A jéje, to nám to Turillovci zase pěkně zazdili. Sotva jsme jim stačili pochválit jejich poslední řadovku, už je na světě docela průměrné épíčko „The Cold Embrace Of Fear“. Stopáž kolem 36. minut byla na první pohled velmi sympatická a dávala prostor k natěšeným představám, jak že si to zase pánové pohrají s velkolepou dramatizací a filmově-soundtrackovým spektáklem. Pánové si opravdu pohráli, bohužel však při tomto tvůrčím skotačení ztratili míru a místo metalové nálože s několika doplňujícími intermezzy ..
Popel popelu, prach prachu...Duchovní poučka, která praví, že se jednoho dne v prach obrátíme a uzavřeme tím další životní cyklus. Spirála bytí každého z nás se zacelí podle dokonalosti, se kterou jsme dokázali plnit smysl naší existence. Někdo tak až na smrtelné posteli zjistí, že cesta materiálního shonu byla slepá, druhý možná zažije nirvánu. Tohle všechno se ovšem v menším měřítku odehrává každý den. Jako speed metalová nirvána by se tak dalo nazvat třetí album francouzských HEAVENLY, ..
Z trojice brazilských kapel si odbudeme tu nejslabší hned v úvodu. TERRA PRIMA letos vyrukovala se svým debutovým albem „And Life Begins“, na němž se opravdu povedl zvuk, který je čisťounký jako pleť Miss Universe. No a tím jsme v podstatě vyjmenovali všechna pozitiva, která tato deska nabízí. Zbytek je totiž mimořádnou přehlídkou nedodělkové, vzhledem k tušenému potenciálu snad až diletantské práce. Je zde plno motivů, které jsou nápadité (např. veselé kytarové riffování v „Life Carries On“..
Druhý zářez speed metalové kolbenky HEAVENLY vychází zhruba rok po debutu „Coming From The Sky“. Ten zajistil francouzům docela slušnou výchozí pozici, což se projevilo zejména hostováním na „Infinite Tour“ pro bohy žánru STRATOVARIUS, které objelo Francii, Holandsko, Belgii, Německo i Českou republiku. Povědomí o spolku Bena Sotta se tak velmi rapidně zvýšilo a nastartovaná kapela honem spěchala do studia (které si symbolicky pojmenovala „Sound Of The Winner Studio“), ..
DEATH ANGEL a EXODUS. Dva kultovní velikáni, kteří shodně v jednom bodu rozpustili své kapely, aby se na počátku milénia dali opět dohromady a nastartovali moderní etapu svých dějin. Jakkoli mám rád obě smečky, vždy u mě o kousek vedli EXODUS se svým technickým a nekompromisně žánrovým thrashem, který dokázal strhnout víc, než nu-metalovými prvky rozhoupané riffy maníků z DEATH ANGEL. Při porovnání novinek obou kapel ale u mě jasně vítězí Anděl Smrti..
HEAVENLY. Kapela, které se většina kritiků štítí jako upír cibule, jelikož představuje ten nejesenciálnější výtažek z tolik opovrhovaného speed metalového žánru. Označují jí za pokleslou, kýčovitou, nepůvodní, zastydlou a bůhví jakou ještě, jen aby nepřišli ani o kousíček pozlátka ze svého zavedeného renomé. My si tady na nic hrát nebudeme a v našem seriálu, který zmapuje první tři alba této francouzské party..
Prezident labelu Frontiers, Ital Serafino Perugino, používá na Michaela Kiskeho snad nějaká kouzla a čáry, protože se mu ho opakovaně daří přemlouvat k učinkování v rock/metalových projektech, a to nikoli jenom v pozici hosta, ale plnohodnotného člena, na kterém je celá záležitost postavena. Po 
Této kapele jsme se už na našich stránkách věnovali. Jednalo se o album „Dragonvarius“, na jehož adresu jsem pěl jenom slova chvály. Přesto je na místě zopakovat, že se ani zdaleka nejedná o typickou speed metalovou sebranku. Pochází totiž z Japonska a do své tvorby pašuje řadu ujetostí typických pro tuto zemi, které budou pro běžného evropského posluchače těžko stravitelné. Navíc se jedná o „one man project“ a kromě ženského zpěvu tak naprostá většina materiálu vzniká na PC mašinkách...
Opravdu příjemná hudební uskupení vznikají v jinak nepříliš pohostinné Ukrajině. Po CONQUEST se na scéně objevilo další želízko v metalovém ohni, které jej rozdmýchává kovářsky mohutným způsobem. U jeho žáru se celkem spolehlivě ohřejí srdce všech metláků, kteří se stále nechávají hýčkat okázalými melodiemi servírovanými na power/spídovém podnose. SUNRISE (jak příznačný název pro kapelu takového ražení!) jsou v současné době považováni za vlajkovou loď ukrajinských melodických vod..
Recenzent-amatér si předměty svých příspěvků z logiky věci vybírá, nemá cenu svůj drahocenný čas trávit nad něčím, co ho nebaví a nic dobrého se o tom napsat nedá. To je pravý důvod, proč jsou výsledná hodnocení většinou vysoká, nikoli tedy, jak by si mohl leckterý rozumbrada vydedukovat, že dotyčný autor vychválí úplně všechno, postrádajíc přitom přísný kritický metr. I přesto se ale vždy nepoštěstí, a přestože vybraná kapela podle jedné či dvou písní na YouTube vypadá docela slibně, dojem z poslechu celého alba zůstane hodně rozpolcený. ..
V recenzi na poslední album RR jsem Tima Tolkkiho nařknul z nudného rockového pragmatismu. Jenže u tohohle chlápka si prostě člověk nemůže být nikdy jistý a u novinky je zase všechno naopak. Zjednodušení kompozičního procesu, návrat k přímočarým melodickým kořenům, silná hitovost a chytlavé klenutí všude, kam ucho doslechne, to je v pořadí třetí deska RR! ..
V recenzi na zatím poslední Pellovo album jsem na jeho adresu namířil až příliš ostnatých slov, když mě poslech „The Crest“ opravdu nebavil. Trochu mě to mrzelo, obzvlášť při vzpomínce na desku „Magic“, která mě naopak dodnes bavit nepřestává a energie z ní sálající mě celkem spolehlivě dobije, ať už se nacházím v jakékoli náladové poloze. A tak pro jakési vyvážení přidávám i recenzi magického díla z roku 1997, které považuji z jakostního hlediska za nejucelenější počin tohoto kytarového introverta.
..
Desku „Return To Heaven Denied“ z roku 1998 považuju za jednu z nejlepších nahrávek novodobých power/speed metalových dějin. V diskografii této italské kapely ale čněla jako růže mezi trním, protože ji žádné z dalších pěti alb nesahalo ani po notové kotníky. A důvod byl (alespoň u třech posledních desek) zřejmý: z kapely odešel tvůrce veškérého úspěchu, Olaf Thorsen a zbylí členové bez něj zůstali bezradní jako vesnickej balík v New Yorku. Jako zázračné zjevení se proto jevily loňské informace,..
Tohle album vyšlo již před dvěma lety, vzhledem k jeho vysoké kvalitě by ale bylo opomenutí recenze nesmírnou škodou. Jedná se o debut, což je trochu s podivem, neboť kapela vznikla už v roce 1998. Celou jednu dekádu tedy potřebovala švýcarská pětice k přípravě materiálu pro svoji první dlouhohrající fošnu, toto neobvykle dlouhé období se ale evidentně zúročilo a deska „A Deep Breath Of Life“ patří k čertovsky podařeným debutům!
..
Polský inseminátor Waldemar Sorychta zplodil už několik hudebních uskupení, přičemž ENEMY OF THE SUN je jeho nejmladším dítkem. Jablko ale samozřejmě zase nepadlo daleko od stromu, takže otcovy stopy jsou jasně čitelné a kdo si rochňal v hudebních postupech GRIP INC., nebude zklamán ani tentokrát. Základní stavební kámen, tedy thrash metal, je zde ovšem ještě více zmodernizován a nabobtnává do široké žánrové podoby. Takže kromě progresivního thrashe uslyšíme i death, nu-metal, řadu elektronických prvků a díky nebývalé..
Dámy a pánové, je mi ctí, že vám mohu představit největší objev letošního roku na poli symfonického speed/power a (lehkého) prog metalu! Možná je předčasné takový ortel vyřknout kousek za půlí sezóny, ale už jen z pohledu statistiky (která přes svoji nudu prostě poskytuje cenné údaje) je výskyt stejně kvalitní smečky hodně nejistý. A že jsou PATHFINDER zatraceně dobří, to je jasné jako facka Heleny Růžičkové. Kdybych si měl ovšem vsadit, ze které země tohle hudební překvapení pochází,..
Na přelomu tisíciletí vydali Argentinci IMPERIO dvě velmi slušná alba. Nejpovedenějšími skladbami z nich dodnes ukájím svůj posluchačský apetit a pecky jako „Sera Una Gran Victoria“ nebo „Voy A Tu Encuentro“jsou doslova balzámem pro moji melodychtivou srdeční soustavu. Jenže od roku 2001 se albová produkce zastavila a nic nenasvědčovalo tomu, že by tomu mělo být ještě někdy jinak. Jako blesk z mrtvého nebe na mě proto zapůsobilo nedávné zjištění, že je na světě ..
Kapela existující přes dvě desetiletí doma užívá legendární status asi jako u nás ARAKAIN, ale protože pochází ze Španělska, je nutné si toto posluchačské zázemí vynásobit čtyřmi. To už je adekvátní stav na to, aby se v koutku muzikantské duše dalo cítit celkem příjemné zadostiučinění. A nutno okamžitě dodat, že satisfakce ze strany věrných fans je naprosto zasloužená a jelikož se asi nedá (stejně jako v případě ARAKAINu) očekávat nějaké světové turné, docela obyvatelům pyrenejského poloostrova závidím,..
Předcházející deska tohoto švédského projektu zněla jako unylý klon SATYRICON z období alba „Rebel Extravaganza“ a byla to nuda k nevydržení. Novinka „Witchkrieg“ zase Nory SATYRICON připomíná, ale tohle srovnání je tentokrát o něco lichotivější, neboť styčné body jsou k nalezení především v energickém výdaji, který celá „all-star“ sestava věnovala do přípravy nového materiálu. Bohužel se tento elán nepodařilo vtělit do kvality kompozičního procesu a prvotní zdání metalové výbušnosti
..
Tihle Italové u nás nedávno zahráli po boku GAMMA RAY a většina kritiků mluvila o jejich vystoupení ve velmi lichotivých formulkách. Já měl o SECRET SPHERE pohříchu jen velmi kusé povědomí a svůj rest jsem tedy koukal rychle napravit. Po pečlivém poslechu všech desek řadím tuhle kapelu k lehčímu nadprůměru s jedinou výjimkou. Tu činí album „Heart And Anger“, které se vyvedlo opravdu náramně a je jednoznačným vrcholem celé diskografie. A nic se na tom nezměnilo ..
