Že Deep Purple vydají nové album je skoro takový zázrak, jako když s ním přijdou The Rolling Stones. Kapela se omladila o pětačtyřicetiletého kytaristu Simona McBridea, který nahradil Stevea Morseho a tím věkový průměr značně klesl, ale fakt, že Ianu Gillanovi a Rogeru Gloverovi bude příští rok osmdesát a Ian Paice s Donem Aireym jsou pouze o tři roky mladší, je znepokojující, stejně jako to, že od vydání debutu „Shades Of Deep Purple“ uplynulo loni pětapadesát let. Věk se zastavit nedá, ač se o to kapela snaží ..
Média se předháněla ve skandálních odhaleních a neustále přicházela se zaručenými zprávami o rozpadu Journey, tak horké to ovšem nebylo. Prakticky celou druhou polovinu roku 1984 a celý letopočet následující spolu členové kapely nekomunikovali, ale telefonát Stevea Perryho s Jonathanem Cainem ticho ukončil a bylo jasné, že se Journey znovu začínají probouzet k životu. Napětí bylo hmatatelné, což přiživoval zejména manažer Herbie Herbert, který se rozhodl udělat ze Stevea Perryho ..
Tradice úspěšnosti britských kapel v Americe je dlouhá. Všechno odstartovali The Beatles, kteří mohli už v polovině šedesátých let vytrubovat, že jsou slavnější než Ježíš Kristus, až z toho americkým puritánům vstávaly vlasy na hlavě. V jejich odkazu pokračovali The Rolling Stones, stejně jako zástupci hard rockové generace, z nichž největší kus slávy urvali Led Zeppelin, Queen a Pink Floyd, ačkoliv ani Black Sabbath a Deep Purple nechtěli příliš zůstat pozadu. Když přišla Nová vlna britského heavy metalu, ..
Když na konci sedmdesátých let Velkou Británii decimovala punková horečka, byli Motörhead, jako v podstatě nezařaditelná kapela, hozeni do jednoho pytle se Sex Pistols, The Damned nebo The Clash. Čas ukázal, jak moc se hudební publicisté mýlili, když se o pár let později rozběhla Nová vlna britského heavy metalu, okamžitě podle tisku Motörhead patřili i k ní. Toto tvrzení bylo trochu blíž pravdě, ačkoliv i tak bylo značně nepřesné. Ale parta Lemmyho Kilmistera byla na vrcholu a k Judas Priest, ..
Přišla doba velkých paradoxů. Pro glam metalové kapely se jednalo o kruté vystřízlivění, neboť po hédonických osmdesátých letech přesouvaly program zpět do klubů, s tím, že komunita známá například z losangeleského Sunset Stripu v podstatě neexistovala. Zbyly jen nafrněné hvězdy, které žily v bludu, že jsou pupkem světa, jenže hudební tisk na ně plival jedovaté sliny a ony neměly sílu se bránit. Skutečností je, že kapely, které osud připravil o jejich teplé pelíšky, stihly ještě natočit svá nejlepší alba, ..
Tak do konce pomalu dojíždí i Mr. Big, kdysi slavná kapela jednoho obrovského hitu, který byl odlišný od jejich hřmotné hard rockové tvorby, jak to jen šlo. S koncem se počítalo už několik let, od doby, co zemřel původní bubeník Pat Torpey a různá prohlášení členů kapely tomu nahrávala. Na přelomu loňska a letošního roku kapela v tomto duchu ohlásila rozlučkové turné „The Big Finnish“, v rámci kterého přehrává prakticky celou nejslavnější desku „Lean Into It“. Proto ohlášení novinky „Ten“ byla zpráva jako z jiné planety...
Jestliže Journey byli úspěšní od konce sedmdesátých let, šílenství jaké následovalo po vydání „Escape“ se nedalo porovnat s ničím, co kapela zažila předtím. Celými Spojenými státy duněly hity „Don`t Stop Believin`“ a „Who`s Crying Now“ a v létě roku 1982 nebyla v Americe snad populárnější kapela. Právě se rozjíždějící MTV si klipy kapely oblíbila a Journey nasazovala pravidelně do vysílání, čímž jejich popularitu ještě přiživila. V kapele se sice začínala projevovat menší ponorková nemoc, ovšem nikdo tomu zatím nepřikládal žádnou vážnost. ..
Zprvu to vypadalo jako pohádka o tom, jak si dvě hvězdy (Tony Iommi a Ronnie James Dio) padly kolem krku a výsledkem bylo nečekané a fantastické znovuzrození Black Sabbath. Deska „Heaven And Hell“ překonala veškerá očekávání, převedla Black Sabbath přes práh do nových časů a pro řadu fanoušků z nich udělala ještě větší kapelu, než byla v sedmdesátých letech za doby působení Ozzyho Osbournea. Dio měl naprosto jiný styl, hudba kapely šla ostře heavymetalovým směrem, ..
Rozchod Black Sabbath je jedním z milníků rockové historie a přinesl s sebou hodně zlé krve. Když se kapela rozhodla dál nepokračovat s Ozzym Osbournem a ten za sebou ve vzteku třískl dveřmi, vznikly dva paralelní příběhy, na kterých ale fanoušek vydělal. Black Sabbath pokračovali s Ronniem Jamesem Diem a Ozzy, poté, co pořádně zapil žal, což přetavil do skladby „Goodbye To Romance“, si postavil svou kapelu a za pomoci manažerky a budoucí manželky Sharon Arden ze země vydupal nový repertoár, který toho překvapivě s Black Sabbath..
O ničivé síle grungeové exploze byly popsány stohy papíru, přesto je nutné ji zmínit snad v historii každé glam metalové kapely, proto ani Firehouse nebudou výjimkou, ač se díky kapelám ze Seattlu, které s gustem trhaly glam metalovou a heavy metalovou scénu na kusy, stali fenoménem a nepotřebovali k tomu ani měnit styl jako řada jiných kolegů. Kapela se díky debutovému albu stala miláčkem médií a nahrávací společnost nemohla přejít fakt, že debutu se jen v Americe prodaly dva miliony kusů.Velmi úspěšné bylo turné po Americe a Asii i přesto..
Kritika se na začátku osmdesátých let k Journey vůbec nestavěla smířlivě, a to ani publicisté, kteří kapelu po příchodu Stevea Perryho a vydání přelomové desky „Infinity“ vynášeli do nebes. Jenže uběhlo několik let, desky Journey nabraly klesající tendenci a nic nedokázal zachránit ani jazzrockový soundtrack ke zmatenému filmu „Dream, After Dream“ který fanoušky znejistil ještě více, protože podobně složitý a zcela nekomerční materiál od kapely neočekávali. Vážně hrozilo, že Journey začnou ztrácet svou půdu pod nohama jako se to dělo Kiss ..
Když se bavíme o Judas Priest sedmdesátých let, musíme dodat, že řeč není o té samé kapele jako nyní. Tehdy žádná heavymetalová scéna neexistovala, ač to v podhoubí vřelo, a Judas Priest byli jednou kapelou z mnoha, která nebyla považována za lídra hard rockové scény. Fanoušci si sice už všímali jejich potenciálu, který spočíval ve frenetickém, ječivém vokálu Roba Halforda, jenž nemohl zapřít nezaměnitelnou barvu, a také v kytarové symbióze K.K. Downinga a Glenna Tiptona, kteří jako kdyby se celou druhou polovinu sedmdesátých let ..
V roce 1978 byla celosvětová sláva AC/DC spíše tušená, než aby k ní vedly přímé indicie a nenadálá popularita Australanů byla vysvětlována tím, že britští novináři kapelu zaškatulkovali k punkové vlně, což jinak klidného Malcolma Younga popudilo stejně, jako když ti samí pisálci o AC/DC za pár let psali jako o heavymetalové kapele. Jenže punk se ukázal být jako sezónní záležitost a i po jeho tvrdém nárazu do zdi popularita Australanů vykazovala vzestupnou tendenci. Divoká alba „Let There Be Rock“ a „Powerage“ ukázala jejich sílu ..
Na Kissin` Dynamite se dá nahlížet z různých úhlů. Pro člověka, který nezná žánrovou historii glam metalu, bude jednoduché mít jejich hudbu v oblibě, ač píší snad nejklišovitější věci v celém ranku, nedá se jim upřít chytlavost, zpěvnost a aranžérská vtipnost. Pro někoho, kdo aktivně sledoval americkou scénu osmdesátých let, může tahle kapela být neotravnější produktem (navíc z Německa…), který nemůže Bon Jovi, Def Leppard nebo Poison konkurovat, ani kdyby se na hlavu stavěl. Pak je tu hledisko třetí, vcelku neutrální, ..
Jednu dobu se zdálo, že se Firehouse stanou zachránci glam metalového žánru, jenž se na konci osmdesátých let vyčerpal a v nekonečné honbě za záplavou peněz, kterou slibovala rotace pořádně vlasatých klipů na MTV, pozbýval svou identitu. Bylo tu dvacet kopií Mötley Crüe, desatero Poison a patero Ratt, a úroveň šla všeobecně dolů. Pak se objevili Firehouse z Richmondu ve Virginii a podařilo se jim z pomalu odumírajícího žánru vykřesat poslední jiskřičky úspěchu. Bylo vidět, že není potřeba vymetat večírky..
Tracii Guns je druhým Georgem Lynchem na rockové scéně a když několik měsíců nenatočí žádnou desku, je nesvůj. I když s L.A. Guns připravuje už asi sto padesátou osmou řadovku, nezanedbává ani řadu dalších projektů, z nichž tentokrát jako králíka z klobouku vytáhl Sunbomb, které provozuje společně nejen s bubeníkem L.A. Guns Adamem Hamiltonem, ale především se zpěvákem Michaelem Sweetem, frontmanem křesťanských agitátorů Stryper, které podle dobových rozhovorů v osmdesátých letech pro jejich náboženský postoj z duše nenáviděl. ..
Vzestup, jaký Journey na konci sedmdesátých let zažívali, byl přímo hmatatelný. Kapela už nereagovala na úspěch kapel hrajících melodický hard rock, ať už to byli Foreigner, Kansas, Cheap Trick, Van Halen nebo Boston, ale byli toho nedílnou součástí a drali se na pozici lídra scény. Turné, které odjeli po „Evolution“, bylo jejich nejvýdělečnějším podnikem, který přinesl kolem pěti milionů dolarů. Kapela si v klidu mohla dopřát mnohem komfortnější cestování a její možnosti se najednou rozšířily do té míry, že Ameriku brázdily kamiony s logem kapely ..
Když se podíváme na první polovinu sedmdesátých let, tak na scéně ve Velké Británii fungovalo něco jako Velká čtyřka hard rocku. Jejími lídry byli Led Zeppelin, kteří všechny kapely předběhli debutem z roku 1969 o pověstný rok, na paty jim začínaly šlapat milovníci těžkého zvuku a všemožných podivností Black Sabbath a řádně energií nadopovaní a instrumentálně vypracovaní Deep Purple. Čtvrtým do party se s neuchopitelným pojetím hard rocku, v němž byla slyšet nejen ozvěna blues šedesátých let, ..
Na jaře 1975 měli američtí Kiss na svém kontě tři studiová alba, ale ta z nich velkou kapelu neudělala. Věděli o nich jen zasvěcení, kteří chodili na koncerty do newyorských klubů a kapela se pomalu začala loučit s hvězdnou kariérou, kterou si ještě pod názvem Wicked Lester vysnila. Na úspěchu pracovala zdatně především na živých vystoupeních, na nichž pilovala show prostřednictvím pyroefektů či rekvizit jako střílející kytara, plivání krve či chrlení ohně. Nic z toho se ale nepromítalo do prodeje alb, které pokulhávaly a kapela finančně živořila. ..
Média i protomotéři se v uplynulých letech snažili amerického zpěváka a kytaristy Tylera Bryanta pasovat do role nové senzace, ale podle všeho se jim to nepovedlo. Vsadili jak na osobnost frontmana a kytaristy Grahama Whitforda, což je syn Brada Whitforda z Aerosmith, ale ani vystajlovaná image a instrumentální dovednosti (celá kapela je partou velmi dobrých hráčů) nepomohla. Chybí to nejdůležitější - hity. Stylově se kapela oblékla do hard rocku, který je poháněn jižanským rockem stejně jako bluesem, ..
Čekat s vydáním nové desky osm let může být pro Demon velmi zrádné. Když je jedinému původnímu členovi, frontmanovi Daveu Hillovi, šestasedmdesát let, je to nahnuté a nikdy nevíte, jestli mu zdraví dovolí nějaké pokračování. Tentokrát se osud smiloval, ale pokud by mělo další album přijít znovu za osm let, není moc velká pravděpodobnost, že deska vyjde nebo že bude za něco stát. Demon stárnou, přestože se zdálo, že kapela dokáže odolávat zubu času. ..
Jak důležitým krokem bylo angažmá Steva Perryho, ukázala nejen deska „Infinity“, ale i historie. Jako mávnutím kouzelného proutku se s jeho příchodem z Journey stala senzace roku 1978, společně s dalšími vycházejícími hvězdami Boston a Foreigner se Journey stali hybnou silou amerického rocku. Uprostřed toho stál Perry jako lev salónů a vášnivým zpěvem hnal do náruče Journey fanynky po tisícovkách. Punková revoluce byla u konce a místo se uvolňovalo pro mnohem kultivovanější projev rocku pro dospělé publikum, jehož se Journey stali hlavními představiteli. ..
Jestliže Led Zeppelin vylétli ke hvězdám už na konci šedesátých let, kdy za všechny generační souputníky definovali nastupující hard rock, když z původního blues rocku udělali mnohem hřmotnější záležitost, vrchol si kapela nepochybně odbyla na začátku sedmdesátých let. To vydala hity prošpikovanou kolekci „Led Zeppelin IV“, která je považována za jedno z nejlepších rockových alb všech dob. Na ní se v roce 1973 podařilo navázat další velmi dobrou kolekcí „Houses Of The Holy“, kterou však část fanoušků pro jemnější přístup nepochopila,..
Psal se roku 1972, prvotní hardrocková vlna byla na svém vrcholu a generovala první vítěze. Mezi ně se zařadili i britští Deep Purple, kapela, která měla na kontě milník „In Rock“, ovšem prodeje alb zatím pokulhávaly, a o číslech, které vykazovali Led Zeppelin nebo černokněžníci Black Sabbath si mohla nechat tahle parta jen zdát. Síla a dopad desky „Machine Head“ s hitem „Smoke On The Water“ se zatím neprojevil, a zdálo se, že brány do Ameriky budou pro Deep Purple navždy zavřené. ..
Desátý říjen 1977 bude navždy zapsán do historie Journey zlatým písmem a bude i jedním z významných dnů v historii rockové hudby. Ten den se oficiálním členem a hlavním zpěvákem kapely stal Steve Perry. Toho měl manažer Herbie Herbert v hledáčku delší dobu, protože slyšel jeho výkon na demu skladby „If You Need Me, Call Me“ a proto jej před Nealem Schonem a Greggem Roliem začal prosazovat namísto Roberta Fleischmana, s nímž si do oka nepadl proto, neboť zpěvák se odmítal vzdát smlouvy s původním manažerem,..
Ian Hunter je bezpochyby unikát. Nehledě na to, že svou kariéru započal v roce 1958 (to Ted Nugent tvrdí taky), ale hlavně letos oslavil osmdesáté páté narozeniny a stále vydává desky. Přitom by mohl klidně být dávno na odpočinku ve své anglické haciendě a pozorovat, jak se lopotí mladí, protože někdejší věhlas už mu nikdo nevezme. Říká se všechna sláva, polní tráva a tímto pořekadlem se řídí snad i Hunter, protože v době, kdy mu táhne na devadesát, má zapotřebí točit další desky. Anebo je to jinak a neposedná muzikantská duše ..
Že se budou pauzy mezi jednotlivými alby u Black Country Communion prodlužovat bylo jasné, protože fungovat v modelu „co rok, to deska“ kapela takového formátu nemůže. Navíc muzikanti jsou v letech a pokud chtějí sólovou tvorbu podpořit poctivým koncertním turné, není možné tvořit alba v takové frekvenci a v odpovídající kvalitě. Tentokrát se doba čekání protáhla na sedm let, zejména vzhledem k aktivitám Glenna Hughese u The Dead Daisies se soudilo, že předchozí deska „BBCIV“ bude pravděpodobně poslední. ..
Mluvit o tahání mrtvol z hrobů by bylo příznačné, i když trochu neuctivé, protože kapelu rozhodně nelze nařknout z toho, že by těžila ze staré slávy. Ač byli Grand Slam někdy kolem roku 1984 považováni za žhavé zboží, nikdy slavnou kapelou nebyli. Skutečnost, že je založil legendární Phil Lynott v době, kdy se mu Thin Lizzy rozsypali pod rukama, dnes moc neznamená. V osmdesátých letech to Grand Slam nikam nedotáhli a vinou Lynottovy těžké alkoholové a drogové závislosti se všechno rozklížilo dřív, než něco mohlo začít ..
Původní šok, odkud kapela pochází, už zmizel a dnes na něm saúdskoarabští Al-namrood tolik stavět nemohou, přestože se jejich původ z blízkovýchodních pouští a kraje beduínů stále připomíná a promítá se stále silněji do tvorby kapely. Ačkoliv Al-namrood nenávidí tamní zřízení, které se nerozpakuje sekat hlavy za malichernosti, mají domovinu v krvi a její historii a lidovou hudbu stále přetvářejí do své hudby, která je pořád držena, někdy skoro až násilím, v black metalové škatulce. Tím svou tvorbu dělají na jednu stranu vysoce originální, ..
Progres, který Journey prodělávali v prvních letech existence, byl obdivuhodný. Jestliže v roce 1975, kdy vydávali debut, byli bráni spíše jako jazzrockové těleso, pár let poté by o nich ve spojení s tímto hudebním stylem mluvil jen blázen. Cesta k naprosto odlišnému vyjadřovacímu stylu byla sice krátká, ale o to trnitější, ačkoliv ji kapela podstoupila v naprosto přirozeném procesu. Že nezůstane u jazz a prog rockových skladeb bylo jasné hned, jak vyšlo „Look Into The Future“, které ukázalo zárodek budoucí hitovosti, ..
Naděje na to, že by se Marty Friedman mohl vrátit k Megadeth pohasla, když Dave Mustaine oznámil, že Kika Loureira nahradí finský střelec Teemu Mäntysaari. V tu chvíli bylo jasné, že duch alb „Countdown To Extinction“ či „Youthanasia“ nikdy zcela neožije, protože právě Marty Friedman se na něm podílel lví měrou. Zůstalo jen u koncertního hostování, ani na však vteřinu nebylo znát, že by spolu Friedman a Mustaine někdy přestali hrát. Jenže Marty je už někde jinde a jako výlet do světa metalu mu postačí jednou za čas ..
Poté, co minulá deska „The Noble Rot“ party okolo bratra Roba Zombieho Spidera byla až povážlivě klidná a fanoušci mohli větřit nějaké problémy, zdá se, že se všechno vrací ke starým pořádkům. Ne nadarmo byla kapela kdysi vlivným zástupcem vlny industriálního metalu, na jejímž vrcholu seděl starší Spiderův sourozenec s White Zombie, byla také obstojným vývozním artiklem zámořské tvrdé hudby. V roce 1999 jen ve Spojených státech prodala přes milion kusů druhého alba „Tonight The Stars Revolt!“, ..
Dokáže ještě Lenny Kravitz něčím překvapit, tedy kromě toho, že jeho figura popírá jakékoliv přírodní zásady a umělec vypadá spíše na statného třicátníka než na někoho, kdo před pár dny oslavil šedesátku? Znovu má na hlavě dlouhé dredy jako v době, kdy prorazil s trhákem „Are You Gonna Go My Way“ a zcela jistě se dá s klidným svědomím říci, že ani jeho hlas neutrpěl výraznější újmu, která by mohla svědčit o tom, že se píše rok 2024 a ne 1994. Lenny se už umí šetřit a proto desky nechrlí stejnou kadencí jako v devadesátých letech. ..
Očekával se úspěch a ten se nedostavil. Bezejmenná debutová deska se dostala pouze na 138. pozici oficiální americké hitparády, což bylo zklamání, protože doba přála hudbě, kterou Journey prezentovali, a s propagací, která spoléhala na hudební minulost členů u Carlose Santany či Franka Zappy, se čekalo mnohem více. Dlužno podotknout, že "Journey" nebyla nejlepším albem, přestože představovala vyspělou kapelu, plnou skvělých muzikantů, kteří nástroje ovládají výtečně. ..
Skutečnost, že se Miloš Dodo Doležal zabýval v posledních letech spíše Vitacitem nebo Zemětřesením, mohla ukazovat na to, že pomalu rezignuje na vlastní novinkovou tvorbu. Ale nyní zcela potichu, bez jakékoliv propagace či bouřlivých oznámení přišel se sólovkou, která se neopírá o jeho dávné angažmá u Vitacitu, které bylo pro vývoj české rockové a metalové hudby velice důležité a z Doležala udělalo zásadní postavu tohoto procesu. Vracet k Vitacitu je asi zbytečné, kapela sice funguje pod velením basisty Luďka Adámka, ale Dodo už s ní dávno nemá nic společného, ..
Jen díky tomu, že se z Bon Jovi už před lety stala mezinárodní hudební instituce, přežila kapela poslední roky takřka bez ztráty kytičky. Kapelu s nižším kreditem by stav, v jakém se tahle parta ocitla, dozajista zabil. Jenže dávná síla alb „Slippery When Wet“, „New Jersey“ nebo „Crush“ a nekonečné řady hitů je tak obrovská, že fanoušci Jonovi prominuli i totálně zprasené koncerty, jimiž se principál spíše protrápil, než aby předložil důkaz o tom, proč je jeho kapela velkou stálicí světové hudby. Minulá deska „2020“ byla zdaleka to nejhorší, ..
Léta se tvrdilo, že Motorband mohli být největší českou kapelou, kdyby po sametové revoluci, v době vydání debutového alba „Made In Germany“, nedošlo k rozpadu, který inicioval odchod zpěváka Kamila Střihavky. Jenže to bylo v roce 1990 a kapela měla na reparát více než třicet let. A jak to dopadlo? Vlastně nijak. Promarněná léta, během kterých se v kapele kromě hlavního protagonisty, kytaristy a podle řady bývalých členů nesnesitelného šéfa Libora Matejčika, ..
Už to vypadalo, že se Six Feet Under zavrtávají do čím dál větší bažiny a na pomyslné dno ne a ne narazit. Na desce „Nightmare Of The Decomposed“ se jim to po letech útrap povedlo a album dostalo kapelu do stavu, kdy jí tak slabý materiál definitivně zlomí vaz nebo se odrazí ode dna a začne vydávat alba, která budou mít alespoň nějakou úroveň. Řada fanoušků se ke kapele otočila zády a poukazuje na nulový progres materiálu, jeho vysokou opotřebovanost a v neposlední řadě na čím dál horší vokální projev Chrise Barnese. ..
