Zdá se, že chilský hudebník Marco Cusato není úplně stylový dogmatik – před třemi lety jej coby kytaristu zlanařili heavy thrashoví Cronos, v řadách thrashových Warpath strávil víc než dvě dekády (byť z naší zeměpisné šířky to nevypadá, že by šlo o kdovíjak aktivní kapelu). Nejvíc ho to však zjevně táhne ke gotickému rocku. S The Falacy má na kontě již pět alb, se Somberwind, v nichž se spřáhnul se zpěvulí Caterinou Nix (po které v rámci Chaos Magic sáhnul Timo Tolkki), zapsali zatím jeden albový zářez. A teď přišel čas na to, aby si Marco zasóloval...
Když se na konci loňského roku objevil v éteru „havajský“ videoklip Korpiklaani na výpůjčku „Gotta Go Home“, který frontman Jonne Järvelä okořenil prohlášením, že ve videu má stejné pohyby, jaké v dětství nacvičoval u této skladby před zrcadlem s tenisovou raketou, možná si příznivci dávných rozjuchaných nálad finských lesních mužíků povzdechli, že je škoda, že už s Korpiklaani není taková sranda jako kdysi. Kdo mohl tušit, že „Gotta Go Home“ je vábnička, ..
Edici alba „Ressurection Day“ před třemi lety ohlašoval frontman Rage Peavy Wagner konstatováním, že už delší dobu chtěl, aby byli Rage opět kvartetem se dvěma kytaristy jako v dobách „Black In Mind“ a „End Of All Days“. Vzhledem k tomu, že kapele v té době dal vale strunobijec Marcos Rodríguez, postavit nový kytarový dvojzápřah dávalo stoprocentní smysl a Rage toto rozpoložení využili dokonale i proto, že vyvolali na své nejmelodičtější období hodně silné reminiscence. Jenže k dalšímu albu Rage už zase dospěli pouze v trojici,..
Všechno je relativní a nic není nemožné, dalo by se říct v souvislosti se švédskou kapelou Takida. Projedete-li téměř celou druhou polovinu jejich aktuálního alba „The Agony Flame“, asi jen těžko uvěříte, že v loňském roce tahle popová kapela zapadla do sestavy na Wackenu a podle reakcí návštěvníků tam zdaleka nebyla jen do počtu. Vezmete-li to od začátku alba, nelze si nevzpomenout na smutnily To Die For, dokonce to chvíli vypadá, že by švédská parta mohla být naprosto adekvátní náhradou za několikrát uspanou..
Máte-li v metalové kapele harfu, kterou celkem hojně využíváte, je základ pro osobitost jasně položen. Přidáte-li k tomu píšťalky, housle, či bouzouki, nebude tajemstvím ani stylové směřování. I přesto, že téměř všechny zásadní zbraně jsou tímto vyložené, sledovat vývoj italských folkáčů Furor Gallico je malé dobrodružství. Po personální i hudební stránce. Podle počtu muzikantů, kteří kapelou prošli, nebude zřejmě život se zpěvákem Davidem Cicalesem a harfistkou Becky Rossi, kteří jediní osobně zažili zrod Furor Gallico,..
Jsou to už čtyři roky, co světlo světa spatřila dosud poslední položka v diskografii Fates Warning. Kytarista Jim Matheos od té doby vydal druhé album svého převážně instrumentálního, ambientně laděného projektu Tuesday The Sky, zpěvák Ray Alder kontroval vydáním druhého sólového alba, na němž se také převážně pohyboval v oblasti přemýšlivě laskavé tvorby, než aby nějak výrazně chrastil kovovými zbraněmi. V podstatě se nabízelo, aby dlouholeté opory amerických progresivistů nechaly prolnout svoje soukromé světy ..
Už před osmi lety bylo mimo jiné zásluhou i eponymního debutu švédských Cruzh jasné, že melodický hard rock, potažmo glam metal žije a pokud se budou stále rodit podobné kapely, žít bude. Cruzh se velmi obratným způsobem svezli na tom, co v žánru vymysleli jiní, inspirace u Def Leppard, Bon Jovi, Reckless Love, Crazy Lixx, či Bryana Adamse neměli potřebu kdovíjak intenzivně maskovat, a talent na tvoření stadionových nápěvů a velmi chytlavých melodií z jejich prvotiny stříkal na všechny strany.
..
Odskočit si od Within Temptation v situaci, kdy kapela sklízí úspěch s vynikajícím albem „Bleed Out“, není možná úplně nejšťastnější načasování, ale soukromý hudební svět kytaristy Ruuda Jolieho je od bombastické a hitové produkce jeho domovské kapely tak radikálně odlišný, že to v podstatě ničemu nevadí. O třetím albu, které by vydal pod značkou For All We Know, začal Ruud uvažovat už v době covidového přiškrcení normálního života a za pomoci kolegů, kteří mu dělali společnost i na desce minulé ..
Pokud AFM Records posílají do světa deváté album Leaves` Eyes „Myths Of Fate“ s konstatováním, že si s ním němečtí umělci upevňují vedoucí pozici ve světě symfonického metalu, obávám se, že ho hlavní píárista labelu vyštrachal z nějakého metalového časáku, zapomenutého v pár let neotevřeném šuplíku. Kde jsou časy, kdy se duo Liv Kristine – Alexander Krull se svými kumpány pralo o žánrovou špici. Je to už osm let, co Liv Kristine musela klan opustit, a i když náhradnice Elina Siirala ji po technické stránce dokázala v pohodě zastoupit, ..
Buď jsem nějak ztratil ostražitost a něco mi uniklo, anebo Ronnie Romero došel k přesvědčení, že není nutné stát se snadno dostupnou houskou na krámu, kterou je slyšet na každém rohu z nekonečné řady alb. Ne, že by se v loňském roce nepustil do žádné výpomocné kooperace, ale přece jen už to nabralo takovou míru, že když vychází šesté album jedné z Romerových domovských kapel, člověk může být hladový na to, aby si poslechl jeho excelentní hlas, který v žánru hard and heavy patří k nejzajímavějším. Podobně silně je na tom ..
Napadá vás lepší návod na spokojený život, než „není nutný bejt úplně šťastnej, ale aspoň trochu jo“? Liberečtí punk-rockeři Kohout plaší smrt o sobě studiově nedali docela dlouho vědět, nicméně čekání je u konce. Poté, co se před sedmi lety i s knihou v ruce zasnili o tom, že nejlepší by bylo mít tučňáka ve vaně, osekli sestavu do základního tříčlenného složení a zhmotnili svůj návod do alba „Úplně šťastnej“. A protože ve třech se to nejlíp táhne, pustili se Krtek, Honza i Béba do rozjímání o aktuálním dění v kapele společně. ..
Více než třicet let strávil Terence Holler u italských power – progresivců Eldritch. Ne, že by to bylo jediné působiště, v němž se během dlouhé kariéry představil, v životopise má uvedený i dávný (a jediný) zápis v diskografii hard and heavy rockových Vicious Mary, ale jeho věrnost Eldritch byla příkladná. Všechno jednou musí skončit – pro Hollera byl zlomový rok 2022, kdy řady Eldritch opustil. Že to nebylo ve zlém, naznačuje jeho pochvalné prohlášení na adresu loňského alba „Innervoid“,..
Že to Nicolettě Rosselini velmi dobře zpívá, předvedla italská zpěvačka už v v první polovině minulé dekády v kapele Kalidia a podtrhla to na začátku aktuální desetiletky, během níž zkompletovala trojlístek svého působení v této kapele (která se chvíli po vydání třetí desky rozešla), v projektu The Erinyes, v němž společně s Mizuho Lin (Semblant) a Justin Daaé (Elyose) vytvořila neotřelou a zajímavou partu, z jejíž tvorby (podpořené Aldem Lonobilem) zatím blesk kdovíjak silně neudeřil, ale hlavně u potemnělých symfo-gotiků Walk In Darkness..
Kdyby stoprocentně platila slova frontmana Myrath Zahera Zorgatiho o tom, že karma funguje, a to co vysíláš do světa, to se ti vrátí, nepochybuji o tom, že by na konci roku Myrath sklízeli řadu poct a ocenění za jednu z nejsilnějších desek letošního roku. „Karma“ bez výhrad funguje skvěle po hudební, lyrické i technické stránce. Pochopitelně se bavíme o obsahu šesté řadovky tuniských zástupců orientálního progresivního metalu, která se na světlo světa klubala docela ztěžka a zdlouhavě..
Možná by příběh Lipz byl poměrně tuctovou kapitolou v glam metalové encyklopedii, kdyby se švédská čtveřice nedostala do spárů firmy Frontiers Records. Zatímco EP „Psycho“ a debutové album „Scary Man“ neudělalo kdovíjakou díru do světa a navzdory strach vzbuzujícím názvům hodně opatrným provedením glam metalu, hraného na jistotu bez jakéhokoliv nebezpečí, žánrové fanoušky nevyplašilo, novinka „Changing The Melody“ vlnou nakažlivých melodií nastavuje nové měřítko v glam metalu, vizionáři a průkopníci..
Když jsem před čtyřmi lety bez váhání hodil německé Vlad In Tears do jedné škatulky s HIM, mělo to své opodstatnění, i když Vlad In Tears šli na stejnou věc od trochu jiného lesa. U předloňského alba „Porpora“ se zdálo, že žánrová podobnost s finskými smutnily se německému uslzenému Vládíkovi začíná trochu zajídat a že má chuť pustit do svojí muziky trochu nových barev. Z novinky „Relapse“ je zjevné, že předloňské náznaky nebyly jen dočasný pokusem, aktuální deska sice zachovává temnější atmosféru, ..
„Vždy jsem miloval hard rock, progresivní rock, ale především velkolepost sborů a orchestrální pojetí mnoha nástrojů, hrajících v unisonu. Všechny tyto prvky jsem začlenil do kompozičního procesu, protože mi to připadá přirozené. Vývoj zvuku kapely je spontánní a je výsledkem vlivu všech kapel, které miluji a které mi dávají emoce, když je poslouchám.“
„Naším cílem je začít psát novou kapitolu hudby, kterou milujeme. Nesnažíme se znovu vynalézt kolo, ale využíváme naše zkušenosti a vášeň pro žánr a jsme odhodláni ho udržet při životě.“ Švédové Smoking Snakes jemně naznačují, že u nich není třeba obávat se žádného pokroku, že staví na dávných hodnotách, pravidlech a postupech, jinak řečeno, že hrají v podstatě na jistotu. Zodpovědět zbývá jen dvě otázky – jaký je ten jejich oblíbený styl a zda pro fanouška, ..
Ať už šlo o výraznou image, lascivní chování, či texty, v glam metalu, potažmo sleaze rocku, zpravidla měly navrch kapely, které k dobré muzice dokázaly v rámci lehce šokové terapie přidat i nějaké body navíc. Do této definice spolehlivě zapadá norská čtveřice Suicide Bombers. Název kapely si spolehlivě o pozornost řekne, historka o čtyřech intergalaktických superhvězdách, jež byly z budoucnosti vyslány zpět v čase, aby znovu nakoply k životu krvácející rock´n ´rollovou mrtvolu, má také svoje kouzlo, i názvy desek koketují s určitou rebelií..
Až se bude volit rocková elfí královna, nepochybuji o vítězství Kanaďanky Leah McHenry. Na svém pátém albu dělá přesně to, co dělala na předchozích čtyřech – žije v jemném světě fantazie, romantiky a vznešeně majestátní elegance. Takřka vše je křišťálově čisté a mírumilovné, výrazně načichlé keltským folkem a dohady, jestli je novinka nejepičtější a nejpřevratnější projekt, jaký kdy Leah udělala, jestli jde o její nejoptimističtější nahrávku, či zda dostála přezdívce metalová „Enya“, jsou bezpředmětné ..
Když se před sedmi lety vytasili Norové Bokassa s albem „Divide & Conquer“, vyseknul jim pochvalu bubeník Metallicy Lars Ulrich, jenž se o nich měl vyjádřit jako o své nové oblíbené kapele. Diskutovat o tom, že tahle hláška nevyhnutelně přitáhla ke kapele pozornost, je zbytečné, i kdyby to nestačilo, skutečnost, že Metallica s sebou vzala Bokassu na cesty, Larsovu výpomoc podtrhla. To, že Bokassu „snadno“ získaná popularita nezlomila, naznačuje fakt, že letos představila čtvrté album „All Out Of Dreams“, ..
A keď nebudeš poslúchať, všetko ti vezmem!!!
Evoluce vyžaduje vizionáře, tvrdí na svých stránkách kapela Amaranthe. Že vrchním vizionářem by měla být parta kolem Olofa Mörcka a Elize Ryd je celkem jasné (a oprávněné), obzvlášť když Amaranthe dodávají, že jejich hlavním posláním je prozkoumat neprůhledné říše mezi extrémním metalem a elektronickými melodiemi, být průkopníkem ve vymýšlení nových přístupů ke spojení dvou tradičně protichůdných hudebních světů, směle jít tam, kam se dosud žádná metalová kapela nevydala...
„Je to syrové a těžší než cokoli, co kdy Cathubodua udělali, bez kompromisů v epických melodiích houslí, nebeských orchestracích a obrovském hlasovém rozsahu zpěvačky Sary.“ Možná se dá trochu uštěpačně konstatovat, že Cathubodua toho zatím moc neudělali – aktuální album „Interbellum“ je druhým dlouhohrajícím (ehm, deska má něco málo přes třicet minut) dílem kapely a do celkového výčtu by šlo započítat ještě debutový kraťas, ale i tak konstatování „než cokoli, co kdy udělali“ mnoho komparačního materiálu nenabízí. ..
Když si před čtyřmi lety zpěvačka Fabienne Erni a kytarista Jonas Wolf (oba Eluveitie) odskočili z domovského spolku a stvořili debutové album projektu Illumishade, nadšeně jsem jim tleskal za to, jak dovedně se dokázali vzdálit hudební podstatě Eluveitie a velmi suverénně představili své odlišné hudební chutě. Deska „Eclyptic: Wake Of Shadows“ je vehnala do náruče vydavatelského kolosu Napalm Records (to svědčí o tom, že hlavouni firmy cítí v Illumishade jasný potenciál),..
Finští Temple Balls se sice vytasili s nejchladnějším (ale opět precizně promakaným) obalem, jaký kdy na své řadové desce použili, ale tahle změna teploty nemůže být víc vzdálená tomu, co se děje v útrobách novinky „Avalanch“. Temple Balls systematicky kultivují nažhavený melodický hard rock (nápověda je jasná, hledejte na spojnici někde mezi Crystal Ball, Treat a Eclipse), sází jednu stadionovku za druhou, prakticky všechny si snadno a spolehlivě zapamatujete a řada z nich vás spolehlivě..
Před osmi lety hlásali punk-rockeři Kohout plaší smrt, že není lehké být optimistou, na loňském albu „Úplně šťastnej“ tvrdí, že „to si zvykneš celkem snadno, že tvůj kámoš byl a není“, či „že lidstvo jednou zajde na blbost…“. Ale není se čeho bát, vyjma toho, že kapelu chvíli po vydání kraťasu „Nejlepší by bylo mít tučňáka ve vaně…“ kapelu opustil zpěvák Matěj, jedou Kohout plaší smrt přesně v té samé linii pozitivně laděného, zpěvného punk rocku, na který jsou jejich příznivci zvyklí...
Chcete růžový svět, máte ho mít, znělo už v roce 2022 z tábora Bad Joker`s Cream. Navázat na sympatický, byť trošku naivní debut „Behind The Mask“ však frýdecko-místecká čtveřice už nestihla a historie kapely se ještě v témže roce uzavřela. Ale když něco starého končí, občas i nového i začíná, takže spolu s jednou personální výměnou došlo na změnu názvu a plánované „Pink World“ vyšlo až o rok později pod hlavičkou Joker`s IV...
Možná to bude tím, že nemám kdovíjak bujnou fantazii, ale po poslechu páté řadovky švédských Mother Misery mi není úplně jasné, jak originálně definovat to, co kapela označuje jako vlastní žánr – Supersonic Rock. Ono by úplně stačilo říct, že švédská čtveřice hraje melodický hard`n`heavy rock s nezanedbatelnou příchutí alternativy a bylo by v podstatě vymalováno. To něco navíc, co vás může přinutit pustit si Mother Misery častěji, než jen pro letmé seznámení, je totiž poměrně nenápadné a na první pohled dovedně ukryté.
..
Přiznám se, že snahu udržet si přehled o diskografii, či dokonce o sestavě španělských power – folkáčů Mägo De Oz jsem už dávno vzdal. Fakt, že novinka „Alicia en el Metalverso“, vydaná na sklonku prvního měsíce letošního roku je šestnáctým řadovým studiovým zářezem do hudební historie, se dá celkem snadno dohledat, skutečnost, že od poslední desky „Bandera negra“ se v kapele ocitli dva nováčci a návrat po patnáctileté pauze ohlásil kytarista Jorge Salán, už vyžaduje intenzivnější čenichání. I přes to, ..
Vampýři, Luftwaffe, Rasputin, vzducholodě, dvě světové války… Smíchat tato témata do jednoho soudržného celku chce slušnou porci fantazie i černý smysl pro humor. A když k tomu přidáte zálibu v klasickém heavy metalu, není moc kapel, které by se – za předpokladu, že z toho nemá být jen samoúčelná slátanina - takové výzvě mohli postavit čelem.
Anabáze alba „Phoenix“ švédské trojice The Gems by se dala nazvat „kterak v rámci lekce o tom, že karma je zdarma, dostali rockoví příznivci do rukou výbornou desku“. Ať už se u dračic Thundermother dělo cokoliv, snaha kytaristky Fillipy Nässil zbavit se zpěvačky Guernicy Mancini by se v rámci toho, že to u Thundermother šlo pomalu dolů vodou, možná dala v rámci hledání nějakého nového impulsu pochopit, nicméně způsob, jakým to Fillipa provedla, si krapet koledoval o výchovnou facku. A jedna pádná skutečně přilétla ..
Proč si lámat hlavu s vymýšlením názvů desek, řekli si zřejmě před deseti lety norští Spidergawd, když vydali eponymní album. A tahle otázka jim další závit do mozku nevyryla ani v následující dekádě, neb na každém další albu připlácli k názvu alba římskou číslici a bylo vystaráno, ale aspoň statici mají rychle jasno v tom, kolikátá řadovka vyšla v loňském roce, když album nese název „VII“...
Dánská Manticora si na sebe svým způsobem sama připravila past. Poté, kdy frontman napíše román a kapela na jeho základě vytvoří dvě alba, přičemž každé natáhne více než na hodinu a přitom na nich nenechá prostor na nějaké vyloženě slabší chvíle, co většího může v dalším kole fanouškům nabídnout? Pokud by nestačil argument, týkající se velmi silného dvojzápřahu „To Kill to Live to Kill“ a „To Live to Kill to Live“, můžete si klidně pomoci i kombem z Černého cirkusu, v němž si při prvním dílu Manticora sáhla na svůj absolutní vrchol, ..
Při snaze o bilancování událostí minulého roku mne přepadla touha pustit si film Forrest Gump. Moje máma sice nikdy neříkala, že „život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš“, ani že „všichni občas děláme věci, které tak úplně nedávají smysl“, ale coby charakteristika loňských hořkosladkých událostí je to dokonalé. Dění okolo muziky u mne tentokrát zapadlo do obou kategorií, ale protože člověk si ve finále stejně radši připomíná jen to dobré, pojďme rovnou na to nejlepší:..
Přiznám se, že mi strategie švédských Evilon, potažmo jejich předáka kytaristy Kennetha Evstranda, trošku uniká. Na svých stránkách se Evilon bijí v hruď, že loňský rok pro ně byl velmi vzrušující, neboť se zúčastnili soutěže Wacken Metal Battle Sweden, sledovanost jejich videí je úžasná, vydali svoje nejlepší album a s novou sestavou jsou připraveni na nová dobrodružství. Po prozkoumání detailů a přeložení do reality to znamená, že kapela se v loňském roce rozpadla a kromě basisty Sønsthagena, kterého naverboval vloni, musel Kenneth..
