I když America Slade plně nepřijala ani v roce 1984 a singl s původní verzí „Cum On Feel The Noize“ se vedle remaku od Quiet Riot neprosadil, vypadalo to, že kapela má na starém kontinentu konečně konsolidovanou pozici. Bubeník Don Powell přestal mít zaječí úmysly, opustil vizi, že by se mohl stát bubeníkem AC/DC nebo kapely Ozzyho Osbournea, s kterým popíjel po všemožných anglických putykách. Fanoušci také ukázali kapele vlídnější tvář. Jenže se problém se ukázal jinde, a šlo o tak nečekanou záležitost, že vyrazila dech..
Kdo vyrůstal kdykoliv od osmdesátých let v západních Čechách, nemohl být kapelou Extra Band nezasažen. Její revival, který vede zpěvák nejslavnější sestavy Jaroslav Soukup a kytarista Jiří Mothejzik, s až buldočím drajvem brázdí západočeské tancovačky, na nichž přehrává staré hity, na které pamětníky spolehlivě chytne, ačkoliv tisícové návštěvy jsou dávno minulostí. Pamětníci zestárli a mají jiné starosti, než vyrážet víkend co víkend za muzikou, a mladé klasický tancovačkový hard rock moc nezajímá...
Co se vám vybaví, když se řekne Mayhem? Tedy ještě lépe THE TRUE MAYHEM... Obrovský kult? Nafouklá hromada sraček? Kapela, bez které by black metal nepřežil, nebo jen parta průměrných muzikantů, kteří si pověst vybudovali na kriminálních činech? Tahle parta je asi všechno zmíněné dohromady, přestože požívá silné kultovní postavení jako snad žádná jiná metalová formace. Jenže všechno spolu souvisí a faktem je, že Mayhem svého postavení nedocílili ani tak skrze hudbu, ..
Pro Marilyna Mansona nebyly poslední roky ty nejlepší. Že umělecky strádá, ví fanoušci už delší dobu, když se na konci milénia vyčerpal triumvirátem „Antichrist Superstar“, „Mechanical Animals“ a „Holy Wod (In The Shadow Of The Valley Of Death)“, nikdy se k takové kvalitě desek už nedokázal vrátit a ačkoliv natočil slušné kusy „The Golden Age OF Grotesque“ či „The Pale Emperor“, většinu času pouze paběrkoval. Obvinění ze sexuálně motivovaného násilného chování od několika žen,..
Očekávalo se, že deska „Till Deaf Do Us part“ vrátí Slade zpět do hry, ale vykázala mizernější výsledky než „We`ll Bring The House Down“ a pohlaváři z vydavatelství RCA začínali být trochu rozpačití z rozhodnutí zlanařit britskou čtveřici mezi kmenové kapely. Když nevyšlo ani chystané turné s Bobem Segerem, vypadalo to, že Slade si budou muset hledat nového vydavatele. Bubeník Don Powell přiznal zaječí úmysly, neboť se chtěl připojit k AC/DC, kteří hledali náhradu za Phila Rudda. ..
Chris Impellitteri se vrací po šesti letech, což je jeho nejdelší pauza za celou kariéru. Možná trochu vynucená covidovou pandemií, ale na výsledku v podobě desky „War Machine“ se nijak moc nepodepsala. Kytarista je na album náležitě pyšný, což je znát i z prohlášení, že se jedná o jeho nejlepší desku, ale i z toho, že na bubenickou stoličku usadil jednoho z nejlepších hráčů žánru Paula Bostapha. Chris o něm prozradil, že Bostaph čerstvě opustil kapelu Kerryho Kinga a chystá se ..
Konec UFO, který je, zdá se, definitivní, proběhl docela podivně, neboť zpěvák Phil Mogg kapelu už opustil s odkazem na zdravotní problémy. Je mu šestasedmdesát, na nějaký neduh má nárok, jeho přístup však spoluhráče, mezi nimiž byl i bubeník Andy Parker, který to s Philem táhl celou dobu, trochu zaskočil. Ještě více překvapující je, že Mogg kariéru nepověsil na hřebík, jak původně deklaroval, ale postavil si novou kapelu, do jejíhož názvu vetkl své jméno...
To, co ještě před nedávnem vypadalo jako čirá utopie, je skutečností. Linkin Park jsou zpět a dokonce s novou deskou, která si klade za cíl konkurovat nejlepším dílům, ačkoliv je jasné, že vrcholu, jakého dosáhl debut „Hybrid Theory“ a s odřenýma ušima i následující „Meteora“ nemůže být už dosaženo. Nejen proto, že Linkin Park jsou už jinou kapelou. Nemají ve svém středu zesnulého Chestera Benningtona, po jehož sebevraždě se zdálo, ..
Začátek milénia nebyl pro Great White ani Jacka Russella nejlepší dobou. Kapela byla v koncích, když ji opustili skoro všichni členové, Jack lepil sestavu, jak to šlo, i jeho osobní život byl v troskách. Procházel rozvodem, zemřel mu otec a až po uši spadl do starých návyků, ať už se jednalo o drogy nebo alkohol. Kapele a managementu Great White oznámil, že odchází na sólovou dráhu. Ne tak, jako v roce 1995, kdy natočil „Shelter Me“, ale tentokrát bez berliček kapely a bez jakékoliv účasti jejích členů. ..
S Primal Scream to fanoušci nikdy neměli jednoduché. Kapela se skrze původní folk rock během pár let vypracovala ve stěžejní kapelu britské kytarové scény, ale jen co s eponymním druhým albem dosáhla uznání v rockových kruzích, přišla s tanečně orientovaným počinem „Screamadelica“, které jí vystřelilo ke hvězdám v rámci zvýšeného zájmu o elektronickou hudbu. Velký úspěch kapelu čekal i s dalším dílem, hard rockovým počinem „Give Out But Don`t Give Up“, ..
Když se Slade v srpnu představili na festivalu Monsters Of Rock v Castle Donnington, byl to definitivní krok k návratu na scénu, o němž se hovořilo už od koncertu v Readingu rok předtím. Deska „We`ll Bring The House Down“ sice ještě přesvědčit nedokázala, ovšem stejnojmenný singl naznačil, že se ledy začínají lámat. „Všechno šlo dobře a od Donningtonu nás považovali za heavy metalovou kapelu,“ řekl při vzpomínkách na začátek osmdesátých let bubeník Don Powell...
Po zásadních počinech „Thrash The Trash“, „Schizofrenie“ a „Apage Satanas“ došlo při průletu diskografií Arakainu i na nové vydání alba „S.O.S“ z roku 1996. To nemá takový status jako zmíněné tři desky, ale rozhodně patří do zlaté pokladnice Arakainu. Když deska původně vyšla, měl Arakain pevně ukotvené místo na české hudební scéně, a co se týče tvrdé hudby, stále byl jejím tahounem i přes řadu trendů, ať šlo o grunge, alternativní rock či death metal, které se v polovině devadesátých let ..
Situace, v jaké se Powerflo nachází, je zcela odlišná než ta, v níž byli v době vydání senzačního debutu z roku 2017. Je s podivem, že se vůbec vrací, protože před sedmi lety působila jako ventil pro kytaristu Billyho Graziadeie, který ještě neměl rozjetý projekt Billybio a jeho domovští Biohazard byli u ledu. Bez angažmá byl také exbasista Fear Factory Christian Olde Wolbers, a ani rapoví Cypress Hill, k nimž patří zpěvák Senen Reynes (známější jako Sen Dog), neoplývali překotnou aktivitou, či spíše nedělali vlbec nic. ..
Pro rockového muzikanta, který byl bytostně srostlý s losangeleskou scénou osmdesátých let a v téže době slavil i největší úspěchy, nebyl horší rok než pětadevadesátý. Předchozích pár let takový hudebník dostával po hubě nejen od vydavatelství a médií, ale i od bývalých fanoušků třeba za to, že kdysi nosil natupírované vlasy, ale rok 1995 byl zlomovým, neboť většinou upadl do nezájmu širší veřejnosti. Scéna se zmítala jako v horečce, ..
Skutečnost, že se The Cure vrací s novým albem, nevyžaduje žádné další konstatování, aby tato zpráva mohla plnit přední stránky hudebních médií. Návrat britské formace kolem podivínského frontmana Roberta Smithe je na hudební scéně bezesporu jednou z nejdůležitějších událostí pomalu končícího roku, protože dlouhá léta se v to vůbec nedoufalo. Od doby, kdy kapela slavila největší úspěchy, uplynulo už více než třicet let a od chvíle, kdy vydala poslední album „4:13 Dream“ rovných šestnáct. ..
„Byli jsme úplně na dně. A když bylo úplně nejhůř, rozhodl se Dave, že kapelu opustí,“ uvedl frontman Noddy Holder na adresu kytaristy Davea Hilla. Slade se nedařilo nic z toho, na co sáhli. Singly zmizely z hitparád, poslední dvě alba „Whatever Happened To Slade“ a „Return To Base“ nikdo nekupoval a jestliže punk před třemi lety znamenal pro kapelu pohromu, nyní to vypadalo, že jí nastupující heavy metal zasadí ránu z milosti. Jim Lea a Noddy Holder cvičně skládali nové skladby, ale vůbec nebylo jasné, ..
Král je mrtev, ať žije král, říkali staří Angličané a s trochou nadsázky se jejich dávné rčení dá přenést i na britskou hudební scénu. Není nutné hned mluvit o vracejících se Oasis, v nichž ze staronového svazku bratří Gallagherů spíše čpí síla peněz než touha po vzájemném hraní či tvorbě nové hudby. Anathema byla kapelou mnohem menší, ale pláč fanoušků (ač značně užšího okruhu než v případě Oasis) byl při jejím konci možná větší, než když si Gallagherové vjeli do vlasů...
Letité hořekování nad tím, že Anvil nikdy nedosáhli takového úspěchu jako třeba Metallica nebo Judas Priest, přestože s nimi v osmdesátých letech sdíleli jedno pódium, je notně obehraná písnička, která už ani moc nebaví. Nejde o to, že kapela pochází z Kanady, kde byl úspěch mnohem větším oříškem než v britsko-americké aglomeraci, a nejde ani o to, že by Anvil chybělo pověstné štěstíčko. Jde také o hudbu. Anvil nehráli špatně, heavy metal měli v malíku a frontman Steve „Lips“ Kudlow se „hard n´heavy“ slovy oháněl snad častěji než Joey DeMaio,..
Mohlo se zdát, že kapela chytla druhý dech, když vyšla comebacková deska „Back To The Rhythm“ a rozhovory hýřily nadšením nad znovunalezenou společnou chemií a dávným přátelstvím. Jenže co se skrývalo pod povrchem, nebylo tak růžové a okolnosti comebacku Great White byly mnohem smutnější, než se mohlo na první pohled zdát. Jako už několikrát v minulosti byl znovu na vině alkohol a drogy. S tím měl zpěvák Jack Russell problémy od pradávna a jestliže střídal období, kdy pil jako duha a kdy byl střízlivý,..
Úctyhodná kariéra Vladimíra Mišíka, zakládajícího člena slavných průkopnických kapel The Matadors či Blue Effect, má další pokračování. Respektovaný umělec před lety oznámil, že kvůli zdravotním problémům končí s koncertováním, poté přišel s vynikajícím albem "Noční obraz", které navázalo na klasickou práci s kapelou Etc., a po neméně výborné nahrávce "Jednou tě potkám" potvrdilo správnost spolupráce s producentm Petrem Ostrouchovem. Ostrouchov nejen usednul na producentskou stoličku,..
I přes brutální úpadek popularity dobrá nálada Slade neopouštěla. Kapela získala uměleckou volnost, když se s manažerem Chasem Chandlerem dohodla na kompromisu, a měla se starat o uměleckou stránku věci a Chandler o obchodní. Špatnost rozhodnutí, které manažerovi dalo volné ruce k odírání muzikantů až na kost, si kapela uvědomila až o několik let později, protože na konci sedmdesátých let si užívala tvůrčí svobodu, neboť nebyla svazována Chandlerovými požadavky na hit, na stylové směřování, ani na směšnou image, ..
Definitivně zapomeňte na Grand Magus jako na stoner rockovou či doom metalovou kapelu. Sice se nevzdala někdejších vlivů, pramenících z geniality Black Sabbath, ale to, co definovalo jejich první desky, je pryč. I reminiscence na původní tvorbu bývalou kapelu zpěváka Jannea "JB" Christofferssona Spiritual Beggars jsou skoro neslyšitelné. Jak Michael Amott a jeho kumpáni po Christofferssonově odchodu stále více směřovali k coverdaleovsko-hughesovskému období Deep Purple, tak Grand Magus kráčí jiným směrem. ..
Křísit dávno zašlou slávu Sunset Stripu je pořád v módě. Sice méně, než tomu bylo před deseti či patnácti lety, ale přece jen se sem tam najdou kapely či projekty, které se k něčemu takovému odhodlají. Jedním z aspektů slávy glam metalových kapel byla skutečnost, že byly v pravý čas na pravém místě, macho-éra osmdesátých let i striktní politika prezidenta Ronadla Reagana jim přála a uvolněný duch doby prostupoval deskami a vytvářel specifickou atmosféru, kterou dnes napodobit nejde, ať se o to snaží, kdo chce...
Když Great White dohráli silvestrovské vystoupení v poslední den roku 2001, u čehož byl znovu Mark Kendall i basista Sean McNabb, neznamenalo to nový začátek. Účast obou muzikantů (chyběl bubeník Audie Desbrow) nebyla výstřelem k novému startu, ale spíše symbolické rozloučení s kapelou, která byla v troskách. Jack Russell nebyl typ člověka, který by jí dokázal udržet a na turné, jehož se místo Kendalla účastnili nástupci Matthew Johnson a později i nebohý Ty Longley, bylo chaotickým podnikem, který poznamenal Russellův návrat k alkoholu a částečně i k drogám...
Když by se člověk na existenci Fate díval jako hnidopich, tak kapela pozbyla relevanci v roce 1988, kdy ji opustil kytarista Hank Shermann, který jí dal název podle předchozího působiště Mercyful Fate. S tím neměla hudebně vůbec nic společného a za mix AOR a zámořského rádiového glam metalu ho evropští fandové v polovině osmdesátých let prokleli až do sedmého kolene. Proto taky kapela moc dlouho nevydržela a po dvou albech ji opustil jak Sherman, tak druhý původní člen Mercyful Fate Bjarne T. Holm. Zbytek vydržel do roku 1993, ..
„Od návratu z Ameriky jsme se snažili povyrůst, ale Chas nám stále opakoval, že od toho tady nejsme,“ vzpomínal bubeník Don Powell. „Asi chápu, co tím chtěl říct, ale nemohli jsme hrát pořád hudbu jako na začátku sedmdesátých let. On nám však zakázal vyvíjet se a kdybychom hráli podle něho, ztratili bychom všechen respekt. A že jsme ho měli,“ dodal bubeník. Kapela stála na rozcestí. Byla si dobře vědoma toho, že vyšla z módy, že její místo na výsluní zastoupili ..
MC5 mohl být už jen encyklopedický pojem, který po půl století měla letos v únoru definitivně uzavřít smrt lídra Waynea Kramera, posledního žijícího člena původní sestavy. Jenže pod jménem kapely, která de facto fungovala pouze na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, vychází nová deska. Je to marketingový tah, který má k poslední zaznamenané hudbě Waynea Kramera přilákat více posluchačů, protože „Heavy Lifting“ byla původně plánována jako kytaristova sólovka, ale pocitově album na původní tvorbu MC5 navazuje...