Při rozhodování, které ze dvou alb této finské kapely zrecenzuji, nakonec padla volba na to debutové. Na rozdíl od posledního počinu „Hwainoo“ jsem o jeho mladším bratříčkovi nenašel na netu ani jedinou podrobnější zmínku a bylo proto záhodno s tím něco udělat. A pak je tu také důvod osobní. Album „New Dawn“ možná oproti svému nástupci působí z kompozičního hlediska jednodušeji, přesto se mně zamlouvá o poznání více...
Švédská kapela fungující od roku 1999 má na svém kontě dvě alba a obě jsou ve svých kvalitách rozdílná jako den a noc. My se jako gentlemanský zin budeme věnovat tomu povedenému. Progresivní symfo/power/speed metal prezentovaný na „Ozvěnách noční můry“ řadilo nemálo publicistů do svého soukromého „objevu roku“. A není se co divit, vždyť už základní podmínky pro potenciální úspěch byly splněny na jedničku. Zpěv zde totiž obstarává charismatický vokalista Chity Sompala (FIREWIND)..
Krize v Řecku má nedozírné následky pro tamější obyvatele (potažmo celou Evropu) a jeden by řekl, že jim rozhodně není do zpěvu. INNER WISH pocházejí z této země, na jejich aktuálním počinu „No Turning Back“ bychom ale nějaké důkazy o právě probíhající krizi hledali marně. Žádný smutek nebo lítostivá melancholie, ale výbušný a čirou energií nabitý power metal. Navíc evidentně nechyběly finance, což je znát především na perfektní a dokonale čitelné (slyšitelné) zvukové produkci. ..
MAGION - „Close To Eternity“ 2010
Je strašně příjemné, když vaše oblíbená kapela vydává alba frekvencí co rok, to jeden kus. Horší je, když jde taková plackopalba na úkor kvality. Po prvních pár posleších jsem se obával, že se to stalo i v tomto případě. Jenže mé zabouchnutí do tohoto uskupení (konkrétně do hlavního šéfa ReinXeed, Tommyho Johanssona) je natolik urputné, že jsem si tenhle fakt nebyl ochoten připustit a pouštěl si novou desku pořád a pořád dokola. Podle výsledného hodnocení je jasné, že se očekávaná extáze naštěstí opět dostavila.
..
Italové SEVEN GATES fungují už od roku 1999, na svém kontě mají ale pouhé dvě desky, což celkem průkazně dokazuje spletitou historii této kapely. Nejvíce ji poznamenaly personální rošády a trochu záhadné problémy s vydávajícími firmami (jedna z nich např. uvedla jako důvod ukončení smlouvy velkou vzdálenost mezi Brazílií a Itálií!). V sestavě už také nefiguruje zakladatel skupiny, bicmen Paolo Baroni. Podezřele dlouho je rovněž avizována třetí řadovka „Betrayer“, což znamená, že se pohodové..
Hlášku „trick or treat“ používaj malí američtí smradi, když si o tamějším tradičním svátku Halloween chtějí vyžebrat nějakou tu sladkost. Pro nás to ale znamená název kapely, která tak vtipně naznačuje svoji blízkost ke svým idolům HELLOWEEN. K dýním má samozřejmě blízko kde kdo, Italové TRICK OR TREAT ale mají svoji okatou náklonnost od počátku plánovanou, o čemž svědčí název jejich prvního mini-alba „Live Helloween Tribute“ z roku 2003. Není se co divit, páč zpěvák Alessandro Conti ..
S recenzí nových ANNIHILATOR jsem si úmyslně dával na čas, neboť si dobře pamatuji na zážitek z poslední desky Kanaďanů „Metal“, který přicházel velmi postupně a naplno prožít jeho obrovské kouzlo se mně podařilo až tak po dvacátém třicátém poslechu. Můj prvotní přístup k albu „Metal“ byl přitom dosti odtažitý, páč jsem považoval za nehoráznou drzost pojmenovat desku takto sebevědomým názvem. Postupem času jsem ale zjistil, že „Metal“ je stran agrese i melodie tak vyvážená a hlavně promakaná fošna, ..
Páté album Sammetovců s krásně znělým názvem „Mandrake“ by se dalo označit za přelomové, a to zejména z jednoho důvodu, který můžeme shrnout slovem „odklon“. Počínaje touto deskou se totiž EDGUY vrhli na cestu, která vedla od zarputilého power/speedu (nebo také od „teploušských pop melodií“, jak uvedl v jednom rozhovoru Tobias) směrem k rozjásanému heavy rocku. Byl to proces pozvolný a takřka chronologický, proto jsou jeho stopy na „Mandrake“ zatím docela nepatrné. Nicméně jsou...
Hned zkraje si dáme malý test. První otázka zní: máte rádi symfonický speed metal? Druhá: máte ho nejraději ze všech žánrů? Třetí: nevadí vám patos, sentiment a okázalá emotivnost? A poslední dotaz: nevadí vám japonská produkce, zpěv a vše, co s tím souvisí (což kolikrát znamená dost velikou ujetost)? Pokud jste odpověděli záporně byť na jednu jedinou otázku, okamžitě tuto recenzi přestaňte číst, tohle skutečně není muzika pro vás. Japonci DRAGON GUARDIAN totiž přímo bytostně ztělesňují všechny výše uvedené atributy a jejich..
Od desky „Tomorrowland“ uběhly tři roky, ale to je úplně jedno, protože tato doba uplynula pouze v reálu, v časové dimenzi, ve které se pohybují aktéři australských BLACK MAJESTY (s českým bicmenem Pavlem Konvalinkou v sestavě), se nezměnilo vůbec nic a z hudebního hlediska začíná nové album přesně tam, kde to předešlé skončilo. To znamená, že všichni, kterým se produkce těchto metalových protinožců zamlouvá, můžou být naprosto klidní, svoji porci melodického power metalu opět dostanou v míře více než vydatné. ..
Zaplaťpánbů, že v roce 1995 nikdo nechtěl vydat původní skicu této desky s názvem „Savage Poetry“! Pravděpodobně by tak nikdy nedošlo ke znovunahrání, které všemu dodalo ty správné koule s hromadou lákavého sekretu uvnitř. Musím se smát, když čtu, že „The Savage Poetry“ je pouze LEHCE přearanžovaná placka „Savage Poetry“, která vlastně byla prvním dlouhohrajícím počinem EDGUY (ještě před patronátem gramofirmy AFM). Kdepak, obě nahrávky k sobě mají blízko asi jako doktor Nešpor ke chlastu a..
Thrashová kolbenka EXODUS přišla s druhou částí své stylové exhibice a já s tím mám náhle drobný problém. Přes sedmdesát minut trvající šichta už je totiž přece jen trochu moc. I pro mě samotného je to velké překvapení, neboť předešlá alba nahraná v novodobé kariéře této legendární party jsou pro mě zcela lahůdkovými počiny a i díky tomu jsem se na nové album těšil jako malej smrad. Problém asi je, že mi v uších stále zní předešlá deska, kterou jsem sjel snad milionkrát, přičemž ta aktuální přesně kopíruje její mustr..
Tak tohle je prasopal jako kráva!!! Neskutečně nadupanej thrash metal, kterej prosím pochází z Japonska! Všechno má na svědomí maník jménem Manabu Hirose, který je hudebním myslitelem, producentem, ale hlavně štěká do mikrofonu a drhne basu. „Worship“ je druhé album týhle nekompromisní party, přičemž se od debutu vyměnila půlka sestavy, přibyl kytarista, bravurně se vylepšil zvuk a technická preciznost byla vybroušena do mnohem konkrétnější stylové podoby...
Kdyby Luděk Munzar v pořadu „Zpět k pramenům“ hledal počáteční čůrek obrovského jezera popularity, ve kterém dnes plave prsa Tobias Sammet a jeho kumpáni, neměl by s jeho nalezením vůbec žádný problém. Je totiž jasně definovaný a jeho zdroj se nenachází nikde jinde, než v díle „Theater Of Salvation“ z konce tisíciletí. Rok 1999 byl vůbec zlomovým momentem pro řadu dnes už věhlasných spolků, které v té době vydaly počiny, jejichž monstrózní úspěch zásadním způsobem měnil životy všech ..
„All Is Dust“ patří mezi alba, která se příjemně poslouchají a rozhodně jim v konečném výčtu patří nadprůměrná známka, přesto je zážitek po většinu stopáže kalen neustále se vkrádajícím pocitem, že by mohlo být ještě lépe, než nakonec je. Mě osobně to mrzí dvojnásob, neboť ICEWIND svými hudebními mantinely celkem perfektně kopírují hranice, mezi kterými si hovím nejraději. Což znamená power metal kladoucí zásadní důraz na přídavné jméno „melodický“ a zároveň disponující tučnou dávkou podbízivého sladidla..
Matt Smith. Mimořádný, neotřelý, bezbřehý a vzhledem k okolnostem dost možná i Bohem požehnaný talent. Právě on má na svědomí vrcholné metalové dílo „Mirror Of Souls“ z roku 2008, majstrštyk, který vznikne možná tak jednou za pět let. Osvícený, sféricky vypiplaný a duchovním éterem ojíněný power metal prezentovaný na tomto albu byl pokladem pro každého fanouška, který to s tímto stylem myslí alespoň trochu vážně. Pokladem, jehož třpytivost byla dána sofistikovaným propojením strukturovaných power/thrash riffů..
Historie týhle kapely je opravdu spletitá. V osmdesátých letech nahrála dvě alba s klasickým thrashovým feelingem té doby, aby se v zápětí rozpadla. V roce 1998 přišel díky iniciativě basáka Franka Banxe reunion, který odstartoval power metalové období s celkovým počtem čtyř desek. Po posledním z těchto alb, „Of Human Bondage“ (2002) jako by se po nich zase zem slehla. Svůj podíl v tom určitě sehrály personální rošády, které provázely tuhle bandu vlastně po celou dobu její trhané existence..
Je trochu zbožné přání očekávat od Pellových desek NĚCO nového. Něco, co by jim pomohlo vystoupit z už poněkud zatvrdlého kruhu průměrnosti a nudy. Přesto ve mně tato naděje začne růst s ohlášením každé Pellovy novinky a já zas a znova začnu doufat, že by se snad mohl navrátit alespoň zlomek tvůrčí energie z vrcholného obodbí kolem desky „Magic“. Rozčarování, které přichází, když zjistím, že tomu tak zase není, je pokaždé stejně bolavé jako smutné. Ani v případě „The Crest“ jsem těchto emocí nebyl ušetřen..
We live to fight the hand of doom
Japonsko je baštou rychlomelodických kapel a pro řadu z nich představuje díky své kupní síle existenciální záchranu. Je tedy logické, že se i tamější spolky pokoušejí napodobit své evropské kolegy a vytvářet něco jako speed metal. Většinou ale nedovedou jít proti svému etnografickému základu, a tak výsledné nahrávky narazí na přehnanou emotivní okázalost (tak typickou pro tuto zemi) a hrozivý přízvuk vokalisty, kdy je jeho anglo-japonština (nebo prostě jen japonština) pro běžného evropana celkem neposlouchatelná. Jednou z výjimek je právě dnes hodnocená kapela, ..