”Očekávám, že rok 2015 bude rokem Scanner“, tvrdil u příležitosti vydání alba „The Judgement“ vytrvalec Axel A.J. Julius, který německou power metalovou úderku drží při životě téměř čtyři dekády a kdybychom započítali i přímou linii předchůdců Scanner, měli bychom už důkladně rozmalovaný i pátý křížek v hudebním životopise tohoto kytaristy. Pojem „drží při životě“ je v tomto případě plně vystihující – po velmi úspěšné dekádě na přelomu osmdesátých a devadesátých let se na začátku nového století Scanner museli vyrovnat ..
Six Foot Six jsou metalová kapela, která to ráda dělá podle návodu ze staré školy a tak jak to máme rádi, o sobě tvrdí švédská trojice, jež na sklonku loňského roku představila třetí album „Beggar`s Hill“. Pokud z prvních dvou pokusů neznáte její hudební chutě, mohl by být tento slogan jasnou nápovědou o tom, že Six Foot Six nehrají na originalitu a modernu, trošku zavádějící odvolávání se vydavatelské firmy na Iron Maiden, Judas Priest a Metallicu vypovídá docela dost o stylovém zaměření, staromilce a ty, kteří rádi sází na jistotu,..
Když přišla čtveřice Amanda Somerville, Clementine Delauney, Marina La Torraca a Anna Brunner pod hlavičkou sdružení Exit Eden s debutem „Rhapsodies In Black“, dala se deska brát jako ukázka toho, že každá popová píseň může znít v metalové verzi dobře. Jedenáctka skladeb byla vybrána celkem obratně tak, aby si svého favorita našel téměř každý, typově odlišné dámy tvořily rozmanitý čtyřlístek, který umožňoval spolehlivě zachytit jakýkoliv výraz a polohu, precizně vychytaná produkce se stala základem pro bombasticky ..
Jen málokterému albu se (naštěstí) dostane tak smutné propagace, jako třiadvacáté řadovce britských melodiků Magnum. Pět dní před vydáním alba „Here Comes The Rain“ zemřel jeden z pilířů kapely, kytarista a skladatel Tony Clarkin. Spekulovat nad tím, zda Magnum ještě někdy budou mít důvod jít do studia, je předčasné (byť bych na to nevsázel), nicméně fakt, že hudební svět opustil velmi osobitý, plodný autor a duše kapely, je nezpochybnitelný. Na to, že se při poslechu „Here Comes The Rain“ nevyhnete nostalgii, ..
Rozjedete si sólový projekt a postupně se z něj vylíhne kapela kapela s mezinárodním složením. Takhle by se ve stručnosti dal popsat příběh československé prog metalové party Ions, která na sklonku loňského roku vydala druhé album „Counterintuitive“. Troufnete si odhadnout, jaký koncert Ions potvrdili nejrychleji? I to je jedna z věcí, které prozradí zakladatel Ions Jakub Tirčo. ..
Když v době covidové patálie italští Secret Rule vydali desku „Quarantine: The Other Side of Us“, na které se pustili do předělávek mj. Eminema, Amy Winehouse, či Tears For Fears, jako by překročili bludný kořen a docela intenzivně šlápli na krk tvrzení, že začínají chytat hodně zajímavou formu. I když od té doby vydali další dvě alba, předcovidový zápis „Against“ zůstal nejpovedenější (a zdánlivě nedosažitelnou) položkou v diskografii kapely. Proto nepřekvapí, že sestava kapely se od té doby proměnila a zakladatelé (zpěvačka Angela Di Vincenzo a kytarista Andy Menario)..
Byly časy, kdy v německé power metalové partě Starchild jistili frontmanovi Sandro Giampietrovi záda bubeník Michael Ehré (Primal Fear, Gamma Ray, The Unity) a basista Jens Becker (Grave Digger, ex-Running Wild). Jenže to už je deset let, Jens Becker je dávno pryč a Michael Ehré se sice měl podílet na aktuálním albu „Magic Well“, ale stálým členem kapely není. Ne, že by tyto posty měly něco zásadního ve výrazu Starchild ovlivnit, rytmika slouží hlavně jako jistota, prioritní je frontmanův vokál a melodika v kombinaci ..
Hej, živí lidé, zvedněte pěsti do vzduchu, rozsviťte všude majáky, přes dráty, přes zemi křičte, že tohle je konec…
David Readman, Dennis Ward, Oliver Hartmann. Víte, co má společná tato trojice? Pokud dumáte, kde se protnula cesta Pink Cream 69 s Avantasií, At Vance, či sólovou dráhou Olivera Hartmanna, možná na nějaké společné pódium narazíte, ale podstatnější spojnicí je zpěvačka Sinah Meier a sdružení Freakstorm, jehož dalším stálým členem je už pouze bubeník Olli Fuchs. Příběh o tom, kterak tributní projekt Freakstorm nahrál cover od Halestorm a snaha předat Lzzy nahrávku osobně vedla k tomu, že Freakstorm začali pracovat ..
Kterýsi z hlavounů firmy Frontiers prý měl na adresu kapely Everdawn prohlásit, že se jedná o nejlepší novou symfo-metalovou kapelu ze severní Ameriky. Znáte tyhle řeči zástupců labelů, ale pomineme-li maličkost, že zpěvačka Alina Gavrilenko a klávesák Boris Zaks (oba hrají v Everdawn dost podstatnou roli) mají ruskou národnost, čímž trošku nabourávají severoamerickou příslušnost, nemusela by úvodní hláška být úplně mimo realitu. O tom, že to tomuto uskupení může fungovat, dobře vypovídalo debutové album „Cleopatra“, které zároveň zdůraznilo fakt, ..
Němečtí Sons Of Eternity se na svých stránkách ohánějí pojmem melodická power metalová superskupina, ale s ohledem na životopisy členů kapely bych byl s užíváním tohoto pojmu o něco opatrnější. Nejvýraznější položkou v portfoliu celé pětice je téměř tříleté působení klávesisty Jonase Rössnera u Beyond The Black, či spolupráce kytaristy Matthiase Kirchgessnera s Haggard a Paulem DiAnnem, s čímž kluci kdovíjak velkou díru do světa asi neudělají. Za to se svojí prvotinou „End Of Silence“ by mohli.
..
Největším nepřítelem brazilské party Goaten je dostupnost informací. Kdyby neexistovala všudypřítomná síť, hrozně snadno bych si dovedl představit partu výrostků, kteří z toho nejhoršího v pubertě jsou přesně uprostřed a kteří nevědí ani co se sebou, natož pak s muzikou. Jenže podle fotek se jedná o maníky, kteří už by v lecčems mohli mít jasno. Proto nechme raději oči zavřené a nechme pracovat nostalgii coby největšího pomocníka Goaten působit. Pak se můžete propadnout o třicet – čtyřicet let zpátky,..
Album plné překvapení? Může být. V první řadě se zdá být trochu matoucí název kapely, ale aby bylo jasno v tom, že nejde o spolek, v němž se potkali známá jména Ross The Boss, Stu Marshall, Sean Peck, Mike LePond a Steve Bolognese, či některý z několika dalších Death Dealer, je zde podstatný dovětek Union. Ale ani u této verze Death Dealer není nouze o známé jméno. Pokud ovšem netušíte, že pod jménem Elena Cataraga se skrývá excentrická Moldavanka, v hudebním světě daleko víc známá jako frontmanka ..
Co byste čekali za muziku, jež mají na svědomí muzikanti, kteří působili u hard-core / punkových veteránů Discharge, v podobně laděných Nausea, v crust punkových Amebix, či u industrálních Ministry? Čtveřice Jeff Janiak, Stig.C.Miller, JP Parsons, Roy Mayorga se společně pustila do práce už v době covidové uzávěry, a i když si JJ postěžoval, že tvorba alba z domova na dálku byla martýriem o spoustě pokusů, omylů a neustálém předělávání, výsledkem je prvotina „Let Them Eat Fake“..
Po poslechu novinkového alba španělských Reveal, jejichž jižanskou krev ředí přelétavý seveřan Rob Lundgren (mimo jiné tuzemský Epilog), se nabízí jediná otázka – nezapomněli jste chlapi sakra na něco??? Šest let starý debut „Timeline“ deklaroval, že španělská pětice s většinovými kořeny v power metalových Darksun si s švédským křiklounem velmi dobře rozumí, že jim klasická power metalová melodičnost klokotá v žilách, i že určité ambice projevují třeba prostřednictvím pozlátka v podobě nepřehlédnutelných hostí. ..
To, že Vánoce zjevně patří k svátkům, které ledovou královnu Tarju Turunen nenechávají chladnou, svědčí nejen pravidelné koncertování v tomto období, ale i fakt, že to není poprvé, kdy se pojem Vánoce dostal do názvu jejího alba. Když před šesti lety představila album „From Spirits And Ghosts (Score For A Dark Christmas)“, jež bylo věnováno osamělým lidem, kterým se o Vánocích vrací jejich špatné vzpomínky, byla z toho velmi emotivní záležitost – ale tak pesimistická, že bych nechtěl ..
Švýcarská hard and heavy parta Craver má zjevně jasno v tom, jak se systematicky vetřít pod kůži potenciálním příznivcům. Letos vydané album „Torch Of Wisdom“ je sice její prvotinou, ale v posledních dvou letech Craver vypustili tři singly, jejichž grafika nabízí stejné barvy, podobné náměty, stejný font…, a věřím tomu, že když po jejich shlédnutí příště narazíte na černobílý obrázek, jehož nezanedbatelnou součástí bude ženské tělo a veškeré písmo chytne fialový odstín, že si na Craver celkem snadno vzpomenete.
..
Možná by úplně stačilo, kdyby se Sophie Lloyd držela jen internetových videí, na kterých přehrávala na kytaru skladby známých interpretů a debutového alba by se taky dobrala. Ale v momentě, kdy získala angažmá v kapele Machine Gun Kellyho, v podstatě k němu vykopla dveře a bylo jen otázkou času, kdy ambiciózní kytarista (díky svému nepřehlédnutelnému vzhledu může mít drobnou výhodu navíc, byť její hráčská kvalita je nezpochybnitelná) přijde s nějakým vlastním pozdravem hudební scéně. ..
Multiinstrumentalista Nimblkorg (vlastním jménem Kevin Beltrand) zjevně dobře ví, jak upozornit na to, že jeho muzika nebude nejjednodušší záležitost. Jazykolam (i prstolam) coby název Shylmagoghnar by už příznivcům neotřelého blacku nemusel být neznámý, fakt, že z původně dvojčlenného projektu je dnes už Nimlkorgova solitérská záležitost, či to, že albová novinka „Convergence“ je (stejně jako minulá deska) natažená přes hodinu, si o pozornost jednoduše říkají. ..
Je melancholie skutečně signifikantním znakem pro Finy? Soudě podle čtvrtého alba heavy / power sexteta Dyecrest, jehož název „Once I Had A Heart“ také leccos naznačuje, na tom něco bude. Ne že by posmutnělost byla hlavním pocitem desky, nebo že by byla všudypřítomná, ale Dyecrest s ní umí účelně pracovat a v melodicky agresivní (či agresivně melodické) nahrávce hraje docela důležitou roli. A jelikož je album věnováno památce vloni zemřelého zpěváka Kimmo Bloma..
„Z duisburgského pokoveného srdce se Ignition vzedmuli a slíbili, že vryjí svůj odkaz do historie heavy metalu. Jejich kompozice, jejich verše, jejich esence jsou duchem čistého metalu…“ Tolik sebechvála na domovských stránkách německé pětice Ignition, která svoji tvorbu popisuje jako střet Trivium a starší verze Blind Guardian. A teď si vyberte, jestli dáte přednost rčení, že sebechvála smrdí anebo tomu o každém šprochu, na němž je pravdy trochu. Realita je asi taková, že třetí albový zářez duisburských kovotepců s názvem „Vengeance“ ..
Není nad to, když vám kapela poskytne jasný popis toho, co od ní můžete čekat, aniž by měla potřebu jediné písmenko přifouknout, či vycucávat si jej z prstu. „Nadčasový heavy metal Satan`s Fall zavede posluchače do světa chytlavých melodií, zpěvných refrénů, valivých riffů a dunivých bubnů,“ tvrdí o sobě helsinská sebranka s jednou kytarovou posilou ze Švédska. Pokud vás v tuto chvíli napadlo, zda se Satan´s Fall budou víc podobat Accept, U.D.O., Iron Maiden, Judas Priest, Primal Fear, Hammerfall, Running Wild..
„Jestli máte rádi kapely z počátku 90. let z Bay Area, tak už nemusíte hledat žádné další, protože tahle banda má všechno, co hledáte“, holedbají se Amíci War Curse tímto citátem na svých stránkách. Netuším, z kterého období života kapely hláška pochází, neboť se odkazuje na Testament, Death Angel a Forbidden, a přitom vynechává jméno, na které by spolehlivě slyšela většina metalových příznivců a jehož odkaz rezonuje na novince „Confession“ nejvíc – ne že by na vás Metallica pomrkávala z každého riffu, ..
První informace, která na vás vyskočí, zadáte-li do vyhledávače jméno Linus Klausenitzer, zní:„baskytarista, nejvíce známý jako bývalý člen německé progresivní death metalové kapely Obscura.“ Coby základní informace pro to, co lze nalézt na Klausenitzerově sólovém debutu „Tulpa“ je to poměrně směrodatné. Zapátráte-li tochu hlouběji, objevíte poměrně dlouhý seznam kapel, ve kterých se Linus objevil, žánrově rozprostřených od power metalu až po technický death metal, ..
V době, kdy se Hans Ziller rozhodl znásilnit klasická alba Bonfire a vydat je ve zmodernizované reedici, je ideální čas oslovit fanoušky téhle party s něčím, co by jim mohlo vonět nezaměnitelnou aurou kapely a osmdesátkovým feelingem o něco víc, než kolekce „MMXXIII“. Tahle myšlenka nenapadla bývalého zpěváka Bonfire Clause Lessmanna (což je možná škoda), ale solitéra Floriana Bauera, jenž v roce 2006 vydal první kraťas s etiketou Rising Wings, a už tehdy bylo zřejmé, že mu hudba Bonfire hodně voní. ..
„Představte si chutnou směs vzletných heavy kytar Epicy a Xandrie, srdečných emocí Within Temptation a orchestrací Delain, okořeněnou mocným, vášnivým, svůdným, a přesto jemným vokálem klasicky trénované operní pěvkyně Valerie Chudentsové v kombinaci s agresivním growlem a screamem Maxe Molodtsova, přičemž všechny tyto prvky se snoubí v moderně znějícím metalovém mixu“.
Jestli si to představujete nebo ne, není příliš zásadní, podstatné je, že takhle si to představují oba ukrajinští muzikanti,..
Před minulým albem „Eos“ se do sestavy Eldritch vrátil klávesák Oleg Smirnoff, letos do do řad kapely naskočil křikloun Alex Jarusso. Tvrdit, že výkon těchto dvou je tím zásadním, co se podepsalo na třináctém albu italských power progresivců, by bylo velmi neuctivé ke zbytku kapely, neboť na tom, že Eldritch překonali na novince „Innervoid“ už tak dost vysoká očekávání, má nezpochybnitelný podíl i důrazná, pestrá rytmika a hodně neposedné kytary. Nicméně tak, jak si podmanil na minulé desce výraz kapely černobílými klapkami Smirnoff ..
Lze na Elm Street potkat taky něco jiného, než jen noční můru? Čtveřice z australského Melbourne má prostřednictvím svého třetího alba „The Great Tribulation“ (což – započteme-li i pár let fungování pod názvem Raid, odkud se do Elm Street původně přesunula kompletní formace – za dvacet existence kapely neznačí kdovíjakou autorskou kadenci) hodně pádnou odpověď. Lze tam narazit na hodně povedenou muziku, někde na pomezí thrashe a heavy metalu,..
Až si jednou Secret Sphere někde zapomenou klávesy, možná jim z jejich muziky vyleze thrash metal. Až jednou při psaní nových kompozic lehce pozapomenou, kde byl prazáklad jejich kapely, možná jim z toho vyjde hodně ostrý souboj power metalu s metalem progresivním, přičemž komplikovanější žánr by klidně mohl mít navrch. „Nikdy nekopírujeme to, co jsme dělali v minulosti, neustále formujeme náš zvuk a v našich albech vždy najdete něco nového,“..
Kdyby chtěla finská kapela s jedním z nejgeniálnějších názvů lákat fanoušky na největší pozlátka nové desky, měla by to strašně jednoduché. Stačilo by do všech stran vytrubovat, že na čtvrtém albu Lazy Bonez přijala pozvání k hostování nezaměnitelná dračice Noora Louhimo (Battle Beast) a poslat do světa úvodní skladbu „Shining“. Jenže to by při propagaci alba „Eye Of The Sky“ byla trochu klamavá reklama. Byť sestava Lazy Bonez je neměnná a dalo by se čekat, ..
Není úplně podstatné, jestli to byl skutečně Tobias Sammet, kterému je výrok připisován, nebo úplně někdo jiný, kdo si veřejně posteskl, že když v dnešní době otevřete jakýkoliv metalový časopis, vypadá to v něm jako v cosplay katalogu. Hledat toho, kdo jako první odhalil fakt, že když utají svoji identitu anebo aspoň skryje tvář pod maskou, přitáhne automaticky pozornost, také není třeba. To, že tato strategie funguje, je vidět na tom, jak rychle se podobná móda mezi metalovými kapelami šíří. Otázkou do pranice může být to, jak důležitou roli ..
Poslední dobou mě trochu děsí, když se tuzemská kapela začne zaštiťovat vikinským metalem či pohanstvím, a pak z ní vypadne klasicky tuctový zábavový heavík, poněkud naivně opěvující krásy i těžkosti dávného života na severu bez špetičky patřičné atmosféry. Fakt, že se s albem „Vengeance“ o slovo po šesti letech hlásí sebranka Odraedir, je v tomto rozpoložení pohlazením po duši. Debutové album „Legends Of The Dark Times“ na plné pecky prozradilo, že pohanštinu mají Odradir naplno v krvi, ..
Až jednou hard rockový svět dojde k přesvědčení, že už je na scéně totálně přeromerováno, a bude se hledat podobně obratný a stylově dokonale zabarvený vokál, jakým vládne Ronnie Romero, věřím tomu, že na seznamu budoucích potenciálních všudybylů nebude chybět Romerův krajan James Robledo. Ten pomalu svoje portfolio také rozšiřuje (Sinner`s Blood, Demons Down, ex-Renegade, ex-Thabu), ale stál jej v pohodě drží v takových rozměrech, abyste při otvírání konzerv neměli strach, že i tam by se mohl objevit...
„Jet na festivaly a slyšet stejný starý metal jak podle manuálu bylo pro většinu fajn, ale pro mě ne. Chtěl jsem vyniknout a dát najevo, že jsem jiný, mám tolik hudebních zálib od folku přes rock, punk až po metal z mnoha různých dob. Ale moje oblíbená hudba je doom a gothic věci,“ prohlašoval na konto debutového eponymního EP projektu Turanis jeho hlavní mozek kytarista Wayne Bridge. I letos vydané album „A Dance In The Mist“ se nese přesně v tomto duchu, což je pochopitelné, neboť před dvěma lety vydaný kraťas je kompletně součástí desky, ..
Doba draků zjevně nekončí, nicméně jsou chvíle, kdy jejich využití působí trochu jako alarm. Tak jako v případě pátého alba „Magnus“ argentinských Preludio Ancestral. Apokalypsa zachycená na obálce desky a způsobená poletujícími nestvůrami, naznačí o obsahu alba víc než dost. Byť se můžete utěšovat tím, že první pohled může klamat a pomyslné drážky alba nemusí být plné klišé, archaismů a nedotaženosti, realita je neúprosná. Přesně touto cestou se Preludio Ancestral ..