Přestože většině posluchačů v České republice jejich kouzlo stále uniká, nikdo nemůže rozporovat fakt, že Journey byli fenoménem světové rockové hudby a dnes si spokojeně užívají výsostného postavení legend. Jejich sláva nezůstala ohraničena ve Spojených státech, kde mají status rockových bohů. V osmdesátých letech celosvětově představovali jeden ze symbolů mainstreamové rockové hudby, kterou milovala široká veřejnost a pro instrumentální zručnost a pěveckou dokonalost ji na milost vzali i posluchači ..
Američané z Little Rocku v Arkansasu mohli být novými Paradise Lost, když vyšla v roce 2017 jejich třetí deska „Heartless“, mluvilo se o nich tak. Dokázali vyvolat emoce jako Britové v době největší slávy „Icon“ a „Draconian Times“, a když k tomu přijali kus vlastní osobitosti, měla doom metalová scéna o čem mluvit. Ti všímavější připomínali, že Pallbearer stojí na pokraji doomového teritoria, do jejich tvorby začínají prosakovat vlivy alternativního rocku, grunge či art rocková vzletnost. ..
Když to vezmeme do důsledku, Babylon A.D. se pokoušejí o comeback už dobrého čtvrt století. Kdysi dávno představovali jedno z východisek glam metalu, když jich byla v době debutového alba plná MTV, a mohlo jít o kapelu, předurčenou k velké kariéře. Jenže úspěch debutového alba zůstal osamocený, na „Nothing Sacred“ se čekalo čtyři roky, což se ukázal být neuvěřitelný problém, protože scéna se za tu dobu změnila k nepoznání, po dlouhém večírku na Sunset Stripu se dostavila děsivá kocovina..
Už se tak nějak počítalo s tím, že Znouzectnost je kapelou, která žije ze své minulosti a o vydávání nových alb nemá příliš velký (či spíše žádný) zájem. Každopádně to vypadalo, že její doba minula, opodstatnění měla v dřevních dobách v devadesátých letech, snad ještě jako Zastávka Mileč nebo dokonce Kuličkové ložisko, a pak v devadesátých letech, kdy si našla osobitým punk rockem, smíchaným se stále častějšími vlivy folku místo na tuzemské scéně. Stále patří hlavně na festivaly v ulicích Plzně či do tamního Divadla Pod Lampou, ..
Že se Jack Bruce s Gingerem Bakerem zrovna nemusí, byla známá věc. Už v době, kdy spolu hráli u Grahama Bonda, si dělali naschvály hraničící s nevraživostí, jednou došlo i na výhrůžky pobodáním a nezdálo se, že by postupem let zmoudřeli. Oba byli muzikanti od pána Boha a že své půtky dokázali překlenout ve prospěch Cream, jim budiž připsáno ke cti. Jak se kapela stávala slavnější, dlouhodobá nenávist znovu začala vystrkovat růžky. Eric Clapton, původně zastávající roli mírotvorce, začínal rezignovat a leckdy zbytečně vyhrocené spory ..
Na scéně metalového extrému to mohla být událost letošního roku. Slovutný kytarista Slayer Kerry King je skutečný pojem, legenda a člověk, bez něhož by nebyla thrash metalová scéna úplná. Když ponecháme stranou fakt, že kompozičně zdatnějším kolegou ze slavných časů Slayer byl Jeff Hanneman, stále zůstává skutečnost, že kytarové riffy, které King metalové historii dal, patří do zlaté stylové pokladnice. Co na tom, že se jich člověk časem trochu přejedl, protože Kerry sklouzl do určité rutiny. Kytarový hurikán,..
Kdo je dnes Varg Vikernes? Kam se osobnostně posunul od začátku devadesátých let, kdy vstoupil na norskou metalovou pidiscénu, ale brzy se stal nechvalně proslulým psancem po celé zemi a veřejným nepřítelem číslo jedna? Fakt, že kdysi vypaloval kostely a zavraždil předáka Mayhem Euronyma, už prakticky žádnou váhu nemá. „Zabil jsem toho chlapa a udělal jsem dobře. Odseděl jsem si to a to je celé,“ lakonicky odpovídal Varg v době, kdy vyšel z vězení, v němž strávil patnáct let. Burzum tehdy nezemřeli, ve vězení sice živořili na elektronickém základu, ..
Retro je v kurzu a o to víc, když ho hraje přímý účastník dávných časů. Co na tom, že Jairo Guedz natočil s brazilskou Sepulturou pouze debutové EP „Bestial Devastation“ a první řadové album „Morbid Visions“, aby pak přenechal místo technicky zdatnějšímu Andreasu Kisserovi. Tím se vyhnul létům největší slávy, které kapela dosáhla v devadesátých letech, ale díky tomu nemůže být spojován s úpadkem Sepultury po odchodu Maxe Cavalery, ani se stylovými kotrmelci, které kapela dělala, a které ne vždy fanoušci správně pochopili. ..
Móda psychedelického rocku se ukázala být velice pomíjivou. I když v roce 1968 hnutí hippies stále provokovalo Ameriku a noviny se hemžily titulky o krádeži dětských duší podivnou sektou ze San Franciska, kouzlo léta lásky roku 1967 bylo pryč. Doba pádila kupředu šílenou rychlostí a to, co bylo moderní ještě před pár měsíci, působilo zastaralým dojmem. Stejně rychle jako The Beatles opustili Seržanta Pepře a The Rolling Stones „Their Satanic Majesties Request“, tak i Cream takřka hned po vydání „Disraeli Gears“ ..
Láskou k blues je Slash všeobecně známý a když půjdeme daleko do minulosti, stála jej místo u Poison, kam šel někdy v polovině osmdesátých let na konkurz a k jejichž bubbleglamovým popěvkům se tvrdá bluesová kytara nehodila. U Guns N`Roses, kam nastoupil poté, už to bylo jiné, ovšem ani zde se nehrálo na blues tolik, jak by si Slash představoval. Ač byl v dalších letech spjatý s hard rockovým stylem Guns N`Roses, sem tam ke své oblíbené hudbě utekl a vytvořil například skvostnou skladbu „Neither Can I“ v rámci projektu Snakepit, ..
Comeback britských Cloven Hoof nebyl úplně ideální a nepředstavoval návrat v plné síle. Jenže Lee Payne, basista a dnes už jediný původní člen kapely, je bojovník a nehodlal se smířit s tím, že by Cloven Hoof byli kapelou pro pamětníky, která bude hrát zaprděný heavík poloviny osmdesátých let po britském venkově pro juchající staříky, kteří si pamatují dobu rozpuku hard rocku a nástup Nové vlny britského heavy metalu. Přestože Payne mladík není a šedesátku už oslavil před pár lety, nikdy se nebál vzít do party mladší hudebníky,..
P.O.D. léta působili jako naprosto vyprázdněný pojem, který sice poukazoval na to, že začátkem tisíciletí byli jednou z nejviditelnějších kapel nu-metalové vlny, ale aktivity směrem ke komerčním aktivitám v dalších letech jim zlomily vaz. Poté, co kapela zažila obrovský úspěch s albem „Satellite“, který hnal kupředu singl „Youth Of The Nation“, na další nahrávce „Payable On Death“ ztratila nit a experimenty s alternativním rockem a reggae měly za důsledek, že kredit souboru začal velmi rychle klesat. Fakt, že zdání posledních hřebíčků ..
Když Cream dorazili do Spojených států, zklamání zastínilo úspěch z britské domoviny. Měli nasmlouvaných devět koncertů v New Yorku, ale pořadatel jim dal tak nevýhodný čas, že na konci už hráli jen jednu skladbu. V New Yorku však trojice zůstala, aby v první polovině května 1967 ve studiích Atlantic začala natáčet druhé album, o němž doufala, že jí konečně kýžený úspěch přinese. Bylo třeba na tom řádně zapracovat, protože úspěch v Americe znamenal vzdát se bluesrockového výrazu debutu „Fresh Cream“, kterým američtí posluchači pohrdli, ..
Kdyby Alien Ant Farm nenatočili coververzi Michaela Jacksona „Smooth Criminal“, pravděpodobně by je znali pouze fanoušci rekrutující se z jejich známých a kapela by hrála po hospodách v Kalifornii, pokud by ještě byla činná. Jenže parazitování na „Smooth Criminal“ jí zajistilo dostatečnou pozornost, která se omíláním přelila i do dnešních dní a přestože pro většinu lidí je ostatní tvorba Alien Ant Farm španělskou vesnicí, jméno kapely úplně neznámé není. ..
Už jen zjištění, že za projektem Amerikan Kaos stojí jeden z největších kytaristů thrashmetalového ranku Jeff Waters, který se kvůli němu nerozpakoval uložit k ledu Annihilator, je velmi překvapivé. O podobných úmyslech Waters hovořil už delší dobu, čím dál více zvažoval útěk z thrash metalového hájemství, které mu poskytovalo stále menší uspokojení. Bylo to znát i z desek Annihilator, alba z pozdní doby nemohla navázat na klasiky „Alice In Hell“, „Never Neverland“ či „Set The World On Fire“, ale ani na dobré desky ze začátku milénia. ..
Když si nechal v začátcích kariéry (v době, kdy se původní Amon přetvářeli na Deicide) vypálit na čelo obrácený kříž, byl Glenn Benton za samotné ztělesnění rohatého. Když v třiatřiceti letech nespáchal sebevraždu, jak do té doby na každém kroku prohlašoval, byl za Barona Prášila metalové scény. Dnes je obojí skoro zapomenuto, protože Glenn Benton je prostě legenda. Proto, že neuhnul ani o píď z černého smrtícího řemesla, a také proto, že s Deicide přežil desítky let na scéně bez toho, aby dělal kompromisy a tvořil něco, co nechtěl. ..
Sebastian Bach vyčkával deset let. Možná se celou dobu čekalo, že se přece jen vrátí do Skid Row, z kterých se postupem let také stali leniví umělci, kteří střídají zpěváky jako fusekle (momentálně jsou zase bez něj) a pohybují se na periférii zájmu, což nezměnilo ani vydařené album „The Gang`s All Here“, které nazpíval Erik Grönwall. Ten ze zdravotních důvodů ohlásil odchod a od té doby členové kapely dostávají otázky, kdy se už konečně ten zatracený Bach konečně do kapely vrátí. Původní rezolutní odmítnutí vystřídalo trpné krčení rameny..
Jméno kapely Cream je už dávno encyklopedický pojem a to i proto, že z ní vzešel jeden z nejlepších kytaristů všech dob, Eric Clapton. Ačkoliv její existence spadá do rockového pravěku, do doby krátce po velkém třesku, není možné její odkaz ignorovat. Cream patřili k hrstce kapel, které svou geniální průkopnickou rolí přinesli základům rockové hudby něco, z čeho těžili další generace. I když Cream nebyli první, kdo propojil bluesovou a rockovou tvorbu, symbióza, která měla nenapodobitelný hitový esprit, byla tím, na čem ..
Glam metal je styl desetiletí proklínaný, ovšem ze všech odvětví metalové hudby je suverénně komerčně nejúspěšnější. Oč hlasitější zastání mají undergroundové proudy s až militantně nabroušenými fanoušky, o to více glameři prodávali desek, hrávali na stadionech a nedokázala je zabít ani grungeová vlna, ačkoliv se o to vydavatelské firmy snažily vrchovatě. Glam metal přežil a před nějakými patnácti lety zažil nečekanou obrodu, kromě Spojených států se mu začalo výrazně dařit i v Evropě, tedy v místech, kde v osmdesátých letech, ..
Je překvapující, jak se po více než čtyřiceti letech v promo materiálech opakuje, že Praying Mantis byli součástí Nové vlny britského heavy metalu, což je jedna z největších mýlek v dějinách rockové hudby. Hrál u nich dlouhá léta kytarista Dennis Stratton, který natočil první album Iron Maiden, ale ani on nikdy žádný metalista nebyl. Že se do sestavy v roce 1990 připletl Paul Di`Anno a o šest let později i Clive Burr byl spíše omyl, který neměl na hudbu kapely prakticky žádný vliv...
„Už nejde, abych bral tolik drog,“ řekl Lemmy někdy v roce 2007. „Beru je pořád, že jo, ale ne tolik. Nejde přestat najednou. Piju taky už jen jednu flašku Jacka denně a i cigarety jsem omezil.“ V té době začaly Lemmyho dohánět zdravotní problémy. Měl vysoký tlak, diagnostikovali mu cukrovku. Nařízenou abstinenci porušoval bez hnutí brvou, nemohl se vzdát životního stylu, který vedl skoro padesát let, ovšem šlo to čím dál více ztuha. Odmítl si dát pauzu a hned po návratu z turné k albu „Kiss Of Death“ chtěl začít tvořit novou desku...
Co si počít s Darkthrone, kteří jsou stále vnímáni jako jedni z nejdůležitějších zástupců pure norwegian black metalu, ovšem dnes už takoví nejsou? Co si počít s kapelou, která je snad největší retro z celé metalové scény, protože se nevrací jen ke svým kořenům (i kdyby to bylo k deathmetalovému debutu "Soulside Journey"), ale ještě tak o dekádu dále? Norská dvojice kašle na všechny předsudky a dělá desky takové, jak to cítí. Že leckdy nejsou úplně nejlepší je jedna věc, že jsou proklatě upřímné je věc druhá. ..
Dlouhá léta se soudilo, že odchod zpěváka Boba Jamese v poslední den roku 1976 byl pro Montrose definitivní ránou a kapela byla považována za nenávratně pohřbenou. Ronnie Montrose sběhl nejprve k sólové tvorbě a vytvořil album "Open Fire" ve stylu jazz - fusion, aby na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let přivedl k životu hard rockovou formaci Gamma, s níž natočil tři slušná alba a v níž se objevili i jbývalí spoluhráči z časů Montrose kromě zpěváků Boba Jamese a Sammyho Hagara, který už měl slušně rozjetou sólovou kariéru, ..
Přestože Billymu Morrisonovi je už pětapadesát let, dlouhou kariéru za sebou nemá, ačkoliv o sobě poslední dobou dává vědět čím dál hlasitěji. Nejen tím, že je členem doprovodné kapely Billyho idola, ve které spolu s legendárním Stevem Stevensem vytvořil kytarovou dvojici, po které Idol léta marně prahl, ale také tím, že na svou první, právě vydávanou sólovku „The Morrison Project“ přilákal v roli speciálního hosta Ozzyho Osbournea, a to ve chvíli, kdy se soudilo, že Madmanova kariéra je na konci. Ozzy přišel, ..
Že Motörhead existují a vydávají desky se v době po roce 2000 bralo jako samozřejmost. Lemmy dosáhl takřka důchodového věku, pohodlně uveleben na štamgastské stoličce v Rainbow Bar & Grill vypadal spokojeně a začínajícím zdravotním neduhům nepřikládal žádnou větší váhu. Když je člověku šedesát a ráno vstává, už jej prostě bolí ledacos. Chuť do nové tvorby ale stále byla velká, ačkoliv inspirační zdroje byly staré jak rock n`roll a už nebylo moc kudy se vydat, aby mohl fanouškům nabídnout něco nového, vzrušujícího a jiného než dosud. ..
Attacker z New Jersey patří mezi kapely, jejichž původní členy uchvátili Judas Priest při průlomu do Ameriky s albem „Screaming For Vengeance“, a vše korunoval nástup thrash metalu, jehož dravost a rychlost kapela přijala za svou. Z toho se Attacker, ač v nich zbyl jediný původní člen, bubeník Michael Sabatini, těží dodnes, a z bodu, v němž došlo ke srážce klasického heavy metalu s thrashem, odmítá už čtyřicet let pohnout. Na debutové desce „Battle At Helm`s Deep“ to fungovalo znamenitě a tenhle počin je citován jako výborná ukázka..
Nejvíce to v tisku slízl zpěvák Bob James, ale na pranýři byla de facto celá kapela, které byla vyčítána deska „Warner Bros. Presents Montrose!“ jako dílo, které nemůže dosáhnout kvality předchozích alb, jež zpíval Sammy Hagar. Hagarův expresivní vokál byl ve spojení s dráždivou a energickou hrou Ronnieho Montrose jedinečný, ale Bob James dokázal, že je slušným vokalistou. Nedosahoval Hagarovy kvality ani jeho jevištní prezentace, ale i přes nepřízeň kritiky vzala řada fanoušků kapelu po rozkolu původní sestavy na milost. ..
Čas utekl jako voda a Pearl Jam jsou bráni jako jedna ze zasloužilých kapel, kteá žije víceméně jen z podstaty věci. Stáli na vrcholu hnutí grunge, které možná bylo poslední skutečnou revolucí v hudbě, ale jako jediní měli dostatek rozumu, aby jej přežili. Z velké seattleské čtyřky byli nejobyčejnější partou, ale měli na kontě debutovou bombu „Ten“, která jim zaručila nesmrtelnost. A když si vezmete, že na ní navázali skvělými deskami „Vs“ a „Vitalogy“, byl to start jako hrom. Pak už nepřišel žádný okamžik, který by vedl k jejich zbožštění. ..
Skotští Gun už dávno nejsou takové hvězdy, jako tomu bylo v devadesátých letech, kdy album „Swagger“ zabodovalo zejména na britských ostrovech a skotská parta se trefila do nálady posluchačstva. Dokázala zkombinovat poctivý hard rockový fundament, glam metalové pozlátko a zdatně zareagovala i na grungeovou vlnu alternativnějším přístupem, čímž tvořila jakési pokračování končící naděje britské scény Little Angels. Fanoušky uchvátili natolik, že když vydali album „0141 632 6326“, řada z nich toto číslo vytáčela v touze pohovořit s muzikanty. ..
To, že kapela sklouzne po bezmála třiceti letech existence do rutiny, je naprosto běžná věc a nelze to vyčítat ani tak specifickému spolku jako byli Motörhead. I na ně by se dal aplikovat citát Anguse Younga z AC/DC o tom, že každý rok točí stejné album, jen s jiným obalem, protože tyto kapely jsou v rockové historii ojedinělým úkazem, jak lze přežívat desetiletí jen s minimem jakýchkoliv změn nebo pokroku. To si nutně muselo vybírat daň v podobě slabší alb. Na jejich vlnu Motörhead najeli v druhé polovině devadesátých let, ..
Když na minulém turné k albu „Down The Road Wherever“ Mark Knopfler oznámil, že je na konci kariéry a na žádné další turné nevyrazí, fanouškům zatrnulo. Sedmdesátku fenomenální kytarista dávno překročil, s Dire Straits dosáhl všeho možného i nemožného, a uplatnil se i jako sólový umělec, takže už ani nemá co dokazovat. Jak koncerty pokračovaly, Knopfler začal své výroky mírnit, až prohlásil, že turné miluje a že přece nebude nezaměstnaný. ..
Už toho není mnoho, co zbylo po mohutné punkové horečce, jež přišla v druhé polovině a přepsala všechny platné pořádky v rockové hudbě. Z těch, kteří byli bráni za hlavní lídry stylu do dnešních dnů přežili pouze The Damned, kteří však už nehrají punk tehdejšího střihu a stylizace do role gotických důchodců svědčí o absolutně něčem jiném než o punkové revoltě. Naštěstí je zde pár kapel, které dobu, kdy se ukazoval prostředníček na portréty královny, veřejně se plivalo, šťouralo se v nose a sichrhajska byl nejběžnější módní doplněk, ..
Sammy Hagar zmizel ze sestavy Montrose v únoru 1975 a Ronniemu Montroseovi spadl kámen ze srdce, protože najednou byl v kapele jediným vůdcem, ačkoliv si neuvědomoval, že na Hagarových vokálních dovednostech, jeho hlasu a přirozeném frontmanství stála velká část úspěchu kapely. Ten nebyl nijak omračující, ale v Kalifornii patřili Montrose mezi zavedené pojmy, mohli se chlubit smlouvou s velkým vydavatelstvím a drobným žebříčkovým úspěchem ..
Před třemi lety, v době vydání debutového EP „It`s Their World“, to vypadalo, že Leviathan Project je jen černá ovce bývalého kytaristy Britny Fox Tommyho Krashe, producenta Matta Narda a někdejšího sidemana Chucka Schuldinera z období deathovského alba „Symbolic“, Bobbyho Koelbleho. Nahrávku nazpíval bývalý zpěvák Judas Priest Tim „Ripper“ Owens, který nejevil o trvalé členství valný zájem a vypadalo to, že projekt nebude mít dlouho trvání. Stylová roztříštěnost (kapela hrála na jednu stranu zmetalizovaný hard rock,..
O tom, že Blue Öyster Cult patří mezi obrovské rockové legendy, ačkoliv jejich půvab českým fanouškům povětšinou unikal, se není třeba bavit. Faktem ale je, že kapela měla vždycky trochu rozkolísanou diskografii a po výživných sedmdesátých letech, kdy pálila jednu skvělou nahrávku za druhou, jí v osmdesátých letech došel dech a v dalších desetiletkách se s novou hudbou hlásila spíše sporadicky. Svědčí o tom díla „Agents Of Fortune“ „Secret Treaties“ či „Spectres“, která Blue Öyster Cult v diskografii doplnila nepoměrně horšími alby ..
Právě teď je pravý čas, který ukáže, jestli The Libertines byly protežovanou kapelou právem nebo za to mohla jen dětsky nevinná tvářička Petea Dohertyho a jeho aféry s top modelkou Kate Moss. V jejich stínu vycházely všechny dosavadní desky, a palcové bulvární titulky a fotky obou milenců, rvoucích si nosu kokain, vrhaly hudbu až na druhé, třetí či bůhvíkolikáté místo. Ještě v roce 2015, kdy vyšla poslední nahrávka „Anthem For The Doomed Youth“ a Pete s Kate dávno nechodil,..
Oslavy čtvrt století trvání kapely, které v roce 2000 Motörhead svedly dohromady s původním kytaristou Eddiem Clarkem, jenž s kapelou a dalšími hosty (Brian May, Doro Pesch, zpěvák Ugly Kid Joe Whitfield Crane) vystoupil v londýnském Brixton Academy, měly velký vliv. Ne kvůli tomu, že si Motörhead po skoro dvaceti letech znovu zahráli s Clarkem, ne proto, že si Lemmy nutně musel přiznat svůj věk, ale z toho důvodu, že si uvědomili, že poslední deska „We Are Motörhead“ byla co se týče tvrdosti asi nejzazší mez, za kterou kapela nechtěla jít...