Žhavý obal s lesbickými vampýrkami je věc, která může vzbudit mírné vzrušení stejně jako lehké pousmání nad jeho kýčovitostí, to podle nátury (a věku) každého posluchače. Volba takto vyhraněného sexy motivu zároveň znamená zvýšenou pozornost recenzentovu, který automaticky očekává podobně laciný hudebný obsah. Kdyby byla ovšem hudba zdařilá, erotický výjev na CD by získal o to pikantější příchuť. Jsem velmi rád, že realita má v tomto případě mnohem blíže k tomu druhému.
..
21. listopad, 1977. Ten den porodila v malém německém městečku Fulda maminka Sammetová chlapce, který dostal jméno Tobias. Tehdy ještě nikdo nemohl vědět, jaký rockový divočák z tohohle malého sviště vyroste a jak moc ovlivní jistou hudební odnož, která se právě v té době rodí a rýsuje ve Velké Británii. Nebude to dlouho trvat a cesty obou těchto živlů se prolnou, aby navždy spojily síly a zpečetily své osudy. Nejprve úsměvně a s dětskou roztomilostí, to když si Tobias ve čtyřech letech oblíbí bratrovu kazetu AC/DC..
Po nekonečných tahanicích s hlavounem MANOWAR, Joeym DeMaiem a jeho firmou Magic Circle Music se Turilliovci konečně ocitli na právnické svobodě a pod hlavičkou nikoho menšího než Nuclear Blast byli schopni vydat dlouho avizované nové album. Jeho náplň byla hotova už v roce 2008, nicméně z výše uvedného důvodu může spatřit světlo světa až nyní. A jako každá neprohraná bitva i tato měla zocelující účinek. Tedy alespoň pokud se hudebního obsahu týká, neboť album „The Frozen Tears Of Angels..
Ano, první tři alba této kapely byla úžasná, ale řekněme si to na rovinu, díky obsahové podobnosti jich bylo právě tak akorát dost. FREEDOM CALL potřebu změny naštěstí zcela správně vycítili, a tak je čtvrtá deska „The Circle Of Life“ o trochu jiná. Především se významně zpomalilo a ze škatulky speed/power se náhle stalo něco jako power rock. Nikdy bych nevěřil, že tohle napíšu, ale celkové ubrání na rychlosti vůbec ničemu nevadí! Duo Zimmermann/Bay má totiž ve skladatelské záloze takové množství melodické ..
Psal se červen roku 2002 a Svoboda si zavolala všechny spíduchtivé příznivce potřetí. Kdy jindy by také měla vyjít novinka oslavného metalu než na rozhraní jara a léta, kdy je veškerý život na Zemi v největším rozpuku a síle. Vzpomínám si, jak jsem si speciálně tohle album jel vlakem koupit do 50 km vzdáleného Hradce Králové. Cesta zpět byla nekonečná a nadrženost na obsah CD skryté pod sytě modrozeleným obalem rostla s každým ujetým kilometrem. ..
Ve svém výběru jsem postupoval podle „zásluh“ kapely během celé dekády, to znamená, že u každé uvádím sice jedno album, ale ocenění platí ve víceméně stejné míře i pro všechny další desky, které tyto skupiny v první desetiletce nového tisíceletí vydaly. Do mého TOP 10 přes toto měřítko těsně neprolezly smečky STRATOVARIUS, SONATA ARCTICA, HELLOWEEN, DRAGONFORCE, RIMORTIS, AVANTASIA a SLAYER. Nezbylo místo ani pro interprety s (pro mě) pouze jedním výjimečný..
HELLOWEEN zdůvodňovali moderní postupy své nahrávky „The Dark Ride“ jako nutnost, kterou si vyžádala doba, neboť podle Weikathových slov byl power metal na přelomu tisíciletí v obrovském útlumu a na okraji posluchačského zájmu. No nevím, v jak moc odlišné části Německa Weiki žjie, ale raketový vzestup jeho krajanů FREEDOM CALL, který zaznamenali po svém debutu (vyšel pouze o rok dříve než „Temná jízda“), svědčí o něčem trochu jiném. Shrňme si to pouze v krátkosti: francouzské turné ..
V roce 1996 natočili STRATOVARIUS album „Episode“, které ve svých neotřelých postupech v podstatě odstartovalo druhou power/speed metalovou vlnu. Ta se vyznačuje především zlepšením ve zvukové oblasti, což je spojeno s celkovou technickou modernizací dodávající tomuto žánru nezbytnou bombastičnost a pompu. Největší přínos druhé éry melodického metalu ovšem spočívá v jejím pevnějším uchopení ze strany skladatelů, kteří zejména na přelomu tisíciletí vnášeli do své tvůrčí práce mnohem jasnější a ..
Každý národ má svůj specifický smysl pro humor. Angličani ho mají rádi sušší, Čechům (kromě Jiřího Paroubka) nevadí ten sebeparodický, Japonci se zase řechtaj tím víc, čím víc je něco ujetý, muslimové oproti tomu nemají žádný smysl pro švandu a vražedně je vytočí, když si někdo udělá prdel z jejich proroka Mohameda. Musí ale také existovat něco jako „brazilský humor“, protože např. kapela SILENT MOON (pocházející právě z „fotbalové“ země) o sobě na svých stránkách tvrdí, že zní (krom jiného) jako DREAM THEATER. ..
Původně se to jevilo jako brilantní nápad. Uvolnit skladby ze sevření elektrického křiváku, obnažit je do lehkého, akusticko/symfonického negližé, které ještě více poodhalí základní melodické křivky, to přece byla nesmírně lákavá představa! Jasně, odvaha členům HELLOWEEN nikdy nechyběla, což dokázali zejména na albech „Chameleon“ a „The Dark Ride“, třebaže ani jedno z těchto alb nebylo (všeobecně) přijato s velkým nadšením. Tentokrát se ovšem nemělo jednat o řadové album, nýbrž o výroční, oslavující 25 let existence této německé legendy. ..
Kdyby neexistoval absolutní řád, jak bychom poznali, že prožíváme chaos? Anebo také: není náhodou schopnost zaznamenat chaos sama o sobě důkazem existence nějakého vyššího a dokonale logického řádu, který nám ve skutečnosti dovoluje se z toho všeho nezbláznit? Kde ale např. v hudební oblasti přesně leží hranice mezi úmyslnou disharmonií a samoúčelným souzvukem několika psychedelických tónů? Jaktože pro někoho začíná být hudba uměním teprve v momentě, kde pro jiného dávno ztratila jakoukoli přitažlivost?..
Překlad názvu tohoto alba by se dal poněkud svévolně interpretovat jako „Hrátky s čertem“, což je titul jedné české pohádky. Čímž nechci říct, že by Andi Deris najednou začal zpívat jako Pepíček Bek, ale je pravda, že zatím poslední řadové album této německé party by pro některé fanoušky pohádkou být mohlo, jelikož jeho povedenost je značná. Navíc je velmi rozmanité, a tak spokojeností může zavrnět jak progresivněji založená odnož posluchačstva, tak i ta konzervativní, která si raději hoví v klasičtějších dýňových polohách. Hudební obsah tentokrát není sevřen víceméně jednotným feelingem..
Tahle švýcarská thrashová smečka na to nejde vůbec chytře. Tak předně netuším, proč si v dnešní informačně přesycené době někdo zvolí za svůj název jméno, které už min. jedna metalová kapelá má. Navíc to je název, který vám díky své (např. herní) provařenosti po zadání do vyhledávače vyjede haldy dalších odkazů, což není dvakrát dobrý způsob, jak nalákat potencionálního posluchače. Když už se pak k nějakým informacím dostanete, hned se vyjeví další bordel, tentokrát v diskografii skupiny...
Jakoby si HELLOWEEN albem „The Dark Ride“ přivolali temnou budoucnost a smůlu, která se rozhodla, že přestane šmejdit po horách a zase trochu pošlape dýňové hlavy. V jistém smyslu se vrátila krize z období kolem desky „Chameleon“, tentokrát ovšem s jiným osazenstvem. Takže proti Weikathovi nestál Michael Kiske, ale dvojice Uli Kusch a Roland Grapow, kteří chtěli převzít otěže kapely a přenést její středobod k modernějším trendům. Jenže za Weikatha si stoupnul Grosskopf s Derisem a společně naopak..
V závěru recenze na poslední album této italské party jsem neskrýval své obrovské očekávání dalšího počinu a modlil se, aby byl alespoň z části tak dokonalý, jako byla deska „New Era Pt. II“. Nemá cenu chodit kolem horké krupicové kaše a tak mi dovolte výsledek odhalit hned v úvodu. Použiji k tomu slova Petra Vichnara z hokejového finále v Naganu, když Petr Svoboda vstřelil vítězný gól Rusům: „JE TO TAM!!! JE TO TAM!!!“
Čert se vyznej v tom, podle jakého klíče přijímají fandové alba této kapely. Po těžkém vědeckém bádání (asi 5ti vteřinách) jsem došel k závěru, že ať už je to jakkoli, určitě není výše prodejnosti přímo úměrná kvalitě jednotlivých placek. Tak např. dnes hodnocené album je po skladatelské stránce naprosto plnohodnotné a vyspělé, přesto se jedná o nejhůře prodávaný počin v celé historii HELLOWEEN. Můj skromný názor je takový, že na samém počátku nového Milénia se tato kapela prostě a jednoduše přejedla...
I v black metalově nenávistném Norsku se dá skládat pohodová, náboženskou tématikou nezatížená muzika. V případě KELDIAN jde navíc o výjimku vskutku příjemnou. Hudební mantinely této kapely by se daly popsat slovy pop a metal. Ale nikoli v zaběhnutném (a trochu scestném) žánrovém vyjádření, ale v uměleckém rozsahu, který se rozpíná od rádiově přítulných melodií, přes rockové přitvrzení a pokud se tempo významně zrychlí, v mžiku se přesuneme až k samotnému speed metalu...
Když si budete pročítat historii této party na jejich oficiálních webovkách, možná se vám stane, že najednou ucítíte nepříjemný zápach. Po očuchání vlastního podpaží a přikrytí dolních končetin ale zjistíte, že smrad nevychází z vašich pórů, nýbrž z monitoru. No a pak vám dojde, že takhle nesmrdí nic jinýho, než samochvála. Velkohubými slovy, popisujícími vlastní tvorbu a um se to tam jen hemží, což ale dokazuje jenom to, že pánové zrovna nejsou moc pokorní a prvotní efekt jejich naparování nemá jiný, než kontraproduktivní účinek..