Je dobře, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Když se objevily zprávy o tom, že Serenity novou desku „Nemesis AD“ věnují osobě malíře Albrechta Dürera, chtě nechtě se objevila paralela na desku „Codex Atlanticus“, jejíž hlavní postavou byl Leonardo Da Vinci. Cesta do stejného oboru lidské činnosti a velmi blízkého časového období (částečně se prolínajícího) se jevila celkem logicky, „Codex Atlanticus“ patří k nejsilnějším položkám diskografie rakouských hudebních elegánů, nicméně obava z toho,..
Na to, aby se člověk stal zaníceným fanouškem finských Psychework je bezmála nutné pořídit si finský pas. Většina příspěvků kapely je dostupná v rodném jazyce, nicméně i kdybyste finštinou vládli, od vydání minulého alba „Karelian Hills“ by vás jyväskylská šestice informační kanonádou nezasypala, opouštět hranice státu kvůli nějakému koncertu Psychework zjevně k životu nepotřebují, když vypustí do světa singl, nenamáhají se s jeho tlačením přes všemocný drát ani s videoklipem, a když už dojde na nové album, ..
Dobří holubi se vracejí…? Je to pár už pár let, co se Venca Votruba (Dark Angels, After Rain, The River Of The Lost Souls) nechal slyšet, že si od hraní metalu chce odpočinout. Tohle předsevzetí aktuálně vzalo za své a Venca společně s půvabnou kolegyní Neirou (Arthemion) dali dohromady kapelu s názvem Ánni. Jak se narodila a co od ní čekat, prozradí společně oba protagonisté.
A tak se Andreas Stolz v řadách Stygian Fair přece jen dočkal… Po celkem bezvýznamné epizodě pod visačkou Crave se Per-Olov Jonsson a Emil Holmqvist rozhodli ve švédském městečku Umea založit kapelu Stygian Fair. Ke spolupráci zlákali basáka Erika Anderssona a kytaristu Andrease Stoltze, který se ujal i sólového zpěvu. Jenže výsledek byl podobný jako v Crave a tak se po třech letech Andreas Stolz (i Erik Andersson) rozhodl sbalit fidlátka a po čase se připojil k reinkarnovaným power-progresivcům Hollow. ..
Sloganem hitovky z osmdesátých let od Modusu „Karty sú už rozdané“ by se dalo nové album metalové královny Dorotky s patetickým názvem „Conqueress - Forever Strong and Proud“ charakterizovat nejsnáz. Časy z druhé poloviny devadesátých let, kdy měla Doro potřebu experimentovat (a riskovat), jsou dávno pryč, zpěvačka přesně ví co chce, co se od ní čeká a kde je její místo, tak se toho drží. Podstatné je, že u toho většinu času neztrácí jiskru, a i když jí se staromilským a osobitým pojetím heavy metalu k nalákání mladších ročníků ..
Frontman italských melodeathařů Disarmonia Mundi Claudio Ravinale zjevně našel novou hudební cestu. Zatímco jeho domovský spolek už osm let studiově vyspává, Claudio rozběhl projekt Infernalizer, s nímž na dva roky starém debutu „The Ugly Truth“ prozradil, že rád pouští hrůzu a že černá je dobrá – byť za tuhle barvu nemůže klasický black (a když, tak jen ždibíčkem), ale stará osvědčená gotika. Tu Claudio míchá s rockovým strašidláctvím, takže odkazy na The Sisters Of Mercy, Lordi, Alice Coopera, The 69 Eyes, či Danzig ..
Když něco končí, něco nového začíná – takhle nějak by se dal charakterizovat počátek bratislavské rockové kapely Nimaro, jejímuž vzniku předcházelo stěhování zpěvačky Dominiky Jaráskové z Prahy do Bratislavy. Od této chvíle uběhlo sedm let a vize o tom, že cesta kapely bude mít i jasný milník v podobě vydání debutového alba, již nabývá konkétnějších představ. Více prozradí Niki.
Kdyby Will Aguilar věnoval při tvorbě alba „Take It Sleazy“ skládání muziky tolik úsilí a nápaditosti jako promo popisu toho, co se na albu děje, mohlo být o něco lépe. A ještě by neškodilo, kdyby kromě basáka a bubeníka, které posháněl pro realizaci desky, vzal do party i lepšího zpěváka, než je on sám – vzhledem k tomu, že v přímočarých, v podstatě až na základní dřeň oholených rockovkách, nejsou pro zásadní sdělení potřeba kdovíjak složité myšlenkové pochody, s nimiž by se případná posila zvenčí musela dlouze ztotožňovat,..
Co ještě chcete říct o Within Temptation bez toho, abyste měli pocit, že už to někde muselo zaznít? Ať už se bude mluvit o symfonickém metalu z kteréhokoliv konce a v jakémkoliv kontextu, jménu holandské party, která se velmi intenzivně na vývoji žánru podílela, se vyhnout nelze. Kapela měla do letoška na kontě sedm řadových alb, z nichž některá bývají citována jako vzor pro velkou řadu následovatelů, má za sebou přitažlivý vývoj, svědčící o tom, že na vavřínech se v tomhle spolku neusíná, že je stále co objevovat, kapele nechybí odvaha, ..
Když se blížilo vydání nového alba Steel Rhino, jedna z prvních věcí, které hlavní mozek Michael Rosenberg hlásil do světa, byl fakt, že na palubě je i nadále Herbie Langhans. Tahle zpráva je velmi důležitá – Langhansovi domovští Firewind už oznámili termín vydání příštího alba, takže určité uspořádávání priorit u německého křiklouna mohlo hrozit a Steel Rhino mohli přijít o jednu ze svých zásadních zbraní. Natolik zásadní, až si troufnu tvrdit, že zcela klasicky (tak silně klasicky, až kolekce „In Rhino We Trust“ už při prvním poslechu..
Svůj první koncert odehrála německá parta Dark Sky v roce 1982 ještě jako školní kapela. K debutovému albu se propracovávala šestnáct let a celou dobu se pohybovala na poli melodického hard and heavy, byť nejprve šla snadno zapasovat i do škatulky rocku dospěláckého. O tom, že nejde o úplně bezvýznamnou položku na rockovém nebi by mohl svědčit fakt, že před covidovou pauzou brázdili Dark Sky Evropu společně se švédskými Treat. Jednu dobu se zdálo, že tento trip bude zároveň poslední kapitolou v životopise kapely,..
„Tento týden přináším od doktorů dobré zprávy, snímky vypadají v pořádku. Vážně se mi vždy nesmírně uleví a neberu to jako samozřejmost, když se to dozvím, to mi věřte...“
„Frustrace a obavy, které jsme denně dusili, se přetavily do skladeb a zvuků nové desky. Všechny triumfy nad vážnými překážkami vytvořily raketové palivo, které pohánělo naši nejvíce propojenou, nejagresivnější desku."
Od vydání debutu „Transcending The Blue And Drifting Into Rebirth“ španělských symfoniků Rainover letos uplynulo deset let. Jásat nad tím, že se jednalo o velmi vydařený vstup na scénu bylo trošku zavádějící, neb testosteronová část Rainover už za sebou měla téměř jednu dekádu fungování pod visačkou Remembrances (v rámci tohoto spolku stihli vydat jedno album), nicméně angažování zpěvačky Andrey Casanovy šlo považovat za zcela nový start, takže fakt, že si svojí prvotinou Rainover řekli o slušnou pozornost, nešel přehlédnout...
Není čas ztrácet čas, řekla si zřejmě řecká šestice Mystfall a krátce po svém vzniku vydává debutové album „Celestial Vision“. Proč ne, když v symfonickém metalu už všechno bylo vymyšleno, všechno řečeno, stačí chytit slinu od Epicy, Delain, Xandrie, u mikrofonu mít zpěvačku, která se nebojí zabrousit do výšek, občas vytáhnout nezbytné sbory nebo kontrastní řádně chlapácký chropot a melodie zabalit do trocha bombastičnosti a orchestrálnosti. Takhle jednoduché to je...
"Nejčastější věcí, kterou jsem četl, když kritici popisovali naši hudbu, bylo to, že je obtížné zařadit nás do žánru: je to rock, metal, progresivní metal, groove metal?", prohlásil kdysi kytarista francouzsko-irských Molybaron Gary Kelly a zároveň si i odpověděl - "Věřím, že je to všechno z uvedeného…" Tím máme vyřešeno, co od třetího alba kapely čekat žánrově. Název „Something Ominous“ je také dostatečně vystihující – Molybaron zní občas vskutku zlověstně, ..
"Tvoje smrt bude zánikem mé duše, ponesu tvé hříchy, ale kdo ponese moje?"
„Shining úplně zničil můj život a rozbil každý jednotlivý vztah, který jsem za ta léta měl, ale přesto pro mě tohle moje nemocné dítě znamená všechno. Jsem ochoten pro něj obětovat vše a udělal jsem to víc než jednou."
„Když hraju sám, měl bych dělat odlišné věci než Savatage, je to tak vůči nim férovější,“ bylo zaklínadlo, kterým Chris Caffery v souvislosti se sólovou tvorbou odrážel ustavičné připomínky toho, že by vazbu na kapelu, se kterou byl (i přes to, že podíl na činnosti Trans-Siberian Orchestra pro něj byl viditelnější) nejčastěji spojován, mohl přece jen o něco víc zdůraznit. Zatímco na prvních dvou albech bylo v tomto směru možné vyzobávat jen drobečky (a na pocitově nejdivočejším a experimentálnějším kousku..
Doba, kdy se power metalová obloha hemžila nekonečným hejnem draků, už sice pominula, ale brazilské trojici Dragonheart to zjevně nevadí. Bylo by na pováženou kdyby ano, vždyť před více než čtvrt stoletím přísahala na dračí srdce a tuto část dračího těla si vetkla do názvu, který sice už jen sporadicky (po poměrně standardní kadenci prvních tří desek vydala za posledních osmnáct let teprve druhé album) ale přece jen sem tam opráší. Nicméně nejen z draků je živ již prošedivělý příznivec power metalu, a tak to Dragonheart hrají na pro jistotu více stran..
Jürgen Wannenwetsch, v letech 1981 – 1983 a 2005 – 2019 baskytara u Stormwitch, se kterými vydal dvě alba. Marc Oppold, v letech 2002 – 2004 a 2016 – 2019 bicí u Stormwitch, se kterými vydal tři alba. Volker Schmietov, v letech 2013 – 2019 kytara u Stormwitch, se kterými vydal dvě alba, Tobi Kipp, v letech 2016 – 2019 kytara u Stormwitch, se kterými vydal jedno album. Byť album „Bound Of The Witch“, pod kterým je podepsána kompletní čtveřice muzikantů, ..
V době, kdy jsme se s Petrem Priessnitzem, zpěvákem a baskytaristou thrashové party Skylla CZ, začali řešit otázku možného rozhovoru, album „Svatý grál“, které Skylla CZ vydala na začátku roku, už sice sklidilo pár ohlasů, nicméně stále se nabízelo jako žhavé téma k debatě. Petr však nezahálí, a tak než na povídání došlo, stihl představit i sólové album „Anděl z kamene“ a aby toho nebylo málo, v mezidobí vydal i album s kapelou Bílý Tesák. Přijměte proto pozvání k povídání s kandidátem na rekordmana v počtu vydávání desek v letošním roce, ..
Letos je to už třináct let, co se samotář Drakhen pod hlavičkou Bloodshed Walhalla poprvé vyznal ze své lásky ke Quorthonovi, aby tento vztah o sedm let později podtrhl albem „Tribute To Bathory“. A i když se na své pouti po vikinských bitevních pláních začal od svého vzoru pomaličku vzdalovat, příznivci Bathory (a nejen oni) mají i na sedmém kousku diskografie Bloodshed Walhalla s názvem „Glory to the Sacred Land“ jistotu, že by jim pohanštinou vonící muzika měla příjemně zachutnat. ..
Herecká etuda, kterou Chris Caffery při dávném rozhovoru demonstroval význam fráze „Pins And Needles“, byla naprosto jednoznačná – „sedni si, dej si nohu pod sebe, seď tak tři čtyři minuty, a když se potom postavíš, nemůžeš se o tu nohu opřít. A ten pocit, co máš v noze, to je pins and needles…“ První Cafferyho sólové album „Faces“ (i v balíčku s „God Damn War“) bylo z hlediska autorského a pěveckého poměrně překvapivé – jednak proto, že si jej Chris nazpíval sám (Chris je neotesaně přírodní křikloun),..
Cílem Noverie je vytvořit kompletní headbangový zážitek s melodickým zvratem, který kombinuje masivní a těžké riffy s temnými atmosférickými klávesami, spolu s technicky náročnými sólovými sekcemi a nezapomenutelnými vokálními linkami. „The Gates of The Underworld“ posouvá věci na osobní úroveň, každá píseň obsahuje skutečné životní příběhy od kapely i od fanoušků. Lidskost je neustále přítomná se všemi svými výzvami a záhadami,..
Elyose, Edge Of Paradise, Reasons Behind, Sinheresy…, kapelám, které ujíždí na moderní vlně metalu, do níž se systematicky přisypávají kvanta elektroniky, adrenalinu, pulsujících tanečních rytmů, u níž vás často oslní záblesk diskokoule, a v jejichž čele stojí žena, je doba zjevně nakloněna, neb žánrových desek přibývá. Čím se odlišit v záplavě velmi podobně znějící muziky? Poslední jmenovaná parta vsadila na oranžovou barvu, do níž se ráda halí zpěvačka Cecilia Petrini, ale oranžádu najdete i na brýlích muzikantů,..
Pokud by se chtěl kytarista Chris Caffery ucházet o práci v hudebním průmyslu prostřednictvím životopisu, rozesílaného v papírové podobě a chtěl by přitom uvést všechna působiště, ve kterých se byť jen na chvíli mihnul, padla by na to slušná porce papíru. Ještě zajímavější by mohla být škatulkářská hra na to, jaké metalové subžánry by se v tomto výčtu objevily. Je jisté, že v záhlaví životopisu by dominovali floridští Savatage, byť trvalé proniknutí k těmto bardům zabralo v životě Chrise Cafferyho několik dílčích pokusů. ..
Bubeník Martin Lopez strávil v řadách progresivců Opeth deset let. Doba dost dlouhá na to, aby bylo jasné, že progresivní choutky má hluboko pod kůží. Po svém odchodu to dával najevo i v řadách nově vzniklých Soen, kteří to vzali za o něco jemnější a melodičtější konec. Jemnosti přibývalo, takže ty, kteří Soen dlouhodobě sledují, nemůže zaskočit fakt, že aktuální novinka „Memorial“ to už jasně hraje na obě strany – nebrání se neotřelým postupům, jedovatosti a agresivitě, přitom však do jedné linie tlačí až popové tendence, přístupnost a křehké emoce. ..
Po albu „The Almighty“ se zdálo se, že Heimdall před sebou mají zářivou budoucnost. Na téhle desce si sedlo všechno prakticky dokonale, s novým pěvcem Giacomem Mercaldem se zvýraznila osobitost kapely a Heimdall zdůraznili pověst neotřelé power metalové party, o kterou si sice řekli už prvními dvěma alby, ale tam celkový dojem nabourával specificky neukotvený hlas původního křiklouna Claudia Galla. Aby o tenhle status Heimdall nepřišli, bylo potřeba potvrdit extra silnou formu ze třetího alba. ..
Kdykoli se sejdou zpěvák Tom S. Englund (Evergrey) a uznávaný americký pianista Vikram Shankar (Redemption, Lux Terminus), aby spojili svou kreativitu, výsledkem je kouzlo, tvrdí Napalm Records v souvislosti s novinkovým albem „Dormant“. Určitým stínem v tomto tvrzení může být fakt, že svět Silent Skies je ve své podstatě neměnný, takže pokud vás čarování s melodiemi a křehkými emocemi neoslovilo na tři roky starém debutu „Sattelites“, loňské album „Nectar“ tento stav mohlo jen těžko změnit, stejně jako letošní zápis „Dormant“. ..
To, že finští Endless Exam hrají „teatraalista metallia“ aneb pro našince teatrální metal, je jasně patrné už z promo fotek čtveřice z Tampere. Důležité je, že hranice, za níž pitvořivá image slouží pouze k maskování hudebního neumětelství, zůstala v případě debutové desky „Voice of Passion and Agony“ v nedohlednu. Vzhled kapely, lehce nahánějící strach (zejména v případě zpěvačky Niny Kuronen s žánrově skvěle seštelovanými hlasivkami) a mile zapadající do béčkového horroru, spolehlivě koresponduje s muzikou ..
Švédští Eclipse se ocitli v docela zajímavé pozici. Po dvaceti letech na scéně bývají označováni jako jedna z nejzásadnějších kapel melodického hard rocku současnosti (dostat se do předprogramu dua Mötley Crüe – Def Leppard svědčí o tom, že tohle tvrzení nebude jen reklamní tahák) a názvem aktuálně vydaného alba „Megalomanium“ dávají najevo, že jim sebevědomí nechybí (po albu „Monumentum“ se jim zjevně ramena ještě trochu přifoukla). A byť se frontman Erik Martensson vyjadřoval ..
„Je to jako nový začátek a jsme rádi, že písně takhle vyšly,“ prohlásil nedlouho po vydání alba „The Almighty“ kytarista Fabio Callurio. Za tímhle konstatováním je skryto mnohé. Během třech let, které proběhly od vydání druhé desky „The Temple of Theil“, museli Heimdall řešit dvě poměrně zásadní otázky a z obou vyšly jako jasní vítězové. Rozchod s dosavadním vydavatelstvím Elevate Records nasměroval kapelu do náruče agilnějších Scarlet Records, kteří dobře cítili potenciál, jenž v Heimdall dřímal a který měl šanci se pořádně probudit poté, ..
Na první pohled nejzásadnější novinkou v životě Heimdall se po vydání debutového alba „The Lord Of The Sky“ stal fakt, že cesty bratří Calluriových se rozešly. Nicolas, který na prvotině vládl bicí soupravě, se ukázal jako značně nestálá jednotka a druhé album se muselo obejít bez jeho přítomnosti. Nebylo to na dlouho, do sestavy se vrátil při vzniku třetího alba, ale na čtvrtém už opět scházel. Při vědomí, že se bavíme o období pouhých šesti let, mohlo se zdát, že právě s pozicí za bicí soupravou byl v první etapě života Heimdall největší problém...
Svět je malý - italská kapela, která se pojmenovala po bohu ze severské mytologie, po téměř třiceti letech svojí existence námětově doputovala do Řecka a shlédla se v bohu ohně a kovářství. Šesté album italských Heimdall nese název „Hephaestus“ a jeho vydání je malé pseudo-déjà vu. Tak jako v případě předchozího alba „Aeneid“ bylo třeba počkat téměř celou dekádu, než se italská šestice dobrala nové desky, i na „Hefeistose“ bylo třeba vydržet celých deset let. Vzhledem k tomu, že pojem „nový začátek“ by se u Heimdall mohl..
Jsem pevně rozhodnutý, že každý další článek o novém albu, na němž hlavní roli hraje řezavý hlas Udo Dirkschneidera, budu uvádět suchopárnou hrou čísel, která je obdivuhodná. Jednasedmdesátiletý ikonický zpěvák letos vydává se souborem U.D.O. osmnácté album a když k tomu připočteme i jeho zásadní otisk v řadách Accept, pomalu se blížíme ke třem desítkám desek, na nichž Udo vytrvale kultivuje podle v podstatě neměnného mustru klasický a v jeho podání nezaměnitelný heavy metal. Podobné žonglování se statistikou by mohlo sloužit ..
Se sólovou diskografií hlavního skladatele Thunder Lukea Morleyho to v průběhu téměř čtyř desítek let, během kterých se pohybuje po rockové scéně, nebylo statisticky úplně jednoduché. V roce 2001 sice vydal album „El Gringo Retro“, spadající do této kategorie, nicméně Luke pasování desky na debutové sólové album zpochybňoval tvrzením, že písně na „El Gringo Retro“ nevznikaly konzistentně pro jedno album. A navíc s nimi vypomáhal Andy Taylor (Duran Duran). Ať už patříte k zastáncům kterékoliv teorie o sólových deskách Lukea Morleyho,..
