ihned po dokončení „Stupid Dream“ a kapela si vlastně nedala žádnou pauzu. „Lightbulb Sun“ bylo natočeno za pouhé tři měsíce, přesto působí stejně pečlivě jako jeho předchůdci. Deska vyšla čtrnáct měsíců po té předchozí, tedy v květnu roku 2000, obsahuje deset písní, z nichž většina je o životě. Wilsona unavovala témata jako válka nebo náboženství ..
Porcupine Tree strávili celý rok 1998 nahráváním svého pátého studiového alba, které nakonec vyšlo roku následujícího. Steven Wilson uznal, že se tentokrát mnohem více snažil o psaní písní jako o uměleckou formu, na rozdíl od snahy o rozvoj zvuku jako takového. Album se zkrátka více soustředilo na „písničkovost“ a určitou přístupnost širšímu publiku. Dřívější psychedelie byla upozaděna a schéma písní se zjednodušilo. To však neznamená, že by Porcupine Tree rezignovali na progresivní rock a experimentální přístup. ..
Sonata Arctica vydala svou jubilejní desátou řadovou desku a ta svým obalem může trochu klamat. „Talviö“ (Zimní noc) zobrazuje zimní krajinu, což je pro kapelu typické a může to evokovat, že se bude jednat o klasickou desku Sonaty Arcticy. Jenže tak to opravdu není. Kapela se totiž rozhodně nevrací ke svému projevu ze začátku kariéry. Sonata Arctica se propracovala od power metalových počátků a progového období až k minulému zvláštnímu počinu „The Ninth Hour“, který chvílemi kapelu směřoval..
Doom metal, potažmo jeho další odnože (black/doom, funeral doom, death/doom), dávají poměrně často prostor pro jednočlenné projekty. Jedním z takových je i ukrajinský Raventale. Jistě, tohle hudební těleso funguje i koncertně a má svou „live“ sestavu, nicméně vše se točí kolem jediné ústřední postavy a tou je Astaroth Merc. Je to muzikant, který ještě hraje (nebo hrál) ve spoustě dalších kapel, ale žádné se nedostalo výraznějších úspěchů. ..
„Thy Sky Moves Sideways“ mělo sice příjemný úspěch, ale Porcupine Tree stále nebyli spokojeni. Zejména proto, že album bylo stále někde na pomezí mezí kolektivním a sólovým počinem. Steven Wilson později přiznal, že v té době byl zamilován do myšlenky rockové kapely (tvrdil, že kapely mají jakýsi půvab, který sólové projekty prostě mít nemohou – o dekádu později názor patrně změnil) a chtěl co nejrychleji natočit desku, která vznikne spoluprací celé skupiny...
Holandská Nemesea byla v „nultých“ letech nového tisíciletí považována za velkou naději symfonického (potažmo gotického) metalu. Ostatně Nizozemí vyprodukovalo spoustu žánrových špiček. Ať už to byli Within Temptation, After Forever, Epica či Delain. K nim byla Nemesea i často přirovnávána, alespoň pokud jde o první dvě alba „Mana“ a „In Control“. Poté se cesty kapely ubíraly až k rockovým vodám, ačkoliv se dá říci, že velmi alternativním...
Švédští Darkwater si za šestnáct let fungování vydobyli slušné renomé. Přinejmenším tedy na progresivní scéně. Do roku 2010 vydali pouhé dvě desky a následovala devítiletá mezera. Ta končí s vydáním třetího řadového alba „Human“. Skoro jako by se Darkwater chtěli fanouškům zavděčit tím, že po dlouhé odmlce vydají opravdu masivní hromadu muziky, „Human“ má délku hodinu a čtvrt, což je nejdelší nahrávka jako kapela dosud stvořila...
Od vydání posledního alba italské Levanie uběhlo už pět let, ve kterých se vloni tato pětice připomněla šestnáctiminutovým EP „The Day I Left Apart“. S aktuální nahrávkou „Episode 0“ se Levanii podařilo tuto hrací dobu ještě zkrátit, a rovnou téměř na polovinu. Je otázkou, zda číslovka v názvu může být začátkem delší série nebo předzvěstí třetí řadové desky. Levania se hlásí ke gothic metalcoru, což není úplně špatná charakteristika, nicméně obě položky jsou spíše jen prvky, které jejich hudba obsahuje, ..
Porcupine Tree byli v roce 1994 kompletní kapelou. Stálými členy skupiny se nově stali baskytarista Colin Edwin, bubeník Chris Maitland a klávesák Richard Barbieri. Tedy muzikanti, které Wilson znal ze svého druhého projektu No Man. A protože stále více koncertovali, vznikla první živá nahrávka Porcupine Tree „Spiral Circus“. Obsahovala jen šest skladeb a vyšla pouze na kazetě (tedy do roku 1997, kdy bylo vypuštěno do světa 500 kusů vinylů). Rozhodně věc spíše jen pro sběratele. ..
Finská skupina Northern Genocide se ke svému debutového albu dopracovala až v desátém roce svojí existence. Název jejich prvotiny „Genesis vol. 666“ zní poněkud black metalově, nicméně ačkoliv hudba Northern Genocide prvky tohoto žánru také obsahuje, pasuje k nim spíše škatulka Industriální metal. Jejich muzika je plná elektronických zvuků, industriální atmosféry, ale také agrese...
Steven Wilson slavil úspěch se svou kapelou No-Man. Podařilo se mu podepsat smlouvu s One Little Indian Records, díky tomu mohl nechat svého běžného zaměstnání a stal se z něj profesionální hudebník. Rok 1993 byl pro Wilsona velmi důležitý, a ačkoliv vydal debutovou desku s No-Man, nezapomínal na Porcupine Tree a dokázal za krátkou dobu složit ohromné množství muziky.
V květnu zmíněného roku vyšla deska „Up The Downstair“, která měla být původně dvojalbem...
Temný les, Schwarzwald, Dark Forest anebo také Finsterforst. Všechna čtyři slova znamenají to samé, to poslední navíc i německou folk metalovou kapelu. Finsterforst hrají už od roku 2004 a v těchto dnech pustili do světa svou pátou řadovou desku. Album „Zerfall“ (tedy „Rozpad“) obsahuje pět skladeb. Zdá se to málo, ale album má sedmdesát devět minut! To je extrémní porce muziky, ale dost i o hudbě Finsterforst vypovídá...
Příběh vzniku kapely Porcupine Tree je vskutku zajímavou ukázkou toho, že se někdy vyplatí být drzý. Vznik hudebního tělesa pod tímto názvem se datuje do roku 1987, kdy Steven Wilson a Malcolm Stocks založili projekt, který bude vycházet z psychedelického a progresivního rocku sedmdesátých let. Konec osmdesátých let rozhodně tomuto žánru nepřál, a oba nadšení hudebníci se rozhodli pojmout nový projekt svérázným způsobem..