Z důvodu recenzování diskografie této kapely si týden co týden dopřávám intenzivní „dýňovou“ masáž, abych si osvěžil a někdy i poopravil zakonzervované dojmy z poslechu alb v době jejich vzniku. A tak se někdy stane, že aktuální zážitek předčí ten původní a já jsem nucen své tehdejší názory notně poopravit. Bylo tomu tak např. u předešlého počinu „The Time Of The Oath“, který mě v době vydání nechával víceméně chladným, nový poslech mě ale donutil povýšit tuto desku na mnohem vyšší úroveň...
Tráva (komedie/USA/od 2005)
Tuto kapelu jsem napsal do svého profilu jako „oblíbenou“, a to navzdory tomu, že v té době měla na svém kontě pouze jediné album „Midday Moon“. Jenže to oplývalou takovou dávkou svěží a především originální energie, která o mé okamžité náklonnosti rozhodla už po pár slyšených tónech. Tato deska svým nezaměnitelným, hard rock'n'power metalovým odstínem vnesla nový vítr do žánrových vod a rychlostí světla posunula bárku jménem CARDIANT do první linie vedle těch největších hvězd. Mé netrpělivé pokukování ..
Pozitivní náboj alba "Master Of The Rings" je pryč, utopen v existenciální tíži Nostradamových proroctví, na nichž byl postaven koncept aktuální placky. Takové schéma je skladatelsky i posluchačsky výživné, ale veškerý tajemný podtext není samozřejmě ničím jiným než zástěrkou, pod kterou se ukrývá typický „dýňový“ obsah plný šťavnaté melodické dužniny. Hrátky se strachem, které staví na nebezpečně vycházejícím věštění budoucnosti ovšem dostaly jiný, tentokrát krutě přítomný rozměr, když v průběhu nahrávání desky tragicky zahynul ..
Srovnávání této kapely s GAMMA RAY je už trochu nudné, tentokrát se mu ale opravdu vyhnout nelze. Ne proto, že novinky obou kapel vyšly ve stejné době, ani proto, že je spojuje jméno bicmena Daniela Zimmermanna (alespoň v čase nahrávání, nyní už je Danielovým "zaměstnavatelem" pouze Kai Hansen), ale z jiného, mnohem zásadnějšího důvodu. V nedávné recenzi nového alba GAMMA RAY jsem si stěžoval na jeho odosobněný feeling, který mě iritoval víc než obrovská podobnost desky s těmi předešlými..
Situace uvnitř HELLOWEEN byla v roce 1993 bez jakékoliv dramatizace kritická, balancující nad propastí zániku. Prodejnost alba „Chameleon“ (nejnižší v historii kapely) znamenala „kopačky“ od vydávající firmy EMI a po „propuštění“ neudržitelně manýristického Michaela Kiskeho, stejně jako depresemi trpícího bicmana Ingo Schwichtenberga vyvstala otázka, zda má vůbec cenu pokračovat. Naštěstí náraz na existenční dno zbylé členy nepohřbil, ale naopak je odrazil k nové, neméně zajímavé etapě života...
Další thrashová smečka umyla své kytary a zfoukla letitý prach z nepoužívaných bicích, aby si svým reunionem přihřála polívčičku na boomovém plameni, který, ač se to zdá neuvěřitelné, nabírá na stále mohutnější ohnivosti. Dá se této americké kapele její návrat věřit nebo bude poslech novinky „The Evolution Of Chaos“ doprovázen nepříjemnou pachutí finančního kalkulu? Abych řekl pravdu, od obého trochu. Řezavé riffoviště, které nakrájí váš přehrávač na úhledné cihly určitě nesložil a nenahrál někdo, komu tahla ..
Metalový patos pokaždé smrdí zakuklenou naprděností. Když o víře v "těžký kov" zpívají mladé, hormonama nabuzené máničky, je to ještě pochopitelné (stejně jako u MANOWAR, kteří se tím živí:-)), proč se ale k něčemu takovému snížili věkovití kmeti z GAMMA RAY, tomu opravdu nerozumím. Pokud někdo namítne, že to není poprvé (viz song „Heavy Metal Universe“), budu s ním těžce nesouhlasit, neboť píseň z alba „Power Plant“ byla zpracována s velkým nadhledem, který v propojení s úžasnou melodickou hravostí dodal ..
Hodnotit diskografii HELLOWEEN není díky variabilitě jednotlivých desek určitě žádná nuda. V případě této kapely je to ale tak trochu "něco za něco". Rozmanitost jednotlivých alb byla totiž často příčinou rozervaného lidského klimatu uvnitř skupiny, což není nic příjemného, z dnešního pohledu to ale paradoxně dělá celou historii mnohem zajímavější (už proto, že žádné album "dýní" nebylo vyloženě špatné). Není totiž nic nudnějšího, než když je hudební tvorba konzistentní a neměnná, jakoby zamrzlá v postpubertální etapě života. ..
Odkryji své karty hned v úvodu, k tomuto albu mám velmi osobní vztah. Je to dáno tím, že se mně dostalo do slechů zhruba v době, kdy jsem činil své první metalové krůčky a každou nahrávku, kterých jsem měl tenkrát logicky pomálu, sjížděl přepečlivě a s doslova dětským okouzlením (bylo mně 11 let). Kazeta „Pink Bubbles Go Ape“ byla jednou z těchto „obětí“, nesčetným poslechem jsem odhalil veškeré její mnohdy hodně skryté pikantérie. Byla to má první deska od této kapely, a tak se u mě zároveň nemohlo dostavit ..
V recenzi na předešlé album „Frozen Sky“ jsem tuto ukrajinskou partu strhal jak nasranej fotr plakáty svýho pubertálního syna, jelikož jsem po prvotřídním debutu „Endless Power“ očekával stejně, nebo alespoň podobně vydařeného následovníka. Jenže CONQUEST tenkrát neskutečně vyměkli a po energii, která svojí sytostí kořenila první album nezbylo ani památky. Tuto kapelu jsem tehdy odepsal. Jenže čas schladí i ty nejvypjatější emoce a navíc má tendenci z minulosti vypichovat pěkné momenty před těmi špatnými..
Po roce a půl vychází druhý díl legendárních „keeperů“ a je to úplně jiný pivo než jednička. Možná se to dá přičíst jako jeden z mála kladných bodů vydávající firmě „Noise“, která svým rozhodnutím oddělit oba díly časovou pauzou dopomohla k tomu, aby se vychytaly všechny mouchy, zpevnila hudební struktura a dopilovaly veškeré jemně melodické nuance. Každopádně dvojka působí mnohem kompaktnějším a především vydařenějším dojmem. ..
První z dvojice natolik vzývaných desek, že jsem si pro psaní musel pořídit zlatou klávesnici, jelikož psát recenze na obyčejné, plastové, by dostatečně nerespektovalo odkaz, které dvojalbum „keeperů“ zanechalo. A pakliže jsem u debutového alba HELLOWEEN psal o prvních speed metalových obrysech, které zatím měly pouze nejasný a těžce uchopitelný tvar, právě následná alba dala tomuto stylu betonově pevnou formu. Byla to zásluha dvou zásadních faktorů. Prvním z nich byl zvuk, který z heavy/thrashových riffů ..
Historie této kapely je velmi neobvyklá. Její diskografie obsahuje pouhé dvě desky a obě jsou navíc odlišné jako den a noc. Zatímco dnes hodnocený debut je speed metalovou baštou nejvyšší jakostní kategorie, o tři roky starší přírustek míří ze světelných melodických výšin do temných, progresivně power nu-metalových hvozdů. I tato deska sklidila víceméně kladné recenze, pro mě osobně ale zůstává CYDONIA kapelou jediného alba..
Je to zhruba patnáct let, co Michael Kiske opustil kapelu HELLOWEEN. Potřísnění dýňovou šťávou bylo ale natolik silné, že ze sebe její osudovou lepkavost nedokázal smýt ani po takto dlouhé době, ač se o to, dle svých slov, mnohokrát pokoušel. Ne, odkaz, který zanechal zejména v „Keeper-období“, tu bude navždy a zdá se, že už to pochopil i Michael a jeho rezistentní postoj k metalové hudbě má méně a méně znatelnější obrysy. V emotivně rozrušeném období, které následovalo po odchodu z HELLOWEEN, tomu tak ale určitě nebylo..
Tenhle film je ujetý, šílený, vulgární i zhulený, ale především je vtipný a místy dokonce geniální! Tedy geniální pro rockery, technaři nebo naši rodiče by jeho vychytávky asi tolik neocenili. Hlavní postavou je Jack Black, který je v Americe docela velkou filmovou hvězdou. Byl např. „Těžce zamilován“ do Gwyneth Paltrow, hrál režiséra v Jacksonově „King Kongovi“ nebo si po boku megahvězd zastřílel v masakrózní komedii „Tropická bouře“...
Znepokojující atmosféra hrozivě znějících fanfár uvádí na metalovou scénu nejen toto debutové album, ale i kapelu, která si přes sebevědomou pompéznost intra „Walls Of Jericho“ nemůže být ani náhodou vědoma neskutečně pozitivního ohlasu, který bude ve velmi brzké době následovat a který se začal odvíjet právě s touto deskou. Ohlasu, jenž se postupem času změní v nedobytný kultovní status a který s minimálními výkyvy přetrvá až do dnešních dnů. Píše se rok 1985 a symbol dýně z americké tradice dostává ..
Přes osm let uplynulo od reunionu této legendy z klasické líhně thrash metalu, Bay Area. A znovuseskupení této party patří k těm, kterým se dá bez obav uvěřit, že se nekonalo kvůli finanční nouzi (nebo čemu), ale z pravé a nefalšované touhy po skládání nového materiálu. Dvě alba vzniklá v novodobé historii této kapely to plně dokázala svým energickým nadšením a nemalou tvůrčí invencí. Kdo by přece jenom pořád pochyboval, koncertní projev ho musí přesvědčit definitivně.
..
V éře po NIGHTWISH se „front woman“ kapely nakupily jako seno po žních a všechny si chtěly urvat svůj finanční kus z právě probíhajícího trendu. To znamená, že plno těchto spolků bylo uměle povrchních s hudebně minimálním tvůrčím vkladem. Díky těmto partám se vše, v čem pělo ženské hrdlo, začalo po čase přejídat. Kvantita v sobě utopila kvalitu a tento stav trvá víceméně dodnes. Ale protože čas je nejlepší drtič všeho nepravého, stále více odpadávají komerčně zaměřené spolky a na povrch vylézají opravdové skvosty..
Že budou mít jednou metláci svůj animovaný seriál, který navíc (na rozdíl od metalu jako muziky) nezapadne do těžkého undergroundu a bude slavit významné úspěchy, tak o tom by ještě před nedávným časem pochyboval i těžce zhulený optimista. Jenže pak přišel metalový fanda Brendon Small a wrestlingový promotér Tommy Blacha, všechno čapli z tý správný marketingový stránky a stvořili seriál Metalocalypse, který po své druhé sérii, odvysílané na kabelové stanici „Adult Swim“, snese v pohodě označení kultovní...