Nová vlna nové vlny, to je dnešní tradiční metal, který se snaží přiblížit hodnoty metalové hudby osmdesátých let mladým posluchačům. Trochu pozbývá relativity, když tu stále máme Iron Maiden, Judas Priest, Saxon, Diamond Head, Mercyful Fate, kteří koncertují a zároveň tvoří nové desky, ale každá generace holt chce své idoly. Zástupci dnešní vlny tradičního heavy metalu nikdy nemohou dorůst ani poloviny velikosti svých předobrazů, ale dají se mezi nimi najít kapely, které ač jsou nepůvodní, mají slušné vyjadřovací schopnosti,..
Pro kapelu byl neúspěch debutového alba šok. Montrose dobře věděli, jak třaskavý materiál mají v rukou, jak je jejich hudba nadčasová a nezájem posluchačů jim přivodil nejednu bezesnou noc. Situaci nevydržel basista Bill Church, který oznámil na začátku roku 1973 odchod. Ze scény nezmizel, jeho chvíle měla ještě přijít, ale po obrovském zklamání s Montrose si na chvíli dal oddych. Nahradil jej v té době zcela neznámý basista a klávesista Alan Fitzerald (řadu let pak působil jako koncertní klávesista u Van Halen),..
Odejít z hudební branže včas, to je umění, které nezvládá jen tak někdo. Když se rozhlédneme, vidíme nekončící zástup kapel, které správný moment propásly a jsou v nejlepším případě jen odleskem někdejší slávy, živořící na okraji zájmu, v horším případě trapnou imitací dávné síly. Jak to vypadá, tento stav kanadským Sum 41 nehrozí, přestože největší komerční úspěch si kapela odbyla, když vytěžila neopunkovou studnici na třiadvacet let starém debutu „All Killer No Filler“. Naštěstí nezůstala jen u něj ..
Z kariéry Motörhead se pomalu začala stávat rutina. Personální situace se uklidnila natolik, že se dalo mluvit o neměnném stavu a v Mikkeyem Dee a Philu Campbellovi konečně Lemmy našel nejvěrnější a nejspolehlivější parťáky, po hráčské stránce se Campbell zcela vyrovnával legendárnímu „Fast“ Eddiemu Clarkovi a Mikkey Dee byl bez přehánění nejlepší bubeník, jakého kdy Motörhead měli. Začal se psát rok 2000, v němž kapela oslavila čtvrt století na scéně a Lemmy jako zasloužilý pětapadesátník začal působit jako mentor pro řadu kapel, které naslouchaly jeho otcovským radám, ..
I když se kapela Creed, dávná hvězda post-grunge konce devadesátých let, znovu vrátila, aby zjistila, že její doba minula, zpěvák Scott Stapp se sólové kariéry vzdát nehodlá. Creed už pro nikoho nejsou prioritou, ostatní členové spolu působí v hard rockových Alter Bridge a Stapp po ukončení spolupráce s Art Of Anarchy je pravděpodobně spokojený tam, kde je teď. Je mnohem vyrovnanější, než když jej díky prvním třem albům Creed semlela mašinérie showbyznysu a jen fotka syna jej na poslední chvíli zachránila od toho, ..
Léta opakované tvrzení, že kolébkou hard rocku a heavy metalu je Velká Británie je jistě pravdivé, protože na britských ostrovech vznikly nejzásadnější stylové věci, ovšem pozadu nechtěla zůstat ani Amerika. Měla Jimiho Hendrixe (ačkoliv svůj fenomenální styl vynalezl právě ve Velké Británii), měla Steppenwolf a následně i Blue Öyster Cult, čímž podnítila hard rockovou obrodu přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Mezi další jména, zdánlivě mezi pouhé dělníky stylu, se řadí kapela Montrose, která je o mnoho důležitější,..
Dnešní scéna je natolik členitá a rozmělněná, že se nedalo čekat, že by projekt Social Disorder upoutal pozornost celého rockového světa, přestože v jeho sestavě působí několik legend, které sdružuje švédský kytarista Anders „LA“ Rönnblom. Covidová doba nečinnosti ale přece jen debutové desce „Love 2 Be Hated“ dopřála poslech tolika posluchačům, aby kapela mohla fungovat dále a připravit album „Time To Rise“. Na něm je cítit Rönnblomova snaha o to, aby se Social Disorder stali plnohodnotnou kapelou, ..
Ačkoliv se Mike Tramp loni pokusil vykřesat jiskřičku ze zašlé slávy kapely White Lion a předložil album „Songs Of White Lion“, za které to nepěkně slízl, stále je tu sólová kariéra, která dokázala situaci už jednou zachránit. Tramp s myšlenkou vytěžení zbytečků po hostině osmdesátých let nekoketoval poprvé a když si odmyslíme jediný smysluplnější návrat ke značce White Lion z roku 2007, z čehož vznikla podařená deska „Return Of The Pride“, ve všech ostatních případech se jednalo jen o bezostyšné tahání peněz z kapes ..
„Overnight Sensation“ znamenalo pro Motörhead novou vlnu popularity, v kterou kapela po zmatečném a nešťastném období alb „Bastards“ a „Sacrifice“ už nedoufala. Lemmy v té době znovu navázal spolupráci s Ozzym Osbournem, aby napsal pro jeho bestseller „Ozzmosis“ text k singlovému trháku „See You On The Other Side“, čímž se dostal více na oči veřejnosti. Důležité bylo, že se Motörhead poprvé za svou kariéru vypravili do Ruska, kde přičichli k docela jinému světu, než na který byli dosud zvyklí. ..
Vlna zájmu, která se zvedla kolem před pěti lety na trh uvedené superskupiny Vltimas, měla své opodstatnění. Síla jména Davida Vincenta, někdejšího (a pro leckoho jediného možného) frontmana kultovních Morbid Angel, je v kruzích deathmetalové smetánky stále omračující a když k tomu přidáte norského kytaristu Runeho Eriksena vulgo Blasphemera, nástupce ultralegednárního Euronyma u Mayhem, dostanete kapelu, která minimálně žánrové fanoušky musí uchvátit. Naděje, jaké se do tohoto spojení vkládaly, ..
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byla v táboře Pink Floyd dobrá nálada. Skončily soudní tahanice s Rogerem Watersem, který se uklidnil poté, co mohl předvést fenomenální „The Wall“ jako soundtrack k pádu Berlínské zdi, čímž jeho dílo dostalo zcela jiný rozměr, a o dění v Pink Floyd ztratil zájem. Důležité bylo, že ukončení právních tahanic uvolnilo prostor pro návrat Ricka Wrighta, jehož Waters de facto vykousal v době příprav „The Wall“ a klávesista s ním ostré spory vzdal po turné k desce. ..
To, že zpěvák James Durbin kdysi zazářil v soutěži podobné tuzemské SuperStar, nemá už žádný význam, kromě toho, že takový start kariéry je už příznačný a se zdravým vývojem rockového zpěváka nemá vůbec nic společného. Durbinovi se za něj už nenadává jako v době, kdy nastoupil k legendárním Quiet Riot, s nimiž stvořil jedno velmi průměrné a jedno dobré album, ale díru do světa s nimi neudělal. Možná něco podobného čekal a když se to nestalo, zmizel ze sestavy dřív,..
Docela nečekaný comeback zažili tihle milovníci těžkého boogie, jižanského rocku, country, stonesovské zhýralosti a těžkých zeppelinovských riffů. A ještě nečekanější je, že patnáct let od poslední řadovky vydávají další album. Bratři Chris a Rich Robinsonovi zakopali válečnou sekyru o pár let dříve, ale pořád se tak nějak počítalo s tím, že The Black Crowes budou už jen ždímat důvěrně známou nostalgii, objíždět turné se starými hity a mlýnek na peníze obou sourozenců podpoří najatí muzikanti, kteří s pravou podstatou kapely nemají nic společného. ..
Würzel byl pryč a Lemmy se začal zaobírat otázkou, kdo nahradí kytaristu, jenž v řadách Motörhead strávil jedenáct let. Padala různá jména, pravděpodobně vážným kandidátem byl Joey Allen, který krátce předtím opustil Warrant, ovšem než k domluvě stačilo dojít, Allen na deset let opustil hudební scénu, aby se věnoval práci v softwareové firmě. „Phil Campbell přišel a řekl, ať nikoho nehledáme, že to zvládne sám. Moc jsem tomu nevěřil. Ne, že by Phil byl špatný kytarista, ale Motörhead potřebovali i showmana a to Phil nebyl,“ vysvětloval Lemmy,..
Když se před čtyřmi lety s albem „Fracmont“ vrátila švýcarská formace Messiah, která pomáhala v osmdesátých letech a na začátku těch devadesátých formovat thrash /deathový underground, měli fanoušci velký důvod k radosti. Nejen z návratu legendy, což samo o sobě nic neznamenalo, ale zejména z toho, že materiál na comebackovém albu byl dobrý a v ničem si nezadal s klasickým albem „Choir Of Horrors“. Než kapela stihla svou současnou pověst potvrdit dalším dílem, které by legitimnost návratu dokonalo, ..
Pink Floyd byli v roce 1985 oficiálně prohlášeni za mrtvou kapelu, neboť Roger Waters vystoupil v tisku s prohlášením, které podtrhlo stav věci a naplno řeklo to, co každý dávno věděl. Waters měl na světě sólový debut „The Pors And Cons Of Hitch Hiking“, David Gilmour přihodil druhou sólovku, hardrockově laděnou „About Face“, a Nick Mason se realizoval prostřednictvím spolupráce s kytaristou Rickem Fennem na albu „Profiles“. Proto nebylo nic tak vzdáleného jako spolupráce pod hlavičkou Pink Floyd. ..
Když se řekne Zakk Sabbath, nikdo nemusí pochybovat, oč jde. Pro někoho bohapustý revival, kterým si Ozzyho dvorní kytarista přivydělává nějaký dolárek tím, že parazituje na dávné tvorbě svého chlebodárce, pro jiného smysluplný projekt, který převádí starý odkaz původních Black Sabbath do současnosti a moderním, hutným zvukem ukazuje, jak nadčasovou hudbu tahle kapela tvořila. Ať už se přikláníte na jednu či druhou stranu, pravda bude někde uprostřed. Pokud budete Zakk Sabbath brát jako revival, po stránce instrumentální i pěvecké je nutné říct, ..
I když se na angažmá Davida Reece u Accept na konci osmdesátých let nahlíží jako na nepříliš šťastnou epizodu v kariéře německé legendy, pro zpěváka se jednalo o životní výhru. Společné album „Eat The Heat“ dobová kritika sice nemilosrdně strhala, ale řada fanoušků jej postupem let vzala na milost a deska není zcela zapomenuta. Tento fakt je pro Reece důležitý i pětatřicet let poté, co „Eat The Heat“ vyšla, protože v současných promo materiálech je uváděn stále jako bývalý zpěvák Accept. Je to trochu nespravedlivé, neboť první album ..
Comeback Lionheart je delší, než se předpokládalo a je i mnohem obsáhlejší, než byla původní epizoda první poloviny osmdesátých let, kdy vyšlo debutové a na dlouhou dobu jediné album „Hot Tonight“. Otázka je, zda je druhá etapa existence kapely, v jejímž čele celou dobu stoji bývalý kytarista Iron Maiden Dennis Stratton, přínosnější. „Hot Tonight“ znamenalo v osmdesátých letech zklamání, neboť obsahovalo úplně jinou hudbu, než fanoušci čekali. Iron Maiden byli v roce 1984, kdy deska vyšla, na vrcholu sil, a od jejich bývalého kytaristy se čekala odpověď..
I když je deska „Bastards“ považována za jeden z vrcholů Motörhead v post-aceofspadesovské éře, pro kapelu její doba nepředstavovala bůhvíjak skvělé časy. Anabáze s obskurním vydavatelství ZYX Records, které pro desku nehnulo ani prstem a může za to, že album je jedno z mála z katalogu kapely, které není běžně k dostání na fyzických nosičích, Lemmyho nezlomila, ačkoliv jistou stopu na kapele zanechala. Byla polovina devadesátých let a metalová hudba se pomalu začala probouzet z kocoviny první poloviny dekády. ..
Je skoro až neuvěřitelné, že The Obsessed za dva roky oslaví padesát let od založení a přitom se stali legendou jen pro hrstku lidí, kteří si libují ve specifickém heavy/stoner rocku, v němž je místo jak pro hardrockový základ sedmdesátých let, tak pro bluesové napětí i metalovou tvrdost. Frontman Scott „Wino“ Weinrich je dlouhá léta symbolem tohoto minoritního žánru, který jako kdyby chtěl oslavovat explozi a rozmach hard rocku v sedmdesátých letech, stejně jako chce působit nadčasově ..
Přestože byl dopad „The Wall“ prakticky totožný jako u „The Dark Side Of The Moon“ situace uvnitř kapely nebyla ani náhodou tak růžová jako v roce 1973. Mezi Rogerem Watersem a zbytkem hudebníků vyrůstala pomyslná zeď. Waters, vědom si své kompoziční výjimečnosti, začal uzurpovat značku Pink Floyd pro sebe a mezi název kapely a své jméno začal klást rovnítko. Zbylí muzikanti měli pocit méněcennosti, když je agilní basista definitivně odstavil do skladatelského procesu..
Je to neuvěřitelné, jaký kus norští Borknagar ušli za třicet let kariéry a těžko by dnes někdo řekl, že to byla black metalová kapela, která vzešla ze stejného podhoubí jako nechvalně známé norské party, jež se zapříčínily o celosvětový boom stylu, který vycházel z děsivých událostí ohně a krve. V tom Borknagar prsty nikdy neměli, ale fascinace těmito událostmi byla u nich zřetelná taky. Pocházeli ze stejného města jako Varg Vikernes, z Bergenu, takže spojitost v jejich začátcích byla jasná. Ale všechno, co se stalo v devadesátých letech,..
I když to v dávné minulosti vypadalo, že Ace Frehley nepřežije slavné dny Kiss, neboť se jako prvotřídní ochmelka více válel po zemi, než aby stál na pódiu, opak se ukázal být pravdou. Frehley nejenže Kiss přežil, dokázal se postavit na vlastní nohy, léta vést sólovou kariéru, aby nakonec zůstal jediným činným muzikantem z původní sestavy newyorské legendy. Jeho spoluhráči Paul Stanley a Gene Simmons nadobro vstoupili do polosvěta avatarů a Ace Frehley je zpět s novou sólovkou...
„Vyhazov od Sony mě nijak netrápil. Člověk musí pořád kráčet dál a ono se všechno vyřeší,“ řekl Lemmy k rozkolu s vydavatelskou firmou, ke kterému došlo v době, kdy byla pravidla v rockové hudbě přepisována. Motörhead byli léta kapelou pro omezený okruh fanoušků (o to však kultovnější…), které velký svět nikdy nebyl souzen. A neboť byli v minulosti zoceleni ranami osudu, nemohla je taková věc vykolejit. Zadostiučiněním bylo uznání od největších kapel doby, Metallicy a Guns N`Roses, které je jako hosty pozvaly na koncerty..
Není to zas tak dávno, co se basista Jeff Pilson v souvislosti s vydáním posledního alba jeho nejslavnější štace, kapely Dokken, vyjádřil, že by ještě jednou chtěl udělat opravdovou desku Dokken, ale že k tomu už pravděpodobně nedojde. Tehdy to působilo jako povzdech nad zklamáním, které mu „Heaven Comes Down“ přivodilo, či stesk po starých časech. Jeff je nejen dobrý basista, ale i všemi mastmi mazaný obchodník a jeho vyjádření spíše působí jako příprava na promoakce projektu..
Přestože se o to Judas Priest vehementně snaží, čas se zastavit nedá. Ačkoliv hlas Roba Halforda popírá všechny přírodní zákonitosti, neduhy stáří už ze hry prakticky vyřadili dalšího člena klasické sestavy, kytaristu Glenna Tiptona. Všemu navzdory a vzhledem k faktu, že od doby založení původních Judas Priest (u něhož ze současných členů byl jen basista Ian Hill) letos uplyne pětapadesát let a od vydání debutu „Rocka Rolla“ půl století, by se asi nenašel příhodnější termín, kdy vydat nové řadové album. Poslední? Bůhví… Možná Judas Priest budou následovat příkladu The Rolling Stones..
I když se na konci osmdesátých uváděla floydovská „The Wall“ skoro jako soundtrack ke změnám ve střední a východní Evropě a zejména k bourání Berlínské zdi, její koncept s budoucími politickými událostmi vůbec nic společného. O deset let dříve se nemohlo nic tušit o pádu komunistického bloku, slovo "The Wall" symbolizovalo příběh Rogerta Waters o izolaci člověka od lidí kolem. Ten nebyl smyšlený, zakládal se na stavu, do kterého se dostali sami Pink Floyd a z nich nejvíce Waters. ..
V tom, že že Honeymoon Suite letos oslaví čtyřicet let od vydání debutu, možná hrálo roli, že kapela kývla na nabídku společnosti Frontiers Music k natočení nové desky. Zda comebackové, to se teprve ukáže, ale jak to vypadá z prohlášení firmy i kapely a naplánovaných koncertů, patří Kanaďané z města Niagara Falls znovu k živým kapelám. Zda budou v roce 2024 působit relevantně, když jsou silně spojeni s osmdesátými lety, je otázka, na kterou ani novinka „Alive“ zcela jednoznačně neodpovídá. ..
Album „1916“ dostalo Motörhead do situace, kterou kapela neznala. Králové věčného outsiderství a svérázného přístupu jak k hudbě, tak k životu, se nestačili divit, když deska byla jmenována na žánrovou cenu Grammy, což se předtím zdálo být absolutně nepředstavitelné. Přestože kapele cenu vyfoukla Metallica s „černým“ albem, byla to věc, která pro Motörhead znamenala první skutečný dotyk světa celebrit. Lemmy si zahostoval na slavném albu „No More Tears“ od Ozzyho Osbournea, kam přispěl textem ke slavné baladě „Mama I`m Coming Home“..
Snadno by se dalo říct, že Bruce Dickinson žil v posledních letech pouze z podstaty a přitom by to bylo vůči čipernému Britovi krajně nespravedlivé. Když ohlédneme od toho, že se musel poprat s rakovinou, z čehož vyšel jako vítěz, je pravdou, že poslední alba Iron Maiden jsou tvořena už spíše ze setrvačnosti a pod pevnou rukou kapelníka Stevea Harrise se zakazují jakékoliv nové postupy, takže se z kdysi energické a nápady sršící kapely stal líný moloch. Může udivovat svou velikostí, ale kdejaký mladý dravec mu je schopen zasadit silnou ránu...
Pro pamětníky zlaté éry tuzemského heavy metalu a hard rocku se jedná o jednu z událostí letošního jara. Ostravská kapela Citron vyrazila na turné Síla návratů, které je symbolickým comebackem pro tři poslední žijící členy, kteří tvář kapely určovali v osmdesátých letech a natočili první skutečné heavymetalové tuzemské album "Radegast". Na jednom pódiu se sešli zpěvák Ladislav Křížek, kytarista Jaroslav Bartoň a basista Václav Vlasák. Tato sestava, doplněná o členy současného Citronu a hostující zpěvačku Tanju,..
V době mezi deskami „Wish You Were Here“ a „Animals“ se u Pink Floyd začal lámat chleba. Ačkoliv si to členové kapely neuvědomovali, zahleděni do vlastního úspěchu, byl to začátek konce. Jestliže v období do „Obscured By Clouds“ táhla kapela za jeden provaz a snažila se docílit největšího úspěchu s experimentátorskými choutkami, zabalenými do psychedelicko-progresivního obalu, v časech „The Dark Side Of The Moon“ a „Wish You Were Here“ zažila kolosální úspěch, takže neměla moc času přemýšlet nad budoucností a žila přítomností...
Natočit první sólovku ve dvaasedmdesáti letech, po životě v nejskandálnější kapele světa a zkoušený tolika nemocemi, to chce už pořádný kus odvahy. Mick Mars o sobě tvrdí, že nikdy žádný srab nebyl, a to je důvod, proč přežil letité ústrky tří kreténských spoluhráčů z Mötley Crüe, kteří se mu za čtyřicet let práce odvděčili vyhazovem. Ovšem co mohl od Sixxe, Neila a Leeho čekat jiného, když se jej chtěli zbavit v době největší slávy jen proto, že s nimi nechodil chlastat do Rainbow, Cathousu nebo Whisky..
Na Infected Rain jsme si zvykli nahlížet jako na novou kapelu, ovšem věc se má tak, že moldavská parta už oslavila patnáctileté výročí a za tu dobu se dokázala vydrápat z klubů v Kišiněvu a okolí na pódia největších evropských festivalů. Přitom dosud nehrála nijak objevnou hudbu a stavěla svou slávu zejména na atraktivním vzhledu zpěvačky Lenny Scissorhands, která dokázala upoutat nejen svým tetováním a hustými dredy, ale i zpěvem, jenž snese nejpřísnější metalcorová pravidla. ..
Lemmy na konci osmdesátých let bydlel v Kalifornii, kde se uhnízdil přímo v epicentru veškerého rockového dění světa, na Sunset Boulevardu. Zbytek Motörhead zůstával ve Velké Británii, což zpočátku přinášelo problémy v komunikaci. Kytarista Phil Campbell v té době nezažíval nejlepší časy a když se kapela v roce 1989 sešla k evropskému turné, oznámil, že končí. „Nejsem si jistý, co se s ním v tu dobu dělo, Zdálo se, jako kdyby se nervově hroutil,“ vzpomínal na Campbellovy problémy Kilmister...
Deen Castronovo si zakládá na tom, že je čistý a že léta, kdy přizabil svou ženu a ládoval do sebe kokain horem dolem, jsou pryč. V době nejhorších výčitek nad zničeným životem mu projekt Revolution Saints pomohl jako katalyzátor, protože z domovských Journey vylétl jako namydlený blesk a proto mu zůstává věrný, i když jej Neal Schon a jeho parta vzali znovu na milost. Revolution Saints se nutně stali bočním projektem, protože i basista Jeff Pilson (ex-Dokken), a Joel Hoekstra (Whitesnake)..
Úspěch „The Dark Side Of The Moon“ byl nečekaný a o to drtivější. Z členů kapely udělal celebrity a milionáře, kteří se začali oddávat hýřivému životu, nakoupili velké domy na britském venkově (Waters, Wright, Gilmour), či se stali sběrateli luxusních aut (Mason). Proto se turné k desce neslo ve znamení davového šílenství, ačkoliv Pink Floyd nikdy nezažili nekonečné davy pištících fanynek, jak tomu bylo v období Beatlemánie, jejich hudba se stěží dala zařadit do popového či pop-rockového ranku. ..
„Běž do prdele, máš padáka,“ uslyšel od Lemmyho bubeník Pete Gill, který se v Motörhead nakonec jen na jedinou desku a protože v Saxon byl na jeho místě pevně usazen Nigel Glockler, nezbylo mu nic jiného, než se připojit k odpadlíkům ze Son Of A Bitch. Pro Motörhead nastala doba shánění bubeníka. Bylo to mnohem jednodušší, než se zdálo ve chvíli, kdy vyhazovali Gilla. „Zjistili jsme, že se Phil chce vrátit. Tehdy jsme to brali jako dobrý nápad, z dnešního pohledu si myslím, že to byla chyba,“ uvedl Lemmy. ..
