Neúnavný Timo Tolkki dodržel tradici, kterou Stratovarius ctili již od vydání alba „Dreamspace“. Každý rok jedno album (a to Stratos stihli ještě navíc vydat živák z turné k desce „Visions“). Chca nechca se to někde muselo odrazit. S trochou básnické nadsázky se dá říci, že osud („Destiny“) si po několika letech marného stíhání došlápl na zběsilou strojovnu Stratovarius. Zatím se jen tak lehce otočil na patě a zase zmizel. Vzhledem k tomu, že na albu „Destiny“ je Tolkki hodně osobní a dává najevo, že téma osudu ..
Pražská Teta už zase něco kutí…, ale ne nejde o to, že bych měl potřebu vykládat vám rodinné historky. To jen Helena Kubelková a kapela Teta svým třípísňovým promem avizují, že se pracuje na jejich třetím CD. A jde o avízo potvrzující prakticky všechny zásadní řeči, které o téhle tetičce kolují. Ty pozitivní, tedy, že se kapela prezentuje velice kvalitním, profesionálním projevem i že Helenin skvělý hlas je maximálně příjemným rockovým pohlazením, i ty méně pochvalné, varující, že energie, ..
Karel Čapek asi zapomněl v pošťácké pohádce zmínit fakt, že pan Kolbaba byl nejspíš ortodoxní punker. Jinak, než tím, že pan Kolbaba místo dodání zásilek někde v zapadlém doupěti nasával tóny, si totiž nedovedu vysvětlit, že zásilka od Cecka dorazila s takovým zpožděním. A tak stejně jako u nedávno recenzovaných Vision Days je album „Není co řeshit“ říčanského Zakázanýho ovoce už lehce přezrálé, neboť v košíku se zakázaným ovocem se minulý měsíc objevil čerstvý plod. ..
Munzifai se nevzdávají…, chtělo se mi napsat coby první větu chystaného šťourání do jejich loňského demíčka „Cesty po hvězdách“. A to hlavně pro to, aby zaznělo i něco jednoznačně optimistického. Jenže pohled na stránky kapely hovoří jasně – personální rošády, které mě mátly už při slovíčkaření o dva roky starém „Živý nás nedostanou“, se nezastavily a tentokrát došlo i na oficiální oznámení o ukončení činnosti (o dva týdny později poupravenému v tom duchu, že Munzifai hodlají pokračovat v jiném složení ..
Rocková legenda vo výbornej forme! Když narazím na podobné hlášky, beru je obvykle s rezervou. Tentokrát se tohle úderné motto objevilo na stránkách slovenské Tublatanky. Při vzpomínce na její koncert před dvěma lety ve Výravě jsem tentokrát nepochyboval. A protože chalani se vydali na východ Čech zopakovat svojí „infikaci Tublatankou“, nepřicházelo v úvahu u této párty chybět, obzvlášť když Tubla má na kontě čerstvou albovou novinku...
Stejně je ten hudební svět podivná planeta. Proč se ustavičně uctívají hudební ikony, které víc než z momentální formy žijí z historie a překvapivě silní nováčci zůstávají jen lahůdkou pro fajnšmekry? Když řeknu, že míříme do Belgie za kapelou coRPus a jejich debutovým, dva roky starým albem „The Rise“, díky úvodnímu oslímu můstku je vám doufám jasné, o které ze zmíněných kategorií bude dneska řeč...
Je to zvláštní ironie osudu. V den, kdy začal vznikat tenhle článek, vydali Vision Days další cédéčko. A i když od vydání toho v přehrávači právě rotujícího uplynuly téměř dva roky, snad nevláčím ten kříž po funuse (jde čistě o eufemismus, neb „Proti srsti“ rozhodně žádným funusem není!) zbytečně. Už jen z toho pohledu, že by mohl fungovat jako jistá vábnička na aktuálně líhnoucí se šesté album „Viva la ironie“. ..
Když mrknete jedním okem na diskografii slovenských Janesession, napadne vás, že půjde o řádně ostřílenou bandu. Když mrknete i okem druhým, možná zaváháte, neb vám docvakne, že v záplavě titulů je jejich loňské album „III: Nothin´ But Trouble“ teprve třetím (jak ostatně již název napovídá) „dlouhohrajícím“ nosičem. No a když napnete oba slechy (a ostrý hlas divoženky Jane vám je neuřízne), zase se vrátíte k bodu jedna. Mimochodem, na nenápadné zdůraznění uvozovek u výrazu dlouhohrající doplním..
Těžce uchopitelná hluková směs z Havl. Brodu. Ne, tahle charakteristika nepochází z mojí hlavy, takhle se kluci z Nupagadi popisují sami. A světe div se, souhlasím s nimi. A světe div se ještě víc, v tomhle tvrzení lze najít víc pozitivna, než by standardní melodik a zaprděný heavíkář (myšleno já) mohl vůbec očekávat.
Takhle nějak si představuju ideální politickou stranu. Jsem v ní sám, sám si rozhoduju, nikdo mi do toho nekecá a dělám to přesně podle svých představ. No jasně, ač název kapely Babylon Mystery Orchestra zní poměrně honosně a mohutně, stojí za ním jeden jediný tvor. Skladatel, hudebník a zjevně nespokojenec se současný stavem světa, Sidney Allen Johnson. Který otevřeně sděluje svou nespokojenost se stavem světa (již sám název „Bezbožný, Zlotřilý, Proklatý mnohé napovídá) a má rád nejen temné nálady, ale i ..
Pokud by někdy padla na přetřes otázka, která z tuzemských kapel žije ze své minulosti, jméno valachů Power 5 bych tahal jako jeden ze svých osobních trumfů. Přece jen seznam světových jmen, kterými se tahle parta ohání v souvislostí s vířením prachu na jednom pódiu už je poměrně letitý, sestava, která sklízela největší úspěchy (až na dva základní kameny v podobě Olina a Milana Škrabalových) už dávno vzala za své a hlavně, deskou „Symbol“ na kterém Power 5 představili nejen novou ..
Je to trochu paradox. V době, kdy album "Reflections" pražských Red Baron Band teprve skrápěly kapky křtícího šampaňského, bylo zřejmé, že po personálním „šejku“ dva z těch, kteří mají tohle album na svědomí, nejsou členy kapely. A i když je právě teď možná ta správná šance na superlativy, budu hodně opatrný. Jednak proto, že jsem s totální reinkarnací sedmdesátých let a retro hard rockem zpočátku (to asi pro tu vskutku dokonalou historickou autentičnost) poněkud zápasil a – a to rozhodně nechci..
U pardubického Volantu nejde říct, že na první poslech jde o obyčejnou, tradiční a typickou punk-rockovku, kterou od jim podobných odlišuje především specifický zvuk saxofonu. Ono totiž už na ten první poslech (alespoň v případě aktuálního alba „Hogo pogo“) mají Volanti naději, že vás vcucnou do svého zábavného světa. Skočností písniček, hravostí i vtipností (některých) textů a v neposlední řadě právě tím báječným saxofonem. Čtrnáct let na scéně dělá své a tak kromě výše uvedeného desce neschází..
Vykládat těm, kteří se někdy ponořili do světa nálad Jona Olivy, že na konci většiny jeho děl je čekají (kromě rozkoše z mohutné dávky excelentní muziky) pořádné šrámy na duši, je asi zbytečné. Stejně tak zasvěcení vědí, že tenhle hudební mág dokáže odkrýt ta nejhlubší zákoutí všech svých emocí, smíchat agresivitu s křehkostí, přefiknout vám bubínky svým vzteklým ječákem i něžně vás pohladit po uplakané tváři, a to vše klidně v rámci jedné skladby. Na čtvrté desce kapely Jon Oliva's Pain rozehrává mistr Oliva se svými kumpány ..
Následující řádky by se daly shrnout do jasného titulku - „Jak jsme málem pokřtili cédéčko bez cédéčka…“ Pokřtili proto, že původně bylo na 15.květen ohlášeno pokřtění debutového alba pardubických Sebastien „Tears Of White Roses“. Bez cédéčka proto, že ještě není úplně hotovo, natož vylisováno. A málem proto, že ještě před tím, než došlo na první živé tóny Sebastien, tak kluci stále ještě vážně uvažovali nad šampaňskou lázní pro budoucí miminko. Pardubákům dělali společnost Eagleheart a Rimortis, což pro..
Ještě na konci loňského roku se tahle parta, fungující od devadesátých let minulého století jmenovala Avenger a odvolávala se na svojí víceméně zábavovou minulost. Na začátku letošního roku – už ve složení, ve kterém nebyl ani jeden z původních členů Avenger - se kluci začali mstít potichu…, no, to je docela relativní tvrzení. Debutové album nově vzniklého spolku Silent Avenger „Ke hvězdám“ nejen že je dostatečně hlasité, ale věřím, že by o něm mohlo být slyšet i bez ohledu na polohu „volume“ ..
Zpráva z tisku: Myšlenka na zavedení společné česko-slovenské fotbalové ligy nevyvolala
v hlavách představitelů UEFA žádné zděšení. Zpráva od Savapipů: Myšlenka na dobytí trůnu v česko-slovenské metalové extra lize, která začala klíčit před pěti lety debutem "Power Forge" zjevně kapelu Vindex neopustila. Třetím krokem v podobě aktuální desky "Ultima Thule" zároveň došlo k dosud nejsilnějšímu útoku na její realizaci. A co je na tomto frontálním ataku nejlepší - omezovat působení v heavy metalové extra lize hranicem..
Jet posledního dubna do Městce Králové na Rimortis bylo dilema, jehož rozřešení nakonec přišlo z Ostravy. Vzhledem k tomu, že další společnou zastávku s Rimortis mám naplánovánu za čtrnáct dní do Pardubic, možná bych dal přednost pozorování sletu ženské části zeměkoule na ohňolapky. Ale fakt, že v Městci se objeví i moravská Salamandra (a že přítelkyně se téměř násilím dožadovala toho, že chce konečně jet na pořádný koncert ;-) ) rozhodl. Díky širokému spektra diváctva, průběžně se ploužícího od ..
Nebýt nástroje v rukou Roberta Kelnara, asi bych loňské album kapely Werglův pjos, nazvané „Pia Fraus“ označil za celkem normální punkové album. Jenže zvuk houslí (alespoň do té doby, než jejich jedinečnost chvílemi trochu vyprchá) je tak osvěžující, že dokáže zalátat i textové díry, díky kterým se „Milosrdná lež“ stává občas poněkud prokouknutelnou.
Nevyzpytatelné jsou kroky umění. Koho by napadlo, kam dokráčí původně deathmetalový vedlejšák Libora Kukuly (ex-Abstract Essence), založený v roce 2008 a nazvaný Ascendancy? Věřím tomu, že jedině brutálně zarytý smrtonoš by po poslechu EP "The Primacy Of Reason" téhle moravské čtveřice (v době realizace desky) želel toho, že došlo k posunu do melodična a lehké přemýšlivosti. Natolik vydařená je tahle placička a natolik ambiciózní tahle kapela, která je v současné formě nejen pohromou pro škatulky, ale hlavně řádně..
Už je vcelku dobrým zvykem, že když někdo přijde na něco nového či neobvyklého, okamžitě se vyrojí spousta plagiátorů a využivatelů volného prostoru k životu. Z tohoto pohledu jsou němečtí Van Canto naprostý fenomén. V letošním roce vypustili do světa třetí album a ještě jsem nezaznamenal, že by se v metalovém světě našel odvážlivec, který by si troufl vyrazit po jejich stopách. A přitom i na svojí nové desce "Tribe Of Force" Van Canto dokazují, že ačkoliv jejich instrumentální potenciál je relativně omezený ..
Pokud ta celkem sympatická slečna na obalu desky je chotěbořskými Upland opěvovaná "Milá má", tak to bude asi pěkná mrcha. Jinak si totiž nedovedu představit, že by banda, vedená Jirkou Drahošem dokázala na její počest naskládat do pomyslných drážek (a bohužel nejen do nich) takový ušní (spíš vícesmyslový) výprask.
Která alba uplynulé dekády jsou pro mě ta nej? Je dost možné, že když se mě zeptáte za deset let na tu samou otázku, nenapíšu vám úplně identický seznam. Holt člověk se mění, některá alba, která jsem opěvoval v době jejich vzniku pomalu upadají v zapomnění a některá alba teprve dozrávají. Desek, které mě v uplynulých deseti letech oslovily, je obrovské množství. Takže ty položky, které jsou uvedeny dole, berte jen jako abecedně srovnaný reprezentativní vzorek toho, k čemu se strašně rád vracím...
Kapela Tchoři a jejich výběrovka „To nejsmradlavější z nás“, rekapitulující prošlapaných (či patrně možná lépe řečeno prokalených) posledních patnáct let jsou dokonalým důkazem toho, že za a) je dneska možné úplně všechno, za b) že o zábavě máme každý úplně jiné představy, za c) že tancovačkový bigbít nevyhyne a není ho problém i zvěčnit na desce...
Poslouchej heavy metal – ať víš, co vítr zpívá
Elvenking se vrací! Zpráva, která (aspoň jsem si myslel) nemůže nechat v klidu ty, kteří ochutnali vydatnou porci šťavnatého jižního ovoce vloni, při dvou zastávkách elfíků v naší domovině. A vrátili se s veškerou grácií. Ovšem pokud jsem minule psal o jejich vítězství na celé čáře, tentokrát měli v rámci prvního ročníku Firestorm Festu víc než zdatnou konkurenci, především pak v německých Crystallion. Původně měli hvězdnou sestavu doplnit i Mob Rules, ti však bohužel zůstali doma, takže sestavu večera tvořil ..
Když jsme se před dvěma lety loučili se seriálem o White Skull, už bylo jasné, že přišlo to, co prostě přijít muselo (a nepochybuji, že i to, po čem prahly zbytky příznivců kapely). Slabý článek kapely, křikloun Gustavo Gabbaro, byl po svých třech pokusech definitivně odstraněn a „šílený Toník“ (ehm, mozek kapely, kytarista Tony „Mad“ Fonto) zase sáhl po něžnější polovině lidstva. Za mikrofonem se tak objevila novicka Elisa „Over“ De Palma a před White Skull tak stály hned dvě otázky. ..
Helheim. Tmavé nehostinné místo, dle severské mytologie říše mrtvých, zabírající nejnižší pozici v severských světech (dokonce i pod světem trpaslíků…). Místo pro odpadlíky, kteří nezemřeli hrdinskou smrtí a nemohli tak vejít do bran Valhally. Tenhle úvod by mohl ty dosud neseznámené s tvorbou norské kapely Helheim nasměrovat, odkud asi severák vane. Ovšem ani ti seznámení nemusí mít v první chvíli jasno. Je docela úsměvné (ač se podobné pocity do světa Helheim příliš nehodí a slibuju, že pro dnešek ..
Dvojka Ascendancy a Power 5 v rámci prezentace svých novinek dorazila v pátek konečně do Čech. Jejich první zastávka po nemoravských sálech vedla do královéhradecké Strojovny, kde je v roli předkapely očekávala místní Ramayana. Moje očekávání? Prahnul jsem zejména po těch služebně nejmladších, tedy vsetínsko-brněnských Ascendancy, u kterých jsem lačně nasával kousky z EP „The Primacy Of Reason“ aspoň po netu, když Česká pošta s jeho dodávkou evidentně nespěchala. Vzhledem k tomu,..
Velké věci nepotřebují zbytečnou záplavu slov. Díky tomu bych hodnocení desky „Communitas“ Západočechů Oblomov mohl utnout hned z kraje. Vzhledem k tomu, že jsem neměl to potěšení ochutnávat plody jejich práce z před čtyř let, netuším, která že je políbila hudební múza (zda nová, či již osvědčená) tentokrát, ale že jde o sakra vyvedenou dámu, nepochybuji ani v nejmenším...
Že by na východě Čech začínala tikat bomba? Přiznám se, že když jsem zaslechl poprvé zprávu o transformaci kapely Navar do novodobých Sebastien, překvapilo mě to. Když jsem poprvé viděl vystajlované fotky Sebastien, vyděsilo mě to. Když jsem slyšel první nahrávky Sebastien, nenadchlo mě to. Když jsem se dozvědělo o tom, že na přelomu
Že by na východě Čech začínala tikat bomba? Přiznám se, že když jsem zaslechl poprvé zprávu o transformaci kapely Navar do novodobých Sebastien, překvapilo mě to. Když jsem poprvé viděl vystajlované fotky Sebastien, vyděsilo mě to. Když jsem slyšel první nahrávky Sebastien, nenadchlo mě to. Když jsem se dozvědělo o tom, že na přelomu minulého a tohoto roku Sebastien vyrazili na Slovensko do studia Rolanda Grapowa nahrávat své debutové album, říkal jsem si, tak to je dobrý, ..
Jak již kolegyně Radka avizovala ve své reportáži od východních sousedů, Hansenovy Gamma paprsky v doprovodu Freedom Call a Secret Sphere dorazily i na naše území. Na otázku, zda šlo o svátek speed a power metalu si přítomní už zcela jistě odpověděli sami a ti, kteří měli tu smůlu, že se do nacpaného KD Vltavská nedostali (našlo se pár jedinců, kteří se před vchodem dožadovali již evidentně nedostatkových vstupenek) můžou litovat. A ve finále to bylo dílo všech čtyř zúčastněných. Pokud vás napadlo, že neumím počítat, ..
Hudba nezná hranic. A slovinští Toxic Heart by toho mohli být příkladem. Při pohledu na fotku kapely bych si klidně tipnul, že nikdo z jejích členů ještě nebyl na světě v době, kdy na zaoceánské obloze začali poletovat první glamové hvězdičky. Poté, kdy už se začalo zdát, že se tuhle pozitivní nákazu podařilo hrubým a podladěným kapelám zcela vymýtit, objevili se zvěsti o centru epidemie na severu Evropy. A jak je vidět, i na jihu se podobně laděným hudebním nápadům daří. No podobně..., to je slabé slovo. Toxic Heart se..
Předpokládám, že ani nenapočítám do toho kulatého čísla, které mi letos naskočí na počítadle letokruhů a nějaký doveda při poslechu prvních tónů dema lovosických Steelfaith (či třeba jen při pohledu na název kapely) prohodí cosi vtipného o vyždímaných klišé. No ano, Steelfaith provozují klasický heavíkospeed. Ve kterém (pokolikáté to vlastně již melduju?) se toho fakt už asi moc vymyslet nedá - leč nemám pocit, že by Steelfaith zrovna o tohle usilovali. Otázka nestojí, jestli je potřeba něco vymýšlet..
Hodnocení alba „Beta Version“ slovenských Khadaver si dovolím otevřít parodií vtipu o programátorovi, který přijde do prodejny cédéček a položí dotaz, zda nemají nějaké cédéčko od Khadaver. Na odpověď prodavače, že jo, a to konkrétně „Beta Version“, programátor zamumlá, že si radši počká, až to bude odzkoušené…
Jó, jsou to někdy události. A co teprv ty následky… Je pěkné konstatovat, že s každým koncem začíná něco nového. Jenže co s tím, když nový začátek s novým jménem a oproštěním se od veškeré historie může znamenat určitý handicap? No co by, stačí drobná kosmetická úprava, tak, aby ochránci práv nezdivočeli a jede se dál… Jenom člověk musí počítat s tím, že se fanoušci neubrání vytrvalému srovnávání a pořadatelé věčnému zmatku. Přiznám se, že mi podobný krok na východě Čech přišel ..
Podtrženo, sečteno. Sousloví, jehož význam je zaužíván coby symbol (byť třeba jen částečného) ukončení kapitoly. V životě pražských pankerů Nežfaleš se pak objevuje jako název jejich loňského hudebního počinu. A neb symbolika je v tomto případě víc než na místě, zdá se, že Nežfaleš deklarují, že i v jejich životě něco končí. Naštěstí se nejedná o žádný dramatický zlom, to si jen kluci chtějí dopřát malý svátek (dle slov křiklouna Radka) a bilancují období let 2005 – 2007...
Řeknu vám, že málokterá nahrávka ve mně vyvolala tak rozporuplné pocity, jako „Inspirations And Dreams I.“ od boskovických Mandoria. Důvodem je naprostá neuspořádanost, ustavičný souboj mezi řízností a atmosféričností, mezi povedenými kytarovými háčky a zpěvem, strhávajícím občasné nápady do stereotypnosti a v neposlední řadě i neschopnost se oprostit od jisté závislosti na zaběhlých postupech. A zároveň podtržení teorie relativity, protože prakticky vše, co mi přijde jako mínus..
A to mi řekněte, co u alba svébytných crosscoristů Status Praesents rozebírat dřív? Netradiční obal, jeho svérázně pojatý vnitřek nebo ne zrovna lehce zařaditelnou, barevnou muziku, která pulsuje životem, je hravá a zábavná?
Někdy jsou ty bludné kořeny zatraceně spletité. Snad z toho důvodu dorazilo promo „Doublemind“ mosteckých Alchemist, vydané na podzim roku 2008, s dost velkým zpožděním na můj stůl a zde se ještě v rámci uzrávání chvíli poválelo. A řeknu vám, že bych radši klidně válel ještě dál. Čtyři skladby na „Doublemind“ jsou sice celkem snadno prokouknutelné, nicméně přiznávám, že (snad ne jen pod tlakem systematického omílání) nakonec jsem povedené momenty našel. ..
Když jsme se vloni na podzim sešli v Brně s hlavní postavou rakouských Edenbridge Lanvallem, jejich albová novinka byla teprve ve stádiu výroby. Mezitím Edenbridge ohlásili že mají hotovo a termín vydání desky „Solitaire“ stanovili na letošní květen. Snad je to jen jediná zásadní změna oproti větám, které z úst Lanvalla zazněli v tomhle (dalším lehce zaprášeném) rozhovoru. ..
Soudě podle plavby frýdecko-místeckého Tankeru mají na té severní Moravě docela důkladně rozbouřené moře. Co mi paměť sahá (což není až k prvnímu šplouchnutí Tankeru do vody) , tak pro kapelu nejde o první důkladnou přestavbu. Nejprve to byla precizní dokonalost s Cat u mikrofonu („Everleave“), pak nastoupila hravá a barevně hříšná lehkost („Sins“) s klávesandou a zpěvačkou v jedné osobě Petrou a nyní je stav takový, že na kapitánském můstku vládne bubeník Láďa a nejen černobílé klapky, ale i veškeré ..
Tak, jako je možné spolehnout se na to, že když v lednu napadne sníh, silničáři nám vysvětlí, že na zimu byli připraven, ale sníh je zaskočil, či na to, že naši vyvolení vždycky najdou způsob, jak zabránit snižování svých prebend, tak je možné se spolehnout i na Rebellion. Že ze svého osvědčeného stylu neuhnou ani o píď, že jejich deska bude klasickým soubojem mezi zpěvností a přímočarostí, mezi rychlostí či procítěností sól, otázkou promíchání poměru melodičnosti a razance (a já si ten rýpanec..
K orientačnímu zhodnocení alba "Líně zážehové melodie" velkobítešské kapely Zapomenutá
minulost prakticky stačí zapolemizovat nad pěti výrazy, obsaženými v názvu desky i kapely. Takže ne, ne, ne, ano, ano a z toho vyplývající bohužel ano. Pokud se nemůžete dopočítat, tady je vysvětlení.
Dovolte mi na úvod malý test. Když se řekne Mob, dokážete bez kratičkého zaváhání doplnit celý název kapely? Věřím, že pokud jste si někdy čuchli k melodiím, tak určitě ano. A dokážete stejně pohotově vystřelit od pasu název vašeho nejoblíbenějšího alba téhle kapely? Pokud v obou případech zazní ano, blahopřeju k jedničce z občanské metalové nauky za dokonalý všeobecný přehled. Ale nepřekvapilo by mě, kdyby jste u druhé otázky chvíli v paměti lovit museli. S německými Mob Rules se to totiž má tak, ..
A teď se v tom čert vyznej. Desert Storm jsem si po jejich „Divadle šílenství“ zaškatulkoval v kategorii „brát jen v případě mimořádného hudebního vyhladovění“. S jejich loňskou novinkou „Invaze bláznů“ se něco změnilo. I když paralely na předchozí počin (respektive na jeho vnímání) jsou víc než zřetelné, nelze dezertům upřít, že mají snahu se vyvíjet, nezůstávají na místě a jsou sví. Toto zhodnocení však jen těžko zodpoví otázku, zda je na místě s Desert Storm zahrát „škatule, škatule…“ a přesunout je do jiného boxu...
Zpívám rád a je to na mě doufám znát… Kdyby si tohle (a klidně i ve svém rodném jazyce) pozpěvoval tahoun faerských Týr Heri Joensen, věřil bych mu to do posledního písmenka. I na svém pátém albu totiž Týr vítězně vztyčili svůj prapor, zejména díky famózním vokálním kouskům. Jistě, jsem tak trochu nespravedlivý k osazenstvu drakaru, které se k mikrofonu nedostalo, protože svižné a barevné bicí ženou nahrávku „By The Light Of The Northern Star“ nekompromisně kupředu, chytlavé riffy nakopávají..
S křížkem po funuse… a to doslova a do písmene. Již v době, kdy se mi dostalo do rukou album „Schizzover“ od brněnských Rhodian, objevil se na stránkách kapely epitaf sdělující, že po třinácti letech došlo k ukončení činnosti. Nicméně mi dovolte se ještě k albu „Schizzover“ vrátit. Už jen z úcty k jejich vlastnímu prohlášení, že na víc (než co předvedli na „Schizzover“) už Rhodian nemají a zároveň i díky vědomí, že si v tomto případě můžu dovolit pominout zaužívané „o mrtvých jen dobře…“ ..
„Nad krajinou svítá. Žhavé slunce vztahuje své první hřejivé paprsky v ranním rozbřesku. Země usíná. Svíčky životů se rozsvěcí a v našich rukou se vydávají na cestu. Svíčka života se rozsvěcí a ve tvých rukou hoří v souladu s Osudem… („The Ark Of Eternity“).
Přiznám se, že o spolku B.B.R. jsem až do minulého roku neměl ani tušení. A to i přes to, že tahle novojičínská parta začala psát své první řádky již před čtrnácti lety a počet položek v její diskografii taky není zrovna zanedbatelný. No, po poslechu loňského proma „Struhana de Kaperamatoza“ sice tvrzení o netušení neplatí, ale zároveň pochybuju, že se případný další diskografiální počin objeví v mojí sbírce. Je trochu paradox, že B.B.R. splní prakticky vše, co od thrash-corové kapely můžete čekat a přitom je ..
„Pain, greed, death, 
Když se v dubnu loňského roku u Indie Records objevila nahrávka „Vorunah“, vydaná pod hlavičkou Sarke (alias Thomas Berglie), příznivci black metalu asi důkladně zavětřili. Obzvlášť, když si bicmen Tulus, Khold či Valhall, přizval k realizaci svých hudebních myšlenek křiklouna Nocturna Culta (alias Teda Skjelluma), známého z Darkthrone, Satyricon (tam ovšem v jiné pozici) či Vidsyn. Ovšem, i když černomyšlenkáři nepřijdou zkrátka, zaškatulkování Sarkeho sólové prvotiny nebude tak jednoduché. Sarke se totiž ..
S minulým opusem si válečníci Ensiferum hrábli na hvězdnou oblohu a dotáhli k dokonalosti svojí vizi vikingského metalu. Svými válečnými songy (alespoň podle mých měřítek) porazili na hlavu většinu konkurence a nasadili si laťku pro případné pokračování sakra vysoko. Dalo se čekat, že Ensiferum nezůstanou stát na místě a pokusí se do rozhicovaného kotle přihodit takové polínko, které by jejich osvědčený šmak ještě přichutilo. Nebo alespoň potvrdilo. Ensiferum přihodili. Je ovšem otázka (i přes velice ..
V zemi, kde zítra již znamená včera… tloukli mi do hlavy kdysi strašně dávno o jedné nejmenované krajině. Asociaci na toto buditelské motto ve mně probudila prvotina italských Future Is Tomorrow. Nejen tedy názvem seskupení (byť to se přímo jasně nabízí), ale i svým obsahem. Italové totiž dokázali zahrát na power-(lehce)progresivní strunu natolik smysluplně, aby jejich nahrávka, která čekala na vydání od roku 2007, nezestárla, zněla dostatečně svěže a přitom z ní svítil i příslib do budoucna...
Důvodů, proč na přelomu roku vyzpovídat kapelníka skupiny Rimortis by se rozhodně našlo víc. Ale snad postačí ten největší – nedávno vydané album „Deset kroků zpět“, které důkladně zamíchalo s mým osobním žebříkem vloni vydaných tuzemských desek. A tak jsme si s Vaškem Mrzenou odskočili od smažení kapra, rozbalování dárků, chlazení šampáňa a odpalování petard k povídání nejen o současném dění v kapele, ale hlavně o aktuálním hudebním dárku skupiny Rimortis...
Má dušička, okoralá z pofiderní návštěvnosti metalových koncertů, přece jen v závěru letošního roku měla příležitost krapet pookřát. Mohly za to hojně navštívené křtiny čerstvých miminek. V půlce listopadu pokřtili svou novinku Rimortis a jen o čtrnáct dní později novopačtí Samhain následovali jejich krok a oslavili vydání svého dlouho avizovaného debutu "The Ark Of Eternity". Nevládnu žádným píplmetrem, takže se raději nebudu pouštět do porovnávání množství lidstva na těhle hojně navštívených akcí..
Původně se v Hradci Králové měla šňůra finské Ancary po České a Slovenské republice přelomit do své druhé poloviny. Po zrušení bratislavského koncertu však už turné spělo pomalu ke svému závěru. Ve Strojovně se trojici Calathea, Crow´s Flight a Ancara podařilo vytvořit místní rekord v protahování začátku (hodina a půl je docela nářez…) i docela slušně rozhýbat poněkud řídké osazenstvo klubu. Vážně škoda, že nedorazilo víc lidiček, protože (zcela ve šlépějích pražského koncertu) ..
Schválně počítejte se mnou. Křest. Narozeniny. Rozlučka. Představovačka. Důkladná procházka historií. V podstatě i pokus o zápis do knihy rekordů. Kolik večerů by muselo proběhnout, abyste tohle všechno stihli absolvovat? Poděbradští Rimortis to všechno zvládli za jeden (pravda, dlouhý a vyčerpávající ;-) ) jediný. Křtilo se cédéčko, slavily se narozeniny, loučil se kytarista, představoval se nový, na pódiu se vystřídali všichni bývalí členové kapely. Rimortis odehráli v kuse prakticky tři standardní koncerty..
Za války se amíci zarazili u Plzně, teď dorazili i do Hradce Králové (tedy oni to natáhli i dál, ale to pro tuto chvíli není až tak podstatné). Power progresivní banda Theocracy z „Atén“ ve státě Georgia se vydala do Evropy na krátké turné „Laying Europe To Rest“ propagovat své aktuální album „Mirrors Of Soul“ a jedna zastávka je zavedla i do Strojovny. Společnost jim dělali hradečáci Ramayana a setkání s nimi bylo první příležitostí zjistit, co se u kapely událo za poslední půlrok od doby, kdy ..
Počátkem letošního roku vydali Španělé Dark Moor své „podzimní“ album. Snad aby dostáli názvu tohoto alba, dorazili svou poslední placku „Autumnal“ představit do České republiky v aktuálním sychravém období. Šlo o jejich první návštěvu naší matičky (jejich cesta vedla dále ještě do moravské metropole a ocelového srdce naší domoviny) a již tento fakt byl dost dobrý důvod k tomu vyrazit na Chmelnici španělské ptáčky okouknout. Nemluvě o tom, že megakvalita posledních dvou albových zápisů učinila ..
Nedá se přece všechno svádět na Garyho Keskinena ;-). Obzvlášť když starší alba finské Ancary nemám najetá a představu si můžu udělat jen z klipovek. Ale je fakt, že z nějaké důvodu se u téhle party v kolonce styl uvádělo (byť s různými zjemňujícími přívěsky) heavy metal. Se změnou na postu kytaristy, kde Samuela Hjelta nahradil zmíněný Gary, je jasné, že v análech bude potřeba udělat změnu. Ale zároveň dodávám, že jsem podvědomě od srážky heavíkové Ancary s reprezentantem poněkud ..
A kruci, prý nepromluvíš křivého svědectví (osmý hřích). No vlastně jsem si malinko naběhl sám, když jsem předběhl události a seriál o Nocturnal Rites vypustil do světa, aniž bych se důkladně probral jeho zatím poslední kapitolou. Přiznávám, že „The 8th Sin“ mi poněkud nešťastně v přetlaku povedených alb roku 2007 v prvním kole zapadl mezi ty obyčejné. Asi osobní zatmění - přitom si vůbec nemyslím, že by šlo o desku, která potřebuje dozrát. Takže pokud jsem se v průběhu povídání o Nocturnal Rites ..