„V létě roku 1984 jedou společné turné jedny z největších rockových kapel: SCORPIONS, WHITESNAKE, BON JOVI, všechny prodají milióny desek...až na jednu: ANVIL.“
Ať si říká kdo chce, co chce, speed metalový boom se nikdy nekonal. Je to uměle vytvořený blud, zrozený v hlavách lidí, kteří tento styl nesnáší nebo mu nerozumí, a proto mají tendenci míchat jablka s hruškama libovolných jakostí, všechno to naházet do jednoho pytle a vyřvávat, že toho ovoce je „už nějak moc“. Kdepak, ta pravá odrůda, původně vyšlechtěná speed metalovým zahradníkem Kaiem Hansenem, je pouze jedna a ve skutečnosti jí je zatraceně pomálu. Sadařů je mnoho, ale málokterý z nich dokáže odchytit..
Španělská SARATOGA má na své domácí scéně bezmála legendární status. Pro mě osobně znamená vítaný únik od evropského power metalu. Tedy, ne že by Španělé byli v tomto ohledu nějací vizionáři, ale k pocitu jinakosti úplně stačí fakt, že zpívají ve svém rodném jazyce. Španělština dopuje jejich heavy power příjemnou dávkou jižanské elegance, šmrncu a lehkosti, což jsou faktory, které tak často schází evropským smečkám v tomto ranku, o US power metalu ani nemluvě...
Ono to není zase tak složité. Stačí vzít ty nejobyčejnější melodie a umět s nimi pracovat. To znamená nechtít z nich vymáčkount halasnou pompu, která by jim ubrala na uvěřitelnosti, ale naopak vytěžit z jejich krystalického základu ten nejchutnější extrát. Znamená to také mít vnitřní sílu a nedat se strhnout snobstvím okolí, které na ty nejklasičtější postupy bez špetky progrese kouká s povrchním ..
Řecká kapela, která spolu se STEELWING zvítězila v soutěži „Rock The Nations“, jíž se účastnilo na dvanáct set metalových spolků z celého světa. Kapela, kterou opěvují lídři známých veličin jako jsou KREATOR či LEGION OF THE DAMNED. Kapela, které vítězství pomohlo ke kontraktu s gigalabelem Nuclear Blast a vydalo ji na cestu, která, zdá se, vede až k nebeským výšinám (rozumějte pekelným nížinám) metalové slávy..
Na týhle kapele jsem kdysi ujížděl jako na slupce od banánu a i když si ji v současné době poslechnu tak maximálně jednou do roka, kultovní status bude mít u mě vždy zajištěný. S MANOWAR mám spojených plno zážitků z mých ranějších metalových let, ke kterým silácká a nikdy nekončící věrnost tomuto stylu sedla jako prdel na mísu. S odchodem teen hormonů do důchodového věku ale zmizela i má touha po tvrďáckých gestech a klišé všeho druhu, takže dnes ..
Neobarokní speed metal s operním, v tomto případě dokonce dvojnásobným ženským zpěvem! Tento žánrový oddenek dává smysl každému, kdo si rád poslechne třeba Vivaldiho, neboť je více než zřejmé, že jeho kompozice nesou s dnešním spídem velmi totožné stavební prvky. Jasně čitelné, éterické a do notového promile vypointové melodie platily o dvě století dříve stejně, jako platí nyní, kdy elementární melodickou energii dopuje rychlost jdoucí ruku v ruce s dnešní uspěchanou dobou. Spojení vážné hudby, rychlé rytmiky ..
Nutné k přežití (dobrodružný/USA,Velká Británie/od 2006) 
Axel Rudi Pell na fetu! Tak by se dala ve zkratce definovat hudba těchto brazilců, kteří svůj heavy metal sytí takovou dávkou endorfinového nadšení, že ačkoliv základ songů vychází z těch nejklasičtějších postupů, není možné zaujmout k jejich tvorbě apatický postoj (který se tak často dostavuje u produkce zmíněného Pella). Minimální reakce při poslechu desek kapely Hibria bude..
Tahle parta hodně klame svým anarchistickým názvem, páč se nejedná o nic jiného, než o pompézní hard rock se silným retro odstínem. Tedy další mince do letošní velmi bohaté studnice vyšlých alb v daném ranku. Otázkou je, jak vysoká je její cennost, zda hudebně nominální hodnota zmíněnou studnici zase o něco více prozlatí nebo její lesk naopak o něco zmenší. Podle čísla pod recenzí je jasné, že realita má mnohem blíže k tomu prvnímu. Aby také ne, vezmeme-li v úvahu velezkušené umělce, kteří se na tomto projektu podíleli. ..
Němci se nám rozhodli uštědřit další historickou lekci, a tak po jejich hudební rekonstrukci „Bitvy u Hattinu“ zavítáme až k samotnému Napoleonovi. Koncept je sice pěkná věc, ale když ho nepodpoří dostatečně dramatická muzikální vložka, výsledek může být o to více tristní. V závěru poslední recenze druhého alba CRYSTALLION jsem doufal právě ve větší soustředění na propracovanost hudebního obsahu, to jsem ale nemohl tušit, jakým směrem tahle parta posune své hranice..
SLAYER jsou jednou z mála jistot v současném abnormálně nestabilním světě. Určitě od nich nemůžeme očekávat, že by jim ruplo v koulích a začali koketovat třeba se symfonickým orchestrem, nebo že by ego některého ze čtyř muzikantských osobností přerostlo jedno druhé, objevily se nějaké bulvární kachny a pak by se o tom natočil sebezpytující dokument. Ne, nové, v krvi až po okraj fermentované album, je zase thrash metal poctivej jako Arayova hříva a ostrej jako špičky Kingových kérek. Smrtelně nehostinný..
Tihle Švédové mají zřejmě moc rádi kouzlo noci, a tak si jí pro jistotu napálili jak do názvu kapely, tak do názvu svého debutu. NIGHTSCAPE ale drhnou speed metal, takže žádnou depku „z absence světla“ nečekejme. Jak vidno z obalu alba, jako miliony dalších mají také zálibu v měsíčním svitu, a stejně jako ostatním, ani jim se v tomto výjevu nedaří atmosféře úplňku byť jen přiblížit. Ovšem samotná hudba může mít s úplňkem jistou souvislost. A sice, že deska „Symphony Of The Night“ chvílemi zní, ..
Studiový projekt v čele s legendárním Joe Lynn Turnerem nepřináší na poli melodického hard rocku vůbec nic nového. Tak, to bychom měli odbitou kritickou „povinnost“ a honem pryč od těchto zbytečných formalit, od teď bude ruka recenzenta vedena výhradně jeho pocity. Ty jediné totiž mohou být tím hlavním arbitrem, který v nekonečné řadě letos vycházejících desek v daném ranku rychle a jasně určí postupující do dalších kol. A v tomto případě dokonce i jednoho z vítězů. ..
Z vesmírného plutí předešlé desky se tentokrát přesouváme někam do 18. až 19. století, konkrétně k tématu pistolnických soubojů, ve kterých si to chlapi byli schopni kvůli svým láskám rozdat na smrtelnou férovku. Moment brutality se zde tře o vrcholný romantismus, do deseti osudných kroků se vejde tolik pocitů a emocí, jako do celého života průměrného člověka 21. století. Ideální motiv pro mrazivý (ačkoliv zdaleka ne dokonalý) obal desky. A také příležitost pro hrátky s názvem alba, kterým kapela vtipně připomíná..
S touhle kapelou nemůžete šlápnou vedle, ať už si od ní pustíte cokoliv. To se totiž může stát pouze v případě, když je cesta k výsledné nahrávce strojově koncipována, složitě vymýšlena a dedukována. U tvorby Stevena Wilsona tomu tak nikdy nebylo. On své umění tvoří intuitivně, vycházejíc přitom z impulzů nejvnitřnějšího rozpoložení, neduálně, bez ohledu na vnější okolí a polaritu mysli. Tato sféra je pro všechny lidi dostupná, proto když se na ní kdykoli při poslechu dokážeme napojit, splyneme s hudbou ..
„Grounded“ může znamenat, že má někdo zaracha a u METALIUM to skutečně vypadá tak, že je na poslední tři roky někdo zamknul ve studiu a nedovolil jim ani na chvíli vylézt na denní světlo. Jinak si totiž těžko dovedu vysvětlit produktivní rovnici „co rok, to deska“. Nejsem příznivcem takto zběsilého tempa, protože, co si budeme povídat, málokterá kapela má na to, aby byla schopna plivat jedno album za druhým a přitom pokaždé přijít s něčím novým, co by jednotlivá díla nějak výrazně diferencovalo. ..
Olafu Lenkovi se nedá upřít, že za dlouhá léta produkce své kapely dokázal vytvořit originální zvuk, který ji umožňuje rozpoznat už po několika zahraných tónech. Nic na tom nezměnily ani vokální převraty, jelikož všechna tři hrdla, která zatím pěla na osmi deskách AT VANCE, jsou velmi typově podobná. Problém je, že jedním z aspektů okamžitého rozpoznání jsou zároveň skladatelské postupy, které velmi splývají a snad jen ortodoxní fanoušek by dokázal přesně určit, z kterého alba je ta která píseň. Novinka tuto tvůrčí zakořeněnost ještě umocňuje...
Amíci CELLADOR plánují ještě letos vydat své druhé album s názvem „For All Or Nothing“, tak se zkusme podívat na jejich 3 roky starý debut, abychom zjistili, zda je nutné se alespoň trochu vzrušovat hřejivým očekáváním nebo zůstat v ledovém poklidu.
Nedávno jsme recenzovali poslední album této party, ale protože dobrého není nikdy dost, vrátíme se o 2 roky zpátky a koukneme se na noty další desce britů MAGNUM. Tehdejší salvy nadšení trochu umírníme, jelikož tvořivé svalstvo Tonyho Clarkina nebylo tentokrát pojeno dostatečně kompaktním vazivem, aby strhávalo pozornost po celou dobu stopáže alba. Přesto je to pořád o obrovském nadhledu a pohodě, a i přes pár slabších momentů zde nalezneme místa, která mají potenciál posluchače doslova omráčit. ..
Francie nabídla melodickému světu HEAVENLY a už jen díky tomu se o ní může směle říkat, že neexistuje zbytečně :-). Samozřejmě ale nejen touto kapelou tamější scéna dýchá, své docela ostré růžky z jejího podhoubí vystrkují např. i dnes hodnocení ALKEMYST. Těm vychází (možná překvapivě) reedice jejich debutu „Meeting In The Mist“, pro nás tedy ideální příležitost podívat se na ně blíž...
Kapela GAIA EPICUS působí jako totální úkaz! V době, kdy každej lamentuje nad konzervatismem rychlého metalu se nekoukají nalevo napravo, drhnou si ten svůj nejklišovitější heavy speed, bez jakéhokoliv náznaku inovace a všechno ostatní je jim u prdele. Musím říct, že mně takový přístup nevadí. Horší je, že GAIA EPICUS dokáže zaujmout na každém ze svých alb pouze lokálně, nikdy ne komplexně (což někdy platí dokonce i v rámci písní samotných) a navíc jejich tvorba až příliš okatě (tedy sluchatě) vykrádá známější ..