Sven Gali před sebou mohli mít hvězdnou kariéru i přesto, že startovali v době největšího rozmachu grunge. Jejich debut, ač trochu opisoval od Skid Row, byl skutečná bomba, které si všimlo i MTV a Kanada na rockové mapě najednou nebyla Rush a Bryan Adams. Ovšem všechna sláva, polní tráva a Sven Gali se hřáli na výsluní jen pomyslných patnáct minut, protože na kvality debutu nikdy nevázat nedokázali. Měli k tomu příležitostí pomálu, protože všeobecný nezájem o alternativní ..
Psát o „The Dark Side Of The Moon“ je jako vyprávět příběh možná největšího alba všech dob. Alba, kterého se prodalo padesát milionů kopií a je druhou nejprodávanější deskou všech dob po bestselleru Michaela Jacksona „Thriller“. Alba, které z Pink Floyd udělalo hvězdu první kategorie a jednu z nejslavnějších kapel hudební historie. Alba, na němž konečně evoluce kapely vygradovala v hvězdnou kolekci, která kromě nezbytné progresivity, jež odkazovala ke starším dílům, ..
Třetí deska, třetí zpěvák. Vypadá to, že Art Of Anarchy nemají na frontmany zrovna štěstí, protože poté, co u nich skončil (a posléze zemřel) Scotrt Weiland, jenž po sobě zanechal debutovou desku, nevyšla ani epizoda se Scottem Stappem (ex-Creed). Ta vygenerovala rovněž jedno kvalitativně stejně dobré album „The Madness“, ale vše skončilo žalobou kapely na Stappa, jenž údajně koncertní i promo činnost začal sabotovat, přestože si dopředu nechal vyplatit dvě stě tisíc dolarů...
Na konci roku 1983 Lemmy zůstal v Motörhead sám. Poté, co kvůli saténovým trenkám a červenému ježku vyhodil Briana Robertsona a odešel i věčně namazaný bubeník Phil Taylor, který po vzoru Eddieho Clarkea chtěl hrát sofistikovanější hudbu, což mu ale zoufale nešlo, byl Lemmy na rozcestí. Mohl to s Motörhead zabalit a věnovat se třeba projektu s Girlschool, s nímž slavil úspěch, nebo mohl spolupracovat s Wendy O Williams, ale on se rozhodl jinak. Přestože u vydavatelské společnosti Bronze byly dny jeho kapely sečteny,..
Přestože formace Lucifer přibrzdila v tempu chrlení desek a mezi „čtyřkou“ a aktuální „pětkou“ leží tři roky, vypadá to, jako kdyby vydávala jednu desku za druhou. Když si však uvědomíme, že jich pět vydala v průběhu devíti lety, není to s nadprodukcí tak horké. Navíc regulérní kapelou je až od druhé desky, kdy se ke zpěvačce Johanně Sadonis přidal frontman hard rockových The Hellacopters a někdejší bubeník deathmetalových průkopníků Entombed Nicke Andersson, který ji nejen pojmul za manželku, ale stal se jakýmsi mentorem souboru. ..
Rok 1972 byl pro Pink Floyd v mnohém přelomový. Nejenže kapela zahrála pro účely natáčení živé nahrávky (zcela bez diváků) v italských Pompejích, slavném městě, které v dobách starého Říma zničil výbuch Vesuvu, ale začala připravovat také nové album. To mělo navazovat na „Meddle“, ovšem s tím rozdílem, že Pink Floyd jej začali tvořit jako dílo, které mělo posílit zejména komerční stránku a posluchačům nabídnout mnohem přístupnější hudbu než dosud. Přípravné práce se táhly a než se začalo nahrávat, ..
Nad deskou Riley´s L.A. Guns visel obrovský otazník, než kapela stihla oznámit její vydání, přišla zpráva o smrti tahouna, bubeníka Stevea Rileyho. V tu chvíli měla jeho verze L.A. Guns na kontě pouze pilotní singl „The Dark Horse“ a žádnou vizi o tom, co bude dál. Riley nejenže byl vůdčí osobností kapely, kterou postavil poté, co v roce 2016 zůstal v L.A. Guns jen on a kytarista Scott Griffin, ale celá kapela (nuceně) nesla před známým názvem jeho jméno, což bylo ještě těžší. ..
Eddie Clarke stihl s Motörhead odehrát pouze dva koncerty amerického turné, vystoupil pouze v Torontu a New Yorku, ovšem kapela podala na obou vystoupeních hrozný výkon, který byl výsledkem frustrace z celé situace. „Pro zbytek turné jsme museli sehnat rychle náhradu a vybrali jsme si Briana Robertsona, který dřív hrával s Thin Lizzy. Technicky byl lepší kytarista než Eddie, ale do Motörhead se vůbec nehodil,“ popsal stav Lemmy. Robertson měl problém s alkoholem a drogami, ..
Je tu nový rok a s ním, jak už bývá zvykem, nová deska Autumn`s Child. Není to překvapující událost, frontman Mikael Erlandsson takto spolehlivě pracuje už přes dvacet let. Za tu dobu si člověk ani neklade otázku, zda to není na úkor kvality, protože Autumn`s Child a předtím i Last Autumn Dream se zabydleli v jistém módu a je jasné, že žádný velký vrchol nezažijí, ale že také nepřijdou s úplným propadákem, protože skladatelské a aranžérské postupy mají natolik zajeté, že vystoupit z nich je prakticky nemožné. Je to naprosto rutinní přístup, kapela seká jednu desku za druhou..
Ačkoliv deska „Atom Heart Mother“ obsahovala obrovsky dlouhou a jen velmi těžce přístupnou titulní suitu, znamenala pro Pink Floyd průlom. Nejen v po komerční stránce, ale po prvních čtyřech albech, na nichž se kapela skrze psychedelický rock (první dvě desky) a avantgardní experimenty („Ummagumma“) ještě hledala, předvedla na „Atom Heart Mother“ zárodek toho, co mělo v budoucnu udělat z Pink Floyd velkou záležitost. Díky úspěchu alba se stračenou na obalu se kapela rozjela po celém světě a její vize začínala být chápána...
Čas se zastavit nedá. Letos v listopadu to bude deset let, co si Wayne Static, ikonický a nezaměnitelný frontman industriálních Static-X, spolu se svou ženou, pornoherečkou Terou Wray, naordinoval koktejl tišících léků, jenž spláchl pořádnou dávkou chlastu, že by to porazilo i koně. Tera přežila (ač pouze o rok, v lednu 2016 spáchala sebevraždu), ovšem Wayne takové štěstí neměl a spolu s ním odešla na věčnost i kapela. Vypadalo to, že definitivně, ale v tomto případě se mýlili všichni, co Static-X považovali za synonymum minulosti. ..
Už se zdálo, že dávná americká legenda Master, která v deathmetalovém velkém třesku stála pouhý krůček za Death, patří minulosti. Její lídr, dlouhá léta na Moravě dlící Paul Speckmann nejenže loni na podzim oslavil šedesátku, ale věnoval se i jiným projektům, takže na Master nezbýval čas. Natáčel desky s Roggou Johanssonem, vrátil se ke Speckmann Project a činný byl i v Cadaveric Poison či Blunt Force Trauma. Ale Master je jeho nejkultovnější kapela, která kdysi patřila ke stylotvorným formacích, takže nechat ji ležet ladem nejde...
„Rok 1981 byl pro Motörhead nejúspěšnějším… Ale tehdy jsme nevyhnutelně začali propadat uspokojení. Všechno, co jsme do té doby udělali, zaznamenalo úspěch, ale deska „Iron Fist“ nebyla důstojným pokračovatelem předchozího alba,“ popsal důvěrně situaci Lemmy Kilmister. Turné k albu „Ace Of Spades“ bylo nejzářivějším obdobím Motörhead, nejenže během něho byl pořízen legendární živák „No Sleep `til Hammersmith“, který se může řadit mezi koncertní klenoty „Made In Japan“ (Deep Purple) či „Live After Death“ (Iron Maiden), ..
Řadit Krucipüsk mezi bigbítové kapely by bylo krajně nezdvořilé, ačkoliv se liberecká parta ráda a často pohybuje ve společnosti Harleje, Alkeholu a dalších, ovšem hudebně s nimi má společného pramálo. A vždycky měla. V českých končinách totiž byla a vlastně i je tak trochu fenoménem, protože hudbu inspirovanou skejťáckou kulturou a kapelami jako Suicidal Tendencies tady nikdo moc nehrál, takže Krucipüsk v devadesátých letech vyplnil díru na trhu. Udělal to skvěle a alba od debutu „Ratata“ až po kultovní „Druide!“ byla velká jízda, ..
Vypadá to až neuvěřitelně, ale letos uplyne dvacet let od chvíle, co Green Day vydali zásadní album „American Idiot“ a rázem byli větší i než v dobách průlomu s deskou „Dookie“. Že by ho Green Day chtěli zažít znovu je věc zcela jasná, ačkoliv mnohem hůře proveditelná. Vždyť se podívejme na to, jak vypadalo dvacet let, kdy se jim ani jedinkrát nepodařilo vystoupit ze stínu slavné desky. „21st Century Breakdown“, přímého následovníka „American Idiot“, doslova zabila snaha o zopakování úspěšného vzorce za každou cenu, ..
Pink Floyd byli na přelomu šedesátých a sedmdesátých let neuvěřitelně plodní a za tři roky vydali čtyři alba, jejichž úroveň sice šla dolů, ale kapela se dostávala čím dál více do povědomí veřejnosti. Poslední „Ummagumma“ i přes naprosto nekomerční a vlastně neposlouchatelný charakter jejich pozici zase upevnila. Jak byla kapela rozjetá, využila nabídku na tvorbu filmové hudby pro snímek Zabriskie Point, na němž už nebyla jediným tahounem soundtracku, ale objevila se po boku kapel Grateful Dead, The Rolling Stones nebo Jerryho Garcii...
Že Saxon vydává čtyřiadvacátou řadovou desku, je spíše konstatování než nadšené zvolání. I když kapela rozvířila loni poněkud stojaté vody prohlášením, že se novým členem stává předák neméně legendárních Diamond Head Brian Tatler, je v zásadě všechno při starém a vydání alba „Hell, Fire And Damnation“ je jen rutinní záležitostí. Saxon je jistota, která si hraje na svém písečku a je jí úplně jedno, co se děje kolem ní. Proto ani Tatlerův příchod nijak zvlášť chod věcí nemůže narušit, zejména proto, že si kapela libovala, jak k ní slovutný ..
Přestože je deska „Bomber“ vnímána jako o něco slabší sourozenec předchozí „Overkill“, ve své době potvrdila, že Motörhead jsou na rychlém vzestupu. Kapela brzy po vydání obdržela stříbrnou desku, což odpovídalo dvěstěpadesáti tisícům prodaných kusů, a to bylo něco, na co Lemmy a jeho dva kumpáni v době, kdy byli považováni za všeobecné outsidery, ani nepomysleli. Ne, že by se jejich finanční situace zlepšila, pořád byli chudí jako kostelní myši, protože peníze, o které je neobrala vydavatelská společnost,..
Tak nakonec ten loňský rok nebyl tak slabý, jak se v jeho průběhu mohlo zdát. Spíše naopak připravil řadu zajímavých desek, několik comebacků, které potěšily i překvapily a také několik zajímavých kooperací. Sice pokračoval v trochu neutěšeném trendu pro rockovou hudbu, která je stále vytlačována z hlavních médií a mainstreamových stanic, ale to je věc, na kterou si člověk už zvykl. Důležité je, že vyšla řada desek, které jsou rozhodně podařené a které se všechny nepovedlo ani do dvacítky nejlepších nacpat. ..
I když na konci šedesátých let platili Pink Floyd za zajímavou psychedelickou kapelu, o velké slávě nemohla být řeč. Kapela proto nebyla svazována žádnými konvencemi a prakticky nečelila žádnému tlaku vydavatelské firmy, která se smířila s tím, že kapela bude vždy vydělávat jen omezené množství peněz, protože prodejnost desek se vždy zastaví nejvýše na sto tisících, což byl pro Pink Floyd obrovský úspěch. Deviza kapely spočívala v živých vystoupeních, při kterých mohla naplno ukázat svou sílu,..
Ačkoliv většina podobných projektů, za kterými stojí italská firma Frontiers Records, za moc nestojí a mívají jepičí život, zde jsou velké předpoklady, že by to mohlo dopadnout o mnoho lépe. Ne kvůli tomu, že kytarovou práci odvádí předák L.A. Guns Tracii Guns, ten je zainteresován u tolika věcí (včetně domovské kapely, zažívající éru umělecké stagnace), že jeho jméno zevšednělo. Ale kvůli tomu, že album obsahuje hlas legendárního Jacka Russella, letitého předáka Great White ..
Na to, že Motörhead byli považováni za totální odpadlíky scény a za tři ztracené existence, které to dotáhnou leda tak do léčebny nebo na krchov, si deska „Overkill“ vedla znamenitě. Pro Lemmyho a jeho partu znamenala velký průlom, do hitparád kromě ní dostal také dva roky starý debut a ve Velké Británii se pomalu mluvilo o nové senzaci. Punk už umíral, v křečích se měnil na elektroničtější podobu post-punku a nové vlny, což nebyla cesta, kterou by se Motörhead chtěli vydat. Jejich synonymem byla neurvalá kytarová hudba, neomalené texty ..
Ať už si o tvorbě Harleje člověk myslí cokoliv, je jasné, že v českých luzích a hájích je kapela jistým druhem fenoménu. Vyčítat se jí dá mnohé, od stylizované pražsko-vesnické image, přes stále se opakující nápady (což se kapele, co hraje třicet let, vytýkat až tak nedá) až po některá alba, která koketovala se silným podprůměrem. Nedá se jí upřít především to, že dokázala získat širokou posluchačskou základnu a má řadu hitů, které znají i ti, jenž o rockovou hudbu nezavadí. Do jisté míry ji lze přičíst k dobru, že dokázala nahradit tak osobitého zpěváka,..
Jestliže si před dvěma lety Pink Floyd svou existenci bez Syda Barretta nedokázali představit, protože podivínský frontman byl ztělesněním jejich psychedelických vizí, do roku 1969 šla parta jako pevná čtveřice, v níž už pro Barretta místo nebylo. Roli frontmana převzal naplno David Gilmour, přestože se o ni musel dělit se stále ambicióznějším basistou Rogerem Watersem, který po Barrettovy přebíral skladatelské otěže a na konci šedesátých let ho šlo označit ..
Asi nikdo nepochyboval po o tom, že se Amalie Bruun po éterické a folkem skrz na skrz prosáklém albu „Folkesange“ nevrátí k původnímu atmosférickému black metalu, jaký prezentovala na prvních dvou deskách. Jimi si esoterická kráska získala pozornost metalové komunity a jistý obdiv, neboť se pustila do temné a zlé hudby, ovšem až s „Folkesange“ předvedla, kde leží její skutečné kořeny. Že za to slízla pár nenávistných komentářů, které mluvily o zradě metalu (skutečně ještě v dnešní době…?) vůbec nevadilo, ..
Nelze přehlédnout, že se pražská parta Škwor vypracovala mezi nejúspěšnější české kapely a nepotřebovala k tomu tupé soutěže typu Slavíka ani estrádní televizní show na Nově. Za Škworem stojí poctivá práce, která sice během let přinesla řadu kompromisů, ale je jen málo těch, kteří by dnes partu Petra Hrdličky chtěli slyšet jako bandu sprosťáků z doby, kdy pod názvem Skwar vydali trochu úsměvný debut "May Day". Když porovnáme debutovou desku a alba z posledních let, je možné mluvit o zradě původních ideálů nebo o komerční přizpůsobivosti,..
Start Motörhead byl pozvolný a dlouhou dobu to vypadalo, že Lemmy po konci u Hawkwind vsadil na špatného koně. Album „On Parole“ leželo v šuplíku, když jej firma odmítla, takže ho kapela z větší části přehrála na plnohodnotný debut „Motörhead“, který vyšel v roce 1977 přímo do víru punkové horečky. To nebyla pro Lemmyho a jeho obnovenou partu, v níž se etabloval jak kytarista Eddie Clarke, tak bubeník Phil Taylor úplně nejlepší doba, ale nakonec byli vzati na milost jak maličkou vydavatelskou firmou Chiswick, jež si však od první desky slibovala více,..
Bylo by snadné říct v případě kanadského tria Danko Jones, že u něj vítězí forma nad obsahem. Přesně víte, jak bude každá nová deska znít od chvíle, kdy ji Kanaďané ohlašují. Pro fanoušky to možná bude výhoda, ale pro ostatní posluchače je rutina už léta ubíjející. Kapela sice své kouzlo má a nelze jí upřít až buldočí drajv, kterým žene kupředu rock n`rollový stroj, ale motivace, pustit si každou novou desku nebo nedejbože celou diskografii je pramalá. Když už se k tomu rozhoupete a přece jen si na novou desku uděláte čas,..
Britští samorosti Gypsy Pistoleros zažívají velký comeback. Velký na jejich poměry, devadesátá léta jako vyjukaní zajíčci spíše promarnili a další čas prochlastali a profetovali, takže ze slavné hudební kariéry nebylo vůbec nic. To, co Lee Mark Jones a jeho parta zažívají nyní, je (ač je principálovi už šedesát) splnění rock n`rollového snu, který předtím utopili v kokainových vánicích a flaškách whisky. Dnes je to o něčem jiném, věk je hlavně o čísle a jako pojem působí zcela relativně. Lee se nechce pasovat do role nějakého zasloužilce, ..
„Stalo se to po jednom víkendu, kdy to Syd skutečně přehnal. Jeho mozek prostě řekl dost a od té doby se jeho stav už jen zhoršoval,“ řekl basista Roger Waters k osudovému okamžiku nejen v kariéře Pink Floyd, ale i životě Syda Barretta. „Víkend, kdy to Syd přehnal“, se stal startovním výstřelem k nové epizodě kapely. Je jasné, že kdyby k té politováníhodné události nedošlo a Syd Barrett by alespoň v rámci možností zůstal při smyslech a vydržel v čele kapely, tvorba Pink Floyd by se ubírala jiným směrem. ..
Kvelertak je svým způsobem unikát. Která jiná kapela, jež zpívá hrbolatou norštinou, dosáhla takového mezinárodního uznání, že se o nich zmiňují členové Metallicy či Guns N`Roses? Která jiná kapela vyrazila takovým způsobem za hranice své země a hraje uhelně černý black metal? O tento styl se Kvelertak jako praví Norové otřeli zejména v začátcích, dnes v jejich tvorbě hraje hodně podružnou roli. Když ze sestavy před minulým albem „Splid“ vylétl zpěvák Erlend Hjelvik, zavelela sestava společně s novicem Ivarem Nikolaisenem ..
„Kapela mě propustila, protože jsem užíval špatné drogy,“ řekl v polovině sedmdesátých let basista space rockových Hawkwind Ian Fraiser Kilmister, jemuž však už v té době nikdo neřekl jinak než Lemmy. Prohlášením se pokusil zakrýt mrzutost, která se stala na kanadsko-americké hranici, kde byl zatčen za přechovávání drog a kapele to dalo záminku k tomu, aby se zbavila problémového člena, jenž si hrál na hvězdu, chlastal jako duha a drogy pro něho neznamenaly tabu. Lemmy měl už tehdejších spoluhráčů plné zuby ..
I když se to může jevit jako nepředstavitelné nebo alespoň těžko možné, i psychedelický rock byl jeden čas módní záležitostí a stylem, který slavil velké komerční úspěchy. Psala se šedesátá léta a vnímání kultury bylo zcela jinde než dnes. Scénu válcovali The Beatles a slávy se zuřivě dožadovali i The Rolling Stones, ovšem hudební (tedy spíše undergroundově rockové) podhoubí bylo mnohem složitější. Ještě než The Beatles na slavném albu „Sgt. Pepper`s Lonely Hearts Club Band“ a později The Rolling Stones s „Their Satanic Majesties Request“ ..
„Běžím s hovnem proti plátnu, do plátna to hovno zatnu.“ „Ranní ptáče dál doskáče, nakopnu ho, až zapláče“. „Komu je dnes dvacet chce se mu hnusem zvracet, ale těm co je čtyřicet, je toho vyblít ještě více.“ „Po celý život budeš roztahovat klín, aby v něj vešel podivuhodný mandarin“… Asi stačí taková malá ukázka, aby si člověk udělat představu o nekonformnosti The Plastic People Of The Universe, kapely, která nechtěně psala dějiny české hudby, pomohla k pádu komunistického režimu a nakonec se utopila ..
O Malokarpatan se vždy zjednodušeně mluvilo jako o slovenských Master`s Hammer, což je dané stylovým zaměřením na blackmetalový prazáklad začátku devadesátých let, či na tvorbu Bathory z konce dekády předchozí. Pak také veršotepectvím bratislavské čtveřice, která připomíná kultovní desku „Jilemnický okultista“, a v neposlední řadě hojným využíváním tympánů, což není nástroj v metalové hudbě zcela obvyklý. Jenže může se o Malokarpatan jako o Master`s Hammer z východu mluvit ještě nyní, ..
Čtyři roky se v hudebním světě v první polovině devadesátých let zdály jako věčnost. Přesně takovou dobu se Lita Ford rozmýšlela, jestli má smysl restartovat kariéru, neboť album „Dangerous Curves“ vyšlo do právě propukající grungeové revoluce a přes vysokou kvalitu se mu očekávaného ohlasu nedostalo. Ve víru událostí Lita přišla o smlouvu s vydavatelem RCA, které vzájemný vztah uzavřelo vydáním výběrové desky, zhroutilo se jí také manželství s exkytaristou W.A.S.P. Chrisem Holmesem, který radši než manželku objímal láhev s kořalkou. ..
Důvody, kvůli kterým kytarista Bernie Tormé skončil u Gillan, byly čím dál palčivější a ukazovalo se, že jde o problém celokapelový a ne pouze o vrtochy jednotlivce, který si myslel, že se bez něho celá věc položí. To se nestalo, Gillan našel výtečného Janicka Gerse a spolu s ním natočil možná nejlepší album („Mr. Universe“ jistě promine…) „Double Trouble“. Neutěšená finanční situace uvnitř souboru, při které i protřelému praktikovi jako byl Ian Gillan zcela nedocházelo, jak je kapele pouštěno žilou, začínala být alarmující, ..