Doba grunge odezněla takřka jako mávnutí kouzelného proutku a ke slovu se zase začínaly dostávat kapely, které slavily úspěch v osmdesátých letech. Už se nikdy nedostaly do tehdejších pozic. Ať už přežily dobu seattleskou v ústraní či zůstaly aktivní, začaly na konci dekády znovu vydávat alba, s nimiž se vraceli ke klasickému soundu. Ten pozbyl bombastické pozlátko minulé dekády, ale přece jen měl blíž k tomu, co kapely udělalo slavnými. Velkou roli v (alespoň částečné) obrodě sehrál manažerský guru John Kalodner, ..
Je ve hvězdách, v jakém stavu se nacházejí Alice In Chains. Na stránkách mají ohlášený pouze jediný koncert na květen příští roku a zda bude startovním výstřelem k dalšímu comebacku může být pouze předmětem spekulací. Skutečnost je taková, že kapela v poslední době spíše mlčí a poslední album (velmi dobrou nahrávku „Rainier Fog“) vydala před více než šesti let. To není tak dlouhá doba, když si uvědomíme, že za pětatřicet let existence vydala formace pouhých šest řadových desek, ale nečinnost nehovoří zrovna nejoptimističtějším jazykem. ..
Ačkoliv se snaha jevila marná, Slade nepřestávali pracovat na tom, aby dobyli Ameriku. Znovu se tam takřka odstěhovali, ale na západním pobřeží schytali pouze ostrou kritiku, z níž bylo jasné, že v Los Angeles, hlavním městě světového rocku, nikdy neprorazí. „Tentokrát jsem Slade viděl naživo a bylo to strašné. Když mě nutili zpívat jejich skladby, bylo mi z toho na blití ještě více. Já a zpívat toho buzíka?“ neskrýval své rozčarování frontman začínajících Quiet Riot Kevin DuBrow, který se v roce 1983 nejvíce proslavil skvělou coververzí..
I když Slash tvrdí, že Myles Kennedy je nejlepší rockový zpěvák současnosti, je třeba to brát s rezervou, protože nejeden fanoušek legendárního kytaristy tvrdí, že Kennedy je nejhorší zpěvák, který se kdy objevil po jeho boku. A to jej ani nemusí měřit axlovskou optikou, protože je jasné, že charisma a statusu šéfa Guns N`Roses nikdy dosáhnout nemůže. Kennedy špatný zpěvák není, ač každému nemusí být po chuti jeho barva hlasu a někdy otravné manýry...
Rozchod s Alanem Nivenem byl pro kapelu těžká věc, protože manažer s nimi byl od začátku, přičemž chtěl původně působit pouze jako skladatel. Ale šlo o nezbytný krok. Nadělal na obou stranách hodně zlé krve, Niven se začal domáhat provizí z minulých koncertů a proto Great White museli v roce 1995 vydat živé album „Stage“, aby rozdíl srovnali. „Kvůli letitému utrácení jsme neměli nic, takže všechny peníze ze „Stage“ šli k němu. Ale bylo to to nejlepší živé album, jaké jsme kdy natočili,“ zmínil Jack Russell ..
„Když jsme se zbavili glamu, vykydli na nás další haldu hnoje v podobě neopunku,“ řekl v devadesátých letech kytarista grungeových Soundgarden Kim Thayil a mířil na kapely jako The Offspring. Ti snad jako jediní s Green Day a Blink-182 prokázali větší životaschopnost, trendovou vlnu druhé poloviny devadesátých překonali bez větší úhony a jsou činní i v roce 2024. Nestali se sice mainstreamovým lákadlem jako Green Day, ale za to může snaha držet se vlastního, trochu neotesaného stylu a odmítnutí výrazně popového směru,..
V letech 1973 a 1974 se velmi vážně o Slade mluvilo jako o nových The Beatles, protože úspěch jejich singlů byl fenomenální a za sebou nechával i kolegy The Sweet, kteří také válcovali hitparády. Výsadní postavení, které by korespondovalo s odkazem The Beatles, se Slade rozhodli zpečetit filmem. Bylo zřejmé, že žádná hudební skupina nikdy nemůže dosáhnout takového vlivu na stříbrném plátně, jako měly beatlesovské snímky „Help“ či „A Hard Day`s Night“, ..
D.A.D. jsou dánský hudební poklad a po Volbeat pravděpodobně nejúspěšnější rocková parta, která z této země kdy vzešla. Nepodařil se jim průlom do Ameriky, kam měli nakročeno s klasickým albem „No Fuel Left For The Pigrims“, ale v Evropě platí už řadu let za hvězdu. Už nevydávají alba s takovou kadencí jako kdysi, ale to tak u kapel, které hrají čtyřicet let, bývá. Dánům také třeba přičíst k dobru, že ač v devadesátých letech čile experimentovali jak velela doba, ..
Pravý norský black metal. Sousloví, které znělo na stránkách hudebních periodik tolikrát, až se stalo notně otřepaným a jeho skutečná podstata byla skoro zadupána do země řadou senzacechtivých vykuků, kteří se chtěli přiživit na jeho někdejší skandálnosti. Jenže pak je tu řádka kapela, která se může stylovým označením honosit zcela po právu, ovšem nikterak se nechlubí někdejšími událostmi, ačkoliv u toho třeba jen okrajově byla. Partou, která se může směle řadit do škatulky pravého norského black metalu, ..
Deziluze z toho, že propadlo „Psycho City“, které kapela považovala za dosud nejlepší album, byla veliká. Stejně mrzela i ztráta smlouvy s Capitolem, který kapele dal najevo, že do budoucna s ní nepočítá. Naštěstí byl Alan Niven mužem na svém místě, protože ihned po krachu s předchozím vydavatelem začal vyjednávat smlouvu novou. Great White museli řešit post basisty, protože se ukázalo, že newyorský temperament Davea Spitze se nesnese s kalifornskou ležérností a bratr exkytaristy Anthrax se pakoval hned ..
Publikum svého času Soul Asylum milovalo a dostalo je do závratných výšin, o nichž se Davidovi Pirnerovi předtím ani nezdálo. Přestože pro drtivou většinu populace kapela zůstane spolkem jednoho hitu („Runaway Train“), maximálně jednoho alba („Grave Dancers Union“) a Pirner tím, koho si teenageři pletli s Kurtem Cobainem, je to pro Soul Asylum velmi hořká skutečnost. Už jen proto, že prezentují něco mnohem víc, než byla legendární „Runaway Train“, ale také proto, že vydávají desky dodnes, ..
„Když jsem se probral, vůbec jsem nevěděl, co se stalo. Když jsem se na sebe podíval do zrcadla, tak to byl šok. Tam, kde jsem předtím měl vlasy a lebku, nebylo nic,“ popsal bubeník Don Powell po letech tragickou nehodu, při níž zemřela jeho přítelkyně Angela Morris a kterou 4. červenec roku 1973 taky skoro nepřežil. Bledě to vypadalo i se Slade. Přestože Powell nezasahoval do zlatonosného kompozičního procesu, byl nepostradatelným členem kapely, která si zakládala na jednotě a pospolitosti. ..
Věřit Mötley Crüe se nikdy nedalo. Když v roce 2015 de facto svou vlastní krví podepsali smlouvy, že už spolu nikdy nebudou hrát, dal se comeback vyhlížet za prvním rohem. Došlo k němu o něco později, ale slogan „All Bad Things Must End“, podle něhož pojmenovali v roce 2015 singl na rozloučenou, pozbyl platnosti. Fanoušci byli spokojeni a dokázali se přenést i přes leckdy chatrný výkon Vince Neila, jenž zejména na novém začátku vzbuzoval otázky, zda by ikonického frontmana nebylo třeba vyměnit. Vince to ustál, ..
Už se zdálo, že Richie Kotzen sólovou tvorbu zanedbává a soustřeďuje se spíše na The Winery Dogs a spolupráci s kytaristou Iron Maiden Adrianem Smithem. Jenže poté, co se bubeník Mike Portnoy vrátil do Dream Theater, visí nad The Winery Dogs otazník a kolaborace se Smithem vykazovala vždycky známky pouhého bočního projektu. Na řadu přišla znovu sólová dráha, na níž poslední deska (megalomanský projekt „50 For 50“) vyšla už před čtyřmi lety ke Kotzenovým padesátinám. ..
Doba nástupu grunge byla pro kapely, které zažívaly velké úspěchy v osmdesátých letech, strašně schizofrenní. Hlavou byly pořád v minulé dekádě, jejich členové se cítili jako nedotknutelné božstvo a protože byli na vrcholu sil, mysleli si, že další úspěch je samozřejmostí. Výjimkou nebyli ani Great White, ačkoliv relativní neúspěch desky „Hooked“ (alespoň v porovnání s „Once Bitten“ a zejména s „…Twice Shy“) jistou nápovědou být mohl. ..
Čím dál postupují roky, tím více se Vain ze San Francisca jeví jako anomálie někdejší glam metalové scény. Na konci osmdesátých let měli stát na vrcholu stylové pyramidy, protože debut „No Respect“ je album se silou „Appetite For Destruction“, a kompoziční zdatnost, uměleckou výdrž a v neposlední řadě neuvěřitelně zachovalý a nad jiné specifický vokální projev Davyho Vaina si udrželi dodnes. V době, kdy Vainovi souputníci pěvecky chřadnou a často jsou stínem toho, ..
Byl konec roku 1971, který v pamětech členové kapely považovali za nejdůležitější období kariéry. Od léta v éteru létala skladba „Get Down And Get With It“, která způsobila, že mladá skinheadská kapela se pomalu začínala stávat miláčkem britského publika. Když naskočila na právě se rozjíždějící vlnu glam rocku, začala tomu přizpůsobovat image. Všichni členové se rozhodli znovu se nechat narůst dlouhé vlasy, oblékli se do pestrobarevných šatů, ..
Michael Schenker a UFO. To bylo spojení, které v sedmdesátých letech ohromilo hard rockový svět, protože sotva plnoletý německý kytarový čarostřelec dokázal vytáhnout průměrnou britskou partu ze space rockového balastu a dát jí energicky hard rockový kabátek, který se stal předobrazem Nové vlny bitského heavy metalu. UFO rázem stáli na piedestalu vedle Deep Purple či Uriah Heep a po zbytek sedmdesátých let platili za velkou ostrovní senzaci. Obecně platí, že když v roce 1978 po hektické pětiletce Schenker odešel, ..
„Vždycky jsem se dokázal dostávat do problémů. Ale byl rok 1989 a já byl jejich profesionální magnet,“ řekl o době největší slávy Great White zpěvák Jack Russell. Upozornil tak na skutečnost, že kapela, která byla díky coververzi „Once Bitten, Twice Shy“ od Iana Huntera z Mott The Hoople nominována na cenu Grammy, měla velké problémy. Stály za nimi drogy a alkohol, přičemž největší pozornost se stahovala na Jacka Russella, ale problémy v tomto ohledu měl i Mark Kendall či bubeník Audie Desbrow,..
Nejprve je zapotřebí říct, co je v současnosti kapela The Sweet, dávná legenda sedmdesátých let, jejíž hity „Fox On The Run“, „Love Is Like Oxygene“ nebo „Ballroom Blitz“ dodnes hrají i tuzemská rocková rádia. Pokud se bavíme o The Sweet roku 2024, už není možné hovořit o třech ze čtyř členů klasické sestavy, která slavila před padesáti lety obrovské úspěchy. V roce 1997 zemřel alkoholem a srdečními problémy zmožený zpěvák a někdejší sexy symbol Brian Connolly, ..
S příchodem Chase Chandlera do pozice manažera se začaly dít věci. Kapela byla přesvědčena škrtnout slovo Ambrose z názvu, poté zbylo mnohem údernější Slade. Stejně důležité bylo i Chandlerovo rozhodnutí o totální změně image kapely, navzdory všeobecnému trendu musely dlouhé vlasy dolů, pestrobarevné oblečení nahradila kožená bunda a boty doktora Martense. Byl začátek roku 1970 a světu se představila nová čtveřice skinheadů, která tímto vzhledem na sebe chtěla upoutat pozornost, protože první album „Beginnings“ dávno upadlo v zapomnění...
Nestačí Mikeu Trampovi sólová kariéra, na níž udělal vcelku logický krok, když skladby začal psát v rodné dánštině a orientuje je více na jeho domácí trh, kde má největší úspěch a běžně alba sází na vrcholky hitparád? Nestačilo jedno album „Songs Of White Lion“, které bylo jeho suverénně nejhorší prací za celou kariéru a na němž totálně zdevalvoval jméno své i jméno jeho nejslavnější kapely? Před pár lety zpěvák tvrdil, že je pro něho kapitola White Lion definitivně uzavřená a šel dokonce tak daleko, ..
Kvalita alb amerických Stryper je kolísavá a ač tuto skutečnost fanoušci víceméně tolerují, shodnou se, že zejména v druhé vývojové etapě to byla vždycky trochu sázka do loterie. Když pomineme vrcholová osmdesátá léta, kdy kapela slavila hitparádové úspěchy se svatou trojicí „Soldiers Under Command“, „To Hell With The Devil“ a „In God We Trust“, z nového tisícletí nejvíce zabodovala alba „No More Hell To Pay“ a „Fallen“, která představila heavymetalověji orientované Stryper. Obě desky se starým klasikám nevyrovnaly,..
Když sjetý, ožralý a úplně vyřízený Lorne Black zmizel z Geat White, bylo třeba zapřemýšlet, kým zaplnit jeho místo. Cestu kapele zkřížil Tony Cardenas, říkající si Tony Montana. S Great White rychle odjel na turné, které pro kapelu znamenalo další zlom na cestě k popularitě. „Po rozdání hromady podpisů v Minnesotě jsme naskočili do autobusu, který pronásledovala asi stovka ječících fanynek… Byl to jeden z mocných okamžiků,“ svěřil se v životopisné knize zpěvák Jack Russell. ..
Poslední roky se na důvěryhodnosti The Dead Daisies podepsali nebývale velkým způsobem. Že v kapele něco není v pořádku naznačilo dění před deseti lety, kdy australský kytarista a miliardář David Lowy vyhodil původního zpěváka Jona Stevense, přičemž předtím využil síly svých peněz, aby zalovil v rockové první lize a dokázal získat muzikanty, kteří byli spjati s Guns N`Roses, Mötley Crüe či Whitesnake, čímž ukázal, o čem celá záležitost je. Původně životaschopná epizoda s Johnem Corabim za mikrofonem vyšuměla ..
Když se z hlubin průmyslového Wolverhamptonu ve střední Anglii vynořila z mlhoviny poloviny šedesátých let kapela The N`Betweens, nikdo ji nebral vážně. Byla to parta mladých neumětelů, která si chtěla hrát na další The Beatles či The Rolling Stones, měla ráda staré rock n`rolly a blues, ale za živého boha nevěděla, jak do věci proniknout. Bubeník Don Powell a kytarista Dave Hill spolu hráli od začátku šedesátých let jako součást kapely The Vendors, ale pořád k sobě nemohli najít správné parťáky. Měli vyhlédnutého zpěváka Noddyho Holdera,..
David Gilmour patří k hrstce skutečných hvězd, které jsou stále činné a na jejichž desky se pořád ještě čeká. Čekají na ně fanoušci, čekají na ně i hudební kolegové, protože kromě Jimmyho Page, Keitha Richardse a možná ještě Ritchieho Blackmorea, je Gilmour posledním velkým kytaristou, který začínal v bájných šedesátých letech, stále vydává nové desky a má chuť tvořit. Už jen za to si vyslouží smeknutí klobouku. Když si každou novou desku (nevydává jích mnoho…) poslechnete, máte chuť smeknout pokrývku hlavy podruhé. ..
„Sunset Strip bylo to pravé místo… na pódiu nebylo nic jiného než spandex a kožené bundy, kovbojské boty, šátky, praštěné klobouky, glam rock ožil,“ vzpomíná ve své knize Jack Russell. „Já jsem si ale nikdy vlasy neupravoval, jako kdybych strkal péro do zásuvky. Ty třpytky, to nebyl můj styl,“ dodal zpěvák. S vyzněním Great White, jaké představili na albu „Shot In The Dark“ přesně zapadli do losangeleské scény a na rozdíl od přivandrovalců Poison či Guns N`Roses byli domovskou kapelou...