Vzhůru do Ásgardu! Tam byste mohli narazit na Heimdalla, jednoho ze severských bohů, syna Odinova, který v Ásgardu střeží sídlo bohů. Pokud byste nechtěli absolovat tuto mýtickou cestu, stačí se porozhlédnout po metalové říši a z kapel, které se honosí jménem Heimdall, si můžete v různých koutech světa vybrat tu, která je vašemu srdci nejbližší. Pokud bychom měli najít spolek, která v hudebním světě přinesl jménu Heimdall největší slávu, cesta by s největší pravděpodobností vedla do Itálie, ..
„Heavy metal is forever! And we play it loud!“ Vyberte si, kterou z částí motta polských heavíků Scream Maker považujete za zásadnější, od toho by se mohl odvíjet váš pohled na v pořadí čtvrtou řadovku varšavské pětice s názvem „Land Of Fire“, potažmo na celé její albové portfolio. To je spolehlivě čitelné už od prvního zářezu s příznačným názvem „Livin` in the Past“ a sděluje jednu zásadní věc – heavy metal je zákon, který je třeba ctít v každé notě, nijak z něj neuhýbat, neobcházet ho, neměnit. ..
Věřím tomu, že letošní rok bude v životě slovenské thrash - deathové party Morhörr zapsaný zlatým písmem. V sedmém roce svojí existence, po překonání řady potíží, se pětičlenná parta z Bratislavy propracovala k debutovému albu „Dance Macabre“, které po jarním vydání v elektronickéverzi už brzy nabídne i ve fyzické podobě. O cestě ke splnění tohoto cíle vypráví kytarista a spoluzakladatel Morhörr Štefan „Pišta“ Pollák. ..
Už na minulé desce „Dancing In Hell“ nebyl spolek Eleine, shormážděný kolem zpěvačky Madeleine Liljestam a kytaristy Rikard Ekberg, zrovna prototypem na tradiční, symfoničnem vonící slavíčkový metal. Poměrně masivní, nabroušený zvuk s určitou výhružností a potemnělostí tvořily hutný základ pro smyslný Madlenčin vokál, kterému byla cizí prvoplánová líbivost a křehkost. Tvůrčí tým zůstal včetně Thomase Johanssona za mixážním pultem nezměněn, ale faktu, ..
Čas strašně rychle letí. Všimli jste si, že kapela Hell In The Club, o které se v počátcích mluvilo především jako o vedlejšáku zpěváka Davida Morase alias Damnagorase z Elvenking, vloni oslavila kraťasem „Kamikaze – 10 Year In The Slums“ desetiletku od vydání svého debutu? Rozhodně nedošlo na žádné bilancování, zásluhou dvou coverů kapela spíš jen podtrhla stylovou sounáležitost s hard rockem se špetkou heavy metalu. A letos italská čtveřice potvrzuje svoji vysokou kadenci při vydávání řadových desek – na světě je šesté album s názvem F.U.B.A.R....
Fakt, že brazilští Viper vydali v druhé polovině června po šestnáctileté pauze novou studiovku „Timeless“, trochu sváděl k úvahám, o tom, že kdyby sebou pětice ze Sao Paula trochu hodila, mohla novým nosičem uctít čtvrté výročí křiklouna, který se podílel nejen na prvních dvou albech, jež Viper přinesla největší úspěch, ale i na zrodu kapely. Kdo by si dnes ještě vzpomněl, že v řadách téhle party začínal svoji pěveckou kariéru André Matos? Ale možná by metalové statistiky vydání alba v den Matosova skonu zbytečně mátlo...
Stefan Weinerhall se vrací s novým albem! To je zpráva, jež by mohla zvednout ze židle všechny příznivce osobitých folk-metalových elegánů Falconer, kteří před třemi lety uzavřeli svou pouť po hudební obloze. Obzvlášť, když společnost na eponymní novince „Recite The Cynic“ dělá Stefanovi Mathias Gyllengahm (Utmarken), který si ve finální fázi života Falconer na rozlučkovém albu „From a Dying Ember“ s kapelou zakoketoval v rámci hostovského příspěvku..
Láska k Metallice je věčná. Alespoň v případě britských epigonů Evile, kteří se v tvorbě amerického vzoru intenzivně zhlédli a intenzivně kráčí po jeho stopách už od svého debutu z roku 2007. Letošní výprava k Černému albu a jeho nejbližšímu okolí s názvem „The Unknown“ může nastolit otázku, jestli má ještě smysl mluvit o thrash metalu, když se dvě třetiny alba odehrávají sice s důrazným, nasupeným výrazem, ale v poměrně vláčném tempu. Ale jedním dechem dodávám,..
Na délce fakt záleží! To je věc, kterou kdyby si na svém šestém studiovém albu připustila letitá německá parta Velvet Viper, tak mohlo být o něco lépe. Družina kolem zpěvačky Jutty Weinhold sice již v minulosti občas v rámci některé skladby délku zbytečně přepálila, ale zpravidla se držela toho, že řekla podstatné a své nápady (v poslední době docela chatrné) se nesnažila zbytečně vymačkat až na dřeň. V post-comebackové éře to s výjimkou alba „Respice Finem“ vypadalo, že Velvet Viper melou z posledního..
Všudybylů, kteří neodmítnou prakticky žádnou nabídku ke spolupráci a a v záplavě průměrných desek více méně jen devalvují své jméno, by se na rockové a metalové scéně našlo čím dál víc. Je zvláštní, že v souvislosti s kolumbijským křiklounem Gusem Monstantem jsem toto spojení ještě nezaregistroval, i přes to, že Gus za téměř tři dekády své aktivní pěvecké činnosti je jako hlavní hlas uveden nejméně na třicítce vydaných alb (připočtěte i některé ve finále nerealizované) ..
Když v roce 2016 přišli italští symfonici Degrees Of Truth s debutem „The Reins Of Life“, věštil jsem ji slibnou budoucnost. I když se sestava kapely začala drolit, o tři roky později album „Time Travel Artifact“ ustáli Degrees Of Truth se ctí. To, že s ústřední dvojicí Luca Ravezzani (bicí) - Gianluca Parnisari (klávesy) nemusí být snadné najít společnou řeč, naznačila personální škatulata krátce po vydání této desky, takže třetí zářez do diskografie předkládají Italové opět v řádně provětrané sestavě. ..
Nové album, pod kterým je podepsán dlouholetý frontman Grave Digger Chris Boltendahl, by mohlo nastolit otázku, jaký přístup je pro fanouška přínosnější, když se jeho oblíbenec na chvíli vynoří z důvěrně známých osidel domovské party a zkusí něco nového pod vlastním jménem. Zda to, že se jako správný čert drží svého kopyta, které jen lehce očoudí z jiné strany, nebo když odhalí své dosud nepoznané hudební choutky. V případě aktuálního Boltendahlova počinu „Reborn In Flames“ ..
Je mi záhadou, proč se ryze metalové kapely tlačí na obskurní hudební přehlídku Eurovize, u které z jejího samotného principu a zaměření mohou jen těžko předpokládat, že by jim přinesla nějaký větší užitek. V případě australských Voyager, kteří tuto „poctu“ získali letos, však ta myšlenka není úplně marná. Voyager se svými progresivními postupy, neotřelými nápady, stylovým chameleonstvím i schopností pospojovat zdánlivě neslučitelné nejsou zrovna ortodoxním představitelem metalu,..
Hudba z jiného světa…, hlásají Edge Of Paradise o své tvorbě už nějaký ten pátek. Pravda je, že na novince „Hologram“ tahle hláška dostává nový (respektive obnovený), velmi lesklý nátěr. Byť se dva roky staré album Edge Of Paradise „The Unknown“ jevilo jako nejsilnější položka v diskografii kapely, vypadá to, že určité zklidnění, větší střízlivost a zaměření se na podstatu skladeb víc, než na nablýskaný efekt, není tím, co by pětici kolem zpěvačky Margarety Monet a kytaristy Davea Batese přirostlo k srdci...
Hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé tam, kam chtějí. Po poslechu debutového kraťasu „Demone“ italské zpěvačky Alis by mě zajímalo dilema svatého Petra, jestli by Alis chtěl tahat k sobě nahoru a nebo zda by ji aspoň chvíli nechal courat tam, kam sama uzná za vhodné. Nepochybuji o tom, že by Alis ráda zamířila na pódia festivalů - u nás bych ji stylovým zaměřením i dle data narození doporučil na všemožné Majálesy, kde by se mohla cítit jako ryba ve vodě, ..
V současnosti nejžhavější německá folk-metalová kapela? Takhle titulují rozverný spolek Feuerschwanz jeho patroni z Napalm Records a ačkoliv to je téma na polemiku, nedá se kapele upřít, že v poslední době letí nahoru jak kometa. Předloňské album „Memento Mori“ ji vyneslo do čela německé hitparády i přes to, že se na něm dalo chytit (alespoň v případě, že nemáte s Feuerschwanz totožný smysl pro humor) pár much. S novinkou „Fegefeuer“ se partě kolem Hauptmanna Feuerschwanze povedl brilantní kousek ..
Vzpomínám, kterak jsem se v roce 2014 v Meet Factory bezprostředně po skončení setu Winterstorm začal na místě pídit po kapelní diskografii, protože muzika i výkon byly velmi chytlavé, živé, nápadité, nabité maximálně pozitivní energií. Nebudu tvrdit, že se jim všechny tyhle elementy povedly dostat ve stejné míře i na tehdy aktuální album „Cathyron“, ale bylo jich víc než dost. U sedm let starého alba „Cube Of Infinity“ možná chyběl impuls bezprostředního kontaktu, ale obávám se,..
Druhé album řeckých The Silent Rage „Nuances of Life“ sice vydávající firma vítá na svět hláškou „helénský power metal plný síly“, ale možná by nebylo od věci při té příležitosti nenápadně poslat poděkování za oceán Jonu Schafferovi (a alespoň korespondenční lístek by mohl letět i na adresu Judas Priest). Ale jelikož teď není v kursu tohoto muzikanta příliš připomínat, stačí zmínit, že svou spřízněnost s tvorbou Iced Earth dali The Silent Rage najevo alespoň hostovskou účastí bývalého křiklouna amerických kolegů Stu Blocka. ..
Hrdinové stojí při sobě 
Koho by na první pohled napadlo, že o italských Revoltons se už dá mluvit jako o veteránech metalové scény? Jenže ono je to relativní, v tomto kontextu není asi na místě mluvit o kapele, ale o jednotlivci. Medaile za usilovnost a neutuchající zápal patří kytaristovi Alexi Coronovi, který během více než třicetileté kariéry zažil několik personálních průvanů v kapele. Při tom posledním, který proběhl během koronavirové pauzy, mu zůstal věrný pouze Elvis Ortolan, jenž se do diskografie kapely zapsal poprvé až v roce 2020..
„Vždy děláme věci po svém…“ To je mantra, kterou se frontman Virgin Steele DeFeis zaklíná v souvislosti s novou deskou „The Passion of Dionysus“. Byly doby, kdy toto pravidlo zaslouženě vyneslo Virgin Steele na výsluní, byly doby, kdy je srazilo na naprosté dno. Letos je to sedmnáct let, kdy se DeFeisově partě zásluhou „Visions Of Eden“ podařilo vydat desku, která si naposledy bez mrknutí oka zasloužila respekt a uznání. ..
Před třemi lety se němečtí Godsnake zásluhou prvotiny „Poison Thorn“ stali v mém osobním žebříku nejakčnějším žralokem v thrash metalovém moři. Zásluhu na tom měl hlavně fakt, že hamburská pětice velmi dovedně míchala důraz s chytlavou melodičností, přičemž druhá z ingrediencí nebyla jen do počtu, ale základ byl namíchán pěkně fifty – fifty, čímž vznikla moderně znějící, třaskavá nahrávka s nezanedbatelnou dávkou jedu, která se strašně snadno dostávala do žil i do hlavy. ..
Chcete se dostat do klubu mylionářů? Není kvůli tomu hned nutné pustit se do vydělávání peněz, někdy stačí jen pustit si muziku. Brněnská rocková parta Mylions k tomu v dubnu letošního roku připravila už svůj druhý chod – kolekce deseti vlastních skladeb a jedné výpůjčky nese lakonický název „II.Mylion“, podobně přímočarý, jako charakteristika Mylions – dobře šlapající kapela – z úst nejpovolanějšího, zakladatele Mylions Mirka Horňáka. ..
Žila, byla kapela, která si říkala Rhapsody. Nápady, kterými hýřila, košatost muziky, její parádní provedení a ostře nabroušené meče jí zajistily na poli melodického metalu spoustu vítězství a k jejímu odkazu přivedly řadu následovníků. Jenže vstoupit dvakrát do jedné řeky není vůbec jednoduché… Takhle nějak by mohl začínat jakýkoliv článek vždy, když se Winterage, italští krajané těžko dostižitelné party kolem Lucy Turilliho, Alexe Staropoliho a Fabia Lioneho,..
Druhým albem po téměř třicetileté odmlce, které dostalo velmi trefný název „When Angels Kill“, vyrovnali veteráni Fifth Angel svojí albovou bilanci z doby předrozpadové. Zatímco v osmdesátých letech sestava kapely byla poměrně stabilní (jediná změna v rámci dvou alb se odehrála při výměně kytaristy, která do Fifth Angel přivedla Kendalla Bechtela), v tomto tisíciletí jsou škatulata v sestavě podstatně divočejší. Kendall Bechtel, který se na minulé desce kromě kytary ujal i mikrofonu,..
Frontman italských veteránů Graveworm Stefan Fiori se pochlubil, že v osmileté proluce od vydání posledního alba „Ascending Hate“ kapela v podstatě připravila dvě nové nahrávky – první stihla dát dohromady dávno před kovidovou patálií, ale protože muzikanti nebyli s písněmi spokojeni, materiál putoval do koše, začalo se nanovo, nicméně práci pozdržela celosvětová proslavená pandemic-brzda. A terpve potom se začalo rodit nové album italských black-death-gotiků...
V současném hudebním přetlaku by bylo asi záležitostí určité náhody, obrovského štěstí a nebo vytříbeného hledačského talentu zaregistrovat první tři singly, které do světa v průběhu let 2020 – 2021 vypustila kapela Blood Star. Mírnou pomůckou mohl být fakt, že v sestavě figuruje kytarista Janison Palmer, který se do přízně heavy metalových příznivců zapsal jako jeden ze zakladatelů stylově nepříliš vzdálených úderníků Visigoth. Po vydání tří singlů, které naznačily, že Blood Star mají klasický heavy metal v krvi, ..
Když v roce 2020 čtyři z pěti muzikantů řecké party Saboter kompletně hodili za hlavu svoji ne úplně bezvýznamnou existenci, jejíž podstata byla založena na základech Judas Priest, a založili partu Triumpher, vypadalo to jako poměrně odvážný krok. Když nic jiného, jednu věc lze Triumpher bez rozpaků přiznat – jejich současná vize má naprosto jasnou logiku. V době, kdy Manowar i Virgin Steele těžce paběrkují a žijí jen z dávné slávy, nehrozí při snaze obsadit trůn epického heavy metalu kdovíjaká tlačenice. ..
13.února 2017 se na stránkách kapely Red Baron Band objevila zpráva, že i přes čerstvý odchod zpěvačky Moniky Infernalis kapela natáčí demoverze osmi písní pro připravované páté studiové album, a i přesto, že není jasné, kdo bude stát za mikrofonem, práce na desce pokračují dál. V létě roku následujícího do Red Baron Band přišla Marika Postlerová a když se vše usadilo, začalo se na jaře roku 2020 nahlas mluvit o vydání alba. Kytarista a skladatel Pavel Kowacz upřesnil, ..
Folkáči Subway To Sally mají za sebou víc než třicetiletou kariéru, kterou právě orazítkovali čtrnáctým albem s názvem „Himmelfahrt“. Chtít po nich, aby měli potřebu kdovíjak cukat se směrovým kormidlem by asi bylo možné pouze v případě, že by se na předchozích nahrávkách měli potřebu objevovat, vyvíjet se, či experimentovat. Jenže svět Subway To Sally je poměrně jasně nalajnovaný a navzdory tomu, že kapela tvrdí, že nové album znamená zlom..
Jako by italské gotiky False Memories pronásledoval výrok Francesca Savina, který italský kytarista pronesl při příchodu zpěvačky Roselly Moscatello. Dle Francesca bylo nutné najít cestu, která by více odpovídala jejímu způsobu zpěvu a přirozenosti. Na první společné spolupráci v podobě dva roky starého alba „The Last Night Of Fall“ se to nezdařilo, z melancholicky laděného melodického metalu vyčníval čistý Rosellin hlas a tahle dáma si hrála svojí vlastní ligu, ..
K poslechu nového alba moravských Forrest Jump „Vrtochy“ láká slogan, zahrnující výčet stylového pelmelu, který se má na albu nacházet – směsice alternativy, nu-hardcore, post-grunge a crossoveru. Coby škatulkový diletant a odpůrce odměřování jednotlivých stylových ingrediencí bych v tom neviděl až takovou vědu – jednoduše řečeno, „Vrtochy“ jsou hodně vydařená a pestrá rocková deska s velmi silnými texty, která si umí říct o pozornost na první dobrou, která se jen tak snadno nevyčerpá a která nezapře zemi svého původu.
..
Prakticky celou hudební kariéru se Raymond Balderrama, alias Ray Alder, pohyboval ve světě progresivního metalu. V posledních letech jako kdyby si chtěl udělat hudební život ještě pestřejší a tak se před čtyřmi lety pustil do sólového debutu, v němž ze svého obvyklého kabátu velmi elegantně vyklouzl a v různých polohách demonstroval, jak úžasným nástrojem je jeho hlas (nezapomněl přitom dát i zasloužený prostor parťákům, kteří jej na této strhující misi doprovázeli, což albu „What The Water Wants“ ještě přizvedlo laťku), ..
Bez mučení přiznávám, že kdyby na první pohled poměrně nenápadné debutové album španělských Unchosen Once „Sorrow Turns Into Dust“ dorazilo zcela standardní cestou, možná by vstupním filtrem nepropadlo a k této písmenkově podobě by se třeba ani nedostalo. Nicméně konverzace s partou z Galicie se nesla ve velmi uvolněném duchu a konstatování, jestli chceme, nechť zaslanou nahrávku úplně klidně ignorujeme a mail rovnou smažeme, spolehlivě zafungovalo jako lampa na můru. ..
Po předloňském albu „Riddles, Ruins and Revelations“ Scott Veland vyhlašoval, že jeho snahou je pokaždé přijít s něčím novým a neokoukaným tak, aby se nikdy neopakoval. Ne, že by se v rámci dosavadních deseti kousků diskografie Sirenie nedala najít mezi jednotlivými deskami jasná spojnice a Veland by mohl být označován za totálního hudebního chameleona, ale pravdou je, že Sirenia nezůstávala zpravidla nikdy stát na místě. Platí to i pro aktuální kousek „1977“, nicméně propojení na minulou desku je tentokrát hodně výrazné..
„Jsme nesmrtelní? Ne. Neporazitelní? Ne, pravděpodobně také ne. Kdesi v hlavě však zní, že jsme nepřemožitelní! Vždy je to o tom, že se nesmíš nechat porazit, bez ohledu na to, co ti přijde do cesty...“
Tušíte aspoň něco málo o tom, že v roce 2017 vyšlo debutové album „Down The Hatch“ švýcarských rockerů The Ground Shaker? Předpokládám, že počet našinců, kteří tuto desku prohnali přehrávačem, nebude kdovíjak vysoký, a trošku se obávám, že ani druhý počin s názvem „Rogue Asylum“ nebude mít v současné hudební nadprodukci zrovna zametenou cestičku k uším příznivců. Alternativou načichlý rock The Ground Shaker není natolik zásadní, aby chytal na první dobrou, ..
Roboti už jdou, roboti už tady jsou…
Kdepak, francouzsko-italský spolek Attractive Chaos nepatří k těm, jejichž název by spolehlivě charakterizoval to, co od kapely čekat. Atraktivitu určitě, tu na jedné straně spolehlivě zajistí vizáž zpěvačky Emmy Elvaston (Beneath My Sins, ex-Evolvent), na straně druhé se o ni postará i neotřelá hudba na pomezí progresivního rocku, melodického metalu a uvolněné tanečnosti. Ale chaos v muzice téhle party nehledejte ani v nejmenším – i když klasická struktura skladeb není tím,..