Hodné holky se dostanou do nebe a ty zlobivé kamkoliv chtějí…
Šťastná sedmička nebo velká iluze? Viděl bych to tak nějak ne úplně jasně. „Grand Illusion“ je lepší deska, než kterákoliv z éry s Andreasem Zackrissonem a zároveň přece jen (alespoň na prvních pár kol) dosud nejslabší s Jonny Lindqvistem. Jen prosím pojem „nejslabší“ berte dost s rezervou a dřív, než otráveně přejdete na další článek, jukněte na závěrečné hodnocení a třeba vás finální známka přesvědčí k tomu sáhnout i po tomhle kousku z dílny Nocturnal Rites. Přitom se dá říct, že nic z arzenálu kapely nechybí ..
Když tak koukám na seznam letošních absolvovaných koncertů, můžu s potěšením konstatovat, že těch akcí, které jsem s nadšením rozdýchával ještě druhý den, nebylo zrovna málo. A těší mě, že se k nim může zařadit i aktuální pocitový masakr (vyvolaný především posledně jmenovanými) na domácí půdě v královehradecké Strojovně, kde se sjela trojka Sebastien, Act Of God a Castaway...
Máte rádi trojčlenky? Přestaňte se šklebit a zapomeňte na matematiku a přímou a nepřímou úměrnost ;-), tady jde přece o muziku. Na mysli mám (svým způsobem limitované) spolky, plodící své hudební myšlenky jen s tím základním nářadím – jednou kytarou, basou, bicími a vokálem. Spolky, které (drží-li se „přírodních“ zvuků bez umělohmotných berliček) jsou prakticky předurčeny k tomu motat se kolem syrové podstaty muziky. A pojem „syrový“ je v podstatě určující pro tvorbu severomoravanů The Pant. Ti na svém..
Nedivil bych se, kdyby po následující otázce nezůstali někteří ortodoxní heavíkáři nechápavě zírat. Máte rádi splitka? (Nemám rád šmouly, řekl by šmoula Mrzout, nemám rád splitka, řekl by Savapip mrzout…) Nebývá to zrovna zaběhlým pravidlem, aby se na jednom albu sešly dvě kapely z nepříliš extrémních vod. A tady máme rovnou co do činění s dílem mezinárodním. Rockoví Janessesion od východních sousedů a amébovití tuzemci Dark Angels společnými silami chtějí vypuštěním těchto singlů upozornit na svá..
Vlastně si pro své šesté album Nocturnal Rites zvolili velice odvážný název. Spasitel nového světa…, no, ono se ani tak moc nejedná o nový svět a těžko i hovořit o nějakém spasení, ale i tak jedním dechem dodávám, že ani v nejmenším si Nocturnal Rites nenaběhli a s „New World Messiah“ si definitivně sáhli na hvězdnou oblohu. A přitom bych se mohl lehce chytit za jazyk – po lehkém kroucení se nad „Shadowland“ a velebení „Afterlife“ totiž jásám nad tím, že kluci vydrželi na dálnici, vyměřené v zemi stínů a..
Po letním lenošení je na Strojovně v Hradci znovu odstartováno! Jako první metalovými klíči zacinkali staří známí, novopačtí Samhain ve společnosti brněnských Eagleheart. A jako by moraváci transportovali mé pocity z minulého týdne z faválení se s Edenbridge, Serenity a Misty Ways. I v Hradci zavládla spokojenost, od starých dobrých známých jsem taky nic jiného nečekal, ale přece jen, parta s chlapskou rukou na mikrofonu mělo v konečném počítání navrch. ..
Ani na svém pátém počinu se Nocturnal Rites (pochopitelně) nezasekli. Jediný důvod, proč nad touhle plackou neřičím nadšením jako v díle minulém je fakt, že (ač název desky tvrdí opak) kluci rozehnali temně náladové mraky nad svojí tvorbou a (bez toho, aby sklouzli k prvoplánovým rozjuchaným halekačkám) se přece jen vrátili k projasněnější atmosféře. Ovšem jedním dechem nutno dodat, že jejich tradičnější vyznění power metalu se může honosit jednak excelentním zvukovým kabátem, tvrdým, mohutným a přitom ..
K hodnocení novinky ostrovanů z Karlovarska Okrozom zcela bezostyšně využiju řádků, které před téměř třemi lety sepsal Venca o jejich prvním demu „Sea Of Sorrow“. Nejen proto, že bych je v obecné rovině a většině momentů mohl vydávat za slova vlastní, ale i proto, že s tou zbývající částí se dá docela dobře polemizovat. A jde jen o to, zda půjde o polemiku, nebo prosté konstatování, že odstup dvou let mezi vznikem obou kousků (plus sáhodlouhá doba finální realizace aktuálního „Vena Cava“) značí přirozený..
Sakra, proč psát elaborát na „Zahradu přání“ projektu Negative Face, když dobré se prý chválí samo? Navíc za situace, kdy tahle barevná nahrávka pokaždé vybouří všeliké (ano, i negativní), a i na stejných místech desky občas naprosto opačné emoce? No třeba jen právě proto, že se závěrečným laskavým pohlazením ze mě stejně vždycky vypadne lakonické konstatování „jo, tohle je fakt dobrý...“ A je mi líto se nepodělit o tenhle souboj pocitů ve strhujícím mišmaši nálad, stylů a nápadů...
Ne snad, že bych chtěl protestovat proti superlativům, které na účet Nocturnal Rites občas dopadají. S jedním tvrzením ale decentně nesouhlasím. Totiž s tím, že každé album znamenalo krok vpřed a dosažení nové mety. Dle mých uší totiž kluci ze švédského města Umea svůj první vrcholný majstrštyk (ještě bude trochu lépe ;-) ) ukovali na přelomu tisíciletí albem „Afterlife“. Důvody? První představení excelentního křiklouna Jonnyho Lindqvista, dokonalá symbióza žhavého power metalu s chladně neosobními vsuvkami, ..
Už když jsem v květnu v pražské Chmelnici pokřikoval na rakouské Serenity své „ahoj v září v Brně“, začínal jsem se, pozitivně vykulený z jejich právě ukončeného setu, těšit na další kolo. Tenhle pocit umocňovalo i vědomí, že spolu s Edenbridge, kteří na brněnský Favál dorazili v pozici hlavní akvizice večera, tvoří Serenity to (osobně) nejvýživnější hudební menu ze země našich jižních sousedů. Tuhle dvojku doplnili domácí gotici Misty Ways, o kterých jsem dosud měl ponětí jen z kusých (více méně pochvalných) ..
Nebývá zrovna zvykem, aby se v síti tuzemského vydavatele zachytila zahraniční rybka. No, rybka.., že nejde o žádnou nedocmrdlou běličku je zřejmé z toho, že projekt Wyrd multiinstrumentalisty Nargatha (vl. jménem Tomiho Kallioly) rozepsal albem „Kalivägi“ již svou osmou albovou kapitolu. I přes pravidelnou roční periodu, kterou poprvé právě s „Kalivägi“ Nargath prošvihnul, jsem dosud byl jeho tvorbou nepoznamenán. A i když „historické“ zprávy hovoří o určitých stylových posunech během uplynulých let,..
Labutí píseň Anderse Zachrissona. Je to vlastně docela zvláštní. „The Sacred Talisman“ je první album Nocturnal Rites, na kterém jsem začal Andersově vokálu přicházet na chuť. Ale v duchu armstrongova měsíčního dělání kroků a skoků Anders, který udělal krok dopředu, stále víc ztrácel na zbytek kapely, který vydatně poskočil. A to zvukově, technicky i v chytlavosti jednotlivých melodií. Nocturnal si zachovávají svůj světlý optimismus, pokud někoho baví sysifovské hledání hranic mezi power a helloweenovským..
Dva roky trvalo Nocturnal Rites páchání dalšího albového počinu. Je zvláštní, jak relativní může být chápání délky tohoto (v případě nocturnalů pro pauzu celkem oblíbeného) období. Nocturnal Rites totiž díky zachování všeho podstatného přichází prakticky s druhým dílem svého debutu, díky nepřeslechnutelnému vývoji se však posunuli o hodný kus dopředu, což se projevilo především kompletní likvidací všech naivit, se kterými vydatně zápolili v kole minulém. Podstatná se ukázala být i změna na postu kytaristy. O kvalitách ..
Pojednání o nahrávce kapely Roxor mi dovolte začít krátkou sobeckou úvahou na téma "starého psa novým kouskům nenaučíš". Fakt to není ta v poslední době sílící invaze progresivních kapel, která mě u bilancujícího cédéčka "Zastavte čas" přivedla na myšlenku, že jsem odrostl pruhovaným kalhotám a džísce (pamatujete, dinosauři ;-)?). To mě jen Roxor dotáhli k zamyšlení, jak vlastně definovat (asi nejen?) tuzemský fenomén -
"tancovačkový" metal. A tak po procházce dvacetiletkou Roxor..
Sever Evropy a power metal. Spojení, které spolehlivě funguje a vytrvale vypouští do světa řádně vypečené spolky a alba. A ačkoliv je kapela, o které bude řeč, v současnosti vlastně typickým (a hodně vydařeným) zástupcem uvedené kombinace, ne vždy tomu tak bylo. Spíš než příslušnost k jednomu vyhraněnému žánru charakterizuje tuhle bandu neustálý vývoj a snaha nezůstat na jednom místě. Zmiňovat deathmetalový start je v podstatě zavádějící, protože vlivy matky smrtonošky se sice na raných dílech kapely objevují,..
Honza Kirk Běhunek je jméno, které příznivcům domácího (hard) rocku jistě nebude neznámé. Fakt, že s jeho kapelou Seven spolupracovali Doro Pesch či v současnosti Viktor Smolski o čemsi vypovídá a to, že (jak se praví na stránkách kapely) je Honza Kirk jediným Čechem, který je firemním hráčem japonských Ibanez svádí k očekávání, že v hlavní roli bude především kytara. Jako upoutávku na novinkové album „Seven Deadly Sins“ vypustili Seven do světa (velice chytrým tahem – totiž distribucí přes..
Po shlédnutí pražského vystoupení kapely Eternal Tears Of Sorrow v roce 2000, coby předskokana Nightwish a Sinergy, jsem tuhle stránku ve svém metalovém slabikáři bez zájmu přeskočil a předpokládal, že už nebudu mít potřebu se k ní jakkoliv vracet. Nebudu se rozhodně ohánět nějakými melodramaty v podobě osudového setkání po letech, zas až tak důkladně mě novinka věčně uslzených neuchvátila. Ale nutno uznat, že díky albu „Children Of The Dark Waters“ stojí za to zalistovat zpátky a na tuhle kapitolu ..
Co ve Finsku oslavováno, bude v Německu taky…, řekla si zřejmě bavorská pětice Wolfchant (při pohledu na to, jaké úspěchy se svojí hudbou sklízí Turisas či Ensiferum – nezmiňuju je náhodou - je tahle teorie tutovka) a tak v roce 2005 odstartovala debutovým albem svojí pouť po válečných polích pohanského metalu. A protože trpí pravidelnou periodou, posílá každé dva roky na svět čerstvé miminko. Novinka „Determinated Damnation“ je tak jejich třetím albem a nutno uznat, že kluci se se všemi ..
…zhluboka jsem tu vůni nasál, zadržel ji v sobě, pak ji pomalu vypustil a prohlásil jsem: „Tak tohle je teda definitivní“… „Všechno je definitivní, Dinku. Nebo může být, pro toho pravého člověka….“
…i něco tak malého, jako třepetání motýlích křídel, může v konečném důsledku vyvolat tajfun třeba i někde na druhé polovině světa…
Nejspíš je to jen iluze, ale poslední dobou mám pocit, jako kdyby naše území zasáhl bacil, šířící nákazu technického, či chcete-li progresivního (byť v různých barvách a odnožích) metalu. V aktuálním případě lze s potěšením konstatovat, že hudba pocházející z pera pražských Mindwork dělá čest názvu kapely. Do detailu promakaný, velice nápaditě pospojovaný přehršel nápadů, myšlenek, kliček a odboček, líznutý, především díky hrubému vokálu Martina Schustera a některým kytarovým linkám, matičkou..
Když se začátkem tohoto tisíciletí objevila na scéně parta Mystic Prophecy, tím hlavním důvodem (pominu-li trvalou zvědavost při pídění se po metalových končinách) pro prozkoumání jejich debutu byla působnost Martina Albrechta (Stormwitch) a Guse G. (Dream Evil, Firewind) v téhle bandě. Od dob vydání prvního alba, které rozhodně nepatřilo mezi metalové vycpávky, však z původního složení do dnešních dnů vytrval jen pěvec Roberto Dimitri Liapakis (Valley´s Eve) a nutno připustit, že kvalita nahrávek ..
Že se ve Švédsku probouzí vlna zájmu o glam, či chcete-li sleazy rock, začíná být docela hmatatelné. A je vcelku logické (vzhledem k tomu, že jde o již dostatečně profláknutý styl), že tak, jako se najdou spolky, které se pokusí do zavedených pravidel propašovat vlastní invenci, najdou se i tací, kteří své taškařice budou předvádět pokud možno v co nejvěrnějších kopiích osvědčených jmen. Nechci v žádném případě podobné nápady odsuzovat, i když přiznávám, že na konečné hodnocení prvotiny „Let The Madness Begin“..
Je to jenom náhoda či snad osud, že si pražská čtyřka vetkla do názvu kapely stejný pojem, jako rockový spolek německých sousedů, který tvoří Doogie White, Mike Terrana, Neil Murray, Rolf Munkes a Don Airey? Takže varování první – neplést! Varování (pro příznivce syrového hard-rocku patrně pozitivní) druhé, hlavně pro ty, kteří s Empire měli co do činění již při jejich dračím porodu (tedy albu „Zrození draka“ z roku 2007). V té samé nemocnici, kde Empire rodili, v tom samém zařízení si nechávají rýpat do ..
K destruktivním následkům cédéčka „Rádo se stalo“ brněnských The Rest mám jediné (poněkud depresivní) vysvětlení. Na tohleto jsem fakt už asi starej. A navíc, do cílové skupiny, na kterou je tahle deska směrovaná, tedy (snad i lehce post) pubertálních slečen jsem nikdy moc nezapadal. Na druhou stranu, mé robě, patřící právě do téhle specifické grupy odstřelilo „Rádo se stalo“ ještě podstatně radikálnějším způsobem…..
Album „To se tam nevejde“ kapely Heebie Jeebies je dalším příkladem toho, kterak se úsilí a dobrá vůle vydavatelství Cecek Records poněkud (alespoň u mě) míjí účinkem. Snaha Heebie Jeebies naskočit na buldozer, nahrnou na jednu velkou hromadu co největší masu útržků všeho možného, pokropit to všechno galonem vody a vzniklou hmotu se pokusit vysochovat do smysluplného tvaru mi skutečně nesedí. Z toho prostého důvodu, že mi připadá, jako by kluci vlastní (nepříliš vybujelou) potenci za každou cenu ..
Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným… Díky neustálým vodním pozdravům z vršku jsem trochu trpěl obavou, jak to na letošní Benátské noci bude vypadat. Vzpomínka na loňské občasné aroma bahenních lázní mi ještě lehce strašila v hlavě a letošní první poněkud učvachtaná procházka areálem potvrdila, že ani Malé Skále se vodní proudy nevyhýbají, naštěstí první den festivalu se obešel bez jediné kapky deště...
Reinkarnace dávných časů z Bay Area, s lehkým komplexem z (také staré) Metalliky a poněkud profesorským podáním. Tak na mě působí loňské album thrasherů Lääz Rockit „Left For Dead“, se kterým se po dlouhých sedmnácti let vrátila tahle kalifornská formace na scénu. Na desce je znát, že kluci mají zažitou dobu, kdy byla ukována zásadní metalová alba a nutno přiznat i to, že jim po letech hibernace nechybí dostatek energie k tomu, aby „Left For Dead“ mělo dostatečný náboj. Ale…
..
Punk (ten skutečný a ne jeho pseudonaplaveniny) pro mě vždycky představoval svébytné dílo, stavící především na revoltě a autenticitě. Lze tyhle dva pojmy bez nějakého zaškobrtnutí napasovat na muziku, vzniklou ve dvacátém století a přesto jasně vycházející z konce sedmdesátých let minulého století? Abych pravdu řekl, nějak se mi tohle tvrzení nechce odkývat. I přes to, že frýdecko-místeckým The Crooked Beats (ne náhodou se skladba s tímto názvem objevuje v repertoárů punkových klasiků The Clash) se..
Když se dva perou, třetí se prý směje. Jak to však dopadne, když se jich pere nejmíň pět - šest? Bude se smát ten sedmý, v tomhle případě německá epicko power metalová kapela Wizard? Možná člověk trochu znejistí při vědomí, že tahle banda má na kontě právě čerstvě vydaný osmý kousek, od vydání prvního uplynulo už čtrnáct let a přitom stále nepatří ke kdovíjak profláknutým pojmům ve světě metalu. Ale já bych byl se zbytečně rychlými soudy opatrný. Ono totiž (téměř klasicky) bude nejspíš záležet na tom, zda patříte..
Zvláštní. Kolikrát jsem už projel EP „MMVI“ finských My Fate a ta deska ve mně ne a ne zanechat nějaký výraznější (respektive jednoznačnější) pocit. A už vůbec ne nutkání doplnit si zbývající kousky diskografie, čítající od roku 2001, kdy kapela vznikla, dvě alba a ještě jedno EP. Neznám předchozí tvorbu kapely a tak „MMVI“ berme jako avízo na skutečnost, že v řadách kapely se představuje nový zpěvák Jukka Roustila. ..
Předsudky jsou holt docela scestná záležitost. První myšlenka, která mě při poslechu alba „Kartika“ napadla, byla taková, že jde o další variaci na téma melancholických severských spolků (jejichž stopy na albu není zas tak těžké vysledovat). A oni její autoři The Eternal přitom pochází z prosluněné Austrálie.
Fiňáci, fiňáci, kde vás lidi berou? A kde vy berete ty svoje hudební nápady? První otázka by vám mohla napovědět, odkud kapela SaraLee (z původního názvu Restless asi taky nebudete moudřejší) pochází a zároveň, že nebude asi patřit k těm, o kterých byste denně slýchali. Druhá otázka by mohla signalizovat, že loňské druhé album téhle bandy, nazvané „Damnation To Salvation“ nebude úplně marná záležitost. A možná nejen pro ty, kteří koketují s depresivností a gotikou očouzeným rockem (neb pojem gotika je už trochu..
Italští Elvenking předvedli na svém prvním vystoupení v Praze perfektní show. Před samotným vystoupením se početná delegace z našeho zinu vměstnala s kompletní sestavou kapely do šatny a zde vznikl následující rozhovor. Slova se za Elvenking ujal kytarista Aydan, kterému přizvukoval zpěvák Damna...
Dumali jste někdy nad tím, co (za předpokladu, že se toho dožijeme) ti šťastnější, kterým zbude aspoň špetka sluchu, budou na stará kolena sjíždět za muziku? Jestli dopadneme jak ta banda, co si nedávno pod Řípem tak statečně zala-(eva)škovala (fujtajbl :-)…), nebo zda budou zdi domovů důchodců popraskané od konečně pořádně vohulené Metallicy? Viděl bych to spíš na kompromis. Ne nadarmo se kdysi dávno (ono už tu všechno bylo) vylíhla škatulka adult oriented rock, čili rock pro dospěláky. Něco..
Klasika, chtělo by se říci. Máte-li rádi tradiční hevík, bylo by chybou nepotkat se s loňskou deskou „Země vlků“ z dílny brněnských Bast. Bez zátěže historických kořenů (s kapelou jsem zatím měl to potěšení pouze na pardubickém Fantasy Metal festu před šesti lety a tam kolem mě nějak prošuměla…) můžu k „aktuální“ nahrávce konstatovat tolik. Máte-li tendence přidržovat se obecně rozšířeného pohledu na svět a rozlišovat podobně stylově zaměřené spolky na domácí a ty zvenčí, Bast dokáží do tuzemského ..
Je jen otázkou, jestli si lebedit nad tím, že tohle cédéčko slušně šlape a nenudí, nebo spíš žehrat nad tím, že se za celou dobu na něm nenašlo nic tak přesvědčivého, co by mě přinutilo sjet ho znovu s pocitem, že si ho vychutnám, nikoliv jen strávím. Jestli je to tím, že „Krok do nezná…“, ach, promiňte, možná máte pocit, že tady něco chybí. Jako byste spadli doprostřed přednášky a úvod nikde…? No, možná to bude tím, že přesně podobným pocitem na mě v konečném součtu působí album „Krok do neznáma“ dobrušských Armalion...
Zazní-li v České kotlině jméno Arakain, předpokládám, že každý, kdo kdy zakopl o tvrdší muziku, bude stoprocentně doma. Tvorba a význam této legendy je dostatečnou zárukou (i pro široké spektrum odstínů metalu, kterými za svojí kariéru Arakaini prošli), že se najde řada následovníků, kteří budou sát život z jejich kořenů. Ovšem těch, kterým se to smysluplně podaří, zase tolik není. A těch, kterým se to nejen podaří, ale ještě navíc znějí natolik svojsky, aby se jeden hned neofrňoval nad zbytečnou kopírkou, takové ..
Tak nám vypukla letní festivalová sezóna. Ač mě obvykle toto slovní spojení nechává více méně v klidu, letos jsem si – nejen proto, že se konala jen skok od mého hnízda - první open airovou příležitost nemohl nechat ujít. Na královéhradecké letiště se sjela pětice Satch, Sebastian, ABBand, Citron a U.D.O. (doplněná o motorkářské šílence Petra Kuchaře a Ondru Zárubu, nezbytnou ikonu Ozzáka, ohňostroj i zřejmě neplánovaný svatebně únosový vstup) a kdybych měl z každého večírku odcházet tak nadšený, jako z Metalomanie..
Tak kampak, kampak? Na klokany, na klokany!!! Tak to teda ne, klokani jsou moji kamarádi :-)!
Pět let uběhlo od chvíle, kdy Human Fortress vydali poslední (tedy druhé) cédéčko. Od té doby stihli vyměnit polovinu své osádky. Vzhledem k tomu, že předchozí počiny unikly mojí pozornosti, není třeba se zatěžovat minulostí kapely (a podle všemožných ohlasů je to moje obrovský výhoda). Z informačních zdrojů tak nejinteresantněji působila skutečnost, že novým zpěvákem Human Fortress se stal Carsten Frank, muž, který nazpíval první (hodně vydařené) i druhé (výrazně slabší) album krajanů Galloglass. Doufám, že po..
Začalo to vcelku nevinně. Venca začal svolávat redakční sraz. Pravda, sice mě zarazilo, že podmínkou účasti bylo přivézt si s sebou alespoň jedno domácí zvířátko. Já bloud to připisoval Vencově lásce k přírodě a vůbec mi nebylo podezřelé, že členové redakce jeden za druhým odpadávají jak listí na podzim. V onen významný den jsem zabalil jedno z našich morčat domácích do baťohu a vyrazil směrem na Orlickou přehradu. A tam se děly věci…..
Pokolikáté už narážím na tohle věčné téma? Stockholmská kapela Fatal Smile je dokonalou nahrávkou na smeč zastáncům důležitosti třetího alba v kariéře. I když odpůrci této teorie zase mohou argumentovat tím, že počítat loňskou novinku „World Domination“ za třetí album kapely - po téměř kompletní výměně ansámblu - je poněkud zavádějící. Po úspěšném (druhém v pořadí) albu „Neo Natural Freaks“ z roku 2006 si své místo podržel pouze kytarista Y (autor převážné většiny skladeb na „World Domination“), který k sobě nabral..
„All I ask of you is believe… in the hall of the Mountain King!!!“
Album „Catalept“ tachovsko-mariánskolázeňské kapely Neurotic Machinery sice už nepatří mezi nejžhavější novinky (světlo světa spatřilo již v únoru loňského roku), nicméně pozornost si zasluhuje. Už jen proto, jak dovedně spojuje ingredience různých metalových stylů do jednoho funkčního celku. Což sice dneska páchá kdekdo, ovšem ne vždy se to musí podařit. A i když jako pravověrný melodik a příznivec lehčích metalových žánrů plně ožívám hlavně při sólově kytarových exhibicích, nutno uznat, že na tomhle kotoučku..
Pátek třináctého. Věřím tomu, že i u většiny těch, kteří netrpí pověrčivostí, vyvolá tohle spojení patřičnou asociaci. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, jak po skutečně nešťastném pátku vypadá následující sobota? Turnovská „melodická metalová kapela“ Rubbish to svým prvním albem „Sobota 14.“ udělala za nás. A mě nezbývá než konstatovat, že ten předchozí, pověrami opředený a nešťastný den musel být pro tuhle bandu k u r e v s k y (jiný, podobně výstižný výraz mě prostě nenapadá) těžký. ..
Asi před týdnem se na stránkách zinu kolega Pagan rozohnil na téma pravověrných speedařů a stylových odvrátilců. Po dvaceti letech systematického klouzání po speedových vlnách (abych na Pagana navázal) při dalším ochutnávání toho samého ovoce se mi ze všech dostupných emocí nadšení příliš nedostává a kritický rozum (to jsou časy, že už se v souvislosti s mojí osobou sám oháním rozumem :-) ) získává navrch. Ovšem z tohoto pohledu to s novým albem Seventh Avenue „Terium“ nevypadá nijak zle. ..
Elvenking v Praze… Po mé erupci nadšení z posledních alb téhle italské kapely šlo v podstatě o splnění dalšího z hudebních snů (téměř srovnatelných s chystaným Jonem Olivou ;-) ). V recenzi na akustické album „Two Tragedy Poets…“ jsem naznačoval, že síla „polovysvlečených“ písní neztratí nic na své intenzitě ani v plné zbroji. A tímto koncertem se naskytla ideální příležitost přesvědčit se, zda tomu tak skutečně je a zároveň zjistit, jak funguje spojení (pomalu dominujícího) power metalu s (lehce se vytrácejícím) ..
Cherches la femme, chtělo se mi říct, když jsem se poprvé sklouzl po novém demíčku kladenské formace Munzifai „Živý nás nedostanou“. Pamětliv toho, že před necelými dvěma lety se mnou při poslechu jednoho z předchůdců (demo „Pravda“) třásly spíš rozpaky než chytlavá muzika, byl ženský hlásek to první, na co jsem u Munzifai začal slyšet. Při pohledu na personální rošády, které s Munzifai od vydání poslední nahrávky hýbají aktuálně, by se dalo říct spíš „kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou (holky, nic ve zlém ;-) )...
Ramayana hledá frontmana. To je titulek inzerátu, který si začátkem dubna hradecká kapela Ramayana (prakticky těsně po křtu nového alba) vyvěsila na svých stránkách. No vida, já jsem si říkal, že touhle recenzí na desku „Vzdálený svět“ objevím Ameriku, o které se stejně už dávno veřejně pošeptává a oni mi to kluci takhle vyfouknou.
„Vzdálený svět“ je dokonalou demonstrací teorie relativity. Nad eponymním..
Třetí album prý bývá rozhodující… No, bráno z toho pohledu, že jsem třetí album španělských Dark Moor „The Gates Of Oblivion“ považoval za hodně vydařené, měl by od mouřenínů člověk očekávat pravidelné úspěšné šlehy. V roce 2003 však nezůstal v kapele kámen na kameni a začala se psát nová kapitola, v níž (pominu snáze nahraditelné články) pěnici Elisu C. Martin nahradil Alfred Romero. Počítáno od tohoto okamžiku, svůj další třetí krok učinili Dark Moor předloni s hodně vydařenou (řekl bych až obrozeneckou) ..
Poslední předprázdninová metalová akce v královéhradecké Strojovně svedla dohromady speeďáky Scelet z Hostinného a domažlické stylové chameleóny (jinak řečeno, ten kdo dokáže pro tuhle kapelu vytesat škatuli, která bude odpovídat realitě, dostane metál) Dark Angels. Iluze o návštěvnosti jsem si tentokrát už radši nedělal, takže ta „odvážná školačka“, která vydatně pařila na andílky i ten hlouček, který se pod pódiem zmítal u kostlivců mě osobně docela potěšil (i když je tam fakt ještě zatraceně dost místa...)...
„Otevři oči a probuď se do skutečného světa…“
Když v roce 2003 přišla Memoria s albem „The Timelessness“, prakticky vymazala z paměti svého předchůdce „Children Of The Doom“. Mohla za to (ruku v ruce) jednak optimistická skočnost a přístupnost skladeb a jednak živočišně šarmantní rozvernost čerstvé krve, zpěvačky Andrey Baslové. Memoria vše podepřela profesionálně vyvedenou prací, dostatkem nápadů a především specifickým zvukem violy. Tohle udělalo z „The Timelessness“ vskutku jedinečnou laskominu. Na následovníka věčného alba ..
Nemesis Productions přivezli do Prahy kapelu Serenity. A jestlipak tušíte, jakým způsobem kluci vybírali doprovod pro rakouské metalové progresivce? Je to přece evidentní. Projeli naše stránky, zjistili, o který tuzemských kapelách je zde největší kadence článků, ověřili si, jestli už letos tyto spolky hrály v královehradecké Strojovně a šup s nimi do programu… Nevěříte :-)? Dobrá, přesně takhle to asi nebylo… Ovšem z mého pohledu už samotný domácí trojlístek Rimortis, Evarest a Samhain může být dostatečně ..
„Není to přímo koncepční album, ale lze i tak interpretovat…“
Půl roku poté, co poprvé zaznamenal poruchy svého doposud normálního spánkového cyklu, dospěly věci do stadia, jaké by nikdy nebyl ochoten připustit… Koncem léta už začal přemítat, jaké to asi bude prožít zbývající roky ve stavu náměsíčné bdělosti, s vytřeštěnýma očima… Když se převaloval po rozlehlém manželském loži, začalo ho stále častěji napadat, že jestli ho časem spánek opustí úplně, bude mít ze života peklo… (S.K.) ..
„Užívej dne… dokud můžeš…“
Elvenking jsou zatraceně vypečení lišáci. Na minulém albu, kde si šarmantně pohrávali s kosou, se téměř oprostili od folkových motivů. Což všichni ti, kteří si kapelu cenili právě kvůli folk-metalovým kořenům, nemuseli nést zrovna libě. A ve chvíli, kdy elfští králové sklízejí pochvalu na široké frontě za svůj příklon k power metalu, zvesela hupsnou zpět ke svým kořenům a natočí folkem silně načichlou desku. A aby toho nebylo málo, navlečou jí do akustického kabátu. ..
„Tohle od nás lidé očekávají, nemáme důvod něco zásadního měnit…“
Zvláštní květinka z rodiny keříkovitých nám vykvetla v Liberci. Od roku 1999, kdy přišla na svět, nasbírala zajímavé zkušenosti společným koncertováním s bandami jako Type O´Negative či HIM a až do konce loňského roku se mohla chlubit i dvěma cédéčky. Pořádný zářez do historie kapely přišel letos v lednu, kdy se k žádostivcům (a cestou distributorů tisku i k těm, kteří jej ani v nejmenším neočekávali) dostalo album „Hotel Loneliness“. S novinkou přichází Calathea po dlouhých osmi letech, první dva počiny sami členové kapely..
„Hudebně jsme šli o tři kroky zpátky…“
„Přivřete oko nebo obě nad nepřesnostmi a chybami, pokuste se nevnímat cizorodé šumy a hluky. Nechte se vtáhnout do atmosféry přelomu 80 a 90.let, která byla pro nás, i všechny další tehdejší české metalové kapely, tak báječná a neopakovatelná.“ (M. Linhart)
Před vystoupením finských Lordi a jejich společníků v Pardubicích jsme se spolu s kolegou leninem proplížili do dosud ztichlých útrob haly, kde jsme měli domluvený rozhovor s kapelou Fatal Smile. V šatně, kam nás bubeník Steff přivedl, panovala naprostá pohoda a už v tomhle prostředí šla z chasníků z Fatal Smile velká síla – zážitek z tohoto setkání umocnil i okamžik, kdy se v šatně zjevil dosud nenamaskovaný Mr. Lordi. Tady je povídání s trojkou charismatických a sebevědomých muzikantů (Steff se hned z kraje někam vypařil). ..
„Křič, dokud někdo neuslyší tvoje volání…“
Pojednání o novince Coronatus „Porta Obscura“ bych rád nastartoval představením jedním z matematických postulátů, který nám, i přes jeho mnohaletou platnost, ta banda učitelská systematicky zatlouká. No schválně, ti z vás, kteří jsou schopni definovat Pišvejcovu konstantu, nechť laskavě zvednou ananas. Jak pravý matematický slovník naučný, jde o libovolné číslo přiřazené k dosaženému výsledku, za využití jakékoliv matematické operace, tak, aby bylo dosaženo výsledku požadovaného. Aplikováno na hudební říši..
Vetknout si do názvu kapely výraz Stigma nesvědčí o příliš velké originalitě. Chce-li interpret touto cestou vyjádřit své duševní rozpoložení či tělesné poznamenání, riskuje, že zapadne v armádě podobně pojmenovaných. Nezbývá tedy, než zaujmout alespoň svojí muzikou. V tomto případě už je to s norskými Stigma podstatně nadějnější. Své páté album dvojka Stig Rune Robertsen (kytary, zpěv, bicí a programování) a Endre Hindhammer (baskytara a vokály) pojala svérazně (ostatně svéráznost se pojí s veškerými dostupnými ..