Je pětačtyřicet let poté, co ve Velké Británii explodovala Nová vlna britského heavy metalu, relevantní produkovat hudbu takového ražení? Blitzkrieg jako jedni z tatíků zakladatelů na to mají právo, ale otázka je takřka totožná. Mohou s tím ještě někoho oslovit, když jedou podle totožného vzorce jako v roce 1980 nebo 1981, kdy patřili k nejmodernějším a nejdravějším kapelám? Dnes, kdy je doba někde jinde a i největší frajeři stylu se museli přizpůsobit, místo toho, aby sveřepě trvali na tom, co bylo kdysi...
To, že superskupiny nemívají dlouhého trvání, je známé. Většinou se v nich sejdou slavné osobnosti, u kterých po původním nadšení a velkohubých prohlášeních ve stylu „měli jsme spolu hrát už dávno“ převáží egoistická stránka a původně zamýšlené ideály jsou rychle do kopru. Většinou zbyde jedna, maximálně dvě desky, které kvůli nepropagaci hlavními osobnostmi bryz zapadnou. Některé z nich přece jen zůstanou jako utajená ozdoba rockové historie, což je i případ projektu GTR (pojmenovaném podle zkratky pro kytaru, ..
Přestože stále ještě převládalo mladické nadšení ani ne pětadvacátníků, neúspěch debutového alba a následný konec u společnosti EMI nebyl příliš povzbudivým startem pro začínající kapelu, která se viděla na piedestalu minimálně losangeleské scény, ale místo toho musela začínat od začátku. Měla silnou oporu v manažerovi Alanu Nivenovi, který měl jasnou vizi, ačkoliv ještě nemířil na divokou stránku osobností kapely (zejména Jacka Russella), jak to později dělal při spolupráci s Guns N`Roses. Ne, že by Great White propagoval jako hodné hochy,..
Beastö Blancö přežili covidovou pandemii i aktivistické šílenství cancel culture a jsou zpět s už čtvrtou deskou. Pět let, které leží mezi novinkou „Kinetica“ a minulým počinem „We Are“, bylo velice hektických a svět se během nich změnil v některých ohledech takřka k nepoznání. To, co platilo v roce 2019, má dnes pomíjivou cenu, lidstvo uznává zcela jiné hodnoty, všechno se z někdejšího klidu a optimismu zvrhlo někam do temnoty a Beastö Blancö, tedy hlavně jejich nejdůležitější persona a skladatel Chuck Garric,..
Eurofie v táboře Journey byla velká, když balada z pera Jonathana Caina „After All These Years“ bourala hitparády jako za starých časů. Pro zpěváka Arnela Pinedu to nemohlo být lepší uvítání v řadách kapely, která snadno podléhala iluzi, že se jí znovu podařilo dostat na vrchol a může si zopakovat časy alb „Escape“ nebo „Frontiers“. Ale staré přísloví hovoří o tom, že dvakrát se do stejné řeky vstoupit nedá. I když album „Revelation“ obsahovalo bonusový disk s nově přezpívanými verzemi starých hitů, bylo znát, ..
The Angels žijí! Pomalu se počítalo s tím, že kultovní australská formace bude patřit minulosti, protože poslední album „Talk The Talk“ vydala před deseti lety a když ji po dlouhé agonii vloni opustil zpěvák Dave Gleeson, aby se mohl věnovat domovských Screaming Jets, vypadalo to na definitivní konec. Jenže zakládající matadoři (dnes statní sedmdesátníci), bratři Rick a John Brewsterovi to vzdát nechtěli. Náhradu našli přímo ve vlastních řadách a za mikrofon delegovali Nicka Nortona, který od roku 2011 hrál v The Angels ..
Přestože Great White dosud hrají a ve svém středu mají velmi dobrého zpěváka, mladíka Bretta Carlislea, jejich duše dávno odešla. Z kapely před řadou let, z toho světa před necelým měsícem. Jestliže jsme si zvykli dávat mezi někoho rovnítko, pak to byli Great White a zpěvák Jack Russell, jehož hlas byl hlavním poznávacím znamením losangeleské kapely. Ta byla v osmdesátých letech mylně hozena nejprve do heavy metalového ranku a když se blonďáci Russell a kytarista Mark Kendall ukázali na MTV, rázem měli hudební publicisté jasno a Great White byli glam metalová kapela,..
Dlouhou dobu to vypadalo, že je s Paulem Di`Annem ámen a leckdo s malou dušičkou vyhlížel, že jej stihne podobný osud jako amerického kolegu Jacka Russella, s nímž jej pojila letitá závislost na alkoholu i obliba v různých drogových substancích. Vypadá to, že v tomto případě byl osud o něco milosrdnější, a Di`Anno, ač zmožený řadou nemocí a bolavými koleny, kvůli kterým co chvíli musí usedat na invalidní vozík, dokázal nemožné a vrací se na scénu. Už ne jako prototyp dravého heavy metalového zpěváka, ..
Situace nebyla tak kritická, jako když v druhé polovině devadesátých let odešel z kapely Steve Perry, ovšem i ztráta Stevea Augeriho byla pro Journey rána. Alba s ním sice nesnesla srovnání s úspěšností klasických nahrávek z osmdesátých let, Augeriho nicméně fanoušci brali jako sympaťáka, který dokázal ránu, způsobenou Perryho odchodem, obstojně zacelit. Jeho hlas nesl s Perrym styčné body, byl osobitý, a proto je jeho epizoda u Journey hodnocena kladně, ačkoliv nastartovala období, ..
Na konci osmdesátých let byl thrash metal jeden z nejdynamičtěji rozvíjejících se stylů, ačkoliv bylo jasné, že čtyři hlavní hvězdy už vygeneroval. Nejviditelnější byla Metallica, která si připsala na konto první thrashmetalové album „Kill`Em All“. Technicky nejpropracovanější byli jejich úhlavní nepřátelé Megadeth, sroceni kolem zpupného zrzouna Davea Mustaine a nejexperimentálnější byli newyorští Anthrax, kteří se nebáli koketování s rapem či hardcorem. Čtvrtou do party byla formace nejbrutálnější a nejtvrdší, losangeleští Slayer. ..
Při vědomí toho, co se dělo v minulosti, už jen vyslovení jména Mayhem vzbuzuje posvátnou hrůzu. Žádná kapela snad není opředena takovou pověstí jako norská parta, o které se tradovalo, že její členové jsou buď za mřížemi nebo pod drnem. Jelikož toto konstatování nebylo daleko od pravdy, vybudovalo obrovský kult, takže sklep bývalého obchodu s hudebními nahrávkami Helvete v Oslu, jakási neoficiální dávná zkušebna Mayhem, je vyhledávanou turistickou atrakcí. V dobách, kdy kapela začínala budovat pověst živoucích satanášů,..
Firehouse cítili, že ztrácí půdu pod nohama. Jakkoliv logický se jevil návrat Perryho Richardsona, poté, co nebohý basista Bruce Waibel dal kapele sbohem, zbylá trojice tímto směrem neuvažovala a ani uvažovat nechtěla. Vyhlédla si mladého brazilského basistu Daria Seixase, který se nedlouho předtím přestěhoval do Spojených států a absolvoval štace u různých klubových kapel. Angažmá u Firehouse pro něho byl krok o level výše, přestože v Americe fanouškovská základna kapely značně zeštíhlela...
Poprvé od průlomu s albem „Infinity“ na konci sedmdesátých let byli Journey konfrontováni s neúspěchem, který zažili s deskou „Arrival“. Všeobecně se konstatovalo, že je to kvůli výměně ikonického frontmana za člověka mnohem méně známého. Vinu za to, že album nedosáhlo ani zlatého ocenění, nebylo možné házet na bedra Stevea Augeriho, protože jako nástupce Stevea Perryho stál před obrovsky těžkým úkolem a odvedl dobrou práci. Více šlo o to, že Perryho odchodem byl porušen klasický skladatelský triumvirát, ..
Žádný jiný styl v sobě nekoncentroval tolik sebedestrukce, pachuti skutečné smrti, ani nihilismu jako grunge. Ani blackmetalové šílenství ze severu Evropy na začátku devadesátých let nebylo ve výsledku tak zničující jako seattleská vlna, která se v téže době valila celou Amerikou. Z původně svěží záležitosti, kterou hráli mladíci, obdivující temnější stránky života než největší rivalové Poison a Mötley Crüe, se postupem let, kdy se vůdčí osobnosti scény propadaly do drogového pekla, se z grunge stala schizofrenní potvora, ..
V první polovině devadesátých let nebylo možné před Nirvanou utéct. Nebylo místo, odkud by se nešklebil rozcuchaný Kurt Cobain nebo neplavalo mimino z obalu „Nevermind“. Z maličké kapely ze Seattlu, kterou tvořila úsměvná dvojice - čahoun Krist Novoselic a o dobrého půl metru menší Kurt Cobain, s nimiž původně vůbec nikdo nechtěl hrát, vyrostlo s příchodem bubeníka Davea Grohla monstrum, jež plně využilo svou sílu a de facto na několik let z povrchu zemského vymazalo hard rockovou a heavy metalovou sílu osmdesátých let...
Klasická éra Firehouse trvala celou desetiletku, jež přinesla řadu zvratů, komerčního úspěchu i odlivu fanoušků, a její konec je ze zpětného pohledu ohraničen odchodem basisty Perryho Richardsona v době, kdy na desce „Category 5“ začal konkurovat tvůrčímu duu Bill Leverty - C.J. Snare, což byl jeden z impulzů závěrečné hádky, která jej z kapely vystrnadila. Leverty měl v záloze náhradu, Bruce Waibela, který hrával deset let po boku mistra jižanského blues rocku Gregga Allmana, s nímž Levertyho delší dobu pojil přátelský vztah. ..
Blues Pills měli v minulé desetiletce těžce našlápnuto k tomu stát se senzací nově vzedmuté vlny zájmu o hard rockové retro, které mělo kořeny v začátcích sedmdesátých, někde u Led Zeppelin či Deep Purple, a díky přítomnosti zpěvačky Elin Larsson i u Janis Joplin. Bublina ale splaskla a zbyla jen slušná blues / hard rocková kapela, která hraje obstojnou hudbu. Alespoň tak to vypadalo po vydání třetí desky „Holy Moly!“, která byla ze všech vydaných alb jasně nejslabší a ukázala, že kvalita a úspěch „Lady In Gold“ byly spíše náhodou ..
Době, kdy se Billy Corgan označoval za samozvaného génia, což podporoval i megaúspěšnými deskami „Siamese Dream“ a „The Mellon Collie And The Infinite Sadness“, daly poslední roky docela na frak. Fanoušky příliš nezaujal nedotažený projekt „Teargarden By Kaleidyscope“, následná euforie nad návratem původních členů, ztvrzená albem „Shine And Oh So Bright, Vol. 1/ LP: No Past. No Future. No Sun“ trvala jen chvilku a kýžený návrat do devadesátých let představovala jen z části. Pak dal principál Billy Corgan průchod nezřízeným hudebním choutkám..
Poté, co comebackové album „Trial By Fire“ ukázalo svou sílu a navzdory krajně nepříznivé době zaznamenalo velký úspěch, byli Journey opět na rozcestí a stáli před takřka osudovou otázkou jak a jestli vůbec se dokáží vypořádat s druhým odchodem Steva Perryho. I on byl na vážkách, ačkoliv věděl, že operaci kyčelního kloubu musí podstoupit, ale kapelu jeho váhavý přístup brzdil a proto došlo k osudovému telefonátu mezi ním, Nealem Schonem a Jonathanem Cainem. ..
Tvrzení britského rockového magazínu Kerrang!, že než se objevili Jane`s Addiction, byla osmdesátá léta nudná, je přehnané a nelze s ním souhlasit, ovšem jisté je, že losangeleská kapela byla velkou vzpruhou pro hudební scénu na západním pobřeží, protože se neorientovala ani na glam metal ani na thrash, na dva styly, které byly v druhé polovině osmdesátých let směrodatné. Jane`s Addiction byli velmi podivná, neuchopitelná kapela, která se glamu vysmívala, ale na alternativní a punkovou scénu byla příliš instrumentálně zdatná ..
Bylo to šest let, kdy komerční aspekt rockové hudby byl na absolutním vrcholu, kapely prodávaly alba v astronomických nákladech, o kterých si dnes mohou nechat zdát i nejúspěšnější popoví umělci a v čele tohoto šílenství stála jedna losangeleská parta. Guns N`Roses byli považováni za nejsenzačnější, nejdivočejší, nejnebezpečnější a nejvíc sexy partu pod sluncem, i když pamětníci sedmdesátých let poukazovali na to, že parta kolem podivínského frontmana Axla Rose ..
Stačilo pár let a z Firehouse byla v Americe znovu klubová kapela, která zajímala pouze hrstku vytrvalých fanoušků, kteří se nenechali smést všeobecným trendem, jenž velel alternativním a v druhé polovině devadesátých let i neopunkovým směrem. I přes drobnou korekci původního stadionově glam metalového výrazu k tomu Firehouse nikdy nesběhli a proto byli pro americké publikum odepsanou bývalou veličinou. V Asii a zejména na Dálném východě tomu bylo jinak. Tamní fanoušci přijali s otevřenou náručí ..
O tom, jak moc Journey chyběli na scéně, svědčí fakt, že alba „Greatest Hits“, které vyšlo v roce 1988, se prodalo patnáct milionů kusů, což poskytlo okamžitě živnou půdu spekulacím, že rozpad Journey přišel pouze na oko a že kapela brzy vyjede na propagační turné. To se nestalo, přestože Neal Schon i Jonathan Cain odpovídali na otázky ohledně možného comebacku spíše vyhýbavě. Chyběl Steve Perry, bez něhož si nikdo plnohodnotný návrat neuměl představit. Oba muzikanti se začali realizovat ..
Američtí Poison byli skutečný fenomén. Leckdo se na ně díval jako na produkt osmdesátých let, kdy na sebe čtveřice průměrných muzikantů napatlala hromadu make-upu a navlékla se do nejrůznějších pestrobarevných hadrů, ale nikdo nemohl popřít jejich skladatelský um. Takový, že dokázali z původně triviálních skladeb ve stylu Kiss udělat obrovské stadionové hity, které jí zaručily milionové prodeje nejen v Americe i v dalších zemích světa. Neobstojí proto dříve rozšířené tvrzení, že šlo o jakýsi glam metalový boy band, ..
Na odkaz Van Halen už sedl trochu prach, protože od konce devadesátých let nešlo tuhle partu považovat za plně životaschopný organismus, na čemž neslo velkou vinu onemocnění kytaristy Eddieho Van Halena, jemuž před čtyřmi lety kytarový génius podlehl, ale také neshody s hlavními zpěváky, ať Davidem Lee Rothem či Sammym Hagarem, protože byla léta, kdy člověk nevěděl, který z nich v čele kapely stojí. Jako poslední skutečně zajímavou a plnohodnotnou éru lze považovat trochu nešťastnou epizodu s Garym Cheronem, ..
I když služebně mnohem starší kapely jako The Rolling Stones nebo Deep Purple stále neúnavně koncertují a vydávají další alba, američtí Mr. Big, působící třicet pět let, se rozhodli pro ukončení kariéry. Nakolik to myslí vážně není jisté, protože nedávno vydali novou desku „Ten“ a závěrečné zvolání basisty Billyho Sheehana z pražského koncertu „see you again“ může mluvit o opaku. Oficiální stanovisko je zatím takové, že turné „The Big Finish“, které se ve středu 7. srpna zastavilo i v Praze, je poslední. ..