Švédská Narnia je na power metalové scéně třiadvacet let, tedy pokud započítáme i čtyřletou odmlku, kdy kapela nefungovala. Nyní vydává osmou desku, jež navazuje na tři roky staré eponymní album, prvním, které kapela představila po svém reunionu. A získané zkušenosti se odrážejí v tom, že „From Darkness To Light“ je velice profesionální deska, která má výborný zvuk, nabídne suverénní hráčské výkony a skvělý zpěv...
Německá symfo metalová kapela Brocelian toho za deset let svojí existence příliš mnoho nestihla. V pátém roce jejich života vydala debut „Lifelines“ a nyní, po dalších pěti letech, přichází s novinkou „Guardians Of Brocéliande“, která vychází u Massacre records.
Kapela je čtyřčlenná (bubeník je pouze hostující) a je jak se dnes říká „genderově vyvážená“. Muži obstarali kytaru a baskytaru a ženy housle a zpěv...
Oh Hiroshima je poměrně zajímavý název pro kapelu. Takhle se v roce 2007 pojmenovala post-rocková formace ze Švédska, která do roku 2010 stihla vydat dvě EP a následně přišla s debutovou desku „Resistance Is Futile“ a společně s vydáním tohoto alba začali Oh Hiroshima koncertovat jako regulérní kapela. Oh Hiroshima si dávají na skládání nové hudby záležet a i proto vyšla druhá deska až čtyři roky po debutu, a stejně tak dlouho si museli jejich fanoušci počkat na nahrávku s číslem tři...
Málokterá kapela má tak všeříkající název jako právě Nebula Orionis. Mlhovina Orionu. Vesmír, tajemno, nekonečno. O tom je a tak zní hudba projektu jediného muže, který si říká M42 (jedna z hvězd Orionu) a pochází z ruského Toljatti. Projekt vznikl v roce 2013 a od té doby neuplynul rok, aby pod jeho hlavičkou nevyšla nějaká nahrávka. Poslední dlouhohrající deska vyšla letos a nese název „To Keep The Flame Burning“...
Jedna ze zásadních informací o Mammoth Storm říká, že jejich tři roky stará debutová deska vyšla u Napalm Records, nová nahrávka však již nenese logo vydavatelského kolosu. „Alruna“ vychází u „skromnější“ firmy Argonauta records. Na kvalitu nahrávky to nemá patrně žádný dopad, jen se dílo nedostane k tolika lidem jako pod křídly větší společnosti...
Hudební těleso Fragmentum vzniklo před čtyřmi lety a na kontě má EP „D!verge“ (2018) a zcela čerstvě i debutové album „Pugnacity“.
Ačkoliv nemají tito Belgičané v zádech žádný velký label, podařilo se jim jet severoamerické turné s Children Of Bodom a nyní je čeká několik koncertů v Evropě po boku Soulfly. To je slušný začátek na neznámou kapelu.
Kapela, která se zcela odchyluje od paradigmat a pravidel metalového žánru..., to tvrdí promo o Svet Kant, skupině, která je prý nejexperimentálnějším a nejrozmanitějším kvartetem v Dublinu. Svet Kant vznikli v roce 2011 ještě v Argentině, kde také před šesti lety vyšlo debutové album kapely, ale principál Santiago Kodela následně ze své země odešel do Irska, kde se Sven Kant vydává druhou desku „The Visage Unbiased“. Kapele se nedá upřít snaha hrát experimentální metal a rozmanitost jim také nechybí. ..
Koupit si planetu napadlo partu z Francie, která se věnuje modernímu metalu a to řádně extrémnímu. Buy Jupiter měli na svém kontě doposud dvě EP a nyní vyšli ven se třetím. To dostalo název „Eclipse“. Všechny tři „krátké“ desky pojí lyrický koncept, Buy Jupiter mají rádi sci-fi (však už název to prozrazuje) a především Isaaca Asimova. Dle promo materiálů celá trilogie minialb je inspirována jeho novelou „Eclipse“, osobně se však domnívám, že jde o novelu „Nightfall“ (u nás „Příchod noci“)...
Italské milovníky romantismu Fleshgod Apocylapyse potkaly po vydání úspěšného alba“King“ velké personální problémy. Zpěvák a kytarista Tomasso Riccardi se rozhodl přerušit hudební kariéru a kufry sbalil i kytarista Cristiano Trionfera. Kapela tak zůstal ve třech, přičemž bubeník Francesco Paoli se přesunul ke kytaře a zpěvu. Aby Fleshgod Apocalypse mohli koncertovat, doplnil ie na bicí velezkušený David Folchitto (Stormlord,ex-Kaledon, Edu Falaschi atd.), který hraje snad v deseti bandách zároveň a Fabio Bartoletti, ..
V roce 2019 začali kytaristé Mikko a Janne psát materiál pro debutové album a tento okamžik odstartoval činnost formace Alase. Deska dostala název „Vastaus“, což ve finštině znamená „Odpověď“. A právě finština je jedním ze žolíků Alase. Krom jediné anglicky zpívané písně je deska natočena v rodném jazyce kapely a nutno říct, že je to dobrý krok. Alase se věnují atmosférickému rocku či metalu, ale to je spíš vše zastřešující škatulka jejich muziky. Hodně totiž čerpají z post-rocku..
Švédská Zephyra v čele se zpěvačkou Äsou Netterbrant, kterou jednak nepřehlédnete (na rozdíl od metalových princezen Äsa vypadá jak punková bojovnice), ale především nepřeslechnete, vydává po třech letech novou desku. „Fall.Rise.Conquer.“ zaujme už velice povedenou obálkou, jíž dominuje sestřelená vrána a tmavě modrá barva rané noci. Takřka magický výjev. Samotná náplň alba není tajemná ani za mák. Zephyra totiž pokračuje tam, kde skončila minule a kdo je už zná, nebude překvapen a zklamán..
Po vydání alba "Pray" Crematory nejprve projeli několik festivalů, mezi nimi poněkolikáté i Wacken Open Air a následující jaro 2009 věnovali kratšímu turné především po střední Evropě. Poté se již nerozpakovali a vrhli se k natáčení nové nahrávky. Album „Infinity“ potvrzuje směr, který kapela nabrala na minulém albu, tedy návrat ke gothic metalu. Crematory byli v dobré formě a chtěli natočit rychlý gothic metal s thrash metalovými kytarami. ..