„Pokud se mělo něco změnit, byl na to ten pravý čas.“ 
Možná by to dopadlo podobně, kdybyste hodili eskymákům mičudu, aby si zahráli fotbal, naše ligové fotbalisty poslali na mistrovství světa v matematice a profesora matiky nechali kočírovat smečku tažných psů. Já věřím tomu, že dřív nebo později by to mohli docela schopně zvládnout. Ale stejně by se našel šťoura, který by tvrdil, že už to viděl dělat lépe. Kamenem úrazu u amíků Hauk je skutečnost, že se tak hlasitě dovolávají své příslušnosti k pagan metalu. Nechci klukům sahat do svědomí a do národní historie. Ale to..
Úspěch předchozího alba byl v Evropě neoddiskutovatelný. A Pretty Maids začali pošilhávat po zámořském trhu. Tahle snaha se dokonale odrazila na třetím albu „Jump The Gun“. Je ovšem otázkou, jestli kompromis v podobě „zamerikanizovaného“ (rozuměj komerčnějšího) soundu byl tím pravým ořechovým. „Jump The Gun“ je albem, na kterém je spousta skvělých melodií, ale podstatně méně metalu, než co nabízely alba předcházející. Posměváčci, v narážce na producenta desky Rogera Glovera (důsledek turné..
Seveřani opět dobývají naši domovinu. První zastávka trojnájezdu finských Lordi a jejich souputníků ze Švédska Fatal Smile do České republiky, naplánovaná coby součást evropského turné do Pardubic, se skutečně dá považovat za vítěznou spanilou jízdu. Společnost těmhle dvěma spolkům dělali ještě taliáni Brandon Ashley And The Silverbugs a pokud se zmiňuji o úspěšném tažení pouze severských národů, věřte, že nemám guláš v zeměpise a poměrně přesně tuším, že Itálie s chladným vrškem naší ..
Nemůžu říct, kdy to vlastně bylo. Nevzpomínám si, o jaké album se jednalo. A vlastně už ani netuším, co konkrétně bylo tím nejzásadnějším fragmentem, jež mě přivedl k jednoznačnému závěru. Dark Gamballe jsou svéráznou bandou podivínů, která nestojí za další pozornost. Těžko říct, jestli od té doby Dark Gamballe znormálněli, zda jsem totálně zpodivněl já, či kde se vlastně naše cesty přiblížily. Po poslechu alba „Perpetuum Gamballe“ stále budu tvrdit, že Dark Gamballe jsou sice podivíni (soudě čistě dle výsledku..
Ze statistického hlediska bych uplynulý týden mohl s klidem nazvat „Týdnem křtů“. Za loňský rok jsem posbíral účast na uvádění čerstvého alba do života všehovšudy třikrát, v uplynulých pěti dnech jsem tento slavnostní akt vychutnával hned dvakrát (to by ve Švédsku koukali, že jo, Evaresti ;-)? ). V hradecké Strojovně domácí Ramayana křtila svojí novinku „Vzdálený svět“ a společnost jim dělali rychlíci Evarest. A když jsme u těch statistik, určitě není bez zajímavosti, že na mé pomyslné pažbě přibyl ..
„Dobrá píseň je dobrá píseň, měla by proto vždy přežít“.
Pokud si kapela do své historie velkým písmem (kromě svého názvu) vypíše dvojku Metallica a Megadeth coby první inspirace, asi člověk nemusí být zrovna Einstein, aby dokázal odhadnout, jakým směrem se bude ubírat její stylové zaměření. V tomto duchu Penx nezklamali a tak s nastavováním jejich hudebního kormidla není žádný problém. Vlny ze zlatých časů Bay Area ošplouchly debutový počin „Burn In Agony“ docela statečně a tak příznivci staré školy thrash metalu můžou začít pomalu vystrkovat tykadýlka. ..
Asi se snadno shodnu se všemi těmi, kteří dorazili na první vystoupení německé kapely Lanfear v České republice, že jízda, kterou Lanfear předvedli na pódiu Exit Music Hall Chmelnice byla (jak by řekl kolega lenin) epochálně kolosální :-). Při nasávání skvělého výkonu celé bandy mě až překvapilo, jak (na pódiu precizní a výrazný) nenápadně a pohodově působil kytarista a autor hudby Markus Ullrich, se kterým jsem měl možnost si před koncertem popovídat. ..
Vypuklo Maskaron turné. Pokud snad netušíte, o co se jedná (zřejmě má vaše konzerva naprosto nepropustné stěny… ;-) ), napovím. Společné turné kapel Calathea, Endless, Innocens a Silent Stream Of Godless Elegy. Jeho první zastávka v pražském Lucerna Music Baru byla navíc obohacena ještě o křest čerstvého alba „Hotel Loneliness“ prvně jmenované kapely. Mrknete-li na soupisku, možná vás napadne, že se jedná o zajímavý stylový pel-mel v duchu od každého (a pro každého) něco. Malý fesťáček, který může přitáhnout ..
Při vystoupení kapel D.N.A. a Mr. Pig v hradecké Strojovně se hodina H a minuta M prvního tónu Pana Prasátka pomalu a jistě začínala podobat čekací době u praktického lékaře či nekalým zvykům zavedených hudebních jmen. Strávit tenhle čas ve společnosti basáka, klávesáka, producenta, autora (na co jsem zapomněl?) Kamila Nehilče a pěvce Lukáše Gracy se samo nabízelo. Názory téhle dvojky na současné dění i na nejbližší plány nepřehlédnutelné bandy D.N.A. najdete v následujících řádcích...
„Možná, že zníme trochu staromódně, ale člověk má dělat to, co má rád..“
„Blondýnky něžné, ty mám tak rád…“ 
No řekněte, nebylo vám už smutno z toho, že se u nás tak stráááášně dlouho neobjevila nějaká zmínka o kapele Rimortis :-)? Pro ty, kteří na to již netrpělivě čekají, mám dobrou zprávu: Je to tady!! Hrstce těch ostatních můžu tuhle skutečnost osvětlit tradičním odvoláním se na maximální frekvenci vystoupení téhle poděbradské bandy, ze které (a zároveň pochopitelně i z pro mou maličkost hudebně stylové přitažlivosti) jasně plyne, že se naše cesty po pódiích musí nezbytně nepravidelně křížit. A přidáte-li k tomu koncertní ..
Do finále o nás bez nás, dalo by se říct. V roce 1987 vyšlo zatím poslední řadové album Twisted Sister „Love Is For Suckers“. Původně se mělo jednat o sólové album Dee Snidera. Vydávající Atlantic Record však rozhodli o tom, že deska vyjde pod hlavičkou Twisted Sister. Osobně to nepovažuji za nejšťastnější krok. Mrkneme-li na jména lidí, kteří přiložili ruku k dílu, spoustě lidí nejspíš zabliká světýlko, že tihle Twisted Sister nebudou zas až tak twistedovští. Produkce Beau Hill (známý ze spolupráce mj. s Kix, Winger, Ratt..
Něco na těch Insane bude… Třeba proto, že se po světě pohybují (až na jedinou dávnou výjimku) téměř patnáct let ve stálé sestavě. Třeba i proto, že po pěti vydaných nahrávkách jim není cizí odvážný výlet do krajů řekněme lehce experimentálních. A třeba i proto, že mi Insane byli lehce podezřelí. Při vyďoubávání informací o téhle kapele jsem totiž zavadil o řadu hodnocení jejich poslední nahrávky „Finite Number Of Exits!?“ a v drtivé většině byl závěr kladný nebo ještě kladnější. Žádná negativa…!?! Sice trvalo dlouho, než ..
Další metalová sobota v hradecké Strojovně nabídla stylové pokračování story, která zdánlivě (a to nejen díky historicky personálním souvislostem) navazovala v duchu hesla „kde se s Abax začalo, tam se s D.N.A. pokračuje“. D.N.A. si s sebou přivezli parťáky Mr. Pig. Kapela, která pro mě byla naprostou neznámou a jak se nakonec ukázalo, i předběžné (a poněkud sporadické) informační oňuchávání se ukázalo být prakticky zbytečné. Ve finále pak tenhle večer můžu shrnout konstatováním, že s koncertem, tak výrazně naplněným..
Poprvé za svojí kariéru dokázali Twisted Sister natáhnout pauzu mezi dvěma alby na dobu delší než jeden rok. A poprvé se nedalo mluvit o (komerčním) úspěchu. Spíš naopak… Bylo jasné, že nástupce „Stay Hungry“ to nebude mít jednoduché. I přes to, že desce byla věnována maximální péče firmy (produkce Dieter Dierks), i přes to, že se na desce (i v klipu) objevili exkluzivní hosté, i přes to, že se na ní najdou další nezapomenutelné hity. „Come Out And Play“ úrovně předcházejícího opusu nedosahuje, i když rozhodně nejde o..
Docela by mě zajímalo, co se Johanu Lindstrandovi honilo hlavou, když v roce 2004 zakládal po odchodu z The Crown svůj nový band. Z minulé štace už přece měl zkušenost se zkracováním jména kapely. Přesto z něj vypadl název, který zaujme už jen svojí délkou (o originalitě nemluvě). One Man Army And The Undead Quartet, původně zamýšlený jako sólový projekt Johana, ze sebe počínaje letopočtem 2006 sypou novinku každý rok a vloni tak nadrásali do hudebních análů svůj už třetí zápis. O kvalitě desky “Grim Tales” ..
To se zase v pražském Exit Chmelnice sešla trojka! Řeknu vám, nevěděl jsem, na koho se těšit dřív. Na Evarest, kteří mě – kromě pravidelného uspokojení mých hudebně chuťových vášní - zatím pokaždé dokázali něčím zmást? Nebo na bandu Eagleheart, u kterých jsem během dosavadních tří sepsaných článků dokázal patrně využít většinu superlativů, které český jazyk zná? Nebo snad na nevyzpytatelné Lanfear, u jejichž posledního alba má power progresivně laděná část hudební duše dost ..
„Véna pase bejky, jó, rohatý bejky, Véna pase bejky, celej den…!!! Véna chytá brouky, vysypaný z mouky…“
S novopackou bandou Samhain jsme po skončení jejich setu zasedli do „tajemných“ zadních prostor rockového klubu Strojovna. V poněkud neútulném prostředí bylo pro Samhain lehce poodhaleno tajemství, proč vlastně rockáč nese tenhle název. Doufal jsem, že mi za to kapela na revanš prozradí méně známé i neznámé informace, novinky či pikantnosti ze svého života a plánů. Nakolik se to podařilo, může zjistit v následujícíh řádcích…
..
Všechno se nedá stihnout včas. Ale někdy radši pozdě, než vůbec. K sepsání chvalozpěvu na novinku amerických harcovníků House Of Lords jsem se chystal tak dlouho, až by se pomalu dala zařadit do seriálového vzpomínání. Možná je to tím, že „Come To My Kingdom“ je na první pohled nenápadné album. Plné příjemně košatých a zpěvných melodií, jaké House Of Lords uměli napsat už v době svého raketového startu v osmdesátých letech.
S náladou a rozmachem pro velké arény a tentokrát i vyzrálým nadhledem.
..
Vzpomínáte na scénu z filmu „Marečku, podejte mi pero“, kdy nepříliš vysoký ředitel školy důvěrně uchopil podstatně mohutnějšího Kroupu staršího za ramena a pronesl: "My budeme oba asi tak stejně staří, viď?“ Tak přesně takhle nějak jsem si připadal, když jsem po skončení setu Abaxu v hradecké Strojovně zasedl s kapelmajstrem a bubeníkem v jedné osobě Martinem Linhartem ke stolu a zabrousili jsme do historie :-). Ale teď už vážně. Z Martina sálala pohoda, nadhled i chuť představit kapelu, jejíž jméno má ..
Těhotná sestřička? Pouhých devět měsíců zabrala Twisted Sister cesta od prvního alba k jeho pokračování. Které potvrdilo to, co bylo nadefinováno na debutu. Rock´n´roll (alespoň ten v podání Twisted Sister) prostě nezastavíš. Takže vše při starém… (pozor, tuhle větu lze v souvislosti se sestřičkou použít prakticky v kterékoliv fázi dalšího vývoje… - naštěstí). Na jedné straně ubylo pestrosti, převážná většina písní staví na hard rockových melodiích ve středním tempu. Vytrvale (i do budoucna) stejně jednoduchý ..
Náboženský kult, pocházející z Afriky, praktikovaný poblíž Bagdádu? Či jazykový (v tomto případě by tím jazykem mohla být hudba) galimatyáš, jež uctívá své dávné předky? Chci-li tohle všechno na albu „Babylon Voodoo“ najít, podaří se. Podivná to Existence…
Posledního ledna se v královéhradecké Strojovně potkala hodně zajímavá dvojka kapel. Pražští Abax by mohli vyprávět historky z první ruky o tom, jak se v Československu rodil heavy metal, novopačtí Samhain v době zahájení činnosti Abaxu nebyli z pěti šestin ještě ani na světě. Střet zkušenosti a entuziasmu? Vůbec ne, spíš jejich symbióza…, Abax při svých zkušenostech měli energie na rozdávání, Samhain ve svém mladickém zápalu spolehlivě a s přehledem šlapali jak dobře namazaná mašina - co by ale člověk ..
Kašlání na konvence a (s nadsázkou) porušování přírodních zákonů. Potrhlá image a energická muzika. Jedni ji s čistým svědomím označují jako glam metal, jiní přísahají na novou vlnu britského metalu, někteří neváhají použít výraz speedmetal či dokonce doom (ač nechápu…) a další se budou ohánět pop-metalem. Proč škatulkovat, když tu podstatnou formulaci kapela sama definovala na jednom ze svých alb – rock´n´roll se prostě nedá zastavit. Kupa hitů, z nichž některé patří k naprostým metalovým klenotům. ..
Staroslovanský pohanský kněz, plnící svou funkci zprostředkovatele mezi lidmi a nadpřirozenými silami, vykonal jednu ze svých povinností a přinesl pohanským bohům oběť…, takhle to zní strašně, co říkáte? Určitě bude rozumnější držet se folklóru či starých jazyků a radostně zvěstovat, že Žrec představuje svojí Žertvu. Tedy kapela Žrec představuje své debutové album Žertva. Z odkazu na pohany a Slovany se dá snadno vydedukovat, že se Žrec věnuje stále oblíbenějšímu folk metalu. No dobrá, chcete-li slovíčkařit, klidně..
Příznačný název má poslední album v dějinách Warlock. „Triumph And Agony“. Na jedné straně nejlepší album kapely (ti, kteří mezi proevropskou a proamerickou fází směřování kapely oceňují víc tu první se mnou asi souhlasit nebudou), na straně druhé už definitivní rozklad původní party a ve finále i prohra v tahanicích o vlastní jméno a zánik kapely jako takové...
Ne snad, že by Warlock na svém třetím albu „True As Steel“ prodělali totální plastickou operaci. Ale je fakt, že tahle deska přinesla dost zásadních změn, nejen na první pohled viditelných a slyšitelných, ale i těch dlouho před veřejností utajovaných. Navenek bylo prakticky všechno v pořádku, kapela nabrala líbivější směr s „americkou“ fazónou, předvedla se opět ve vynikající formě po stránce instrumentální i skladatelské, vysekla tradiční kupu povedených songů a tentokrát i mainstreamově přijatelných hitů. Jejich zajímavá ..
Fíha, masakr…! Jsa dosud tvorbou švédských Darkane nepoznamenán, nechal jsem se ukolébat téměř soundtrackově snovou a nadýchanou pohodou úvodního „Variations Of An Eye Crush“. První dojem prý bývá nejdůležitější. A tak poté, co jsem se oklepal z brutálního přechodu k pravé podstatě kapely můžu říct, že ten úplně nejprvnější dojem je naprostý omyl. Žádné sny a pohoda, ale nemilosrdná řezničina a brutální palba. Ovšem finální první dojem (a ani ty další) není vůbec marný...
Album „Hellbound“ by se dalo shrnout jedinou větou. Tam, kde Warlock skončili na své prvotině, přesně tam pokračuje díl druhý. Jak jednoduché. Alespoň na první pohled. Albem „Hellbound“ totiž vyvrcholilo bezstarostné období kapely, charakterizované nespoutanou, nepodbízivou a syrovou muzikou. Během následného turné se z kapely poroučel kytarista Rudy Graf. Rozseknout, zda příčinou jeho odchodu byl kolotoč, který se kolem Warlock roztočil, či diktátorské rozhodnutí manažera se mi, i přes intenzivní ..
Když Nonsense z Velkého Meziříčí vydali svoje album „Genius Loci“, chválil jsem je za nápad vydat ho v rámci jedné edice v dvojjazyčné mutaci. Neuběhlo ani moc času a kluci nabízejí „třetí“ díl („…a kolikrát jsi slyšel trojku? A dvojku?… :-) ). Tentokrát bez elektriky, tedy v unplugged verzi, natočené v meziříčském Rock Depu. A bez velkého otálení říkám, že v tomhle případě už budu s tou chválou podstatně opatrnější...
Když se řekne Dorothea Pesch, možná někteří jedinci zaváhají. Použijeme-li tradičnější Doro, věřím tomu, že se nenajde člověk, který by si někdy čuchnul k metalu a přitom mu jméno této dámy nic neřeklo. Dorotka právě výročním koncertem oslavila čtvrtstoletí svého působení na scéně. Jak ten čas letí… Myslím, že by byla velká škoda propásnout příležitost, jež se sama nabízí a nepřipomenout si raná léta kariéry jedné z nejlepších metalových zpěvaček. Léta, která jsou zaznamenaná na čtyřech řadových albech kapely Warlock...
„Chtěli jsme natočit tvrdší album, o něco méně progresivní a daleko přímočařejší“, vyhlásil zpěvák, kytarista a skladatel faeřanů Týr Heri Joensen při komentářích k novince „Land“. V kontextu s tím, že jsem při hodnocení předchozí desky „Ragnarok“ konstatoval, že z těch známějších folk-metalových kapel považuji Týr za jednu z metalově nejumírněnějších, mohlo by se zdát, že Týr se dobrovolně chtějí připravit o svou jedinečnost. Ale buďte bez obav. Posádka vikingského drakkaru sice naplnila tezi svého vůdce a v některých ..
Když se objevily první zprávy u comebacku White Lion (a to bylo již v roce 2003), hovořily o tom, že se kapela vrátí v původní sestavě. Nestalo se. Když se znovu začalo mluvit o tom, že Mike Tramp chce probudit spícího bílého lva, bylo jasné, že druhá zásadní persóna kapely, kytarista Vito Bratta, o něco podobného nejeví sebemenší zájem. A tak před vydáním desky „Return Of The Pride“ nezněla jenom otázka, jestli půjde o smysluplný návrat, ale i zda jsou White Lion schopni existovat bez typického Vittova skladatelského i kytarového ..
Přiznejme si, že v dnešním přetlaku informací (nehledě na celkovou globalizaci a unifikaci), buď už člověk musí mít jméno, sakra důkladnou mediální podporu nebo image naprosto výstředního a unikátního jedince, aby o něm vědělo víc lidí, než jen pár zasvěcených jedinců. Jeden by musel mít hlavu jak pátrací balón a čuch jak policejní pes, aby dokázal objevit, vytřídit a pobrat všechny hudební laskominy, které se na něj hrnou ze všech stran. A pak občas jen zírá, když nečekaně zakopne o kapelu (respektive o album), jejíž název..
V nejlepším se má přestat…?!? Nevím, jestli někdy ve White Lion tahle fráze zazněla, ovšem je fakt, že s její praktickou realizací si lvíčci poradili přímo ukázkově. Bohužel. Bohužel proto, že na „Mane Attraction“ se White Lion vytáhli až k obloze. Jednak se velice statečně vypořádali s nastupující grungovou vlnou, jednak neváhali sáhnout ke svým kořenům a jednak povýšili svojí největší neřest – sladkobolný cukrkandl – na velkou přednost. „Mane Attraction“ je parádní kombinace lišáckého nadhledu, mazácké vyspělosti a lehkého ..
Jsou to dva roky, co se na stránkách Metal Forever vypořádával Venca s albem „Invaze“ kapely Assesor. Je to tu znova. U příležitosti toho, že „Invaze“ vychází v reedici na dvojCD, kde první část tvoří původní LP, obohacené o bonusy a demo z roku 1989, druhá část zachycuje záznam z Live Invaze Tour z roku 1990 a záznam koncertu z Rybitví v roce 1988.
„Já už to vidím, ty napíšeš, že tenhle rozhovor probíhal v kamrlíku dvakrát jeden metr…“, zhruba tohle konstatovala zpěvačka Eva, když jsme ještě spolu s jejími parťáky z kapely Evarest, Pepou a Olafem, hledali v pražském klubu Futurum klidnější místo k následujícímu povídání. A tak to tak píšu :-). I přes stísněné poměry (vzhledem k tomu, že se do tohoto prostoru dokázal na chvíli vměstnat i kolemjdoucí bubeník Vláďa, nebylo to tak hrozné ;-) ) bylo moc fajn podebatovat s touhle nadějnou speed metalovou bandou...
Dlouhatánské turné k desce „Pride“ zřejmě White Lion důkladně vysálo. Těžko si jinak vysvětlit určitou impotenci, která se objevuje na nové desce „Big Game“. Při povrchním pohledu se může zdát, že u White Lion zůstalo vše při starém. Ubrečený vokál Mika Trampa, kytarová virtuozita Vitto Brata, chytlavé melodie, dostatečně razantní písně, aby se dalo mluvit o hard rocku, dostatečně sladké provedení, aby si kapela udržela pozornost i ženské části publika. White Lion znovu kromě šťourání do mezipohlavních vztahů neváhají ..
Jak ty ses k nám, kotoučku, dostal?!? No jak, to je jednoduché, kapela The Partisan je jednou ze stájových akvizic aktivního vydavatelství Cecek Records. A neb firemních bratříčků se na redakčním stole ocitla velká kupa, proč by nemělo dojít i na partyzány? No, protože (já vím, že muzika je jen dobrá nebo špatná a škatule jsou blbost…) se naše světy totálně míjí. Abych předešel rozhořčeným výtkám, proč se já, zaprděný hevíkář (díky, laskavý čtenáři, lépe bych se necharakterizoval :-) ) zase montuju do věcí, které nejsou mým šálkem čaje..
Ironie osudu? V roce 1987 White Lion podepisují smlouvu s Atlantic, sesterským labelem už profláknuté Elektry. A vypadlo z nich velice silná deska. Vést polemiky o tom, jestli se jedná i o desku nejlepší, by byla asi debata na dlouhé hodiny. Osobně bych hlasoval za rozlučkové album staré sestavy, ale to jen z toho pohledu, že na „Pride“ White Lion ještě stále nedokáží udržet konstantně vysokou hladinu úrovně svých songů. Bráno z pohledu úspěšnosti, asi už nic nepřekoná mánii a ohlas, vyburcovaný v souvislosti se dvěma skladbami z desky ..
Všechno tady už jednou bylo. A jak se zdá, to, co tady kdysi bylo a už dlouho nebylo, tady zase dřív nebo později bude. Aspoň tenhle dojem mám nejen při pohledu, ale i při poslechu EP „First Touch“, se kterým se představuje švédské nebezpečí. Tedy kapela Danger. Byly časy, kdy se z předních stránek časopisů zubily postavičky s pořádně nakadeřenou hřívou, dobře zvládnutou lekcí v používání šminek a navlečené v co nejtěsnějších hadříkách. I mezi těmito stvořeními se však našli tací, kteří dokázali hrát schopnou, přímočarou ..
Glam metal. Hair metal. Metal pro holky. Možná teď tvrďáci obrací oči v sloup. Přiznám se, že jsem tuhle kapitolu považoval ne snad za definitivně uzavřenou, ale přece jen za momentálně těžce okrajovou. Švédští Danger ve mně nabudili dávno zapomenuté vášně. Myslím, že by byla chyba opomíjet tuhle tvář „tvrdší“ muziky. A tak se pojďme v dalším seriálovém putování vydat po stopách reinkarnované šelmy, jedné z nejvýraznějších glamových (či, chcete-li, hardrockových) kapel, dánsko-americké party White Lion. ..
„No, řeknu ti, Radime, až takhle někdy bude klid, víš, že bych si to s chutí poslechl znova…“.
Hned na úvod si na Evarest musím vážně postěžovat. Není to ani půl roku, co jsem se odvolával na druhou zásadu policejního inspektora Trachty (vnesení zmatku mezi podezřelé) v souvislosti s jejich promo materiálem. Původně to měl být jen vtip, jenže oni to snad Evaresti dělají naschvál :-)… Ale co, začínám brát jako běžný kolorit kapely, že je jejich koníčkem udržovat posluchačskou (či pisálkovskou) obec trvale ve střehu. Takže mě snad ani nepřekvapuje, že letošní debutové album „Fear“ měl nabouchat bubeník Vláďa, ..
Jedna z reklamních hlášek na album „Witchcraft“ tvrdila, že „tato deska opět obsahuje všechny typické znaky tvorby Stormwitch, že se jedná o temné a romantické album s melodiemi, jaké dokáží stvořit pouze Stormwitch a se zpěvem jednoho z nejosobitějších pěvců Andyho Mücka, který nejenže zvuk kapely formoval, ale vždy mu i dominoval“. Na téhle hlášce je nejhezčí to, že (na rozdíl od tradičních reklamních triků) nijak nepřehání a přesně vystihuje podstatu desky (a vlastně i celé kapely). Žádná velká slova, zdůrazňující,..
Apocalyptica dokázala, že metal se dá tvořit pomocí smyčců, Bassinvaders předvedli, že kytara může být přebytečným nástrojem… Které inštrumenty se vlastně dají zahodit a přitom tvrdit, že kapela patří mezi metalové spolky? Německé partě Van Canto stačí bicmen a hlasová ústrojí dalších pěti členů kapely k tomu, aby originálním a svojským způsobem interpretovali nejen pecky ze zlatého fondu metalu, ale i podobně laděné vlastní písně. ..
Ošidné bývají tyhle návraty po letech. Stormwitch si za léta svého působení vybudovali dostatečně vysoký kredit, aby jejich nové album bylo očekáváno s dostatečným napětím. Posledními alby před usnutím si však svoji pověst přece jen malinko pošramotili. Takže spíš než s napnutou nedočkavostí jsem comeback v podobě alba „Dance With The Witches“ (mohli snad Stormwitch lépe naznačit, že by se mohl konat návrat k prakořenům…?) očekával s lehkou nedůvěrou...
Nežfaleš vydali svoje čtvrté album, nazvané „Ber, dokud dávám“. Pokud vás tato věta nechala naprosto lhostejnými, tak vězte, že jste na tom stejně, jako jsem byl já. Tedy až do okamžiku, kdy se mi tahle placka dostala do ruky. Nežfalešníci mi zahráli na strunu, která už téměř dvacetiletí systematicky víceméně zahálí. Tehdy se pro mě tuzemským punkrockovým vrcholem staly rané desky Snížené pracovní schopnosti, Zóny A a Slobodné Európy. A i když tyto ikonky sem tam vrhnou na svět své novinky, je znát, že čas nezastaví ani ..
Mohlo by se zdát, že destruktivní účinky větru ze Seattlu na power metalové kapely jsou mým oblíbeným tématem. Upřímně řečeno, nejsou. Jde jen o nezbytné konstatování holých faktů. I když se Stormwitch nenacházeli zrovna v nejzářivějším období své kariéry, budiž jim přičteno ke cti, že (na rozdíl od mnoha jiných) nepřistoupili bezhlavě na nová pravidla trhu. Ovšem uvěřit tvrzení Andyho Mücka, že Stormwitch odmítli měnit svůj zvuk a styl hudby by bylo také poměrně nerozumné. Z alba „Shogun“ je cítit lehká tendence ke kompromisům..
Čekal někdo něco jiného? Copak byste snad chtěli, aby Falconer začali znovu experimentovat a dopadli jako před třema lety? Tedy lehkým nárazem na nos o zeď ve slepé uličce…? S návratem zpěváka Mathiase Blada se sokolníci stabilizovali a drží se svého, již při první Mathiasově účasti, definovaného stylu. Bodejť by ne, když (a nemůže za to jen Mathiasův nízko položený hlas) díky šťavnatému mixu pompézního power metalu s folkmetalovými vlivy (nažeňte do jedné místnosti Rhapsody a současné Elvenking a uvidíme..
Začátek devadesátých let nebyl pro Stormwitch zrovna idylickým obdobím. Ač chtěla kapela pokračovat ve svém zběsilém a pravidelném tempu vydávání nových desek, nepodařilo se. Stormwitch chtěli opustit svého dosavadního vydavatele Gama a tak navázali spolupráci se Sony, které mělo zájem již poskládanou novinku „War Of the Wizards“ vyslat do světa. Jenže Gama bylo tak intenzivně proti, že dva roky trvající soudní spory (určitě by se našla..
Já to tvrdím pořád, že hybatelem veškerého pokroku či novot je prachsprostá lenost. Občas mi vyráží ledový pot na čele při pohledu na kalendář akcí a při představě o nekonečných přesunech v čase a prostoru, „jen“ proto, aby člověk mohl okouknout pár zajímavých spolků. A tak abych aspoň občas mohl koukat na živou produkci prakticky z okna svého obýváku, bylo nejpraktičtější dohodnout se s čerstvě vylíhnutým rockovým klubem Strojovna v Hradci Králové. Výsledkem této dohody byl páteční koncert (a já doufám, že další se už blíží)..
Album „The Beauty And The Beast“ se stalo komerčně velice úspěšné a Stormwitch si s ním vybojovali právo na natočení živého alba. To, že Stormwitch slaví se svojí hudbou ve východní Evropě větší úspěchy než v domácím Německu nebylo žádné tajemství a tak ani nepřekvapilo, že kapela svůj živák nahrávala v Budapešti. Krátce po vydání desky „Live In Budapest“ přišli Stormwitch s dalším řadovým albem. Je samozřejmé, že hudebníci vždy budou svoje čerstvé miminko vynášet do nebes. Docela mě ale překvapilo, že ..
Vida, jaká ptáčkům najednou narostla hříšná křídla! Tři roky od sebe dělí alba „Everleave“ a „Sins“. Posádka Tankeru za tuto dobu značně změnila svojí podobu, k zůstavším kapitánu Petrovi a bicmenovi Láďovi se přidaly nové tváře. Už na EP „Paradox“, které vyšlo v roce 2006 se ti, kteří kapelu sledovali alespoň nárazově, museli vyrovnávat především s faktem, že z paluby Tankeru se vytratil slavíček Cat a zpěvné party přebrala částečně novicka Petra a částečně lodivod Petr. A pokud jsem u „Paradoxu“ byl lehce na rozpacích, jestli..
Původně jsem při nastupování do auta kolegy Lenina předpokládal, že největším otřesem v souvislosti s koncertem Tarji Turunen v Malé sportovní hale na holešovickém výstavišti pro mě bude skutečnost, že nás na místo má dopravit (a taky dopravilo) vozítko s pochybnou (rozuměj pardubickou :-) ) espézetkou. Chyba lávky…, přišel větší šok. Naštěstí pouze v rovině organizační. Po nezbytné exkurzi u momentálně nejslavnějšího tuzemského spáleniště jsme zapadli do fronty před halou a vyčkali značně opožděného ..
Škodolibá náhoda nebo bohulibý osud? Těžko říct, kdo to byl, kdo mi přihrál během jediného týdne na stůl desky kapel Innocens a Tanker (teď už jen zbývá popustit uzdu fantazii a představit si, co by se asi tak dělo, kdyby se odněkud snesla novinka od Mimesis, ale toho se tento týden nejspíš nedočkám...). Aby bylo jasno, odkud vítr fouká. Před svým příchodem do Innocens byl Tanker jednou z kapel, ve kterých pěla minule vychvalovaná Cathy. A album “Everleave“ je nejen výrazně poznamenáno právě účastí Kateřiny (dočkejme času..
Stormwitch dodrželi své tempo vydávání desek a tak s edicí „The Beauty And The Beast“ měli na svém kontě čtvrtou desku během čtyř let. Vražedné tempo? Vzhledem k tomu, že v „Krásce a zvířeti“ se skrývá asi největší klenoty, které tahle banda vypustila do světa, spíš se dá říct, že Stormwitch aktivita stále ještě prospívá. Kromě aktivity bylo velice podstatné to, že po dokončení změn vizuálních i osobních došlo na další, poměrně zásadní změny. Tentokrát v samotné hudbě. Zásadní z toho pohledu, že došlo k určitému zjemnění, na téhle..
S albem „Stronger Than Heaven“ byla proměna Stormwitch definitivně dokonána. Po změně jmen muzikantů kapela tentokrát odložila tradiční ocvočkovanou kůži a navlékla se do barokních kostýmů. Tím si kluci mohli odfajfkovat další položku na seznamu své jedinečnosti. A je paradoxní, že i když zasvěcení o Stormwitch mluvili poměrně nahlas, vyslala je na první turné po Německu právě až tahle třetí deska. Deska, která znovu hýčká a rozvíjí specifický výraz kapely, deska, která znovu nemá žádnou výraznější ..
„To ale musí být obrovská skříň“, pomyslela si… A pak uviděla světlo. Ne pár centimetrů před sebou, tam, kde měla být zadní stěna skříně, ale pořádný kus vepředu… Zjistila, že stojí uprostřed lesa, je tma, pod nohama má sníh a vzduchem poletují vločky.. (C.S.L.)