Kapely Midnite City a Nitrate se vždycky daly brát jako bratrské. Ne proto, že frontman Midnite City Rob Wylde hrával u Nitrate na kytaru, ale zejména proto, že obě jsou zástupci aktuálního AOR / glam metalu ve Velké Británii. Obě také jako dobu působení zahrnují zejména poslední pětiletku, ve které přispěly k obrodě stylu a zejména Midnite City ukazovali, jak se s citem a lehkostí dá dnešní glam metal hrát, navíc s vysokou dávkou hitovosti. Nitrate jako kdyby po výtečném debutovém albu „Real World“ ztráceli dech a směřovali k průměru,..
Ne, že by všechno skončilo ve chvíli, kdy Nirvana vydala „Nevermind“, k očistě scény se schylovalo už dobu předtím. Pozorovala to i Lita Ford, která na minulém albu „Stilleto“ vsadila více na komerčně rockovou kartu, i když tendence vývoje rockové hudby byly trochu jiné, de facto po raketovém nástupu Guns N`Roses se začínala preferovat tvrdší hudba, než s jakou v osmdesátých letech slavili úspěch Poison, Whitesnake či Def Leppard. Lita šla opačným směrem, což se jí vymstilo, neboť „Stilleto“ bylo oproti předchozí nahrávce „Lita“ ..
Pro Gillan nastala v létě 1981 velice složitá a prekérní situace. Čekala ji událost sezóny, s legendárními kapelami Kinks a Budgie se měli stát hlavními hvězdami třídenního srpnového festivalu v Readingu, ovšem bez kytaristy to bylo jaksi složité. Bernie Tormé, který kapelu opustil po turné v Německu kvůli nedostatečnému finančnímu ocenění, na které nadávala celá kapela, byl natolik důležitým hráčem, jenž všem třem deskám dal nezaměnitelné charisma, že se kapele zdálo nemožné jej nahradit. Jednat musela rychle, termín Readingu se blížil ..
Deathmetaloví fanoušci měli s Kataklysm vždycky trochu problém a Kataklysm měli problém s nimi. To neplatí o stylově ukázkových prvních dvou deskách, jež udávaly směr moderní deathmetalové hudbě, která hledala cestu poté, co zažila na začátku devadesátých let svůj vrchol. Poté, co se za mikrofon postavil Maurizio Iacono a kapela vydala třetí desku „Victims Of This Fallen World“, nastal poprask a veřejná dehonestace. Kataklysm posvátný death metal poplivali množstvím hardcorových a nu-metalových esencí a najednou byl oheň na střeše...
Frédéric Slama je velký nezmar. Moc dobře si je vědom, že kdyby hudbu, kterou tvoří už dvě desítky let, dělal v osmdesátých letech, byla by z něho hvězda. Dnes je tak trochu mimo čas a prostor a připravuje nahrávky pouze pro skalní fanoušky stylu AOR. Aby jim byl blíž, i svůj projekt pojmenoval co možná nejstylověji a takřka každoročně je zásobuje přívalem nové hudby. U Slamy mají posluchači jistotu. Vlastně ani nemůže cuknout z ostře daného stylu, který je definován v názvu kapely a asi už definitivně na post vokalisty dosadil ..
Úspěch alba „Lita“ byl docela nečekaný a Litě přihrál do ruky trumfy v pomyslném mediálním boji proti někdejší kolegyni z The Runaways Joan Jett. Jestliže na začátku osmdesátých to byla Joan Jett, která slavila největší úspěchy a dosahovala milionových prodejů, teď se role obrátily. Během dekády začala tvorba Joan Jett chřadnout a Lita šla směrem vzhůru. Podařilo se jí vytvořit kolem sebe tým, který pracoval spolehlivě a to byl základ úspěchu. Od manažerky Sharon Osbourne, jež její kariéru nastavila správným směrem, ..
Britská formace Vega prošla za od vydání minulé desky „Anarchy And Unite“ turbulentním vývojem. Opustili ji hned dva členové, bratři James a Tom Martinovi, kteří si to zamířili do stylově spřízněného projektu Nitrate a jednu chvíli to nevypadalo moc dobře. Ovšem když přežila covid, nemohly ji na kolena srazit ani odchody, i když se jednalo o členy, kteří určovali soud kapely. Z toho je patrné, že s novinkou „Battlelines" se kapela ocitla na novém startu a mohla se rozběhnout jakýmkoliv směrem. ..
Když bylo Gillanovi jasné, že mu v Americe pšenka nepokvete (což se z členů Deep Purple podařilo jen Davidu Coverdaleovi s Whitesnake o pár let později), rozhodl se zaměřit hlavně na britský a evropský trh, protože ten mu sluchu popřával vrchovatě. Gillan moc dobře věděl, co na publikum starého kontinentu zabírá a proto sledoval, co se děje na Britských ostrovech, které se pár let po punkové horečce zmítaly v další vlně, tentokrát heavymetalové. Hlavy po odbarvených čírech pokryly dlouhé vlasy, teenageři po vzoru Roba Halforda..
„Ani jsem nevěděla, že jsou na tom všechny trochu jinak, ale mohlo mi to dojít. Nikdy se spolu nebavily o chlapech a o takových věcech. Ale když viděli nějakou holku, tak se vždycky začaly chichotat,“ zavzpomínala v druhé polovině osmdesátých let Lita Ford na dobu, kdy byla členkou The Runaways. Na historky se sexuálním podkresem přišla řeč ve chvíli, kdy Joan Jett v rozhovoru na Litu zaútočila, že využívá své tělo a vyzývavost k tomu, aby dosáhla úspěchu. „To, co dělá Lita, bych já nikdy neudělala. Ukazovat se polonahá, v kožených oblečcích“..
Britští Foghat jsou svým způsobem ojedinělý úkaz. Ač pocházejí ze Spojeného království a hrají čistě britský blues / hard rock, který v Evropě měl velký úspěch zejména v sedmdesátých letech, kdy Foghat byli rovněž činní, v domovské Velké Británii se jim obloukem vyhnul. Ovšem dosáhli něčeho, za co by mnohem slavnější soubory platili zlatem. Dokázali prorazit v Americe, kde svého času byli v podstatě stejně populární jako Deep Purple a sbírali zde zlaté a platinové desky. Proč se tak stalo, pravděpodobně nikdo nikdy nedokázal rozklíčovat,..
Úspěch alba „Mr. Universe“ Iana Gillana uklidnil, protože po konci u Deep Purple jako kdyby se začal ztrácet z očí veřejnosti a na slavné působení, kdy byl spolu s Robertem Plantem pasován na nejlepšího zpěváka planety, se zapomínalo. Už nikdy mu nebylo dopřáno stanout na tomtéž piedestalu, protože minimálně „In Rock“ a „Machine Head“ byly mety nedostižné a Gillan s nimi nemohl soupeřit. V Deep Purple byl členem pětičlenného celku, sám za sebe takovou sílu neměl, přestože situace v kapele se konsolidovala ..
Dogstar z Hollywoodu byli vždycky nejvíce zajímaví tím, že na baskytarovém postu stojí jeden z nejslavnějších herců devadesátých let, Keenu Reeves, který hrál velké role v trhácích Bod zlomu, Drákula, Nebezpečná rychlost, Malý Buddha či Matrix, a k hudbě si odskočil, když mu kamera dala chvilku volnosti. Ač je Reevesova vytíženost limitovala, působili celá devadesátá léta a vydali dvě desky, s nimiž sedli na lep populárnímu stylu grunge. Přišli ovšem s křížkem po funuse, debut „Our Little Visionary“ vydali dva roky po smrti Kurta Cobaina, ..
Přestože „Out For Blood“ neznamenalo pro Litu Ford nejlepší start sólové kariéry a byla tu i nešťastná záležitost s Neilem Merryweatherem, který se stále domáhal peněz za produkční činnost a přínos albu, je deska brána jako důležitá, neboť ukázala styl, jakým se Lita měla v dalších letech ubírat. Vzala si kousek klasického heavy metalu, kousek tradičnějšího hard rocku, dodala losangeleské glam metalové pozlátko a mírně vše okořenila punkovějším přístupem a lá The Runaways. ..
Ve zlatém věku thrash metalu, tedy na přelomu osmdesátých a devadesátých, byli američtí Sadus jedním ze žhavých želízek v ohni. Ačkoiliv se jim nikdy nepodařilo nakouknout mezi stylovou smetánku, dnes jsou jejich stará alba, především debut „Illusions“ a dvojka „Swallowed In Black“, citovanou klasikou a ukázkou toho, že thrash metal nebyly jen kapely Velké čtyřky, ale že styl měl i temnější stránku, než jakou prezentovala Metallica či Megadeth...
Přestože se jim celá léta lepila smůla na paty, zdá se, že kariéra Sorcerer se začíná ubírat šťastnějším směrem. A to i přesto, že zakládající člen a v hudebních kruzích nejviditelnější basista Johnny Hagel se definitivně stáhl do pozice nehrajícího kapitána a už i studiovou práci přenechává kanadskému mladíkovi Justinu Biggsovi. Hagel má na kontě fantastické album „Wildhoney“, které vydal v řadách Tiamat, ovšem z toho důvodu se jeho odchodu tolik litovat nemusí, protože od Sorcerer se pokračování skoro třicet let starého majstrštyku očekávat nedá...
Gillan byl zpět. Když z Japonska začala do Velké Británie pronikat debutová deska projektu, který nesl pouze jeho příjmení, rychle se bývalý zpěvák Deep Purple vracel do povědomí lidí. Rázem byl zapomenut Ian Gillan Band, jehož hudba ve stylu jazz fusion pro staré fanoušky byla až moc náročná a málo rocková, rázem byl zapomenut i neslavný konec u Deep Purple, po kterém kytarista Ritchie Blackmore prohlašoval na každém kroku, že s tím alkoholikem už nechce nic mít, protože je stejně mizerný zpěvák. ..
George Lynch je k nezastavení. Množství kapel a projektů, kterých se za celý život (zejména po roce 2000) zúčastnil, snad už ani nejde spočítat a nevypadá to, že by v podobné aktivitě chtěl v nejbližší době polevit. Letos vydal debutovou desku s industriálním projektem The Banishment, oprášil domovské Lynch Mob, kteří jsou zárukou fortelného hard rocku, natočil třetí album s frontmanem Stryper Michaelem Sweetem, s někdejším kolegou z Dokken Jeffem Pilsonem natočil album coververzí ..
Byly doby, kdy Lita Ford byla brána za hlavní symbol ženského elementu v rockové hudbě a byla jasným sexsymbolem s kytarou na krku. Zejména v osmdesátých letech se stala slavnou, její provokativní, sexualitou nabité klipy vysílalo MTV snad v každodenní rotaci a o pódium se dělila s těmi nejslavnějšími. Kariéru odstartovala už o dekádu dříve, kdy jako sedmnáctiletá zakládala kapelu The Runaways, jež se stala prazákladem všech dívčích uskupení, které přišly v následujících letech. Společně s Litou kytarový základ kapely tvořila ..
Tak i Cirith Ungol končí, přestože oznámení o odchodu do důchodu přichází zároveň s vydáním nové desky „Dark Parade“. Nárok na to mají, svou kariéru začali už před dlouhými dvaapadesáti lety, ovšem načasování oznámení konce je natolik podivné, že buď za ním bude něco úplně jiného než jen pouhý odchod na odpočinek nebo kapela chce jen přitáhnout pozornost k nové nahrávce, která by pravděpodobně zapadla, protože Cirith Ungol, kromě okruhu svých věrných fanoušků, nejsou nejexponovanějším pojmem. ..
Letos to bylo padesát let, co na britské scéně došlo k velkému třesku a po čtyřech hektických letech a čtyřech vydaných albech se rozešly cesty Iana Gillana a Deep Purple. Dnes víme, že to bylo dočasně a osmasedmdesátiletý Gillan dodnes stojí v čele kapely a nevypadá, že by nějak pomýšlel na důchod, ale v roce 1973 se zdálo, že jeho odchod/vyhazov je definitivní a neměnný. Deep Purple na jeho místo dosadili zcela neznámého Davida Coverdalea a zahájili sérií tří úžasných alb, nad kterými stál svět v úžasu ..
Švédští Graveyard byli vždycky důkazem toho, že i s totálním retrem se to dá dotáhnout docela daleko, ač jim cestičku prošlapaly sSpiritual Beggars nebo The Hellacopters. Graveyard se na hardrockový pravěk dívaly jiným než sabbathovsko-párplovkým (Spiritual Beggars) či kissácko-cooperovským (The Hellacopters) směrem a jejich tvorba nesla silné známky blues a psychedelie. Přesto to se zdánlivě nemožně nemoderními styly dotáhli několikrát až na špičku švédské hitparády, za což jim patří uznání. Nikdy nebyli bůhvíjakými novátory, ..
Pro Blink-182 byl tah s návratem frontmana Toma DeLongeho zatažením za záchrannou brzdu a jedinou možnou cestou do budoucna. Ačkoliv poslední album s DeLongem, dvanáct let stará kolekce „Neighborhoods“. nebyla ničím výjimečná a ukázala skutečnost, jak moc Blink-182 patřili do jiné doby, v níž jaksi nadobro zamrzli, dvě nudné nahrávky s jeho náhradníkem Mattem Skibou, už jen otevřeli otázku relevantnosti existence kapely. Jak „California“, tak zejména „Nine“ zůstala za očekáváním a tato epizoda ..
Přelom osmdesátých a devadesátých let přál hardrockovým superskupinám. Přestože z nich žádná velkou díru do světa neudělala, taktika firem byla z posledních záchvěvů největší rockové slávy vytřískat ještě nějaký kapitál a nebyla nouze o projekty, svádějící dohromady největší jména, která v minulých letech slavila velké úspěchy. Na tomto základě vznikla také kapela Shadow King, do které vydavatelská firma Atlantic vkládala obrovské naděje. Aby také ne, když do jejího čela dosadila zpěváka Lou Gramma, ..
Recenze na „The Band Plays On“ se předháněly v superlativech, když velebily velkolepý Kossoffův návrat ve skvělé (hudební) formě, ovšem cestu si deska k fanouškům nenacházela. Nebyla doba internetu, alba se nejvíce propagovala na koncertech a těch bylo jako do mariáše. Když se alespoň na chvíli vyléčený Paul Kossoff vrátil z nemocnice, opustil Back Street Crawler klávesista Mike Montgomery a kapela byla zase na mrtvém bodě. Naštěstí se objevil John „Rabbit“ Bundrick, který se s Kossoffem znal z posledních dnů Free..
Poslední roky visel nad Lynch Mob velký otazník. Nejen proto, že kapelu znovu a poněkolikáté opustil zpěvák Oni Logan a následně se rozpadla i sestava, která natočila poslední album „The Brotherhood“. Ani proto, že kytarista George Lynch znovu navázal kontakt s Donem Dokkenem, chlápkem, s nímž udělali v osmdesátých letech díru do světa a začal se jako host pravidelně objevovat na koncertech Dokkenovy kapely. Ale hlavně proto, že Lynch podlehl iluzi politické korektnosti a najednou mu název Lynch Mob,..
Ač je to s podivem, King Kobra stále fungují a stále v jejich čele stojí dnes už sedmasedmdesátiletý legendární bubeník Carmine Appice, který před šedesáti lety hrával s rockovými průkopníky Vanilla Fudge. King Kobra byli v první polovině osmdesátých let jeho cestou k heavy metalu a i když se kapela nikdy nestala bestsellerem (ani na poli megapopulárního glam metalu), je nutné uznat, že alba „Ready To Strike“ a jemnější „Thrill Of A Lifetime“ byla minimálně po zručnostní stránce velmi dobrými díly, které zapadly do koloritu doby. ..
Poslouchat Dog Eat Dog je jako jít proti proudu času. Kapela získala velkou popularitu v polovině devadesátých let, kdy se svezla na vlně zájmu o skákavý hardcore, v němž pojila tvrdé kytary s rapovým vokálem a vyhulákanými refrény, s čímž tak kolem roku 1994 (to vyšlo její nejlepší a nejslavnější album „All Boro Kings“) měla velký úspěch, což zpečetila vystoupením na největším evropském festivalu Dynamo Open Air. Od té doby se scéna změnila skoro k nepoznání, ovšem Dog Eat Dog jsou pořád tady. ..
Ačkoliv Hanoi Rocks a tudíž ani Cheap And Nasty nebyli typickými představiteli glam metalu, obzvlášť toho losangeleského, grungeová vlna je smetla úplně stejně, jako kdyby denně chlastali v Rainbow či Gazzari a proháněli se na MTV vedle Poison a Mötley Crüe. S příchodem nejničivější části seattleské destrukce pár měsíců po vydání nirvanovské „Nevermind“ byli Cheap And Nasty po komerční stránce odepsanou kapelou, i přesto, že ještě před pár měsíci se zdálo, že by debut „Beautiful Disaster“, mohl získat alespoň zlaté ocenění,..
Kdo viděl (alespoň někde na netu) koncerty Dokken z poslední doby, nemohl si nepovšimnout, v jak špatné kondici se Don Dokken nachází. Nikdy nebyl pěvec s největší rozsahem na světě a už má na krku sedmdesátku, ale vystoupení už hraničila se soudností a na zbědovalého Dona byl pohled, který donutil nejednoho starého příznivce k uronění slzy. Ještě větší kontrast nastal, když se vedle něho objevil někdejší letitý parťák a spoluzakladatel Dokken, kytarista George Lynch, který žhavými kytarovými laufy byl náplastí na bolístku..
Kapela Back Street Crawler mohla mít předpoklady stát se jednou z hardrockových legend sedmdesátých let, ale osud to chtěl jinak. Už ve chvíli, kdy se zrodila, byla ostře sledována, protože v jejím středu stál kytarista Paul Kossoff, který si udělal obrovské jméno jako zázračný muzikant v kapele Free, s níž slavil na přelomu šedesátých a sedmdesátých let obrovské úspěchy. Vzal k sobě americkou rytmiku Terry Wilson a Tony Braunagel, kteří spolu hráli v kapele Bloontz a doplnil je zpěvákem ..
Když se v polovině osmdesátých let rozpadli finští Hanoi Rocks po osudné nehodě, při které přišel o život bubeník Razzle, a zbytek kapely zůstal uvězněn v drogovém pekle, skončil jeden z nejúchvatnějších příběhů rock n`rollu osmdesátých let. Když trosky kapely opustil i basista Sami Yaffa, bylo o dalším osudu Hanoi Rocks rozhodnuto a pozůstalá trojice Michael Monroe, Andy McCoy a Nasty Suicide vydržela až do hořkého konce. Poslední jmenovaný, který na rozdíl od ústřední dvojice měl nejstřízlivější hlavu, se vypracoval ..
Kdeže loňské sněhy jsou… Jak by mohl být Duff McKagan, slavný basista legendárních Guns N`Roses, ještě považován za punkera, ačkoliv se tak celá léta prezentoval? Jenže s věkem přichází korekce názorů, inspirace se mění, stejně jako hudební vkus jedince. Jestliže Duff jako své největší vzory zmiňoval typické punkové party U.K. Subs, G.B.H., Sex Pistols, Ramones či hardcorové průkopníky Dead Kennedys, dnes by k nim jistě přidal další vlivy. Rčení "jednou pankáč, navždy pankáč" ..
Řada hudebních historiků se shoduje na tom, že faktický konec The Clash nepřišel až v roce 1986, ale ve chvíli, kdy kapela vyhodila bubeníka Toppera Headona. Dokonán byl, když to samé provedla s kytaristou Mickem Jonesem a po největším úspěchu kariéry, který přinesla deska „Combat Rock“, se The Clash ocitli v troskách, nebot v jejich řadách zbyl pouze zpěvák a kytarista Joe Strummer a basista Paul Simonon. Poháněni manažerem Berniem Rhodesem ještě jevili vůli pokračovat, ačkoliv věděli, že celá věc nabírá nešťastný směr. „Combat Rock“..
Jméno chorvatského zpěváka Dina Jelusicka se v rockovém světě skloňuje čím dál častěji. Je to především proto, že byl před pár lety vybrán do sestavy legendárních Whitesnake, u nichž působí oficiálně na pozici druhého klávesisty, ale návštěvníkům koncertů nemohl ujít fakt, že se stále více zapojuje do pěveckých partů ve chvílích, kdy Davida Coverdalea zrazuje hlas, což se v poslední době dělo stále častěji. Jelusick je dobrý zpěvák, který sice nemá s Coverdalem identický hlas, ale jeho barva docela dobře pasuje k hardrockové klasice...
O čem vlastně psát recenzi na nové album Cannibal Corpse, když tahle kapela vše, co kdy chtěla říct, vyjevila světu v devadesátých letech? Co psát o muzikantech, kteří uznávají stejný pokrok jako Lemmy Kilmister nebo jako AC/DC? U každé nové desky řezníků a milovníků všeho hnilobného z Buffalla by stačilo zopakovat známé fráze o pevné neměnnosti jejich výrazu a uspokojení skalních fanoušků a bylo by to. Jenže ono to tak jednoduché není. Alespoň u nové desky „Chaos Horrific“, ..
Jelikož The Beatles jsou padesát let na pravdě boží, může letos desku vydat, kdo chce, ale stejně událostí roku bude nové album od The Rolling Stones, největší fungující kapely na světě, která loni oslavila šedesát let působení, což je číslo, které samo o sobě nutí smeknout klobouk. Navíc, když Mick Jagger letos oslavil osmdesátku a Keith Richards se na oslavu téhož jubilea chystá koncem roku. Novinka „Hackney Diamonds“ přichází dlouhých osmnáct let od poslední řadovky „A Bigger Bang“, takže se s ní ani nepočítalo. Už jen z toho důvodu, ..
„Sandinista!“ bylo zbytečně přeplácané album“. Jednoznačný verdikt vynesla ostrovní média, ovšem The Clash byl takový odsudek ukradený. S deskou byla kapela spokojena, „London Calling“ zaznamenala průlom i ve Spojených státech a ani „Sandinista!“ nevykazoval o mnoho horší čísla, ačkoliv se jednalo o mnohem méně přístupnou a více než dvě hodiny dlouhou desku. Jestliže s „London Calling“ The Clash překročili svůj Rubikon, se „Sandinistou“ si spokojeně rochnili na jeho druhém břehu, což jim vyneslo ..
Kdeže loňské sněhy jsou…. Kdeže by se dnes Baroness mohli nazývat sludgemetalovou kapelou, která sázela na zatěžkaná, sabbathovská tempa, bažinatou atmosféru či titěrné indierockové vlivy? To už prakticky neplatí, ale tato skutečnost překvapivá není. Pro toho, kdo zná diskografii kapely a její příběh, nastartovaný před dvaceti lety, je „Stone“ logickým vyústění předchozího vývoje. Přesto je jasné, že deska vzbudí nejvíce kontroverzí ze všech nahrávek Baroness, ačkoliv nan ní John Baizley a jeho kumpáni pilují výraz takřka k dokonalosti...