"Vždycky jsme byli fascinováni krásou přírody a autentickým folklórem", prohlašují o sobě bulharští Aegonia, kteří osm let po svém vzniku přichází s debutovým albem „The Forgotten Song“. A jak nejen jejich motto, ale i grafické ztvárnění alba a fotografie napovídají, Aegonia se věnují hudbě, která má blízko k folklóru. Ovšem, kdo by čekal, že kapela vsadí na své rodné kořeny a využije bulharskou lidovou hudbu, bude zklamán. Aegonia hraje folk metal severského rázu. Ano, uslyšíte sice tradiční bulharský nástroj kaval, ..
V roce 2015 se tuzemští cyber metalisté Minority Sound vytáhli se skvělou deskou „Drowner´s Dance“. na které velmi košatým způsobem představili svůj vztah k death metalu, thrashi i šikovnost při využití růzých stylových odboček. Nyní přichází se svým čtvrtým albem „Toxin“, které na tuto cestu navazuje a potvrzuje fakt, že se Minority Sound snaží znít svěže, zábavně a nebýt úplně předvídatelní..
Dva roky po nepříliš záživném albu „Klagenbilder“ vydali Crematory další nahrávku. Dostala název „Pray“ a dominovala ji vcelku obyčejná obálka s modlící se dívkou. Kapela se vrátila k angličtině a především změnila směřování své hudby. Zatímco předešlé desky hodně inklinovaly k elektronice a celkově modernímu metalu, „Pray“ se vrací k samé podstatě Crematory – ke gotice...
Z Finska dorazil debut „From A Dead Channel“ skupiny se zajímavým sci-fi názvem The Phantom Of Phobos. A se science fiction si kapela hodně tyká. V textech, grafickém ztvárnění alba a lehce i v muzice. Zaujmou i pseudonymy členů kapely, která funguje v obsazení I, II, XX a XIX, zajímavý je i formát samotného alba. To totiž krom devíti skladeb první desky obsahuje i druhý disk s EP „The Uninvited“, které má být více cinematické. Kapela za své inspirační zdroje uvádí Nin Inch Nails, Faith No More, The Gathering ..
Dva roky uplynuly od vydání alba „Return Of The Black Butterflies“ finských Red Moon Architect, které přineslo porci kvalitního death/doom metalu. Deska to byla příjemná, nenatahovala stopáž a přitom předala emoce, jaké jsou u žánru obvyklé. Tedy melancholii, zamyšlení nad životem a smrtí. Nyní se kapela vrací s další nahrávkou „Kuura“ a hned z prvního poslechu je zřejmé, že kapela je smutnější, nešťastnější a trochu kašle na poslouchatelnost...
V roce 2006 už pod hlavičkou Massacre Records vydávají Crematory další řadovou desku. Dostává název „Klagenbilder“ a kapela s ní chtěla překvapit. Hovořila o senzační desce, ale jedinou překvapivou věc na ní zůstal fakt, že jako druhé album v jejich kariéře je zpívané kompletně německy. Mateřština Crematory sluší a z tohoto pohledu nešlo o špatný krok. Ostatně úspěch kapely se projevoval hlavně v německy hovořících zemích, zájem o kapelu v ostatních koutech světa spíše slábl...
Pro muzikanta je těžké být bez hudby. Něco takového pocítili i pauzírující Crematory. Nejprve je požádal šéf Nuclear Blast o cover skladby „The Four Horseman“ pro tributní album Metallicy. Práce na něm kapelu zřejmě natolik motivovala, aby došlo k dohodě, že pokud budou Crematory mít čas a budou si moci sami říct, na jak dlouhé turné (či zda vůbec na nějaké) pojedou, tak do reunionu půjdou. V Nuclear na jejich požadavky ohledně volnosti přistoupili..
Po úspěchu alba „Act Seven“ se Crematory příliš nerozpakovali a následující roku vydali další nahrávku. Dostala název „Believe“, který byl namířen směrem všem pochybovačům, co nevěřili v tvorbu kapely. Pokud bych potkal člověka, který Crematory předtím nikdy neslyšel, ale chtěl by je zkusit, doporučím mu právě tuhle desku. Zde je totiž kapela v té nejlepší formě a navíc hudební obsah přesně koresponduje s tím, o čem Crematory jsou...
I kdyby Devin Townsend už nikdy nic nevydal, zanechá po sobě nesmazatelnou stopu a hromadu skvělých desek. Celkem dvacet čtyři (včetně desek SYL a ambientních nahrávek) řadových alb! Další nespočet hostovaček, začátek kariéry se Stevem Vaiem a mnoho desek, na kterých pracoval jako producent (Soilwork, Darkest Hour,GWAR, Stuck Mojo, Bleeding Through atd.). To vše za šestadvacet let. Tenhle pán z Kanady se prostě nezastavuje...
Rok 1998 byl pro Crematory zvláštní. Byl to první rok, kdy od vydání debutu nepředstavili žádnou albovou novinku, kromě krátkého EP pro klubové dýdžeje jim nevyšla žádná deska. Rovněž přišla zásadní změna v sestavě, Crematory se rozloučili se svým zakládajícím členem, kytaristou a doprovodným zpěvákem Lottem. Nahradil jej Matthias Hechler a jeho příchod vlil do kapely novou krev, takže už na jaře následujícícho roku spatřilo světa album „Act Seven“. Název symbolizuje sedmi let existence kapely..
Italská Onydia vznikla poměrně nedávno, přesto to úplní nováčci nejsou, celá trojice členů kapely působila v Elarmir, které společně opustili. V roce 2015, rok před vznikem Onydie, Elarmir vydali skvělé album „Human Wisdom“, kde se kombinovaly styly jako symfo-metal, death metal a také prog. Elarmir před rokem vydali desku „Come, Feel, Action“, která byla víceméně v podobném stylu jako debut, ale jeho kvalit nedosáhla. Na otázku, zda se to povedlo alespoň odpadlíkům v Onydii,..
Crematory dostali skvělou šanci, když podepsali smlouvu s labelem Nuclear Blast. Z Massacre records se vyvázali vydáním desky „Crematory“, která byla překvapivě úspěšná, i když ji kapela natočila tak trochu, aby splnila své smluvní závazky a mohla podepsat s novým vydavatelstvím. V Nuclear Blast kapele věřili a tak mohlo album „Awake“, vyšlo velmi rychle. A kapelu vrátilo na cestu, ze které minulá nahrávka trochu uhnula...
Ions je uskupení, které vzniklo kolem skladatele a kytaristy Jakuba Tirca. Ten před třemi lety nejprve vydal debutovou instrumentální nahrávku pod jménem Introspection. Když se k němu přidal zpěvák Tomáš Shorty Lag, rozhodl se tento projekt (do něhož přibral i bubeníka z Introspection Christophera Geciho). Trojice dala dohromady eponymní album a protože jde o muziku hlavně z hlavy Jakuba Tirca, je založena především na kytaře. ..