„Téměř v každém úsilí potřebuje řemeslník pro danou práci správné nástroje…“
Až se jednou Melissa Bonny podepíše pod mizernou desku, asi zamrzne peklo. Zatím to vypadá, že na co tahle šarmantní zpěvačka sáhne, z toho kouká úspěch. Platí to i na tak ultratenkém ledě, jako jsou předělávky skladeb z různých populárních filmů, seriálů a videoher. Zpracovat takový námět bez toho, aby z něj nekoukala prvoplánovitost nebo laciná zkratka ke snadné popularitě, není tak úplně samozřejmé. Debutové album The Dark Side Of The Moon „Metamorphosis“ se narodilo v důsledku sázky mezi kytaristou ..
„Je dlouhá cesta na vrchol, pokud chcete rock`n`roll“ je motto německé kapely Mystic Prophecy. Ta cesta trvá už víc než dvacet let a nebýt zbytečného šlápnutí vedle s albem cover verzí „Monuments Uncovered“ dalo by se říct, že je bez výmolů, prudkých zatáček, nebezpečných klesání a náročných stoupání. Ne, že by parta kolem nezmara Roberta Dimitriho Liapakise byla prokouknutelná od svého prvního počinu „Vengeance“, ale věřím tomu, že řada lidí daleko dřív vyloví ve skladišti paměti informaci,..
Bývaly doby, kdy melodeathaři Icestorm z Katalánska pěli ve své rodné řeči a neznělo to vůbec špatně. Nicméně je pravda, že nazvete-li album „The Northern Crusades“, bylo by poněkud zvláštní, kdybyste severské křižácké výpravy (Icestorm se nevěnují klasický cestám do Jeruzaléma, ale událostem kolem Čudského jezera z poloviny třináctého století) opěvovali jazykem nejjižnějšího evropského národa. Středověk nebyl žádná selanka, křížové výpravy nepatřily k nejpřátelštějším událostem v historii,..
Za geniální vzdělávací nápad, kterak prostřednictvím kapely Hevisaurus k metalu přivést malé děti, by Mirka Rantanen zasloužil metál. Působení v Thunderstone, Warmen, u Tima Kotipelta, či v King Company je dokladem toho, že tento finský hudebník má už leccos za sebou a na severské scéně hraje nezanedbatelnou roli. Když před dvěma lety představil projekt Circus Of Rock, nebylo obtížné získat pro něj pozornost posluchačů i médií, jenže oblíbená sázka na tahání známých..
Bývaly časy, kdy rumunští Scarlet Aura doprovázeli coby stylově blízcí souputníci na evropském turné Tarju Turunen a vydavatelská firma jejich druhé album „Falling Sky“ cejchovala sloganem o jednom z nejžhavějších favoritů na trůn v melodickém metalu. A neznělo to úplně nemožně. Jen sedm let stačilo na to, aby tahle vize vzala totálně za své. Nejdřív si Scarlet Aura podkopli nohy mizernou sbírkou cover verzí, o dva roky později kolekce „Hot `n` Heavy“ (první díl koncepční trilogie) naznačila, že kapela se z krize vyhrabává,..
Vychrlí-li na vás někdo pojmy Blood, Fire, Magic and Steel, která kapela vás napadne na první dobrou? Názvem debutového alba můžou britští Battle Born krapet zmást řadu metalových fanoušků – jednak proto, že podvědomá asociace na Manowar je u řady z nich asi nevyhnutelná, jednak proto, že Battle Born to berou z krapet jiné strany, přičemž v pátém roce existence kapely to trochu vypadá, jako by se southamptonská čtveřice nemohla dohodnut, zda vsadí víc na modernu nebo na power metalovou klasiku,..
Příběh, jakých bylo napsáno tuny – v roce 2017 se ve španělské Cartageně dala dohromady parta muzikantů, která svoje umění chtěla pod názvem Projecto X pilovat na osvědčených rockových hitech. Ke cti jí je třeba připočítat fakt, že v záplavě podobně smýšlejících kapel se pokusila jít trošičku jinou cestou, neb základ repertoáru měly tvořit nejslavnější písně místní scény. Jak rostlo umění i sebevědomí muzikantů, přišlo přejmenování na Presa a vlastní tvorba, s níž přes kraťas z roku 2019 ..
Wardress právě dopsali druhou kapitolu svého příběhu, jehož první stránku začali vytvářet už v roce 1984. První fáze života kapely trvala jen dva roky, po dvaatřicetiletém spánku se ústřední dvojice kytarista Alex Gor a zpěvák Erich Eysn znovu dala dohromady a dočkala se debutového zápisu „Dress For War“. Kdyby hudební svět zůstal o toto dílo ochuzen, asi by se nic zásadního nestalo, ryze osmdesátkovému, naprosto nekomplikovanému heavíku dali Wardress hodně zarputilý, humpolácký a zcela bezelstný výraz. ..
Australští Temtris v letošním roce uzavřou druhou dekádu od vydání debutu „Threshold“. Toto výročí slaví ideálním způsobem – edicí nové nahrávky „Khaos Divine“, u které se příznivci kapely mohou spolehnout na to, že jim kapela naservíruje přesně to, na co jsou za dvě desetiletky zvyklí. Čistokrevný staromilský heavy metal, jemuž dominuje sytý a suverénní hlas Genevieve Roddy, jenž se může spolehnout na podporu živé a energické rytmiky i kousavých riffů. ..
Rok 1992 a melodický hard rock. Asi není třeba dodávat, v jaké situaci se nacházela hudební scéna, potažmo žánr, kterému se Treat věnovali. Zatímco řada stylových souputníků násilně převlékala kabáty, u Treat sice došlo ke změně, ale tu by klidně bylo možné považovat za přirozený chod věcí. Po odchodu Roberta Ernlunda se k mikrofonu postavil Mats Levén, zpěvák, který během svojí kariéry působil v doomových Candlemass, u kytarového mága Malmsteena, u power metalových At Vance, u epiků Therion,..
Kdyby všechny kapely, které pěvec Kristian Fyhr založil a založí, se zrodily podobným způsobem jako Seventh Crystal, asi by si Kristian mohl pomalu otevřít prodejnu s klávesovými nástroji. Když Fyhr s několika čerstvými písněmi v kapse uvažoval o rozběhnutí nového projektu, navštívil jej Johan Älvsång, který si od něj chtěl koupit varhany. Při jejich testování a přesvědčivé demonstraci Johanova umění padla otázka, zda by se klávesista nechtěl s Kristianem na projektu podílet. Chtěl, a tak se začali rodit Seventh Crystal. ..
Možná i bez toho, aby se vám dostal do rukou obal osmého alba německých heavíků Black Hawk, možnost, že po několikerém poslechu vysypete z rukávu názvy řady skladeb, je hodně vysoká. Ne že by tito stopaři Saxon, Judas Priest, či Accept nasázeli na albu „Soulkeeper“ skladby tak dokonalé, aby je brzy znal celý svět, ale kadence jasných sloganů je tak vysoká, že se vám do závitů spolehlivě prokoušou. V kontextu faktu, že i hudba zní povědomě a z předchozí tvorby německé čtveřice je známé..
Dá se vůbec o italských power-folkáčích Elvenking psát jinak než v superlativech? Dobu, kdy si některé z jejich alb nezasloužilo alespoň nadprůměrné hodnocení, si už asi nepamatují ani největší kapelní nepřejícníci. Před čtyřmi lety Elvenking rozehráli velmi ambiciózní hru, když se pustili do koncepční trilogie s názvem „Reader of the Runes“, jejíž druhý díl s podtitulem „Rapture“ kapela aktuálně představuje . Co čekat jiného, než opět do detailu vybroušené, dramatické..
Při prvním pohledu na ústřední motiv obalu čtvrtého alba Treat vás možná napadne, že - ačkoliv měla kapela tendence se při nahrávání alba „Dreamhunter“ ztratit ze Švédska - v srdcích stockholmské pětice nechybí pořádná porce patriotismu. Jenže když pod typickými třemi korunkami objevíte název alba „Organized Crime“, je otázkou, co vlastně chtěli Treat názvem alba naznačit. To, že po hudební stránce kapela netoužila asi po ničem jiném, než konečně po pořádném úspěchu, ..
Být milovníkem konspirací, tak nejspíš začnu intenzivně řešit otázku, že není náhoda, že Jon Oliva promluvil o chystaném albu Savatage právě v době, kdy se na svět dostala druhá nahrávka Archon Angel s názvem „II“. Pokud by se splnila alespoň polovina toho, co Jon Oliva ohledně plánované nahrávky nastínil, obávám se (nebo spíš těším..), že by pro Archon Angel vyrostla konkurence, která by jim moc místa na slunci nepřenechala. I přes to, že nelze popřít, že Archon Angel nejsou stoprocentními ..
Na projektu Free Fall, do jehož názvu vetknul jeho hybatel Magnus Karlsson pro jistotu své jméno, mi je ohromně sympatický fakt, že byť by si principál asi bez problémů mohl dovolit přizvat k pěvecké spolupráci výhradně extraigová jména, dává prostor i zpěvákům, o kterých už sice metalová scéna zpravidla něco ví (nebo alespoň tuší), ale stavět na nich promo aktivity by ještě nemuselo přinést správný efekt. Ono to má i další výhodu – tím, že Magnus Karlsson je hodně aktivní a spojnice z jeho rukopisu objevíte, ..
Ne, že bych přímo podezříval kanadskou partu First Signal, shromážděnou kolem pěvce Harem Scarem Harryho Hesse, že jí při tvorbě pátého alba „Face Your Fears“ koukala přes rameno umělá inteligence, to by tahle alarmující technologie musela být na světě podstatně delší dobu. First Signal si drží svoji fazónu i formu prakticky od začátku minulé dekády, kdy představili eponymní debut, ale pokud hledáte kapelu, která by mohla zadání pro umělou berličku..
Třetí album coby nejdůležitější položka diskografie? V případě Treat plati, že přijde-li řeč na vrchol jejich tvorby, asi nejčastěji se téma stočí k albu „Dreamhunter“, byť hlavní zásluhu na tom spíš než album jako celek bude mít fakt, že na „Dreamhunter“ Treat představili svoji nejznámější skladbu. Nesporné však je, že na tomhle albu kulminovala forma kapely a v tomhle období se v podstatě rozhodovalo o tom, zda Treat definitivně sáhnou po hvězdné obloze nebo zda jim tento sen uteče mezi prsty. ..
Titul největších hračičků za letošní rok získávají (a to je teprve duben!) slovenští Witty Joe s albem „10.3“. Nejenže do názvu desky zašifrovali informaci o tom, kolikátou řadovku mají na kontě i kdy album vyšlo, magickému názvu přizpůsobili i playlist, který nabízí deset nových skladeb a tři bonusy (číslované 10.1, 10.2 a 10.3). Fakt, že čtveřice z Čadce se na scéně pohybuje už tři desítky let (a zase je to tu, 10.3 = …) i poděkování fanouškům za přízeň odhalí kryptogram z názvu prvních pěti skladeb..
To, že během covidové patálie šla kultura systematicky do kolen, je věc známá. Někoho zasáhla míň, někoho víc. K těm, kteří by tohle období asi nejradši vymazali z hlavy i z kalendáře, bude patřit frontman irských folk-blackáčů Cruachan Keith Fay. Ještě než virus zaúřadoval, stihl vydat a zpropagovat závěrečný díl krvavé trilogie „Nine Years Of Blood“, ale v době bezpečnostních uzávěr se mu kapela rozpadla na prvosoučátky a Keith stál před otázkou co dál. „Roky jsem pracoval příliš tvrdě na to, abych Cruachan nechal padnout“,..
Tvrdit, že vše zásadní se u Treat odehrálo v průběhu pouhých dvaceti šesti měsíců, i s ohledem na fakt, jak svěží druhý dech chytla parta kolem zpěváka Roberta Ernlunda a kytaristy Anderse Wikströma v tomto tisíciletí, by bylo hodně zavádějící, ale budeme-li hledat důvod toho, proč mohlo v roce 2010 patřit comebackové album „Coup De Grace“ k netrpělivě očekávaným počinům, najdeme jej v období ohraničeném prvními třemi alby Treat. Debut „Scream And Bite“ kapelu představil ve velmi dobré formě,..
Pokud bychom sestavili formulář, v němž by se zaškrtávaly elementy signalizující to, že má kapela šanci dostat se dříve nebo později na žánrový trůn, švýcarští Ad Infinitum by měli stoprocentně odfajfkováno. Už na předchozích albech čtveřice v čele s nepřehlédnutelnou a nepřeslechnutelnou Melissou Bonny předvedla, že umí napsat velmi silné melodie, dokáže si pro album vybrat poutavý ústřední námět, je velmi obratná v aranžích, zní moderně a živě, a k završení všeho má k dispozici maximálně variabilní hrdlo..
Podobných příběhů bylo v poslední době napsáno nepočítaně. Začátek kariéry v osmdesátých letech, pár vydaných alb, přibližně v období grungeové revoluce poslední záchvěv aktivity, dlouholetá hibernace, po letech návrat na scénu a pokračování kariéry. Švédští Treat i přes svoji určitou nenápadnost z řady kapel s podobným vývojem přece jenom vyčnívají. Patří k těm, kteří v první fázi svojí existence měli blizoučko k solidnímu úspěchu, krizové období větrů ze Seatllu přestáli více méně se ctí ..
V patnáctém roce svojí existence se severočeské trio Alchemist dopracovalo k sedmému albu. Vzhledem k tomu, že tato svébytná parta už od začátku staví na neohebné, syrové a důrazné muzice, zasazené do poměrně těžko prostupné skořápky (ze které drobně vykoukla na albu „Fear Business“), vsadil bych na to, že i novinka „Roots Of All Muses“ bude ukována ze stejného železa. Nicméně poznámka uvedená na obalu alba..
Možná že obal alba „Ounas I“ od finských úderníků Suotana neprozradí úplně všechno, ale základní myšlenka, na čem je deska postavena, je v něm znázorněna dokonale – živelná síla a kouzlo téměř nedotčené přírody. Není ani tak důležité rozpitvávat to, zda si Suotana bere víc z black metalu, death metalu, viking metalu, či zda do svých melodií dokáže propašovat něco z power metalu, ani to, zda cílí na příznivce Ensiferum, Wintersun, Turisas, či Kalmah, zásadní je fakt, že na třetím zářezu do diskografie..
V roce 2017 panoval u švédských power metalistů Kardinal Sin tvůrčí přetlak. Kapela během jednoho roku vydala dvě alba, byť eponymní prvotina nebyla z nejdelších a Kardinal Sin na ní z velké části vařili z materiálu, který představili před pěti lety na debutu kapely Rough Diamond, v níž jednu dobu působila celá sestava Kardinal Sin. Následující album „Victorious“ však řeklo to zásadní – přerod z Rough Diamond kapelu nijak nerozhodil, žánrový posun od acceptovského heavy metalu..
Mezinárodní spolek Phantom Elite nejde úplně nejjednodušší cestou. Pokud se vám nepronikalo nejsnáz do předchozích dvou alb, na nichž trojice v čele s Marinou La Torraca koketovala s power a symfo metalem, byť v hodně alternativní podobě, moderněji pojaté album „Blue Blood“ bude patrně ještě větší oříšek. Phantom Elite dali o kus větší prostor syntezátorovým hrátkám a studeně znějící elektronice, za kterou na velké části alba schovali kytary, takže spoléhat na riffovou přitažlivost se až tak úplně nedá. ..
„Jsme heavy rocková kapela ze slavných heavymetalových osmdesátých let. Pokud máte rádi skvělé kapely té doby, jsme si jisti, že se vám bude líbit, co nabízíme…“ Je potřeba ještě něco dodávat? Heavíci Medusa Touch patří do stále větší řady kapel, jež svoji činnost rozběhly ve sladkých osmdesátkách, ale během osmi let, které v první etapě svojí činnosti skotská čtveřice prožila, po ní nezbyla žádná hmatatelná památka, s níž by bylo možné její tehdejší formu dokumentovat. Až za dlouhých devatenáct ..
Když se před více než deseti lety pustil německý multiinstrumentalista Jürgen Waltzer do koncepčního díla o Joshi Devonovi, který svádí boj se svými vnitřními démony, možná ani netušil, kam ho tahle cesta zavede, jak se bude rozvíjet a nabalovat do stále zajímavější formy. Debut pod hlavičkou Dispyria byl Waltzerovým solitérským dílem, o sedm let později při cestě do Aelyrey už si přizval řadu spolupracovníků, ale na známější jméno člověk nenarazil. Letošní třetí pokračování staví na hlasech Zaka Stevense,..
Pokud mají v Erin (původně Reconquista) správně nastavené kalendáře, bude ostravská pětice patrně považovat sedmičku za svoje šťastné číslo. Přesně den poté, co kapela oslavila sedmé narozeniny, představila své první album „Overture“. Možná se v souvislosti s touto deskou doberete na vševědoucím drátu doporučení k zařazení do playlistu k Ozzymu Osbournovi, Hammerfall nebo Kissin Dynamite, což bych bral trochu s rezervou, zejména z pohledu stylového. Co se kvalitativní optiky týče..
Debutové album vydali v roce 1989, jeho následovník vyšel o třicet let později, když tři původní členové kapely Steelwings ze švédského městečka Laholm doplnili sestavu, aby mohli v roce 2007 vystoupit na festivalu, pořádaném u výročí nedalekého města Markaryd. Tohle vystoupení odstartovalo dlouhou cestu k desce s všeříkajícím názvem „Back“, která o Steelwings prozradila to, že kapela má v žilách hard and heavy nejryzejšího ražení se silně staromilským nádechem, s inspirací u AC/DC, či Judas Priest ..
Čierny kvet je pozitívny… černokvet je mystický,,,, zní v titulní skladbě eponymního debutového alba uskupení Černokvet, jehož prvotním cílem je vzdát poctu slovenské tvorbě. Nejenže se podařilo tento cíl splnit, ale děje se tak i v duchu úvodních slov – „Černokvet” je velmi pozitivní a vydařené album, které pro příznivce slovenské scény může získat až mystickou příchuť. O tom, jak Černokvet vykvetl do krásy, se rozpovídali oba muzikanti, kteří jej mají na svědomí – Matej Valiska a Marek Kudzbel...
Když tři muzikanti z Vanden Plas nahrají album spolu s klávesistou, který mívá na starosti mix jejich alb, můžete výsledek znít jinak než Vanden Plas? Odpověď na tuhle otázku není úplně jednoznačná – pokud chcete na debutovém albu „Eerie Monsters“ kapely All My Shadows hledat stopy Vanden Plas, v pohodě je najdete – naprosto suverénní a podmanivý vokál Andyho Kuntze, hráčské mistrovství všech zúčastněných, ne úplně nepodobná melodika, i progresivní ocásek, na němž mají velký podíl černobílé klapky..
Mlčeti zlato? Neříkám, že zrovna zlato, ale v případě druhého alba portugalské obskurní party Master Dy by spolehlivě prospělo, kdyby instrumentální pasáže měly navrch nad poměrně mdlým a statickým vokálem zpěvačky Dy Moob (aby bylo zeměpisu učiněno zadost, je třeba uvést, že Dy Moob pochází z Brazílie a v kapele se sešli hudebníci ze tří zemí). Jenže Dy Moob je hlavní hybnou silou, která kapelu v roce 2019 dala dohromady a vtiskla jí svoje vize a (údajně) komediální přístup k tématům satanismu a BDSM. ..
Pročtete-li si životopis Kate Nord, narazíte na větu „…objevování hudby Nightwish na střední škole ji vedlo k posedlosti kombinací klasického vokálu a heavy metalu. To ji inspirovalo ke studiu klasického zpěvu na místní hudební škole v Porvoo a později na helsinské konzervatoři...“ Tím je řečeno to nejzásadnější. Informace o tom, že Kate oslovily i irské lidové písně, inspirace pro její vlastní tvorbu pochází ze skandinávských lidových příběhů o trollech a vílách, jejich ilustrací a z fantasy románů,..
