„Vyhazov od Sony mě nijak netrápil. Člověk musí pořád kráčet dál a ono se všechno vyřeší,“ řekl Lemmy k rozkolu s vydavatelskou firmou, ke kterému došlo v době, kdy byla pravidla v rockové hudbě přepisována. Motörhead byli léta kapelou pro omezený okruh fanoušků (o to však kultovnější…), které velký svět nikdy nebyl souzen. A neboť byli v minulosti zoceleni ranami osudu, nemohla je taková věc vykolejit. Zadostiučiněním bylo uznání od největších kapel doby, Metallicy a Guns N`Roses, které je jako hosty pozvaly na koncerty..
Není to zas tak dávno, co se basista Jeff Pilson v souvislosti s vydáním posledního alba jeho nejslavnější štace, kapely Dokken, vyjádřil, že by ještě jednou chtěl udělat opravdovou desku Dokken, ale že k tomu už pravděpodobně nedojde. Tehdy to působilo jako povzdech nad zklamáním, které mu „Heaven Comes Down“ přivodilo, či stesk po starých časech. Jeff je nejen dobrý basista, ale i všemi mastmi mazaný obchodník a jeho vyjádření spíše působí jako příprava na promoakce projektu..
Přestože se o to Judas Priest vehementně snaží, čas se zastavit nedá. Ačkoliv hlas Roba Halforda popírá všechny přírodní zákonitosti, neduhy stáří už ze hry prakticky vyřadili dalšího člena klasické sestavy, kytaristu Glenna Tiptona. Všemu navzdory a vzhledem k faktu, že od doby založení původních Judas Priest (u něhož ze současných členů byl jen basista Ian Hill) letos uplyne pětapadesát let a od vydání debutu „Rocka Rolla“ půl století, by se asi nenašel příhodnější termín, kdy vydat nové řadové album. Poslední? Bůhví… Možná Judas Priest budou následovat příkladu The Rolling Stones..
I když se na konci osmdesátých uváděla floydovská „The Wall“ skoro jako soundtrack ke změnám ve střední a východní Evropě a zejména k bourání Berlínské zdi, její koncept s budoucími politickými událostmi vůbec nic společného. O deset let dříve se nemohlo nic tušit o pádu komunistického bloku, slovo "The Wall" symbolizovalo příběh Rogerta Waters o izolaci člověka od lidí kolem. Ten nebyl smyšlený, zakládal se na stavu, do kterého se dostali sami Pink Floyd a z nich nejvíce Waters. ..
V tom, že že Honeymoon Suite letos oslaví čtyřicet let od vydání debutu, možná hrálo roli, že kapela kývla na nabídku společnosti Frontiers Music k natočení nové desky. Zda comebackové, to se teprve ukáže, ale jak to vypadá z prohlášení firmy i kapely a naplánovaných koncertů, patří Kanaďané z města Niagara Falls znovu k živým kapelám. Zda budou v roce 2024 působit relevantně, když jsou silně spojeni s osmdesátými lety, je otázka, na kterou ani novinka „Alive“ zcela jednoznačně neodpovídá. ..
Album „1916“ dostalo Motörhead do situace, kterou kapela neznala. Králové věčného outsiderství a svérázného přístupu jak k hudbě, tak k životu, se nestačili divit, když deska byla jmenována na žánrovou cenu Grammy, což se předtím zdálo být absolutně nepředstavitelné. Přestože kapele cenu vyfoukla Metallica s „černým“ albem, byla to věc, která pro Motörhead znamenala první skutečný dotyk světa celebrit. Lemmy si zahostoval na slavném albu „No More Tears“ od Ozzyho Osbournea, kam přispěl textem ke slavné baladě „Mama I`m Coming Home“..
Snadno by se dalo říct, že Bruce Dickinson žil v posledních letech pouze z podstaty a přitom by to bylo vůči čipernému Britovi krajně nespravedlivé. Když ohlédneme od toho, že se musel poprat s rakovinou, z čehož vyšel jako vítěz, je pravdou, že poslední alba Iron Maiden jsou tvořena už spíše ze setrvačnosti a pod pevnou rukou kapelníka Stevea Harrise se zakazují jakékoliv nové postupy, takže se z kdysi energické a nápady sršící kapely stal líný moloch. Může udivovat svou velikostí, ale kdejaký mladý dravec mu je schopen zasadit silnou ránu...