Je až obdivuhodné, jak byli Crematory pracovití a cílevědomí. Chtěli uspět a šli za tím tvrdě. V květnu 1996 vyšla jejich čtvrtá, tentokrát eponymní deska. Uběhlo tedy pouhých devět měsíců od vydání „Illusions“! „Crematory“ trochu zklame přebalem, ten není tradičně malovaný, ale je opatřen nevzhledným obrazcem. Markus Jϋllich v jednom rozhovoru zmínil, že chystá desku v němčině, ale nebude se jednat o řadové album, jen takový bonus pro fanoušky. „Crematory“ je však braná jako řadová deska ..
"An evening with Devin Townsend" se odehrál šestý dubnový den v Pražském divadle La Fabrika. Šlo o akustický koncert, také stand up comedy, ale hlavně setkání s Devinem Townsendem. Ve dnech, kdy kanadskému hudebnímu inovátorovi vyšla nová deska „Empath“ nejede klasické turné k této desce, ale vyrazil na sérii akcí, kde vystupuje skromně, sám, jen za doprovodu akustické kytary a ambientu. Rovněž odpovídá na dotazy fanoušků a celkově více povídá, než hraje. ..
Avantasia Tobiase Sammeta je dnes velký pojem. Na dnešní dobu nesmírně komerčně úspěšná metalová opera, na jejíž koncerty chodí tisíce lidí. Den po aprílu navštívil celý ansámbl zcela vyprodané pražské „Forum Karlín“, což představuje návštěvu zhruba čtyř tisícovek fanoušků. Avantasia stejně jako minule (16. března 2016) neměla předkapelu, neboť její show zabere tři a půl hodiny! To se může zdát jako šílená a těžko skousnutelná porce, jenže opak je pravdou. Pro tak velký projekt, jakým Avantasia je..
Říká se, že právě třetí album je pro kapelu rozhodující, aby se ukázalo, zda předchozí desky nebyly jen nějakou „náhodou“, jestli skupina dokáže vydávat kvalitní věci i nadále a opravdu se prosadit. Když v záři 1995 vyšlo album „Illusions“, stalo se z hlediska popularity i stylového posunu pro Crematory milníkem. „Illusions“ je stále ponořené do hlubin extrémního metalu, ale po původním old school death metalu toho už moc nezbylo. Na této desce vládne gothic doom. ..
S odstupem čtyř let mě mrzí, že jsem minulou desku „Compassion Forlorn“ španělských doom metalistů Helevorn ohodnotil jen sedmi a půl bodem, dnes bych byl přinejmenším o bodík štědřejší. Album postupně vyrostlo, jen to chtělo čas. Něco mi říká, že s jejich novinkou „Aamamata“ to bude podobné. Nová nahrávka nese spoustu příbuzných znaků s tou minulou. Už jen tím, že se opět nahrávala v Psychosomatic Studios s M.A.Riutortem a mixoval ji znovu Jens Bogren..
Sejdou se takhle Belgičan, Němec, Fin a Norka a řeknou si: „Pojďme si zahrát nějaký ten symfo-gothic metal.“ Začíná to trochu jako nějaký vtip, ale proces vzniku holandské kapely Imperia to příliš nevystihuje. V roce 2003 u toho totiž kromě této čtveřice byli i dva Holanďané. Tahle mezinárodní parta je fanouškům žánru dobře známá, nicméně do „první ligy“ se zatím nedostala. Po čtyřleté pauze se o to znovu pokouší se svým pátým albem „Flames Of Eternity“...
Nabuzeni úspěchem debutu „Transmigration“ s dalším nahráváním Crematory příliš neotáleli a tak v květnu 1994, pouhý rok po vydání debutu vyšla druhá deska „…Just Dreaming“. Na té už se ke kapele přidal i nový baskytarista Harald Heine, čímž se zrodila „klasická“ a po dlouhá léta stabilní sestava Crematory.
A protože není schopen obejít se bez zázraků, najde si nové, své vlastní zázraky a bude uctívat třeba zaříkávačská kouzla a babská čarování, i když je stokrát buřič, kacíř a neznaboh. - Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Crematory. To je naprosto skvělý název pro deathmetalovou kapelu, nemyslíte? A přesně v tomto žánru začala v roce 1991 kariéra německé skupiny, která od té doby prodělala několik stylových kotrmelců. Počátek devadesátých let byl opravdu ve znamení smrtícího metalu. V únoru 1992 nahráli Crematory v sestavě Felix Stass, Markus Jϋllich, Lotte Först a Graf Von Belzebub své první demo, vyšlo jen na kazetě, obsahovalo pět skladeb (včetně outra) a představilo Crematory jako zajímavou skupinu, ..
Biografie Downcast Twilight je velmi stručná. Kapela udává jako svou domovinu Velkou Británii, nicméně většina muzikantů je z Řecka. Ústřední postavou skupiny je Marios Koutsoukos (Folkheart), zpěvák, klávesák, ale především plodný textař. Kolem jeho textů vyrostli Downcast Twilight. Každé album totiž odkazuje na nějaké historické období. Druhou zásadní postavou kapely je její skladatel, který si říká OGregoMixMaster...
Už od roku 2006 se řekové Dimlight věnují dark metalu, tedy hudbě, ve které naleznete prvky death metalu, doomu ale také gotiky či symfoniky. Důležitou součástí jejich hudební podoby je střídání mužského growlu a ženského hlasu. Ten jsem na minulé desce “The Lost Chapters“ velice chválil, zpěvačka Eva Fourlanou se však rozhodla kapelu opustit, protože se chtěla dál věnovat své vlastní profesionální kariéře. K Dimlight se připojila Mora, jež ji skvěle zastoupila a dokonce má i podobně zabarvený hlas. ..
Čas pádí kupředu a z mladé nadějné kapely jsou již ostřílení matadoři. Dalo by se o nich mluvit jako o tahounech žánru. Finští Swallow The Sun s minulým trojalbem "Songs from the North I, II & III" stvořili svůj opus magnum a už tehdy bylo jasné, že bude nesmírný problém se k něčemu tak obřímu jen přiblížit. Logicky by asi nebylo rozumné přijít dvakrát po sobě s tak velikým projektem a tak kapela tentokrát nabízí "jen" padesát minut dlouhé album, ..
Už jako dítě jsem měl rád encyklopedie. Už dávno jsem si říkal, že by bylo fajn, kdyby vznikla nějaká o české scéně. A Václav Votruba jako by mě vyslyšel a začal vydávat „Knihy kovu“. První vyšla v roce 2016 a pojednávala o extrémních stylech jako death, black či thrash metal, druhá o rok později se věnovala doom metalu a grindcoreu. Nyní je tu třetí díl, který se snaží shrnout co nejvíc o českém a slovenském heavy, power, speed metalu. ..