Svět se zbláznil? No jistě, to už tady bylo…, ale Stormwitch svým albem „Tales Of Terror“ upředli další nit lehce poblázněného světa. Krásně poblázněného světa. Jde vám snad dohromady spojení „mistři černé romantiky“ a název alba „Tales Of Terror? Dokážete pochopit, že od vydání prvního alba (tedy za dobu jednoho roku) se totálně vyměnila kompletní sestava kapely? A jde vám na rozum fakt, že ještě donedávna (tuším do loňského roku) se nenašel nikdo, kdo by jednu z nejdůležitějších desek Stormwitch ..
Po dvouměsíčním koncertním hladovění (i když, pravda, zaviněném jinými okolnostmi než nedostatkem příležitostí) jsem vyrazil do pražského Rock Café. Důvod? Hned trojnásobná zvědavost.. První – německá Xandria se chystá představit svojí novou zpěvačku. Druhá – Innocens křtí svoje nové cédečko „Free /us/. Zvědavost velká především proto, že se studiovým počinem Innocens se stále nemůžu úplně srovnat. A do třetice Calathea. Kapela, o kterou jsem kdysi zavadil v souvislosti s jejich společnými akcemi s nezanedbatelnými ..
Když jsem před dvěma lety vyrazil do Tater, fascinovalo mě, jak systematicky se místní specialisté vyrovnávali s následky vichřice a následného požáru. Ač postižená plocha lesa byla obrovská, za celou dobu jsem zahlédl jen čtyři maníky, kterak pilkou a sekerkou sem tam podráždili popadané a očouzené stromy. Milý vrchní slovenský lesní mužíku, hledáš-li inspiraci na mimořádně intenzivní výkony, mrkni přes několikeré hranice do nedalekého Finska, kde tamní lesané Korpiklaani plní plány snad na stodvacet procent. ..
Možná si pomyslíte, že se svět zbláznil. Začnu-li povídání o Stormwitch vzpomínkou na původní název téhle jihoněmecké kapely, kdy si kluci říkali Lemon Sylvan (cosi jako citronový háj…), či připomenutím odvahy (nebo bezradnosti?) původního labelu Gama, který první album „Walpurgis Night“ opatřil black-metalovou visačkou, možná ani nebudete daleko od pravdy. Stejně tak se asi najdou tací, kteří zařazení Stormwitch mezi největší metalové spolky budou zpochybňovat. A i tady připouštím, že celkem právem. Záleží však..
Možná, že když mu řekneme, co se stalo, řekne to svým dětem. Bude je varovat. Milé děti, tyhle hračky znamenají smrt – jsou z nich spáleniny a radiace a černá, rdousivá nemoc. Tyhle hračky jsou nebezpečné; když je vyráběli, vedl ruku, stvořenou Bohem, ďábel, usídlený v lidské mysli. Nehrajte si s těmito hračkami, děti, prosím, NIKDY si s nimi nehrajte. Už nikdy. Prosím…, poučte se z té lekce. Ať je tento prázdný svět vaší výstrahou…..
Rozhodně by bylo zajímavé dopátrat se toho, co se po vydání „Ball Of The Damned“ vlastně honilo Axelu Juliusovi hlavou. Že by dodatečně chytil posledního bacila z dávno odfouknuté grunge mánie? Že by se chtěl mermomocí svézt na vlně metalových zpěvaček? Že by mu útok na newyorkská dvojčata obrátil svět naruby? Pokud jsem se v závěru hodnocení „Ball Of The Damned“ zmiňoval o tom, že Scanner podruhé dokázali vydylítovat minulost, byl tento krok podstatně razantnější než při minulém mazání. Kromě drobných střípků ve dvou..
Majitel jednoho z nejcharismatičtějších metalových hlasů Zachary Stevens pokračuje v nastoleném intenzivním tempu. Od svého návratu z „posavatageovské rodinné dovolené“ před šesti lety vydává s tehdy nově vzniklou squadrou Circle II Circle už čtvrté album. Poté, co si bývalý souputník Jon Oliva vypůjčil od Zacka pro potřeby své „bolesti“ po vydání prvního a velice kladně hodnoceného alba „Watching In Silence“ kompletní sestavu (vyjma Zacka, pochopitelně) CIIC a nějak jí pozapomněl vrátit, poskládal Zack sestavu ..
Album „Ball Of The Damned“ by opět mohl být problém zařadit do logického vývojového řetězce a je těžké jej považovat jako přímého nástupce předcházející desky. Je spíš ukázkou toho, jak zřejmě chtěli Scanner znít už na „Mental Reservation“, ale nejdřív bylo potřeba k sobě najít cestu. Anebo jen nechat volnou ruku při skládání Axelu Juliusovi, který je tentokrát podepsán pod drtivou většinou písní jako výhradní autor. A Scanner najednou znovu nelze upřít jedinečnost a schopnost vymanit se z davu. Kapela sice definitivně ..
Nebývá od věci (a platí to nejen u hodnocení cédéček) zapátrat u kořenů dění. Člověk pak má větší šanci udělat si představu o tom, co ho čeká, či proč se věci vyvíjejí zrovna tak, jak se vyvíjejí. V případě pražských Abax by výlet do poměrně obsáhlé historie mohl být ukázkovou kapitolou z románu „Kdo si počká, ten se dočká…“. A tak personální stránku věci odbudu jen konstatováním, že vznik kapely se datuje do doby, kdy někteří členové naší redakce snad ještě ani nebyli na světě :-) a plnou polovinu (tedy dva kusy :-) ) dnešního ..
Spolu se zahájením školního roku se na svět dostalo i debutové album „klasicko-gothicko-elektronické“ kapely INNOCENS, nazvané „Free /us/. Už jen z netradičního způsobu distribuce (fanoušci jistě ocení, že album je nabízeno zdarma jako příloha časopisu Report), či vcelku intenzivní reklamní podpory se dá usuzovat, že Innocens jsou dostatečně ambiciózní a v hudebním světě se neztratí. S výraznou postavou téhle kapely, nepřeslechnutelnou zpěvačkou Katerinou (Cath), jsme probrali ..
„„The past is deleted.“„ To jsou úvodní slova apokalyptického příběhu „Mental Reservation“ a nelze jinak, než souhlasit všemi deseti. Těžko se vypořádávali provozovatelé melodického metalu s grungemánií. Návraty na scénu obvykle znamenali buď nutnost přizpůsobit se anebo najít nové cesty. Scanner si vybrali hledání. A protože vzpomínky na devastující alba z osmdesátých let ještě nestačily vyblednout, stalo se „Mental Reservation“ albem, které nebylo přijato zrovna jednoznačně. Na jedné straně stáli pamětníci, kteří..
Tohle jsou ty okamžiky, kdy marně přemýšlíte, co se to vlastně děje… Něco, co vám z počátku vůbec nešlo pod fous, pak jen tak nějak ne zrovna příjemně stékalo po těle a nevyvolávalo žádné pozitivní reakce, si vás zlehka začíná podmaňovat. Pozvolna, nenápadně zjišťujete, že se cosi dráždivé zlehka zaseklo pod kůží. A když se budete i bránit, nakonec zjistíte, že zíráte s hubou dokořán, emoce vybzučené na maximum a jediné, na co se zmůžete, je jen potichu hlesnout „a kurva…!“ No, proč chodit kolem horké kaše...
Položíte-li vedle sebe všechna alba Scanner a pokusíte se je (samozřejmě za předpokladu, že nemáte jejich obsah už dávno vstřebaný do žil) seřadit podle časově logické posloupnosti, čeká vás docela náročný oříšek (ovšem kdo by v umění hledal logiku, že?). Pokud jsem v předchozím díle vzpomínal, že hudba Scanner se lehce přizpůsobovala hlasivkám pěvců, bude (alespoň v případě prvních třech počinů kapely) možná blíž k pravdě tvrzení, že samotní pěvci svým autorským vkladem důkladně ovlivňovali dění v kapele. A tak album..
Nahrávka „Vet´n´Roll“ kapely Vetrol by z pohledu recenzenta mohla patřit do kategorie těch vděčných. Poměrně brzy je jasné, kam že se cesty Vetrolu ubírají (kapela sama neváhá použít nálepku „agro“), záhy je i zřejmé, že jeden vezme zavděk každým střípkem pozitivna, leckdy dost pracně vydolovaným. Žádné složité laborování, x-té naposlouchávání, vychytávání detailů či pátrání po originalitách a následně náročné pronikání do nezvyklých zákoutí. A navíc (bohužel) nejednou člověk zakopne o vylomeniny, na kterých by se dal ..
Požehnaná budiž osmdesátá a částečně i devadesátá léta minulého století. Právě v téhle době vznikla zásadní díla power a speed metalu, na které se dnes spousta kapel odkazuje. To byly časy, kdy hranice stylu teprve získávaly svoje pevné obrysy, kdy ještě neexistoval unifikovaný sound jednotlivých nahrávek a kapely šlo od sebe snadno rozlišit zpravidla už od prvních tónů. Z tohoto pohledu nejde při našich zpátečnických výletech opomenout spolek, který se může hrdě postavit po boku největších německých speedmetalových es a který se ..
K německým Brainstorm mám již poměrně dlouhou dobu v základu podobný vztah, jako k české fotbalové reprezentaci. Sem tam mne potěší jejich výkon, ve kterém nezanedbatelnou roli hraje výkon výjimečných jedinců. Sem tam nemůžu přijít na chuť jejich projevu, sklouzávajícího k nenápaditému stereotypu a s případným neúspěchem tak nějak podvědomě počítám (samozřejmě, častější prohry reprezentace obvykle prožívám alespoň o pár minut déle :-) ). Především jsem však vždycky trpěl neodbytným pocitem, že tenhle ..
Jako by nám Timo Tolkki chtěl dát lekci v užívání přísloví „neříkej hop, dokud nepřeskočíš“. Již měsíce dopředu avizoval, že dvanácté album Stratovarius ponese název, skládající se ze dvou slov, začínajících na písmenka „R“. Realita je nakonec jiná. Timo Tolkki odpískal kariéru Stratovarius, krapet celé dění zašmodrchal předáním práv bývalým spolu(h-p)ráčům a následným vyhlášením, že by mohl nahrát ještě jedno album Stratovarius s původní sestavou (tedy s Tuomo Lassilou a Anti Ikonenem). Krátce po vydání svého nemastného..
Úvod k poslední desce Stratovarius nemůžu odstartovat jinak, než vzpomínkou na totálně zmrzlé léto roku 2006 a setkání s kapelou v Havlíčkově Brodě. Stratovarius zde absolvovali jednu ze svých zastávek k aktuálnímu albu, symbolicky nazvanému „Stratovarius“. Už tenhle název desky by mohl naznačovat, že kapela stojí prakticky znovu na začátku a hledá nejen cestu jak dál, ale i jak k sobě. Předpokládám, že všichni, kteří měli příležitost se v té době se Stratovarius setkat, mi dají za pravdu, když řeknu, že z téhle party sálala naprostá..
Kdyby se nad prvním albem kapely Symphonity, nazvaného „Voice From The Silence“ v době jeho zrození zjevily tři sudičky, klidně se mohlo odehrát následující. První z nich se naklonila nad postýlku, zlehka jej pohladila a pronesla: „Jména lidí, kteří se na tobě budou podílet, sama otevřou leckterá vrátka. Čeká tě velká budoucnost.“ Druhá sudička se spokojeně usmála: „Přitažlivost tvých tónů bude fungovat jako magnet, tvoje melodie budou patřičně chytlavé, čeká tě velká budoucnost“. Třetí sudičce nadšeně svítily oči..
Řekne-li se A, mělo by se říct i B. Pokud jsem v souvislosti s komentáři členů Stratovarius k prvnímu dílu „Elementů“ naznačoval, že možná již tehdy protmavovalo vztahy uvnitř kapely jisté napětí, je nutno dodat i to, že z veškerých vyjádření budoucích „vzbouřenců“ Jörga Michaela a Tima Kotipelta byla cítit i úcta ke svému principálovi. A tak, i když to možná pod pokličkou začínalo vřít, navenek stále precizně fungující stroj mohl říct svoje „B“ ve vyprávění o základních životních prvcích. Voda a oheň svůj prostor už dostaly..
Kde nic není, ani čert nebere. Totální negací tohoto výroku se dostaneme k formulaci, že kde je všechno, vezme si jen čert. O množině mezi těmito extrémy by tedy mělo platit, že kde je alespoň něco, mohli by si brát všichni. A v případě Gallows End můžu potvrdit, že to jejich „něco“ stojí za to, aby člověk natáhl ruku pro nášup. Vzhledem k tomu, že kolem téhle bandy momentálně vládne lehká informační hluchota (a nebo jsem houby detektiv), můžu prozradit asi tolik. Z původně osobního projektu kytaristy, zpěváka a producenta Thorda..
Jak říká druhá zásada policejního inspektora Trachty, je třeba vnést mezi podezřelé zmatek. Netuším, nakolik jsem pro pražsko-rumburskou kapelu Evarest podezřelým, ale zmatek mi v tom krapet nadělali. Mrknete-li na stránky kapely, zjistíte, že Evarest za sebou mají poměrně dlouhou historii, sahající až do konce minulého století. Její členové se cestou různě potkávali, vyměňovali (což trvá dodnes, současnou podobu kapela nabrala letos z kraje roku s příchodem bubeníka Zdenka) a organizovali (Scrat, Candela, Algaroth) až..
Tak Benátská noc slaví letos už svůj šestnáctý rok. A hezky se nám (taky ten věk něco napovídá) vyvinula! Snad i proto byla letos z redakce nominována moje maličkost, aby lehce přiblížila dění prvního dne tohoto festivalu. Nejsem festivalový typ a podobným akcím se spíš vyhýbám. Na Malé Skále jsem měl svojí premiéru a hlavním tahákem pro první den (a zároveň můj poslední), a koneckonců i důvodem, který mě přinutil porazit vlastní lenost a nechuť k monstrakcím, byla kapela Lordi. Horrorové příšerky z Finska se měli..
Když se kapela Tublatanka objevila ve Výravě, měl jsem původně v úmyslu vyzpovídat ten nejzákladnější stavební kámen Tublatanky, Maťa Ďurindu. Upřímně řečeno, když jsem sledoval průběh zvukovky, kde se Maťo musel krapet rozvášnit, aby dosáhl splnění svých požadavků, říkal jsem si, že zůstane-li v ráži, mohl by mě čekat docela zajímavý zážitek :-). Vše se ale nakonec vyvinulo jinak. Maťo, nedávno propuštěný z nemocnice po operaci, raději šetřil síly na večerní vystoupení a za Tublatanku se ujal slova basák Ďuro Topor, tady je druhá část našeho povídání. ..
Při vydání osmého alba se Stratovarius mohli vesele ohánět pádnými argumenty, že ne všechno jejich konání musí nutně trpět stereotypem. Za prvé, poprvé ve své hvězdné etapě se letopočet mezi edicí dvou po sobě jdoucích desek posunul o víc než jeden rok. A nutno přiznat, že delší čas na přípravu vrchnímu principálovi Tolkkimu prospěl. Stratovarius opět šlapou rychlosti světla na paty a opět se stejným zanícením a švihem jako v dobách „Episode“. Za druhé, Stratovarius změnili vydávající firmu a ocitli se u Nuclear ..
Řekne-li se Dalriada, těm historicky zběhlým se možná vybaví páté století, jihovýchod Skotska a království, které tehdy a tam vzniklo. Lingvisti by mohli namítnout, že k původu výrazu Dalriada se budou hrdě hlásit v Maďarsku, kde tímto pojmem byla označována „válečná píseň“. Ale kolik se mezi námi najde znalců, kteří bez nápovědy naberou správný směr, řekne-li se metal a Dalriada? Není nic snažšího, než se přidržet našich kdysi jižních sousedů. Po Maďarsku se od roku 2003 totiž prohání banda, která vydala ..
Je to už docela dávno, kdy jsem coby nevycválaný dorostenec vyrýval kružítkem do školních lavic jména svých hudebních idolů. Objevilo se mezi nimi i jméno slovenských hard rockových jánošíků, kapely Tublatanka. A při tomto ohlédnutí zpět je pro mě samotného záhadou, jak je možné, že jsem se s jednou ze svých hudebních kojných potkal doposud pouze jedinkrát. Bylo to před rovnými osmnácti lety a nejsilnější vzpomínkou z tehdejšího koncertu pro mě zůstává beznadějně rezignované gesto tehdejšího basáka Paľa ..
Hned v úvodu se musím přiznat ke své nedokonalosti a zaostalosti za moderním světem. Ač se hrdě hlásím k systematickým nasávačům muziky, formát DVD mi k srdci zrovna nepřirostl. A tak, přestože se s chutí pídím po kdejakých hudebních CD laskominách, snažím se držet soukromého pravidla o pořizování DVD nosičů pouze jako připomínky důležitých událostí, které jsem měl možnost osahat si na vlastní slechy. A pochopitelně, pokud něco není tak, jak to bylo v reálu, tak… :-). To jen na úvod, abyste ..
„Rychleji než světlo, výš než je obloha“ (faster than light, higher than the sky) !!! Je až s podivem, že se skladba „Legions“ nestala největším hitem v éře Stratovarius. Nejenže přesně zapadá do schématu hitovek kapely, ale hlavně stručně a jasně definuje svým refrénovým úryvkem základní podstatu snažení kapely. Rychle a vysoko. Co nejrychleji a co nejvýš (samozřejmě s nezbytnou kupou melodie).
„Slečno, věříte v lásku na první pohled?“ „Ne!“ „Tak to bychom se měli ještě jednou sejít….“
Vlastně to ani nebylo až tak velké překvapení. Stratovarius už dlouho dávali najevo, že jejich vnitřní síla může skály lámat. A s příchodem klávesáka Jense Johanssona a bicmena Jörga Michaela nejenže se znásobila, ale vzájemná chemie zafungovala tak báječně, že od vydání desky „Episode“ lze éru Stratovarius rozdělit na dobu před tím a po tom (a pak ještě jednou po tom…). Zásadní deska nejen v historii skupiny, ale i z hlediska metalu. Deska, kterou se Stratovarius natrvalo vecpali na hvězdnou oblohu, deska, jejíž příchuti..
Člověk je stejně tvor podivný. Kolikrát hodnocení uměleckých děl opírá především o své představy o tom, jak by to podle něj asi tak mělo vypadat. Půjdete-li do kina na Indianu Jonese, budete věřit, že podstata předchozích příběhů bude zachována, jen triky budou efektnější a hlášky vtipnější. Vezmete-li do ruky román Stephena Kinga, klidně přetrpíte dvě třetiny knihy, kde se zdánlivě nic neděje, abyste v závěru dostali svojí očekávanou dávku nefalšovaného strachu a napětí. A běda, pokud tahle vaše očekávání nejsou ..
Těžko se mohl Timo Tolkki bránit tomu, že čerpá inspiraci u Helloween a Queensryche, když jeho zalíbení v těchto zdrojích potvrdil pověstný inzerát, zveřejněný v souvislosti s přípravou alba „Fourth Dimension“. Vzhledem k tomu, že se chtěl Tolkki soustředit jen na svojí kytaru, vyhlásil konkurs na nového člena kapely. Přibližné znění inzerátu? Hledá se zpěvák někde mezi Geoffem Tatem (Queensryche) a Michaelem Kiskem (Helloween). Výsledek hledání je jako z pohádky o nepřečteném inzerátu. Alespoň Timo Kotipelto, nová ..
Ďábelské deja vu…? Dlouhá léta žil bývalý zpěvák Skid Row Sebastian Bach výhradně ze zašlé slávy. Od vyhazovu z kapely z něj občas nějaké album vypadlo, ale buď se jednalo o nemastné návraty do historie, či kdo ví kam a nebo podivné experimenty, které jeho jméno spíš jen devalvovaly. Sebastian je zpátky. A to v takové formě, že by všichni ti, kteří z jeho melodického řevu v řadách Skid Row byli alespoň lehce u vytržení, mohli pořádně zastříhat ušima. Na svém albu „Angel Down“ Sebastian docela brutálním způsobem..
Historicky asi nejméně doceněné je tohle třetí album Stratovarius. Co mu vlastně chybí proti těm nejúspěšnějším? Že by někdo z hvězdné sestavy? Timo Kotipelto? Tak nějak napůl určitě. „Dreamspace“ je posledním albem, na kterém se mikrofonu drží Timo Tolkki. A nutno uznat, že většině desky jeho projev sluší. Dokonce si troufnu tvrdit, že některé písně právě díky Tolkkiho barvě hlasu zní moc zajímavě. Na druhé straně, jeho jekot ve výškách je až nepříjemný. Jens Johansson? Hm, Stratovarius využívají klávesy stále víc..
Zlaté české ručičky, česká fotbalová ulička, tradiční české brambůrky, chutné české pivo, tradiční české pohádky, ale na druhou stranu také závist, liknavost, pomlouvačnost a švejkovství – typické to české vlastnosti. Těch světově proslulých českých poznávacích znamení se najde jistě mnohem víc. Ovšem pro náhled na kapelu Witoraz a její čtyřskladbové demo „Vlkodlak“ bude podstatné to, kam zařadíte kategorii typicky český hevík. Zda na kladnou, potěšující hromádku, či do té poněkud zatuchlé a nevábně zapáchající. ..
V případě Stratovarius by se dalo bez velkých obtíží pohazovat oblíbeným klišé o postupném a systematickém broušení diamantů. Jejich druhé album „Twilight Time“ se na svět neklubalo vůbec zlehka. Nejdřív přišel vyhazov od vydavatele prvního alba, jako následek komerčního neúspěchu. Pak přišlo vydání desky, původně nazvané „Stratovarius II“, ovšem v závratném počtu přesně tisíc kopií (dnes jistě velmi ceněná rarita). Až reedice, vydaná pod dnes užívaným titulem, znamenala pro Stratovarius určitý úspěch,..
Hodně aktivní jsou momentálně moravští Second End. No řekněte, víte aktuálně o někom jiném, kdo stíhá nejen odehrát dva koncerty během jednoho dne, ale zároveň se zúčastnit dvou křestů během jednoho týdne? Pro Second End ten důležitý proběhl 22.května a kapela při něm pokřtila svoje nové cédečko „Tváře“. Ještě před tím, než (o týden později) kluci přidali svojí trošku do mlýna při křtu DVD kapely Rimortis, jsme s kompletní bandou v Úmyslovicích stihli probrat něco málo o Second End, o novém cédečku..
Jak moudrá kniha praví, inkubátorů, tedy zařízení pro regulaci teploty a dalších parametrů v uzavřeném prostoru, sloužících k vytváření ideálních podmínek, existují celkem dva základní druhy. Neonatologický, tedy pro miminka a laboratorní, tedy pro chemikálie. Nevím, kde přesně soudruzi z NDR (nebo tam kdesi odkudsi) s názvem Incubator udělali chybu, že jejich verze tohoto zařízení se dosud nedostala do naučné literatury. Snad v příliš dlouhém procesu vývoje, půtkami mezi jednotlivými vědeckými pracovníky či ..
Dávno tomu…. V úvodníku k retro recenzím jsem ještě na stránkách Metal Mana avizoval, že smyslem tehdejší „Archy“ je oživit některá pozapomenutá jména metalové historie a přitom se vyhnout těm známým a ještě známějším kapelám, o kterých si můžete přečíst snad i v Mateřídoušce. Ovšem pravidla jsou od toho, aby se porušovala a tak je tu výjimka. Domnívám se však, že aktuální dění kolem (dnes už bývalé) party Tima Tolkkiho, je dostatečným důvodem k ohlédnutí se za činností kapely, která ač navenek..
Nedávno jsem se svého milovaného šéfredaktora ptal, jestli mu není trochu smutno z toho, že se už stráááášně dlouho neobjevila na MFMM nějaká podrobnější zmínka o kapele Rimortis. No, protože Venca z toho byl vyloženě nešťastný (:-) ), přeškrtal jsem svůj plánovací kalendář, kde jsem nejbližší setkání s kapelou měl naplánované až na jejich podzimní zastávky v Pardubicích a v Hradci a vydal jsem se na domovskou půdu Rimortis, do Úmyslovic. Uznejte, že křest prvního DVD „…už bijí zvony“ je událostí, kterou by si, ..
Svébytná nálož pro silné povahy je tahle novinka od velkomeziříčských Nonsense. S jejich tvrzením, kterým vás přivítají na svých webových stránkách a které naznačuje, že nejspíš nepůjde o bezbřehou lásku na první poslech: „…snažíme se odbourat předsudky, spojit a stmelit zdánlivě neslučitelné hudební styly do přijatelné podoby... “ bych zase až tak úplně nesouhlasil. Kromě hudebních stylů totiž Nonsense spojují i další formy (nejen) umělecké činnosti. Takže si můžete připadat třeba jako u zhudebněné recitace ..
Pokud jsem z minulého alba White Skull měl pocit, že se kapela vrací po vlastních stopách k bodu zlomu (tedy k rozcestí, na kterém se ztratila dračice Federica de Boni a objevil se Gustavo Gabarro) a začíná znovu sázet na sice agresivní, ale melodické a celkem slušně nápadité záležitosti, u zatím posledního počinu „The Ring Of The Ancient“ jsem na rozpacích. Střízlivá, nenápaditá a jednotvárně syrová muzika padá v prvních dvou třetinách desky z bílých lebek jak na běžícím pásu. Sem tam vás z letargie vytrhne..
Na životní pouti švédských ocelových útočníků by se názorně dala demonstrovat optimistická pohádka pro malé metaláčky o tom, že trpělivost růže přináší. Že vytrvalost a špetka talentu může k úspěchu přivést i kdysi nevýrazné zrnko, utápějící se v záplavě jemu podobných. Že buldočí zarputilost a chuť bádat a nespokojovat se s již dosaženým může nakonec vykrystalizovat do nečekaně silné podoby. Ano, se svým šestým albem se Steel Attack dostali do výborné formy a stvořili svůj zatím nejsilnější opus. A budou-li jednou sčítat..
Moje tajné přání ohledně Gustava Gabbara se nevyplnilo. Tenhle zpěváček se v řadách White Skull napevno usadil. Přesto prapodivné hrátky s inkvizitory zanechali dost podstatné šrámy na složení kapely. Kromě kytaristy a skladatele Tonyho Fonta a bicmena Alexe Mantiera odešli dosavadní věrní, kytarista (a spolutvůrce) Nick Savio a basák Fabio Pozzato. Vzhledem k tomu, že čerstvá krev (konkrétně kytarista Danilo Bar) se zapojil do kompozičního procesu, dalo by se říci, že s nováčky zavál do poinkviziční spáleniny poměrně čerstvý ..
V dnešní době, kdy hudební Mičurinové a Purkyňové bez ostychu šlechtí a kříží kdysi naprosto neslučitelné odnože hudby, by bylo bláhové symbiózu thrash a power metalu v podání německých Psychotron považovat za něco přelomového či šokujícího. A vzhledem k tomu, že se v podání téhle bandy jedná o jejich třetí album během třináctiletého působení, dá se říct, že se Psychotron věnují svému pouličnímu, pěkně vzteklému bastardovi systematicky a usilovně. Navzdory problémům s vydávající firmou..
Přichází doba temna…
Po skončení setu Eagleheart na závěrečném koncertu turné „Faces Of Life“ v hradeckém El Diablu jsme společně s basákem Jirkou „Wágnerem“ Fialou a kytaristou Martinem Kleknerem vyrazili do blízké pivnice, kde jsme probrali nejen turné, desku „Moment Of Life“, ale třeba i metody boje proti případné ponorkové nemoci. Tak jak to klukům šlape na pódiu, tak se vzájemně doplňovali i při povídání. A tak vám snad Martinovo vtipkování v kombinaci s Wágnerovou (jen lehce) vážnější snahou o ..
Kde pro našince vlastně začínají a končí hranice exotiky? V době vytrvalého sjednocování Evropy je docela odvážné do téhle kategorie zařadit i naše španělské téměřspoluobčany. Nicméně mému, angličtinou zblblému jazykovému centru, zní jazyk (a to i přes mé pravidelné letní návštěvy Espaňóly) linoucí se z alba „Heavy Metal Resurrección“, podobně, jako na mě působilo dílo litevských Obtest. Tedy exoticky. A autoři díla, kapela Barbarian, zašla na svém druhém albu ještě o něco dál. Jejich vzpomínka na klasický hevík osmdesátých ..
White Skull se zkratkou přes severské pláně dostali zpátky do starověkého Říma, aby představili svojí vizi toho, jak to vypadalo ve vztahu mezi Caesarem a Kleopatrou. Škoda, že tvůrci filmové verze Asterixe a Obelixe nevyužili tento hudební doprovod ke svému snímku :-). Takhle lze alespoň konstatovat, že White Skull oba galské hrdiny sice vynechali, ale jejich historický výklad je zpracován podobně chytlavým způsobem (mám na mysli formu, nikoliv dějepisný obsah). Výlet po severských dálavách zanechal na bílé ..
Že by se snad konečně v Hradci Králové začalo něco dít pravidelně a systematicky? Před třemi nedělemi Arakain, nyní v El Diablu závěrečná zastávka turné „Faces Of Life“ kapel Salamandra a Eagleheart, na kterém oba spolky propagovaly svá poslední alba, Salamandra loňské famózní „Faces Of Chimera“ a Eagleheart čerstvé „Moment Of Life“. Společnost jim na poslední zastávce dělali Krleš. No, a netěšte se na takovouhle akci, když příjezd Eagleheart předběhne zpráva, že naživo jsou ještě působivější než na desce a ze ..
Možná by stálo za to tenhle výlet na severní Moravu začít lingvistickou lahůdkou. Platí-li, že „měnící se neměnnost měněná v závislosti na změnách způsobených neměnností neměnnosti zůstává po ukončení všech změn stále stejná“ (jak by měl znít překlad názvu desky kapely Parasophisma), potom se z globálního hlediska jedná o principální bazírování na ideově markantní sublimaci mentality humánního kompromisu, kulminující v absurdním antagonismu a tudíž lze připustit i extravagantní alternativu řešení, ..
Je fajn, že se začíná na svět znovu stále intenzivněji klubat sluníčko. V zájmu toho, abychom se se zpěvákem Arakainu Honzou Toužimským při rozhovoru slyšeli, jsme totiž nechali zkoušející kapely v hradeckém klubu U Cikána připravovat se na večerní představení a vyrazili jsme na opodál stojící lavičku. Kdysi na tomhle místě stávalo dětské minihřiště a docela mě mrzí, že ho nějaký doveda nechal zbořit. Myšlenka na to, že rozhovor spácháme na houpačce, Honzu docela nadchla. Ovšem, řekl bych, že nadšení u Honzy nenastalo ..
Historik, zeměpisec, sociolog a možná i religionista by patrně zaplakali. Posuďte sami. Italové se nalodili na všemi barvami hrajícího drakkara a vyrazili na sever. Posádku rozšířili při své krátké zastávce v Německu (kdy stihli naložit i pár sudů s inspirací) a pak nekompromisně vyrazili směrem k chladnému severu, aby mohli povyprávět pár místních příběhů a oslavit několik vikingských bohů i hrdinů. Zní to trochu podezřele a nepatřičně, co vy na to? A jak říkám, možná by všichni ti zmínění vědátoři i žalostnou ..
Nakažení? Možná virem skákavých melodií, tajemných kláves a ostrých kytar. Poskvrnění? To snad ani ne, snad jen zanechanými otisky těch, jejichž nezastíranou inspiraci lze na eponymním šestiskladbovém albu šumperských Tainted vcelku bez velkého násilí vystopovat. Po šesti letech své existence a po demu „Experimental“ představují svůj debut. A již tradičně si pro definici toho, co vlastně Tainted provozují, vypůjčím jejich vlastní slova: „…z experimentování s rockovými styly vznikl časem crossover, námi..
Při poslechu druhého alba italských White Skull mi vrtá hlavou jeden neodbytný červík. Proč tuhle placku lebkouni nazvali trochu zavádějícím titulem „Embittered“ (zahořklý, rozhořčený)? Jedna odpověď, která mě napadá, vůbec nesouvisí s hudebním obsahem. Snad jen ten přikovaný svalnatec na obálce (mimochodem, docela připomínající bubeníka kapely Alexe Mantiera, jednoho ze dvou muzikantů, kteří si historii kapely prožili od samého začátku až do současnosti) má důvod cítit se vyloženě nespokojený. Po hudební ..
Dirty Game dělají aktuálně společnost Arakainu na jejich „Space Tour 2008“. Po skončení jejich vystoupení v Hradci Králové jsme si se zpěvákem Petrem „Doldy“ Dolénkem povídali, jak jinak, hlavně o Dirty Game. Soudě podle občasných poznámek ostatních členů kapely, zřejmě toužících po přesunu za dalšími povinnostmi (či zábavou), měl Petr hodně povídavou náladu a tak slibuju, že příště dostanou svůj prostor i ostatní :-). ..