Asi jen těžko byste našli jinou kapelu, která má tak blízko k hradům, jako členové slovenské heavy blackové kapely Warna. Vloni vydané debutové album Warny se proto snad ani nemohlo jmenovat jinak, než “Castellum”. Nejen o úzkém vztahu k historickým objektům, ale hlavně o činnosti kapely se rozpovídal kytarista Jozef Mihálik.
..
Vsadili byste si po vydání debutu „Silver Lining“ švédského dua Infinite & Divine na to, že ještě někdy vydají pokračování? Vzhledem k tomu, že hlas Tezzi Persson je smyslná zbraň hromadného ničení a existuje firma Frontiers, které melodické skladby Infinite & Divine dokonale zapadají do portfolia, nebál bych se nějakou korunu na vizi o nástupci debutu obětovat. Vyplatilo by se, protože to nezabralo ani dva roky a Tezzi Persson s Janem Akessonem..
U „superskupin“, vylíhnutých v hnízdě Frontiers nikdy nemůžete tušit, jestli nepůjde jen o krátkodeché projekty. Vzhledem k personálnímu složení kapely Crowne, od vydání jejíhož debutu uplynul pouhý rok a půl, bych si vsadil na to, že tahle parta nemůže dlouho vydržet pohromadě. A vida, čtveřice, jejíž muzikanti se rekrutují z kapel H.E.A.T., Europe, The Poodles a Art Nation nejenže pokračuje dál, ale přibrala nastálo i kytaristu Love Magnussona..
Kalijuga je v hinduistickém cyklickém pojetí dějin nejnižší ze čtyř věků vývoje světa, který končí degenerací lidí, úpadkem a úplným zničením. Tahle informace je při vstřebávání třetího alba Liv Sin velmi důležitá. Jednak dobře reflektuje aktuální dění ve světě, jednak pomůže pochopit fakt, proč Liv Sin v řádně pozměněné sestavě a v čele s naprosto zdivočelou zpěvačkou Liv Jagrell zní (navzdory tomu, že se jim podařilo do alba dostat kupu silných melodií) tak současně, agresivně a destruktivně...
S covery by se mělo zacházet opatrně. Jinak můžete dopadnout jako francouzská kapela Black Hole, z jejíž novinky „Whirlwind of Mad Man“ vám v hlavě nejsnáze uvízne předělávka nesmrtelné pecky od Iron Maiden „Fear Of The Dark“. Přitom z vlastního materiálu je celkem patrné, že od pět let starého debutu „Lost World“ udělali Black Hole docela slušný pokrok a ambice jim nechybí. V tomto kontextu je promoční žonglování s pojmy Stratovarius, Kamelot, Powerwolf, Nightwish, či Myrath dost zavádějící. ..
„Dance Devil Dance“ je zvuk našich těl v pohybu a nic jiného. Zní to těžce, protože hrajeme tvrdě. Je to hlasité, protože jsme hlasití. Každá kapela čelí výzvě, kterak zachytit vztek pódiového vystoupení na pásku. Nám se to povedlo…“
Dobu, která uběhla od chvíle, kdy britští The Sisters Of Mercy zásadním způsobem hýbali s gotickou scénou, už lze počítat na desetiletí. Těch, kteří, by se jim mohli na poměrně specifickém poli vyrovnat, až tak moc není. Jejich krajané Naut, kteří se při snaze vydat debutové album po covidovém zpoždění konečně dočkali, to nebudou. Byť jejich potemnělý rock s velmi striktním rytmem určité asociace vyvolá, přece jen při hrátkách s atmosférou a podmanivostí..
Od chvíle, kdy v roce 2012 opustila Heidi Parviainen Amberian Dawn a přivedla k životu projekt Dark Sarah, vydává alba velmi aktivně a pravidelně. Pauza dva a půl roku, které dělí předchozí desku „Grim“ a aktuální novinku „Attack Of Orym“, je dosud nejdelší přestávkou mezi dvěma nahrávkami Dark Sarah. Ale není se co divit, kapela, která od roku 2015 působí téměř v konstantním složení (v letošním roce Dark Sarah přibrali místo odejitého kytaristy Erkky Korhonena ..
Když v roce 2018 vyšel první fyzický nosič norským melodikům Big City (o čtyři roky starší debut se hmatatelné podoby dočkal až jako přídavek k tělu alba „Big City Life“) považoval jsem kapelu za malé zjevení. Jednak proto, že její zakladatel Daniel Olaisen se projevil jako dokonalý stylový chameleon a přes své působení v blackové, deathové, thrashové, i death/thrash/power progresivní kapele se projevil jako silný melodicko-rockový hitmaker, ..
Amíci Celestial Wizard se sedm let potloukali po světě pod názvem Solarfall, ale vyjma dvou EP, které vydali v první půlce svojí existence, toho po nich mnoho nezůstalo. Až změna názvu a částečné zaklepání se sestavou je přivedlo k debutovému albu a loňský rok je konečně vystřelil vzhůru. Tedy alespoň z pohledu toho, že novinkové album nese název „Winds Of The Cosmos“, hudebně zůstávají Celestial Wizard celkem při zemi, i když za „Winds Of The Cosmos“ můžou mít hlavu celkem hrdě vztyčenou...
„Vykovaný do ocele v temných lesích švédského venkova, Screamer vztyčují vysoko svůj prapor! Pevně zasazeni do hlubokých tradic heavy metalu, Screamer neztrácejí ze zřetele to, co je opravdu důležité – dobré melodie, dobré pití a dobré časy!“ V charakteristice vypůjčené ze životopisu švédských heavíků Screamer je obsaženo všechno podstatné, k čemu se ve čtrnáctém roce existence a na pátém albu „Kingmaker“ švédská pětice dopracovala. ..
Ze Žiliny do Prešova je to něco málo přes dvě stě kilometrů a zhruba na této trase bych hledal hlavní hnízdo slovenských čarodějnic. Na jednom konci se v roce 1986 vyklubala heavy metalová Striga, která po šestatřiceti letech svojí existence vydala debutové album „Siedme nebo“. Na druhém konci se v tom samém roce objevila na světě stejnojmenná parta, s trochu agresivnějším výrazem, která (světe, div se…) si na sklonku loňského roku do životopisu také zanesla první dlouhohrající zářez „This Is No End“. ..
Severoirská kapela Ravenlight je v promo materiálech označena jako parta, která je jedním z nejvíce vzrušujících a jedinečných spolků, které se v posledních letech objevily na tamní metalové scéně. Přiznávám, že nemám úplně přehled o žánrových zástupcích severoirské scény, ale pokud propagační fráze nelže, nebude to zrovna terno být v této části Velké Británie příznivcem domácího symfonického power metalu. Druhé album belfastské čtveřice „Immemorial“ ve svém základu sice nabídne určitou primární chytlavost, ..
U sedmého alba norské zpěvačky Issy Oversveen s názvem „Lights Of Japan“ přinese největší vzrušení čtení promo materiálů, které tradičně mluví o jednom z absolutně nejlepších alb talentované a báječné zpěvačky, dalším klenotu v koruně norské královny melodického roku, královně mohutných vokálů, krásných melodiích… Realita je o něco přízemnější. Znáte-li předchozí Issynu tvorbu, nová kolekce vás ani v nejmenším nemůže překvapit...
Kdyby italští power progresivci Ruinthrone přišli se svým druhým albem „The Unconscious Mind of Arda“ aspoň o půl roku dřív, mohli je příznivci starších desek Blind Guardian docela hlasitě velebit. A že na to italská šestice měla pěkně dlouho dobu. Svůj parádní debut „Urban Ubris“ představila už v roce 2013, a nebýt minutu a půl dlouhé výpůjčky od skladatele Howarda Sterna, kterou pod názvem „The Rings Of Power“ zveřejnila v loňském roce, asi by si na ni vzpomněli už jen příznivci se sloní pamětí...
Nahrnete-li na hromadu informace a postřehy o DevilsBridge a jejich debutovém albu „Sense Of“, které kolem sebe kapela i label šíří, možná dojdete k závěru, že švýcarská pětice působí trochu zmateně. Pózování u symbolu, který by mohl evokovat pentagram, kdyby těch “gramů“ nebylo nějak moc. Obal alba, koketující s motivem Uroborose v hodně svébytné úpravě, s řadou symbolů, které přestanou působit samoúčelně až ve chvíli, kdy rozpletete zásadní koncepční myšlenku nahrávky,..
Nazvete-li kapelu Walk In Darkness, asi nepřekvapí, že k podrobnější autocharakteristice kapela používá tvrzení, že „kapela se dívá na svět z okraje propasti…“ Byť by se prý v tomhle pohledu na svět měly najít i záblesky naděje, to podstatné, na čem italská formace stojí, je melancholie, potemnělá romantika a tajemno. V duchu této filozofie pánská část ansámblu tají svoji totožnost a zahaluje se v kápích, nemluvě o tom, že dopočítat se členů kapely (ke stálé pozici se hlásí pouze dva muzikanti) také není úplně jednoznačná záležitost..
Johnny Gioeli prý podle statistiků s debutovým albem projektu Enemy Eyes završil první stovku nosičů, na kterých se podílel. Statistika je hra na přesný součet nepřesných čísel, takže kdyby se odečetly třeba soundtracky k Sonic Adventure, avizovaná stovka by asi rychle a důkladně pohubla. Spolehnout se dá na to, že by Johnnymu určitě nevadilo slavit stovkový kotouč ve společnosti všudybyla Alessandra Del Vecchia, s nímž kromě Enemy Eyes tráví čas i v rámci kapely Hardline...
Ať pátrám ve skladišti paměti sebevíc, dobrat se toho, zda jsem někdy narazil na běloruskou kapelu, věnující se symfonickému power metalu, se mi nedaří. Proto je těžké u formace z Minsku s názvem Kliodna soudit, zda může ve své zemi hrát v tomto žánru prim. Asi může. Soudě podle druhého alba „Way Of Heroes“ se kapela ani ve světě neztratí, byť předpokládat, že by se mohla objevovat v Evropě jako fando-lapka na velkých festivalech, by bylo velmi odvážné. Důvod je prostý..
Tajemno, silné příběhy, příroda a její motivy, to je svět, po kterém pokukuje nedávno založená goticko-metalová formace Saint Mortal, která má na kontě zatím dva singly, pracuje na prvním videoklipu a v hlavě už nosí plány na křest ohněm – premiérové pódiové vystoupení. A byť tím mírně poodhalí roušku tajemna, další informace o šumpersko-brněnské partě představí Pavel Stryk...
Své páté album nazvali němečtí melodici Beyond The Black tím nejjednodušším způsobem. Ať už chtěli eponymním titulem sdělit cokoliv, propletením názvů dvou skladeb, které album přináší (a shodou okolností obě patří k nejsilnějším momentům desky), by šlo prozradit o albu „Beyond The Black“ to nejzásadnější. Stačilo by jen zpěvnou a velmi výraznou hitovku „Dancing In The Dark“ pustit ze tmy do světla („Into The Light“) a přesná charakteristika alba, vytrvale svádícího k (minimálně)..
Jsou to jen necelé čtyři roky, co švýcarskou dívčí partu Burning Witches opustila zpěvačka Seraina Telli. Bývalá Serainina základna nezahálela, vydala od té doby dvě řadová alba, a i přes slušnou pověst, kterou si holky postupně vydobyly, se dá říct, že oproti působivému začátku kariéru něco ze svých čarodějnických kouzel poztrácely. Při poslechu debutového alba Serainy „Simple Talk“ se otázka, zda to náhodou nebyla jejich bývalá vokalistka, sice přímo nevnucuje, ale na přetřes určitě přijít může.
..
Už úvodní riff a adrenalinová rytmika o téhle desce řeknou na první dobrou to zásadní, ale až s vysokým syrovým ječákem Jordana Jacobse do sebe plně zapadnou všechna soukolí stroje, jehož prototyp byl ukován v slastných osmdesátých. Kanadští střelmistři Riot City mu v téhle době dávají ohromně mladý náboj a šmrnc. Už na debutu „Burn The Night“ Riot City strhujícím způsobem prozradili, že jim tvorba Judas Priest, Iron Maiden, Heavens Gate, Riot, Scanner, či Steeler v napumpovaných žilách naplno klokotá..
Pamatujete na optimistu a pesimistu, kteří před více než třemi lety koukali na poloplnou-poloprázdnou láhev při poslechu debutového alba „Nameless“ slovenských Marturos, a každý z nich měl svojí celkem snadno obhajitelnou pravdu? V témže roce, kdy kapela vydala svou prvotinu, ji potkal personální otřes (zdá se, že historie se v trochu menším měřítku znovu opakuje…), a jak ukazuje vloni vydané album „Thy Will Be Done“, příchod nového kytaristy a basáka vyhnal ze židle otravného pesimistu ..
A je to zase tady. Prostě jsem nenašel odvahu (a vlastně ani chuť) vážit, která deska byla o ždibíček lepší, která horší, stejně by se to v průběhu roku vytrvale měnilo, takže letos opět jenom nejlepší desítka (a pár alb pod čarou) v abecedním pořadí. Podstatné je, že bylo z čeho vybírat. ..
To, že svébytná poezie Deseda dokonale funguje ve chvíli, kdy dostane hrubý a syrový hudební doprovod, je dostatečně zmapováno jednak díky formaci Dark Gamballe, jednak zásluhou projektu Trny & Žiletky. Co se bude dít, když Desedovo obratné žonglování se slovy dostane decentnější zvukový kabát, ukazuje debutové eponymní album projektu Aplaus pro dva, v němž se Desed spojil s Vladimírem Juno Valterem a jeho akustickou kytarou, a výsledkem je jedinečná kolekce intimně laděného akustického folk-rocku,..
Na procházku „syrovým, nepřikrášleným vesmírem akustického indie folku“ zvou debutovou desku projektu Aplaus pro dva kytarista Vladimír Juno Valter a zpěvák Desed, kteří dali dohromady jedenáct obyčejně fascinujících příběhů. Jak je patrné z následujících řádků, vznik téhle desky je dvanáctým, podobně okouzlujícím příběhem. A jelikož mohutný aplaus patří bez rozdílu oběma muzikantům, přijměte pozvání k povídání s dvojicí, jejíž osobitá spolupráce u mě velmi vážně kandiduje na tuzemské album roku...
Ačkoliv námět titulní skladby aktuálního alba zlínských Fireball odkazuje k Orwellovi, podprahová zpráva, kterou „1984“ sděluje, podtrhuje to, čím se Fireball rozhodně netají, a co jasně řekla i osm let stará nahrávka „Wake Up“. Kapela se ráda pohybuje v letech, kdy rocková scéna zažívala obrovský rozmach, letopočet zvěčněný na obalu by bylo klidně možné i o nějakou číslici srazit o nějaká rok zpět, abychom se dobrali ještě přesnější časové reality. A i když se kapela ve své autocharakteristice ohání moderním soundem, ..
Takhle to dopadá, když nevíte, kdy je nejvyšší čas přestat… V roce 2021 vydal Marcus Winter, který do názvu svého projektu vetknul vlastní příjmení, album „Pale Horse“, jež natáhl na pětasedmdesát minut. Poté věnoval energii na dokončení výběrovky „Looking Back“, kterou představil na přelomu loňského jara a léta (a opět překročil hodinu hracího času) a už na podzim nabídl novou řadovku „Fire Rider“, kterou (zcela zbytečně) našponoval na sáhodlouhých sedmdesát osm minut. Markus zastal většinu nástrojů, ..
„… a tak sa stretli nadšenci hudby, autori a hudebníci a povedali si, že založia hudobnú skupinu, ktorá bude odkazom a poctou slovenskej tvorbe, jej legendám a fanúšikom...“ Pokud máte v kostní dřeni slovenskou tvorbu osmdesátých let, je tato nápověda kapely Černokvet zcela zbytečná, neboť avizovaný záměr se ústřední dvojici Matej Valiska (Ravenclaw, The Keyper`s Sons ) a Marek Kudzbel (The Gang) maximálně vydařil. To, že vám budou při poslechu..
Spojovací tendence Frontiers Records zase jednou získala nečekanou podobu. Ke cti labelu patří, že sáhl převážně po neotřelých tvářích, byť Aldo Lonobile začíná mít v poslední době seznam působišť slušně popsaný. Nicméně v projektu The Erinyes je Aldo až tím prvním vzadu (byť jeho kytara nehraje úplně zanedbatelnou roli). Daleko důležitější je trio zpěvaček, které se do projektu zapojily. Jisté je, že Mizuho Lin (Semblant), Nicoletta Rosellini (Walk In Darkness) i Justin Daaé (Elyose) nejen dobře vypadají, ale umí i dobře zpívat, ..
Pokud si dá kapela název podle jedné ze skladeb švédských power-progresivců Evergrey, dalo by se předpokládat, že její hudební krok povedou po podobných stezkách. V případě belgických Solitude Within byste však jakoukoliv spojitost hledali marně. Však také Solitude Within v rámci svého životopisu jedním dechem dodávají, že jejich hudba je zacílená na příznivce Within Temptation, Delain, Nightwish, Evanescence…, a tady už je připodobňování na místě. ..
Od okamžiku, kdy Teramaze představili své první album s Deanem Wellsem na pozici frontmana, uplynuly v říjnu dva roky. Jen o tři dny dříve australská čtveřice představila nové album. Z hlediska časového by toto konstatování nebylo až tak speciální, kdyby v mezidobí Teramaze nestihli vydat ještě další dvě desky. A byť téměř sedmdesáti minut, tak jako v případě Wellsovy pěvecké premiéry už žádné album nedosáhlo (a v jednom případě zůstali Teramaze dokonce hluboko pod jednou hodinou),..
Pokud se kapela mihne v soundtracku k filmu „Blood Sister“, mohlo by to naznačit, jakým směrem se hudební uskupení ubírá. Italská čtveřice Silentlie se od svého založení v polovině první dekády tohoto století celkem systematicky drží atmosférického heavy metalu s prvky gotiky, odvolává se na Ghost a The Cure, coby chuťové ideové vůdce (přidává k němu i Ozzyho Osbourna, ale na toto vodítko bych až tak nespoléhal) a hlavně má v čele charismatickou Giorgiu Sacco Taz s osobitým vokálem – na jeho základě ..
„Nic zásadního jsme nezměnili. Vždy jsme psali písně, které sami milujeme, a protože se naše sestava nezměnila, nemůžeme vlastně dělat nic jiného. Našim cílem je neustále se zlepšovat a doufáme, že jednoho dne napíšeme perfektní píseň…“, komentoval aktuální situaci u Blackrain kytarista a zpěvák Swan. Je úžasné, jak v několika málo slovech lze dokonale charakterizovat více než padesátiminutové dění na novince „Untamed“. Francouzská glam metalová čtveřice je poměrně snadno rozpoznatelná, ..
Když Ronnie Atkins zveřejnil informaci o svém vážném zdravotním stavu, bylo jasné, že jeho domovští Pretty Maids budou nevyhnutelně odsunuti na druhou kolej. Ronnie se však poměrně záhy na scénu vrátil, nejprve sólově, poté přidal další díl kooperace s Erikem Mårtenssonem pod nespoutanými křídly Nordic Union, ale na Pretty Maids nedošlo. Jenže Pretty Maids nejsou jen Ronnie Atkins, ale i kytarista Ken Hammer. Lámat si hlavu nad tím, proč k sobě Ronnie s Kenem od vyhlášené pauzy zatím nenašli cestu,..
Highlord jsou jednou z nejreprezentativnějších power metalových kapel, tvrdí o sobě turínská pětice. Argumentují pětadvacetiletou historií a teď už devíti vydanými alby. Je to však poněkud kontroverzní tvrzení. Ortodoxní příznivec italského melodického metalu může mít problém s tím vidět Highlord jako kapelu, kterou bez váhání zvolí jako čelního představitele žánru z Apeninského poloostrova, ortodoxní škatulkář může mít ještě větší problém s napasováním Highlord do power metalové přihrádky. ..