Docela jsem rád, že progresivci Malum Sky z Walesu nezpívají v mateřštině, jelikož tento jazyk nepatří mezi ty „jednoduché“ a úplně libozvučné. Jejich cesta započala rokem 2014, avšak s nahrávkami jsou, jak se zdá, opatrní, protože o rok později vydali debutové eponymní EP, a teprve nyní druhý zápis do diskografie. Tím je další EP s názvem „Diatribe“. Když si ho pustíte, zjistíte, že dlouhá doba čekání se vyplatila. Ze všech pěti skladeb totiž čiší pečlivost. ..
Jedenáct. Takový je aktuální počet vydaných desek švédské prog/power metalové party Evergrey. S novinkou „The Atlantic“ skupina navazuje na úspěch desek „Hymns For The Broken“ a „The Storm Within“. Obě se pyšnily skvělým vyvážením „starých“ Evergrey a těch řekněme „nových“, tedy perfektně skloubily tvrdé riffování, mnohdy na hranicích extrémního metalu, s pro kapelu typickou melancholií a melodiemi. A „The Atlantic“ s tímto vzorcem nijak neexperimentuje...
Více než čtyři roky trvalo čekání na nový opus z dílny korejských symfoniků Dark Mirror Ov Tragedy, nicméně překvapení to není, protože oni mají ve zvyku své desky vydávat v dlouholetých rozestupech. „The Lunatic Chapters of Heavenly Creatures“ přinesla trochu neobvykle znějící symfo-black metal, který stál především na houslích a postupech, patřících k vážné hudbě. Devizou této pozoruhodné desky bylo i ultrarychlé tempo, ..
Jsou kapely, které měly hodně dobře našlápnuto, ale nedokázaly z různých důvodů zcela naplnit svůj potenciál. K nim patří i němečtí Farmer Boys. Vznikli v roce 1994, o dva roky později vydali debut „Countrified“, který překvapil zajímavým mixem thrash metalu, groove metalu a gotiky, trochu něco jako jemnější Pantera. Druhá deska „Till the Cows Come Home“ inklinovala k nu-metalu a pak přišla změna. Farmer Boys se snažili působit filmově. Ne využitím orchestru, ale přebaly desek, videoklipy a určitou epičností...
Isacaarum patřili mezi naše nejlepší a nejznámější grindové kapely, s koncem roku 2014 však ukončili svou činnost. Přesto vyšla „nová“ nahrávka, nesoucí jméno „Retrorgy“ a nejedná se o řadovku (protože kapela neobnovila stálou aktivitu), ale ani o klasické „best of“. Deska se totiž zaměřuje na skladby z přelomových alb „Curbed“ a „Cunt Hackers“, přičemž všechny byly opět znovu nahrány a také opatřeny novými texty. Ono totiž „Curbed“ v podstatě žádné pořádné texty nemělo..
V Itálii se objevila nová dravá rocková kapela Steelawake a pouhý rok po vzniku vydává stejnojmenné debutové album. Steelawake
tvrdí, že nejsou zaměřeni vyloženě na jeden jediný žánr, který by mohl být v současnosti trendem. Jsou hrdí na každou skladbu a věří, že všechny z nich jsou jedinečné. Je pravda, že Steelawake jsou pestří, ale základ jejich hudby tvoří rock amerického střihu s neučesanou produkcí a zdánlivou syrovostí. ..
Doom metal je poměrně konzervativní žánr, který se sice rozvětvil do různých subžánrů, ale v zásadě zůstává věrný kořenům. Třeba death/doom metal patří k těm nejzatvrzelejším žánrům a když už v něm dochází k nějakému progresu, pak jedině přimícháním nějakého dalšího stylu. Pokud v posledních letech někdo žánr posunul a inovoval, pak například Swallow The Sun, kteří přinesli ohromnou dávku osobitosti a alternativy. nebo třeba Oceans Of Slumber, jenž pojem melancholie dotáhli k dokonalosti...
Po necelých dvou letech své existence si portugalští Dallian troufli svojí debutovou nahrávku natáhnout na téměř sedmdesátiminutový opus. Portugalci hrají symfonický death metal a „Automata“ je vlastně metalovou operou, což je žánr, ke kterému delší stopáž tak nějak patří, protože taková muzika bývá zpravidla řádně epická a velkolepá. A Dallian takoví opravdu jsou, na debutovou desku až překvapivě sebevědomí a jistí. ..
Pod názvem ukrajinského projektu Sorrowful Land se ukrývá ukrajinský samotář Max Molodtsov, která za posledních pět let stihl vydat debutovou desku, EP a nyní i druhé album s názvem „I Remember“, které obsahuje šest rozsáhlých death/doom metalových kompozic. Na aktuální desce však není Max není úplně sám a přizval si zvučné žánrové souputníky, aby mu pomohli se zpěvem. S nadsázkou jako by se Max trochu snažil udělat jakousi doom metalovou obdobu Avantasie...
Čísla letopočtu se mění, stejně jako číslovka označující náš věk. Čím je člověk starší má být rozumnější a využívat lépe svých zkušeností. No nepřijde mi, že by to platilo u mě. Blbosti asi budu vyvádět až do stáří. Stejně jako poslouchat metal. Někoho postupně opouští nadšení nebo dokonce přestane metal poslouchat (většinou kvůli rodině nemá čas už jezdit na koncerty nebo se starat, co zrovna vyšlo nového). Já ale letos opět slyšel mnoho nových alb a zde jich je pár jmenovaných. Nejlepších? Spíš mnou nejvíce oblíbených...
Kdo je nejlepší psychiatr v republice? Komu patří koruna krále houbařů? A kdo je nejlepší vyšetřovatel vražd v okolních lesích? Ano, správně, je to Necrocock. Tento hudební dobrodruh a experimentátor vydává již šesté album (pod touto hlavičkou), které nese název „Křivoklátské martyrium“. Rozdíl mezi deskami „Hudba z psychiatrických pavilonů“ a „Houbařské album“ byl znatelný (kompozice, živelnost, variabilita nápadů), ..
Ve třetím desetiletí existence kapely odstartovala spolu s EP „The Barghest O´ Whitby“ v životě My Dying Bride nová éra. Období archaického zvuku. Zmíněné „épéčko“ v tomto směru zašlo nejdál, ale i následující dvě nahrávky rozhodně vybočují ze soudobé zvukové produkce. Ucelená sestava nahrála v roce 2012 album „A Map Of All Our Failure“, což je opravdu idylický název doom metalové desky. Archaickým zvukem chtěla kapela docílit pocitu,..