Retro recenze placky „Return To Heaven Denied“ nás vrací o 11 let zpátky. Hlavním důvodem, proč se zabývat takto letitým dílem je fakt, že album „RTHD“ patří mezi milníky žánru, skvost, který se podaří natočit jen párkrát za dlouhodobou dekádu. A pro Italy LABYRINTH je tato deska přelomem dvojnásobným, neboť se jim na její kvalitu a úspěch (ale i žánrově vymakanou strukturu) už nikdy navázat nepovedlo. Jsou si toho patrně velmi dobře vědomi, neboť na začátek příštího roku připravují „Return To Heaven..
Málokterá kapela si dnes může dovolit hazard v podobě tvůrčích zvratů a zásadnějšího překopání základů, na kterých vystavěla předchozí alba a svůj případný úspěch. Internetem rozmazlený posluchač chce mít své jisté a když mu to některá banda nenabídne, v zástupu čekají desítky dalších. Ovšem jsou skupiny, jako je SONATA ARCTICA, které si to dovolit mohou a vůbec přitom neutrpí nějaký dramatický úbytek v řadách svých „ultras“. Jejich fandové je totiž nepovrchně milují, takže jim akceptují všechny progresivně ..
Hned zkraje mi prosím dovolte učinit jedno zásadní prohlášení: VADER jsou podle mého mínění (společně s MORBID ANGEL) nejlepší death metalová kapela všech dob! Přiznávám, že kromě x zásadních faktorů má na tomto (velmi subjektivním) soudu svůj nemalý podíl fakt, že tahle skupina pochází ze sousedního Polska, tedy země v lecčems podobné té naší. Na druhou stranu mně vždycky přišlo úsměvné, že takováto banda vypadne z tak hluboce nábožensky dogmatického státu. Mé bydliště se nachází 10 km od polských hranic a snad mohu říct..
Dámy a pánové, bez zbytečnejch cavyků vám to vybleju rovnou: máte-li v nikdy nekončící oblibě kultovní album S.O.D. „Speak English Or Die“ nebo jeho ještě vypiplanější živý klon, ihned přestaňte číst a okamžitě si pořiďte novou placku MUNICIPAL WASTE. Lepší HC thrashing, než produkují tihle amíci, v současné době totiž neseženete! Takhle by se dalo v klídku skončit, ale jelikož máme v redakci právo na chleba se solí až v případě napsání přísně určeného počtu řádků, musím pokračovat dál...
Již pár let probíhá thrashový boom, kdy je všechno, co jen trochu smrdí tímto stylem hltáno po kilech. Boom, který má takovou moc, že donutí dokonce i některé ostřílené harcovníky k vydání svých nejlepších alb kariéry (ARTILLERY, TANKARD), další pak k neustálému posouvání svých vysoko postavených laťek (EXODUS, TESTAMENT, KREATOR). Pro nás, kteří thrash milujeme, to pak znamená pravou posluchačskou extázi, která dovoluje luxus v podobě vybírání si těch nejlepších soust, přičemž nikdy nehrozí pocit nedostatku...
Těžko psát recenzi na nové album od člověka, kterého máte opravdu hodně rádi, když o něm zároveň ani při vypětí všech oko přihmouřujících sil nemůžete napsat nic zvlášť pochvalného. Tima Tolkkiho mám zarytého hodně hluboko pod srdeční krustou, pročež jsem nyní ve velkých rozpacích. Je totiž evidentní, že se Timo dostává ze svých depek. Ty jsem mu v žádném případě nepřál a při každé zprávě o jeho psychických problémech mně přeběhlo studené mrazivo po kůži. Jenže ono je teď jasné, že zde platila stará ..
Mám Aleše Brichtu rád. Stál jsem na jeho straně i v době, kdy ho všichni mí kámoši odvrhli za jeho eskapády na Tv Nova (které pokračují do teď). Bral jsem to vždycky jako povinnou daň naší malé země, která svou ubohou kupní silou nedokáže uživit a vyhýčkat rock-metalovou hvězdu, která je pak nutná šaškovat v popovým mainstreamu. Jsem si celkem jistej, že to Aleše nikdy nijak zvlášť nebavilo. K jeho cti navíc svědčí fakt, že v přísně komerčních podmínkách zachovával svojí nekonvenční image a že ..
Druhá deska hard rockových melodiků PREY vychází čtyři roky po prvotině "The Hunter", což byl mimořádně vydařený debut, plný hitové energie a plamenných melodií, které cheatovaly muziku čtveřice Švédů do zážitkově nadprůměrných levelů. Proto jsem se velmi těšil na dnes hodnocené album, od kterého jsem v koutcích melodické duše toužebně očekával, že vysoce nastavenou laťku kvality posune ještě o nějaký ten stupínek výše, nebo že přinejmenším dosavadní výškový rekord vyrovná. Jenže Švédové se ..
Byli takhle jednou v Anglii čtyři metaloví mlíčňáci, kteří právě s odřenejma ušima absolvovali Střední Odborné Učiliště thrash metalové řezničiny a hned se usmysleli, že jejich umění je již natolik dostačující, aby si udělali svoji vlastní zabijačku. S minimem zkušeností, zato s patronátem jednoho z gurů oboru, panem mistrem Jamesem Murphym. K dispozici pak dostali řeznický špalek, na kterém už sekali své riffy (ne zrovna styloví kolegové) CHIMAIRA nebo DAATH. O produkci svého posvícení ..
Druhé album Němců přináší velké změny. Ta největší je změnou hrdelní. S novým zpěvákem Ecki Singerem (zajímavé příjmení, pokud ovšem nejde o pseudonym, pak by to naopak vůbec zajímavé nebylo) přichází ovšem i podstatná změna hudební. "My Inner Demon" je oproti debutu "The Legend Of Safar" úplně jiný kafe. První album bylo "rozpustné", (převážně) speed metalové cappucino, dvojka je těžký, heavy power metalově "lógrovitý turek". A bohužel ubylo i melodického sladidla, ze zhruba tří na sotva půl lžičky...
Metalová opera made in Brazil pokračuje. Na místo, kde skončil debut "Luxaeterna" z roku 2005, plynule navazuje druhé album "Shambala". Mnohem více než o regulérním řadovém albu se tedy dá mluvit o hudebním sequelu, který naplno čerpá z odkazu první desky. A bohužel, jak už to tak u sequelů bývá, i zde jde nejvíce o vyždímání toho nejúspěšnějšího z jedničky, aniž by přitom dílo jakkoli dramaturgicky nabobtnalo. Změny, jež album nabízí, jsou pouze kosmetického rázu a protože už chybí moment překvapení..
Další z německých příspěvků do power/speed metalové studnice. Možná by nebylo od věci z psychologického hlediska zjistit, proč zrovna z tohoto historicky tak brutálního státu pochází nejvíc kapel hrající pozitivní, melodiemi a osvěžující rychlostí narvaný metal. Odpověď by klidně mohla znít: právě proto! Nehodlám zde ale srovnávat nesrovnatelné, osobně jsem rád za každou bandu, ze které je cítit to správné zapálení pro věc, jemuž zároveň nechybí bohatý tvůrčí potenciál plodící silné, klidně i vypjaté či okázalé melodické ..
Na otázku, co se vám vybaví ve spojitosti se slovem Brazílie, odpoví průměrný smrtelník nejčastěji fotbal, karneval v Rio De Janeiru či pláže Copacabana (které nám Čechům navždy znechutila Helenka Vondráčková svojí stejnojmennou písní). Položíte-li ale tuhle otázku vysoce kulturnímu člověku, jakým je třeba metalista, jeho první odpověď nemůže a nesmí být jiná než SEPULTURA. Co ale další kapely (když se CAVALERA CONSPIRACY nepočítá)? To už bude záležet na konkrétní škatuli, které kdo holduje. Death metláci ..
Dlouho, opravdu dlouho jsem se rozmýšlel, zda-li se mám pustit do recenzování debutového alba rakušanů DIGNITY. Tato kapela mně totiž ani po x posleších nedávala vodítko, jak klávesnicí "uchopit" jejich hudbu. Ta se mně pořád ne a ne usadit jinde než v první signální soustavě. Stále mi to vrtalo hlavou, až jsem se rozhodl, že to pojmu jako výzvu a do tohoto redaktorského ořechu se přece jen zahryznu. Málokdy je prostě ke slyšení ..
Povím vám rovnou, je to zvláštní pocit psát o kapele, která své první album vydala ještě v době, kdy jsem někde v houštinách hlubokých lesů hledal hříbky. Neuvěřitelných 31 let uplynulo od debutu této britské skupiny. Novinka je pak již patnáctým řadovým albem, k čemuž je nutné přičíst další asi miliardu živáků a různých kompilací. My tady ale nebudeme podrobně čenichat v historii této birminghamské party, jejích úspěších či případných nezdarech, neboť bychom tím nevkusně zdůrazňovali letitost členů..
SAIDIAN jsou považováni za druhořadý klon EDGUY. A muzika opravdu připomíná ranější fázi této dnes už kultovní kapely, přičemž jejích kvalit skutečně nedosahuje. Co je ale skoro totožné, je zpěv. Markus Engelfried budí svým hlasovým zabarvením velmi rozporuplné reakce. Zejména ve vyšších polohách je od Tobiase Sammeta téměř k nerozeznání. Což ale logicky také znamená, že nezpívá vůbec špatně. Jen prostě bude pro posluchače někdy hodně těžké se přes tu neuvěřitelnou podobnost přenést. Pro EDGUY REVIVAL ..
Až přijde váš čas, může se vám stát, že se dostanete na půl hodiny do Nebe, než ďábel zjistí, že jste mrtví...
Michael Kiske. Jeden z nejlepších rock/metalových pěvců. Ačkoliv jeho proslovy o tom, že už mu metal nedává to, co by jako umělec potřeboval, činí nervózním nejednoho fanouška. Především pak ty, kteří svá obydlí zamykají zásadně sedmi klíči a pijí výhradně dýňovou šťávu. Já bych to ovšem neviděl tak černě, protože jak si potom vysvětlit, že např. v AVANTASII po všech těch řečech Michael nazpívá ty jednoznačně nejspídovější věci? Nicméně Michael Kiske je osobitý umělec a pouhopouhá účast ..
Situace kolem druhého alba CONQUEST připomíná deziluzi po manželském sňatku. Seznámení s touto kapelou v podobě první desky "Endless Power" bylo natolik vzrušující a zábavné, že se zabouchnutím do této skupiny nemohl mít fanoušek melodického power metalu vůbec žádný problém. Natěšený kvalitou slyšeného pak neváhal slíbit CONQUEST "věrnost, dokud nás smrt nerozdělí". Jen to však učinil, něco se přihodilo. S druhou deskou totiž Ukrajinci totálně změnili tvář. Zmizelo to důvěřivě svůdné kouzlo, pryč je zamilovanost ..