Smrt – smrt, smrt - všude samá smrt
Zdá se, že italští Deathless Legacy se poměrně divokým tempem vydávání desek v druhé polovině minulé dekády trochu vyčerpali. Po třech albech, která měla celkem intenzivně stoupající úroveň (po nevydařené desce „The Gathering“ jiné cesta než směrem vzhůru nepřicházela v úvahu, pokud parta kolem zpěvačky Stevy a bubeníka Fratera Oriona neměla v hudebních dějinách zůstat zapsaná jen jako tributní band Death SS), se o dva roky později Deathless Legacy připomněli experimentálním singlem „Saturnalia“,..
Když se před dvěma lety Mark Boals dal dohromady s Olafem Thörsenem, jejich spolupráce nabrala docela grády a pod křídly Shining Black vydali letos již druhé album. Asi málokoho by napadlo, že Mark Boals bude mít v téhle situaci potřebu znovu přivádět k životu příležitostný projekt Ring Of Fire. V něm skoro od začátku století tvoří téměř nerozlučnou dvojku s klávesistou Vitalijem Kuprijem, poté, co se potkali na druhém Boalsově sólovém albu, z něhož se zrodil i název projektu...
S novinkovým albem německých Hemesath „So Schön“ se pojí poměrně zábavné prohlášení, že kapela se již zbavila limitující „neue Deutsche Härte“ a demonstruje, že tvrdá německá rocková muzika nemusí být jen beat nebo thrash. Přiznám se, že mi není úplně jasné, co tím vydávající firma vlastně chtěla sdělit, protože kapel z Germánie, které v různých rockových a metalových žánrech již bohatě předvedly a stále převádějí toto tvrzení do praxe, je celá řada. A při vší úctě k šedinám některých členů Hemesath ..
Sledovat příběh metalcorových Sightless Era z Třebíče je jako pozorování vývoje česrtvě zasazeného semínka, které se má hodně aktivně k životu – první zprávy na vševědoucí síti se objevily letos na jaře, od té doby stihlo původní duo představit pětiskladbové debutové EP a rozrůst se na aktuální čtveřici. Uvidíme, kam další osud kapelu zavede, ze slov kytaristy Davida Ježka je zjevné, že Sightless Era vědí, co chtějí...
Když před pěti lety vydali britští progresivci Threshold album „Legends Of The Sires“, člověk si mohl pomyslet, že čím větší tlak pětice ze Surrey prožívá, tím silnější album z ní vypadne. Personální kolotoč, který albu předcházel, by mohl slabší povahy srazit na kolena, ale Threshold z něj vyšli bez ztráty kytičky a v nejsilnější formě. Otázku, jestli Threshold nezleniví a nezpohodlní při tvorbě novinky, když nemusí řešit žádné šachy v sestavě, zodpovídá album „Dividing Lines“. Ve složení Threshlod je sice klid, ..
Len sila v nás svetlo nám dá, 
Kultivovaně příjemný hard rock na slunečné léto, který neurazí, ale ani nestrhne? Není asi úplně žádoucí začínat elaborát o novém albu Magical Heart doslovnou citací z hodnocení jejich debutové desky „Another World“. S ohledem na to, že němečtí rockeři však ze své hudební značky neuhnuli ani o píď, se však podobný postup celkem nabízí. Obměna poloviny sestavy, při níž odešli kytarista Gernott Kroiss a bubeník Charly Barth, kteří se docela intenzivně podíleli autorsky na prvotině kapely, prozradila, že hlavní otěže v Magical Heart..
Zapátráte-li na internetu po kapele Induction, leckde ještě narazíte na informaci, že se jedná o českou kapelu. Jenže doba, kdy skupina měla ve svém názvu jméno zakladatele Martina Becka a kdy byl Martin součástí party, je pryč. Osudově se pro dění v kapele jeví rok 2014, kdy se součástí Martin Beck´s Induction stal kytarista Tim Hansen, jenž má ve svém rodném listě v kolonce otec zapsané jméno jedné z nejvýznačnějších osobností německé metalové scény. Z uskupení, která před třemi lety vydalo debutové eponymní album..
Od vydání minulého alba Ramchat uběhly dva roky, kapela je ve stejné sestavě a důvodů k tomu, aby na světě stále bylo neveselo, je čím dál tím víc. Ve světle těchto faktů je celkem snadné odhadnout, že pětice pohanů z okolí slovenského Martina a Žiliny bude na novince "Krveľ“ věrně sledovat cesty, které je provedly albem „Znelo lesom“. Booklet alba je vyveden v podobně neutrálních barvách, skličující atmosféra je upředena ze stejných temných vláken a hudba je důrazná a plná strachu, přesně tak, jak je u Ramchat zvykem. ..
Kdy jindy by mělo vyjít nové album bývalých epigonů King Diamonda (obzvlášť, když jej mezinárodní sexteto Them nazvalo „Fear City“) než na „All Hallows` Eve“, tedy Halloween? Them na něm zůstávají ještě trochu věrni základní myšlence, která blikla hlavou frontmanovi Troyi Norrovi již před třinácti lety, byť stopování dánského krále horroru již není zdaleka tak okaté a intenzivní, ale výpravnost uceleného příběhu, poměrně ostrý a akční výraz, stejně jako solidní melodie kapelu neopouští...
Když v předposlední skladbě novinkového alba „Sweet Poison“ křepčí The New Roses se sloganem „Wake Up…!“, je podobná výzva už vlastně zbytečná. Pokud by vás německá čtveřice nedokázala probudit k životu už dávno před tím, byla by chyba jednoznačně jenom na vaší straně. Pátou desku s výborně znějícím názvem, plně odpovídajícím obsahu díla, pojali The New Roses jako neskutečně uvolněnou, energií nabitou, rockově písničkářskou, spontánní a ohromně zábavnou jízdu. ..
Není divu, že němečtí Midnight Rider za osmnáct let svojí existence vydávají teprve druhé album. Když pro tvorbu novinky jako nezbytně nutnou pomůcku potřebují dobře promazaný stroj času, není divu, že nesekají desky jako Baťa cvičky. Vzhledem k celkovému vyznění alba „Beyond the Blood Red Horizon“ lze Midnight River věřit, že se pouze nevezou na vlně retra, neboť sedmdesátá léta a šmak Led Zeppelin, Black Sabbath, rané Judas Priest, či Budgie mají v krvi. ..
Asi hlavním důvodem toho, proč se o albu kapely Gräce dá bavit jako o rockové muzice, je účast všudybyla Ronnieho Romera, který si na albu „Hope“ zahostoval v jedné skladbě. I minulost hlavní postavy, zpěváka Israela Ramose by mohla zvednout tep příznivcům melodického metalu, vždyť Isra strávil slušnou řádku let v řadách v řadách španělských veteránů Avalanch a společnost mu při tom dělali MikeTerrana, či Dirk Schlächter. Ale svět, po kterém Isra v rámci Gräce intenzivně pošilhává..
Slogan, který Trny & Žiletky použily před pěti lety pro svůj eponymní debut („Tohle je metal z Trnů a Žiletek. ostřejší skalpelu, rychlejší než žralok, tvrdší jako kladivo!) byl naprosto vystihující v době vzniku, nebylo na něm nic potřeba měnit po vydání předloňského alba „Podměstí“, snad jen zásluhou užití rulíku zlomocného přibyla špetka intenzivnějšího jedu, a po vydání třetího alba „Třetí hlas“ opět zcela odpovídá tomu, co se na albu děje, byť postihnout rozměry toho, co se na desce přesně odehrává,..
Soudě podle kadence vydávání desek, skoro to vypadá, jako kdyby George Neuhauser začal dávat přednost Warkings před domovskými Serenity. S ohledem na to, že hudba mezinárodního utajovaného uskupení je přímočařejší, méně košatá a prvoplánovější, než díla rakouských melodiků, bylo otázkou, zda nehrozí, že se Warkings zacyklí ve svých tradičních postupech. Aktuální frekvence vydávání alb (co rok – to deska) by se mohla postupem času začít jevit poměrně sebevražedná, takže jednoduchý krok,..
„Každá z našich písní na nové nahrávce je hitem sama o sobě“ , sebevědomě prohlašuje kytaristka a zakladatelka kapely Thundermother Filippa Nässil. Tvrzení je to sice odvážné, ale není problém uznat, že si švédská čtveřice bere to zásadní z Vixen, Motörhead, či AC/DC natolik šikovně, že skladby mají melodii, švih, chytlavost a energii. Takže nepřekvapí fakt, že je s sebou na americké turné vzali Scorpions jako ideálního sparingpartnera - holky společnému koncertování spolehlivě dodají jiskru ..
Když vám v temném a dokonale vtahujícím úvodu alba „We All Are Shadows“ italských Sleeping Romance řada hlasů až hypnoticky vtíravým způsobem vtlouká do hlavy titulní slogan, tedy že všichni jsme stíny, a zpěvačka Lina Victoria k tomu uvádí hromadu neveselých důvodů, jde z toho mráz po zádech. Jako by s odchodem Federicy Lanny (která ve svých Volturian s albem „Red Dragon“ po nevýrazném debutu „Crimson“ sympaticky zvedla hlavu) měli Sleeping Romance tendence rezignovat na pojem „romance“. ..
Když před dvěma lety dali Royal Hunt novému albu název „Dystopia“, svým obsahem v podstatě ideálně zapadlo do kontextu doby, neboť to, co se kolem nás dělo, skutečně mohlo působit jako cosi značně pesimistického, co s realitou má pramálo společného. A protože svět evidentně směr změnit nehodlá a některým událostem je těžké uvěřit, je název novinky „Dystopia Part II“ ze společenského hlediska opět trefou do černého. Dvojka v názvu však dokonale sedí i z pohledu hudebního ..
U mikrofonu stojí pohledná žena s působivým hlasem a kapela se v rámci uceleného námětu nebrání symfonickým vlivům. Pokud ve vás tahle velmi stručná a poněkud zavádějící (byť samozřejmě pravdivá) charakteristika, vyvolala pocit, že hrozí setkání s jedním z univerzálních zástupců symfonického holko-metalu, realita je podstatně barvitější. Tak, jak si svého času italská Lacuna Coil v některých kruzích vysloužila samostatnou stylovou škatulku s názvem kapely, tak by se australská Victoria K mohla hlásit..
Label Frontiers si při slepování nových projektů připisuje další položku do svého sáhodlouhého seznamu, i když tentokrát prvotní iniciativa vzešla od frontmana švédských melodiků Seventh Crystal, Kristiana Fyhra. Ten poslal vzorek skladeb, které chtěl pod křídly vydavatelství někdy v budoucnu realizovat a starý lišák Perugino musel zastříhat ušima, protože materiál, který se na nedávno vydaném počinu „We Belong To The Stars“ kapely Ginevra nachází, přesně zapadá do škatulky, kterou mají ve Frontiers velmi rádi. ..
To bylo radosti, když se před dvanácti lety vrátila do sestavy italských melodysiláků White Skull zpěvačka Federica „Sister“ De Boni. Nebyla to náhoda, že nejsilnější alba kapely vznikla v závěru minulého století – kapela dospěla a našla svoji osobitou tvář, jejíž největší síla byla ve spojení ostrého Federičina vokálu, výborných melodií a explozivní energie. Po odchodu Federicy kapela natočila další čtyři alba, ale ani Gus Gabaro, ani Elisa de Palma nedokázali dát výrazu kapely tolik barvy a přesvědčivosti, jako jejich předchůdkyně. ..
Aspoň se za nic neschovávají a hned na první pohled prozrazují, co posluchače na desce čeká. Finská pětice Memoremains své druhé album nazvala „Pop Metal.“ I když asociace na Amaranthe, Battle Beast či Beast In Black jsou zjevné, v propojování dvou kdysi neslučitelných hudebních žánrů se Memoremains k tanečnímu parketu blíží ještě víc, než jejich slavnější kolegové. Je trochu obtížné souhlasit s promo hláškou o tom, že „Pop Metal“ je dokonalým soundtrackem ..
V životopise si španělská zpěvačka Ailyn (vlastním jménem Pilar Giménez García) letos odfajkuje konec druhé dekády od svého vstupu na profesionální dráhu. To, že jí sedí symfonický metal, nejlépe deklarovala při spolupráci s Mortenem Velandem v Sirenii, se kterou natočila čtyři alba, z nichž většinu lze označit za vydařenou žánrovou klasiku. Na předloňském debutu kapely Her Chariots Awaits Ailyn předvedla, že z výrazu jemné a hodné holky, který je pro Sirenii velmi zásadní, se dokáže s lehkostí vyvléct,..
Už na tři roky staré desce „Katharsis“ se Archie Cruz dostal do nezávidění hodné situace. To, že se mu opakovaně rozutekla sestava a jediným spolupracovníkem se při tvorbě desky stal Kevin Churko, i to, že dávní fanoušci glam metalu, které Santa Cruz přilákali v rané fázi svojí existence, si s touhle kapelou najednou neměli moc co říct, se ukázalo být menším problémem, než fakt, že se Archiemu deska prostě nepovedla. V době covidové Archie nezahálel, připravil nový materiál a byť to nějakou dobu vypadalo, ..
Tvrdit o Oliveru Hartmannovi, že jde o poměrně nenápadného zpěváka, není úplně fér. Díky dlouholetému působení v Avantasii, jejíž je pevnou součástí, či zásluhou čtyř alb At Vance, vydaných na přelomu století, byla celkem velká příležitost jej na scéně zaregistrovat. A možná jste si v průběhu let všimli i toho, že Oliver vydává desky se svojí kapelou, lakonicky nazvanou Hartmann. Nicméně předpokládám, že těch, kteří na první dobrou vytřepou z rukávu přesný statistický údaj, ..
Pokud snad v Tuomasi Saukonnenovi vidíte neúnavného chrliče metalových alb (ve dvaačtyřiceti letech jich má v životopise zapsáno už víc než dvacet), je na místě přičíst mu k dobru, že když rozběhl Wolfheart, opustil veškeré ostatní aktivity a zaměřil se čistě na tuhle kapelu. Vydrželo mu to sice jen šest let, než se vrátil k souběžnému fungování v temnějších Dawn Of Solace, ale jedno mu upřít nelze. Z alb Wolfheart je cítit hrdost na příslušnost k severskému národu a na plné pecky z nich dýchá autentická a přesvědčivá atmosféra...
Byť to možná bylo trochu naivní, naděje, že se Jaded Heart vrátí k melodickým výkrutům, které byly základním a velmi výživným elementem před čtyřmi lety na povedeném albu „Devil´s Gift“, ještě neumřela. Na dva roky starém albu Jaded Heart ztuhli, zhrubli a v mezích zákona přitvrdili. Nebyla to úplně radikální změna, ale stačila na to, aby Jaded Heart ztratili vzletnost, krapet jim ztěžklo pozadí a přitom narostly hudební bicepsy, jako by chtěli profitovat spíš než na dobrých melodických nápadech ze síly a důrazu. ..
Pokud bych měl vybrat slogan a motiv, který mi letos v hlavě uvízl nejsilněji, stoprocentně by se mezi žhavými kandidáty ocitlo mrazivé „Letí, letí, letí, sedm dětí…“, kterým olomoučtí Perseus udělali skvělou tečku za svým albem „Mor“. Z něj sice dýchá poměrně ponurá atmosféra, ale frontman Mirek Spilka, kterého v odpovědích doplnil kytarista Honza Krmela, uklidňuje, že skoro všechny skladby nakonec skončí dobře…..
Když před jedenácti lety vznikla v Německu kapela We Are Legend, i přes to, že se v ní sešli muzikanti s praxí ve Stormwitch, Coronatus, či Abraxas (nezaměňovat s tuzemskou partou), zněl její název víc než sebevědomě. Záblesk šance na to, že by užití pojmu legenda mohlo časem dávat smysl, připouštěl fakt, že s čtyřskladbovým eponymním EP v zádech se kapela přihlásila o rok později do soutěže German Rock and Pop Award, ze kterého si odnesla první cenu ve čtyřech kategoriích, ..
Před třemi lety vydala německá kapela Magistarium velmi kladně přijaté album „War for All and All for Won“. V kontextu točícího se kola dějin v době jeho vydání asi nikdo neměl potřebu se nad názvem desky kdovíjak pozastavovat, dnes by fakt, že u mikrofonu stojí Oleg Rudych, který má rodiště na Ukrajině, a kytarista Michael Pesin (díky angažmá u Hermana Franka a u Victory asi největší „hvězda“ kapely) může mávat ruským pasem, mohl vzbudit větší pozdvižení. Pětice, sídlící v německém Hannoveru, ..
Imperial Age nemohli své třetí album nazvat výstižněji, než „New World“. Jako by při tom trochu viděli do budoucnosti… Pouhý týden poté, co kapela zveřejnila termín vydání desky, napadlo Rusko Ukrajinu, na což tahouni kapely okamžitě reagovali zveřejněním protiválečného manifestu. A neb podobný krok se zjevně neodpouští, nezbylo ústřední dvojici Alexander Osipov a Jane Odintsova nic jiného, než upustit Rusko a hledat svůj nový svět. Našla jej v Turecku, kde byla realizace desky dotažena do finále. ..
Pensylvánci Sumerlands jsou určitým prototypem kapely, která se snaží soudobá pravidla hudebního byznysu postavit na hlavu a ukazují modernistům, že staré pořádky nebyly úplně od věci. Přijít až šest let po debutu, který zabírá jen něco málo přes půl hodiny, s druhým albem, jež je jenom o chlup delší, příliš nezapadá do soudobých teorií, že v přetlaku, jenž na scéně panuje, je třeba nenechat fanouška vychladnout. Vsadit na zvuk a atmosféru, jež ideálně zapadá do osmdesátých let jako do peřinky, a přitom se spolehlivě vyhnout jakémukoliv náznaku retra,..
Začtete-li se do životopisu spisovatele Roberta E. Howarda, zakladatele fantasy subžánru sword and sorcery, dozvíte se, že jediným rivalem, který se s ním mohl poměřovat, byl J.R.R. Tolkien. Pro švédskou hordu Vanquisher, která se vydatně inspirovala v Howardově díle (u debutu „An Age Undreamed Of“ konkrétně u povídky o barbaru Conanovi a Hybornském věku, pseudonymy členů kapely by měly pocházet z povídky „The Frost Giant`s Daughter“) by se rivalů našlo určitě daleko víc. ..
Hudba je dokonale univerzální jazyk. Netuším, jestli by dokázali najít společnou řeč mongolský pastevec se sámským chovatelem sobů, ale představte si na jednom pódiu The Hu a rané Korpiklaani, a byť nástroje, kterými se kapely prezentují, budou vykazovat jisté odlišnosti, pocit z rockové muziky, výrazně šlehnutou domorodou příchutí bude velice blízký. Pokud jste svérázné partě z Ulánbátaru přišli na chuť se tři roky starým debutovým albem „The Gereg“, asi není potřeba dávat další doporučení..
Ze sestavy House Of Lords odpadl další kamínek, který dělal Jamesi Christianovi dlouhodobě společnost poté, co se kapela v polovině první dekády tohoto století probrala z hibernace a přes lehce kontroverzní album „The Power, na kterém hledala svoji parketu, se vrátila k jemnému hard rocku s vůní A.O.R. Sestavu před novým albem opustil bubeník B.J Zampa (i basista Chris Tristram), ale při vší úctě k jeho umění, je to v podstatě jen statistická informace. Od nové rytmiky House Of Lords stejně vyžadují hlavně to, ..
Přitopili. U dva roky starého počinu „Worlds Apart“, na kterém poprvé rozehráli společné melodické orgie Russell Allen s Anette Olzon, jsem žehral nad tím, že byť je všechno udělané nejlépe, jak jen to jde, určitý chlad umělé spolupráce se překonat nepodařilo. Navazující (velmi důležitý pojem) album „Army Of Dreamers“ technicky pokračuje v naprosto stejné linii, jen emoce a pěvecká symbióza jsou o něco silnější. Když padla jména hlavních tváří projektu Allen / Olzon, je třeba zdůraznit, že se tato dvojice ..