Takhle mrazivou nahrávku bych od chlápků z Brazílie vážně nečekal. Jenže z Rio De Janeira dorazila debutová nahrávka „From Presence To Silence“ kapely Loneshore a nic, co by připomínalo Copacabanu, tu nenaleznete. Spíš vás napadne, jestli to není skupina švédských emigrantů, kteří se rozhodli v roce 2014 zakotvit v Lednové řece (překlad názvu města) a založit kapelu. Švédsko je totiž domovinou melancholicky zaměřených spolků jako Katatonia, či progresivního death metalu ve stylu starších Opeth, ..
Rok 2010 byl ve znamení dvacetiletého výročí založení My Dying Bride, teprve však až v květnu roku následujícího vyšla deska „Evinta“. Album k výročí? Kompilace nebo řadová nahrávka? Vše je pravda. „Evinta“ je vším, jen ne tím, co by posluchač od této doom metalové legendy čekal. Deska je zcela nemetalová. My Dying Bride se totiž rozhodli nevydávat klasickou „best ofku“, ale natočit něco speciálního. Rozebrat vlastní tvorbu až na dřeň a poskládat z ní něco nového. ..
Hudba je výlet skrz duši, srdce. S hudbou můžeme zkoumat sami sebe, ale také poznáme celý svět.
Rok 2005 znamenal pro My Dying Bride shrnutí dosavadní kariéry, protože vydali retrospektivní box „Anti-Diluvian Chronicles“ a také skvělé DVD „Sinamorata“. Bubeníka Shauna Taylor-Steelse střídá John Bennet, ovšem jen jako hostující muzikant. Za klávesami je nově Sarah Stanton. V polovině následujícího roku kapela vydala své deváté řadové album „A Line Of Deathless Kings“, které trochu pozměnilo zvuk kapely. To je patrné už z první skladby na albu...
Štědrý den je 24. prosince, ale metaláci ho měli už o dva týdny dřív. Sestava, jaká se sešla 9.prosince v pražském Foru Karlín, se jen tak nevidí. Bloodbath, Hatebreed, Dimmu Borgir a Kreator. Naprostá paráda! Forum Karlín je hala, kde se už konají prakticky všechny větší metalové koncerty (vyjma těch opravdu největších) a její prostory jsou naprosto ideální. Tento koncert byl pro ni ale další pořádnou zkouškou, protože byl „plný dům“ a tlačenice se tvořily ohromné. ..
V roce 2001 měli My Dying Bride opět ucelenou sestavu a od té se očekávala nová deska a tak třináctého listopadu téhož roku spatřilo světlo světa album „The Dreadful Hours“ s trošku podivnou malovanou obálkou, kterou vytvořil frontman kapely Aaron Stainthorpe. Obal desky se znepokojivým výjevem, kde se okřídlená postava snaží nejspíš zabít bránícího se člověka na zemi, sice nepůsobil kdovíjak dechberoucím uměleckým dojmem, jasně však říkal, že muzika uvnitř nebude o kytičkách, ..
Po experimentální desce „34 .788% ... Complete“ se pozici kytaristy rozhodl opustit jeden z původních členů kapely Calvin Robertshaw a stal se z něho tour manažer My Dying Bride. Skupina se rozhodla další album nahrát jen s jedním kytaristou a tím byl stále Andrew Craighan. Nová (v pořadí již šestá) deska vyšla téměř na rok přesně po té předchozí a žánrové kormidlo se stočilo směrem k počátkům kapely . Pokud album "34 .788% ... Complete“ bylo moderní, pak novinka „The Light At The End Of The World“..
Lidská rasa má pouze omezenou životnost a ze své existence má vyčerpáno přesně 34.788%..., tuhle informaci, pocházející ze snu kytaristy Calvina Robertshawa, využili My Dying Bride v roce 1988 pro název nového alba, které se pro kapelu stalo určitým přelomem. Původní sestava byla minulostí, do řad My Dying Bride nastoupil bubeníka Bill Law (ex-Dominion), na koncertech kapela využívala služeb klávesačky Yasmin Ahmed, na albu se však v roli hostujícího muzikanta objevil Keith Appleton..
Finští mladíci External sice začínali s thrash metalem, ale protože členové kapely mají rádi mnoho stylů, jejich hudba postupně nabrala směr k progresivní sféře rocku a metalu. Ne snad, že by External hráli prog metal ve stylu Dream Theater, jsou progresivní spíš v samotném přístupu k tvorbě. Deska má pouze šest skladeb a každá z nich je v trochu jiném žánru, což může posluchače trochu mást, ale External prostě rádi boří hranice mezi styly. Textově se dotýkají současnosti..
Ve stejném roce, kdy vyšlo album „The Angel And The Dark River“ vydali My Dying Bride kompilaci „Trinity“, na které shrnuli všechna doposud vydaná „épéčka“ a hned o rok později přišla další řadovka „Like Gods Of The Sun“, která byla pro kapelu dosti zásadní...
Těžko říci, jestli to vyplynulo ze snahy být přijatelnější pro širší publikum, ale skladby na albu jsou kratší, než bývalo u skupiny zvykem a svým způsobem jsou i jednodušší. Tou dobou byli už My Dying Bride velmi úspěšní..
Rockopera si připravila další příběh a tentokrát se rozhodla stvořit operu hororovou. Dostala název "Vymítač", avšak nečekejte nic dle „filmového“ Vymítače ďábla. Příběh této rockopery je inspirovaný velhartickou pověstí. V souvislosti s kostelem svaté Máří Magdalény a přilehlým hřbitovem se traduje mnoho temných příběhů. Mělo tu docházet k pohanským a satanistickým rituálům, kříšení mrtvých a skrze vyvolávání duchů se tu údajně snažil jeden voják pomstít milé svého zemřelého kamaráda...
My Dying Bride měli nápady a energii. Jako by nevydrželi rok bez vydané nahrávky a tak jen pár měsíců po předchozí desce vydali EP „I Am The Bloody Earth“ a také singl „The Sexuality Of Bereavement“. Přesto se to nepodepisovalo na kvalitě materiálu a naopak se jejich styl stále rozvíjel. Jestliže „As The Flower Withers“ bylo velmi tvrdé, mnohdy death metalové, a „Turn Loose The Swans“ tyto elementy trochu upozadilo, zpomalilo a celkově ještě víc zesmutnělo, pak „The Angel And The Dark River“ šlo ještě dál. ..
Dánská skupina Vola je na světě od roku 2006 a jeií kroky směrem k progovým výšinám nejsou příliš rychlé, vydala totiž kromě tří krátkometrážních nosičů pouze debutové album „Inmazes“. Produkoval ho Jens Bogren (Devin Townsend, Opeth, Katatonia, Arch Enemy atd.) a přineslo kapele poměrně slušný úspěch u fanoušků i hudebních publicistů. Aktuálně vydávaná deska „Applause Of A Distant Crowd“ má ambice protlačit skupinu mezi progresivní smetánku s hudbou,..