Po dvou naprosto zbytečných albech „Raised On Radio“ a „Raised On Heavy Radio“, které jméno chilského zpěváka Ronnieho Romera devalvovaly, než aby mu přidaly hvězdný esprit, dozrál čas na autorský materiál. Přestože obě alba byla v souladu se současným trendem nezměrné tvorby coververzí a parazitování na kdysi slavných skladbách (všemožné televizní soutěže jsou důkazem tohoto zrůdného trendu), sklidil za ně Romero spíše negativní kritiky. Ne pro svůj výkon, ale pro zhovadilý koncept,..
Do osmdesátých let vstupovali The Clash silnější než kdy předtím. Z punkových outsiderů, na které se během anarchie ve Spojeném království nahlíželo spíš jako na partu praštěných levičáckých intelektuálů než na punkové ultras, se stali mezinárodní hvězdu, jejiž album „London Calling“ kromě domovské Velké británie triumfovalo také ve Spojených státech, které začínaly The Clash pomalu objevovat. Na tamní mládež působily levicově zaměřené (tvrdilo se, že až komunistické) texty jako magnet, ..
Stockholmští Electric Boys nikdy nebudou největší kapelou na světě a jakýkoliv mainstreamový úspěch (kromě pravidelného umisťování ve švédských rockových hitparádách) se jim navždy bude vyhýbat. Toto konstatování je jednou z největších křivd rock n`rollu, protože Electric Boys jsou kapela, která by si úspěch zasloužila. Nejen pro svou mravenčí práci (zejména posledních patnácti let), ale hlavně proto, že jejich hudba je natolik specifická a svým způsobem i geniálně napsaná, že skutečnost, že ji znají jen skalní fanoušci,..
Švédský kytarista a zpěvák, duše Electric Boys a někdejší člen legendárních Hanoi Rocks nám poskytl rozhovor už potřetí a pořád se bylo o čem bavit. Conny je velmi zábavný člověk s velkým přehledem a širokou rock n`rollovou duší, což prezentuje i ve svých skladbách. Nově se tak děje na desce „Grand Explosivos“, se kterou znovu uvádí v povědomí kapelu Electric Boys, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let měla našlápnuto k velké kariéře. K té však vinou notoricky známých událostí ze Seattlu nedošlo, ..
Dnešní světová situace, kdy se všechno noří do chaosu a kola dějin pohánějí šílenci s neuskutečnitelnými megalomanskými plány, ochotni zvrhlým choutkám obětovat zdraví a životy jiných, je jako stvořená pro novou desku irských Primordial. Jejich alba vždycky tak trochu zněla jako soundtrack ke konci světa, kapela uměla krásně skloubit typicky bathoryovský black či pagan metal s folk metalem a klasickým heavíkem, čímž dala metalové scéně několik dobrých a osobitých kusů. ..
Když se podíváme na autorské kredity klasických alb Judas Priest, v nichž se takřka výhradně objevují jména Roba Halforda, Glenna Tiptona a K.K. Downinga, nemůže být pochyb o tom, že současné Downingovo působiště, trochu nešťastně pojmenované K.K.`s Priest, není žádný revival, jak tvrdí škarohlídové, ale legitimní pokračování práce, která započala už před padesáti lety. Za tu dobu se Judas Priest vyvinuli v metalový klenot, který alespoň v minulém století odmítal přešlapovat na místě a vytvořil řadu stěžejních alb. Downing u všeho byl...
Přestože okřídlené heslo punk`s not dead je platné dodneška, ačkoliv Sid Vicious nebo Johnny Thunders by s ním při pohledu na napomádované rádoby pankáče nesouhlasili, na konci sedmdesátých let to tak jisté nebylo. Dva roky poté, co zažil dobu své největší slávy se mělo za to, že punk je mrtvý. Po horkém létě 1977 se začalo všechno sypat. Ze sestavy, která jela slavně neslavné turné Anarchy In The UK, nezbylo skoro nic. Tahouni Sex Pistols a Johnny Thunders And The Heartbreakers už neexistovali, The Damned papírově také ne, ..
Uteklo šest dlouhých let, takových, kdy ani sami Prong nevěděli, zda ještě budou pokračovat nebo jestli „Zero Days“ bude definitivně posledním albem jejich kariéry. Přišel covid, který zastavil kapelu, závislou na živém hraní a předák Tommy Victor se stal otcem, což znovu překopalo jeho priority, mezi nimiž pro Prong už první místo nebylo. Když s rokem 2022 přišlo rozvolnění restrikcí, Tommy začal pošilhávat po kytaře. Prsty svrběly, vyhlídky na budoucí koncerty byly lákavé a myšlenka obnovit Prong se stávala čím dál reálnější...
Po šesti letech se Tommy Victor znovu vrací k domovské kapele Prong, přestože to vypadalo, že tahle parta covidovou pauzu nepřežije. Vše je jinak a Tommy představuje své nové dítko „State Of Emergency“. Jak moc je deska pro něho důležitá a co se za poslední roky stalo v jeho životě, objasňuje legendární kytarista a tvář pravého groove metalu v rozhovoru. V něm jsme zavadili o méně příjemná témata, kterými jsou neradostné inspirace Tommyho skladeb, ale i jedno časové období jeho kariéry, na nějž vzpomíná skutečně nerad...
Ač se každá deska Marduk (i předposlední „Viktoria“) zdá být v době vydání dobrá a kapela s každým dalším dílem propaguje proklamovaný návrat k nejlepším položkám „Heaven Shall Burn… When We Are Gathered“ či „Panzer Division Marduk“, je jen velmi málo alb z nového tisíciletí, které nepropadly sítem času a člověk by se k nim chtěl vracet. Takový osud postihl i desku „Viktoria“, která se ukázala být slabší než se původně zdálo a Marduk s ní žádnou díru do světa neudělali, natož aby nechali zapomenout na svá uznávaná díla. ..
Phil Campbell měl štěstí, že se kdysi dávno stal nástupcem „Fast“ Eddieho Clarkea (fakticky však Briana Robertsona) a v řadách Motörhead vydržel přes třicet let, ovšem angažmá po boku Lemmyho Kilmistera se pro jeho další kariéru stalo i malým prokletím. Dnes je nositelem údělu Motörhead a skutečnosti, že jakékoliv experimenty se v jeho podání netolerují. Ať chce nebo ne, musí hrát motörheadovský kolovrátek na všech deskách, které po Lemmyho smrti vydal a ještě vydá. Může mít kapelu se svými syny, může ji pojmenovat The Bastard Sons,..
„Moc si přeju hrát s Clash, pokud to půjde, chtěl bych dát jejich muzice ještě více energie,“ prohlásil v roce 1977 bubeník Topper Headon, když nastupoval do The Clash. Kapela na jeho konto prohlašovala, že jeho angažmá je velký krok kupředu, protože Headon byl lepší bubeník i všestrannější muzikant než Terry Chimes. „Bylo pro nás zásadní najít někoho, kdo uměl hrát, měl výdrž a nebál se do toho řezat,“ řekl frontman Joe Strummer a šťastná ruka při výběru bubeníka se projevila při nadcházejícím turné ..
Když Paul Rodgers vydá sólové album, je to vždycky událost. Ne proto, že by se jednalo o dílo, které rozmetá scénu a způsobí zemětřesení v hitparádách. Ne proto, že by Paul Rodgers byl na vrcholu uměleckých sil, neboť nejlepší roky si užil na konci šedesátých a v sedmdesátých letech. Ale proto, že alba vydává natolik sporadicky, že každá z desek kápne do noty starým fanouškům, kteří si pamatují, když Rodgers stál v čele kultovních Free po boku dávno zesnulého kytaristy Paula Kossoffa nebo když vystřelil ke hvězdám s prvními deskami Bad Company...
Grunge nezemřel s Kurtem Cobainem, alespoň tak to vidí kansaská kapela Puddle Of Mudd, kterou už léta vede Cobainův epigon Wes Scantlin. Ač se ke slovu dostala až po roce 2000, vznikla ve dvaadevadesátém, což byl rok, kdy byl grunge na absolutním vrcholu, což Scantlina a spol výrazně poznamenalo. Byli to Puddle Of Mudd, kteří byli po debutu „Come Clean“ s patřičně úderným hitem „She Hates Me“ pasováni do role nástupců Nirvany,..
Když si odmyslíme Sex Pistols, dojdeme k tomu, že britská punková vlna sedmdesátých let je nejvíce spojována s londýnskou kapelou The Clash, ačkoliv by bylo hodně zjednodušené dívat se na The Clash jako na čistě punkovou partu. V začátcích možná symbolizovali revoltu let 1976 a 1977, ovšem jelikož to byli opravdu dobří muzikanti (na rozdíl od Sex Pistols), toužili i po jiném uměleckém vyjádření. V seriálu vezmeme jejich historii popořadě, takže minimálně první díl se musí nutně odehrát v punkových reáliích, ..
Přestože se na Hurricane nahlíželo jako na klasické představitelé glam metalové vlny druhé poloviny osmdesátých let, na vrcholu (byť žánrovém) nikdy nestanuli. Byli na konci osmdesátých let populárnější než jejich starší mentoři Quiet Riot, ale nikdy nebyli tak silní, aby o pár let později dokázali vzdorovat grungeové revoluci. Ta zamávala s mnohem většími jmény, ať to byli Mötley Crüe, Skid Row či Poison, pro Hurricane byla téměř osudová. Přes noc se z kapely stala pro masy lidí naprosto nezajímavá záležitost, ..
Kapela Hurricane z dávných osmdesátých let je zpět. Jen s polovinou klasické sestavy, ovšem s novým albem „Reconnected“, které důstojně navazuje na počiny „Over The Edge“ a „Slave To The Thrill“. Aktivity kapela rozjela už na konci minulé desetiletky, až rok 2023 je pravým comebackem. Možná i dlouhodobým, jak říká basista a zakládající člen Tony Cavazo. To je zatím ve hvězdách a kapela si užívá znovuobjevenou energii, kterou brzy převede na koncertní pódia. ..
Kdo je to ten Randy Fitzsimmons, jehož existencí / neexistencí se švédští The Hives ohání od začátku své kariéry, tedy od devadesátých let? Dlouhá léta se jim věřilo, že Fitzsimmons je jejich manažerem a skladatelem veškerého repertoáru, než se jeden ze členů kapely podřekl, že je to pseudonym Nicholause Arsona. Ačkoliv to The Hives vehementně dementovali, je jasné, že žádný Randy Fitzsimmons neexistuje, nikdy neexistoval a že to byl jen pokus o vytvoření určitého mýtu. ..
Dlouhá léta si Adrian Vandenberg maloval obrazy, dělal různé vernisáže i trvalejší expozice a jeho návrat na scénu byl prakticky vyloučený a přitom bylo na co navazovat. Ať už na kapelu, která kolem poloviny osmdesátých let nesla jeho jméno a skončila bezprostředně za dveřmi velkého průlomu, když měla v repertoáru hit „Burning Heart“, nebo na jeho působení Whitesnake, při němž byl členem kapely v době největší slávy kolem alb „Whitesnake“ a „Slip Of The Tongue“. ..
Comeback se vydařil. Ač ve značně pozměněné sestavě New York Dolls konečně ukázali, že nejsou jen věční lůzři z první poloviny sedmdesátých let, kteří dojeli na chlast a drogy, ale také životaschopnou kapelou, která umí přežít v podmínkách nové doby. Jejich reunion (stejně jako u spřízněných The Stooges) doprovodila vlna euforie, která ukázala skutečný význam a vliv kapely. Fakt, že se natáčení comebackové desky „One Day It Will Please Us To Remember Even This“ zúčastnili Iggy Pop, předák R.E.M. Michael Stipe..
Ač jako mladíček, byl norský samorost Hoest u toho, když po celém Norsku hořely kostely, v Helvete se svolával hon na křesťany a bodalo se do živého. Ta doba pro něho byla až úděsně inspirativní a Taake z ní žijí dodnes. Chtěli být největší a nejmilitantnější kapelou norského blackmetalového undergroundu, ale už před patnácti lety se smrskli na jednočlenný projekt a Hoesta jeho spoluhráči doplňují jen při koncertních taženích. Ta jsou na Taake to nejsilnější. Tedy jen do chvíle, než Hoestovi přeskočí v hlavě kolečka..
Na Raven byl vždycky spoleh, ačkoliv se nikdy nedostali z lopotného heavy metalového prostředí. Jenže každá profese i každý styl potřebuje mistry a pak zástup dělníků, a když se rozdávaly karty osudu, Raven bylo souzeno hrát s těmi dělnickými. Oč se jim vždy vyhýbala světská sláva, o to vytrvalejší byli, což je (podobně jako kanadské kolegy Anvil) do pozice jakési malé legendy dostalo. Na jejich nové desky se nečeká s takovým napětím jako na alba kolegů z Nové vlny britského heavy metalu, ať už jsou to Iron Maiden, Judas Priest či Saxon a Diamond Head,..
Nebýt životní tragédie v životě Johna Lydona vulgo legendárního Johnnyho Rottena, jemuž letos v dubnu zemřela manželka Nora Forster, možná by žádná další deska Public Image Ltd nebyla. Lydon na nové hudbě pracoval už někdy v roce 2018, tedy tři roky po vydání předchozí studiovky „What The World Needs Now“, ale rozhodně se nejednalo o nic vážného, o nic, co by svědčilo o tom, že by se Public Image Ltd měli vrátit na scénu. Lydon měl jiné starosti, kromě péče o nemocnou manželku jej zaměstnával další ze soudních sporů..
Když se podíváme na desky Alice Coopera v novém tisíciletí, zjistíme trochu nešťastnou skutečnost - tento vokalista vše potřebné řekl v minulém století. Skutečnost, že od roku 2000 přišla tato nesmrtelná legenda z Detroitu s osmi nahrávkami a vyžadovány jsou od něho výhradně prastaré hity z první poloviny sedmdesátých let a hitparádové majstrštyky z přelomu osmdesátých a devadesátých let, vypovídá o tom, že svůj vrchol si Cooper dávno prožil. Desky z novější doby nejsou nijak zvlášť špatné, ..
Informace o tom, že by se New York Dolls měli vrátit na scénu, proběhla někdy v druhé polovině osmdesátých let, kdy bylo jasné, jak velký vliv kapela na rockovou hudbu měla. Hlásily se k ní největší rockové hvězdy - Guns N`Roses, Mötley Crüe, The Cult, Hanoi Rocks a mnoho dalších, byla to až nekonečně dlouhá řada těch, kterým New York Dolls dali do vínku rock n`rollového ducha a nebýt jich a jejich prvního alba, zejména glam metalová losangeleská scéna by nevypadala stejně...
Jak po letech navázat na takřka dokonalou desku „Hungry For The Game“, která je brána jako jedna z nejlepších ukázek evropského melodického hard rocku osmdesátých let? Jak přenést tehdejší feeling o více než třicet let, do doby, kdy styl, který Skagarack prezentovali, není na výsluní zájmu? To jsou otázky, které si dánská parta (nebo alespoň její dva původní členové, frontman Torben Schmidt a kytarista Jan Petersen) klást musela. Přestože Schmidt říká, že návrat kapely proběhl z touhy po zábavě, odezva publika jim lhostejná být nemůže. ..
Dánská kapely Skagarack spala dlouhá desetiletí. Když se v roce 1993 rozpadala (k faktickému rozpadu došlo už o dva roky dříve), rovnalo se takřka jistotě, že konec je definitivní. Jak čas postupoval, ukázalo se, že to tak žhavé nebude. Ačkoliv dnes ve Skagarack působí ze starých časů jen frontman Torben Schmidt a kytarista Jan Petersen, tihle dva mají na co navazovat. Jak bude znít jejich tvorba po třech desítkách let, je zodpovězeno prostřednictvím comebackového alba „Heart And Soul“ a teď je otázka, jestli nadšení kapele vydrží delší dobu. ..
Je jen málo kapel, kterým skotačení ze stylu do stylu a experimentování napříč hudebním spektrem nezlomí vaz. Def Leppard na svém bestselleru „Hysteria“ předvedli naprosto elegantní obrat od původní zvuku, který se poohlížel až heavymetalovým směrem a výsledkem byl nadčasový fenomén. Když ale Mötley Crüe chtěli zkusit něco jiného na bezejmenném albu, byl z toho propadák jako vrata. A to jsme jen u největších hegemonů. Co teprve kapely, které nemají svou pozici na scéně zdaleka tak pevnou. ..
Na Wolfganga Van Halena se už nehledí jako na protekčního syna slavného Eddieho Van Halena, ale jako na talentovaného muzikanta, který po otci zdědil hudební geny, ovšem nutně nemusí kráčet v jeho stopách, i přesto, že byl členem Van Halen v jejich závěrečné epizodě a podílel se na comebackové desce s Davidem Lee Rothem „A Different Kind Of Truth“. Pro první hudební krůčky bylo členství ve Van Halen velmi důležité, stejně jako příjmení, ale bez skutečného talentu by mu to nebylo k ničemu, ..
V létě roku 1973 nebyla na newyorské undergroundové scéně větší senzace. New York Dolls byli všude a pravidelní návštěvníci klubových akcí na ně poukazovali jako na budoucí velkou věc. Pověst výtečné koncertní kapely je předcházela a proto se koncerty začínaly úctyhodně plnit. Kromě domovského New Yorku se kapela vypravila i na evropské turné, posílena vítězstvím v anketě časopisu Creem v kategoriích nejlepší i nejhorší kapela. „Dolls jsou ta nejodpornější kapela, že si je zamilujete,“ psalo se o nich v tomtéž plátku. ..
Skutečnost, že se zpěvák Rob Wylde vzdal postu frontmana u pololegendárních Welšanů Tigertailz, musel fanoušky jeho domovských Midnite City potěšit. Jeho desetileté angažmá u Tigertailz nevygenerovalo moc hudby a když už, tak její kvalita se nedala moc srovnat s klasickými alby typu „Bezerk“. V Midnite City se Robovi rozvázaly ruce a rozhodl se ukázat, co v něm všechno je. Ani nevadilo, že si osvojil někdejší mustr Def Leppard, obdivně vzhlížel k Danger Danger a sem tam si vypůjčil nějaký vtípek od Poison, protože hned debutové album..
Poté, co Malmsteenovu kapelu opustil zpěvák Tim Ripper Owens a bubeník Patrick Johansson, začala možná definitivní éra Yngwieho kariéry, která trvá dosud. Nutno přiznat, že z ní nejsou příznivci vůbec nadšeni. Malmsteen se začal starat o veškerou instrumentální i pěveckou složku na deskách sám, stejně jako si začal zajišťovat kompletní producentskou stránku, což v minulosti bývala jeho silná parketa, ovšem v novém tisíciletí jako kdyby vše zapomněl a alba od dob „War To Ends All Wars“ zní spíše jako polovičatá dema. Yngwie stále ohromuje technikou i rychlými prsty, ..
Když Greta van Fleet začínali, nahlíželo se na ně jen jako na další krátkodechou senzaci retro vlny, která si na paškál brala hardrockové dění začátku sedmdesátých let. Debut „Anthem Of The Peacefull Army“ nebyl ničím jiným, než vyznáním se z lásky k Led Zeppelin a milostným výkřikem směrem k jejich raným albům. Když se dostal na třetí místo oficiální americké hitparády a porážel daleko renomovanější soubory či popové hvězdy, bylo nutné začít brát partu bratří Kiszků vážně, ..
Přestože slogan „Born To Lose“ použil kytarista Johnny Thunders až pro skladbu své pozdější kapely The Heartbreakers, klidně by mohl definovat kariéru jiné jeho formace. Té původní, mnohem kultovnější. New York Dolls měli velkou smůlu, která může za to, že jsou už polozapomenutou legendou, jež sice měla obrovský vliv na další generace muzikantů a jako inspirační vzor ji uvádějí největší z největších (jmenovitě třeba Guns N`Roses či Mötley Crüe), ale vlastní úspěch si nikdy neprožila. ..
Že se s novým albem vrací legendární Britky Girlschool je sympatické, ovšem nečekané. Osm let pauzy v životě kapely, která funguje přes čtyřicet let, je doba obrovsky dlouhá, ovšem zdá se, že parta kolem dvou původních členek, zpěvačky a kytaristky Kim McAuliffe a bubenice Denise Dufort, odmlku využila smysluplně. Kapela musela přežit šok, když na konci roku 2015, v době, kdy měla venku nové album „Guilty As Sin“, zemřel její mentor a velký přítel Lemmy Kilmister, čímž padlo turné, ..
Když se dnes řekne power metal, řada lidí si vybaví spolky Sabaton či Powerwolf, které patří k soudobé evropské enklávě, zaklínající se tímto stylem. Že je řada starých metalistů nebere až tak vážně, za to může zaprvé jejich popularita, která se u některých die hard fanoušků neodpouští, ale také to, že pojem power metal má kořeny úplně jinde a pamětníci si jej nespojují pouze s hurónskými popěvky a siláckými pózami à la Manowar, ale hlavně ve spojení klasického heavy metalu, hrstky progresivních postupů a thrashe. ..
Když byl Yngwie Malmsteen v roce 2009 zvolen časopisem Time devátým nejlepším hráčem na elektrickou kytaru všech dob, mluvil o ocenění své tvorby a přínosu hudbě. „Je vidět, že to, co dělám, dělám dobře. Mám důvod být na svou práci hrdý,“ řekl s patřičnou dávkou patosu a sebevědomého egoismu Malmsteen. Mohl být hrdý na svou tvorbu, ačkoliv ani on už nemohl nepostřehnout negativní recenze, které se v posledních letech snášely na jeho alba. Přestože v případě „Perpetual Flame“ byly o něco mírnější než při vydání „Attack!!“ ..
Savage Grace povstávají z popela. Bez divokého potlesku, který jejich kariéru stejně nikdy neprovázel, s totálně překopanou sestavou, v níž zůstává pouze kontroverzní kytarista Chris Louge, a s novým albem. Kdo by čekal, že kapela ještě naváže na alba z let 1985 a 1986 „Master Of Disguise“ a „After The Fall From Grace“, která přece jen nějakou historickou úlohu sehrála, ovšem nikdy se nestala zásadními díly pro metalovou scénu. Savage Grace nelze upřít skutečnost, ..
Přelom tisíciletí zastihl The Rolling Stones v pozici největšího hudebního uskupení na světě. Nejenže kapela ukázala, že dokáže přežít všemožné trendy, které se během druhé poloviny dvacátého století přehnaly přes scénu, dokázala rovněž, že je stále životaschopnou partou, která už má za sebou mladickou bouřlivost, ale dokáže těžit z nadhledu a bohatých zkušeností. Proto ji nerozhodila ani skutečnost, že si Mick Jagger odskočil k sólové dráze a v roce 2001 vydal album "Goddess In The Doorway", ..