Strávili spolu kdysi dávno řadu let ve Fates Warning a teď dávají lekci z toho, jak to vypadá, když si mistři oboru uvolněně muzicírují. Výsledkem je lehoučké album, které funguje jako krásně skluzná a nerušivá rockově písničková kulisa, stejně tak (když nastražíte uši), jako nádherně spletitá procházka sluncem zalitým labyrintem, v němž na každém rohu čeká nějaké atraktivní překvapení, a i když se do něj vrhnete poněkolikáté, stále nebudete mít pocit, že jste jej důkladně prozkoumali.
..
Při systematickém budování svého vlastního světa našli rakouští Edenbridge na svém jedenáctém albu i jeho ideální pojmenování. Shangri-La, od okolního světa izolovaná utopická země, v níž existuje neustálý mír a štěstí, v podstatě velmi přesně vystihuje postavení kapely na metalové scéně. Ne snad, že by Edenbridge zanevřeli na jakýkoliv vývoj, je zjevné, že autorská Lanvallova matrice je v podstatě od debutu sice nezaměnitelná, nicméně jeho schopnost napsat líbivě košaté a dějově bohaté kompozice..
Více než šest let trvalo řecké partě Fortis Ventus, než se dopracovala k debutovému albu. Možná za to může fakt, že po rozkolu z důvodu odlišných pohledů na tvorbu kapely v roce 2017 zůstalo ústřední duo, klávesista George Halliwell a zpěvačka Nancy Mos, bez parťáků. Do současné doby se jim podařilo ulovit pouze Gregoryho Koilakose, jenž se ujal kytary i baskytary, a tak bicí party na debutu si museli Fortis Ventus obstarat hostovsky. Možná za to může skutečnost, že hudba Fortis Ventis není kdovíjak originální..
Postavíte-li vedle sebe eponymní debutové album Lillian Axe s deskou „Days Before Tomorrow“, kterou kapela vydala před deseti lety a jež se dlouhou dobu tvářila jako studiové finále party Steva Blaze, jen těžko byste bez znalosti věci došli k závěru, že se jedná o muziku pocházející z jedné autorské dílny. Měnilo se hudební klima, měnili se muzikanti, měnily se i principálovy chutě, takže nemůže být žádným překvapením, že se Lillian Axe během téměř čtvrtstoletí propracovali k jinému výrazu, který spojovala jen Blazeova..
Pokud patříte k příznivcům tradiční evropské power metalové školy s jemným heavy metalovým aroma a zároveň nejste ortodoxně zapřisáhlí odpůrci zábavné hry „kdy a kde jsem to již slyšel“, mohlo by album finské šestice Remains Of Destruction být docela solidním typem. Je to příběh jako z učebnice – před třemi lety se zpěvák Jesse Yrjölä rozhodl, že založí novou kapelu, vzal do party kytaristu Tima Pelkonena, spolu začali skládat nové skladby, jako trio s bubeníkem Janne Ollikainenem vydali první singl ..
Kruh se uzavřel. Konečně. Jako by si Blind Guardian museli v předchozí dekádě splnit nějakou výzvu, která nejprve táhla jejich tvorbu do čím dál větší komplikovanosti a vyvrcholila v orchestrálních orgiích. Nic proti tomu, kvalitu tahle cesta neztratila, jen se z ní postupně vytrácel nespoutaně bezprostřední duch tvorby, na které si v devadesátých letech Blind Guardian vybudovali jméno. Přiznám se, že i když členové kapely avizovali, že aktuální album „The God Machine“ by mělo být návratem ke kořenům..
Důvod k nahlédnutí do kuchyně Australanů Ethereal Realm je prostý – z jejich čtyřskladbového debutu dýchá staromilsky sympatický odér začínající kapely, která možná ještě úplně neví, co chce, a tak stylově čerpá z klasického heavy metalu, jenž hodně pokukuje po britské vlně, power metalu a občas nakoukne do thrashové přihrádky. K tomuto pojetí sedí i celková neučesanost, a byť je znát, že parta kolem zpěváka TNT (ne, tak třaskavý jeho hlas není…) se svými nástroji umí zacházet,..
Grave Digger načali třetí desítku řadových albových zápisů. A nepředpokládám, že by kdokoliv z jejich příznivců čekal (a měl potřebu čekat), že se v životě hrobníků něco zásadního změní. Svědčí tomu fakt, že od poslední změny v sestavě, při které před čtyřmi lety opustil řady kapely nestor Stefan Arnold a Marcus Kniep se kromě kláves ujal i bicí soupravy, jsou Grave Digger kompaktní družinou, která se může plně zaměřit na svoji tvorbu (i když kdo ví, jak zapůsobil odchod od dlouholetých parťáků z Napalm Records), ..
Je strašně obtížné vyhnout se v souvislosti s Ronniem Atkinsem zmínce o jeho zdravotním stavu a, jak sám svůj stav nazval, souboji s časem. A je fascinující, jak silná alba z něj padají od okamžiku, kdy se svěřil světu se svojí krutou diagnózou. Před dvěma lety to byla vynikající sólovka „One Shot“, o rok později o chlup obyčejnější „Make It Count“, a otázkou zůstávalo, jestli se Ronnie ještě pustí do práce se svojí domovskou kapelou, či zda naváže na velmi plodnou kooperaci s Erikem Mårtenssonem...
Může být jedna skladba na pětipoložkovém EP důvodem k tomu, aby zarytí optimisté doufali, že bude ještě někdy lépe? To, že Manowar mají v posledních (mnoha) letech docela divné nápady, na to už si jejich fanoušci asi zvykli. Snaha o megalomanství a opulentnost je už dávno svedla z cesty od pompézně pojatého siláckého metalu plného póz do podivných rádoby výpravných a umělecky hodnotných sfér. Je to dvacet let, co z nich vypadlo poslední záživné studiové album,..
Kam jednou dokráčí Oceans Of Slumber? Tuhle otázku přineslo jejich páté album „Starlight And Ash“. Pokud se spolu se jménem kapely skloňují pojmy jako progresivní rock, či doom metal, není to úplně od věci, ale skutečnou podstatu novinkového alba „Starlight And Ash“ to nevystihuje – na progresivnost jsou Oceans Of Slumber až laskavě přístupní, na doom metal jsou příjemně živí a jejich posmutnělost není skličující, spíš v ní neustále problikávají jiskřičky naděje. Velmi zklidněná aktuální novinka má dvě jasné dominanty ..
Nebýt alba „Visions Of Eden“, se kterým se Virgin Steele blýskli v roce 2006 (kde ty časy jsou…) bylo by možné označit období příběhů „The House Of Atreus“ jako kulminační bod celé éry DeFeisovy družiny. Dvanáct měsíců od sebe dělilo vydání jeho dvou částí, kapela je prožila bez jakýchkoliv personálních výkyvů v hektické práci. Fakt, že se Virgin Steele tvářili, že vzhledem k hráčským kvalitám Davida DeFeise a Edwarda Pursina není nutné poohlížet se po novém baskytaristovi,..
Poměrně překvapivá (nicméně velmi pozitivní) zpráva z tábora labelu Frontiers k jednomu z nejnovějších počinů, vydanému pod značkou Black Eye zní, že s ním nemá nic společného firemní inventář Alessandro Del Vecchio. I přes to, že na první pohled by mělo jít o hard rockové album. K tomuto závěru svádí především skutečnost, že u mikrofonu stojí David Readman, křikloun Pink Cream 69, který na aktuálně vydané sólovce „Medusa“ předvedl, že je v současné volbě jasným žolíkem s ideální pěveckou formou...
„Byl jsem velkým fanouškem Type O Negative, Paradise Lost a Depeche Mode. V roce 1994 jsem šel na festival Hultsfred a viděl jsem Type O Negative a Paradise Lost naživo. Úplně mě to omráčilo. Tak jsem se rozhodl, že chci vytvořit temnou, ponurou melancholickou hudbu s vibracemi těchto kapel…“, popisuje zárodek švédské kapely Outshine její zakladatel, zpěvák a kytarista Jimmy Boman. ..
Jako by se Virgin Steele konečně dostali do bodu, ke kterému nejpozději od prvního dílu „Sňatku nebe a pekla“ směřovali. Jen rok po uzavření trilogie prostřednictvím alba „Invictus“ představil DeFeis se svojí družinou (která se definitivně musela obejít bez baskytaristy RobaDe Martina a své nejimpozantnější díla nahrála čistě v trojici) ryzí metalovou operu. Už nešlo o metalové album, propletené atmosféričtějšími vsuvkami, už nešlo o propojený myšlenkový koncept, už šlo o rozsáhlý ucelený příběh,..|
Dnes je 13.9.2025, svátek má Lubor
|
| Autor Savapip |
|
[13.04.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[12.04.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.04.2024] [hodnocení: 6/10] |
FUROR GALLICO - Future To Come
|
[06.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
NORTH SEA ECHOES - Really Good Terrible Things
|
[03.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
FOR ALL WE KNOW - By Design Or By Disaster
|
[29.03.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.03.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
LORDS OF BLACK - Mechanics of Predacity
|
[25.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.03.2024] |
|
[23.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.03.2024] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[16.03.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[15.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[10.03.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[08.03.2024] [hodnocení: 7/10] |
SUICIDE BOMBERS - All For The Candy
|
[04.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
LEAH - The Glory And The Fallen
|
[02.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.02.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[26.02.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[24.02.2024] [hodnocení: 8/10] |
ILLUMISHADE - Another Side Of You
|
[23.02.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[21.02.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
KOHOUT PLAŠÍ SMRT - Úplně šťastnej
|
[17.02.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.02.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
MOTHER MISERY - From Shadow To Ghost
|
[10.02.2024] [hodnocení: 6/10] |
MÄGO DE OZ - Alicia en el Metalverso
|
[09.02.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.02.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.02.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.02.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.02.2024] [hodnocení: 8/10] |
Redaktorská bilance roku 2023 - Savapip
|
[30.01.2024] |
|
[27.01.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[26.01.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.01.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.01.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.01.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.01.2024] |
|
[12.01.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[10.01.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[09.01.2024] [hodnocení: 8/10] |
FREAKSTORM - Angel In The Dark
|
[07.01.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.01.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
SONS OF ETERNITY - End of Silence
|
[03.01.2024] |
|
[31.12.2023] [hodnocení: 5/10] |
DEATH DEALER UNION - Initiation
|
[30.12.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.12.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.12.2023] [hodnocení: 2/10] |
Tarja TURUNEN - Dark Christmas
|
[24.12.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.12.2023] [hodnocení: 7/10] |
Sophie LLOYD - Imposter Syndrome
|
[22.12.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.12.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.12.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.12.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
SATAN`S FALL - Destinatin Destruction
|
[13.12.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[10.12.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.12.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.12.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.12.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[29.11.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
ELM STREET - The Great Tribulation
|
[25.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
SECRET SPHERE - Blackened Heartbeat
|
[24.11.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.11.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[19.11.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.11.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[11.11.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[10.11.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[06.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
Neira, Venca VOTRUBA (ÁNNI) - Líbí se nám označení mystický metal
|
[05.11.2023] |
|
[04.11.2023] [hodnocení: 6/10] |
DORO - Conqueress - Forever Strong and Proud
|
[03.11.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
Dominika JARÁSKOVÁ (NIMARO) - Snažíme sa robiť takú hudbu, že každý si v tom niečo nájde
|
[29.10.2023] |
WILL THE THRILL - Take It Sleazy
|
[28.10.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[27.10.2023] [hodnocení: 10/10] |
STEEL RHINO - In Rhino We Trust
|
[25.10.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[22.10.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[20.10.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
STARBENDERS - Take Back the Night
|
[18.10.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.10.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[14.10.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[13.10.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.10.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.10.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Chris CAFFERY - House Of Insanity
|
[05.10.2023] [hodnocení: 9/10] |
DRAGONHEART - The Dragonheart`s Tale
|
[03.10.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
SKULL & CROSSSBONES - Sungazer
|
[02.10.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.10.2023] |
BLOODSHED WALHALLA - Glory to the Sacred Land
|
[30.09.2023] [hodnocení: 7/10] |
Chris CAFFERY - Pins And Needles
|
[28.09.2023] [hodnocení: 9/10] |
NOVERIA - The Gates of The Underworld
|
[26.09.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.09.2023] [hodnocení: 6/10] |
Chris CAFFERY - Faces / God Damn War
|
[21.09.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.09.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[14.09.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.09.2023] [hodnocení: 8/10] |
ENDLESS EXAM - Voice of Passion and Agony
|
[09.09.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.09.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[07.09.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
HEIMDALL - The Temple Of Theil
|
[31.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.08.2023] [hodnocení: 9/10] |
Luke MORLEY - Songs from The Blue Room
|
[27.08.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[24.08.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.08.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
Štefan Pišta POLLÁK (MORHÖRR) - Pre mňa je dôležité o veciach, ktoré ma trápia, rozprávať
|
[20.08.2023] |
|
[19.08.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.08.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
RECITE THE CYNIC - Recite The Cynic
|
[14.08.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[13.08.2023] [hodnocení: 8/10] |
VELVET VIPER - Nothing Compares to Metal
|
[11.08.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[09.08.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[06.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
Chris Boltendahl´s STEELHAMMER - Reborn In Flames
|
[04.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.08.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.08.2023] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[29.07.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[28.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.07.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
THE SILENT RAGE - Nuances Of Life
|
[22.07.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.07.2023] [hodnocení: 6/10] |
REVOLTONS - Celestial Violence
|
[17.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
VIRGIN STEELE - The Passion of Dionysus
|
[14.07.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[11.07.2023] [hodnocení: 9/10] |
Mirek HORŇÁK (MYLIONS) - Největší kouzlo je hrát pro lidi, kterým se naše muzika líbí
|
[09.07.2023] |
|
[08.07.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
FIFTH ANGEL - When Angels Kill
|
[07.07.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[04.07.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.07.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
TRIUMPHER - Storming The Walls
|
[01.07.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.06.2023] [hodnocení: 7/10] |
FALSE MEMORIES - Hybrid Ego System
|
[25.06.2023] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[21.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.06.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
UNCHOSEN ONES - Sorrow Turns to Dust
|
[17.06.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.06.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[12.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
THE GROUND SHAKER - Rogue Asylum
|
[10.06.2023] [hodnocení: 6/10] |
REASONS BEHIND - Architecture of an Ego
|
[07.06.2023] [hodnocení: 4/10] |
ATTRACTIVE CHAOS - The Fire Between Us
|
[03.06.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
ELEGANT WEAPONS - Horns for a Halo
|
[30.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE DARK SIDE OF THE MOON - Metamorphosis
|
[27.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.05.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
ICESTORM - The Northern Crusades
|
[20.05.2023] [hodnocení: 7/10] |
MIRKO RANTANEN`S CIRCUS OF ROCK - Lost Behind The Mask
|
[19.05.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
SCARLET AURA - Rock în sânge și voință
|
[16.05.2023] [hodnocení: 7/10] |
BATTLE BORN - Blood, Fire, Magic and Steel
|
[15.05.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.05.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[09.05.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[06.05.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.05.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.04.2023] [hodnocení: 6/10] |
ELVENKING - Reader Of The Runes – Rapture
|
[28.04.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[27.04.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.04.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
MAGNUS KARLSSON`S FREE FALL - Hunt The Flame
|
[24.04.2023] [hodnocení: 8/10] |
FIRST SIGNAL - Face Your Fears
|
[22.04.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.04.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[17.04.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
CRUACHAN - The Living and the Dead
|
[15.04.2023] [hodnocení: 8/10] |
TREAT - The Pleasure Principle
|
[13.04.2023] [hodnocení: 9/10] |
AD INFINITUM - Chapter III - Downfall
|
[11.04.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[06.04.2023] [hodnocení: 7/10] |
ALCHEMIST - Roots Of All Muses
|
[05.04.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.04.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[31.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[25.03.2023] [hodnocení: 6/10] |
DISPYRIA - The Story of Marion Dust
|
[24.03.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[22.03.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
Matej VALISKA a Marek KUDZBEL (ČERNOKVET) - Láskou, pravdou a čestnosťou nič nepokazíš...
|
[18.03.2023] |
ALL MY SHADOWS - Eerie Monsters
|
[17.03.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[15.03.2023] [hodnocení: 4/10] |
Kate NORD - Compass to Your Heart`s Desire
|
[11.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
Jozef MIHÁLIK (WARNA) - Teraz už jasne vieme, čo a ako chceme do budúcna robiť.
|
[11.03.2023] |
INFINITE & DIVINE - Ascendancy
|
[10.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[06.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.03.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
BLACK HOLE - Whirlwind of Mad Man
|
[04.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[03.03.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.02.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.02.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[20.02.2023] [hodnocení: 6/10] |
CELESTIAL WIZARD - Winds of the Cosmos
|
[18.02.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.02.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.02.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.02.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[08.02.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
RUINTHRONE - The Unconscious Mind of Arda
|
[06.02.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[04.02.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
WALK IN DARKNESS - Leaves Rolling in Time
|
[01.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.01.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.01.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
Pavel STRYK (SAINT MORTAL) - Od počátku projektu se snažím jít vlastní cestou
|
[28.01.2023] |
BEYOND THE BLACK - Beyond The Black
|
[25.01.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.01.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.01.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.01.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2022 - Savapip
|
[17.01.2023] |
APLAUS PRO DVA - Aplaus pro dva
|
[14.01.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[14.01.2023] |
|
[11.01.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.01.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[04.01.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.01.2023] [hodnocení: 6/10] |
SOLITUDE WITHIN - When Kingdoms Fall
|
[01.01.2023] [hodnocení: 7/10] |
TERAMAZE - Flight of the Wounded
|
[30.12.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[27.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.12.2022] [hodnocení: 7/10] |
HIGHLORD - Freakin` Out of Hell
|
[21.12.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[20.12.2022] [hodnocení: 4/10] |
DEATHLESS LEGACY - Mater Larvarum
|
[17.12.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.12.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.12.2022] [hodnocení: 6/10] |
David JEŽEK (SIGHTLESS ERA) - Nic se nevyrovná pocitu, kdy vidíte výsledek vaší práce
|
[10.12.2022] |
|
[09.12.2022] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[07.12.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.12.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.12.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.11.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.11.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
MIDNIGHT RIDER - Beyond the Blood Red Horizon
|
[19.11.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[18.11.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[16.11.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[15.11.2022] [hodnocení: 8/10] |
THUNDERMOTHER - Black And Gold
|
[12.11.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
SLEEPING ROMANCE - We All Are Shadows
|
[11.11.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.11.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
GINEVRA - We Belong to the Stars
|
[05.11.2022] [hodnocení: 8/10] |
WHITE SKULL - Metal Never Rusts
|
[01.11.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.10.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[26.10.2022] [hodnocení: 6/10] |
SANTA CRUZ - The Return Of The Kings
|
[24.10.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[22.10.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.10.2022] [hodnocení: 7/10] |
Mirek SPILKA, Honza KRMELA (PERSEUS) - Lidi se musí naučit lásce ke všemu na světě
|
[16.10.2022] |
|
[15.10.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[14.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.10.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
VANQUISHER - An Age Undreamed Of
|
[02.10.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[28.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
HOUSE OF LORDS - Saints And Sinners
|
[26.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
ALLEN / OLZON - Army Of Dreamers
|
[23.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.09.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[17.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
LILLIAN AXE - From Womb To Tomb
|
[14.09.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
REMAINS OF DESTRUCTION - New Dawn
|
[10.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
BLIND GUARDIAN - The God Machine
|
[07.09.2022] [hodnocení: 9/10] |
ETHEREAL REALM - Enter The Realm
|
[03.09.2022] [hodnocení: 6/10] |
GRAVE DIGGER - Symbol Of Eternity
|
[02.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.08.2022] [hodnocení: 9,5/10] |
MANOWAR - Highlights from the Revenge of Odysseus
|
[27.08.2022] [hodnocení: 3,5/10] |
OCEANS OF SLUMBER - Starlight and Ash
|
[26.08.2022] [hodnocení: 8/10] |
VIRGIN STEELE - The House Of Atreus Act 2
|
[25.08.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.08.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.08.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
VIRGIN STEELE - The House Of Atreus Act 1
|
[18.08.2022] [hodnocení: 10/10] |