Po zdařilém debutu z roku 2006, jehož pitvu naleznete na těchto stránkách, se němečtí CRYSTALLION vrací s druhým albem. Jeho náplň tentokrát skrývá válečný koncept, jenž pojednává o tzv. "Bitvě u Hattinu" z roku 1187, ve které Saladinovi válečníci po vleklých a únavných bojích definitivně nakopali křižácký prdele. Dál to rozebírat nebudeme, páč nejsme historickej server (a opisování z Wikipedie není zrovna nic světobornýho). A potom, texty u power metalu tvoří až sekundární zdroj zájmu, hlavní bude vždycky hudba samotná. ..
V dnešních internetově rychlých časech, které svým návalem informací doslova nutí k vnitřní roztěkanosti, je velmi ojedinělé, když vás něco dokáže zaujmout a zklidnit takovým způsobem, že během jedné minuty nekliknete na 20 dalších stránek za poslechu 10ti různých skladeb. A protože naše volba toho, čím zahltíme své smysly, je naprosto neomezená, málokdy se stane, že bychom třeba nějaké album vydrželi poslouchat soustředěně od začátku do konce. Vždyť "za (internetovými) dveřmi" už čekají další nové písně ..
V putování po netradičních destinacích tentokrát míříme do Argentiny. A dnes půjdeme ještě dál v tom, že si na paškál bereme kapelu zpívající v rodném, tedy španělském jazyce. Takových uskupení je na metalové scéně logicky mnoho, jen nejsou pro "nemainstreamové" hlasové znění tolik protěžované a známé. Přitom se v těchto vodách dá odchytit plno zajímavých power metalových rybek. Namátkou třeba TIERRA SANTA, DRAGONFLY, AVALANCH, OPERA MAGNA, ARPEGHY, LANDÉVIR nebo ADGAR. Je to asi jako..
S CONQUEST pokračujeme v naší exkurzi po metalově "exotických" zemích. S BALFARE jsme mapovali Japonsko, tentokrát míříme na Ukrajinu. Zatímco však "šikmooká" návštěva měla pouze "bulvární" charakter, který v žádném případě nebyl podporován kvalitou recenzované desky, teď je všechno jinak. BALFARE byli speed metalové dudy, CONQUEST jsou nebe. Celá záležitost je o to překvapivější, že podobná kapela vypadne z oblastně i politicky deprimující země. Pro inspiraci temně metalových spolků "ideální" zázemí, ..
Že Japonci feťácky sjedou všechno, co zavoní rychlou melodikou, je věc jasná jako slunce v nejparnějším létě. Proto může být nemalou záhadou, proč z jejich země nepochází nějaká světoznámá speed metalová smečka. Když se ale člověk zaposlouchá do některého z pokusů tamních kapel, hned se nabídne logické vysvětlení. Oni to prostě neumí! I ti nejznámější (dnes hodnocení BALFARE nebo o něco lepší GALNERYUS) dosáhnou sotva na evropský průměr. Jednou z příčin bude zajisté fakt, že zpěváci nejsou schopni zbavit se svýho ..
STRATOVARIUS bez Tolkkiho, to je jako vejce bez žloutku nebo Pamela Anderson bez silikonu. Pořád je to žrádlo, ale chybí tomu ta správná jiskra. Jiskra, která je nezbytná pro vykřesání toho příjemně žhnoucího Strato-ohně, ačkoliv v tomto případě byla jeho plamennost draze vykoupena duševní rozervaností mistra Tolkkiho (což je ale skoro „povinný“ úděl každého, kdo si životem nese břemeno geniality). STRATOVARIUS zkrátka BYL Timo Tolkki. A přestože obsah "Polaris" rozhodně ostudu tomuto jménu nedělá, měl prostě ..
Německo, power metal. Klišovité slovní spojení, ze kterého se chce blít nejen notorickým odpůrcům tohoto stylu, ale dokonce už i některým "fanouškům". První skupinu pominu, každej máme rádi to svý, že ano, ze druhé skupiny je ovšem na blití mně. Jedná se v naprosté většině o lidi, kteří se prostě jen nechali vynést na vlně zájmu, aby se na opačné straně skluzavky po tomto stylu snobsky vozili, jakmile začala být tato hudba opět kritizována (jedno z jakého důvodu). A právě z kritiky všeho, co zavání power/speed..
Rozpolcenost prvního alba je fuč! Druhá "Nová Éra" definitvně specifikovala tvorbu Italů a vdechla kapele punc osobitosti, která si podává svalnatou pracku s kvalitou. Ta sice ještě není komplexně vyrovnaná, ovšem oproti debutu se pohybuje v úplně jiných jakostních sférách. Počínaje obalem, který se od klišovité barevnosti prvního dílu posunul k temně atmosférickému výjevu soupeřících Bohů..., až ke zlepšení zvukovému, které konečně činí album poslouchatelným, ačkoliv mu k úplné preciznosti stále kousek produkční cesty chybí...
Než se kapela DERDIAN zforomovala do sestavy, ve které stvořila debutové album, sehráli její členové tak brutální personální šachy, že by jim nestačil ani samotný Garri Kasparov. Pročítat si historii těchto rošád je docela prdel, kdyby to v podstatě nebylo tak smutný. S (lehkou!) nadsázkou se dá říct, že někdo odešel, aby za čas zase přišel a nahradil toho, kdo se už vrátil dvakrát a právě odcházel potřetí. Něco jako italská 'Dominiko Haškiáda'. Nicméně zakládající člen Enrico Pistolese tenhle bordel přežil a po neskutečných sedmi..
Need for speed? Může být! Samozřejmě, nebudeme recenzovat automobilové honičky, nýbrž ty kytarové, které se konají na druhém albu švédského multi-instrume(n)talisty Tommyho Johanssona a jeho kapely ReinXeed. A co že se od nedávno popisovaného debutového alba změnilo? Téměř nic. Což je svým způsobem dobře, páč jednička fungovala skvěle a byla jako blesk ze speed metalového nebe. Ovšem nebe, které pokrývaly mohutné symfonické mraky, ze kterých pršel silný, soundtrackově ťukající déšť. ..
Italský skřivan na metalové scéně poletuje již 15 let, slavíc přitom nezanedbatelné úspěchy, leč zatím se žádné z českých metalových médií neobtěžovalo touto kapelou jakkoli zabývat. Na kontě má přitom 11 alb a přes 140 000 prodaných nosičů. Recenzí jejich zatím posledního alba spěcháme napravit tento hrubý nedostatek a učinit přítrž tuzemskému přezírání této osobité kapely...
Je smutným paradoxem, že si většina metalových médií začala kapely POWER QUEST všímat až s tímto albem a podle něj je hodnotit. „Master Of Illusion“ se totiž velmi odlišuje od svých tří předchůdců. Jako hlavní rozdíl bych uvedl fakt, že je nejslabší. Zároveň je nejpomalejší a v rámci Power Quest jednoznačně nejtemnější. Skladby i produkce jsou mnohem víc „power“. Označení „dívčí speed metal“, které jsem použil v předešlé recenzi, je zde již mimo mísu. Tenkrát jsem také odmítal posuzovat písně každou zvlášť, ..
Někdy se vám stane, že brouzdáte po youtube, oči se vám klíží nudou z nabídky dalších a dalších nezajímavých kapel, ke kterým vás pořád hlouběji odkazuje „mozek“ těchto stránek, a když už to opět chcete vzdát, stane se zázrak a vy najdete poklad. Ten můj se jmenuje REINXEED. Nikdy neslyšené, prapodivné jméno, u kterého jen těžko odhadovat skutečný, symphony / power / speedový obsah. Někdo možná namítne, že najít takto zaměřenou kapelu v jejich současném boomu zázrakem není. Jenže my se dnes bavíme o hard core ..
Třetí album POWER QUEST je jako meloun. Obsah má chutně šťavnatý a je tam uložena jedna PECKA vedle druhé. Říká se, že do třetice všeho dobrého. Zde to neplatí, protože dobrá byla předešlá dvě alba, tohle je vynikajicí! V roce 2005 bylo tvůrčí svalstvo klávesisty a skladatele Steva Williamse vybejčený na maximum a vše, co zpracovalo, měnilo se rázem ve speed metalový klenot. Dokonce i prdy musel v té době jeho svěrač doprovázet nějakým líbivým melodickým zvukem, v takové extázi se Steve nacházel! Důkazem ..
Druhý zářez britsko-italských melodiků vyšel rok po debutu „Wings Of Forever“. A tato krátká doba plně koresponduje s obsahem desky, který je téměř totožný s jeho předchůdcem. Obě alba jsou snadno zaměnitelná, jak ve svých kladech, tak i záporech. 'Pop-hitovou' produkci nalezneme i zde. Jednou z hrstky změn je jisté zpomalení, čímž hudba POWER QUEST získala ještě měkčí nádech (což nutně neuvádím jako zápor). Další změnou je snaha o epičnost u dvou skladeb, které stojí na počátku a konci alba. A obě jsou jasným ..
Hitový pop/speed metal. Takové označení se mi jeví nejpříznačnější. POWER QUEST jsou sice všude uváděni jako melodický power/speed, když ale budu dál bazírovat na žánrovějším upřesnění (páč mě škatulkování baví), tak musím navzdory názvu skupiny skoro eliminovat styl 'power'. Každý si překládá oficiální význam odnoží metalu po svém a POWER QUEST přesně vystihují mou definici speed metalu. Nechtějí ohromit silou, měkkou produkcí a cukrkandlovými melodiemi se doslova podbízejí. Vše přitom sprintuje ..
Power/speedová nakládačka z Ameriky? Ano, i tohle je už dnes možné. A asi je i logické, že vítr svěžesti zavane odjinud než z epicenter tohoto stylu. Jakoby oceán mezi starým a novým kontinetnem vyčistil všechny neduhy, kterých se zas a znova dopouštějí některé kapely z Německa, Švédska či Itálie. Takže nastoupil maestro Matt Smith, jenž je mozkem, páteří i svalstvem THEOCRACY, aby nekompromisně ukázal svým evropským kolegům směr...
Mezi třetím albem INSANIE a tímto, zatím posledním počinem, uběhly plné 4 roky. Čert ví, čím to bylo způsobeno. Já jsem se každopádně s touhle bandou seznámil až v roce 2008, a tudíž jsem si nemusel projít čtyřročním peklem čekání na toto album. Teď se jen modlím, aby na sebe další placka INSANIE nenechala čekat podobně dlouhou dobu. Protože deska „Agony - Gift Of Life“ je opět chutným, power melodickým hodokvasem! I když...chyby se tentokrát vloudily. Ale pojďme pěkně popořadě.....