Patří k lidské přirozenosti neustále porovnávat, co je větší, delší, lepší… A právě tahle lidská všetečnost by se mohla stát problémem pro druhé album německých Atargatis, nazvané „Nova“. Jak už bývá zvykem, najde-li se vizionář, který dosud neprobádaným způsobem oživí některý z hudebních stylových rybníčků (a vlastně kterýkoliv obor lidské činnosti), vzápětí se objeví řada následovníků, plagiátorů či bezduchých kopíráků, snažících se utrhnout alespoň ždibíček z přízně fanoušků. To je přesně případ Atargatis, snažících se ..
Hlasivky, ten nepatrný sval v lidském těle a schopnost jejich majitele s nimi zacházet, mívá zásadní vliv na identifikovatelnost souboru. Je proto pochopitelné, že výměna zpěváka bývá zpravidla hodně diskutovaným tématem. A zároveň je i zajímavé sledovat strategii skupin. Ta hledá někoho, kdo by pokud možno byl podobný pěvci minulému jako vejce vejci, jinde hledají radikální změnu. Ovšem tak důrazný řez, jako změna pohlaví u frontmana, na to si zase tak velká řada kapel netroufá. Nebojte, nemyslím žádnou řezničinu ..
Proč na léčebnou terapii proti předsudkům chodit ke kováříčkovi, je-li po ruce Mistr kovář? Když jsem se před koncertem Arakainu v Hradci Králové bavil s Honzou Toužimským o tom, že hradečáci jsou prostě zápecníci a že jsem docela zvědav, kolik lidstva se sejde na vystoupení této legendy a zda arakaini dokáží rozpohybovat zatuhlé hradecké metalisty, Honza se jen usmíval. Proč by taky ne, vždyť mohl klidně brát moje obavy s rezervou. Pravda, taková mohutná návštěva jako den předtím ve Znojmě to sice..
Nějak se nám na té Moravě setmělo. Máte-li chuť procházet se po potemnělých depresivních uličkách, které projektoval přemýšlivý architekt se smyslem pro schematičnost, rytmus i se špetkou humoru, vyražte do Prostějova. Mohli byste tam totiž narazit na kapelu Tenebra, která působí od června roku 2006 a na svém prvním demu „Partie s černými kameny“ nabízí přítmím šmrncnutý elektronický rock, který obsahuje výše uvedené elementy. A taky pár drobných plus, která by mohla jednou vytáhnout jejich tvorbu z osidel..
Sliby se mají plnit. Když to nevyjde o Vánocích, tak proč ne třeba o Velikonocích? Celých deset měsíců jsme se příležitostně s klukama z hradecké kapely Ramayana domlouvali na to, že už konečně musíme spáchat rozhovor, na kterém jsme se dohodli vloni při křtu jejich eponymního cédéčka. Povedlo se to až teď, kdy se Ramayana spolu s Epitafem představila v Country Clubu Lucie. Ukázalo se, že deset měsíců je dost dlouhá doba na zajímavé události. Personální změny, hudební vývoj, vize o dalším směřování…,..
Poslední album Savatage „Poets And Madmen“ je dalším důkazem o vnitřní síle tohoto seskupení. Asi nejlépe dobu vzniku alba charakterizuje výrok, který zazněl v jednom z rozhovorů: „…seděli jsme jako boxeři v rohu a čekali na další úder“. Důvodem byla rozkládající se posádka kapitána Jona. Nejdřív Savatage opustil kytarista Al Pitrelli. Vzhledem k jeho aktivitám před vstupem do Savatage bylo stejně překvapení, že vydržel členem kapely tak dlouhou dobu. Možná by byl ještě i nějaký čas zůstal, ..
Doba je těžká a časy jsou zlé, řekl by klasik. Co dříve platilo, to neplatí (z dávných závějí sněhu neuvidíte v únoru ani vločku), co dříve bylo tvrdé, dnes podezřele měkne (jen si vemte, co páchá dolar), co dříve bylo nemožné se děje (na prezidenta za mořem důstojně kandiduje černoch, nejrychlejší auto na světě staví nezodpovědní Italové a nejlepší baskeťák světa je Číňan) co dříve bylo nepředstavitelné, je realitou (jako třeba trapný tyjátr při volbě tuzemské hlavy státu). Ať chceme nebo ne, pár těch základních jistot, ..
Žár pohanských ohňů začíná spalovat naší domovinu. Jak jinak nazvat večer (s vyhlídkou na pokračování pohanských svátků ve Zlíně), kdy se v Praze představili bojovně naladění Turisas v doprovodu svých krajanů Norther a naší Panychidy, než zažehnutím oslavné hranice na počest vítězné válečné výpravy zdivočelých vikingů? Jako předzvěst blížícího se Pagan Festu šlo o velice sytý předkrm (jistě není náhodou, že Turisas se na zaoceánské verzi pohanského festu připojí k vystupujícím, respektive nahradí některého z evropských účastníků)..
Doba vydání alba „The Wake Of Magellan“ by se dala nazvat nejharmoničtějším obdobím Savatage za posledních deset let. Poprvé od alba „Hall Of The Mountain King“ se nahrávalo v úplně stejné sestavě jako album předcházející. Jedinou změnou byla skutečnost, že Jon Oliva se konečně veřejně přihlásil ke svému členství v kapele. Při tvorbě skladeb tentokrát přiložili ruku k dílu i strunoví specialisté a výsledkem je patrně nejreprezentativnější album Savatage, které by mohlo fungovat prakticky jako bestofka. Natolik dokázalo ..
S.K.: „Nesmíš zapomenout, že ty neovládáš čas, ale čas ovládá tebe. Když je člověk ještě malý štěně, ubíhá čas pomalu. To se změní. Až dorosteš do určitýho věku, tak kolem čtrnácti let, řekl bych, prostě do věku, kdy obě polovičky lidstva udělaj tu chybu, že objevěj jedna druhou, pak začne bejt čas skutečnej. Nebude tak dlouhej, jak bejval, ani tak krátkej, jakým se ještě stane. Ale hlavní je, že jak stárneš, obyčejnej čas se mění na krátkej čas… Jenže on kolem tebe stále běží stejnou rychlostí každou vteřinu každýho dne. A jsi mu ukradenej..
Album „Dead Winter Dead“ lze označit za nejpřekvapivější počin v dějinách kapely. Společně s „Fight For The Rock“ nezapadá až tak dobře do očekávaných vzorců Savatage, ale na rozdíl od nepovedených bojůvek z osmdesátých let to tentokrát kluci vzali za podstatně lepší konec. A největší pochvalu si zaslouží za odvahu, s jakou neváhali v poměrně složitém období sáhnout k tak náročnému projektu a za vytrvalost, s jakou se navzdory nepřízni osudu stále rvali zuby, nehty a ještě ze sebe dokázali sypat tak kvalitní nápady...
Je to už dávno. Tenkrát jsem, hrdý na své šachistické schopnosti, vyzval „profesionálního“ šachistu na souboj. Prohrál jsem. Na tom by nebylo nic divného. Horší bylo, že ten netvor za celou dobu nekouknul na šachovnici, královsky se bavil sledováním televize, lámáním jednoho lahváče za druhým a polykáním upečeného prasátka. A to mě ještě jen tak mimochodem, totálně zblblého průběhem hry, musel upozorňovat na to, že se dobrovolně cpu do šachu… Tenkrát jsem (po smíření se se svou nedokonalostí) předpokládal,..
Aspoň jednou do roka. Nebojte se, nejde o preventivní prohlídku u zubaře, ale o něco mnohem, mnohem příjemnějšího. V Praze se opět (téměř po roce) objevili bratislavští Castaway a to (alespoň jednou do roka…) přece nejde nevyužít. Trosečníci přijeli dělat společnost tuzemákům Votchi a celé tohle setkání se odehrávalo v klubu Vagón. A přineslo hned několik drobných námětů k zamyšlení. Tak třeba, kam až jednou dospějí technologické možnosti…, či třeba, jak ty nesmyslné hudební škatulky jsou vlastně ..
Uváží-li člověk okolnosti, za jakých vzniklo album „Handful Of Rain“, nezbývá jinak, než před těmi (schválně se vyhýbám užití pojmu „členy skupiny“), kteří ho dali dohromady, hluboce smeknout. A ač s Crissovou smrtí a odchodem Jona během velice krátkého období Savatage přišli o dva základní pilíře, bez kterých byla činnost Savatage dosud nepředstavitelná, lze konstatovat, že na novince by jeden, nemaje ponětí o událostech uvnitř kapely, nějakou zásadní změnu snad ani nezaznamenal. Ta nejlepší náhrada ..
O tom, jak rozmanitá a překvapivě spletitá může být muzikantská duše, skvěle vypráví album „Prvoprameň“ slovenského uskupení Nothing. Při vyslovení jména (nejen) hlavní postavy této příležitostné skupiny by spoustě z vás mohlo být naprosto jasné, co že se na desce bude dít. Řekne-li se Hirax, může se vám vybavit jeho působení v deathových Lunatic Gods, či punkovo hácéčkových Editor. Právě tenhle človíček je autorem většiny muziky a textů na „Prvoprameni“. Sestavu doplňte o zpěváka Roča (ex-Metalinda, Rebro), ..
Po skončení dlouhého turné k albu „Streets“ se v roce 1993 Savatage vrhli na další album. Tento rok byl pro Savatage ten nejprapodivnější v celé jejich historii. Jejich hudba se sice začíná objevovat v rádiích, ale v domovských Spojených státech jsou méně známější než v Evropě a ne všichni členové kapely se mohou hudbou živit. A hlavně, chtělo by se i napsat, že rok 1993 byl rokem nejčernějším, což z hlediska lidského byla bohužel krutá realita. Z hlediska muzikantského se ukázalo, že i ty nejtvrdší rány osudu jsou překonatelné. ..
Že by se nám římská armáda zapomněla na Moravě? Ó nikoliv, to se jen z území poblíž Uherského brodu hlásí partička Praetorian se svým cédéčkem „Between The Lines“. Parta, na jejíž instrumentálních schopnostech je znát, že se už nějakou dobu svým nástrojům důkladně věnuje (přesněji od roku 2002) a zároveň parta, která si docela scestně vybrala název pro svoje album. A to z toho prostého důvodu, že na nějaké „mezi“ si příliš nehrají. Celý jejich komplet mi totiž přijde dost neomezený. Jinak řečeno, hledající ..
Pokud by měli Savatage naplnit pravidla americké filmografie a jejich příběh by měl končit happy endem, byla by kapitola týkající se alba „Street“ zároveň kapitolou poslední. Savatage dobrousili poslední ostrou hranu svého stylu a dosáhli na vrchol. Rocková opera „Streets“ završuje hektickou cestu, na kterou kapela před osmi lety vyrazila. Možná tímhle krokem nasadili Savatage do hlavy brouka všem zastáncům tradičních hodnot (či snad mýtů) , tvrdícím, že na takhle propracovaný projekt si můžou smysluplně troufnout ..
Promo materiály by obecně měly sloužit k tomu, aby si člověk udělal představu o tom, co jej může potkat při srážce s plnohodnotným albem. První závěr, který jsem si udělal z poslechu třískladbové desky „Promo 2007“ od kapely Gate Of Sorrow z Uherského Ostroha je ten, že Gate Of Sorrow budou zřejmě velcí megalomani. Přesto, že se nejedná o žádné zelenáče (pod původním názvem Gate vydali od roku 1998 již tři CD), nemůžu se zbavit dojmu, že výběr skladeb na loňské promo nebyl úplně nejideálnější. Takové množství motivů..
S Markem Neckářem jsme se sešli jen pár okamžiků před křtem nové (a vlastně debutové) desky kapely Cruel v pražském Rock Café. Potěšilo mě, ačkoliv čas dost důkladně tlačil na pilu a Cruel měli plné ruce práce s chystáním koncertu, že si Marek našel chvilku na následující povídání, ve kterém vám prozradí nejen jaký je vlastně vztah mezi jeho bývalou kapelou Cruel Barbarian a současnými Cruel, co v nejbližší době můžeme od Cruel očekávat, ale i jaký tajný projekt Marek dosud jen nosí v hlavě. No a ..
Dalo by se říct, nic nového pod sluncem. Tam, kde Savatage skončili na „Hall Of The Mountain King“, tam plynule navazují na „Gutter Ballet“. Lze jen konstatovat, že území, která začali dobývat na minulém albu, jsou na nové desce již kompletně obsazena a začíná se nejen s jejich důkladným objevováním, ale i s těžbou velice cenných materiálů. Criss Oliva se konečně nechal přesvědčit, že dvě kytary by Savatage mohly hodně slušet a tak se ještě nedávno zahalený Chris Caffery stává stálým (respektive, vzhledem ..
Lidová pranostika praví, že když skřivánek v únoru zpívá, velká zima po tom bývá. Pokud by snad měla platit (a proč našim předkům nevěřit, že?), nechte si někde po ruce připravené kulíšky, abyste je mohli pohotově vytáhnout, až letos vyrazíte shlédnout naživo některé z velkých metalových jmen. Letošní sezóna (tedy hlavně letní, takže ten kulich možná bude zbytečný :-)…) jimi bude nabitá. Důležitou položku z hvězdného seznamu tohoto roku bylo možné odfajfkovat v pražské T-Mobile aréně, kam přijeli Nightwish..
Jako vojenská služba za Marie Terezie. Zabralo to přesně sedm let. I když ohánět se v tomto případě jakýmikoliv čísly je docela relativní. Tvrdit totiž, že kapela, která před sedmi lety vydala album „Víno z temných hroznů“ (tedy Cruel Barbarian), má něco společného s kapelou, která aktuálně vydala desku „Ekvilibrium (tedy Cruel), je tvrzení pravdivé tak nějak napůl. Jistě, tyhle dva spolky spojuje osoba kytaristy, klávesáka, zpěváka a autora hudby i textů Marka Neckáře a na koncertě zazněly i skladby z doby Cruel ..
Najít nejslabší album v dějinách Savatage nebyl žádný velký problém. S hledáním alba nejlepšího už to bude podstatně složitější. A asi to pro kapelu musí být super, když se fanoušci i kritika mohou donekonečna dohadovat o tom, které z následujících osmi alb má právo honosit se tímto titulem. Osobně bych tento výčet (budeme-li mluvit o kompletních albech) zúžil na šest, ale nebudu-li se držet úzce vymezeného pojmu the best, tak od alba „Fight For The Rock“ je každý z následujících počinů Savatage pro vývoj, ..
Zdá se, že Turisas trpí škatulkofóbií. Bodejť by ne, když se zařazením jejich produkce by po vydání prvotiny “Battle Metal” mohl být každý hotov raz dva. Pokud jste někdy polemizovali nad tím, co si představit pod pojmem vikingský metal, dnes už můžete s klidným svědomím použít jako synonymum výraz Turisas. Jejich druhé album „The Varangian Way“ podtrhlo linie, které byly načrtnuty úspěšným debutem „Battle Metal“. Pompézní, oslavná muzika, ramenatě hrdinské melodie, majestátní chorály. Uřvaný agresivní zpěv pravého..
Hned několik „poprvé“ lze spojit s albem „Fight For The Rock“. Tím nejdůležitějším bude skutečnost, že pro hudební neshody z kapely odešel Keith Collins a tak se poprvé coby hráč na čtyři struny v řadách Savatage představil Johnny Lee Middleton. A jedná se v pravdě o historický okamžik, protože až budeme na konci story o Savatage čárkovat účast jednotlivých členů kapely při tvorbě řadových alb, tak jediný Johnny se bude moci pochlubit tím, že počet čárek v jeho notýsku dosáhne závratného čísla deset a to pěkně v řadě za sebou ..
Práve vstúpil Majster kat, náhle niet sa čoho báť… !?!
Ve svém raném období byli Savatage velice aktivní. Každý rok chrlili na svět novinku, neustále se pokoušeli pilovat svůj styl, typický rukopis a hledat svojí parketu. S albem „Power Of The Night“ se váže důležitá změna v životě Savatage. Podpis smlouvy s nadnárodní společností Atlantic. Vzhledem k tomu, jak významným způsobem se Atlantic dokázali na Savatage za léta spolupráce podepsat, je až s podivem, jak dlouho tohle spojenectví fungovalo. Na druhou stranu, právě u Atlantic stvořili Savatage svá přelomová alba ..
Co ještě kurva může bejt horší, než nazvat úvodní skladbu debutového cédéčka „Co ještě kurva může bejt horší, než děti v plynovejch maskách“? Zdráhám se napsat, že celé album, neb tak zlé to zase není. Jenže, milí medové, ona ta vaše muzika fakt není žádný med (ale možná to je záměr…). Rozhodně netrvám na tom, že bych mermomocí musel každou muziku bezpodmínečně zaškatulkovat, ale u vašeho díla se mi do charakteristik stále tlačí výrazy jako pseudo, alterna, psycho či jiné, spíše znevažující výrazy. Nemám nic proti vašemu ..
Nebývá vždy zvykem řadit épíčka do oficiální diskografie. V případě Savatage však rozhodně stojí za to udělat výjimku. EP „Dungeons Are Calling“ sice není pro vývoj kapely žádným zlomem či limitujícím faktorem, ovšem opomenout ho by byla velká chyba. Už jen z toho důvodu, že bývá označováno jako nejvíc heavy album v dějinách kapely. A vzhledem ke konceptům, kterým se kouzelníci z Floridy budou ve své, zatím vzdálené, budoucnosti věnovat, určitě stojí za to připomenout dílo, na kterém se Savatage (obvykle ..
Čichám, čichám člověčinu. Taky (a to především) silný závan z osmdesátých let. Z doby, kdy kapely jako House Of Lords, White Lion, Great White, Firehouse, Stryper či Bonfire prožívaly svá nejsilnější období, pozitivní hardrocková muzika s výraznými melodiemi dokázala natřískat koncertní sály do posledního místečka. A nebýt toho, že album „Eden´s Curse“ zní velice moderně (je jasně znát, kam až za ta léta dospěla současná technologie), klidně bych přísahal, že hlavní postavy projektu Eden´s Curse, zpěvák Michael ..
Život je někdy strašně nespravedlivý. Kdo vlastně rozhoduje o tom, že jeden se dostane až na samý vrchol, druhý může dřít jak hrobník po revoluci a stále mu nějaká příčka na žebříku bude chybět ke zdolání? Je to osud, štěstí, vliv někoho tam nahoře nebo tam dole, média, fanoušci, dobrá strava, víra či nějaké jiné afrodiziakum?
Kdo ví. Faktem zůstává, že před branami té médii uznávané superelity čeká ..
Album „Dark Passion Play“ si zaslouží, aby jej posluchač nechal dozrát. Pak totiž je možné konstatovat, že (minimálně) pro Nightwish je to hodně důležitá deska. Ne snad, že by odpověděla na všechny stokrát položené otázky, které se v souvislosti s touhle kapelou objevily napsané snad i na vnitřní straně konzerv. Spíš mám takový pocit, že ještě víc zašmodrchala dění okolo kapely. Bráno okem a uchem kritickým, stále mi vychází, že spojení Nightwish a Tarja (a platí to, bohužel, pro obě zúčastněné strany) vládlo ..
Na zatím posledním studiovém albu zcela nečekaně Tublatanka začala hledat ztracenou minulost. A nechybělo moc, abych mohl říct, že ji vydolovala až do posledního výhonku. Přece jen, z kroků vpřed (do dob minulých) nakonec zůstal spíš jen krok-sun-krok a Tubla zůstala stát na půl cesty. I tak je album „Patriot“ velice svěží záležitost, na které Tublatanka dokázala, že ani zdaleka nepatří do starého železa a ještě stále má i kovovým duším co říct. A protože i nedávná éra, reprezentovaná poněkud lehčím projevem kapely ..
Někdo se dětských nemocí může zbavit systematickou nákazou v předškolním zařízení, jiní se jich mohou zbavit díky vyspělé péči našeho donedávna socialistického zdravotnictví, někdo trpí kašlíkem a rýmičkou ještě v důchodu. Poprvé však slyším to, že dětských chorob se dá zbavit prostřednictvím bílého nevěstina závoje, plynule odplouvajícího kamsi do neznáma. A přesně tohle se stalo domažlickým Dark Angels na jejich druhém albu „Symphony Of Bridal Veil“. Pokud jsem je za minulý počin přirovnával k předpubertálním Edenbridge..
„Bez bab, chlapi, řeklo sa bez bab!“
Bývaly doby, kdy snaha vyrobit fotografii byla podmíněna existencí kinofilmu a ještě dřív, než na vás vykoukl obrázek, mohli jste spatřit jeho negativ. Byla to i doba, kdy ostravští Denet vydali svoje album „Terrestrial Dying“, na kterém se představili jako vyzrálá kapela, suverénně se pohybující na thrashovém území. V loňském roce se s touto deskou Denet znovu připomněli světu a skladbou „Mortuary“ dali vzpomenout i na svojí vývojovou etapu, kdy si důvěrně tykali s kmotřičkou zubatou. V recenzi na „Terrestrial Dying“ ..
Metodou obkročáku jsme si užili kompletní vánoční náladu a teď zase pěkně zpátky do řady, tedy k řadovým albům.
Docela bych věřil tomu, že spousta ortodoxních příznivců italských elfských králů zůstane po poslechu novinky „The Scythe“ zklamaná. Elvenking systematicky hýčkali svoje fanoušky chytlavým folkmetalem a najednou bác (lépe řečeno „šmik“ :-) ). Nekompromisní švihnutí kosou (The Scythe) a nad územím Elvenking se rozprostřel temný mrak. Z kterého nejenže kape, ale i intenzivně tryská jak fascinace smrtí, tak i záplava hóódně povedených melodií. Album „The Scythe“ by se tak dalo nazvat i zkouškou tolerance ..
Rok se s rokem sešel a máme to tu zase. Svátek, který evidentně nenechává řadu umělců v klidu. Poctu vánočním dnům lze vzdát vskutku rozmanitým způsobem. Někdo se o Vánoce otře silně romanticky (Tarja Turunen), jiný se k nim vrací téměř pravidelně s důstojnou pompou a grácií (Trans-Siberian Orchestra) a najdou se i tací, kteří si z toho klidně udělají bohapustou řehtandu (Twisted Sister). Nejsem ani zdaleka tak zběhlý historik, abych si dovolil tvrdit, že slovenská Tublatanka byla tím prvním rockovým interpretem..
Sečteno a podtrženo. Koncertní konec roku vyvrcholil natolik důstojně, že vystoupení Helloween, Gamma Ray a Sabaton (respektive jeho finále) klidně označím za vrchol letošní sezóny. Setkání dýní a paprsků na jednom pódiu při dvou hansenovkách bylo fenomenálním vygradováním pardubické části Hellish Tour 2007/2008.
Poslední řadové album v klasické základní sestavě plynule pokračovalo v linii nastavené albem „Nebo-peklo-raj“. Z autorské stáje byl vypuštěn Paľo Horváth (stále se nemůžu tak nějak zbavit dojmu, že jeho ne zcela kladně přijatý příspěvek na albu minulém byl jedním ze spouštěcích mechanismů konfliktu uvnitř kapely, ale jde čistě o mojí spekulaci), místo něj se na textařskou židličku vedle Martina Sarvaše usadil Whisky, známá to persóna ze Slobodnej Európy. V souvislosti se Slobodkou stojí za to zmínit i skutečnost, že ..
Nemusí pršet, stačí když kape...? Takhle nějak by se dal parafrázovat můj dosavadní vztah k brněnské kapele IRONCROSS. S jejich tvorbou jsem dosud měl co do činění rychlostí dvě studiové skladby za rok, mé samotné seznámení s kapelou bylo poměrně kuriózní, když recenze prvního (neoficiálního) dema vznikla na základě žádosti jedné z fanynek kapely a specifické bylo vlastně i setkání se zpěvákem kapely Petrem “Kraťákem“ Kratochvílem, kdy nezávislý pozorovatel by (vzhledem k tomu, v jakém prostředí rozhovor ..
Už několikrát jsem se v rámci retro recenzí vypořádával s albem, které mě v době svého vzniku nijak zvlášť neoslovilo a po letech odstupu jsem na něm nečekaně objevil zajímavé věci. Do téhle kategorie by se dalo zařadit i čtvrté album Tublatanky „Nebo-peklo-raj“. Pravda, postávalo by spíš u dveří, než že by se hrnulo do středu místnosti. Ostatně, po albu „Žeravé znamenie osudu“ nebylo snadné smysluplně navázat. Po letech říkám, že album není tak slabé, jak na mě působilo v době svého vzniku, ale že na jedné straně snaha ..
Jako byste po letech potkali přítele, se kterým vás v častých nepravidelných intervalech tahali kantoři za ucho do ředitelny k řešení vašich přestupků proti bontonu. A jen s úžasem zíráte, že je z něj najednou důstojný elegán s noblesním chováním, oprávněně sebevědomým výrazem, jehož autorita zaplňuje místnost do poslední škvíry v podlaze, jeho přirozenému šarmu podléhá celá společnost a jehož charismatu bezděky podlehnete i vy. Rázem si připadáte takhle maličcí a naprosto nechápete, kde se to v tomhle výtržníkovi vzalo. ..
Když střízlivým pohledem zhodnotíte, jaké možnosti pro zlepšení po albu „Skúsime to cez vesmír“ Tublatanka měla, zjistíte, že to málo, které se nabízelo (a které zřejmě byli kluci z kapely i ochotni využít), vyčerpala skupina do mrtě. Za prvé, určitě se dalo zapracovat na zvuku. Na své třetí desce jej Tublatanka dotáhla do absolutna a srovnáte-li jeho výslednou podobu s prvotinou, dostanete se o vesmír kategorií nahoru. Kytary jsou ostřejší, bicí důraznější a basa ubrumlanější. Je pochopitelné (a naznačoval jsem to ..
Původně jsem měl v plánu se kapele Symphony pověnovat trochu důkladněji. Když jsem vyrážel na jejich vystoupení do hradeckého AC klubu, předpokládal jsem, že kromě rozhovoru vznikne i report z této akce. Ovšem znovu se mi potvrdilo, že čím blíž, tím hůř. Neb AC se nachází necelou čtvrthoďku od mojí chaloupky, dorazil jsem do klubu pěkně na čas, bez obvykle potřebné rezervy. A podle toho, jak statečně do toho kluci na pódiu už řezali, bylo jasné, že o žádnou zkoušku se rozhodně nejedná. Ta zbývající zhruba ..
Důvodů k tomu, aby se Tublatanka dostala tak rychle nahoru, bylo hned několik. Byla to hodně chytlavá muzika, bylo to texty, se kterými se člověk mohl velice snadno ztotožnit, byla to výjimečnost, týkající se nejen image kapely, ale hlavně mladická jiskra a snadno identifikovatelný rukopis. Na tom, že za (nepříliš dlouhé) nejsilnější období života Tublatanky bývá považována éra odstartovaná albem „Skúsime to cez vesmír“, která začala pohasínat s albem „Nebo – Peklo – Raj“ měla zásluhu jednak ideální kombinace ..
„Když se ti z muziky postaví chlupy na rukách, ááá, o tom to je!“, tahle slova pronesl kytarista Salamandry Karel Řepecký při našem rozhovoru v Netřebicích. A já si teď, kompletně naježený, marně lámu hlavu, kterak se vymáčknout k albu „Faces Of Chimera“ bez toho, abych v každé větě marnotratně pohazoval výrazy skvělé, perfektní a v krajním případě i geniální. Pomalu a zlehka se na téhle desce stávám naprostým závislákem a protáčím jí několikrát za den. Ač není v našich končinách zrovna moc kapel,..
Začtete-li se do historie vzniku slovenské kapely Tublatanka, dřív nebo později vás napadne, nakolik je třeba tuhle bandu brát vážně. Jen namátkou, kytarista Maťo Ďurinda a bubeník Ďuro Černý se rozhodli založit rockovou skupinu pouze ve třech lidech, to proto, aby se nikdo neulejval. Název kapely se z původně navrhovaného Tublat – podle Ďurovy oblíbené knihy Tarzan, kde se nachází postavička zlého opičáka tohoto jména – vyskloňoval podle vzoru „Moravanka“ a na světě byla Tublatanka. Z parodie na tehdejší ..
Je v tom určitá symbolika. Před rokem (když malou chviličku počkáme) jsem na stránkách webu prohlašoval, že kromě hořických trubiček začnu hltat i informace o hořických Twilight Symphony. A ejhle, okřídlené lomikarovské do roka a dne zafungovalo a na svět vykoukla prvotina „One Year After“, tentokrát už s projasněným názvem kapely. Nevím, na kolik tahle kosmetická změna názvosloví souvisí se skutečností, že právě před rokem kluci řešili dilema, zda a kterým směrem se vlastně vydat. Z nabízených se variant ..
Čekalo se (aspoň má maličkost určitě) docela dlouho. O vydání nového alba Salamandry se začalo vážně mluvit v březnu letošního roku, kdy kapela vyrazila do studia nahrávat následovníka úspěšné desky „Great Moravian Elegies“. V červenci v Netřebicích jsem tajně doufal, že cédéčko už bude na světě, v říjnu jsem vyrazil do klubu Exit Chmelnice na křest novinky, který ještě stále nedopadl, no a konečně v pátek 9.listopadu v Hells Bells mohla šampusová zátka na počest alba „Faces Of Chimera“ orazítkovat strop klubu. ..
Finská folkmetalová kapela dobývá Českou republiku a rozhodně se nehodlá zastavit ani v následujících měsících. Není žádným tajemstvím, že Korpiklaani mají nachystané v pořadí už páté album a o tom, že hudba téhle party je ohromně přitažlivá, svědčila i návštěvnost na nedávném turné po naší vlasti a hodně bouřlivé reakce fanoušků. V Pardubicích jsem si povídal s dobře naloženým basákem Jarkkem Aaltonenem. ..
Ještě dřív, než se pustím do samotné pitvy novinky nazvané „Waiting!“, musím jejím tvůrcům, brněnským Amortez, vyslovit uznání za jejich zodpovědný přístup k fanouškům i vlastní kariéře. Příprava na první regulérní CD, které by mělo v dohledné době (leden či únor příštího roku) začít vznikat, je vskutku důkladná a systematická. A tak po miniCD „Infernal Approach“ (a demu „Accidental Outcomes“, se kterým jsem neměl tu čest) přichází Amortez s další ochutnávkou, s EP „Waiting!“, které ještě vylepšuje pozitivní dojem, ..
Melodici Evidence One se poprvé ve své kariéře objevili v naší vlasti a to byla ideální příležitost vyzpovídat dva ze základajících členů téhle kapely. Neboť basák Hutch průběžně mizel a zase se objevoval, velice příjemným partnerem mi byl hlavně zpěvák Carsten „Lizard“ Schulz. Povídání to bylo podařené a přál bych vám vidět, jak kluci prožívali nadšení z předchozího koncertu v Třinci. Škoda, že to množství spontánních reakcí, ani to, jak si oba dva systematicky skákali do řeči, aby barvitě vylíčili svoje zažitky..
Příznivci svěžího severáku, načichlého kotlíkářstvím (nebo chcete-li, takřka kompletní škálou folklórních přísad) mají letos opravdu vydařenou sezónu. Vítězné songy zapěli bojovníci Ensiferum, na válečnou výpravu se vydali Turisas (i na ně bychom si mohli v dohledné době posvítit) a zlatý finský lidově-metalový trojlístek doplňují lesní mužíci Korpiklaani se svým čtvrtým albem „Tervaskanto“...
Při pohledu na kalendář akcí, které lze do konce letošního roku v naší domovině navštívit, musí jednomu srdce radostí poskočit. Můžeme se těšit na akce monstrózní i na akce sice menší, ale neméně zajímavé. Tohle hektické období jsem po prolenošeném létě zahájil v pardubické Ponorce, kde se potkala hodně zajímavá dvojka kapel. O Rimortis jsem na stránkách webu nadrásal už tolik, že jméno téhle kapely v seznamu akcí těžko někoho překvapí. Společnost jim dělali domácí Navar, jejichž první album jsem vychvaloval ..
Bylo by strašně jednoduché se s albem „Vypusťte psy!“ vypořádat lakonickým konstatováním, že s tímhle albem zahájil Citron svůj sešup z hrušky dolů a že srovnávat jej s „Radegastem“ je práce naprosto zbytečná, protože vyrovnat se svému předchůdci nemůže ani omylem. Alespoň tento dojem jsem nabyl z dobových ohlasů na tuhle desku. Ale takhle jednoznačně bych to rozhodně neviděl. Jednak jsem si na albu našel dost zajímavých okamžiků, abych se k němu i po letech rád vrátil a vzhledem k peripetiím, ..
Když jsem zhruba před rokem na žádost jednoho z fanoušků brněnských Ironcross (bez vědomí či intervence kapely) proháněl ušima první zvukové vzorky chystaného dema „Forgotten Battles“, netušil jsem, že si tak trochu zadělávám do vlastního hnízda. Kluci tentokrát už zcela vědomě a systematicky přihodili k tehdejším dvěma skladbám další páreček a coby reprezentativní vzorek své tvorby (neb v trezoru už by mělo být nachystáno plnohodnotné album) vyráží oficiálně do světa. A já jsem najednou s údivem zjistil, ..