Polovina devadesátých let přála akustickým kytarám a pořadům stanice MTV Unplugged. Ačkoliv byla tato móda vždy nejvíce spojena s hnutím grunge, protože akustická alba Nirvany či Alice In Chains jsou nejviditelnější produkty, které tento trend připomínají, nechaly se k ní strhnout i Kiss nebo Poison, kteří byli vždy spjati s divokými koncerty a hřmotnými kytarami. Neodolali ani Firehouse, kteří už na albu „3“ okusili zvýšené množství akustických kytar...
Že Deep Purple vydají nové album je skoro takový zázrak, jako když s ním přijdou The Rolling Stones. Kapela se omladila o pětačtyřicetiletého kytaristu Simona McBridea, který nahradil Stevea Morseho a tím věkový průměr značně klesl, ale fakt, že Ianu Gillanovi a Rogeru Gloverovi bude příští rok osmdesát a Ian Paice s Donem Aireym jsou pouze o tři roky mladší, je znepokojující, stejně jako to, že od vydání debutu „Shades Of Deep Purple“ uplynulo loni pětapadesát let. Věk se zastavit nedá, ač se o to kapela snaží ..
Média se předháněla ve skandálních odhaleních a neustále přicházela se zaručenými zprávami o rozpadu Journey, tak horké to ovšem nebylo. Prakticky celou druhou polovinu roku 1984 a celý letopočet následující spolu členové kapely nekomunikovali, ale telefonát Stevea Perryho s Jonathanem Cainem ticho ukončil a bylo jasné, že se Journey znovu začínají probouzet k životu. Napětí bylo hmatatelné, což přiživoval zejména manažer Herbie Herbert, který se rozhodl udělat ze Stevea Perryho ..
Tradice úspěšnosti britských kapel v Americe je dlouhá. Všechno odstartovali The Beatles, kteří mohli už v polovině šedesátých let vytrubovat, že jsou slavnější než Ježíš Kristus, až z toho americkým puritánům vstávaly vlasy na hlavě. V jejich odkazu pokračovali The Rolling Stones, stejně jako zástupci hard rockové generace, z nichž největší kus slávy urvali Led Zeppelin, Queen a Pink Floyd, ačkoliv ani Black Sabbath a Deep Purple nechtěli příliš zůstat pozadu. Když přišla Nová vlna britského heavy metalu, ..
Když na konci sedmdesátých let Velkou Británii decimovala punková horečka, byli Motörhead, jako v podstatě nezařaditelná kapela, hozeni do jednoho pytle se Sex Pistols, The Damned nebo The Clash. Čas ukázal, jak moc se hudební publicisté mýlili, když se o pár let později rozběhla Nová vlna britského heavy metalu, okamžitě podle tisku Motörhead patřili i k ní. Toto tvrzení bylo trochu blíž pravdě, ačkoliv i tak bylo značně nepřesné. Ale parta Lemmyho Kilmistera byla na vrcholu a k Judas Priest, ..
Přišla doba velkých paradoxů. Pro glam metalové kapely se jednalo o kruté vystřízlivění, neboť po hédonických osmdesátých letech přesouvaly program zpět do klubů, s tím, že komunita známá například z losangeleského Sunset Stripu v podstatě neexistovala. Zbyly jen nafrněné hvězdy, které žily v bludu, že jsou pupkem světa, jenže hudební tisk na ně plival jedovaté sliny a ony neměly sílu se bránit. Skutečností je, že kapely, které osud připravil o jejich teplé pelíšky, stihly ještě natočit svá nejlepší alba, ..
Tak do konce pomalu dojíždí i Mr. Big, kdysi slavná kapela jednoho obrovského hitu, který byl odlišný od jejich hřmotné hard rockové tvorby, jak to jen šlo. S koncem se počítalo už několik let, od doby, co zemřel původní bubeník Pat Torpey a různá prohlášení členů kapely tomu nahrávala. Na přelomu loňska a letošního roku kapela v tomto duchu ohlásila rozlučkové turné „The Big Finnish“, v rámci kterého přehrává prakticky celou nejslavnější desku „Lean Into It“. Proto ohlášení novinky „Ten“ byla zpráva jako z jiné planety...
Jestliže Journey byli úspěšní od konce sedmdesátých let, šílenství jaké následovalo po vydání „Escape“ se nedalo porovnat s ničím, co kapela zažila předtím. Celými Spojenými státy duněly hity „Don`t Stop Believin`“ a „Who`s Crying Now“ a v létě roku 1982 nebyla v Americe snad populárnější kapela. Právě se rozjíždějící MTV si klipy kapely oblíbila a Journey nasazovala pravidelně do vysílání, čímž jejich popularitu ještě přiživila. V kapele se sice začínala projevovat menší ponorková nemoc, ovšem nikdo tomu zatím nepřikládal žádnou vážnost. ..
Zprvu to vypadalo jako pohádka o tom, jak si dvě hvězdy (Tony Iommi a Ronnie James Dio) padly kolem krku a výsledkem bylo nečekané a fantastické znovuzrození Black Sabbath. Deska „Heaven And Hell“ překonala veškerá očekávání, převedla Black Sabbath přes práh do nových časů a pro řadu fanoušků z nich udělala ještě větší kapelu, než byla v sedmdesátých letech za doby působení Ozzyho Osbournea. Dio měl naprosto jiný styl, hudba kapely šla ostře heavymetalovým směrem, ..
Rozchod Black Sabbath je jedním z milníků rockové historie a přinesl s sebou hodně zlé krve. Když se kapela rozhodla dál nepokračovat s Ozzym Osbournem a ten za sebou ve vzteku třískl dveřmi, vznikly dva paralelní příběhy, na kterých ale fanoušek vydělal. Black Sabbath pokračovali s Ronniem Jamesem Diem a Ozzy, poté, co pořádně zapil žal, což přetavil do skladby „Goodbye To Romance“, si postavil svou kapelu a za pomoci manažerky a budoucí manželky Sharon Arden ze země vydupal nový repertoár, který toho překvapivě s Black Sabbath..
O ničivé síle grungeové exploze byly popsány stohy papíru, přesto je nutné ji zmínit snad v historii každé glam metalové kapely, proto ani Firehouse nebudou výjimkou, ač se díky kapelám ze Seattlu, které s gustem trhaly glam metalovou a heavy metalovou scénu na kusy, stali fenoménem a nepotřebovali k tomu ani měnit styl jako řada jiných kolegů. Kapela se díky debutovému albu stala miláčkem médií a nahrávací společnost nemohla přejít fakt, že debutu se jen v Americe prodaly dva miliony kusů.Velmi úspěšné bylo turné po Americe a Asii i přesto..
Kritika se na začátku osmdesátých let k Journey vůbec nestavěla smířlivě, a to ani publicisté, kteří kapelu po příchodu Stevea Perryho a vydání přelomové desky „Infinity“ vynášeli do nebes. Jenže uběhlo několik let, desky Journey nabraly klesající tendenci a nic nedokázal zachránit ani jazzrockový soundtrack ke zmatenému filmu „Dream, After Dream“ který fanoušky znejistil ještě více, protože podobně složitý a zcela nekomerční materiál od kapely neočekávali. Vážně hrozilo, že Journey začnou ztrácet svou půdu pod nohama jako se to dělo Kiss ..
Když se bavíme o Judas Priest sedmdesátých let, musíme dodat, že řeč není o té samé kapele jako nyní. Tehdy žádná heavymetalová scéna neexistovala, ač to v podhoubí vřelo, a Judas Priest byli jednou kapelou z mnoha, která nebyla považována za lídra hard rockové scény. Fanoušci si sice už všímali jejich potenciálu, který spočíval ve frenetickém, ječivém vokálu Roba Halforda, jenž nemohl zapřít nezaměnitelnou barvu, a také v kytarové symbióze K.K. Downinga a Glenna Tiptona, kteří jako kdyby se celou druhou polovinu sedmdesátých let ..
V roce 1978 byla celosvětová sláva AC/DC spíše tušená, než aby k ní vedly přímé indicie a nenadálá popularita Australanů byla vysvětlována tím, že britští novináři kapelu zaškatulkovali k punkové vlně, což jinak klidného Malcolma Younga popudilo stejně, jako když ti samí pisálci o AC/DC za pár let psali jako o heavymetalové kapele. Jenže punk se ukázal být jako sezónní záležitost a i po jeho tvrdém nárazu do zdi popularita Australanů vykazovala vzestupnou tendenci. Divoká alba „Let There Be Rock“ a „Powerage“ ukázala jejich sílu ..
Na Kissin` Dynamite se dá nahlížet z různých úhlů. Pro člověka, který nezná žánrovou historii glam metalu, bude jednoduché mít jejich hudbu v oblibě, ač píší snad nejklišovitější věci v celém ranku, nedá se jim upřít chytlavost, zpěvnost a aranžérská vtipnost. Pro někoho, kdo aktivně sledoval americkou scénu osmdesátých let, může tahle kapela být neotravnější produktem (navíc z Německa…), který nemůže Bon Jovi, Def Leppard nebo Poison konkurovat, ani kdyby se na hlavu stavěl. Pak je tu hledisko třetí, vcelku neutrální, ..
Jednu dobu se zdálo, že se Firehouse stanou zachránci glam metalového žánru, jenž se na konci osmdesátých let vyčerpal a v nekonečné honbě za záplavou peněz, kterou slibovala rotace pořádně vlasatých klipů na MTV, pozbýval svou identitu. Bylo tu dvacet kopií Mötley Crüe, desatero Poison a patero Ratt, a úroveň šla všeobecně dolů. Pak se objevili Firehouse z Richmondu ve Virginii a podařilo se jim z pomalu odumírajícího žánru vykřesat poslední jiskřičky úspěchu. Bylo vidět, že není potřeba vymetat večírky..
Tracii Guns je druhým Georgem Lynchem na rockové scéně a když několik měsíců nenatočí žádnou desku, je nesvůj. I když s L.A. Guns připravuje už asi sto padesátou osmou řadovku, nezanedbává ani řadu dalších projektů, z nichž tentokrát jako králíka z klobouku vytáhl Sunbomb, které provozuje společně nejen s bubeníkem L.A. Guns Adamem Hamiltonem, ale především se zpěvákem Michaelem Sweetem, frontmanem křesťanských agitátorů Stryper, které podle dobových rozhovorů v osmdesátých letech pro jejich náboženský postoj z duše nenáviděl. ..
Vzestup, jaký Journey na konci sedmdesátých let zažívali, byl přímo hmatatelný. Kapela už nereagovala na úspěch kapel hrajících melodický hard rock, ať už to byli Foreigner, Kansas, Cheap Trick, Van Halen nebo Boston, ale byli toho nedílnou součástí a drali se na pozici lídra scény. Turné, které odjeli po „Evolution“, bylo jejich nejvýdělečnějším podnikem, který přinesl kolem pěti milionů dolarů. Kapela si v klidu mohla dopřát mnohem komfortnější cestování a její možnosti se najednou rozšířily do té míry, že Ameriku brázdily kamiony s logem kapely ..
Když se podíváme na první polovinu sedmdesátých let, tak na scéně ve Velké Británii fungovalo něco jako Velká čtyřka hard rocku. Jejími lídry byli Led Zeppelin, kteří všechny kapely předběhli debutem z roku 1969 o pověstný rok, na paty jim začínaly šlapat milovníci těžkého zvuku a všemožných podivností Black Sabbath a řádně energií nadopovaní a instrumentálně vypracovaní Deep Purple. Čtvrtým do party se s neuchopitelným pojetím hard rocku, v němž byla slyšet nejen ozvěna blues šedesátých let, ..
Na jaře 1975 měli američtí Kiss na svém kontě tři studiová alba, ale ta z nich velkou kapelu neudělala. Věděli o nich jen zasvěcení, kteří chodili na koncerty do newyorských klubů a kapela se pomalu začala loučit s hvězdnou kariérou, kterou si ještě pod názvem Wicked Lester vysnila. Na úspěchu pracovala zdatně především na živých vystoupeních, na nichž pilovala show prostřednictvím pyroefektů či rekvizit jako střílející kytara, plivání krve či chrlení ohně. Nic z toho se ale nepromítalo do prodeje alb, které pokulhávaly a kapela finančně živořila. ..
Média i protomotéři se v uplynulých letech snažili amerického zpěváka a kytaristy Tylera Bryanta pasovat do role nové senzace, ale podle všeho se jim to nepovedlo. Vsadili jak na osobnost frontmana a kytaristy Grahama Whitforda, což je syn Brada Whitforda z Aerosmith, ale ani vystajlovaná image a instrumentální dovednosti (celá kapela je partou velmi dobrých hráčů) nepomohla. Chybí to nejdůležitější - hity. Stylově se kapela oblékla do hard rocku, který je poháněn jižanským rockem stejně jako bluesem, ..
Čekat s vydáním nové desky osm let může být pro Demon velmi zrádné. Když je jedinému původnímu členovi, frontmanovi Daveu Hillovi, šestasedmdesát let, je to nahnuté a nikdy nevíte, jestli mu zdraví dovolí nějaké pokračování. Tentokrát se osud smiloval, ale pokud by mělo další album přijít znovu za osm let, není moc velká pravděpodobnost, že deska vyjde nebo že bude za něco stát. Demon stárnou, přestože se zdálo, že kapela dokáže odolávat zubu času. ..
Jak důležitým krokem bylo angažmá Steva Perryho, ukázala nejen deska „Infinity“, ale i historie. Jako mávnutím kouzelného proutku se s jeho příchodem z Journey stala senzace roku 1978, společně s dalšími vycházejícími hvězdami Boston a Foreigner se Journey stali hybnou silou amerického rocku. Uprostřed toho stál Perry jako lev salónů a vášnivým zpěvem hnal do náruče Journey fanynky po tisícovkách. Punková revoluce byla u konce a místo se uvolňovalo pro mnohem kultivovanější projev rocku pro dospělé publikum, jehož se Journey stali hlavními představiteli. ..
Jestliže Led Zeppelin vylétli ke hvězdám už na konci šedesátých let, kdy za všechny generační souputníky definovali nastupující hard rock, když z původního blues rocku udělali mnohem hřmotnější záležitost, vrchol si kapela nepochybně odbyla na začátku sedmdesátých let. To vydala hity prošpikovanou kolekci „Led Zeppelin IV“, která je považována za jedno z nejlepších rockových alb všech dob. Na ní se v roce 1973 podařilo navázat další velmi dobrou kolekcí „Houses Of The Holy“, kterou však část fanoušků pro jemnější přístup nepochopila,..
Psal se roku 1972, prvotní hardrocková vlna byla na svém vrcholu a generovala první vítěze. Mezi ně se zařadili i britští Deep Purple, kapela, která měla na kontě milník „In Rock“, ovšem prodeje alb zatím pokulhávaly, a o číslech, které vykazovali Led Zeppelin nebo černokněžníci Black Sabbath si mohla nechat tahle parta jen zdát. Síla a dopad desky „Machine Head“ s hitem „Smoke On The Water“ se zatím neprojevil, a zdálo se, že brány do Ameriky budou pro Deep Purple navždy zavřené. ..
Desátý říjen 1977 bude navždy zapsán do historie Journey zlatým písmem a bude i jedním z významných dnů v historii rockové hudby. Ten den se oficiálním členem a hlavním zpěvákem kapely stal Steve Perry. Toho měl manažer Herbie Herbert v hledáčku delší dobu, protože slyšel jeho výkon na demu skladby „If You Need Me, Call Me“ a proto jej před Nealem Schonem a Greggem Roliem začal prosazovat namísto Roberta Fleischmana, s nímž si do oka nepadl proto, neboť zpěvák se odmítal vzdát smlouvy s původním manažerem,..