Vítejte ve speed metalovém království! Hostiteli jsou švédové INSANIA STOCKHOLM, kteří albem „Fantasy“ atakují samotný trůn tohoto stylu a právem si nárokují převzetí žezla. Připomíná mi to HEAVENLY a jejich „Dust To Dust“, které bylo též splněním mokrých snů všech melody nadrženců. HEAVENLY zná téměř každý, INSANII skoro nikdo. Pojďme společně napravit tento hřích a rozpitvejme útroby nejpovedenějšího alba této kapely.
..
Tuzemský posluchač bude možná při čtení názvu kapely zmatený podobností s jednou místní skupinou. Švédové jsou často zmiňováni bez 'stockholmského' přídavku, ke kterému jsou nuceni právě existencí české smečky, jejichž datum vzniku je o něco starší. A kdybychom pod jménem INSANIA STOCKHOLM chtěli hledat i názvu věrnou náplň, právem bychom očekávali nějaké psychedelické prvky, vylezlé z hlav někoho z dlouhé řady lidí, kdož jsou nasraní na svůj život a chtějí to dát hlasitě najevo i okolí. Kdo by však takto ..
Skvělé debutové album s blbým zvukem. Tak blbým, že se musí nutně podepsat na výsledném dojmu, byť by jste byli sebezanícenějšími melodiky. Plechové bicí a nevýrazně nazvučené kytary srážejí všechny songy hodně pod jejich samotnou úroveň. Jenže ta původní kvalita písní je tak vysoká, že i po odečtení zvukového manka stojí za to se náplní alba „World Of Ice“ zabývat. A když se nad to dokážeme povznést, objevíme tak svůdný, power/speed melodický obsah, že nám z toho vzrušením zvlhnou sluchovody...|
Dnes je 20.4.2025, svátek má Marcela
|
| Autor Petr Štěpnička |
RHAPSODY OF FIRE - The Cold Embrace Of Fear (EP)
|
[30.10.2010] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[28.10.2010] [hodnocení: 10/10] |
Trio minirecenzí na téma brazilský power metal: kapely TERRA PRIMA, KRUSADER a BURNING IN HELL
|
[23.10.2010] [hodnocení: /10] |
|
[21.10.2010] [hodnocení: 9/10] |
DEATH ANGEL - Relentless Retribution
|
[16.10.2010] [hodnocení: 9,5/10] |
HEAVENLY - Coming From The Sky
|
[14.10.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
KISKE/SOMERVILLE - Kiske/Somerville
|
[04.10.2010] [hodnocení: 8/10] |
DRAGON GUARDIAN - Shinjitsu No Sekihi
|
[03.10.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.10.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.09.2010] [hodnocení: 5/10] |
REVOLUTION RENAISSANCE - Trinity
|
[26.09.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[24.09.2010] [hodnocení: 9/10] |
LABYRINTH - Return To Heaven Denied Pt. II - A Midnight Autumn's Dream
|
[12.09.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
CROWN OF GLORY - A Deep Breath Of Life
|
[06.09.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.09.2010] [hodnocení: 8/10] |
PATHFINDER - Beyond The Space Beyond The Time
|
[29.08.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.08.2010] [hodnocení: 7/10] |
AVALANCH - El Ladrón de Sueños
|
[10.08.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.07.2010] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[23.07.2010] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.07.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
Trio minirecenzí na téma Power metalové Měsíce: kapely MOONLIGHT AGONY, MOONLIGHT FEAR a MOONVILLLE MOONLIGHT AGONY - „Echoes Of A Nightmare“ 2004 |
[20.07.2010] [hodnocení: /10] |
|
[16.07.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
Trio minirecenzí na téma New symphonic/front woman bands: kapely MAGION, WILDPATH a ANCIENT BARDS
|
[13.07.2010] [hodnocení: /10] |
|
[08.07.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
SEVEN GATES - The Good And The Evil
|
[30.06.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.06.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.06.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.06.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.06.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
DRAGON GUARDIAN - Dragonvarius
|
[02.06.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
BLACK MAJESTY - In Your Honour
|
[28.05.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[27.05.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
EXODUS - Exhibit B: The Human Condition
|
[25.05.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.05.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.05.2010] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[18.05.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.05.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.05.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[14.05.2010] [hodnocení: 4/10] |
|
[13.05.2010] [hodnocení: 8/10] |
MASTERPIECE - Colors Of Conflict
|
[10.05.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
CAIN'S DINASTY - Legacy Of Blood
|
[08.05.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.05.2010] [hodnocení: 5/10] |
RHAPSODY OF FIRE - The Frozen Tears Of Angels
|
[04.05.2010] [hodnocení: 8/10] |
FREEDOM CALL - The Circle Of Life
|
[29.04.2010] [hodnocení: 10/10] |
|
[22.04.2010] [hodnocení: 9,5/10] |
NEJLEPŠÍ ALBA UPLYNULÉ DEKÁDY PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Pagan
|
[16.04.2010] |
|
[15.04.2010] [hodnocení: 9/10] |
NEJLEPŠÍ ALBA UPLYNULÉ DEKÁDY PODLE ČTENÁŘŮ METAL FOREVER
|
[12.04.2010] |
FREEDOM CALL - Stairway To Fairyland
|
[08.04.2010] [hodnocení: 10/10] |
|
[03.04.2010] [hodnocení: 7/10] |
HELLOWEEN - Unarmed - Best Of 25th Anniversary
|
[01.04.2010] [hodnocení: 5/10] |
|
[26.03.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
HELLOWEEN - Gambling With The Devil
|
[25.03.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[20.03.2010] [hodnocení: 3/10] |
HELLOWEEN - Rabbit Don't Come Easy
|
[18.03.2010] [hodnocení: 8/10] |
DERDIAN - New Era Pt. 3 - The Apocalypse
|
[16.03.2010] [hodnocení: 10/10] |
|
[11.03.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[10.03.2010] [hodnocení: 9/10] |
ARMORY - The Dawn Of Enlightenment
|
[06.03.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.03.2010] [hodnocení: 5,5/10] |
Paganův filmáč II.: seriály Tráva, Byli jednou dva písaři a Městečko South Park
|
[03.03.2010] |
CARDIANT - Tomorrow's Daylight
|
[02.03.2010] [hodnocení: 3/10] |
HELLOWEEN - The Time Of The Oath
|
[25.02.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
FREEDOM CALL - Legend Of The Shadowking
|
[21.02.2010] [hodnocení: 7/10] |
HELLOWEEN - Master Of The Rings
|
[18.02.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
HEATHEN - The Evolution Of Chaos
|
[15.02.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.02.2010] [hodnocení: 6/10] |
|
[11.02.2010] [hodnocení: 8/10] |
HELLOWEEN - Pink Bubbles Go Ape
|
[04.02.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.02.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
HELLOWEEN - Keeper Of The Seven Keys Part II.
|
[28.01.2010] [hodnocení: 9/10] |
HELLOWEEN - Keeper Of The Seven Keys Part I.
|
[21.01.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.01.2010] [hodnocení: 9/10] |
MICHAEL KISKE - Instant Clarity
|
[16.01.2010] [hodnocení: 8/10] |
KRÁLOVSTVÍ RO(C)KU - (komedie/USA/2006)
|
[16.01.2010] |
|
[14.01.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
DEATH ANGEL - Sonic German Beatdown (DVD)
|
[07.01.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
DAWN OF DESTINY - Human Fragility
|
[02.01.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
METALOCALYPSE (animovaný seriál/USA/2006)
|
[31.12.2009] |
ANVIL! The Story of Anvil (dokument /USA/2008/90 min)
|
[28.12.2009] |
|
[27.12.2009] [hodnocení: 9/10] |
SARATOGA - Secretos y Revelaciones
|
[22.12.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.12.2009] [hodnocení: 8/10] |
SUICIDAL ANGELS - Sanctify The Darkness
|
[14.12.2009] [hodnocení: 7/10] |
MANOWAR - Thunder In The Sky (EP)
|
[12.12.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
KAPEL MAISTER - Into Salvation
|
[08.12.2009] [hodnocení: 8/10] |
Paganův filmáč I.: seriály Nutné k přežití, Californication a The Wire
|
[08.12.2009] |
|
[06.12.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
CRASH THE SYSTEM - The Crowning
|
[28.11.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.11.2009] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.11.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
NIGHTSCAPE - Symphony Of The Night
|
[15.11.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[14.11.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.11.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[11.11.2009] [hodnocení: 10/10] |
METALIUM - Grounded - Chapter Eight
|
[08.11.2009] [hodnocení: 5/10] |
|
[07.11.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[01.11.2009] [hodnocení: 5,5/10] |
MAGNUM - Princess Alice And The Broken Arrows
|
[31.10.2009] [hodnocení: 8/10] |
ALKEMYST - Meeting In The Mist
|
[20.10.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.10.2009] [hodnocení: 7/10] |
LABYRINTH - Return To Heaven Denied
|
[12.10.2009] [hodnocení: 9,5/10] |
SONATA ARCTICA - The Days Of Grays
|
[07.10.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.09.2009] [hodnocení: 8/10] |
MUNICIPAL WASTE - Massive Aggressive
|
[23.09.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.09.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
REVOLUTION RENAISSANCE - Age Of Aquarius
|
[16.09.2009] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[09.09.2009] [hodnocení: 6/10] |
PREY - Knights Of The Revolution
|
[29.08.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.08.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.08.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.08.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
SILVERLANE - The Legend Of Safar
|
[16.08.2009] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.08.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[08.08.2009] [hodnocení: 7/10] |
MAGNUM - Into The Valley Of The Moonking
|
[05.08.2009] [hodnocení: 10/10] |
|
[30.07.2009] [hodnocení: 8/10] |
PRIMAL FEAR - 16.6 (Before The Devil Knows You're Dead)
|
[27.07.2009] [hodnocení: 7/10] |
PLACE VENDOME - Streets Of Fire
|
[14.07.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.07.2009] [hodnocení: 5/10] |
|
[02.07.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.06.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.06.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[22.06.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.06.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[09.06.2009] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[02.06.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
CRYSTALLION - A Dark Enchanted Crystal Night
|
[24.05.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
DERDIAN - New Era Part II. - War Of The Gods
|
[20.05.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[13.05.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[10.05.2009] [hodnocení: 8/10] |
SKYLARK - Divine Gates-part III: Last Gate
|
[08.05.2009] [hodnocení: 9/10] |
POWER QUEST - Master Of Illusion
|
[06.05.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[05.05.2009] [hodnocení: 9/10] |
POWER QUEST - Magic Never Dies
|
[03.05.2009] [hodnocení: 10/10] |
|
[30.04.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
POWER QUEST - Wings Of Forever
|
[27.04.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.04.2009] [hodnocení: 9,5/10] |
INSANIA STOCKHOLM – Agony - Gift Of Life
|
[24.04.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
INSANIA STOCKHOLM - Fantasy (A New Dimension)
|
[21.04.2009] [hodnocení: 9,5/10] |
INSANIA STOCKHOLM - Sunrise In Riverland
|
[18.04.2009] [hodnocení: 9/10] |
INSANIA STOCKHOLM - World Of Ice
|
[15.04.2009] [hodnocení: 8/10] |