Jestliže se na Malmsteenovy aktivity prvních let nového tisíciletí nahlíželo poněkud s despektem a jeho alba nebyla nejočekávanější díla, dostalo se mu pocty, když byl jeho otisk zaznemenán do Hollywood Rock Walk, což je rocková obdoba Chodníku slávy v Hollywoodu. Stalo se tak v době, kdy se znovu přeskupila sestava kapely, odkud vylétl klávesista Joakim Svalberg, jenž našel uplatnění u progmetalistů Opeth, a byla ukončena i poněkud rozpačitá spolupráce se zpěvákem Doogiem Whitem. Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš,..
Kytarista Joel Hoekstra žije v poslední době v mírné nejistotě. Když před pár lety nastupoval k Whitesnake, sliboval si od toho přidružení se k legendě historického významu, ač mohl vědět, že frontman David Coverdale je člověk přelétavý a místem v kapele si není nikdo jistý. Kvůli angažmá ve Whitesnake Hoekstra opustil i domovské Night Ranger, aby po Coverdaleově boku natočil dvě alba, trochu zbytečnou sbírku starých hitů Deep Purple „The Purple Album“ a velmi dobrou novinku „Flesh And Blood“. ..
Když v polovině devadesátých let doběhlo do svého konce světové turné k albu „Voodoo Lounge“, mohlo si připsat jedno unikum. Stalo se jedním z nejvýdělečnějších podniků doby, což byla (v časech, kdy světové scéně vládla tvrdá seattleská alternativa na eurodisco na Starém kontinentě) věc nevídaná, aby kapela, která hraje přes třicet let a je krajně nemoderní, měla takový úspěch. Jenže The Rolling Stones spojovali masy i generace. Bylo jedno, jaké trendy vládnou hudbě, kdekoliv, kam kapela přijela a spustila svůj stařičký rhythm n`blues,..
I když se zdálo, že Yngwie Malmsteen aktivity po roce 2005 začal trochu tlumit, opak byl pravdou. Kromě toho, že si se Zakkem Wyldem a Alem Di Meolou zahrál na sólových počinech svého spolupracovníka klávesisty Dereka Sheriniana, vstoupil i do světa filmu, když se dvakrát objevil v animovaném snímku Harvey Birdman, advokát. Stal se i jednou z tváří velidce populární počítačové hry Guitar Hero, což mohlo odpovídat tomu, že začal definitivně požívat status žijící legendy, i přesto, že jeho sólová dráha vykazovala rychle sestupnou tendenci. ..
Že by Toto ještě někdy vydali novou desku, je velice nepravděpodobné. I když papírově členem kapely zůstává kytarista a hlavní tvůrčí mozek Steve Lukather i klávesista David Pacih, věc ohledné legendy amerického AOR dospěla do patové situace. Jakékoliv studiové aktivity pod tímto názvem jsou zablokovány ze strany rodin někdejších zesnulých členů, bubeníka Jeffa Porcara a basisty Mikea Porcara, přičemž ani někdejší frontman Bobby Kimball se k možnému znovusetkání pod hlavičkou Toto nestaví nijak žhavě, takže Stevu Lukatherovi ..
Jak se turné „Steel Wheels/Urban Jungle“ chýlilo ke konci, bylo stále jasnější, že The Rolling Stones čeká událost, která rozdělí kapelu, jež hrála léta ve stále stejném složení a přežila i mrtvičnou část existence kolem alba „Dirty Works“. Tentokrát nebyl na vině Mick Jagger či Keith Richards, popřípadě vztah mezi nimi, ale touha basisty Billa Wymana vystoupit z kolotoče, jehož členem byl od roku 1962. Měl už dost Jaggerových egomaniakálních výjevů, ..
Aby byli underground, na to jsou moc písničkoví, aby byli mainstream, na to jsou moc divní. Queens Of the Stone Age vždycky stáli mimo tyto nesmiřitelné tábory, ovšem dokázali z toho vytěžit až až. Neminuly je platinové desky, v případě alba „…Like Clockwork“ první místo oficiální americké hitparády. a to bez toho, aby museli výrazně korigovat svůj styl. Přestože se v něm dnes vytrácí prvek stoner rocku, který je vždy spojoval s předchůdci Kyuss, alternativně rocková složka je pořád dost silná. ..
Mark Boals byl pryč a epizoda s nástupcem Jornem Landem skončila dřív, než stačila začít, protože svéhlaví seveřani Lande a Malmsteen si vjeli do vlasů takovým způsobem, že Yngwiemu nezbývalo nic jiného než se obrátit opět na Boalse, zda by alespoň nedokončil turné k desce „War To Ends All Wars“, o níž byl přesvědčen, že je jeho dalším mistrovským dílem. Tak to nebylo a pocítit mu to dávali i fanoušci, kterých se na koncertech začala scházet mnohem menší parta. Yngwie definitivně uzavřen ve své bublině věřil tomu, ..
Pokud budeme vycházet ze skutečnosti, že Oasis jsou nadobro uzavřená kapitola, která měla smysl před takovými pětadvaceti lety, je pro hitmakera zázraku britpopu Noela Gallaghera dnes jasným vyjádřením kapela High Flying Birds. Ta toho s Oasis tolik společného nemá, jak by se mohlo čekat od člověka, který se podepsal pod největší hity kapely, čímž vydělal pěknou řádku liber. Jenže každý se vyvíjí a Noel dnes by asi další „Wonderwall“ nenapsal. Ne, že by to neuměl, ale jeho vyjadřovací prostředky jsou už jiné. ..
Vypadalo to jako jasný trucpodnik. Keith Richards tak dlouho odolával narcistickým sklonům Micka Jaggera, až se po vydání jeho druhého sólového alba pustil do vlastní tvorby rovněž. Stále mu záleželo na tom, co s The Rolling Stones bude, ale už nechtěl čekat se založenýma rukama, jestli se Jagger uráčí vrátit ke společné práci. Do běla jej rozpálilo Jaggerovo prohlášení, že by bylo dětinské domnívat se, že člověk zůstane ve stejné partě navěky. V tu chvíli to vypadalo, ..
Pride Of Lions slaví dvacet let od vydání debutu a na jejich kariéře lze dobře demonstrovat, jakou udělal vývojovou stopu styl, který představují, tedy AOR. Před dvaceti lety byly kapely, které ho hrají, na pokraji vyhubení a ikony Journey, Foreigner, Toto či Survivor byly buď nečinné, nebo nezažívaly dobré časy. Dnes je znovu všude, i když jeho úroveň není taková jako na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. O té by mohl předák Pride Of Lions Jim Peterik léta vyprávět, nejenže tu dobu zažil, ale dokonce stál na vrcholu scény. ..
Protože Malmsteen je v podstatě realista, věděl, že se časy mění. Po hubených devadesátých letech, kdy byl na uměleckém vrcholu, měl na začátku milénia možnost k návratu do starých pozic. Heavy metal zažíval nečekanou obrodu, zejména skandinávské spolky Hammerfall či Stratovarius slavily velké úspěchy a nešlo si nepovšimnout, že zejména v případě druhých jmenovaných byla inspirace Malmsteenovou tvorbou více než zřejmá. Yngwie měl jedinečnou šanci svézt se na úspěchu svých žáků ..
Debut stačil The Defiants k tomu, aby se trojice pohrobků glam metalových Danger Danger stala jistotou žánru a můžete jej nazývat americký hard rock, glam metal či AOR, protože The Defiants představují průsečík mezi těmito pojmy. První album z roku 2016 se stalo jedním z nejlepších alb, které v minulé desetiletce v daném stylu vyšlo a dokumentovalo historickou pravdu, že někdejší angažmá Paula Laineho za mikrofonem Danger Danger nebyl krok špatným směrem, ač alba „Dawn“ nebo „Four The Hard Way“ ..
„Mick spáchal smrtelný hřích, když vlastní projekt nadřadil zájmům kapely,“ řekl na přelomu let 1985 a 1986 basista Bill Wyman. Ronnie Wood mluvil o velmi deprimující době, jindy zcela klidný a rezervovaný Charlie Watts veřejně hovořil o tom, že z The Rolling Stones odejde a přidá se k nějaké jazzové kapele. Jediným, kdo na kapele lpěl, byl Keith Richards, který byl rovněž na druhé straně a stál v opozici vůči Jaggerovi. Věděl, že „Undercover“ nebyla podařená deska, že ani Mickova sólovka „She`s The Boss“ není tím, ..
„Nejsem s „Facing The Animal“ příliš spokojený,“ vyjádřil Yngwie Malmsteen své pocity rok poté, co deska vyšla, „Není to špatná deska, má dobré skladby, které jsem sám napsal, ale příliš se vzdálila albům stylu „Rising Force“. Znělo to jako deska kapely, ale moje alba jsou o mě a mojí kytaře,“ pokračoval švédský kytarista a jedním dechem dodal, že už má novou sestavu, v níž nepočítá se zpěvákem Matsem Levénem, který podle Malmsteenových slov podával chabé koncetní výkony. Kytarista šmahem vyvrátil spekulace, ..
Léta to vypadalo, že Janet Gardner, platinová blondýna původně z Aljašky, je dávno mimo hudební byznys. Že už nedokáže vykročit ze stínu prvních dvou alb Vixen, které jí zajistily koncem osmdesátých let slušnou popularitu a nebýt grunegové revoluce, které Vixen nedokázaly odolat, tak i slušné živobytí. Její vztah s kapelou patří do kategorie bouřlivých. I když se účastnila comebacku, který byl korunován alternativně grungeovou deskou „Tangerine“, u čtvrtého a zatím posledního alba Vixen, dosti slabé nahrávky „Live And Learn“ ..
Losangeleští Rival Sons patří mezi hrstku vyvolených kapel, které de facto přežily svou vlastní smrt, konkrétněji řečeno razantní opadnutí zájmu. Čtveřice patřila ke kapelám, které před zhruba patnácti lety rozjeli retro módu, jež byla na vrcholu v minulé desetiletce. Těžili z ní australští Wolfmother, skandinávští Blues Pills či Američané Scorpion Child. Rival Sons v této konkurenci nepatřili k nejlepším ani nejprotežovanějším kapelám, přesto se počítají mezi špičku v hardrockové komunitě. ..
Když se sešla sedmdesátá léta s osmdesátými, The Rolling Stones působili na scéně už dvacet let. Přežili vlnu psychedelického rocku a hnutí hippies, z něhož vytěžili album „Their Satanic Májesties Request“, absorbovali i vlnu glam roku na „Goat Head Soup či „It`s Only Rock N`Roll“ a dokázali vzdorovat i punkové revoltě, které se přizpůsobili na desce „Some Girls“, jenže tentokrát jako kdyby jim už ujížděl vlak. „Tattoo You“ bylo dobré album, ovšem na dorůstající generaci působilo zastarale a The Rolling Stones ukázali, ..
Ač chtěli být velkou kapelou a na začátku devadesátých let se oháněli tím, že mají blízko k Jonu Bon Jovimi, Aldo Novovi či kytaristovi Autograph Stevu Plunkettovi, velký úspěch se Bangalore Choir vyhnul. Debut „On Target“, těžící z toho, že zpěvák David Reece před pár lety neslavně nahradil Uda Dirkschneidera u Accept, nebyl špatnou deskou, ale zcela zapadl v grungeové revoluci. Bůhvíjakým trhákem by nebyl ani o pár let dříve, kdy doba přála glam metalovému znění, jaké Bangalore Choir na desce měli...
Pokud budeme striktně souhlasit s kategorickým tvrzením, že nejlepší deathmetalová alba vznikala na konci osmdesátých a začátku devadesátých let, je cesta k novým nahrávkám stylu velmi těžká či dokonce nemožná. Díla odstartovaná deathovskou „Scream Bloody Gore“ a ukončená „Domination“ od Morbid Angel jsou možná nedostižná, ale obracet pozornost v případě chuti na pořádný death metal jen k nim by znamenalo ochudit se o řadu dalších dobrých nahrávek, ..
„Jen co jsem uslyšel jméno Cozyho Powella, věděl jsem okamžitě, že s ním chci dělat,“ řekl k nečekané spolupráci Yngwie Malmsteen. „I jeho to zajímalo a chtěl poslat dema. Když si je poslechl, hodně ho to vzalo. Bylo to někdy v roce 1996 v Miami a Cozy se stal základem sestavy pro další album.“ V té Yngwiemu zůstal věrný jen klávesista Mats OIausson, se zpěvákem Michaelem Vescerou se kytarista rozešel ve zlém a historická sestava z alba coververzí ..
S Buckcherry je to stejné jako se Sunset Stripem, odkud kapela vzešla a kde by chtěla stát v dobách jeho největší slávy. V době před více než třiceti lety byla scéna Sunset Stripu na vrcholu, stejně jako hudba, kterou Buckcherry představují do dnešních dnů. Jenže to je pohádka dávné minulosti a Buckcherry do ní přišli s křížkem po funuse. Stejně jako Sunset Strip dávno své kouzlo ztratil - podle slov muzikantů, kteří byli v osmdesátých letech u toho, působí místo až moc bezpečně a obyčejně. A přesně tak je to i s Buckcherry. ..
Zdálo se, že The Rolling Stones jsou vyčerpaní, na konci svých sil a zevnitř rozložení. Nepomáhalo jim chování šéfa Micka Jaggera, z něhož bylo cítit, že hudba, kterou s kapelou dělal, jej nenaplňuje jako v dobách „Let It Bleed“, „Sticky Fingers“ či „Exile On Main St.“, nepomáhal jim ani fakt, že deska „Emotional Rescue“ po umělecké stránce spíše propadla, než aby navázala na skvělého předchůdce „Some Girls“. Situaci nepomohla ani skutečnost, že Jagger místo toho, aby s kapelou odjel na americké turné,..
I když doba podobné hudbě vůbec nepřála, lépe řečeno polovina devadesátých let byla nejhorší možnou dobou pro klasické heavymetalové a hardrockové umělce, byl Yngwie Malmsteen na vrcholu. Ne na komerčním, osmdesátá léta byla pryč a vrátit se zpět časem nedokázal ani tento samozvaný génius, ale na uměleckém. V osmdesátých letech ukázal, co v něm je po stránce zručnosti a osobitosti, ačkoliv autorský rukopis ještě leckde pokulhával ..
Nebudeme si nic nalhávat, když řekneme, že Foo Fighters nebyli poslední roky ve zrovna nejsilnější formě. Ani poslední deska „Medicine At Midnight“ přes řádně velkohubé proklamace nenaznačilia, že by měla znamenat otočení nepříznivého vývoje. Spíše jen dokumentovala, že Foo Fighters mají vrchol minimálně dvanáct let za sebou, protože před takovou dobou vyšla deska „Wasting Light“, a pak už bylo jen hůř. Hůl se začínala lámat zejména na nevydařené desce „Concrete And Gold“, ..
Když se v roce 1979 stočil rozhovor anglického reportéra s Mickem Jaggerem ke kriketu a kuželkám a následně i k politice, nebylo na tom nic divného. Frontman The Rolling Stones už dávno nebyl jen zpěvákem rockové kapely, orvaným vlasáčem v džínách a upnutém tričku, ale vystupoval coby společenská persona, která glosuje denní události i sportovní výsledky stejně zasvěceně, jako dokáže mluvit o vlastní tvorbě. Přestože se Keith Richards zbavil silného drogového návyku ..
I když se na vrchol scény americký zpěvák a kytarista Mitch Malloy nikdy nedostal, lze ho považovat za legendu. V osmdesátých letech, kdy by měl největší šanci na úspěch, se věnoval spíše studiu hudby a produkční činnosti, takže pravý rock n`rollový život, který byl neopakovatelný a značně sebedestruktivní se mu vyhnul a když vydal debutovou desku, psal se rok 1992 a těžko si lze představit horší dobu pro mix AOR, hard rocku a glam metalu. ..
Po loňském odchodu z Great White je zpěvák Mitch Malloy v životní fázi, kdy se chce věnovat hlavně své tvorbě. Jestliže za celé čtyři roky působení v Great White nepřišla kapela ani s jednou novou věcí, nyní se na trh dostává Mitchova sólovka „The Last Song“, která jako kdyby shrnovala aktuální fázi jeho života. A protože tento muzikant má zajímavou minulost - spolupracoval s Desmondem Childem a na pár chvil nahradil Sammyho Hagara ve Van Halen, patřila nabídka na rozhovor s ním do kategorie takových, jaké se neodmítají. ..
Na americké Extreme můžete nahlížet z několika úhlů pohledu. Ať už je vnímáte jako výtečnou tvrdou kapelu, která se opírá o výbornou kytaru Nuna Bettencourta a pevný vokální projev Garyho Cheronea nebo jako tvůrce akustického oplodňováku „More Tha Words“, v obou případech máte pravdu. Nelže ani skutečnost, že se jedná jak o poctivou hardrockovou partu, tak i čtveřici hudebních chameleonů, kteří se nestyděli ze dne na den převléct kabát a přijít s ostře alternativní nahrávkou. ..
I když měl Malmsteen se zvraty ve svém životě i kariéře bohaté zkušenosti, rok 1993 byl pro něho velmi náročný. Nejenže se mu rozpadla kapela, ze které odešel zpěvák Göran Edman (či snad byl odejit, záleží na tom, koho byste se zeptali) a basista Svante Henryson, bubeníci Bo Werman a Michael Von Knorring rovněž neprojevili vůli pokračovat dál, dobře se nevedlo ani jeho hudbě. Skutečnost, že deska „Fire & Ice“ v Americe zcela propadla, byla pro Yngwieho nepochopitelná, protože do podobné situace se zatím ještě nikdy nedostal...
Když už se zdálo, že Metal Church nemůžou mít větší smůlu, přišel další černý den. Pravděpodobně nejčernější v jejich historii. 26. července 2021 spáchal zpěvák Mike Howe sebevraždu a vypadalo to na konec kapely. Ne že by se Metal Church bez něho neobešli už v minulosti, první dvě kultovní alba natočili i bez něj a stejně žili (spíše živořili) i dalších dvacet let po jeho odchodu. Jenže Howe byl na konci osmdesátých a začátkem devadesátých let podepsán pod nejlepšími alby „Blessing The Disguise“..
Mick Jagger musel uznat, že album „Black And Blue“ nebylo úplně to pravé ořechové a na jeho účet zmínil i známou skutečnost, že The Rolling Stones ubývají síly. Změnit to měl fakt, že se členem kapely napevno stal Ronnie Wood, protože jeho dosavadní formace The Faces ohlásila na přelomu let 1975 a 1976 rozpad. Jeho trvalé angažmá byl první krok k nápravě škod, které deska „Black And Blue“ napáchala. Otazník stále visel na Keithem Richardsem,..
„Hej, kámo, vzpomínáš, jak nám to hrálo na začátku devadesátých let, než nás zlákala komerce?“ Ač je to k nevíře, tak se američtí hejskové Rancid vrací k tomu, co dělali na úplném začátku kariéry a co je zdokumentované na deskách „Rancid“ a „Let`s Go“. Možná jim tato tvář slušela nejvíce, možná je v tom trochu nostalgie po starých časech, ovšem jisté je, že krok je to trochu nečekaný. Možná je vedený na jistotu a Rancid měli pocit, že se s minulou „Trouble Maker“ dostali trochu do slepé uličky, ..
Byly doby, kdy se na Enter Shikari ukazovalo jako na budoucnost ostrovní tvrdé hudby. Parta ze St. Albans uchopila kdysi prudce expandující metalcore, spojila jej s melancholickým post-hardcorem, alternativním rockem, dubstepem a trance, a výsledkem byl unikátní mix vyváženě tvrdé hudby, která dokázala přilákat mladé publikum a nevadila ani odrostlejším a konzervativnějším posluchačům. To dnes neplatí. Minimálně od alba „The Spark“ se kapela začala kazit, ..
Souvislosti, které z výsluní zájmu vypoklonkovaly začátkem devadesátých let hard rock a heavy metal, jsou notoricky známé. A byl to právě Yngwie Malmsteen, do něhož se nastupující generace opírala vší silou. Vadil jeho nakadeřený styl, arogantní, sebestředné vystupování, vadily neoklasicistní motivy, heavymetalová rozmáchlost, vadila i jeho naondulovaná hříva. Před sprškou kritiky, která se začala valit v roce 1991 zároveň s vydáním nirvanovské „Nevermind“, kdy bylo jasné, že nový vítr fouká ze Seattlu,..
Válka proti všem… Demonaz ví přesně, o čem mluví, protože to je on, kdo zachránil, ale zároveň skoro zabil norskou blackmetalovou legendu Immortal. Ta dnes funguje jako jeho výhradní projekt, což řada starých fanoušků schvaluje, ovšem stejně velká skupina za to kontroverzního muzikanta proklíná. Léta byl Demonaz šedou eminencí kapely, trpělivě úpěl v disentu, kam jej uvrhlo onemocnění šlach, které mu nedovolilo hrát na kytaru a proto dlouhá léta přispíval na alba kapely texty, svým vyprávěním o bájné zemi ..
Těžko čekat, že by dnes někdo z bývalých členů Sex Pistols točil desky, jako bylo dílo „Never Mind The Bollocks… Here`s The Sex Pistols“, či přišel s revoltou v duchu „God Save The Queen“ a „Anarchy In The U.K.“. Johnny Rotten se dávno vrátil ke svému jménu John Lydon a v současnosti připravuje novou desku post-punkových Public Image Ltd, kytarista Steve Jones se stal vegetariánem a po prodělaném infarktu v roce 2019 pověsil muziku v podstatě na hřebík. Bubeník Paul Cook se věnuje kapele The Professionals ..
„Mick nějakou dobu chodil kolem horké kaše a oťukával,“ popisoval prvotní koketérie s The Rolling Stones Ronnie Wood, „kdyby odešel Mick Taylor, přešel bys ke Stones, že jo? A já jsem řekl: Jasně, ale teď jsem u The Faces a nechtěl bych to míchat dohromady. Mick to chápal a říkal, že nechce, abych odcházel z The Faces. Řekl jsem mu, že až bude někdy v maléru, tak ať zavolá. Za několik měsíců později zazvonil telefon a na druhém konci drátu byl Mick: Jsem v maléru, řekl.“ ..
Projekt zpěváka a kytaristy white metalových Stryper Michaela Sweeta a kytaristy George Lynche, který se nejvíce proslavil jako bývalý člen Dokken, je jedním z těch, které dávají od počátku existence smysl. Oba muzikanti jsou velmi charismatičtí hráči, oba mají pečlivě rozpoznatelný styl a zkušenosti, které sahají do zlatých osmdesátých. Tam míří i jejich společná tvorba, i když se rozhodně nedá říct, že by cíleně kopírovali tehdejší postupy či se snažili napodobit chvilky,..