Po vydání „As The Flowers Withers“ My Dying Bride pilně koncertovali a rozšiřovali fanouškovskou základnu. Nicméně ani ve vydávání nehodlali slevit z divokého tempa (co půlrok to EP nebo deska) a tak vydali EP „The Thrash Of Naked Limbs“. V turné by kapela pokračovala i nadále, nebýt však zranění ruky jejich bubeníka Ricka Miaha. Po jeho uzdravení začali My Dying Bride nahrávat druhou desku „Turn Loose The Swans“, jež vyšla 11. října 1993. Tou dobou už byl jako stálý člen skupiny přijat houslista a klávesista Martin Powell, ..
Tak k nám ti emigranti přece jen dorazili. A nikoliv z Afriky nebo blízkého východu, ale z Jupiteru. Ne, nejedná se o šíření poplašné zprávy, ale o představení nové desky „Jupiter´s Immigrants“ italských The Moor, kteří ač vznikli už před devíti lety, mají na kontě pouze jeden singl, jedno EP a desku „Year Of The Hunger“ z roku 2012. Novinka je tedy jejich druhým dlouhohrajícím zásekem a mohlo by se zdát, že The Moor mají málo zkušeností, ale v minulosti spolupracovali ..
Pro doom metal je tím nejzásadnějším rok 1990. Vznikla totiž pro žánr zcela určující kapela - My Dying Bride ze západního Yorkshiru v Anglii. Skupinu tvořili zpěvák Aaron Stainthorpe, kytaristé Andrew Craighan a Calwin Robertshaw a bubeník Rick Miah. I bez baskytary vydali demo „Towards The Sinister“, o rok pzději vznikl singl „God Is Alone“, který našel místo i na EP se složitým názvem „Symphonaire Infernus Et Spera Empyrum“ z roku 1992. Na této nahrávce už měla kapela baskytaristu Adriana Jacksona...
Debutové album brazilských Deep Memories "Rebuilding Th Future" je kompletně dílem multiinstrumentalisty a producenta Douglase Martina,který je hlavní postavou tohoto "one man" projektu". Na to, že je album nahrané a vyprodukované jediným člověkem, zní velice dobře. Téměř se ani nepozná, že jej nenahrálo více lidí. Zvuk sice není prvoligový – není vybroušený a čistý jak jsme zvyklí u nahrávek, vycházejících u velkých metalových labelů. To však není na škodu, protože určitá špinavost a nedokonalost soundu ..|
Dnes je 14.9.2025, svátek má Radka
|
| Autor Tomáš Marton |
|
[15.07.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[12.07.2021] [hodnocení: 8/10] |
DARK TRANQUILLITY - We Are The Void
|
[08.07.2021] [hodnocení: 9/10] |
FRAGMENT SOUL - Axiom Of Choice
|
[06.07.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.07.2021] [hodnocení: 9/10/10] |
DARK TRANQUILLITY - Damage Done
|
[24.06.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.06.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.06.2021] [hodnocení: 10/10] |
THE VICIOUS HEAD SOCIETY - Extinction Level Event
|
[16.06.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[12.06.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.06.2021] [hodnocení: 10/10] |
DARK TRANQUILLITY - The Mind´s I
|
[03.06.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
DARK TRANQUILLITY - The Gallery
|
[27.05.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[20.05.2021] [hodnocení: 8/10] |
DARK THE SUNS - Suru Raivosi Sydämeni Pimeydessä
|
[05.05.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[30.04.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.04.2021] [hodnocení: 9/10] |
NEJLEPŠÍ ALBA DRUHÉ DEKÁDY NOVÉHO TISÍCILETÍ PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Supermartonátor
|
[22.04.2021] |
|
[20.04.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.04.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.04.2021] [hodnocení: 10/10] |
|
[09.04.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Steven WILSON - The Future Bites
|
[06.04.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
GOLGOTHA - Remembering the Past - Writing the Future
|
[03.04.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.03.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[17.03.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Anneke VAN GIERSBERGEN - The Darkest Skies Are The Brightest
|
[15.03.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.02.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
DEATH SENTENCE - The Demo Goblin and Dark Days
|
[20.02.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.02.2021] [hodnocení: 8/10] |
RETURN TO VOID - Infinite Silence
|
[10.02.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[06.02.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2020 - Supermartonátor
|
[20.01.2021] |
MITOCHONDRIAL SUN - Sju Pulsarer
|
[17.01.2021] [hodnocení: 5/10] |
|
[12.01.2021] [hodnocení: 8/10] |
MY DYING BRIDE - Macabre Cabaret
|
[09.01.2021] [hodnocení: 8/10] |
SHORES OF NULL - Beyond The Shores (On The Death And Dying)
|
[05.01.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.01.2021] [hodnocení: 7/10] |
KILLER BE KILLED - Reluctant Hero
|
[25.12.2020] [hodnocení: 9/10] |
SÓLSTAFIR - Endless Twilight of Codependent Love
|
[21.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
RED MOON ARCHITECT - Emptiness Weighs the Most
|
[16.12.2020] [hodnocení: 8/10] |
GENUS ORDINIS DEI - Glare Of Deliverance
|
[07.12.2020] [hodnocení: 8/10] |
DRACONIAN - Under A Godless Veil
|
[01.12.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.11.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.11.2020] [hodnocení: 9/10] |
Mikael STANNE (DARK TRANQUILLITY) - Vždycky jde všechno ještě zdokonalit a zlepšit.