Ian Hunter je bezpochyby unikát. Nehledě na to, že svou kariéru započal v roce 1958 (to Ted Nugent tvrdí taky), ale hlavně letos oslavil osmdesáté páté narozeniny a stále vydává desky. Přitom by mohl klidně být dávno na odpočinku ve své anglické haciendě a pozorovat, jak se lopotí mladí, protože někdejší věhlas už mu nikdo nevezme. Říká se všechna sláva, polní tráva a tímto pořekadlem se řídí snad i Hunter, protože v době, kdy mu táhne na devadesát, má zapotřebí točit další desky. Anebo je to jinak a neposedná muzikantská duše ..
Že se budou pauzy mezi jednotlivými alby u Black Country Communion prodlužovat bylo jasné, protože fungovat v modelu „co rok, to deska“ kapela takového formátu nemůže. Navíc muzikanti jsou v letech a pokud chtějí sólovou tvorbu podpořit poctivým koncertním turné, není možné tvořit alba v takové frekvenci a v odpovídající kvalitě. Tentokrát se doba čekání protáhla na sedm let, zejména vzhledem k aktivitám Glenna Hughese u The Dead Daisies se soudilo, že předchozí deska „BBCIV“ bude pravděpodobně poslední. ..
Mluvit o tahání mrtvol z hrobů by bylo příznačné, i když trochu neuctivé, protože kapelu rozhodně nelze nařknout z toho, že by těžila ze staré slávy. Ač byli Grand Slam někdy kolem roku 1984 považováni za žhavé zboží, nikdy slavnou kapelou nebyli. Skutečnost, že je založil legendární Phil Lynott v době, kdy se mu Thin Lizzy rozsypali pod rukama, dnes moc neznamená. V osmdesátých letech to Grand Slam nikam nedotáhli a vinou Lynottovy těžké alkoholové a drogové závislosti se všechno rozklížilo dřív, než něco mohlo začít ..
Původní šok, odkud kapela pochází, už zmizel a dnes na něm saúdskoarabští Al-namrood tolik stavět nemohou, přestože se jejich původ z blízkovýchodních pouští a kraje beduínů stále připomíná a promítá se stále silněji do tvorby kapely. Ačkoliv Al-namrood nenávidí tamní zřízení, které se nerozpakuje sekat hlavy za malichernosti, mají domovinu v krvi a její historii a lidovou hudbu stále přetvářejí do své hudby, která je pořád držena, někdy skoro až násilím, v black metalové škatulce. Tím svou tvorbu dělají na jednu stranu vysoce originální, ..
Progres, který Journey prodělávali v prvních letech existence, byl obdivuhodný. Jestliže v roce 1975, kdy vydávali debut, byli bráni spíše jako jazzrockové těleso, pár let poté by o nich ve spojení s tímto hudebním stylem mluvil jen blázen. Cesta k naprosto odlišnému vyjadřovacímu stylu byla sice krátká, ale o to trnitější, ačkoliv ji kapela podstoupila v naprosto přirozeném procesu. Že nezůstane u jazz a prog rockových skladeb bylo jasné hned, jak vyšlo „Look Into The Future“, které ukázalo zárodek budoucí hitovosti, ..
Naděje na to, že by se Marty Friedman mohl vrátit k Megadeth pohasla, když Dave Mustaine oznámil, že Kika Loureira nahradí finský střelec Teemu Mäntysaari. V tu chvíli bylo jasné, že duch alb „Countdown To Extinction“ či „Youthanasia“ nikdy zcela neožije, protože právě Marty Friedman se na něm podílel lví měrou. Zůstalo jen u koncertního hostování, ani na však vteřinu nebylo znát, že by spolu Friedman a Mustaine někdy přestali hrát. Jenže Marty je už někde jinde a jako výlet do světa metalu mu postačí jednou za čas ..
Poté, co minulá deska „The Noble Rot“ party okolo bratra Roba Zombieho Spidera byla až povážlivě klidná a fanoušci mohli větřit nějaké problémy, zdá se, že se všechno vrací ke starým pořádkům. Ne nadarmo byla kapela kdysi vlivným zástupcem vlny industriálního metalu, na jejímž vrcholu seděl starší Spiderův sourozenec s White Zombie, byla také obstojným vývozním artiklem zámořské tvrdé hudby. V roce 1999 jen ve Spojených státech prodala přes milion kusů druhého alba „Tonight The Stars Revolt!“, ..
Dokáže ještě Lenny Kravitz něčím překvapit, tedy kromě toho, že jeho figura popírá jakékoliv přírodní zásady a umělec vypadá spíše na statného třicátníka než na někoho, kdo před pár dny oslavil šedesátku? Znovu má na hlavě dlouhé dredy jako v době, kdy prorazil s trhákem „Are You Gonna Go My Way“ a zcela jistě se dá s klidným svědomím říci, že ani jeho hlas neutrpěl výraznější újmu, která by mohla svědčit o tom, že se píše rok 2024 a ne 1994. Lenny se už umí šetřit a proto desky nechrlí stejnou kadencí jako v devadesátých letech. ..
Očekával se úspěch a ten se nedostavil. Bezejmenná debutová deska se dostala pouze na 138. pozici oficiální americké hitparády, což bylo zklamání, protože doba přála hudbě, kterou Journey prezentovali, a s propagací, která spoléhala na hudební minulost členů u Carlose Santany či Franka Zappy, se čekalo mnohem více. Dlužno podotknout, že "Journey" nebyla nejlepším albem, přestože představovala vyspělou kapelu, plnou skvělých muzikantů, kteří nástroje ovládají výtečně. ..
Skutečnost, že se Miloš Dodo Doležal zabýval v posledních letech spíše Vitacitem nebo Zemětřesením, mohla ukazovat na to, že pomalu rezignuje na vlastní novinkovou tvorbu. Ale nyní zcela potichu, bez jakékoliv propagace či bouřlivých oznámení přišel se sólovkou, která se neopírá o jeho dávné angažmá u Vitacitu, které bylo pro vývoj české rockové a metalové hudby velice důležité a z Doležala udělalo zásadní postavu tohoto procesu. Vracet k Vitacitu je asi zbytečné, kapela sice funguje pod velením basisty Luďka Adámka, ale Dodo už s ní dávno nemá nic společného, ..
Jen díky tomu, že se z Bon Jovi už před lety stala mezinárodní hudební instituce, přežila kapela poslední roky takřka bez ztráty kytičky. Kapelu s nižším kreditem by stav, v jakém se tahle parta ocitla, dozajista zabil. Jenže dávná síla alb „Slippery When Wet“, „New Jersey“ nebo „Crush“ a nekonečné řady hitů je tak obrovská, že fanoušci Jonovi prominuli i totálně zprasené koncerty, jimiž se principál spíše protrápil, než aby předložil důkaz o tom, proč je jeho kapela velkou stálicí světové hudby. Minulá deska „2020“ byla zdaleka to nejhorší, ..
Léta se tvrdilo, že Motorband mohli být největší českou kapelou, kdyby po sametové revoluci, v době vydání debutového alba „Made In Germany“, nedošlo k rozpadu, který inicioval odchod zpěváka Kamila Střihavky. Jenže to bylo v roce 1990 a kapela měla na reparát více než třicet let. A jak to dopadlo? Vlastně nijak. Promarněná léta, během kterých se v kapele kromě hlavního protagonisty, kytaristy a podle řady bývalých členů nesnesitelného šéfa Libora Matejčika, ..
Už to vypadalo, že se Six Feet Under zavrtávají do čím dál větší bažiny a na pomyslné dno ne a ne narazit. Na desce „Nightmare Of The Decomposed“ se jim to po letech útrap povedlo a album dostalo kapelu do stavu, kdy jí tak slabý materiál definitivně zlomí vaz nebo se odrazí ode dna a začne vydávat alba, která budou mít alespoň nějakou úroveň. Řada fanoušků se ke kapele otočila zády a poukazuje na nulový progres materiálu, jeho vysokou opotřebovanost a v neposlední řadě na čím dál horší vokální projev Chrise Barnese. ..
Přestože většině posluchačů v České republice jejich kouzlo stále uniká, nikdo nemůže rozporovat fakt, že Journey byli fenoménem světové rockové hudby a dnes si spokojeně užívají výsostného postavení legend. Jejich sláva nezůstala ohraničena ve Spojených státech, kde mají status rockových bohů. V osmdesátých letech celosvětově představovali jeden ze symbolů mainstreamové rockové hudby, kterou milovala široká veřejnost a pro instrumentální zručnost a pěveckou dokonalost ji na milost vzali i posluchači ..
Američané z Little Rocku v Arkansasu mohli být novými Paradise Lost, když vyšla v roce 2017 jejich třetí deska „Heartless“, mluvilo se o nich tak. Dokázali vyvolat emoce jako Britové v době největší slávy „Icon“ a „Draconian Times“, a když k tomu přijali kus vlastní osobitosti, měla doom metalová scéna o čem mluvit. Ti všímavější připomínali, že Pallbearer stojí na pokraji doomového teritoria, do jejich tvorby začínají prosakovat vlivy alternativního rocku, grunge či art rocková vzletnost. ..
Když to vezmeme do důsledku, Babylon A.D. se pokoušejí o comeback už dobrého čtvrt století. Kdysi dávno představovali jedno z východisek glam metalu, když jich byla v době debutového alba plná MTV, a mohlo jít o kapelu, předurčenou k velké kariéře. Jenže úspěch debutového alba zůstal osamocený, na „Nothing Sacred“ se čekalo čtyři roky, což se ukázal být neuvěřitelný problém, protože scéna se za tu dobu změnila k nepoznání, po dlouhém večírku na Sunset Stripu se dostavila děsivá kocovina..
Už se tak nějak počítalo s tím, že Znouzectnost je kapelou, která žije ze své minulosti a o vydávání nových alb nemá příliš velký (či spíše žádný) zájem. Každopádně to vypadalo, že její doba minula, opodstatnění měla v dřevních dobách v devadesátých letech, snad ještě jako Zastávka Mileč nebo dokonce Kuličkové ložisko, a pak v devadesátých letech, kdy si našla osobitým punk rockem, smíchaným se stále častějšími vlivy folku místo na tuzemské scéně. Stále patří hlavně na festivaly v ulicích Plzně či do tamního Divadla Pod Lampou, ..
Že se Jack Bruce s Gingerem Bakerem zrovna nemusí, byla známá věc. Už v době, kdy spolu hráli u Grahama Bonda, si dělali naschvály hraničící s nevraživostí, jednou došlo i na výhrůžky pobodáním a nezdálo se, že by postupem let zmoudřeli. Oba byli muzikanti od pána Boha a že své půtky dokázali překlenout ve prospěch Cream, jim budiž připsáno ke cti. Jak se kapela stávala slavnější, dlouhodobá nenávist znovu začala vystrkovat růžky. Eric Clapton, původně zastávající roli mírotvorce, začínal rezignovat a leckdy zbytečně vyhrocené spory ..
Na scéně metalového extrému to mohla být událost letošního roku. Slovutný kytarista Slayer Kerry King je skutečný pojem, legenda a člověk, bez něhož by nebyla thrash metalová scéna úplná. Když ponecháme stranou fakt, že kompozičně zdatnějším kolegou ze slavných časů Slayer byl Jeff Hanneman, stále zůstává skutečnost, že kytarové riffy, které King metalové historii dal, patří do zlaté stylové pokladnice. Co na tom, že se jich člověk časem trochu přejedl, protože Kerry sklouzl do určité rutiny. Kytarový hurikán,..
Kdo je dnes Varg Vikernes? Kam se osobnostně posunul od začátku devadesátých let, kdy vstoupil na norskou metalovou pidiscénu, ale brzy se stal nechvalně proslulým psancem po celé zemi a veřejným nepřítelem číslo jedna? Fakt, že kdysi vypaloval kostely a zavraždil předáka Mayhem Euronyma, už prakticky žádnou váhu nemá. „Zabil jsem toho chlapa a udělal jsem dobře. Odseděl jsem si to a to je celé,“ lakonicky odpovídal Varg v době, kdy vyšel z vězení, v němž strávil patnáct let. Burzum tehdy nezemřeli, ve vězení sice živořili na elektronickém základu, ..
Retro je v kurzu a o to víc, když ho hraje přímý účastník dávných časů. Co na tom, že Jairo Guedz natočil s brazilskou Sepulturou pouze debutové EP „Bestial Devastation“ a první řadové album „Morbid Visions“, aby pak přenechal místo technicky zdatnějšímu Andreasu Kisserovi. Tím se vyhnul létům největší slávy, které kapela dosáhla v devadesátých letech, ale díky tomu nemůže být spojován s úpadkem Sepultury po odchodu Maxe Cavalery, ani se stylovými kotrmelci, které kapela dělala, a které ne vždy fanoušci správně pochopili. ..
Móda psychedelického rocku se ukázala být velice pomíjivou. I když v roce 1968 hnutí hippies stále provokovalo Ameriku a noviny se hemžily titulky o krádeži dětských duší podivnou sektou ze San Franciska, kouzlo léta lásky roku 1967 bylo pryč. Doba pádila kupředu šílenou rychlostí a to, co bylo moderní ještě před pár měsíci, působilo zastaralým dojmem. Stejně rychle jako The Beatles opustili Seržanta Pepře a The Rolling Stones „Their Satanic Majesties Request“, tak i Cream takřka hned po vydání „Disraeli Gears“ ..
Láskou k blues je Slash všeobecně známý a když půjdeme daleko do minulosti, stála jej místo u Poison, kam šel někdy v polovině osmdesátých let na konkurz a k jejichž bubbleglamovým popěvkům se tvrdá bluesová kytara nehodila. U Guns N`Roses, kam nastoupil poté, už to bylo jiné, ovšem ani zde se nehrálo na blues tolik, jak by si Slash představoval. Ač byl v dalších letech spjatý s hard rockovým stylem Guns N`Roses, sem tam ke své oblíbené hudbě utekl a vytvořil například skvostnou skladbu „Neither Can I“ v rámci projektu Snakepit, ..
Comeback britských Cloven Hoof nebyl úplně ideální a nepředstavoval návrat v plné síle. Jenže Lee Payne, basista a dnes už jediný původní člen kapely, je bojovník a nehodlal se smířit s tím, že by Cloven Hoof byli kapelou pro pamětníky, která bude hrát zaprděný heavík poloviny osmdesátých let po britském venkově pro juchající staříky, kteří si pamatují dobu rozpuku hard rocku a nástup Nové vlny britského heavy metalu. Přestože Payne mladík není a šedesátku už oslavil před pár lety, nikdy se nebál vzít do party mladší hudebníky,..
P.O.D. léta působili jako naprosto vyprázdněný pojem, který sice poukazoval na to, že začátkem tisíciletí byli jednou z nejviditelnějších kapel nu-metalové vlny, ale aktivity směrem ke komerčním aktivitám v dalších letech jim zlomily vaz. Poté, co kapela zažila obrovský úspěch s albem „Satellite“, který hnal kupředu singl „Youth Of The Nation“, na další nahrávce „Payable On Death“ ztratila nit a experimenty s alternativním rockem a reggae měly za důsledek, že kredit souboru začal velmi rychle klesat. Fakt, že zdání posledních hřebíčků ..
Když Cream dorazili do Spojených států, zklamání zastínilo úspěch z britské domoviny. Měli nasmlouvaných devět koncertů v New Yorku, ale pořadatel jim dal tak nevýhodný čas, že na konci už hráli jen jednu skladbu. V New Yorku však trojice zůstala, aby v první polovině května 1967 ve studiích Atlantic začala natáčet druhé album, o němž doufala, že jí konečně kýžený úspěch přinese. Bylo třeba na tom řádně zapracovat, protože úspěch v Americe znamenal vzdát se bluesrockového výrazu debutu „Fresh Cream“, kterým američtí posluchači pohrdli, ..
Kdyby Alien Ant Farm nenatočili coververzi Michaela Jacksona „Smooth Criminal“, pravděpodobně by je znali pouze fanoušci rekrutující se z jejich známých a kapela by hrála po hospodách v Kalifornii, pokud by ještě byla činná. Jenže parazitování na „Smooth Criminal“ jí zajistilo dostatečnou pozornost, která se omíláním přelila i do dnešních dní a přestože pro většinu lidí je ostatní tvorba Alien Ant Farm španělskou vesnicí, jméno kapely úplně neznámé není. ..