Zarouhám se bez okolků raději hned na úvod a i když si zdánlivě budu s následujícím textem poněkud odporovat, přiznám se, že působení Ládi Křížka jsem nikdy nepovažoval za nejšťastnější krok v životě Citronu. I přes to, že jeho příchodem se sestava kapely definitivně mohla honosit visačkou “par excellence“ (a na tom si trvám i přes občasné připomínky posměváčků k ne zcela přesvědčivému mistrovství Radima Pařízka u bicí soupravy), i přes to, že s jeho příchodem vzniklo album ještě o krok dokonalejší, než bylo..
Schválně si namátkou projeďte ohlasy, které svým promo materiálem vyvolala plzeňská Panychida a zjistíte, že si na sebe tahle kapela docela ušila bič. Nenašel jsem jediné hodnocení, které by vyznělo negativně a takřka ve všech se objevila zmínka o perspektivnosti skupiny a natěšenosti lidstva na její prvotinu. Po drobných porodních bolestech, které vznik alba „Paganized“ provázely, se deska konečně prodrala na svět a celkové hodnocení by se jednoduše dalo shrnout do lakonického konstatování: „…povedlo se“...
Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš. Tahle památná věta Forresta Gumpa na kariéru jedné z nejdůležitějších tuzemských heavy metalových skupin sedne jako vyšitá. Posuďte sami. Citron vydal pět řadových desek. Ani jednu nenahrál ve stejné sestavě, ani jednu nenazpíval stejný zpěvák (alespoň v oficiálních verzích). Dlouhá léta své první album “tajil“ a svoji diskografii počítal až od druhého počinu. I přes to, že nejméně dvě alba patří k národnímu pokladu, málokdo z fanoušků se může kochat digitální nahrávkou ..
„Předsudky stranou!“ zavelel VV (Velký Venca), když jsem mu barvitě líčil své dilema nad novým počinem novobydžovských Epitaf. Když stranou, tak stranou a já to řeknu pěkně na plnou hubu. Páté album Epitafu „Noc duchů“ se mi vážně líbí. Dokonce jsem se v jeho průběhu dostal do fáze, že jsem překvapeně (a potěšeně) tajil dech a bodoměr se šplhal nečekaně vysoko. Epitaf splnil (s velkým „naštěstí“ i drobným „bohužel“) to, co jeho frontman Radek Řezníček slíbil. Tedy celkové přitvrzení soundu kapely, ..
Bylo to tak trochu jako blesk z čistého nebe. Ne snad, že by album „Zákon džungle“ vyšlo naprosto neočekávaně. Naopak, Láďa Křížek už dlouho dopředu jeho edici dostatečně avizoval. Stejně tak se netajil tím, že se chce vrátit ke kořenům a k „Andělovi“. Ale upřímně, vy, kteří tuhle dobu pamatujete, bylo mezi námi hodně těch, kteří tomu věřili? Já osobně patřil k těm, ke kterým se zatím poslední řadový kotouček Kreysonu dostal tak nějak mimochodem, bez toho, abych ho jakkoliv vyhlížel, vyhledával, či snad se na něj těšil. ..
V žádném případě se necítím jako zanícený fanoušek punkrocku, či snad nedejbože, jako vyslovený odborník na tento styl. Nijak zásadně mě nebere ani horrorová filmografie. Tak mi, sakra, vysvětlete, co asi tak můžu dělat s druhým albem havlíčkobrodských Phantoms On Fire, jehož náplň i image se právě v téhle oblasti pohybuje. Věřte, nevěřte, ač základní předpoklady tomu moc možností nedávají, u alba „Hangsman´s Bride“ se dobře bavím...
A tohle je jako co? Nazvěte to, jak chcete. Totální devalvace ochranné značky Kreyson, nejslabší album v dějinách kapely, bubble-gum pop pro maminy k žehlení, výhybka na ztracenou trať k Damiens…
Maniakální depresivisté, dávejte si velikýho majzla. Přece jen se pomalu za chvíli začnou prodlužovat večery, přijdou podzimní plískanice a to je přesně ta doba, kdy bych doporučoval (tedy za předpokladu, že vaše psychika je poněkud vratká) se albu bíloveckých Illegal Illusion vyhnout obloukem. Illegal Illusion se totiž s chutí a intenzivním zaujetím rýpají ve všech nepříliš pozitivních emocích. A těžko říct, zda by samotná kapela považovala za úspěch, kdyby jejich sonda do bolesti, zoufalství, vzteku, zuřivosti, bezvýchodnosti ..
Upozornění: V následujícím odstavci jsem se nechal unést. Je ryze subjektivní, s objektivním hodnocením nemá naprosto nic společného a navíc zavání hranicí jednoho z trestných činů proti lidskosti. Odpustit si jej ale nedokážu.
Zadáte-li do tuzemských vyhledavačů na internetu heslo „Everwood“, dozvíte se spoustu informací o jakémsi (zřejmě jak populárním (?), tak nekonečném) seriálu, případně o věčném stavebním materiálu. O kovově znějící kapelku tohoto jména jen tak snadno nezakopnete. A když už náhodou ano, nepředpokládám, že vás (kromě těch nejodvážnějších badatelů) přinutí k bližšímu zkoumání informace, že se jedná o progresivní bandu z Maďarska. Pokud byste se snad obloukem téhle kombinaci vyhnuli, o nic k životu nezbytného ..
Každá kapitola hudebního života Ladislava Křížka je svým způsobem velice specifická záležitost. A tak, aby se jeden dobral nějakého smysluplného konce, nezbývá než jednotlivé kroky jeho kariéry přesně oddělit a věnovat se vždy jen jedné konkrétní etapě. Éra vitacitovská mě minula, proto ji přenechám povolanějším borcům. Na citronovskou dobu zavzpomínáme v době co nejbližší a stať damienovskou preventivně ze zdravotních důvodů (umíte si představit ty následky…) zcela pominu. Zbývá nám plus ..
Á, pán bude fajnšmekr…!
Od červencového vystoupení Salamandry v Netřebicích uplynulo už docela dost vody. Ale znáte to, sluníčko, dovolená, čas letí a tak na tenhle koncert zbyla už jen milá vzpomínka. I přes to, že doba trošku pokročila, Salamandra nás s vydáním novinkového alba stále ještě napíná (ale snad už už) a tak povídání s kytaristou Salamandry Karlem Řepeckým přijměte jako avízo na jednu z nejočekávanějších tuzemských desek letošního roku. ..
„Proč ta růže uvadá?“ pěli svého času Vladimír Mišík i David Koller s Lucií. Předpokládám, že všem zmíněným byl osud německé pochromované růže naprosto u vrtule. Nicméně tato otázka byla vzhledem k vývoji Chroming Rose naprosto na místě. Tak, jak jednoduchá je otázka, stejně tak jednoduchá by mohla být i odpověď. Inu, proto, že Chroming Rose předvedli další stylový veletoč, při kterém definitivně zmátli potenciální a odradili stávající příznivce...
Dokážete si představit, jak by asi vypadal váš obývák poté, co by se jím prohnala historická makedonská armáda? Radši to nebudu domýšlet, zvýšení adrenalinu by mohlo znamenat i to, že se vám v pokoji začne projevovat, byť jen jediný vojáček s kopím délky přesahujícím pět metrů, zvaným sarissa. Podobné účinky na hladinu vašich emocí by mohla mít i stejnojmenná kapela z řecké Soluně, která by se z hlediska doby svého vzniku dala pomalu zahrnout taky do učebnic dějepisu. Datum vzniku téhle skupiny se datuje do ..
A tak jsem se ocitnul na jiné planetě…
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá… A co že se ozve, budete-li halekat do hor? Jsou dvě možnosti. Buď vyrazíte do kopců a vyzkoušíte si to sami a nebo zastrčíte do přehrávače loňské album frýdlantské Silesie „Ozvěny hor“. A protože horská echa Silesie u mě nedopadla zrovna jednoznačně a já nevěděl, z které strany se do hodnocení pustit, rozhodl jsem se vzít to tentokrát nikoliv od lesa, ale úplně od konce...
Kolikrát jste už v životě zakopli o frázi, že třetí album je pro život kapely rozhodující? A kolikrát vás už napadlo, že se jedná o naprostý nesmysl? Hm, myslím, že u jednociferného čísla se málokdo z nás zastaví. Dost by mne zajímalo, co vlastně chtěl autor tímto rčením vyjádřit. Jestli to, že když první dvě alba zmatláte a třetí se podaří, je vyhráno. Nebo to, že když stvoříte dvě geniální alba a na třetím zakolísáte, jde celá kariéra do háje. Nevím. Pokud byste však hledali typického představitele výše uvedeného výroku,..
Předsudky jsou vážně svinstvo. A tak jsem, věrný tradičnímu pohledu na svět, obracel nové album elektroniků Galactric Industry „Remake“ v rukou s nepříliš velkým nadšením. S Galactic Industry jsem dosud neměl nic do činění a tak už samotná image kapely ve mně vyvolala lehké svědění. Již na první pohled lze předpokládat (a nákuk na webové stránky kapely tenhle dojem jen potvrdil), že Galactic Industry budou mít zálibu v neosobních elektronických mašinkách a tohle menu si zrovna s velkou chutí ..
Ono to pochopitelně není náhodou, že se přivonění k pochromované růži ocitlo v retro recenzích hned v závěsu za nebeskou bránou. On totiž osud těchto kapel není zas tak nepodobný. Nástup v době „helloweenovského temna“, zaměření na čistokrevný speed, ohromně silný debut, další nadupané album a pak v tom lepším případě (Heavens Gate) odklon od rychlosti k originalitě, v tom horším případě, tedy u růžičků, postupný pád na ústa. Snad jen, pokud si nebesáři vysloužili podtrženou jedničku za ..
Já to říkám pořád. Neberte na lehkou váhu pohádková varování ve stylu „nelez do černýho lesa, protože tam na tebe čeká úchylnej čaroděj, co by ti mohl ukousnout klidně i levý zápěstí…“ Hm, po poslechu mini desky „aLeLuJa aGRoCoRe“ od berounských Black Hill rozšiřuji zapovězená území i o černé hory, kopce, kopečky i vršky. Ne snad, že bych byl taková vyplašenka z možné ztráty některého ze svých četných údů, ale času stráveného v přítomnosti téhle kapely bylo dost a následky na mých vnitřních orgánech ..
Ale vždyť je to přece v přírodě úplně normální. Květina vykvete a pak, dříve či později, zcela nevyhnutelně uvadne. Růžičce z německého Sendenu v tomhle procesu nepomohlo ani to, že byla důkladně pochromovaná. Původně snad měla být tahle rostlinka celá z chromu (Chromium Rose), v době, kdy se zaskvěla v celé své kráse, už stačilo jen pochromování (Chroming Rose). A jak postupně docházel kapele dech, v místních podmínkách si ji bývalí oddaní fans překřtili na Zchromling Rose. Ale na vytahování ..
„Ty nad vším moc dumáš, Štěpánku“, vyhodnotila Borůvka myšlenkové pochody nejpopulárnější českého básníka konce dvacátého století. V konečném důsledku bych se podobných slov při hodnocení nejnovějšího počinu páně Turilliho mohl dočkat i já. A ono by přitom stačilo jen poslouchat a jeden by si mohl dosyta užít melodického vodopádu, linoucího se z alba “Lost Horizons“. Ale to ne, to radši zase přijde ta neodbytná myšlenka. Proč? Co vedlo Lucu Turilliho k založení projektu..
„Přichází éra totálního chaosu…“
Předpokládám, že teď už ani svého uctívaného šéfredaktora Vencu nepřesvědčím o tom, že to nedělám naschvál. No jasně, zase jsem si vyrazil na Rimortis. Ale uznejte sami, že když se na jednom pódiu sejde elita domácího speedu, tedy Salamandra a Rimortis, že se jedná v domácích podmínkách o akci téměř srovnatelnou s něčím tak monstrózním a nepravděpodobným, jako je společné turné Helloween a Gamma Ray (hahaha, copak by se tyhle dvě kapely někdy někde mohly potkat…?). ..
Tři roky po „Planet E.“ se naposledy (zatím) otevřela nebeská brána. Znovu nenápadně, bez jakéhokoliv humbuku, kašlajíc na veškeré zákonitosti trhu, zplodili Heavens Gate další, poměrně komplikované, power metalové dílo „Menergy“. A tohle album s klidným svědomím doporučím všem, kteří se chtějí z psychologického hlediska zabývat fenoménem „duše umělců“. Heavens Gate si s chutí hrají, experimentují, průběžně a nepravidelně brnkají o svoje kořeny, které sice ctí, ale přitom se jim systematicky ..
Důvodem k tomu, abych sáhl po albu korejsko-německé bandy Krypteria byla skutečnost, že jsem kdesi nalezl poznámku o členech kapely, kdysi působících v řadách legendárních Accept. Mám takový pocit, že pokud bych se chtěl dohledat toho, kdo a kdy z krypteřanů vlastně dělal společnost skřítkovi Udovi, tak pokud bych neumřel, tak šťastně hledám dodnes. Nicméně, ať už to byla má šeroslepost, či chytrý reklamní tah, setkání s Krypterií nelituji. Tedy přesněji, o svých kvalitách a možnostech mě Krypteria ..
Vida, k čemu jsou tahle ohlédnutí dobrá. K Heavens Gate jsem po experimentálním „Hell For Sale!“ téměř ztratil důvěru. Setkání s „Planet E.“ tenhle pocit jen umocnilo a gejtovský ekologický příspěvek (a s ním i následující „Menergy“) putoval do propadliště dějin. S odstupem celé dekády (a s vymazáním předsudku, že Heavens Gate prostě musí být speedovými vlajkonoši) si s velkým překvapením užívám velice rozmanité a pestré album. Heavens Gate se na svých cestách světem potkali s Dream ..
Jak dlouho si ještě Freedom Call dokáží udržet takovou fazónu, aby se u jejich rozjuchaného Hé-lovín-Hé-lovín-tralalala-Hé-lovín metalu nezačaly jednomu roztahovat zívající čelisti a znuděně poklesávat víčka? Inu, asi tak dlouho, dokud budou schopni tvořit melodie jako v „Blackened Sun“ a přitom se dokáží vyhnout chatrným popěvkům ve stylu „Far Away“. A taky dokud budou mít prapůvodci a průkopníci rozjásaného „dýňovilismu“ z Hannoveru chuť experimentovat, jejich kolegové razící si cestu silou alfa-beta-gama ..
Album „Hell For Sale!“ je typickým příkladem toho, že když někdo jednoduše umí, dokáže vybalancovat hrozící pád a přitom si zachránit vlastní tvář. Obdivovatelé kapely ještě ani nestačili doladit oslavné ody na předchozí album a Heavens Gate se znovu hrnuli do studia. A protože už se honosili dostatečně známým jménem, dveře, na které zaklepali, patřily samotnému Kai Hansenovi. Ten se spolu se svým paprskovým souputníkem Dirkem Schlächtrem zapojil do nahrávacího procesu. Ale ani to ..
Tak Dark Moor se nám vrátili od moře. Vytáhli balíček karet a snaží se nás přesvědčit o svých věšteckých schopnostech. A nechtějí při tom vůbec troškařit, proto sáhli po královské hře tarotu, který je nazýván zrcadlem duše. Pomocí karetních obrazů odkrývá nejtajnější pocity, ale navíc dovede také naznačit východisko a účinný způsob řešení nejrůznějších životních situací. Ač na výklad symboliky obsažené v rozložených kartách Dark Moor by to zřejmě chtělo většího specialistu, než mou maličkost, co se ..
Ještě že to lidstvo neustále bádá a objevuje. Všudypřítomný (téměř) drát od internetu umožnil, že jsem si odbyl svou rozhovorovou „polo-live“ premiéru a vyhnul se tak prostému a neosobnímu zaslání otázek bez možnosti jakkoliv zareagovat na vyřčené (vypsané). A že si „rozhovoropsanec“ (neb se zatím na živo, bohužel, míjíme) s charismatickým hlasem moravské kapely Hysteria nemůžu nechat ujít, mi bylo jasné už ve chvíli, kdy jsem se zaposlouchal do jejich aktuální novinky „Prodavač stínů“..
Tak už to na světě chodí. Je těžké odolat žádostem nadšeného davu o nastavení chutné kaše. Proto taky máme možnost slyšet tolikrát slyšené, vidět tolikrát viděné a přitom se nestává zase tak často, aby člověk odcházel se stejně povzneseným pocitem, neřku-li ještě nadšenější, než u dílu předcházejícího. Naštěstí se najdou i výjimky potvrzující pravidlo. A právě Heavens Gate můžu směle zařadit mezi výtečníky, kteří dokázali ohromující dokonalost vybrousit do oslňujícího diamantu a s albem „Livin´ In Hysteria“ ..
Na povídání s Radkem Řezníčkem, zpěvákem novobydžovských Epitaf, jsme se dohodli chvíli po zveřejnění reportu na koncert v Úmyslovicích. Radek mi slíbil, že nenaplní mé obavy ze zakroucení krkem (jinak řečeno, vzal moje písánky naprosto s nadhledem) a tak nebylo nad čím váhat. Jediný problém nastal, když jsem v hradecké Lucii marně vyhlížel excentrického démona a jeho nepřehlédnutelnou figuru, tak jak jí znám z pódia. A neb moje pátrání nebralo konce, zastavil jsem se u členů Epitafu, právě..
Za Rakouska bylo líp!?!? Asi budu zase vypadat jako staromilec a zpátečník, ale debutové album hradecké Ramayany ve mně vyvolalo pomyslnou interní diskuzi o tom, zda současná vyspělá technologie, umožňující kdykoliv a komukoliv pořídit jakýkoliv záznam, musí být vždy pouze ku prospěchu věci. V současné záplavě zvukově precizně vypilovaných, hudebními nápady alespoň částečně hýřících a instrumentálně dokonalých nahrávek, hrnoucích se ze všech koutů vesmíru (ale jsem si vědom, že srovnávám ..
Možná je to zvrácenost, možná jen důsledek dnešní úspěchané a přeinformované doby. A dost možná, že už začínám senilnět. Ale (vztáhnuto na hudební oblast) občas se mi zasteskne po starých časech. Po době, kdy člověk byl schopen nejen naposlouchat a vstřebat, ale taky do detailu si zapamatovat a kdykoliv mezi podobně (a někdy zcela uniformisticky) znějícími kapelami neomylně rozpoznat konkrétního interpreta. Přiznávám, že v dnešní masivní záplavě novinek s tím mám čím dál větší problém. A tak se rád ..
„Hle, zde vidím svého otce. Hle, zde vidím svou matku, své sestry a své bratry. Hle, zde vidím zástup mého lidu k samému počátku. Hle, oni mě volají, vyzývají mě, abych přijal místo v sálech Valhally, kde udatní mohou žít navždy…!!!“
Tak přijíždí poslední kovboj, sombréro vmáčklé do čela…
Už při prvním letmém pohledu do bookletu alba „Prodavač stínů“ mě napadlo, že od bezstarostných časů „Ztracené tváře“ se moravská Hysteria posunula někam blíž k říši tajemna, mystičnosti a fantazie. Minulé album Hysterie se mnou zamávalo na první poslech, a to zejména svou nekompromisní přímočarostí. To, co naznačil vjem vizuální, mi potvrdily i smysly sluchové. Hysteria sice nijak zásadně, ale přece jen slyšitelně pozměnila svojí zaklínací formuli. Na jedné straně je její hudba pestřejší a nabízí..
Důvodů k tomu, že jsem se rozhodl na cestu do Country Clubu Lucie v Hradci Králové přibalit plný batoh tolerance a odplivnout svou jedovou slinu ještě před vstupem do tohoto zařízení, bylo hned několik. Tak za prvé, konečně na domácí půdě a s domácím mančaftem. Za druhé, slavnostní atmosféra spojená s křtem debutního alba místních hrdinů. Za třetí, dost bylo prášení kožichu partám (alespoň pro dnešek), které chtějí bavit lidi, daří se jim to a že to dělají způsobem nepasujícím do mých kovových představ, ..
Ještě že ti Skid Row mají hroší kůži, nijak se s ní netají a ještě navrch mají chuť se s ní pochlubit. Pokud jsem předchozí „Subhuman Race“ označil za nejslabší kousek v diskografii Skid Row, tak „Thickskin“ bych mohl označit za nejméně kompaktní album, na kterém kapela, statečně překonávající všechny nesnáze, intenzivně hledá cestu kudy kam. A má na to bezesporu nárok. Tentokrát časové mantinely nejsou tak podstatné. Nicméně dlouhých sedm let od posledního řadového alba dávalo tušit, že ..
Když naši hokejisté na letošním mistrovství světa utrpěli postup do čtvrtfinále, kterýsi z komandy na dotaz, zda si přeje ve čtvrtfinále Rusko či Švédsko, vtipně odpověděl, že Finsko. Zeptáte-li se mě, kterou líheň powermetalových kapel považuji momentálně za nejnadějnější, německou, italskou či švédskou, odpovím vám stejně. Finskou. Mým osobním žebříkem mohutně zatřásli mladíci z Jyväskylä, kteří si říkají Excalion a právě přivedli na svět svého druhého potomka, album „Waterlines“. Bez ..
Jen jsem si odskočil od plotny. Jinak se totiž moje účast na vystoupení Pentagon, Castaway, Cruel, Strangemind a Flussor v klubu Kain nedá charakterizovat. Přišel – právě včas, viděl – a nabídnuté si i dosyta užil, odešel - a poněvadž to bylo v průběhu vystoupení Cruel, tak s pocitem, že ne zcela zvítězil… Původně jsem to měl skvěle vypočítané a kdyby všechno šlo dle mých výpočtů, zvládl bych i kompletní vystoupení Cruel. Takhle vědomí, že nutně musím stihnout poslední půlnoční vlak směrem na Hradec a půlhodinové ..
Jedno varování hned úvodem. Předem prosím o vaši shovívavost při čtení mého hodnocení alba „Subhuman Race“. Jsem si vědom toho, že je silně ovlivněno mým negativním náhledem na dobu, kterou ovládl jistý „stav blaženosti“ a spousta kapel se novým vlivům začalo příliš okatě přizpůsobovat. Objektivně vzato, album „Subhuman Race“ určitě není zas tak velký průšvih, jak se možná bude z následujících řádků znát. Subjektivně vzato, při pohledu na seznam nahrávek z roku 1995, které jsem do dnešního dne ..
Jedna věc je něco bezostyšně opsat. Kdo z nás to někdy v životě neudělal, že? Spousta lidí (potažmo kapel) to dělá dodnes. A já se už mnohokrát přiznal, že mi to zas tak moc nevadí. Alespoň je na co vzpomínat. A přitom je tak snadné opisovače pranýřovat a pak jim (po rozkošnickém tetelení se u stokrát slyšeného) blahosklonně odpouštět. Najít tenkou hranici mezi výraznou inspirací a naprostým vylámáním trezoru je čistě hraním si se slovy. Navíc, pokud se kapela oficiálně přiznává k tomu, z jakých zdrojů..
Těžko se mi hodnotí album „Slave To The Grind“. Není to ani otročina, ani dřina, jak by snad název mohl naznačovat, ale přece jen je problém poskládat slova tak, abych se vyhnul neustálému opakování pojmů dokonalost, excelentní, nedostižné, atd., atd. ,… . Tak jak mě tohle album uchvátilo před šestnácti lety, tak jsem při jeho poslechu unešený ještě dnes a považuji jej za jeden z nejvýznamnějších počinů roku 1991 (a nebýt procházky po jistých newyorských ulicích s jistou floridskou bandou..
Už v hodnocení alba „Liberty Or Death“ bývalých soukmenovců Grave Digger jsem se pozastavoval nad tím, že Uwe Lulis a Tomi Göttlich nějak nemůžou odříznout pupeční šňůru, která je pojí s hrobníky. Jinak si nedokážu vysvětlit, že vydání svých alb plánují do velmi blízkých časů jako boltendahlovci (nebo že by to bylo naopak a Grave Digger si tímto způsobem zajišťovali body…?). V těhle pomyslných závodech pouze jednou vyšlo album Rebellion dřív. A kupodivu, právě v roce 2003..
Při prvním letmém pohledu by se mohlo zdát, že američtí Skid Row jsou jen partou větroplachů, kteří ani nemají jasno v tom, co vlastně chtějí hrát a tak se chytají každého vánku, který zrovna letí kolem. Nasvědčovala by tomu skutečnost, že za devatenáct let své existence zplodili pouhých pět řadových alb, na kterých charakteristické poznávací znaky zrovna netrpí silnou vzájemnou podobností. Ovšem to je pouze ten letmý pohled. Při podrobnějším zkoumání a zasazení jednotlivých ..
Ten, který to takhle chytře načasoval, by zasloužil metál. Alespoň z pohledu Grave Digger. Stejně jako v roce 2003, kdy alba Grave Digger a Rebellion vyšla v rozpětí jednoho měsíce (ale i v ostatních případech si Rebellion obvykle nachystají vydání své desky chvilku po Grave), se znovu nabízí přímé srovnání kapel, které, nedbajíc zákazu klonování živých organismů, stvořili z původně jednoho pulzujícího organismu dvě samostatné jednotky. A teď se vzájemně na poli agresivního a přímočarého ..
Jak rychle a překvapivě příběh SDI začal, tak rychle taky dospěl do svého konce. Ruku na srdce, to podstatné satanovi deflorátoři řekli svým „Sign Of The Wicked“. A pokud jsem se zmiňoval v souvislosti s SDI o tom, že kapela se stala bezmála kultem, tak podstatným výrazem je právě slůvko „bezmála“. Hranici, kdy by mohli drhnout stále to svoje a být při tom na vrcholu, se SDI překročit nepodařilo. A na svém posledním oficiálním albu i šaškovský škleb poněkud zkřečovatěl. Rozhodně nechc..
Vzpoura nenápadných? Posuďte sami. Kytarista Alex Beyrodt strávil drahnou dobu u Sinner ve stínu Toma Naumanna a že by si v téhle kapele vybudoval kdo ví jak pozlacenou jmenovku, se říct nedá. DC Cooper byl drahnou dobu pouze tím vynikajícím pěvcem, který byl trochu nečekaně odejit z Royal Hunt. Bubeník André Hilgers prošel řadou i relativně známých spolků (namátkou jmenujme alespoň Axxis a Vanize), přesto největší rozruch jeho jméno vyvolalo až v souvislosti s letošním nástupem ..
Setkáním s Chrisem Cafferym jsem si splnil jeden ze střípků svých velkých přání. Přece jen byl prvním z mých milovaných Savatage, se kterým jsem si mohl potřepat pravicí. Navíc se z něj vyklubal velice příjemný a „akční“ společník, který svoje vyprávění prokládal hereckými etudami. Chris potvrdil pověst chlapíka, kterého se silně dotýká stav současného světa a nejen z povídání, ale i z výrazu jeho gest a mimiky předpokládám, že ho silně trápí i stav kolem domovských Savatage. Samotné povídání ..
Při vstupu do pražského Rock Café jsem vážně začínal mít pocit, že se vracím do školních let, když jsem na gymplu systematicky uhýbal před výukou němčiny. Jediná věta, kterou jsem za téměř čtyři roky systematického vzdělávání dokonale vstřebal, bylo: „Omluvte mě, prosím, zapomněl jsem domácí úkol.“ Tradiční odpověď (kterou mi ovšem obvykle musel někdo přeložit) zněla: „Vy tu přípravu velmi zanedbáváte!“ A stejně tak jsem zřejmě zanedbal přípravu na vystoupení Tima Kotipelta a Chrise Cafferyho..
Znamení zla. Působí na vás toto slovní spojení dostatečně depresivně? Tak to je přesně ta chvíle na zasunutí druhého (a nejpovedenějšího) alba SDI „Sign Of The Wicked“ do přehrávače. Věřím, že to je ten šálek kávy, který vám chmury z čela dokáže rozehnat.
Pokud se v tomhle textu o demu skupiny Slax „Tak trochu hustý country“ objeví výraz „zklamání“, bude to z jednoho prostého důvodu. Holt jsem si o téhle kapele vytvořil zcestnou představu. Přitom to nezačalo špatně. Obráceně natištěný obal, geniální název alba a asi nejstřelenější představovačka, jakou jsem kdy zaslechl. Úvod jako hrom…, po kterém jsem Slaxu nasadil pomyslnou šaškovskou čepici a
..
CIA, FBI, SDI, MAD, OSS, ABM, NMD…
„Mám dotaz, nešla by udělat recenze na naši muziku? Předem říkám,že se nejedná o žádné běsnění. Jen mě zajímá,jestli máme šanci prosadit se.Je to všechno o známostech?“
Vždycky jsem choval v úctě (sice s nechápavým úsměvem, ale v úctě) poblouzněnce, kteří si nedají pokoj. Stokrát se jim něco nepovede, stejně se zvednou, oklepou a tradá zase dál. Jednou se jim něco povede, tak jdou a udělají to jinak. Ono se to kupodivu povede znovu a tak jdou a zkusí zase něco jiného. Skutečně, mluvím o Axxis. A souhlasím s těmi vnímavými čtenáři, kteří namítnou, že si vzhledem k minulým částem poněkud odporuju. Axxis jsou skutečně v podstatě stále stejní. A přiznávám, že
..
Od chvíle, kdy mi všemi milovaný (a mnou především) ředitel našeho webzinu Venca poslal záznam s vystoupením jeho kapely Dark Angels, jsem se v noci převaloval, aniž bych zamhouřil oka, dostavilo se nechutenství a tik v levém oku. Stále jsem totiž řešil dilema, jak nepřehnat svou proslavenou podlézavost, neboť by ostatní kolegové následné zvýšení gáže mohli nést nelibě a zároveň jak případně, nedej bože, nevyvolat Vencovu nespokojenost, vedoucí až ke stíhání mé osoby letectem OSN.
..
V době, kdy naši fotbalisté úspěšně prohrávali s reprezentací Německa, slavili poděbradští Rimortis své osmileté výročí na „domovské“ scéně v Úmyslovicích u Poděbrad. Tedy, původně chtěli slavit, nakonec těch událostí bylo najednou o trochu víc. Rozlučka s kytaristou Davidem, vítání kytaristy Davida…, jednoduše, důvodů, proč tuhle akci nevynechat, bylo rozhodně dost. Fotbalově laděný úvod reportu jsem rozhodně nepoužil samoúčelně. Kdybych totiž před touto akcí uzavíral sázky
..
Stroj času lze využít různě. Ať už je to cesta do pravěku, návrat do budoucnosti, či prostý výlet, nekomplikovaný nějakým pochybným cílem. Axxis nasedli na svém osmém albu na podobně časovanou mašinku a během jediné jízdy zvládli absolvovat všechny zmíněné cestovatelské etapy. Svým pojetím metalu se opět vrátili do osmdesátých let, ze kterých jejich tvorba tradičně vychází. U mikrofonu kromě Bernharda Weisse odvedla velký kus práce zpěvačka Lakonia. Jak ukázala léta příští, Axxis
..
Z vystoupení HolyHell v pardubické hale jsem měl velice pozitivní pocit a tak jsem hned po skončení jejich setu vyrazil do zákulisí, pokusit se spáchat rozhovor s frontmankou téhle kapely, Marií Breon. Než jsem se s Marií setkal, několikrát jsem si zopakoval výukovou lekci v použití věty „jasně, zeptej se támhle toho“. V pozici slepičky, shánějící vodu svému kohoutkovi, jsem se zcela nečekaně ocitl u Joeyho DeMaia (ještě teď si pravačku umývám velice opatrně :-) ), který v tom neviděl žádný ..
„Co to děláš?“ „Já jsem…“ „Neslyším, nahlas!“ „…rozklepával nejtek, já jsem do toho…“ „Co?“ „…bouchal kladivem a omylem a ono se to zvětšovalo, zvětšovalo, až se zvětšilo, rozpláclo, já si vemu novej…“ „Takhle se rozklepávaj nejtky, co? Koudelko, já tě sleduju už dlouho…“
Vzpomínáte na scénu z jednoho dílu Bláznivé střely, kterak Leslie Nielsen s Priscillou Presley vychází naprosto nepatřičně spokojeně vychechtaní z kina a nad nimi se skví nápis Platoon (Četa)? Ač jejich libé pocity navodila spíše čerstvá zamilovanost, přirovnal bych výraz svých mimických svalů po poslechu demo materiálu ostravských Angels Fate k výrazu téhle dvojky. Jen láskyplné ohníčky v mých očích byste hledali naprosto marně a směr zakroucení ústního rohlíku by byl opačný. Ač mě Angels Fate
..
Kurňa, chlapi, takhle to nejde. Když už jsme si jednou udělali jméno a ti nejvěrnější s námi zůstali i po tom posledním propadáku, tak by asi nejlepší bylo vrátit se zase jednou k tomu, co se nám povedlo…
Určitě to znáte. Akce, na které se hodně těšíte, občas skončí pěkným zklamáním. Akce, na které se vydáte tak nějak mimochodem, a ještě v poslední chvíli nutíte svého člověka, aby se konečně zvedl a vydal se na cestu, občas skončí hodně milým překvapením. Vystoupení amerických House Of Lords a vlastně i jejich předskokanů Mike Stone Group v Retro Music Hall se elegantně zařadilo do kategorie druhé.