„Joe má jistě perfektní hlas, ale mimo to spolu ani lidsky nemáme žádný problém. Zůstáváme přáteli,“ řekl Yngwie Malmsteen, když Joe Lynn Turner opouštěl kapelu, aby opět podlehl volání Ritchieho Blackmorea a nastoupil jako dočasná náhrada za Iana Gillana do Deep Purple. V jejich řadách vydržel pouze jedno album, pak neslavně řady britské legendy nuceně opustil. Pro něho se jednalo o krok vzad, párplovská deska „Slaves And Masters“ nepředstavuje ani v nejmenším vrchol diskografie,..
Odpověď na otázku, zda Alcatrazz přežijí rozchod s Grahamem Bonnetem, byla zodpovězena už před dvěma lety, kdy vyšlo páté album, nazvané prostě „V“. Tato nahrávka byla živější a lepší než comebacková deska „Born Innocent“, na které se představil ještě Bonnet a která se stala kamenem úrazu mezi ním a dvěma původními členy, klávesistou Jimmym Waldem a basistou Garym Sheou. Ti měli jinou představu o budoucnosti kapely, chtěli zvuk modernizovat..
Pokud někdy byli The Rolling Stones nejblíž rozpadu, bylo to v roce 1973 v období alba „Goat Head Soup“, kdy se komunikace mezi jednotlivými členy kapely dostala na bod mrazu. Mick Jagger si hrál na primadonu a myslel si, že celý úspěch kapely je zejména jeho dílo, Keith Richards se propadal do hluboké drogové závislosti a kytarista Mick Taylor se cítil stále více izolovaný na svém postu, neboť ke skladatelskému procesu byl připouštěn velmi zřídka, a když už mu bylo dovoleno přinést nějaké nápady,..
Joe Perry je z těch muzikantů, který si může dělat, co chce, a vždycky má jistotu, že zvedne vlnu pozornosti. Za padesátiletou kariéru se stal obrovskou legendou, ať už pro to, co dokázal s Aerosmith v sedmdesátých letech, i pro to, že přežil obří nálože drog, které druhého z Toxic Twins, tedy zpěváka Stevena Tylera, skoro dostaly do blázince, a také proto, že na konci osmdesátých nastartoval tak slavný a velký comeback, jemuž se může rovnat jen podobně časovaný návrat Meata Loafa. V minulém století Perry zažil ..
Megalomanský projekt Billyho Corgana „Atum“ doběhl do konce. Je jasné, že plánovaná vize, že The Smashing Pumpkins vytvoří protiváhu vůči slavnému dvojalbu „Mellon Collie And Infinite Sadness“ nevyšla. Zčásti proto, že doba je jinde než v časech, kdy světu udával směr alternativní rock a grunge, což byla pravá parketa Corganovy kapely, a zčásti proto, že zdánlivě nevyčerpatelná skladatelská studnice až tak bezedná není. To si Corgan musí uvědomovat už delší dobu a proto cestuje napříč různými styly, ..
„Lidsky jsme si sedli a v Los Angeles pařili tři dny,“ vzpomínal na rok 1987 zpěvák Joe Lynn Turner, „Yngwie osciloval mezi dvěma polohami – arogantním idiotem a nevinným dítětem. Věděl jsem, že Malmsteena po zkušenostech s Blackmorem zvládnu levou zadní. Vrátil jsem se do New Yorku, abych si sbalil věci na delší pobyt v L.A., ale pak přišla zpráva o Yngwieho bouračce, po které upadl do kómatu.“ Lékaři mu moc šancí nedávali, protože zranění, které Malmsteen utrpěl při automobilové nehodě, ..
Kdo by to byl řekl, že Winger se ze slavné glam metalové plejády osmdesátých let, kam však byli hozeni zejména kvůli účesům a pestrým hadrům, budou ve dvacátých letech tohoto století dost možná nejuznávanější kapelou scény? Většina kapel z té doby dnes materiál netvoří, a těch, které jej tvoří ve stejné kvalitě jako kdysi, je ještě daleko méně. Winger tohle bylo dáno a pro muzikanty je to velké zadostiučinění za to, co museli vytrpět za nechutnosti v první polovině devadesátých let, kdy vydali své nejlepší album „Pull“. ..
Festivalová sezóna byla otevřena. Minifestival Prague Rocks, který se v Praze koná už několik let, se dočkal dalšího ročníku, jenž se uskutečnil na letišti v Letňanech. Umělecká společnost, která na něj dorazila, byla skutečně různorodá. Od švédské glam metalové naděje Eclipse, přes tuzemský Kabát, britskou legendu Def Leppard až po americké Mötley Crüe, kteří představují nejzhýralejší odnož rockové hudby. Nesourodě vypadalo i složení publika..
Francouzský azyl, který demonstroval dobu obrovské umělecké volnosti a velikášství „Exile On Main St.“, končil stejně rychle, jako začal. Kapela po vydání alba odjela turné po Spojených státech, kam se podívala poprvé od neblahého festivalu v Altamontu, ovšem do fazóny z konce šedesátých let měla daleko a nezřídka kdy musela uznat, že hostující Stevie Wonder, vystupující v roli předskokana, byl v mnohem lepší formě a sklízel za to nemalý úspěch. Na vině u The Rolling Stones nebyla..
Reedice klasických alb Arakainu pokračují. Po „Thrash The Trash“ a „Schizofrenii“ došlo na další milník pražské legendy, na desku „Apage Satanas“. V chronologickém řazení se přeskočila alba „Black Jack“, „Salto Mortale“, „Legendy“ a „S.O.S.“, ovšem i tak je pro fanoušky nové vydání alba z roku 1998 velmi vítaná událost. Ta se stala důvodem pro další povídání s „tátou Arakainu“, kytaristou Jiřím Urbanem. A že Jiří měl k tématu co říct, o tom svědčí následující řádky,..
I když s tím mnozí fanoušci, soudě podle slušných hitparádových úspěchu poslední desky „The Quest“ nebudou souhlasit, dnešní forma Yes není na vyskakování. Když si odmyslíme nepovzbudivý fakt, že v kapele není žádný zakládající člen (kytarista Steve Howe nehrál na debutu, ani na některých novějších deskách), je toho málo, co tahle parta může nabídnout. Kromě reminiscencí na minulost, zejména na sedmdesátá léta dnešní Yes nemohou uchvátit vůbec ničím, a to i přes skutečnost,..
Už je to sakra dávno, co se o irské trojici Therapy? mluvilo jako nové rockové hvězdě. To bylo někdy kolem alba „Troublegum“ v polovině devadesátých. Od té doby uplynulo hodně vody a Therapy? se hvězdou nestali. Proč, když „Troublegum“ byla skvělá deska, která přesně zapadla do koloritu doby? Možná proto, že Therapy? byla jen parta tří docela obyčejných chlápků, které byste na ulici nepoznali a možná taky proto, že na rozdíl od souputníků Manic Street Preachers se odmítli nechat infikovat popem..
Jako dva kohouti na jednom smetišti, tak s odstupem času popisoval vztah s Yngwiem Malmsteenem zpěvák Jeff Scott Soto, který byl v době, kdy vyšla Malmsteenova druhá deska „Marching Out“ už de facto pryč z kapely. Situace si žádala rozřešení a jelikož by bylo krajně nelogické, aby kapelu opouštěl Malmsteen, musel pryč Soto. Jeho místo zaujal Malmsteenův objev Mark Boals, jenž předtím koketoval s koncertní kapelou Teda Nugenta a nějaký čas strávil na turné s bluesrockovou stálicí Savoy Brown...
Zdánlivě je kapela Atomic Kings novým hráčem na rockovém poli. Pokud se na ni podíváte blíže, zjistíte, že prvotní zdání docela hodně klame. Kapela nejenže vznikla z formace Kings Of Dust, která v roce 2020 vydala debutovou desku, aby se pak rozešla se zpěvákem Michaelem Thomasem Beckem, ale tvoří ji další ostřílení muzikanti. Tím nejdůležitějším a nejznámějším je basista Greg Chaisson, dlouholetý souputník bývalého kytaristy Ozzyho Osbournea Jakea E. Lee, ..
Tisk to nazýval útěkem, The Rolling Stones čerpáním nových inspirací. Pravda, jak už to tak bývá, byla někde na půli cesty. Hlavním důvodem byly finanční problémy, nový bankéř kapely Rupert Loewenstein doporučil přesídlení z Velké Británie, jelikož kapela dlužila na daních obrovský balík liber, protože povinné odvody jaksi bývalý manažer Allen Klein „zapomněl“ zaplatit a hrozily velké právní problémy, včetně odebrání třiaosmdesáti procent veškerých příjmů. Druhá věc byla ta, že po umělecké stránce došlo ..
Odpověď na otázku, zda se Heavens Edge z Pennsylvánie někdy mohli stát hvězdami, kdyby je nesemlela vlna okolností, které nemohli ovlivnit, zůstane navždy nezodpovězena. Pravdou je, že kapela zapadla mnohem rychleji než jiné glam metalové party konce osmdesátých let a přitom bezejmenný debut z roku 1990 byl výtečné dílo, které přesně popisovalo jejich vzestup. Jenže dobře známé okolnosti s nástupem grunge a úspěchem nirvanovského díla „Nevermind“ ..|
Dnes je 13.9.2025, svátek má Lubor
|
| Autor Jan Skala |
|
[06.08.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
IRON MAIDEN - Live After Death
|
[04.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
MOTÖRHEAD - No Sleep `til Hammersmith
|
[03.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[01.08.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[30.07.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
Ozzy OSBOURNE - Speak Of The Devil
|
[27.07.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[22.07.2024] [hodnocení: 10/10] |
JUDAS PRIEST - Unleashed In The East
|
[21.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
AC/DC - If You Want Blood You`ve Got It
|
[20.07.2024] [hodnocení: 10/10] |
KISSIN` DYNAMITE - Back With A Bang
|
[19.07.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.07.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[17.07.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.07.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.07.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[13.07.2024] [hodnocení: 10/10] |
TYLER BRYANT AND THE SHAKEDOWN - Electrified
|
[12.07.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[09.07.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.07.2024] [hodnocení: 7/10] |
LED ZEPPELIN - The Song Remains The Same
|
[07.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.07.2024] [hodnocení: 10/10] |
Prázdniny jsou tu aneb festival na vlnách Metal Forever! ..více |
[06.07.2024] |
|
[01.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
Ian HUNTER - Defiance Part 2: Fiction
|
[30.06.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.06.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[26.06.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.06.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.06.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[23.06.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.06.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
Lenny KRAVITZ - Blue Electric Light
|
[18.06.2024] [hodnocení: 5/10] |
JOURNEY - Look Into The Future
|
[17.06.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
Miloš Dodo DOLEŽAL - Level 777
|
[16.06.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.06.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.06.2024] [hodnocení: 6/10] |
SIX FEET UNDER - Killing For Revenge
|
[11.06.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[10.06.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.06.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
BABYLON A.D. - Rome Wasn`t Built In A Day
|
[05.06.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
Jedni mohou, druzí ne, výsledek je však stejný. Bit je pokaždé fanoušek. ..více |
[05.06.2024] |
|
[04.06.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.06.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.06.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.05.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
THE TROOPS OF DOOM - A Mass To The Grotesque
|
[28.05.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[27.05.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[25.05.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.05.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.05.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.05.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.05.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
AMERIKAN KAOS - Armageddon Boogie
|
[17.05.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.05.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
Sebastian BACH - Child Within The Man
|
[14.05.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.05.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
BLACKRAIN - Hot Rock Time Machine
|
[11.05.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[10.05.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.05.2024] [hodnocení: 6/10] |
DARKTHRONE - It Beckons Us All
|
[07.05.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[06.05.2024] [hodnocení: 5/10] |
Billy MORRISON - The Morrison Project
|
[04.05.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.05.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.04.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[29.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.04.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
Mark KNOPFLER - One Deep River
|
[24.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
MONTROSE - Warner Bros. Presents Montrose!
|
[22.04.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.04.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
BLUE ÖYSTER CULT - Ghost Stories
|
[20.04.2024] [hodnocení: 6/10] |
THE LIBERTINES - All Quiet On The Eastern Esplanade
|
[19.04.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.04.2024] [hodnocení: 6/10] |
ATTIC - Return Of The Witchfinder
|
[16.04.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[12.04.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[11.04.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.04.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.04.2024] [hodnocení: 10/10] |
SOCIAL DISORDER - Time To Rise
|
[07.04.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[05.04.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[04.04.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.04.2024] [hodnocení: 7/10] |
PINK FLOYD - The Division Bell
|
[01.04.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[31.03.2024] [hodnocení: 6/10] |
THE BLACK CROWES - Happiness Bastards
|
[29.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
MOTÖRHEAD - Overnight Sensation
|
[28.03.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální ..více |
[28.03.2024] |
|
[26.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
PINK FLOYD - A Momentary Lapse Of Reason
|
[25.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
ZAKK SABBATH - Doomed Forever Forever Doomed
|
[24.03.2024] [hodnocení: 5/10] |
David REECE - Baptized By Fire
|
[23.03.2024] [hodnocení: 6/10] |
LIONHEART - The Grace Of A Dragonfly
|
[22.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.03.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.03.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.03.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.03.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
THE END MACHINE - The Quantum Phase
|
[13.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
JUDAS PRIEST - Invincible Shield
|
[12.03.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[11.03.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[09.03.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.03.2024] [hodnocení: 7/10] |
Bruce DICKINSON - The Mandrake Project
|
[06.03.2024] [hodnocení: 9/10] |
CITRON, METALINDA, LORETTA - 2. 3. 2024 - KD Šeříková, Plzeň
|
[05.03.2024] |
|
[04.03.2024] [hodnocení: 10/10] |
Mick MARS - The Other Side Of Mars
|
[03.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.02.2024] [hodnocení: 10/10] |
REVOLUTION SAINTS - Against The Winds
|
[27.02.2024] [hodnocení: 7/10] |
PINK FLOYD - Wish You Were Here
|
[26.02.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[22.02.2024] [hodnocení: 6/10] |
SVEN GALI - Bombs And Battlescars
|
[21.02.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
Hra na schovávanou skončila. Slayer jsou zpět! ..více |
[21.02.2024] |
PINK FLOYD - The Dark Side Of The Moon
|
[19.02.2024] [hodnocení: 10/10] |
ART OF ANARCHY - Let There Be Anarchy
|
[16.02.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[15.02.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.02.2024] [hodnocení: 8/10] |
PINK FLOYD - Obscured By Clouds
|
[12.02.2024] [hodnocení: 8/10] |
RILEY´S L.A. GUNS - The Dark Horse
|
[09.02.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
MOTÖRHEAD - Another Perfect Day
|
[08.02.2024] [hodnocení: 9/10] |
AUTUMN`S CHILD - Tellus Timeline
|
[07.02.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[05.02.2024] [hodnocení: 9/10] |
STATIC-X - Project: Renegeneration Vol. 2
|
[03.02.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[02.02.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.02.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[31.01.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.01.2024] [hodnocení: 8/10] |
PINK FLOYD - Atom Heart Mother
|
[29.01.2024] [hodnocení: 8/10] |
SAXON - Hell, Fire And Damnation
|
[26.01.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[25.01.2024] [hodnocení: 10/10] |
Redaktorská bilance roku 2023 - Jan Skala
|
[23.01.2024] |
|
[22.01.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[20.01.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.01.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.01.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[15.01.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[13.01.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.01.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.01.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[10.01.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
GYPSY PISTOLEROS - Duende A Go Go... Loco!
|
[09.01.2024] [hodnocení: 7/10] |
PINK FLOYD - A Saucerful Of Secrets
|
[08.01.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.01.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.01.2024] [hodnocení: 6/10] |
PINK FLOYD - The Piper At The Gates Of Dawn
|
[01.01.2024] [hodnocení: 9/10] |
THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - Na Hrádečku tam je hej aneb Ach to hanobení státu
|
[31.12.2023] |
MALOKARPATAN - Vertumnus Caesar
|
[29.12.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[28.12.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[25.12.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.12.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.12.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[18.12.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[16.12.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.12.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[14.12.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.12.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.12.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.12.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[05.12.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.12.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
DOGSTAR - Somewhere Between The Power Lines And Plam Trees
|
[02.12.2023] [hodnocení: 7/10] |
Lita FORD - Dancin` On The Edge
|
[30.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.11.2023] [hodnocení: 7/10] |
SORCERER - Reign Of The Reaper
|
[28.11.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[27.11.2023] [hodnocení: 9/10] |
George LYNCH - Guitars At The End Of The World
|
[25.11.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[23.11.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[21.11.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[20.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.11.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[17.11.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.11.2023] [hodnocení: 9/10] |
BACK STREET CRAWLER - 2nd Street
|
[13.11.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[12.11.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.11.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[10.11.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
CHEAP AND NASTY - Cool Talk Injection
|
[09.11.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.11.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
BACK STREET CRAWLER - The Band Plays On
|
[06.11.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
CHEAP AND NASTY - Beautiful Disaster
|
[02.11.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[31.10.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.10.2023] [hodnocení: 5/10] |
JELUSICK - Follow The Blind Man
|
[29.10.2023] [hodnocení: 4,5/10] |
CANNIBAL CORPSE - Chaos Horrific
|
[25.10.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Hackney Diamonds
|
[24.10.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[23.10.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.10.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Žabomyší války jako otázky cti? Spíše otázka peněz ..více |
[19.10.2023] |
Ronnie ROMERO - Too Many Lies, Too Many Masters
|
[18.10.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.10.2023] [hodnocení: 6/10] |
ELECTRIC BOYS - Grand Explosivos
|
[15.10.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
Conny BLOOM (ELECTRIC BOYS) - Že je blbost hrát rock n`roll po třicítce? Podívej se na Stones!
|
[15.10.2023] |
|
[11.10.2023] [hodnocení: 6/10] |
K.K.`S PRIEST - The Sinner Rides Again
|
[10.10.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.10.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[08.10.2023] [hodnocení: 8/10] |
Tommy VICTOR (PRONG) - Hardcore ve mně je od doby, co jsem dělal v CBGB
|
[08.10.2023] |
|
[07.10.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
PHIL CAMPBELL AND THE BASTARD SONS - Kings Of The Asylum
|
[03.10.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE CLASH - Give`Em Enough Rope
|
[02.10.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.10.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.09.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.09.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.09.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Tony CAVAZO (HURRICANE) - Vždycky nám říkali mladší Quiet Riot
|
[24.09.2023] |
THE HIVES - The Death Of Randy Fitzsimmons
|
[22.09.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.09.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
NEW YORK DOLLS - Cause I Sez So
|
[18.09.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.09.2023] [hodnocení: 5/10] |
RAVEN - All Hell`s Beaking Loose
|
[16.09.2023] [hodnocení: 6/10] |
PUBLIC IMAGE Ltd - End Of World
|
[15.09.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.09.2023] [hodnocení: 7/10] |
NEW YORK DOLLS - One Day It Will Please Us To Remember Even This
|
[11.09.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.09.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Torben SCHMIDT (SKAGARACK) - Dnes už nenatočíš takové hity jako v osmdesátých letech
|
[10.09.2023] |
ASKING ALEXANDRIA - Where Do We Go From Here
|
[09.09.2023] [hodnocení: 4,5/10] |
Událost roku! The Rolling Stones odmítli důchod a vydají novou desku ..více |
[06.09.2023] |
|
[05.09.2023] [hodnocení: 8/10] |
NEW YORK DOLLS - Too Much Too Soon
|
[04.09.2023] [hodnocení: 7/10] |
MIDNITE CITY - In At The Deep End
|
[03.09.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[31.08.2023] [hodnocení: 3/10] |
|
[29.08.2023] [hodnocení: 6/10] |
NEW YORK DOLLS - New York Dolls
|
[28.08.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[26.08.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.08.2023] [hodnocení: 4/10] |
SAVAGE GRACE - Sign Of The Cross
|
[22.08.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
THE ROLLING STONES - A Bigger Bang
|
[21.08.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Yngwie MALMSTEEN - Perpetual Flame
|
[17.08.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
JOEL HOEKSTRA`S 13 - Crash Of Life
|
[15.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
THE ROLLING STONES - Bridges To Babylon
|
[14.08.2023] [hodnocení: 8/10] |
Yngwie MALMSTEEN - Unleash The Fury
|
[10.08.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[08.08.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Voodoo Lounge
|
[07.08.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
QUEENS OF THE STONE AGE - In Times New Roman
|
[05.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.08.2023] [hodnocení: 5/10] |
Noel GALLAGHER`S HIGH FLYING BIRDS - Council Skies
|
[01.08.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
THE ROLLING STONES - Steel Wheels
|
[31.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.07.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Yngwie MALMSTEEN - War To Ends All Wars
|
[27.07.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[25.07.2023] [hodnocení: 9/10] |
THE ROLLING STONES - Dirty Work
|
[24.07.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.07.2023] [hodnocení: 7/10] |
Janet GARDNER & Justin JAMES - No Strings
|
[19.07.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Undercover
|
[17.07.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[16.07.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
Yngwie MALMSTEEN - Facing The Animal
|
[13.07.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Tattoo You
|
[10.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
Yngwie MALMSTEEN - Magnum Opus
|
[06.07.2023] [hodnocení: 9/10] |
FOO FIGHTERS - But Here We Are
|
[05.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Emotional Rescue
|
[03.07.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
Mitch MALLOY - Moje hudba se dnes poslouchá víc než v devadesátých letech
|
[02.07.2023] |
|
[30.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
Yngwie MALMSTEEN - The Seventh Sign
|
[29.06.2023] [hodnocení: 10/10] |
METAL CHURCH - Congregation Of Annihilation
|
[28.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Some Girls
|
[26.06.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[24.06.2023] [hodnocení: 6/10] |
ENTER SHIKARI - A Kiss For The Whole World
|
[23.06.2023] [hodnocení: 2,5/10] |
|
[22.06.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[21.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
Glen MATLOCK - Consquences Coming
|
[20.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Black And Blue
|
[19.06.2023] [hodnocení: 5/10] |
SWEET & LYNCH - Heart & Sacrifice
|
[16.06.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.06.2023] [hodnocení: 6/10] |
THE ROLLING STONES - It`s Only Rock N`Roll
|
[12.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
Joe PERRY - Sweetzerland Manifesto MKII
|
[10.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE SMASHING PUMPKINS - Atum III.: A Rock Opera In Three Acts
|
[09.06.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[07.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
MÖTLEY CRÜE, DEF LEPPARD, KABÁT, ECLIPSE - 2. 6. 2023, Praha, Letiště Letňany
|
[05.06.2023] |
THE ROLLING STONES - Goats Head Soup
|
[05.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
Jiří URBAN (ARAKAIN) - Minulosti už bylo dost, teď kupředu levá, zpátky ni krok!
|
[04.06.2023] |
|
[03.06.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.05.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
THE ROLLING STONES - Exile On Main St.
|
[29.05.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[28.05.2023] [hodnocení: 9/10] |