Už jen zjištění, že za projektem Amerikan Kaos stojí jeden z největších kytaristů thrashmetalového ranku Jeff Waters, který se kvůli němu nerozpakoval uložit k ledu Annihilator, je velmi překvapivé. O podobných úmyslech Waters hovořil už delší dobu, čím dál více zvažoval útěk z thrash metalového hájemství, které mu poskytovalo stále menší uspokojení. Bylo to znát i z desek Annihilator, alba z pozdní doby nemohla navázat na klasiky „Alice In Hell“, „Never Neverland“ či „Set The World On Fire“, ale ani na dobré desky ze začátku milénia. ..
Když si nechal v začátcích kariéry (v době, kdy se původní Amon přetvářeli na Deicide) vypálit na čelo obrácený kříž, byl Glenn Benton za samotné ztělesnění rohatého. Když v třiatřiceti letech nespáchal sebevraždu, jak do té doby na každém kroku prohlašoval, byl za Barona Prášila metalové scény. Dnes je obojí skoro zapomenuto, protože Glenn Benton je prostě legenda. Proto, že neuhnul ani o píď z černého smrtícího řemesla, a také proto, že s Deicide přežil desítky let na scéně bez toho, aby dělal kompromisy a tvořil něco, co nechtěl. ..
Sebastian Bach vyčkával deset let. Možná se celou dobu čekalo, že se přece jen vrátí do Skid Row, z kterých se postupem let také stali leniví umělci, kteří střídají zpěváky jako fusekle (momentálně jsou zase bez něj) a pohybují se na periférii zájmu, což nezměnilo ani vydařené album „The Gang`s All Here“, které nazpíval Erik Grönwall. Ten ze zdravotních důvodů ohlásil odchod a od té doby členové kapely dostávají otázky, kdy se už konečně ten zatracený Bach konečně do kapely vrátí. Původní rezolutní odmítnutí vystřídalo trpné krčení rameny..
Jméno kapely Cream je už dávno encyklopedický pojem a to i proto, že z ní vzešel jeden z nejlepších kytaristů všech dob, Eric Clapton. Ačkoliv její existence spadá do rockového pravěku, do doby krátce po velkém třesku, není možné její odkaz ignorovat. Cream patřili k hrstce kapel, které svou geniální průkopnickou rolí přinesli základům rockové hudby něco, z čeho těžili další generace. I když Cream nebyli první, kdo propojil bluesovou a rockovou tvorbu, symbióza, která měla nenapodobitelný hitový esprit, byla tím, na čem ..
Glam metal je styl desetiletí proklínaný, ovšem ze všech odvětví metalové hudby je suverénně komerčně nejúspěšnější. Oč hlasitější zastání mají undergroundové proudy s až militantně nabroušenými fanoušky, o to více glameři prodávali desek, hrávali na stadionech a nedokázala je zabít ani grungeová vlna, ačkoliv se o to vydavatelské firmy snažily vrchovatě. Glam metal přežil a před nějakými patnácti lety zažil nečekanou obrodu, kromě Spojených států se mu začalo výrazně dařit i v Evropě, tedy v místech, kde v osmdesátých letech, ..
Je překvapující, jak se po více než čtyřiceti letech v promo materiálech opakuje, že Praying Mantis byli součástí Nové vlny britského heavy metalu, což je jedna z největších mýlek v dějinách rockové hudby. Hrál u nich dlouhá léta kytarista Dennis Stratton, který natočil první album Iron Maiden, ale ani on nikdy žádný metalista nebyl. Že se do sestavy v roce 1990 připletl Paul Di`Anno a o šest let později i Clive Burr byl spíše omyl, který neměl na hudbu kapely prakticky žádný vliv...
„Už nejde, abych bral tolik drog,“ řekl Lemmy někdy v roce 2007. „Beru je pořád, že jo, ale ne tolik. Nejde přestat najednou. Piju taky už jen jednu flašku Jacka denně a i cigarety jsem omezil.“ V té době začaly Lemmyho dohánět zdravotní problémy. Měl vysoký tlak, diagnostikovali mu cukrovku. Nařízenou abstinenci porušoval bez hnutí brvou, nemohl se vzdát životního stylu, který vedl skoro padesát let, ovšem šlo to čím dál více ztuha. Odmítl si dát pauzu a hned po návratu z turné k albu „Kiss Of Death“ chtěl začít tvořit novou desku...
Co si počít s Darkthrone, kteří jsou stále vnímáni jako jedni z nejdůležitějších zástupců pure norwegian black metalu, ovšem dnes už takoví nejsou? Co si počít s kapelou, která je snad největší retro z celé metalové scény, protože se nevrací jen ke svým kořenům (i kdyby to bylo k deathmetalovému debutu "Soulside Journey"), ale ještě tak o dekádu dále? Norská dvojice kašle na všechny předsudky a dělá desky takové, jak to cítí. Že leckdy nejsou úplně nejlepší je jedna věc, že jsou proklatě upřímné je věc druhá. ..
Dlouhá léta se soudilo, že odchod zpěváka Boba Jamese v poslední den roku 1976 byl pro Montrose definitivní ránou a kapela byla považována za nenávratně pohřbenou. Ronnie Montrose sběhl nejprve k sólové tvorbě a vytvořil album "Open Fire" ve stylu jazz - fusion, aby na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let přivedl k životu hard rockovou formaci Gamma, s níž natočil tři slušná alba a v níž se objevili i jbývalí spoluhráči z časů Montrose kromě zpěváků Boba Jamese a Sammyho Hagara, který už měl slušně rozjetou sólovou kariéru, ..
Přestože Billymu Morrisonovi je už pětapadesát let, dlouhou kariéru za sebou nemá, ačkoliv o sobě poslední dobou dává vědět čím dál hlasitěji. Nejen tím, že je členem doprovodné kapely Billyho idola, ve které spolu s legendárním Stevem Stevensem vytvořil kytarovou dvojici, po které Idol léta marně prahl, ale také tím, že na svou první, právě vydávanou sólovku „The Morrison Project“ přilákal v roli speciálního hosta Ozzyho Osbournea, a to ve chvíli, kdy se soudilo, že Madmanova kariéra je na konci. Ozzy přišel, ..
Že Motörhead existují a vydávají desky se v době po roce 2000 bralo jako samozřejmost. Lemmy dosáhl takřka důchodového věku, pohodlně uveleben na štamgastské stoličce v Rainbow Bar & Grill vypadal spokojeně a začínajícím zdravotním neduhům nepřikládal žádnou větší váhu. Když je člověku šedesát a ráno vstává, už jej prostě bolí ledacos. Chuť do nové tvorby ale stále byla velká, ačkoliv inspirační zdroje byly staré jak rock n`roll a už nebylo moc kudy se vydat, aby mohl fanouškům nabídnout něco nového, vzrušujícího a jiného než dosud. ..
Attacker z New Jersey patří mezi kapely, jejichž původní členy uchvátili Judas Priest při průlomu do Ameriky s albem „Screaming For Vengeance“, a vše korunoval nástup thrash metalu, jehož dravost a rychlost kapela přijala za svou. Z toho se Attacker, ač v nich zbyl jediný původní člen, bubeník Michael Sabatini, těží dodnes, a z bodu, v němž došlo ke srážce klasického heavy metalu s thrashem, odmítá už čtyřicet let pohnout. Na debutové desce „Battle At Helm`s Deep“ to fungovalo znamenitě a tenhle počin je citován jako výborná ukázka..
Nejvíce to v tisku slízl zpěvák Bob James, ale na pranýři byla de facto celá kapela, které byla vyčítána deska „Warner Bros. Presents Montrose!“ jako dílo, které nemůže dosáhnout kvality předchozích alb, jež zpíval Sammy Hagar. Hagarův expresivní vokál byl ve spojení s dráždivou a energickou hrou Ronnieho Montrose jedinečný, ale Bob James dokázal, že je slušným vokalistou. Nedosahoval Hagarovy kvality ani jeho jevištní prezentace, ale i přes nepřízeň kritiky vzala řada fanoušků kapelu po rozkolu původní sestavy na milost. ..
Čas utekl jako voda a Pearl Jam jsou bráni jako jedna ze zasloužilých kapel, kteá žije víceméně jen z podstaty věci. Stáli na vrcholu hnutí grunge, které možná bylo poslední skutečnou revolucí v hudbě, ale jako jediní měli dostatek rozumu, aby jej přežili. Z velké seattleské čtyřky byli nejobyčejnější partou, ale měli na kontě debutovou bombu „Ten“, která jim zaručila nesmrtelnost. A když si vezmete, že na ní navázali skvělými deskami „Vs“ a „Vitalogy“, byl to start jako hrom. Pak už nepřišel žádný okamžik, který by vedl k jejich zbožštění. ..
Skotští Gun už dávno nejsou takové hvězdy, jako tomu bylo v devadesátých letech, kdy album „Swagger“ zabodovalo zejména na britských ostrovech a skotská parta se trefila do nálady posluchačstva. Dokázala zkombinovat poctivý hard rockový fundament, glam metalové pozlátko a zdatně zareagovala i na grungeovou vlnu alternativnějším přístupem, čímž tvořila jakési pokračování končící naděje britské scény Little Angels. Fanoušky uchvátili natolik, že když vydali album „0141 632 6326“, řada z nich toto číslo vytáčela v touze pohovořit s muzikanty. ..
To, že kapela sklouzne po bezmála třiceti letech existence do rutiny, je naprosto běžná věc a nelze to vyčítat ani tak specifickému spolku jako byli Motörhead. I na ně by se dal aplikovat citát Anguse Younga z AC/DC o tom, že každý rok točí stejné album, jen s jiným obalem, protože tyto kapely jsou v rockové historii ojedinělým úkazem, jak lze přežívat desetiletí jen s minimem jakýchkoliv změn nebo pokroku. To si nutně muselo vybírat daň v podobě slabší alb. Na jejich vlnu Motörhead najeli v druhé polovině devadesátých let, ..
Když na minulém turné k albu „Down The Road Wherever“ Mark Knopfler oznámil, že je na konci kariéry a na žádné další turné nevyrazí, fanouškům zatrnulo. Sedmdesátku fenomenální kytarista dávno překročil, s Dire Straits dosáhl všeho možného i nemožného, a uplatnil se i jako sólový umělec, takže už ani nemá co dokazovat. Jak koncerty pokračovaly, Knopfler začal své výroky mírnit, až prohlásil, že turné miluje a že přece nebude nezaměstnaný. ..
Už toho není mnoho, co zbylo po mohutné punkové horečce, jež přišla v druhé polovině a přepsala všechny platné pořádky v rockové hudbě. Z těch, kteří byli bráni za hlavní lídry stylu do dnešních dnů přežili pouze The Damned, kteří však už nehrají punk tehdejšího střihu a stylizace do role gotických důchodců svědčí o absolutně něčem jiném než o punkové revoltě. Naštěstí je zde pár kapel, které dobu, kdy se ukazoval prostředníček na portréty královny, veřejně se plivalo, šťouralo se v nose a sichrhajska byl nejběžnější módní doplněk, ..
Sammy Hagar zmizel ze sestavy Montrose v únoru 1975 a Ronniemu Montroseovi spadl kámen ze srdce, protože najednou byl v kapele jediným vůdcem, ačkoliv si neuvědomoval, že na Hagarových vokálních dovednostech, jeho hlasu a přirozeném frontmanství stála velká část úspěchu kapely. Ten nebyl nijak omračující, ale v Kalifornii patřili Montrose mezi zavedené pojmy, mohli se chlubit smlouvou s velkým vydavatelstvím a drobným žebříčkovým úspěchem ..
Před třemi lety, v době vydání debutového EP „It`s Their World“, to vypadalo, že Leviathan Project je jen černá ovce bývalého kytaristy Britny Fox Tommyho Krashe, producenta Matta Narda a někdejšího sidemana Chucka Schuldinera z období deathovského alba „Symbolic“, Bobbyho Koelbleho. Nahrávku nazpíval bývalý zpěvák Judas Priest Tim „Ripper“ Owens, který nejevil o trvalé členství valný zájem a vypadalo to, že projekt nebude mít dlouho trvání. Stylová roztříštěnost (kapela hrála na jednu stranu zmetalizovaný hard rock,..
O tom, že Blue Öyster Cult patří mezi obrovské rockové legendy, ačkoliv jejich půvab českým fanouškům povětšinou unikal, se není třeba bavit. Faktem ale je, že kapela měla vždycky trochu rozkolísanou diskografii a po výživných sedmdesátých letech, kdy pálila jednu skvělou nahrávku za druhou, jí v osmdesátých letech došel dech a v dalších desetiletkách se s novou hudbou hlásila spíše sporadicky. Svědčí o tom díla „Agents Of Fortune“ „Secret Treaties“ či „Spectres“, která Blue Öyster Cult v diskografii doplnila nepoměrně horšími alby ..
Právě teď je pravý čas, který ukáže, jestli The Libertines byly protežovanou kapelou právem nebo za to mohla jen dětsky nevinná tvářička Petea Dohertyho a jeho aféry s top modelkou Kate Moss. V jejich stínu vycházely všechny dosavadní desky, a palcové bulvární titulky a fotky obou milenců, rvoucích si nosu kokain, vrhaly hudbu až na druhé, třetí či bůhvíkolikáté místo. Ještě v roce 2015, kdy vyšla poslední nahrávka „Anthem For The Doomed Youth“ a Pete s Kate dávno nechodil,..
Oslavy čtvrt století trvání kapely, které v roce 2000 Motörhead svedly dohromady s původním kytaristou Eddiem Clarkem, jenž s kapelou a dalšími hosty (Brian May, Doro Pesch, zpěvák Ugly Kid Joe Whitfield Crane) vystoupil v londýnském Brixton Academy, měly velký vliv. Ne kvůli tomu, že si Motörhead po skoro dvaceti letech znovu zahráli s Clarkem, ne proto, že si Lemmy nutně musel přiznat svůj věk, ale z toho důvodu, že si uvědomili, že poslední deska „We Are Motörhead“ byla co se týče tvrdosti asi nejzazší mez, za kterou kapela nechtěla jít...
Nová vlna nové vlny, to je dnešní tradiční metal, který se snaží přiblížit hodnoty metalové hudby osmdesátých let mladým posluchačům. Trochu pozbývá relativity, když tu stále máme Iron Maiden, Judas Priest, Saxon, Diamond Head, Mercyful Fate, kteří koncertují a zároveň tvoří nové desky, ale každá generace holt chce své idoly. Zástupci dnešní vlny tradičního heavy metalu nikdy nemohou dorůst ani poloviny velikosti svých předobrazů, ale dají se mezi nimi najít kapely, které ač jsou nepůvodní, mají slušné vyjadřovací schopnosti,..
Pro kapelu byl neúspěch debutového alba šok. Montrose dobře věděli, jak třaskavý materiál mají v rukou, jak je jejich hudba nadčasová a nezájem posluchačů jim přivodil nejednu bezesnou noc. Situaci nevydržel basista Bill Church, který oznámil na začátku roku 1973 odchod. Ze scény nezmizel, jeho chvíle měla ještě přijít, ale po obrovském zklamání s Montrose si na chvíli dal oddych. Nahradil jej v té době zcela neznámý basista a klávesista Alan Fitzerald (řadu let pak působil jako koncertní klávesista u Van Halen),..
Odejít z hudební branže včas, to je umění, které nezvládá jen tak někdo. Když se rozhlédneme, vidíme nekončící zástup kapel, které správný moment propásly a jsou v nejlepším případě jen odleskem někdejší slávy, živořící na okraji zájmu, v horším případě trapnou imitací dávné síly. Jak to vypadá, tento stav kanadským Sum 41 nehrozí, přestože největší komerční úspěch si kapela odbyla, když vytěžila neopunkovou studnici na třiadvacet let starém debutu „All Killer No Filler“. Naštěstí nezůstala jen u něj ..