|
[21.11.2020] |
|
[19.11.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[13.11.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
ORPHANED LAND - The Never Ending Story of ORwarriOR
|
[12.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.11.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
ORPHANED LAND - El Norra Alila
|
[05.11.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.10.2020] [hodnocení: 8/10] |
MOANING SILENCE - A World Afraid Of Light
|
[21.10.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[14.10.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.10.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[10.10.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[05.10.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
INCEPTION OF ETERNITY - Into Darkness
|
[12.09.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.09.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
SAPIENCY - For Those Who Never Rest
|
[02.09.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.08.2020] [hodnocení: 5/10] |
|
[08.08.2020] [hodnocení: 7/10] |
GREEN CARNATION - Leaves Of Yeasteryear
|
[04.08.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
THE OUTSIDER - From Ancient Gods And Forbidden Books
|
[28.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
PILE OF PRIEST - Pile Of Priest
|
[24.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
MONUMENTUM DAMNATI - In The Tomb Of A Forgotten King
|
[21.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
IGNEA - The Realms of Fire and Death
|
[15.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.07.2020] [hodnocení: 9/10] |
DEMISE OF THE CROWN - Life In The City
|
[05.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
SINISTER - Deformation Of The Holy Realm
|
[29.06.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[25.06.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.06.2020] [hodnocení: 9/10] |
MOONSPELL - The Butterfly Effect
|
[18.06.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.06.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[13.06.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[11.06.2020] [hodnocení: 8/10] |
DARKER HALF - If You Only Knew
|
[07.06.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[04.06.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[02.06.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.05.2020] [hodnocení: 10/10] |
SOLILOQUIUM - Things We Leave Behind
|
[26.05.2020] [hodnocení: 8/10] |
CONCEPTION - State Of Deception
|
[22.05.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.05.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.05.2020] [hodnocení: 8/10] |
Adrian TĂBĂCARU - Lucifer-A rock opera
|
[05.05.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.04.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
MY DYING BRIDE - The Ghost Of Orion
|
[20.04.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.04.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.04.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.03.2020] [hodnocení: 9/10] |
SUICIDE SILENCE - Become The Hunter
|
[09.03.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.02.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[18.02.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
NORTH OF SOUTH - The Dogma and The Outsider
|
[15.02.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.02.2020] [hodnocení: 8/10] |
SONUS CORONA - Time Is Not On Your Side
|
[28.01.2020] [hodnocení: 6/10] |
DEAD END FINLAND - Inter Vivos
|
[24.01.2020] [hodnocení: 7/10] |
Redaktorská bilance roku 2019 - Supermartonátor
|
[15.01.2020] |
|
[13.01.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
KAVIAR KAVALIER - Hotel Inkontinental
|
[08.01.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.01.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[04.01.2020] [hodnocení: 7/10] |
POSTCARDS FROM ARKHAM - Øakvyl
|
[01.01.2020] [hodnocení: 9/10] |
A HERO FOR THE WORLD - The Lion King Rock Opera
|
[31.12.2019] [hodnocení: 2/10] |
|
[30.12.2019] [hodnocení: 6/10] |
DAYAL PATTERSON a SAKIS TOLIS - Non Serviam (oficiální historie Rotting Christ)
|
[27.12.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[04.12.2019] [hodnocení: 9/10] |
DEVIN TOWNSEND, HAKEN - 28.11.2019, klub Roxy, Praha
|
[02.12.2019] |
LEPROUS, THE OCEAN, PORT NOIR - 21.11.2019, Palác Akropolis, Praha
|
[25.11.2019] |
|
[19.11.2019] [hodnocení: 8/10] |
SWALLOW THE SUN, OCTOBER TIDE, OCEANWAKE - 12.11.2019, Divadlo Pod lampou, Plzeň
|
[18.11.2019] |
|
[13.11.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.11.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.10.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[25.10.2019] [hodnocení: 8/10] |
PORCUPINE TREE - Fear Of A Blank Planet
|
[24.10.2019] [hodnocení: 10/10] |
|
[21.10.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.10.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[14.10.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.10.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[09.10.2019] [hodnocení: 7/10] |
PORCUPINE TREE - Lightbulb Sun
|
[03.10.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.09.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.09.2019] [hodnocení: 6/10] |
RAVENTALE - Morphine Dead Gardens
|
[22.09.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[19.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.09.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
PORCUPINE TREE - The Sky Moves Sideways
|
[12.09.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
NORTHERN GENOCIDE - Genesis vol. 666
|
[06.09.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
PORCUPINE TREE - Up The Downstair
|
[05.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.09.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
PORCUPINE TREE - On the Sunday of Life
|
[29.08.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
NARNIA - From Darkness To Light
|
[27.08.2019] [hodnocení: 8/10] |
BROCELIAN - Guardians Of Brocéliande
|
[07.08.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[23.07.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
NEBULA ORIONIS - To Keep The Flame Burning
|
[20.07.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[12.07.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.07.2019] [hodnocení: 4,5/10] |
SVET KANT - The Visage Unbiased
|
[05.07.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[29.06.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[25.06.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[12.06.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.06.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.05.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.05.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[24.05.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.05.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
THE PHANTOM OF PHOBOS - From A Dead Channel
|
[20.05.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[17.05.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[16.05.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[09.05.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.05.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[29.04.2019] [hodnocení: 10/10] |
|
[25.04.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.04.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.04.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.04.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[11.04.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
Devin TOWNSEND - 6.4.2019, La fabrika, Praha
|
[09.04.2019] |
AVANTASIA - 2.4.2019 - Forum Karlín, Praha
|
[08.04.2019] |
|
[04.04.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.04.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[29.03.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[28.03.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.03.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.03.2019] [hodnocení: 9/10] |
DOWNCAST TWILIGHT - Wrath Of Annunaki
|
[11.03.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.02.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
SWALLOW THE SUN - When A Shadow Is Forced Into The Light
|
[25.02.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
Václav VOTRUBA - Kniha kovu III
|
[22.02.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.02.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.02.2019] [hodnocení: 9/10] |
DARK MIRROR OV TRAGEDY - The Lord ov Shadows
|
[05.02.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.01.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[26.01.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.01.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[19.01.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.01.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.01.2019] [hodnocení: 6/10] |
Redaktorská bilance roku 2018 - Supermartonátor
|
[09.01.2019] |
NECROCOCK - Křivoklátské martyrium
|
[01.01.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
MY DYING BRIDE - A Map Of All Our Failure
|
[27.12.2018] [hodnocení: 8/10] |
LONESHORE - From Presence To Silence
|
[21.12.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.12.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.12.2018] [hodnocení: 8/10] |
MY DYING BRIDE - A Line Of Deathless Kings
|
[13.12.2018] [hodnocení: 8/10] |
KREATOR, DIMMU BORGIR, HATEBREED, BLOODBATH - 9.12.2018, Forum Karlín, Praha
|
[12.12.2018] |
MY DYING BRIDE - The Dreadful Hours
|
[06.12.2018] [hodnocení: 10/10] |
MY DYING BRIDE - The Light At The End Of The World
|
[29.11.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
MY DYING BRIDE - 34.788%...Complete
|
[22.11.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.11.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
MY DYING BRIDE - Like Gods Of The Sun
|
[15.11.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
VYMÍTAČ - 7.11.2018 - Rockopera Praha
|
[13.11.2018] |
MY DYING BRIDE - The Angel And The Dark River
|
[08.11.2018] [hodnocení: 9/10] |
VOLA - Applause Of A Distant Crowd
|
[07.11.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
MY DYING BRIDE - Turn Loose The Swans
|
[01.11.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
THE MOOR - Jupiter´s Immigrants
|
[31.10.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
MY DYING BRIDE - As The Flower Withers
|
[25.10.2018] [hodnocení: 9/10] |
DEEP MEMORIES - Rebuilding The Future
|
[24.10.2018] [hodnocení: 6/10] |