Kdybych chtěl navodit patřičně nabroušenou atmosféru, která mě obestřela při poslechu promo alba slovenských Mortem „Let The Metal Rise“, mohl bych začít vypočítávat všechny hříchy, které za poslední dobu dokázali ve světě napáchat Amíci. Jenže bych si mohl dost důkladně ošoupat klávesnici a byla by to i škoda času. A tak budu radši chválit jejich dobré skutky. A proč do toho tahám Američany? Inu, otisky, způsobené tvorbou kapel Metalica, Iced Earth, Metal Church i Manowar
..
Pink Cream 69, Mötley Crüe, Skid Row, Scorpions, Def Leppard, Warrant, Cinderella, L.A. Guns a samozřejmě Axxis. Co že mají tyhle, čistě namátkou, vybrané spolky společného? Inu, všechny tyto kapely v druhé polovině devadesátých let (plus mínus) podlehly vichru ze Seattlu, podladily, přitvrdily, zhrubly, odmelodičtěly a stvořily alba, která pokud zrovna nebyla nejslabší v jejich diskografii, tak byla minimálně těžko uvěřitelná. Znásilnit svoji vlastní podstatu a chytit se toho
..
Už dlouho jsem nelistoval žádnou dětskou encyklopedií…
Přežijí rok 2000? Tuhle otázku slýchávala moje generace v souvislosti s kdejakým živočichem. A vzhledem k formě z let minulých se stávala aktuální i pro Axxis.
Všechno co se stane, se jednou musí stát poprvé. A pár věcí z toho může být i docela pěkných. Bohužel, pocit, který mě při poslechu novinky francouzských Heavenly přepadl, do této kategorie zařadit nelze. Asi už je poněkud otravné se při hodnocení speedových alb neustále schovávat za zaklínadlo, že v tomhle stylu se těžko něco nového vymyslí. Ač jsem se s touhle formulí oháněl poměrně často, vždycky mi pár, dosud optimisticky naladěných mozkových buněk našeptávalo, že není tak zle.
..
Už samotná obálka alba „The Big Thrill“ jasně naznačila, co se bude dít. Při svém třetím pokusu si Axxis nasadili modré neprůhledné brýle s vlastním logem a tím ztratili pojem o tom, co se děje. Do jedné ruky popadli brousek, do ruky druhé mapu s fleky „Hic Sun Leones“. Svoje výsostné území ještě neopustili, zas tak velké změny nenastaly. Co však bylo nejpodstatnější, společně s přibroušením výrazových prostředků kapela ubrala na melodických nápadech. Vlastně nejen na melodických.
..
Stejně mám, ač to tak někdy vůbec nevypadá, ty české bigbítové kapely rád. Vážně. Obzvlášť takové, které se vyloupnout zdánlivě odnikud a najednou je jich všude plno. Tedy alespoň v prostoru mezi mýma ušima. Takové, co se mi v palici statečně zaseknou drápem a už je odtud ne a ne vyhnat. Recept na to je přece tak jednoduchý. Zpěvné, melodické a zapamatovatelné skladby, přibroušené kytary, patřičné nasazení a drive, hráčská vyzrálost a zručnost, a samozřejmě charismatický hlas
..
Takhle to dopadá, když je přetlak nápadů na jedno album a je zapotřebí okamžitě pokračovat v započatém díle. Objektivně vzato, dvojka Axxis není rozhodně žádný průšvih. Z tvorby, kdy se Axxis trmáceli na svých výletech, než zase zabloudili zpátky do království noci, se spolehlivě jedná o dílo z těch povedenějších. Oproti prvotině si Axxis dokážou smyslněji pohrávat s atmosférou, zároveň však dojíždí na nedostatek nápadů a v konečném důsledku je „II“ o tlustý chlup ošuntělejší než „Kingdom Of The ..
Jak praví naučné knihy a dětské encyklopedie, byli Keltové pro starověký svět noční můrou a významným děsutvorným elementem. Aby zastrašili nepřátele a dosáhli nezbytného stavu vytržení , křičeli, zpívali a tančili. Pro znásobení živelné síly navíc často odkládali oděv. Tím, že se zbavili překážejícího oděvu, dosahovali posvátné zuřivosti, která podle bájí u keltských náčelníků přecházela až v křeč. Díky svým válečnickým schopnostem si národy Evropy i Blízkého východu pokládaly za čest mít ..
Kde je hlavní důvod toho, že se Bernhard Weiss spolu se svým spolkem Axxis stále ještě pohybuje po hudebním poli? Na první pohled by se mohlo zdát, že jde hlavně o jeho schopnost napsat povedené melodie a sem tam z nich vytvořit mimořádně chytlavou hitovku, to vše zcela v duchu tradic germánského melodického metalu. Jenže ono to asi tak jednoduché nebude. Za prvé, z uvedeného prazákladu vaří poměrně široká základna, takže bez špetky originality to nepůjde. Základní německou melody-buňku mají Axxis zadřenou..
To to letí. Už je to víc než rok, co přišel konec jedné éry. Nejen coby název tehdy připravovaného DVD finských Nightwish, ale i coby fyzický stav téhle bandy. Famózní pěvkyně Tarja Turunen byla bez milosti odstavena od mikrofonu a média postupně začala různými spekulacemi i zaručenými zprávami připravovat půdu pro budoucí počiny obou zbylých táborů. Mužská část kapely vytrvale kutí nový materiál a napíná fandy otázkou, kdo vlastně dostane příležitost nové skladby nazpívat. S ženskou částí – tedy s Tarjou – to vypadalo poněkud ..
Á, zase budou Vánoce, zaznělo jednoho večera u O´Neillů. Ještě že jsou tyhle svátky jen jednou do roka. Pokud by se opakovaly častěji, tak jednak by se ti nákupu chtiví už definitivně v obchodech ušlapali (a dobře jim tak!) a jednak by Trans-Siberian Orchestra musela začít vařit z vody. A to by byla škoda. I třetí zářez do vánoční atmosféry totiž Sibiřané zvládli s grácií. Chca nechca, jsou Vánoce tak specifickým ročním obdobím, že si zpravidla většina z nás bude pamatovat ty pozitivní chvíle. A tak ..
Kdo že byl historicky první rocker? Trans-Siberian Orchestra na svém třetím albu, na kterém poprvé nesáhli po vánoční tématice, přinášejí jednoznačný důkaz, že prvními průkopníky rocku a metalu byli pánové Ludwig van Beethoven a Wolfgang Amadeus Mozart. Dobrá, připouštím, že by to mohlo být i naopak. Totiž, že fascinace pánů O´Neilla, Kinkela a Olivy tvorbou svých starších kolegů byla natolik silná, že v sobě (znovu) lehce potlačili kovové sklony a skloubili klasiku s metalem naprosto ..
Vánoc není nikdy dost, zaznělo zřejmě jednoho krásného dne u O´Neillů. Při svolávání kumpánů Jona Olivy a Roberta Kinkela šla nejspíš okolo některá z křehkých polovin zmíněných pánů a vysvětlila tomuhle spolku, že klidně můžou vyvádět svoje skopičiny i nadále, ale „chlapi, Vánoce jsou svátky klidu a míru a tak by to chtělo něco citlivějšího“. No, proč ne. Sarajevská vlezlá zima i vstřícnost dospělých je zapomenuta a prostor dostaly děti. Snad právě proto je příběh odehrávající se o Vánocích ..
Kdy jindy, než právě teď, je ten nejlepší čas pro vyprávění sentimentálně sladkých, kouzelných, oduševnělých, podivných či romantických příběhů s dobrým koncem, kde váhající se vydávají na správnou cestu, cynici v sobě objevují dávno zapomenuté city, jeden nachází cestu k druhému a zlo se objevuje jen proto, aby mohlo být poraženo? Kdy jindy, než právě v téhle době, je čas na zvláštní příběh o kapele, či spíš (vzhledem k počtu zúčastněných), projektu, který popřel tradiční vývojová ..
Z které strany začít? Na vodě či na souši? Inu, po bitvě každý admirál, takže zvolím jednodušší variantu a rovnou prozradím, že od španělského spolku symfoniků a nově i experimentátorů a hračičků jsem čekal něco zajímavějšího. Podáte čertu prst… a hned bych si vzal i to, co není přibitý. No co, pokud dokázali Dark Moor v posledních letech válcovat své pomyslné protivníky s naprostým přehledem, tak i těsné vítězství může být zklamáním...
První rozhovor, který se na stránkách Metal Manu v letošním roce objevil, bylo povídání s Vaškem Mrzenou, hlavním mozkem a tahounem poděbradských Rimortis. Na sklonku roku se mi podařilo – tentokrát už naživo – s Vaškem zasednout u stolu v královehradeckém klubu El Diablo, kam Rimortis přijeli představit své novinkové album „Vesmírem plout“ a navázat tam, kde jsme na začátku roku skončili...
Vážně v tom bylo něco víc, než jen má přirozená lenost a nechuť k přesunům v prostoru, že jsem se nevypravil na zimní Masters Of Rock. Ve stejném termínu se totiž v královehradeckém klubu El Diablo odehrála událost, srovnatelná s přeletem Haleyovy komety kolem naší koule. Metal – ještě snad. Speed metal – no, možná. Kvalitní speed metal – věc v Hradci nevídaná. Takže vyskytla-li se mi pár metrů od chaloupky příležitost vychutnat si řádění poděbradských Rimortis, nebylo nad čím váhat...
Je to asi jak v debatě dvojice, která spekuluje nad tím, kam se vlastně vydá. První chce jít na fotbal, druhý na hokej. A tak se jdou podívat na basket. Taky je to sport. Takhle nějak to zřejmě vypadalo v Dark Moor. Po rozpadu kapely si totiž můžeme směle položit otázku, kdo vlastně byl takovým milovníkem Rhapsody. Z prvotin porozpadových spolků se to tak snadno nepozná. Osobně bych vsadil na Erika Garcíu, ale i tomu se zjevně tahle láska už přejedla...
„Jiný kraj, jiný mrav!“ ohodnotila by zřejmě nejnovější album folk-metalových Týr Saturninova teta Kateřina. Jen pro pořádek, znalcům evropské geografie připomínám, že se jedná o kraj ohraničený pomyslným trojúhelníkem Skotsko, Island, Norsko. Tam někde se nachází Faerské ostrovy, domovina uctívačů Thora a Odina, vyznavačů severské mytologie. „Stejný kraj, stejný styl, jiný výsledek…“, dodávám já. A ještě přidám, že už mám pro letošní ankety jasno v kolonce nejoblíbenějšího stylu. Folk-metal vládne! Ze všech..
„Between Light And Darkness“ není řadovým albem Dark Moor. Jedná se o akustické EP, doplněné asijskými bonusy z předchozích alb. Přesto jej v diskografii Dark Moor považuji za tak významné, že o něm pár vět musím prohodit. A věřte mi, že je v tomto případě docela těžké vyjádřit objektivně, co se ve světě mezi světlem a temnotou děje. Album (respektive jeho první polovina) mi spolehlivě vyrazilo pojistky. Španělé konečně našli vlastní cestu. Poprvé našli odvahu vykašlat se na rhapsoďáckou ..
V reportu z vystoupení Castaway jsem si pochvaloval, jak dobrou práci odvedl zvukař, protože jasný a silný zvuk se nesl až do posledního kouta klubu Hells Bells. Jak se však ukázalo, pro pořízení rozhovoru s kýmkoliv z Castaway to nebylo úplně ideální prostředí. Takže tady jsou alespoň střípky toho, co se mi podařilo z diktafonu vylovit.
..
Je to už pěknou řádku let, co jsem několikrát denně slýchával z úst velitele roty jeho oblíbené: „Času je málo a čas sú peniaze“. Měl pravdu, hoch. Alespoň v první polovině tohoto rčení. Večer, který jsem si v klubu Hells Bells dosyta vychutnal, měl totiž jedinou vadu na kráse. Čas. Desátá hodina večerní znamená hranici, po kterou je v klubu možno provozovat hlasitější zábavu a tomuto faktu musela být podřízena produkce všech zúčastněných. Škoda. Bylo docela tristní sledovat muzikanty, jak po ..
Jsem přesvědčen o tom, že téměř veškerý lidský pokrok je vlastně jen převlečená lenost a maskovaná pohodlnost, vycházející z touhy ušetřit si práci. První myšlenka, která mě v souvislosti s albem „Gates Of Oblivion“ napadla, se týkala pokroku v psaní recenzí. Tedy proč si neušetřit práci. Všechno, co jsem napsal o minulém albu Dark Moor „The Hall Of The Olden Dreams“ totiž lze použít i o albu aktuálním. A tak by stačilo hned v úvodu recenze udělat odkaz na článek minulý a pouze doplnit ..
Z nesmělé potvůrky, jenž se vylíhla v temném vřesovišti, se vyklubala sympaticky nabroušená potvora. Co se dalo oproti debutu zlepšit, to Dark Moor zlepšili. Co stálo za uchování, to Dark Moor zachovali. Jednoduše řečeno, opět se mohu uchýlit ke svým oblíbeným matematicko pedagogickým hrátkám. Vemte „Shadowland“, pozitiva vynásobte dvěma, negativa dvěma vydělte a logicky vám musí na konci rovnice vyjít hodně povedené album. Na jedinou věc definitivně zapomeňte. Ze ..
Ať mi ještě někdy někdo tvrdí, že klasický hevík je dávno pohřbená záležitost. Jedině snad, že by tím měl na mysli rozjuchaný hřbitov z obálky alba „No Middle Ground“. Pokud jsem si totiž zpočátku marně lámal hlavu nad významem prapodivného obalu nového alba slovenskočeských Vindex, tak už jsem pochopil. Jestli totiž bude jednou takovýhle životabudič pouštět vrchní grave digger (a nemám tím zrovna na mysli Chrise Boltendahla, i když i o něm řeč bude…), tak tam, podobně jako ti vymalovaní hezouni na obálce, budeme jančit/tančit všichni!!! ..
Hned na úvod se (sypajíc popel na hlavu) přiznávám, že mé seznámení se s Dark Moor bylo poněkud kuriózní. Na stole mi stálo zhruba patnáct kousků nových výtvorů metalových hvězd a hvězdiček a úplně na dně hromady prvotina španělských Dark Moor. Lehce znaven z celodenního vstřebávání více a méně povedených tónů jsem k večeru prohnal „Shadowland“ přehrávačem a fungujíc v té chvíli již jen coby průtokové čidlo, jsem náplň alba zaznamenal poněkud „ledabyle“. Ráno jsem album vrátil majiteli ..
Severní vítr je krutý…?!
Při představování novinkového EP MANOWAR „The Sons Of Odin“ jsme po kolektivní půlhodince s Ericem Adamsem a Karlem Loganem spolu s kolegou Ghorkem z Metaliria (Ghorku, díky a těším se na další spolupráci) měli příležitost usednout u jednoho stolu s výřečným slavíkem Ericem, ze kterého sálala na všechny strany pohoda, nadhled a typicky manowarovské sebevědomí. A nebýt večeře, která na Erica čekala u vedlejšího stolu, sedíme tam snad ještě dnes :o)..
Tak snad abych začal dávat bacha na to, z které strany přiletí posvátný Odinův oštěp Gungnir, který mě ztrestá za rouhání vůči metalovým králům, skupině Manowar. Narážím na závěr recenze posledního alba Virgin Steele, kde jsem konstatoval, že Manowar byli odkorunováni a vlády se ujali oceláři. Pokud by mé polemiky měly vést k tomu, že se k nám budou hrnout kapely představovat své nové výtvory, rád si znovu pustím klávesnici na špacír. 
Ať už máte názor na tvorbu amerických vypravěčů Virgin Steele jakýkoliv, věřím, že mi dáte za pravdu, že mozek téhle party David DeFeis je jedním z bojovníků, kteří ve své tvorbě dokáží dokonale skloubit bombastičnost s účelností i perfekcionalismus s vizionářstvím. Když k tomu přidáme i velkou lžíci zodpovědnosti, hračičkovství a smyslu pro detail, jednoduše nelze jinak, než očekávat hodně povedený kousek. Po vydařených svatebních hostinách v polovině devadesátých let ..
Začněme dnešní povídání klasickou lekcí z cimrmanohistorie. Nelze totiž jinak, než s lehkou nadsázkou použít přirovnání s Frantou Pepou Jedničkou, ehm, Francem Josefem I. a malým školáčkem, který se v roce 1848 vydal do školy. Tam na zdi visel obraz tatíčka mocnáře. Když po dvaceti letech vyrazil do školy syn školáčka, obraz stále visel. Žádná změna. Za dalších dvacet let zasedl do lavice vnouček původního školáčka a zíral stále na ten samý obraz. Žádná změna. Uběhla další dvacetiletka, pravnouček si prohlédl..
Metalinda prožívala své nejsilnější obdob, intenzivně koncertovala, což se projevilo na vyhranosti na albu „Svetlo na druhom brehu“ a zároveň přestoupila k Popronu. Netuším, jestli tenhle krok nebyl tím zásadním v nabrání poněkud jiného kursu, na který se Metalinda zaměřila. Vzhledem k dalšímu vývoji kapely je fakt, že Metalindě přičichnutí k lehčímu a komerčnějšímu žánru evidentně šlo pod nos.
Ještě že je ta dnešní medicína na takové úrovni. Jak jinak si vysvětlit fakt, že album „Fairytales And Reality“ švédských Dionysus vůbec spatřilo světlo světa? Nedávno si totiž v jednom z rozhovorů posteskl Luca Turilli (který samozřejmě s tímto albem nemá vůbec nic společného), že na své poslední sólovce nemohl využít schopností dvorního pěvce Olafa Hayera, který při nahrávání částečně přišel o hlas. A že prý doufá, že se Olaf dá dohromady. Tak Luco, už je to v pohodě. Stačilo vydržet dva měsíce..
To nejlepší od Metalindy přišlo s albem „Za všetky prachy“. Hned rok po vydání prvního alba se nad Tatrami nejen zablýsklo, nad Tatrami taky (slabší povahy prominou, ale výraz lépe vystihující sílu hromu mě ne a ne přijít na klávesnici) kurevsky silně zahřmělo. Autorský tým ve stejném složení, jako na debutu, kytaristé Peter Sámel (ten především) a Michal Kovalčík a textař Pavol Jursa vzali do party „typicky metalové“ producenty Jožo Ráže (Elán) a Júlia Kinčeka (P. Nagy, P. Hammel) a světe div se, na svět ..
„Získal si nás, získa si aj vás, ten kovový kráľ heavy metal!!!“
Školáci, jásejte. Při dnešním hodnocení se budeme pohybovat v krajinách geometrie a společně se zamyslíme nad krásami trojúhelníku. Na rozdíl od podobně tvarovaného kolegy z Bermud ten náš trojúhelník je hodně kreativní a sem tam z něj vypadnou hodně povedené a čím dál podobnější (alespoň na dvou vrcholech) záležitosti. “Takže, máte úhel beta..
S blížícím se koncem léta se (aspoň doufám) blíží termín vydání prvotiny bratislavských Castaway. Těším se. Těším se moc. A i když podle ohlášených termínů vydání nových alb všemožných hudebních kolegů to vypadá, že podzimní úroda bude mimořádně vydařená, po poslechu promo materiálu mi cosi našeptává, že Castaway v téhle záplavě nejen nezapadnou, ale že by mohli z řady i vykukovat. Svým metalem s povedeným odkazem na Savatage mě chalani hodně namlsali. O přípravách a obsahu ..
Ne a ne a ne! Prostě jsem se rozhodl, že tentokrát své předsudky týkající se crossoverových kapel prostě nepustím ke klávesnici. Tahle recenze bude naprosto objektivně hodnotit výsledky úsilí hořovického kolotoče, nazvané „Syrian Winter“. Jenže, zatraceně, jak se dá objektivně hodnotit něco, co nezměříš, nezvážíš ani jinak jednoznačně nezakategorizuješ? Dejte mi přesné mantinely toho, co se má v crossoveru odehrávat a budu hodnotit objektivně. Chca nechca, neb mantinely nemám (a ukažte mi ..
I když jsem celej život prožil ve velkoměstě, tak jsem se s tím nikdy nedokázal srovnat. Já totiž... Nesnáším všechny ty davy okolo. Navíc mi vadí uzavřený prostory... Někdy si v nich připadám jako v pasti. Pořád si říkám, že tam někde venku musí existovat něco lepšího, ale třeba ... Třeba zase jen trochu moc přemejšlím... Možná, že za to všechno může moje složitý dětství. ..
Dánové Chrome Shift nemohli vybrat lepší název pro svoje první album, než „Ripples In Time“ (vlnění v čase). Nenápadné, atmosférické, přístupné skladby bez zbytečných vylomenin, zahrané s patřičným důrazem, čerpající z progmetalových kořenů velikánů Dream Theater, Vanden Plas, Rush, Pain Of Salvation a snad i Ayreon, kterých však Chrome Shift nemají potřebu se křečovitě držet a tak si jen tak, jakoby mimochodem, malují svůj emocionálně nabitý svět. Zajímavě jímavá míchanice ..
No, to zase bude nadělení. Kdoví pokolikáté mi v uších hučí prvotina Crashpoint ze Studénky, na monitoru se mi objevuje přesně to, co bych od sebe od podobné produkce rozhodně očekával. Mí blízcí mi už bez servítků nadávají, nechť laskavě pustím něco poslouchatelného a raději opouštějí teplo domova a za dosud sepsaný obsah recenze si stejně nevysloužím nic jiného, než obvinění ze zakomplexovanosti a hojení si svých problémů na úkor mladé, začínající, kvalitní a nadějné kapely, v tom lepším případě mi bude ..
WARNING!!!
„Cože, ono je tady s námi něžné pohlaví?“ „Nejen pohlaví!!“
Máte rádi podzim? Donedávna to bylo mé nejneoblíbenější roční období. S přibývajícími šedinami a mohutnějícím stabilizátorem v oblasti pasu postupně přicházím na chuť ukryté kráse příjemně obyčejných, zasmušile uplakaných dnů s posmutnělou atmosférou, kdy s posledním zábleskem hřejivého slunce ještě pomrkává optimismus a naděje, než se pomalu, ale jistě uloží k zimnímu spánku. A přesně touhle atmosférou na mně dýchlo třetí album polských gotiků Via Mistica. ..
Klasik by řekl: “Lepší počasí jsme si nemohli přát.“ A tak ve chvíli, kdy i mouchy padaly únavou a vedrem, jsme spolu s Jirkou Rainem, zpěvákem a kytaristou kapely Navar, zalezli do útrob jednoho z pardubických barů, abychom probrali minulost, současnost a hlavně budoucnost Navaru. Společnost nám dělala Jirkova přítelkyně a technické zázemí Navaru Martina (Morrigan), škoda jen, že se rozpovídala ve chvíli, kdy jsem vypnul diktafon. Jak se ukázalo, pohled sice zevnitř, ale přitom z pod ..
Vážený metalový národe, chtěl bych vyhlásit referendum. A čeho že by se týkalo? Osoby jednoho z nejlepších (bývalých) metalových zpěváků Michaela Kiskeho. Tak schválně, kdo z nás nevěří, nedoufá, či si alespoň nepohrává s představou, že se Michael přece jednou (i přes svoje opakovaná negativní prohlášení) vrátí k metalu a natočí klasické speedové album, nechť laskavě zvedne nad hlavu ananas. Ne, skutečně nemám obavu, že by se náhlým prodejem ananasů nějak výrazně zvýšil obrat u tuzemských ..
Představte si atleta, který se přihlásí na maratón. Kondičku na to má, tak proč by to nezkusil. Problém je v tom, že tak nějak zapomněl poslouchat, v čem že tenhle závod spočívá. A tak místo toho, aby vyběhl ven ze stadionu a mazal si to k cíli, lítá po oválu jak Gagarin kolem naší zemské koule stále dokola. Čas ubíhá, kilometry přibývají a je to čím dál tím víc stejné. Stále větší nuda. A nikam to nevede. Nezáživné snad i pro toho chudáka, co se tak snaží. Hochu, nejde o to mít nápad, jde i o to, dát mu nějaký ..
Ukažte mi kapelu, která vám řekne, že muziku tvoří jen kvůli sobě a fanoušci je absolutně nezajímají. Kromě několika ojedinělých egoistických úkazů se všichni shodnou na tom, že naslouchající oddané dušičky jsou motorem, který je žene vpřed. A tak když jeden z motůrků upozorní na počin svého nic netušícího favorita, spolknu své hromy blesky ohledně faktu, že se jedná o pouhé dvě skladby a vydávám se na křížovou cestu do Brna. ..
Debutové album holanďanů Silent Edge „The Eyes Of Shadows“ je z hlediska recenzentského v podstatě velice vděčným objektem. Lze je totiž snadno odstřelit za bezmezné opisování, a stejně tak snadno vychválit za citlivé zacházení s opsanými nápady. K popsání obsahu pomyslných drážek by totiž stačila učebnice matematiky pro první stupeň základní školy a několik známých jmen z kovové historie. Z matematické učebnice si stačí zopáknout význam znamének <, > a =. ..
S hudbou brněnských Amortez jsem se poprvé setkal prostřednictvím jejich vloni vydaného mini alba „Infernal Approach“. A přiznávám, byl to pro mě jeden z letošních hudebně pozitivních otřesů. O téhle partě, pohybující se v oblasti melodického blackmetalu, jsem si povídal s tím nejpovolanějším, kytaristou Biggerem...
Není to tak dávno, co jsem si tady pochvaloval, jaká na mě z druhého alba skorojabloneckých Hush dýchla velice pohodová atmosféra. Zdánlivě bezstarostná rocková muzika a parta kluků, které jejich hudba evidentně baví. Nejen o albu Stereotype jsem si povídal s basistou Jánosem Mikuličkou a bubeníkem Honzou Kubánkem...
Má zvápenatělá metalová dušička zase jednou utrpěla šok, ba přímo otravu z kontaktu s realitou objevitelských postupů. Evidentně jsem se nepoučil z konce minulého století, kdy mé první setkání s tvorbou hudebních badatelů z Řecka skončilo těžkým zklamáním. Naladěn věnováním z prvního alba „One With The Swan“, kde Swan Christy přísahají na památku Crisse Olivy, jsem se tak dlouho pídil po jejich tvorbě, až jsem jednoho krásného dne konečně ulovil v té době aktuální novinku, album „Today ..
Dlouho jsem si lámal hlavu, z které strany se pustit do hodnocení prvotiny italských Dynamic Lights. Ale protože jejich výtvor je (jako obvykle) kulatý a já jen otáčel a otáčel a žádnou rozumnou stranu nenašel, vzal jsem si na pomoc berli v podobě promo materiálu. Dynamic Lights sami svůj styl popisují jako mix progresivního metalu a rocku, ve kterém hlavní roli hrají melodie, zabalené do heavy partů, komplexních rytmických sekcí, osobních vyznání se silnou hlubokou atmosférou, kde nejdůležitějším ..
Kdysi, kdesi, hrál si malý chlapeček: „Pojďte, pane, budeme si hrát.“ „A na co, pane?“ „Na muziku, pane!“ „Dobrý nápad, založíme kapelu, pane! Ale kdo bude zpívat, pane?“ „No přece my, pane!“ „Vy umíte zpívat, pane?!?“ „No trošku, pane. A vy?“ „No, já taky trošku, pane.“ „Tak vidíte, pane.“ „Pane, a jak se vlastně jmenujete?“ „Já jsem Huhlal Murmur, pane.“ Těší mě, pane, já jsem Ječák Skřípalovič Skřehotal, pane!“ „To nám to bude pěkně ladit, pane!“ „No, ale hodili by se nám ještě další pánové, pane!“ ..
Skandinávskou power scénu chovám ve velké vážnosti a úctě a tak jsem si při pohledu na debutové album švédské čtveřice Haterush spokojeně pomlaskl. Promo materiály hovořily o typickém power zářezu s výrazným vlivem heavy metalu 80. let. Výčet kapel, ve kterých členové Haterush v minulosti působili, naznačoval, že to nejsou žádní nazdárkové a tak se dalo očekávat přinejmenším dost slušný album. Tohle očekávání Haterush bezesporu splnili. Pokud vám to jako hodnocení připadá poněkud strohé, ..
Hezky ten letošní rok začal. Act Of God mi totiž svým novinkovým albem ušetřili lámání si hlavy, který počin na konci sezóny označit jako domácí album roku a jejich „…časem zapomenutí…“ se stalo hodně žhavým kandidátem. Energické, svěže znějící, obtížně zařaditelné album, které svým obsahem popřelo titulní název, mi rotuje v přehrávači znovu a znovu a stále je co objevovat. Jestli jde o výtvor pozemšťanů z Liberce a nebo se na jeho vzniku podílela i vyšší moc (Act Of God) ..
Jsa ovlivněn osvětovými pořady typu Král Šumavy, jedním z dílů kultovního majora Zemana a možná i pod vlivem traumatu, zanechaného četbou pohádek, kde se to podobnou havětí jen hemží, nechovám k bludičkám příliš velkou důvěru. K navázání bližšího vztahu s tímto typem existence mě nezlákalo ani první letmé setkání s ostravskými Ignis Fatuus (tedy bludičkou, či přeludem). Podotýkám, že první kontakt znamenal pohled na přední stranu obalu. Nerad hodnotím grafické ztvárnění obálek, podstatnější je ..
„See You In Hell“. To není předvolební slib, to je název aktuálního alba domažlických Dark Angels. Sympatické vystrčení růžků v podobě melodického metalu s dívčím vokálem je dostatečně pádný důvod k tomu spojit se s vrchním andělem, kytaristou Vencou Votrubou. Venca je velice činorodý a upovídaný tvor, jak z následujících řádků můžete sami posoudit.
..
Řečtí Elwing se se svým novinkovým albem, celkem druhým v pořadí, vydávají na válečné tažení. Pokud se budete chtít přidat k jejich armádě, tak předpokládám, že základní cestovní výbavu máte už doma někde ve skříni uloženou. No schválně, na které polici se vám povaluje dřevěná noha, páska přes oko a pirátská vlajka? Kde je uložená válečná sekera, nabroušená tím jediným pravým a nefalšovaným kovovým brusičem a ukovaná z ryzí, až panensky čisté oceli? Kde se pomalu a jistě rozpouší kousky zmrzlé
..
Na plakátech visí oznámení, že do města přijel nějaký mimořádně divoký cirkus. Hm, no co, půjdeme se podívat. „Cijkusové baónky, pjosím! Cukjová vata, pjosím!“ Před cirkusovým šapitó stojí livrejované slečinky a s dokonalou výslovností nabízejí svá lákadla. V cirkusovém stanu to vcelku ujde, žádný komfort, ale snad se to dá vydržet. Co vás zaujme na první pohled, jsou bytelné kovové mříže kolem arény. 
To to letí. Vážení dinosauři, pojďme zavzpomínat. Ještě to sakra není tak dávno, kdy jsem v rámci přípravy na státnice zanechal se Stephenem Kingem své Srdce v Atlantidě, získal doktorát v mariáši a z jedné pěkné slečny udělal pěknou mladou paní. Ještě to není tak dávno, kdy si pod sebou Helloween s Michaelem Kiskem definitivně podřízli větev svým příliš barevným Chameleonem. Ještě to není tak dávno, kdy Savatage vzali za mikrofon Zaka Stevense, aby vzápětí a definitivně přišli o Chrise ..
Při poslechu aktuálního alba libereckých Act Of God mi v hlavě našeptával jakýsi neplecháček neposeda, že mám ideální příležitost konečně napsat výstižnou, údernou, jednoznačnou a hlavně krátkou recenzi. A jak že by byla vypadala? Přesně takhle:
Dlouho jsem si při poslechu promomateriálu skupiny Feye lámal hlavu s tím, jak decentně opsat své pocity, které ve mně jejich tvorba zanechala. K ničemu rozumnému jsem nedošel. A protože se s tím Feye na albu neserou, nebudu si servítky brát ani já. Jednoduše řečeno, při poslechu jejich čtyř skladeb trpím jako čerstvě postřelené zvíře. Pro zachování objektivity přiznávám, že styl, kterému se Feye věnují, totiž dle jejich názoru melodický soft-core, dle mého něco počínaje nu-metalem a konče kdesi u crossoveru, mi do uší neleze obecně...
V jedné ze svých her se šiřitelé myšlenek českého génia Járy Cimrmana zmiňují o průběhu představení, kdy se pocity diváctva přesunují od prvku očekávání k prvku zklamání a to stále dokola. U nového alba litevských Obtest jsem si prožil něco podobného, ale naruby. Vycházejíc z dostupných informací, dle kterých Obtest se z vod brutálního death metalu z počátku svého působení v devadesátých letech minulého století přesunuli k black metalu, aby pomalu dospěli k pohanskému válečnému metalu, ..
V roce 1996 se na metalové scéně objevil se svým prvním albem tenhle lord ze San Franciska. Původně se představoval celým jménem The Lord Weird Slough Feg, dnes už mu stačí jen neformální Slough Feg. Název pochází z irské mytologie, kolem které se točí i velká část jejich textů. Na svém kontě měli celkem čtyři alba, letos přichází s pátým, nazvaným „Atavism“. Jak pravý slovník cizích slov, výraz „Atavism“ charakterizuje neočekávaný obnovený výskyt primitivních zvláštností v ..