Z kariéry Motörhead se pomalu začala stávat rutina. Personální situace se uklidnila natolik, že se dalo mluvit o neměnném stavu a v Mikkeyem Dee a Philu Campbellovi konečně Lemmy našel nejvěrnější a nejspolehlivější parťáky, po hráčské stránce se Campbell zcela vyrovnával legendárnímu „Fast“ Eddiemu Clarkovi a Mikkey Dee byl bez přehánění nejlepší bubeník, jakého kdy Motörhead měli. Začal se psát rok 2000, v němž kapela oslavila čtvrt století na scéně a Lemmy jako zasloužilý pětapadesátník začal působit jako mentor pro řadu kapel, které naslouchaly jeho otcovským radám, ..
I když se kapela Creed, dávná hvězda post-grunge konce devadesátých let, znovu vrátila, aby zjistila, že její doba minula, zpěvák Scott Stapp se sólové kariéry vzdát nehodlá. Creed už pro nikoho nejsou prioritou, ostatní členové spolu působí v hard rockových Alter Bridge a Stapp po ukončení spolupráce s Art Of Anarchy je pravděpodobně spokojený tam, kde je teď. Je mnohem vyrovnanější, než když jej díky prvním třem albům Creed semlela mašinérie showbyznysu a jen fotka syna jej na poslední chvíli zachránila od toho, ..
Léta opakované tvrzení, že kolébkou hard rocku a heavy metalu je Velká Británie je jistě pravdivé, protože na britských ostrovech vznikly nejzásadnější stylové věci, ovšem pozadu nechtěla zůstat ani Amerika. Měla Jimiho Hendrixe (ačkoliv svůj fenomenální styl vynalezl právě ve Velké Británii), měla Steppenwolf a následně i Blue Öyster Cult, čímž podnítila hard rockovou obrodu přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Mezi další jména, zdánlivě mezi pouhé dělníky stylu, se řadí kapela Montrose, která je o mnoho důležitější,..
Dnešní scéna je natolik členitá a rozmělněná, že se nedalo čekat, že by projekt Social Disorder upoutal pozornost celého rockového světa, přestože v jeho sestavě působí několik legend, které sdružuje švédský kytarista Anders „LA“ Rönnblom. Covidová doba nečinnosti ale přece jen debutové desce „Love 2 Be Hated“ dopřála poslech tolika posluchačům, aby kapela mohla fungovat dále a připravit album „Time To Rise“. Na něm je cítit Rönnblomova snaha o to, aby se Social Disorder stali plnohodnotnou kapelou, ..
Ačkoliv se Mike Tramp loni pokusil vykřesat jiskřičku ze zašlé slávy kapely White Lion a předložil album „Songs Of White Lion“, za které to nepěkně slízl, stále je tu sólová kariéra, která dokázala situaci už jednou zachránit. Tramp s myšlenkou vytěžení zbytečků po hostině osmdesátých let nekoketoval poprvé a když si odmyslíme jediný smysluplnější návrat ke značce White Lion z roku 2007, z čehož vznikla podařená deska „Return Of The Pride“, ve všech ostatních případech se jednalo jen o bezostyšné tahání peněz z kapes ..
„Overnight Sensation“ znamenalo pro Motörhead novou vlnu popularity, v kterou kapela po zmatečném a nešťastném období alb „Bastards“ a „Sacrifice“ už nedoufala. Lemmy v té době znovu navázal spolupráci s Ozzym Osbournem, aby napsal pro jeho bestseller „Ozzmosis“ text k singlovému trháku „See You On The Other Side“, čímž se dostal více na oči veřejnosti. Důležité bylo, že se Motörhead poprvé za svou kariéru vypravili do Ruska, kde přičichli k docela jinému světu, než na který byli dosud zvyklí. ..
Vlna zájmu, která se zvedla kolem před pěti lety na trh uvedené superskupiny Vltimas, měla své opodstatnění. Síla jména Davida Vincenta, někdejšího (a pro leckoho jediného možného) frontmana kultovních Morbid Angel, je v kruzích deathmetalové smetánky stále omračující a když k tomu přidáte norského kytaristu Runeho Eriksena vulgo Blasphemera, nástupce ultralegednárního Euronyma u Mayhem, dostanete kapelu, která minimálně žánrové fanoušky musí uchvátit. Naděje, jaké se do tohoto spojení vkládaly, ..
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byla v táboře Pink Floyd dobrá nálada. Skončily soudní tahanice s Rogerem Watersem, který se uklidnil poté, co mohl předvést fenomenální „The Wall“ jako soundtrack k pádu Berlínské zdi, čímž jeho dílo dostalo zcela jiný rozměr, a o dění v Pink Floyd ztratil zájem. Důležité bylo, že ukončení právních tahanic uvolnilo prostor pro návrat Ricka Wrighta, jehož Waters de facto vykousal v době příprav „The Wall“ a klávesista s ním ostré spory vzdal po turné k desce. ..
To, že zpěvák James Durbin kdysi zazářil v soutěži podobné tuzemské SuperStar, nemá už žádný význam, kromě toho, že takový start kariéry je už příznačný a se zdravým vývojem rockového zpěváka nemá vůbec nic společného. Durbinovi se za něj už nenadává jako v době, kdy nastoupil k legendárním Quiet Riot, s nimiž stvořil jedno velmi průměrné a jedno dobré album, ale díru do světa s nimi neudělal. Možná něco podobného čekal a když se to nestalo, zmizel ze sestavy dřív,..
Docela nečekaný comeback zažili tihle milovníci těžkého boogie, jižanského rocku, country, stonesovské zhýralosti a těžkých zeppelinovských riffů. A ještě nečekanější je, že patnáct let od poslední řadovky vydávají další album. Bratři Chris a Rich Robinsonovi zakopali válečnou sekyru o pár let dříve, ale pořád se tak nějak počítalo s tím, že The Black Crowes budou už jen ždímat důvěrně známou nostalgii, objíždět turné se starými hity a mlýnek na peníze obou sourozenců podpoří najatí muzikanti, kteří s pravou podstatou kapely nemají nic společného. ..
Würzel byl pryč a Lemmy se začal zaobírat otázkou, kdo nahradí kytaristu, jenž v řadách Motörhead strávil jedenáct let. Padala různá jména, pravděpodobně vážným kandidátem byl Joey Allen, který krátce předtím opustil Warrant, ovšem než k domluvě stačilo dojít, Allen na deset let opustil hudební scénu, aby se věnoval práci v softwareové firmě. „Phil Campbell přišel a řekl, ať nikoho nehledáme, že to zvládne sám. Moc jsem tomu nevěřil. Ne, že by Phil byl špatný kytarista, ale Motörhead potřebovali i showmana a to Phil nebyl,“ vysvětloval Lemmy,..
Když se před čtyřmi lety s albem „Fracmont“ vrátila švýcarská formace Messiah, která pomáhala v osmdesátých letech a na začátku těch devadesátých formovat thrash /deathový underground, měli fanoušci velký důvod k radosti. Nejen z návratu legendy, což samo o sobě nic neznamenalo, ale zejména z toho, že materiál na comebackovém albu byl dobrý a v ničem si nezadal s klasickým albem „Choir Of Horrors“. Než kapela stihla svou současnou pověst potvrdit dalším dílem, které by legitimnost návratu dokonalo, ..
Pink Floyd byli v roce 1985 oficiálně prohlášeni za mrtvou kapelu, neboť Roger Waters vystoupil v tisku s prohlášením, které podtrhlo stav věci a naplno řeklo to, co každý dávno věděl. Waters měl na světě sólový debut „The Pors And Cons Of Hitch Hiking“, David Gilmour přihodil druhou sólovku, hardrockově laděnou „About Face“, a Nick Mason se realizoval prostřednictvím spolupráce s kytaristou Rickem Fennem na albu „Profiles“. Proto nebylo nic tak vzdáleného jako spolupráce pod hlavičkou Pink Floyd. ..
Když se řekne Zakk Sabbath, nikdo nemusí pochybovat, oč jde. Pro někoho bohapustý revival, kterým si Ozzyho dvorní kytarista přivydělává nějaký dolárek tím, že parazituje na dávné tvorbě svého chlebodárce, pro jiného smysluplný projekt, který převádí starý odkaz původních Black Sabbath do současnosti a moderním, hutným zvukem ukazuje, jak nadčasovou hudbu tahle kapela tvořila. Ať už se přikláníte na jednu či druhou stranu, pravda bude někde uprostřed. Pokud budete Zakk Sabbath brát jako revival, po stránce instrumentální i pěvecké je nutné říct, ..
I když se na angažmá Davida Reece u Accept na konci osmdesátých let nahlíží jako na nepříliš šťastnou epizodu v kariéře německé legendy, pro zpěváka se jednalo o životní výhru. Společné album „Eat The Heat“ dobová kritika sice nemilosrdně strhala, ale řada fanoušků jej postupem let vzala na milost a deska není zcela zapomenuta. Tento fakt je pro Reece důležitý i pětatřicet let poté, co „Eat The Heat“ vyšla, protože v současných promo materiálech je uváděn stále jako bývalý zpěvák Accept. Je to trochu nespravedlivé, neboť první album ..
Comeback Lionheart je delší, než se předpokládalo a je i mnohem obsáhlejší, než byla původní epizoda první poloviny osmdesátých let, kdy vyšlo debutové a na dlouhou dobu jediné album „Hot Tonight“. Otázka je, zda je druhá etapa existence kapely, v jejímž čele celou dobu stoji bývalý kytarista Iron Maiden Dennis Stratton, přínosnější. „Hot Tonight“ znamenalo v osmdesátých letech zklamání, neboť obsahovalo úplně jinou hudbu, než fanoušci čekali. Iron Maiden byli v roce 1984, kdy deska vyšla, na vrcholu sil, a od jejich bývalého kytaristy se čekala odpověď..
I když je deska „Bastards“ považována za jeden z vrcholů Motörhead v post-aceofspadesovské éře, pro kapelu její doba nepředstavovala bůhvíjak skvělé časy. Anabáze s obskurním vydavatelství ZYX Records, které pro desku nehnulo ani prstem a může za to, že album je jedno z mála z katalogu kapely, které není běžně k dostání na fyzických nosičích, Lemmyho nezlomila, ačkoliv jistou stopu na kapele zanechala. Byla polovina devadesátých let a metalová hudba se pomalu začala probouzet z kocoviny první poloviny dekády. ..
Je skoro až neuvěřitelné, že The Obsessed za dva roky oslaví padesát let od založení a přitom se stali legendou jen pro hrstku lidí, kteří si libují ve specifickém heavy/stoner rocku, v němž je místo jak pro hardrockový základ sedmdesátých let, tak pro bluesové napětí i metalovou tvrdost. Frontman Scott „Wino“ Weinrich je dlouhá léta symbolem tohoto minoritního žánru, který jako kdyby chtěl oslavovat explozi a rozmach hard rocku v sedmdesátých letech, stejně jako chce působit nadčasově ..
Přestože byl dopad „The Wall“ prakticky totožný jako u „The Dark Side Of The Moon“ situace uvnitř kapely nebyla ani náhodou tak růžová jako v roce 1973. Mezi Rogerem Watersem a zbytkem hudebníků vyrůstala pomyslná zeď. Waters, vědom si své kompoziční výjimečnosti, začal uzurpovat značku Pink Floyd pro sebe a mezi název kapely a své jméno začal klást rovnítko. Zbylí muzikanti měli pocit méněcennosti, když je agilní basista definitivně odstavil do skladatelského procesu..
Je to neuvěřitelné, jaký kus norští Borknagar ušli za třicet let kariéry a těžko by dnes někdo řekl, že to byla black metalová kapela, která vzešla ze stejného podhoubí jako nechvalně známé norské party, jež se zapříčínily o celosvětový boom stylu, který vycházel z děsivých událostí ohně a krve. V tom Borknagar prsty nikdy neměli, ale fascinace těmito událostmi byla u nich zřetelná taky. Pocházeli ze stejného města jako Varg Vikernes, z Bergenu, takže spojitost v jejich začátcích byla jasná. Ale všechno, co se stalo v devadesátých letech,..
I když to v dávné minulosti vypadalo, že Ace Frehley nepřežije slavné dny Kiss, neboť se jako prvotřídní ochmelka více válel po zemi, než aby stál na pódiu, opak se ukázal být pravdou. Frehley nejenže Kiss přežil, dokázal se postavit na vlastní nohy, léta vést sólovou kariéru, aby nakonec zůstal jediným činným muzikantem z původní sestavy newyorské legendy. Jeho spoluhráči Paul Stanley a Gene Simmons nadobro vstoupili do polosvěta avatarů a Ace Frehley je zpět s novou sólovkou...
„Vyhazov od Sony mě nijak netrápil. Člověk musí pořád kráčet dál a ono se všechno vyřeší,“ řekl Lemmy k rozkolu s vydavatelskou firmou, ke kterému došlo v době, kdy byla pravidla v rockové hudbě přepisována. Motörhead byli léta kapelou pro omezený okruh fanoušků (o to však kultovnější…), které velký svět nikdy nebyl souzen. A neboť byli v minulosti zoceleni ranami osudu, nemohla je taková věc vykolejit. Zadostiučiněním bylo uznání od největších kapel doby, Metallicy a Guns N`Roses, které je jako hosty pozvaly na koncerty..
Není to zas tak dávno, co se basista Jeff Pilson v souvislosti s vydáním posledního alba jeho nejslavnější štace, kapely Dokken, vyjádřil, že by ještě jednou chtěl udělat opravdovou desku Dokken, ale že k tomu už pravděpodobně nedojde. Tehdy to působilo jako povzdech nad zklamáním, které mu „Heaven Comes Down“ přivodilo, či stesk po starých časech. Jeff je nejen dobrý basista, ale i všemi mastmi mazaný obchodník a jeho vyjádření spíše působí jako příprava na promoakce projektu..
Přestože se o to Judas Priest vehementně snaží, čas se zastavit nedá. Ačkoliv hlas Roba Halforda popírá všechny přírodní zákonitosti, neduhy stáří už ze hry prakticky vyřadili dalšího člena klasické sestavy, kytaristu Glenna Tiptona. Všemu navzdory a vzhledem k faktu, že od doby založení původních Judas Priest (u něhož ze současných členů byl jen basista Ian Hill) letos uplyne pětapadesát let a od vydání debutu „Rocka Rolla“ půl století, by se asi nenašel příhodnější termín, kdy vydat nové řadové album. Poslední? Bůhví… Možná Judas Priest budou následovat příkladu The Rolling Stones..
I když se na konci osmdesátých uváděla floydovská „The Wall“ skoro jako soundtrack ke změnám ve střední a východní Evropě a zejména k bourání Berlínské zdi, její koncept s budoucími politickými událostmi vůbec nic společného. O deset let dříve se nemohlo nic tušit o pádu komunistického bloku, slovo "The Wall" symbolizovalo příběh Rogerta Waters o izolaci člověka od lidí kolem. Ten nebyl smyšlený, zakládal se na stavu, do kterého se dostali sami Pink Floyd a z nich nejvíce Waters. ..
V tom, že že Honeymoon Suite letos oslaví čtyřicet let od vydání debutu, možná hrálo roli, že kapela kývla na nabídku společnosti Frontiers Music k natočení nové desky. Zda comebackové, to se teprve ukáže, ale jak to vypadá z prohlášení firmy i kapely a naplánovaných koncertů, patří Kanaďané z města Niagara Falls znovu k živým kapelám. Zda budou v roce 2024 působit relevantně, když jsou silně spojeni s osmdesátými lety, je otázka, na kterou ani novinka „Alive“ zcela jednoznačně neodpovídá. ..
Album „1916“ dostalo Motörhead do situace, kterou kapela neznala. Králové věčného outsiderství a svérázného přístupu jak k hudbě, tak k životu, se nestačili divit, když deska byla jmenována na žánrovou cenu Grammy, což se předtím zdálo být absolutně nepředstavitelné. Přestože kapele cenu vyfoukla Metallica s „černým“ albem, byla to věc, která pro Motörhead znamenala první skutečný dotyk světa celebrit. Lemmy si zahostoval na slavném albu „No More Tears“ od Ozzyho Osbournea, kam přispěl textem ke slavné baladě „Mama I`m Coming Home“..
Snadno by se dalo říct, že Bruce Dickinson žil v posledních letech pouze z podstaty a přitom by to bylo vůči čipernému Britovi krajně nespravedlivé. Když ohlédneme od toho, že se musel poprat s rakovinou, z čehož vyšel jako vítěz, je pravdou, že poslední alba Iron Maiden jsou tvořena už spíše ze setrvačnosti a pod pevnou rukou kapelníka Stevea Harrise se zakazují jakékoliv nové postupy, takže se z kdysi energické a nápady sršící kapely stal líný moloch. Může udivovat svou velikostí, ale kdejaký mladý dravec mu je schopen zasadit silnou ránu...
Pro pamětníky zlaté éry tuzemského heavy metalu a hard rocku se jedná o jednu z událostí letošního jara. Ostravská kapela Citron vyrazila na turné Síla návratů, které je symbolickým comebackem pro tři poslední žijící členy, kteří tvář kapely určovali v osmdesátých letech a natočili první skutečné heavymetalové tuzemské album "Radegast". Na jednom pódiu se sešli zpěvák Ladislav Křížek, kytarista Jaroslav Bartoň a basista Václav Vlasák. Tato sestava, doplněná o členy současného Citronu a hostující zpěvačku Tanju,..
V době mezi deskami „Wish You Were Here“ a „Animals“ se u Pink Floyd začal lámat chleba. Ačkoliv si to členové kapely neuvědomovali, zahleděni do vlastního úspěchu, byl to začátek konce. Jestliže v období do „Obscured By Clouds“ táhla kapela za jeden provaz a snažila se docílit největšího úspěchu s experimentátorskými choutkami, zabalenými do psychedelicko-progresivního obalu, v časech „The Dark Side Of The Moon“ a „Wish You Were Here“ zažila kolosální úspěch, takže neměla moc času přemýšlet nad budoucností a žila přítomností...
Natočit první sólovku ve dvaasedmdesáti letech, po životě v nejskandálnější kapele světa a zkoušený tolika nemocemi, to chce už pořádný kus odvahy. Mick Mars o sobě tvrdí, že nikdy žádný srab nebyl, a to je důvod, proč přežil letité ústrky tří kreténských spoluhráčů z Mötley Crüe, kteří se mu za čtyřicet let práce odvděčili vyhazovem. Ovšem co mohl od Sixxe, Neila a Leeho čekat jiného, když se jej chtěli zbavit v době největší slávy jen proto, že s nimi nechodil chlastat do Rainbow, Cathousu nebo Whisky..
Na Infected Rain jsme si zvykli nahlížet jako na novou kapelu, ovšem věc se má tak, že moldavská parta už oslavila patnáctileté výročí a za tu dobu se dokázala vydrápat z klubů v Kišiněvu a okolí na pódia největších evropských festivalů. Přitom dosud nehrála nijak objevnou hudbu a stavěla svou slávu zejména na atraktivním vzhledu zpěvačky Lenny Scissorhands, která dokázala upoutat nejen svým tetováním a hustými dredy, ale i zpěvem, jenž snese nejpřísnější metalcorová pravidla. ..
Lemmy na konci osmdesátých let bydlel v Kalifornii, kde se uhnízdil přímo v epicentru veškerého rockového dění světa, na Sunset Boulevardu. Zbytek Motörhead zůstával ve Velké Británii, což zpočátku přinášelo problémy v komunikaci. Kytarista Phil Campbell v té době nezažíval nejlepší časy a když se kapela v roce 1989 sešla k evropskému turné, oznámil, že končí. „Nejsem si jistý, co se s ním v tu dobu dělo, Zdálo se, jako kdyby se nervově hroutil,“ vzpomínal na Campbellovy problémy Kilmister...
Deen Castronovo si zakládá na tom, že je čistý a že léta, kdy přizabil svou ženu a ládoval do sebe kokain horem dolem, jsou pryč. V době nejhorších výčitek nad zničeným životem mu projekt Revolution Saints pomohl jako katalyzátor, protože z domovských Journey vylétl jako namydlený blesk a proto mu zůstává věrný, i když jej Neal Schon a jeho parta vzali znovu na milost. Revolution Saints se nutně stali bočním projektem, protože i basista Jeff Pilson (ex-Dokken), a Joel Hoekstra (Whitesnake)..
Úspěch „The Dark Side Of The Moon“ byl nečekaný a o to drtivější. Z členů kapely udělal celebrity a milionáře, kteří se začali oddávat hýřivému životu, nakoupili velké domy na britském venkově (Waters, Wright, Gilmour), či se stali sběrateli luxusních aut (Mason). Proto se turné k desce neslo ve znamení davového šílenství, ačkoliv Pink Floyd nikdy nezažili nekonečné davy pištících fanynek, jak tomu bylo v období Beatlemánie, jejich hudba se stěží dala zařadit do popového či pop-rockového ranku. ..
„Běž do prdele, máš padáka,“ uslyšel od Lemmyho bubeník Pete Gill, který se v Motörhead nakonec jen na jedinou desku a protože v Saxon byl na jeho místě pevně usazen Nigel Glockler, nezbylo mu nic jiného, než se připojit k odpadlíkům ze Son Of A Bitch. Pro Motörhead nastala doba shánění bubeníka. Bylo to mnohem jednodušší, než se zdálo ve chvíli, kdy vyhazovali Gilla. „Zjistili jsme, že se Phil chce vrátit. Tehdy jsme to brali jako dobrý nápad, z dnešního pohledu si myslím, že to byla chyba,“ uvedl Lemmy. ..
Sven Gali před sebou mohli mít hvězdnou kariéru i přesto, že startovali v době největšího rozmachu grunge. Jejich debut, ač trochu opisoval od Skid Row, byl skutečná bomba, které si všimlo i MTV a Kanada na rockové mapě najednou nebyla Rush a Bryan Adams. Ovšem všechna sláva, polní tráva a Sven Gali se hřáli na výsluní jen pomyslných patnáct minut, protože na kvality debutu nikdy nevázat nedokázali. Měli k tomu příležitostí pomálu, protože všeobecný nezájem o alternativní ..
Psát o „The Dark Side Of The Moon“ je jako vyprávět příběh možná největšího alba všech dob. Alba, kterého se prodalo padesát milionů kopií a je druhou nejprodávanější deskou všech dob po bestselleru Michaela Jacksona „Thriller“. Alba, které z Pink Floyd udělalo hvězdu první kategorie a jednu z nejslavnějších kapel hudební historie. Alba, na němž konečně evoluce kapely vygradovala v hvězdnou kolekci, která kromě nezbytné progresivity, jež odkazovala ke starším dílům, ..|
Dnes je 12.9.2025, svátek má Marie
|
| Autor Jan Skala |
Loučení bylo těžké a dojemné. Nicko však ví, že věk nezastaví ..více |
[10.12.2024] |
|
[09.12.2024] [hodnocení: 9/10] |
EXTRA BAND - The Power Of Thought
|
[07.12.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[05.12.2024] [hodnocení: 8/10] |
MARILYN MANSON - One Assassination Undxer God - Chapter 1
|
[03.12.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
SLADE - The Amazing Kamikaze Syndrome
|
[02.12.2024] [hodnocení: 8/10] |
Chris IMPELLITTERI (IMPELLITTERI) - Tahle kapela je jako válečný stroj
|
[01.12.2024] |
|
[30.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.11.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.11.2024] [hodnocení: 9/10] |
Jiří URBAN (ARAKAIN) - Příklon k hard rocku byl naše zklidnění a konec spěchání
|
[24.11.2024] |
|
[23.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
THE CURE - Songs Of A Lost World
|
[20.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
SLADE - We`ll Bring The House Down
|
[18.11.2024] [hodnocení: 7/10] |
WEATHER SYSTEMS - Ocean Without A Shore
|
[16.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.11.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.11.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
Vladimír MIŠÍK - Vteřiny, měsíce a roky
|
[12.11.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[11.11.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.11.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
GREAT WHITE - Back To The Rhythm
|
[07.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.11.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
SLADE - Whatever Happened To Slade
|
[04.11.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[02.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
GREAT WHITE - Can`t Get There From Here
|
[31.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
Myles KENNEDY - The Art Of Letting Go
|
[25.10.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[24.10.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[23.10.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.10.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[20.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
SOUL ASYLUM - Slowly But Shirley
|
[15.10.2024] [hodnocení: 7/10] |
SLADE - Old New Borrowed And Blue
|
[14.10.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.10.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[11.10.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.10.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[08.10.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[07.10.2024] [hodnocení: 9/10] |
Michael SCHENKER - My Years With UFO
|
[05.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.10.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.10.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[30.09.2024] [hodnocení: 6/10] |
Mike TRAMP - Songs Of White Lion Vol. II
|
[28.09.2024] [hodnocení: 3/10] |
|
[27.09.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.09.2024] [hodnocení: 10/10] |
THE DEAD DAISIES - Light`Em Up
|
[24.09.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.09.2024] [hodnocení: 6/10] |
David GILMOUR - Luck And Strange
|
[20.09.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.09.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[18.09.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.09.2024] [hodnocení: 8/10] |
GREAT WHITE - Shot In The Dark
|
[12.09.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.09.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.09.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[08.09.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
Rockový trh v troskách… Proč je tak těžké vydat novou desku? ..více |
[06.09.2024] |
|
[05.09.2024] [hodnocení: 7/10] |
PAUL DI`ANNO` S WARHORSE - Paul Di`Anno`s Warhorse
|
[04.09.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.09.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.09.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[31.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[29.08.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[26.08.2024] [hodnocení: 6/10] |
ALICE IN CHAINS - MTV Unplugged
|
[25.08.2024] [hodnocení: 8/10] |
NIRVANA - From The Muddy Banks Of The Wishkah
|
[24.08.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.08.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.08.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
THE SMASHING PUMPKINS - Aghori Mhori Mei
|
[20.08.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.08.2024] [hodnocení: 7/10] |
JANE`S ADDICTION - Jane`s Addiction
|
[18.08.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.08.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[15.08.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[12.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[11.08.2024] [hodnocení: 8/10] |
VAN HALEN - Live: Right Here Right Now
|
[10.08.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
MR. BIG, Praha, Roxy - 7. 8. 2024
|
[09.08.2024] |
|
[08.08.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.08.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
IRON MAIDEN - Live After Death
|
[04.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
MOTÖRHEAD - No Sleep `til Hammersmith
|
[03.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[01.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[30.07.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
Ozzy OSBOURNE - Speak Of The Devil
|
[27.07.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[22.07.2024] [hodnocení: 10/10] |
JUDAS PRIEST - Unleashed In The East
|
[21.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
AC/DC - If You Want Blood You`ve Got It
|
[20.07.2024] [hodnocení: 10/10] |
KISSIN` DYNAMITE - Back With A Bang
|
[19.07.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.07.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[17.07.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.07.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.07.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[13.07.2024] [hodnocení: 10/10] |
TYLER BRYANT AND THE SHAKEDOWN - Electrified
|
[12.07.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[09.07.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.07.2024] [hodnocení: 7/10] |
LED ZEPPELIN - The Song Remains The Same
|
[07.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.07.2024] [hodnocení: 10/10] |
Prázdniny jsou tu aneb festival na vlnách Metal Forever! ..více |
[06.07.2024] |
|
[01.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
Ian HUNTER - Defiance Part 2: Fiction
|
[30.06.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.06.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[26.06.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.06.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.06.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[23.06.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.06.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
Lenny KRAVITZ - Blue Electric Light
|
[18.06.2024] [hodnocení: 5/10] |
JOURNEY - Look Into The Future
|
[17.06.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
Miloš Dodo DOLEŽAL - Level 777
|
[16.06.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.06.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.06.2024] [hodnocení: 6/10] |
SIX FEET UNDER - Killing For Revenge
|
[11.06.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[10.06.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.06.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
BABYLON A.D. - Rome Wasn`t Built In A Day
|
[05.06.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
Jedni mohou, druzí ne, výsledek je však stejný. Bit je pokaždé fanoušek. ..více |
[05.06.2024] |
|
[04.06.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.06.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.06.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.05.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
THE TROOPS OF DOOM - A Mass To The Grotesque
|
[28.05.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[27.05.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[25.05.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.05.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.05.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.05.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.05.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
AMERIKAN KAOS - Armageddon Boogie
|
[17.05.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.05.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
Sebastian BACH - Child Within The Man
|
[14.05.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.05.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
BLACKRAIN - Hot Rock Time Machine
|
[11.05.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[10.05.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.05.2024] [hodnocení: 6/10] |
DARKTHRONE - It Beckons Us All
|
[07.05.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[06.05.2024] [hodnocení: 5/10] |
Billy MORRISON - The Morrison Project
|
[04.05.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.05.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.04.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[29.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.04.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
Mark KNOPFLER - One Deep River
|
[24.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
MONTROSE - Warner Bros. Presents Montrose!
|
[22.04.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.04.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
BLUE ÖYSTER CULT - Ghost Stories
|
[20.04.2024] [hodnocení: 6/10] |
THE LIBERTINES - All Quiet On The Eastern Esplanade
|
[19.04.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.04.2024] [hodnocení: 6/10] |
ATTIC - Return Of The Witchfinder
|
[16.04.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[12.04.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[11.04.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.04.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.04.2024] [hodnocení: 10/10] |
SOCIAL DISORDER - Time To Rise
|
[07.04.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[05.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[04.04.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.04.2024] [hodnocení: 7/10] |
PINK FLOYD - The Division Bell
|
[01.04.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[31.03.2024] [hodnocení: 6/10] |
THE BLACK CROWES - Happiness Bastards
|
[29.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
MOTÖRHEAD - Overnight Sensation
|
[28.03.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální ..více |
[28.03.2024] |
|
[26.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
PINK FLOYD - A Momentary Lapse Of Reason
|
[25.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
ZAKK SABBATH - Doomed Forever Forever Doomed
|
[24.03.2024] [hodnocení: 5/10] |
David REECE - Baptized By Fire
|
[23.03.2024] [hodnocení: 6/10] |
LIONHEART - The Grace Of A Dragonfly
|
[22.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.03.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.03.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.03.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.03.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
THE END MACHINE - The Quantum Phase
|
[13.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
JUDAS PRIEST - Invincible Shield
|
[12.03.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[11.03.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[09.03.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.03.2024] [hodnocení: 7/10] |
Bruce DICKINSON - The Mandrake Project
|
[06.03.2024] [hodnocení: 9/10] |
CITRON, METALINDA, LORETTA - 2. 3. 2024 - KD Šeříková, Plzeň
|
[05.03.2024] |
|
[04.03.2024] [hodnocení: 10/10] |
Mick MARS - The Other Side Of Mars
|
[03.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.02.2024] [hodnocení: 10/10] |
REVOLUTION SAINTS - Against The Winds
|
[27.02.2024] [hodnocení: 7/10] |
PINK FLOYD - Wish You Were Here
|
[26.02.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[22.02.2024] [hodnocení: 6/10] |
SVEN GALI - Bombs And Battlescars
|
[21.02.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
Hra na schovávanou skončila. Slayer jsou zpět! ..více |
[21.02.2024] |
PINK FLOYD - The Dark Side Of The Moon
|
[19.02.2024] [hodnocení: 10/10] |