Debutové album australských Voyager s příznačným názvem „Element V“ je jedna slušně našlápnutá schíza. Těžko spočítat, kolik elementů čtyři chlapíci a jedna dáma dokázali využít. Ale při poslechu tohohle alba se nemůžu zbavit dojmu, že montovat progresivní prvky do hudby tím způsobem, že si z různých konců hudebního světa vypůjčím to, co se mi líbí a splácám to všechno do jednoho stříbrného kotoučku, není ten ideální způsob. Možná by zajásal Josef Čapek, jehož pejsek a kočička taky do svého dortu ..
Přiznávám se bez mučení. Napsat hodnocení na album „Creatio Ex Nihilo“ od v současné době již varšavských White Crow je ořech velikosti zmutovaného kokosu. Ani přes opakovaný poslech se mi stále nedaří najít záchytný bod, od kterého se odrazit. Moje snaha se postupem času scvrkla na pouhopouhé rozhodování o konstatování líbí – nelíbí. A upřímně řečeno, ještě stále v tom nemám jasno. Co že vlastně White Crow hrají? Budu-li vycházet z promo materiálu, jedná se o míchanici melodického ..
Nové album švýcarských melodiků začíná přesně tam, kde skončilo jejich album minulé. Ve stejné sestavě, znovu pod producentským dohledem Stefana Kaufmanna (ex-Accept, U.D.O.), nás tahle parta vezme na další výlet. Když na minulém albu Hellvetia hrdě mávali vlajkou své rodné země, spokojeně jsem si olizoval všech deset. A olizuju si je i teď, kdy letošní cesta s Crystal Ball se odehrává v časoprostoru, počínaje setkáním s Ježíšem, konče realitou digitálního světa. Cestou zboříte berlínskou zeď, pomůžete ..|
Dnes je 11.9.2025, svátek má Denisa
|
| Autor Savapip |
|
[17.07.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[17.07.2010] [hodnocení: 6/10] |
ZAKÁZANÝ OVOCE - Není co řeshit
|
[16.07.2010] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[11.07.2010] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[09.07.2010] |
|
[05.07.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.06.2010] [hodnocení: 6,5/10] |
JANESESSION - III: Nothing But Trouble
|
[25.06.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.06.2010] [hodnocení: 6,5/10] |
BABYLON MYSTERY ORCHESTRA - The Godless, the Godforsaken and the God Damned
|
[14.06.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.06.2010] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.06.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.06.2010] [hodnocení: 6/10] |
|
[31.05.2010] [hodnocení: 9/10] |
SEBASTIEN, EAGLEHEART, RIMORTIS - 15.5.2010, Pardubice, KD Hronovická
|
[20.05.2010] |
|
[12.05.2010] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[07.05.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
RIMORTIS, SALAMANDRA, TĚŽKÁ OBUV - 30.4.2010, Městec Králové
|
[03.05.2010] |
|
[02.05.2010] [hodnocení: 7/10] |
ASCENDANCY - The Primacy Of Reason
|
[26.04.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.04.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.04.2010] [hodnocení: 2/10] |
NEJLEPŠÍ ALBA DESETILETÍ PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Savapip
|
[19.04.2010] |
TCHOŘI - To nejsmradlavější z nás
|
[17.04.2010] [hodnocení: 2/10] |
|
[16.04.2010] [hodnocení: 6/10] |
FIRESTORM FEST - 9.4.2010, Praha, Exit Chmelnice
|
[13.04.2010] |
|
[09.04.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.04.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
ASCENDANCY, POWER 5, RAMAYANA - 26.5.2010, Hradec Králové, RC Strojovna
|
[31.03.2010] |
OBLOMOV - Communitas (Deconstructing The Order)
|
[30.03.2010] [hodnocení: 9/10] |
Jirka RAIN (SEBASTIEN) - Letíme střemhlav!!! - část druhá
|
[25.03.2010] |
Jirka RAIN (SEBASTIEN) - Letíme střemhlav!!! - část první
|
[24.03.2010] |
GAMMA RAY, FREEDOM CALL, SECRET SPHERE – 21.3.2010 – Praha, KD Vltavská
|
[22.03.2010] |
|
[19.03.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.03.2010] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[13.03.2010] [hodnocení: 5/10] |
|
[08.03.2010] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.03.2010] [hodnocení: -/10] |
MANDORIA - Inspirations And Dreams I.
|
[01.03.2010] [hodnocení: 6/10] |
STATUS PRAESENTS - Machochistaan
|
[22.02.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.02.2010] [hodnocení: 5,5/10] |
Lanvall (EDENBRIDGE) - Jsem z přípravy a z toho kam se nové album ubírá nadšený
|
[16.02.2010] |
|
[15.02.2010] [hodnocení: 6/10] |
REBELLION - Arise: From Ginnungagap To Ragnarok
|
[12.02.2010] [hodnocení: 7/10] |
ZAPOMENUTÁ MINULOST - Líně zážehové melodie
|
[08.02.2010] [hodnocení: 4/10] |
|
[05.02.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.02.2010] [hodnocení: 6/10] |
TÝR - By The Light Of The Northern Star
|
[29.01.2010] [hodnocení: 10/10] |
|
[25.01.2010] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.01.2010] [hodnocení: 7/10] |
B.B.R. - Struhana de Kaperamatoza
|
[18.01.2010] [hodnocení: 5,5/10] |
NOSTRADAMEUS - Illusion´s Parade
|
[15.01.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.01.2010] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[08.01.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
FUTURE IS TOMORROW - Fit To Die
|
[04.01.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.01.2010] |
SAMHAIN, RIMORTIS, EAGLEHEART - 28.11.2009, Nová Paka
|
[15.12.2009] |
ANCARA, CROW´S FLIGHT, CALATHEA - 27.11.2009, Hradec Králové, RC Strojovna
|
[11.12.2009] |
RIMORTIS, IRON MAIDEN REVIVAL - 14.11.2009, Úmyslovice
|
[22.11.2009] |
THEOCRACY, RAMAYANA - 27.10.2009 - Hradec Králové, RC Strojovna
|
[31.10.2009] |
DARK MOOR, EAGLEHEART, POWER 5 - 23.10.2009, Praha, Exit Chmelnice
|
[27.10.2009] |
|
[26.10.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[22.10.2009] [hodnocení: 10/10] |
|
[19.10.2009] [hodnocení: 8/10] |
NOCTURNAL RITES - Grand Illusion
|
[15.10.2009] [hodnocení: 8/10] |
CASTAWAY, ACT OF GOD, SEBASTIEN - 9.10.2009, Hradec Králové, RC Strojovna
|
[12.10.2009] |
|
[11.10.2009] [hodnocení: 7/10] |
JANESESSION / DARK ANGELS - 21st Century Hair Metal / Naked In The Rain
|
[09.10.2009] [hodnocení: -/10] |
NOCTURNAL RITES - New World Messiah
|
[08.10.2009] [hodnocení: 10/10] |
SAMHAIN, EAGLEHEART - 26.9.2009, Hradec Králové, RC Strojovna
|
[03.10.2009] |
|
[01.10.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[28.09.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
NEGATIVE FACE - The Garden Of Wishes
|
[27.09.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.09.2009] [hodnocení: 9/10] |
EDENBRIDGE, SERENITY, MISTY WAYS - 17.9.2009, Brno, Favál
|
[21.09.2009] |
|
[19.09.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
NOCTURNAL RITES - The Sacred Talisman
|
[17.09.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
NOCTURNAL RITES - Tales Of Mystery And Imaginations
|
[10.09.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[07.09.2009] [hodnocení: 5/10] |
NOCTURNAL RITES - In A Time Of Blood And Fire
|
[03.09.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[01.09.2009] [hodnocení: 6/10] |
ETERNAL TEARS OF SORROW - Children Of The Dark Waters
|
[27.08.2009] [hodnocení: 7/10] |
WOLFCHANT - Determined Damnation
|
[24.08.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.08.2009] [hodnocení: 7/10] |
EDGE OF SERENITY - The Chaos Theory
|
[17.08.2009] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.08.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.08.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
CIRKUS - Let The Madness Begin
|
[06.08.2009] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[04.08.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[01.08.2009] [hodnocení: 4/10] |
HEEBIE JEEBIES - To se tam nevejde
|
[31.07.2009] [hodnocení: 3,5/10] |
BENÁTSKÁ NOC - Malá Skála - 24.7. - 26.7. 2009
|
[29.07.2009] |
|
[28.07.2009] [hodnocení: 6/10] |
THE CROOKED BEATS - Life In The Consumer Society
|
[26.07.2009] [hodnocení: 6/10] |
..více |
[24.07.2009] |
|
[16.07.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.07.2009] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[11.07.2009] [hodnocení: 6/10] |
SARALEE - Damnation To Salvation
|
[08.07.2009] [hodnocení: 7/10] |
Aydan, Damnagoras (ELVENKING) - Miluju, když můžu tvořit novou hudbu
|
[06.07.2009] |
|
[03.07.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.07.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.06.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[24.06.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
METALOMANIE - 20.6.2009, Hradec Králové, letiště
|
[23.06.2009] |
TRIDENT WINTER - Trident Winter
|
[20.06.2009] [hodnocení: 5/10] |
HUMAN FORTRESS - Eternal Empire
|
[16.06.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
Romantik či zoofil aneb láska na Orlíku
|
[16.06.2009] |
FATAL SMILE - World Domination
|
[12.06.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
JON OLIVA´S PAIN - 8.6.2009, Praha, Exit Chmelnice
|
[10.06.2009] |
|
[08.06.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.06.2009] [hodnocení: 1,5/10] |
|
[01.06.2009] [hodnocení: 7/10] |
ELVENKING, INTERITUS, DIVÁ BÁRA, BELLIGERENCE - 29.5.2009, Praha, Exit Chmelnice
|
[01.06.2009] |
MUNZIFAI - Živý nás nedostanou
|
[31.05.2009] [hodnocení: 5/10] |
|
[25.05.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[21.05.2009] [hodnocení: 9,5/10] |
DARK ANGELS, SCELET - 16.5.2009, Hradec Králové, RC Strojovna
|
[21.05.2009] |
PRETTY MAIDS - Wake Up To The Real World
|
[18.05.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.05.2009] [hodnocení: 8/10] |
SERENITY, RIMORTIS, EVAREST, SAMHAIN - 9.5.2009, Praha, Exit Chmelnice
|
[14.05.2009] |
|
[11.05.2009] [hodnocení: 7/10] |
PERSONAL SIGNET - Badtime stories
|
[07.05.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[04.05.2009] [hodnocení: 9/10] |
ELVENKING - Two Tragedy Poets ... And A Caravan Of Weird Figures
|
[30.04.2009] [hodnocení: 9,5/10] |
PRETTY MAIDS - Anything Worth Doing Is Worth Overdoing
|
[27.04.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.04.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.04.2009] [hodnocení: 10/10] |
|
[16.04.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[14.04.2009] |
|
[13.04.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.04.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[06.04.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.04.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.03.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.03.2009] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[23.03.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
LORDI, FATAL SMILE, BRANDON ASHLEY AND THE SILVERBUGS - 16.3.2009, Pardubice
|
[23.03.2009] |
DARK GAMBALLE - Perpetuum Gamballe
|
[21.03.2009] [hodnocení: 8/10] |
RAMAYANA, EVAREST - 14.3.2009, Hradec Králové, RC Strojovna
|
[19.03.2009] |
|
[16.03.2009] [hodnocení: 10/10] |
|
[14.03.2009] [hodnocení: 6/10] |
Markus Ullrich (LANFEAR) - Texty jsou velice důležité, ale je problém, že je nikdo nečte :-)
|
[13.03.2009] |
CALATHEA, ENDLESS, SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, INNOCENS - 10.3.2009, Praha, Lucerna Music bar
|
[12.03.2009] |
Kamil NEHILČ, Lukáš GRACA (D.N.A.) - Tohle je doba papučových rockerů
|
[09.03.2009] |
PRETTY MAIDS - Red, Hot And Heavy
|
[09.03.2009] [hodnocení: 9/10] |
DECADENCE - 3rd Stage Of Decay
|
[06.03.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
RIMORTIS, HYSTERIA - 28.2.2009, Hradec Králové, RC Strojovna
|
[04.03.2009] |
TWISTED SISTER - Love Is For Suckers
|
[02.03.2009] [hodnocení: 6/10] |
INSANE - Finite Number Of Exits!?
|
[01.03.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
D.N.A., MR. PIG - 21.2.2009, Hradec Králové, Strojovna
|
[26.02.2009] |
TWISTED SISTER - Come Out And Play
|
[23.02.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
ONE MAN ARMY AND THE UNDEAD QUARTET - Grim Tales
|
[22.02.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
LANFEAR, EAGLEHEART, EVAREST - 14.2.2009, Exit Chmelnice, Praha
|
[18.02.2009] |
|
[16.02.2009] [hodnocení: 10/10] |
Veronika, Ondra, Marcel, Jirka, Přéma, Lukáš (SAMHAIN) - Co muzikant, to originalita!
|
[15.02.2009] |
HOUSE OF LORDS - Come To My Kingdom
|
[13.02.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
Martin LINHART (ABAX) - Rock je neopakovatelná atmosféra, to, co slyšíš, se musí poctivě zahrát
|
[11.02.2009] |
TWISTED SISTER - You Can´t Stop Rock´n´Roll
|
[09.02.2009] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.02.2009] [hodnocení: 5,5/10] |
ABAX, SAMHAIN - 31.1.2009, Hradec Králové, Strojovna
|
[04.02.2009] |
TWISTED SISTER - Under The Blade
|
[02.02.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.01.2009] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.01.2009] [hodnocení: 10/10] |
|
[19.01.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[15.01.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.01.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
NONSENSE - Unplugged - Live in Rock Depo
|
[08.01.2009] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[04.01.2009] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.01.2009] [hodnocení: 8/10] |
WHITE LION - Return Of The Pride
|
[29.12.2008] [hodnocení: 7/10] |
LANFEAR - X To The Power Of Ten
|
[25.12.2008] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.12.2008] [hodnocení: 10/10] |
|
[18.12.2008] [hodnocení: 3/10] |
EVA, OLAF, PEPA (EVAREST) - Nejde o to, dělat něco nového, jde o to dělat něco pěknýho
|
[17.12.2008] |
|
[15.12.2008] [hodnocení: 6/10] |
|
[11.12.2008] [hodnocení: 2,5/10] |
|
[08.12.2008] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[04.12.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.12.2008] [hodnocení: 7,5/10] |
EVAREST, SAMHAIN, EMPIRE - 26.11.2008, Praha, Futurum
|
[29.11.2008] |
|
[27.11.2008] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.11.2008] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.11.2008] [hodnocení: 10/10] |
STORMWITCH - Dance With The Witches
|
[17.11.2008] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.11.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.11.2008] [hodnocení: 6/10] |
FALCONER - Among Beggars And Thieves
|
[06.11.2008] [hodnocení: 8,5/10] |
STORMWITCH - War Of The Wizards
|
[03.11.2008] [hodnocení: 6/10] |
RAMAYANA, EAGLEHEART, DRAGON - 24.10.2008, Hradec Králové, RC Strojovna
|
[28.10.2008] |
|
[27.10.2008] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[24.10.2008] [hodnocení: 8/10] |
Tarja TURUNEN, INNOCENS - 21.10.2008 - Praha, Výstaviště
|
[23.10.2008] |
|
[22.10.2008] [hodnocení: 6,5/10] |
STORMWITCH - The Beauty And The Beast
|
[20.10.2008] [hodnocení: 10/10] |
STORMWITCH - Stronger Than Heaven
|
[13.10.2008] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[10.10.2008] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[06.10.2008] [hodnocení: 9/10] |
INNOCENS, CALATHEA - 1.10.2008, Praha, Rock Café
|
[03.10.2008] |
|
[02.10.2008] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.09.2008] [hodnocení: 7/10] |
JON OLIVA´S PAIN - Global Warning
|
[27.09.2008] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[22.09.2008] [hodnocení: 7/10] |
CIRCLE II CIRCLE - Delusions Of Grandeur
|
[18.09.2008] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.09.2008] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.09.2008] [hodnocení: 6,5/10] |
KATERINA (INNOCENS) - V hudbě za Vás mluví práce a štěstí.
|
[09.09.2008] |
|
[08.09.2008] [hodnocení: 6,5/10] |
CALIDAD - Searching For Release
|
[04.09.2008] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.09.2008] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.08.2008] [hodnocení: 3/10] |
|
[25.08.2008] [hodnocení: 10/10] |
|
[22.08.2008] [hodnocení: 7,5/10] |
REVOLUTION RENNAISANCE - New Era
|
[18.08.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.08.2008] [hodnocení: 7/10] |
SYMPHONITY - Voice From The Silence
|
[11.08.2008] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[07.08.2008] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[04.08.2008] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[31.07.2008] [hodnocení: 9/10] |
|
[29.07.2008] [hodnocení: 7/10] |
BENÁTSKÁ NOC - Malá Skála - 25.7.-27.7.2008 (1.den)
|
[28.07.2008] |
Ďuro TOPOR (TUBLATANKA) - Snažíme se být dokonalí, aby naši fanoušci nebyli zklamaní (2.část)
|
[26.07.2008] |
Ďuro TOPOR (TUBLATANKA) - Snažíme se být dokonalí, aby naši fanoušci nebyli zklamaní (1.část)
|
[25.07.2008] |
|
[24.07.2008] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[23.07.2008] [hodnocení: 6,5/10] |
TUBLATANKA - 18.7.2008, Výrava
|
[21.07.2008] |
RIMORTIS - ...už bijí zvony... (DVD)
|
[14.07.2008] [hodnocení: /10] |
|
[10.07.2008] [hodnocení: 9/10] |
|
[07.07.2008] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.07.2008] [hodnocení: 10/10] |
|
[30.06.2008] [hodnocení: 6/10] |
STRATOVARIUS - Fourth Dimension
|
[26.06.2008] [hodnocení: 9/10] |
|
[23.06.2008] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[19.06.2008] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.06.2008] [hodnocení: 6/10] |
|
[12.06.2008] [hodnocení: 6/10] |
|
[11.06.2008] |
|
[09.06.2008] [hodnocení: 6/10] |
|
[05.06.2008] [hodnocení: 5/10] |
RIMORTIS, SECOND END, EPITAF - 31.5.2008, Úmyslovice
|
[03.06.2008] |
|
[02.06.2008] [hodnocení: 6/10] |
WHITE SKULL - The Ring Of Ancient
|
[29.05.2008] [hodnocení: 6/10] |
|
[26.05.2008] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[22.05.2008] [hodnocení: 7/10] |
PSYCHOTRON - Pray For Salvation
|
[19.05.2008] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[15.05.2008] [hodnocení: 5,5/10] |
Jirka FIALA, Martin KLEKNER (EAGLEHEART) - Nejměkčí oči má Vojta!
|
[13.05.2008] |
BARBARIAN - Heavy Metal Resurrección
|
[12.05.2008] [hodnocení: 5,5/10] |
WHITE SKULL - Public Glory, Secret Agony
|
[08.05.2008] [hodnocení: 9/10] |
EAGLEHEART, SALAMANDRA, KRLEŠ - 3.5.2008, Hradec Králové, El Diablo
|
[06.05.2008] |
PARASOPHISMA - A variable invariability...
|
[05.05.2008] [hodnocení: 2,5/10] |
Honza TOUŽIMSKÝ (ARAKAIN) - Těšíme se na to, že uděláme desku, která pofrčí od začátku do konce
|
[03.05.2008] |
WHITE SKULL - Tales From The North
|
[01.05.2008] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[28.04.2008] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[24.04.2008] [hodnocení: 7/10] |
Petr DOLÉNEK (DIRTY GAME) - Zahrát si s Dream Theater a zemřít!
|
[23.04.2008] |
|
[21.04.2008] [hodnocení: 6/10] |
WHITE SKULL - I Won´t Burn Alone
|
[17.04.2008] [hodnocení: 6/10] |
ARAKAIN, DIRTY GAME, EMPIRE - 12.4.2008, Hradec Králové, U Cikána
|
[16.04.2008] |
TENEBRA - Partie s černými kameny
|
[14.04.2008] [hodnocení: 5,5/10] |
Petr FIRMAN, Miloš KOBLMÜLLER (RAMAYANA) - Není nad živý hraní!
|
[09.04.2008] |
|
[07.04.2008] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.04.2008] [hodnocení: 9/10] |
TURISAS, NORTHER, PANYCHIDA - 27.3.2008, Praha, Rock Café
|
[01.04.2008] |
SAVATAGE - The Wake Of Magellan
|
[31.03.2008] [hodnocení: 10/10] |
|
[28.03.2008] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.03.2008] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[20.03.2008] [hodnocení: 9,5/10] |
CASTAWAY, VOTCHI - 15.3.2008, Praha, Vagón
|
[19.03.2008] |
|
[17.03.2008] [hodnocení: 9/10] |
|
[14.03.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.03.2008] [hodnocení: 9,5/10] |
PRAETORIAN - Between The Lines
|
[07.03.2008] [hodnocení: 5,5/10] |
SAVATAGE - Streets (A Rock Opera)
|
[03.03.2008] [hodnocení: 10/10] |
|
[28.02.2008] [hodnocení: 5,5/10] |
Marek Neckář (CRUEL) - Chceme být moderní kapela s moderním zvukem a současnou vizí
|
[26.02.2008] |
|
[25.02.2008] [hodnocení: 10/10] |
NIGHTWISH, PAIN - 20.2.2008, T-Mobile Aréna, Praha
|
[22.02.2008] |
CRUEL (křest CD), KRLEŠ, FLUSSOR - 16.2.2008, Praha, Rock Café
|
[19.02.2008] |
SAVATAGE - Hall Of The Mountain King
|
[18.02.2008] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[14.02.2008] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.02.2008] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.02.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.02.2008] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[31.01.2008] [hodnocení: 4/10] |
SAVATAGE - The Dungeons Are Calling
|
[28.01.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.01.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.01.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.01.2008] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.01.2008] [hodnocení: 7/10] |
DARK ANGELS - Symphony Of Bridal Veil
|
[10.01.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.01.2008] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[03.01.2008] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[01.01.2008] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[27.12.2007] [hodnocení: 9/10] |
TUBLATANKA - Poďme bratia do Betlehema, Vianočný deň
|
[24.12.2007] [hodnocení: -/10] |
HELLOWEEN, GAMMA RAY, SABATON - 16.12.2007, Pardubice
|
[20.12.2007] |
|
[16.12.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
Petr Kratochvíl (IRONCROSS) - Jsem rád, že si v naší hudbě každý dokáže najít něco svého
|
[13.12.2007] |
TUBLATANKA - Nebo - peklo - raj
|
[10.12.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.12.2007] [hodnocení: 10/10] |
TUBLATANKA - Žeravé znamenie osudu
|
[03.12.2007] [hodnocení: 10/10] |
Hugo, Michal, Ondra, Štěpán (SYMPHONY) - Skladba One Year After je náš favorit
|
[29.11.2007] |
TUBLATANKA - Skúsime to cez vesmír
|
[26.11.2007] [hodnocení: 10/10] |
|
[22.11.2007] [hodnocení: 10/10] |
|
[19.11.2007] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.11.2007] [hodnocení: 8/10] |
SALAMANDRA - 9.11.2007, křest CD, Hells Bells, Praha
|
[12.11.2007] |
Jarkko AALTONEN (KORPIKLAANI) - Nechceme dělat žádné změny v našem stylu
|
[08.11.2007] |
|
[06.11.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.11.2007] |
|
[22.10.2007] |
EVIDENCE ONE, SALAMANDRA, NIGHTWISH REVIVAL PRAHA - 14.10.2007 Exit Music Chmelnice Praha
|
[20.10.2007] |
|
[17.10.2007] [hodnocení: 9/10] |
RIMORTIS, NAVAR - 6.10.2007, Ponorka, Pardubice
|
[15.10.2007] |
|
[11.10.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.10.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[04.10.2007] [hodnocení: 10/10] |
|
[01.10.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.09.2007] [hodnocení: 10/10] |
|
[24.09.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[20.09.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
PHANTOMS ON FIRE - Hangman´s Bride
|
[17.09.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[14.09.2007] [hodnocení: 4,5/10] |
ILLEGAL ILLUSION - Under The True Color
|
[10.09.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[07.09.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.09.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.08.2007] [hodnocení: 10/10] |
ASTRA - About Me: Through Life And Beyond
|
[27.08.2007] [hodnocení: 6/10] |
Karel ŘEPECKÝ (SALAMANDRA) - Jestli chceš, aby kapela fungovala, nesmíš myslet na sebe
|
[25.08.2007] |
|
[23.08.2007] [hodnocení: 5/10] |
|
[20.08.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.08.2007] [hodnocení: 6/10] |
|
[13.08.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[10.08.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.08.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
CHROMING ROSE - Garden Of Eden
|
[02.08.2007] [hodnocení: 9/10] |
|
[30.07.2007] [hodnocení: 2/10] |
|
[25.07.2007] [hodnocení: 10/10] |
LUCA TURILLI´S DREAMQUEST– Lost Horizons
|
[24.07.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.07.2007] [hodnocení: 10/10] |
SALAMANDRA, RIMORTIS, NIGHTWISH REVIVAL PRAHA - Netřebice 14.7.2007
|
[18.07.2007] |
|
[16.07.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[12.07.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[09.07.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[05.07.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.07.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[29.06.2007] [hodnocení: 9/10] |
Richard MASTIL (HYSTERIA) - Za angličtinu se schováš jako pod deku, ale čeština je nemilosrdná
|
[25.06.2007] |
HEAVENS GATE - Livin´ In Hysteria
|
[21.06.2007] [hodnocení: 10/10] |
Radek ŘEZNÍČEK (EPITAF) - Hlavně chceme bavit lidi
|
[15.06.2007] |
|
[14.06.2007] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[10.06.2007] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[08.06.2007] [hodnocení: 9/10] |
SKID ROW - Revolutions Per Minute
|
[03.06.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.05.2007] [hodnocení: 7/10] |
RIMORTIS, EPITAF, RAMAYANA - Hradec Králové, CC Lucie, 25.5.2007
|
[28.05.2007] |
|
[27.05.2007] [hodnocení: 6/10] |
|
[24.05.2007] [hodnocení: 10/10] |
PENTAGON, CASTAWAY, CRUEL, STRANGEMIND, FLUSSOR - 19.5.2007, Praha, Kain
|
[22.05.2007] |
|
[20.05.2007] [hodnocení: 6/10] |
EMERALD SUN - Escape From Twilight
|
[16.05.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[13.05.2007] [hodnocení: 10/10] |
|
[09.05.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.05.2007] [hodnocení: 9/10] |
GRAVE DIGGER - Liberty Or Death
|
[02.05.2007] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.04.2007] [hodnocení: 6/10] |
|
[26.04.2007] [hodnocení: 9/10] |
Chris CAFFERY - Jsem vděčný za to, že mám šanci ukázat, co ve mně je
|
[23.04.2007] |
Timo KOTIPELTO, Chris CAFFERY, ELIS, TRIOSPHERE - 17.4.2007 Rock Café Praha
|
[22.04.2007] |
|
[18.04.2007] [hodnocení: 8/10] |
SLAX - Tak trochu hustý country
|
[15.04.2007] [hodnocení: 6/10] |
SDI - Satan´s Defloration Incorporated
|
[11.04.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[08.04.2007] [hodnocení: 3,5/10] |
|
[05.04.2007] [hodnocení: 9,5/10] |
DARK ANGELS - Let´s Start A Live Carnage
|
[01.04.2007] [hodnocení: /10] |
RIMORTIS, EPITAF, PENTAGON - 24.3.2007, Úmyslovice
|
[29.03.2007] |
|
[25.03.2007] [hodnocení: 8/10] |
Maria BREON (HOLYHELL) - Heavy metalu jsem zasvětila svůj život
|
[22.03.2007] |
MANOWAR, RHAPSODY OF FIRE, HOLYHELL - 15.3.2007, Pardubice
|
[17.03.2007] |
|
[15.03.2007] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.03.2007] [hodnocení: 3/10] |
|
[08.03.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
HOUSE OF LORDS, MIKE STONE GROUP - 2.3.2007, Retro Music Hall
|
[04.03.2007] |
|
[28.02.2007] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.02.2007] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[24.02.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.02.2007] [hodnocení: 6/10] |
|
[15.02.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[12.02.2007] [hodnocení: 5/10] |
|
[08.02.2007] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.02.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
CRUACHAN - The Morrigan´s Call
|
[01.02.2007] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.01.2007] [hodnocení: 7,5/10] |
TARJA TURUNEN – Henkäys Ikuisuudesta
|
[27.01.2007] [hodnocení: 8/10] |
TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA – The Lost Christmas Eve
|
[31.12.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA – The Beethoven´s Last Night
|
[28.12.2006] [hodnocení: 10/10] |
TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA – The Christmas Attic
|
[26.12.2006] [hodnocení: 7/10] |
TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA – Christmas Eve And Other Stories
|
[23.12.2006] [hodnocení: 9/10] |
|
[20.12.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.12.2006] |
RIMORTIS, TWILIGHT SYMPHONY, TŘEBA PŘÍŠTĚ, HANGOVER PAINTERS 2.12.2006 – Hradec Králové, El Diablo
|
[10.12.2006] |
|
[05.12.2006] [hodnocení: 9/10] |
|
[02.12.2006] [hodnocení: 8/10] |
DARK MOOR – Between Light And Darkness
|
[29.11.2006] [hodnocení: 9/10] |
Mayo PETRANIN (CASTAWAY) - Neumím zpívat, jen melodicky křičím :-)
|
[27.11.2006] |
CASTAWAY, SCENERY, INTERITUS 17.11.2006 – Praha, Hells Bells
|
[21.11.2006] |
DARK MOOR – The Gates Of Oblivion
|
[15.11.2006] [hodnocení: 9/10] |
DARK MOOR – The Hall Of The Olden Dreams
|
[30.10.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.10.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[24.10.2006] [hodnocení: 6/10] |
|
[17.10.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
ERIC ADAMS (MANOWAR) - Bílé album od Beatles změnilo hudbu
|
[11.10.2006] |
Eric ADAMS, Karl LOGAN (MANOWAR) - Nechci se vidět jako komiksový hrdina
|
[10.10.2006] |
|
[04.10.2006] [hodnocení: /10] |
VIRGIN STEELE – Visions Of Eden
|
[03.10.2006] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[26.09.2006] [hodnocení: 6,5/10] |
METALINDA – Svetlo na druhom brehu
|
[20.09.2006] [hodnocení: 6/10] |
DIONYSUS – Fairytales And Reality
|
[19.09.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[16.09.2006] [hodnocení: 10/10] |
|
[15.09.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.09.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
Andrej KUTIŠ (CASTAWAY) - Už se těším na přípravu nových skladeb
|
[07.09.2006] |
|
[06.09.2006] [hodnocení: 5/10] |
JON OLIVA´S PAIN – Maniacal Renderings
|
[05.09.2006] [hodnocení: 9,5/10] |
CHROME SHIFT – Ripples In Time
|
[04.09.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[31.08.2006] [hodnocení: 6/10] |
|
[08.08.2006] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.08.2006] [hodnocení: 6/10] |
VIA MISTICA – Under My Eyelids
|
[31.07.2006] [hodnocení: 6,5/10] |
Jirka RAIN (NAVAR) - Na Smolskiho nemáme, ale snaha tam je
|
[21.07.2006] |
|
[19.07.2006] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.07.2006] [hodnocení: 4,5/10] |
IRONCROSS – Forgotten Battles (demo)
|
[03.07.2006] [hodnocení: -/10] |
|
[03.07.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
SILENT EDGE – The Eyes Of Shadows
|
[16.06.2006] [hodnocení: 7/10] |
ALIAS EYE - A Different Point Of You
|
[08.06.2006] [hodnocení: 7/10] |
BIGGER (AMORTEZ) - Jsem vždycky zvědavej, kam nás kdo při recenzi zařadí
|
[01.06.2006] |
HUSH - Palenie titonia povoduje raka!
|
[23.05.2006] |
|
[18.05.2006] [hodnocení: 1,5/10] |
|
[04.05.2006] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[02.05.2006] [hodnocení: 7/10] |
HATERUSH - Mark Of The Warrior
|
[06.04.2006] [hodnocení: 6,5/10] |
ACT OF GOD - Už jsme se trochu naučili hrát
|
[02.04.2006] |
IGNIS FATUUS - Promo Demo 2006
|
[29.03.2006] [hodnocení: 7/10] |
Venca VOTRUBA (DARK ANGELS) - Ženská k metalu patří
|
[21.03.2006] |
|
[12.03.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
SAVAGE CIRCUS - Dreamland Manor
|
[02.03.2006] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[21.02.2006] [hodnocení: 7/10] |
ACT OF GOD - …časem zapomenutí…
|
[16.02.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.01.2006] [hodnocení: 3,5/10] |
Vašek MRZENA (RIMORTIS) - Mám naskládáno tak na dvě alba
|
[23.01.2006] |
|
[05.01.2006] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.01.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[31.12.2005] [hodnocení: 6/10] |
WHITE CROW - Creatio Ex Nihilo
|
[23.12.2005] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[20.12.2005] [hodnocení: 8/10] |