Pro pamětníky zlaté éry tuzemského heavy metalu a hard rocku se jedná o jednu z událostí letošního jara. Ostravská kapela Citron vyrazila na turné Síla návratů, které je symbolickým comebackem pro tři poslední žijící členy, kteří tvář kapely určovali v osmdesátých letech a natočili první skutečné heavymetalové tuzemské album "Radegast". Na jednom pódiu se sešli zpěvák Ladislav Křížek, kytarista Jaroslav Bartoň a basista Václav Vlasák. Tato sestava, doplněná o členy současného Citronu a hostující zpěvačku Tanju,..
V době mezi deskami „Wish You Were Here“ a „Animals“ se u Pink Floyd začal lámat chleba. Ačkoliv si to členové kapely neuvědomovali, zahleděni do vlastního úspěchu, byl to začátek konce. Jestliže v období do „Obscured By Clouds“ táhla kapela za jeden provaz a snažila se docílit největšího úspěchu s experimentátorskými choutkami, zabalenými do psychedelicko-progresivního obalu, v časech „The Dark Side Of The Moon“ a „Wish You Were Here“ zažila kolosální úspěch, takže neměla moc času přemýšlet nad budoucností a žila přítomností...
Natočit první sólovku ve dvaasedmdesáti letech, po životě v nejskandálnější kapele světa a zkoušený tolika nemocemi, to chce už pořádný kus odvahy. Mick Mars o sobě tvrdí, že nikdy žádný srab nebyl, a to je důvod, proč přežil letité ústrky tří kreténských spoluhráčů z Mötley Crüe, kteří se mu za čtyřicet let práce odvděčili vyhazovem. Ovšem co mohl od Sixxe, Neila a Leeho čekat jiného, když se jej chtěli zbavit v době největší slávy jen proto, že s nimi nechodil chlastat do Rainbow, Cathousu nebo Whisky..
Na Infected Rain jsme si zvykli nahlížet jako na novou kapelu, ovšem věc se má tak, že moldavská parta už oslavila patnáctileté výročí a za tu dobu se dokázala vydrápat z klubů v Kišiněvu a okolí na pódia největších evropských festivalů. Přitom dosud nehrála nijak objevnou hudbu a stavěla svou slávu zejména na atraktivním vzhledu zpěvačky Lenny Scissorhands, která dokázala upoutat nejen svým tetováním a hustými dredy, ale i zpěvem, jenž snese nejpřísnější metalcorová pravidla. ..
Lemmy na konci osmdesátých let bydlel v Kalifornii, kde se uhnízdil přímo v epicentru veškerého rockového dění světa, na Sunset Boulevardu. Zbytek Motörhead zůstával ve Velké Británii, což zpočátku přinášelo problémy v komunikaci. Kytarista Phil Campbell v té době nezažíval nejlepší časy a když se kapela v roce 1989 sešla k evropskému turné, oznámil, že končí. „Nejsem si jistý, co se s ním v tu dobu dělo, Zdálo se, jako kdyby se nervově hroutil,“ vzpomínal na Campbellovy problémy Kilmister...
Deen Castronovo si zakládá na tom, že je čistý a že léta, kdy přizabil svou ženu a ládoval do sebe kokain horem dolem, jsou pryč. V době nejhorších výčitek nad zničeným životem mu projekt Revolution Saints pomohl jako katalyzátor, protože z domovských Journey vylétl jako namydlený blesk a proto mu zůstává věrný, i když jej Neal Schon a jeho parta vzali znovu na milost. Revolution Saints se nutně stali bočním projektem, protože i basista Jeff Pilson (ex-Dokken), a Joel Hoekstra (Whitesnake)..
Úspěch „The Dark Side Of The Moon“ byl nečekaný a o to drtivější. Z členů kapely udělal celebrity a milionáře, kteří se začali oddávat hýřivému životu, nakoupili velké domy na britském venkově (Waters, Wright, Gilmour), či se stali sběrateli luxusních aut (Mason). Proto se turné k desce neslo ve znamení davového šílenství, ačkoliv Pink Floyd nikdy nezažili nekonečné davy pištících fanynek, jak tomu bylo v období Beatlemánie, jejich hudba se stěží dala zařadit do popového či pop-rockového ranku. ..
„Běž do prdele, máš padáka,“ uslyšel od Lemmyho bubeník Pete Gill, který se v Motörhead nakonec jen na jedinou desku a protože v Saxon byl na jeho místě pevně usazen Nigel Glockler, nezbylo mu nic jiného, než se připojit k odpadlíkům ze Son Of A Bitch. Pro Motörhead nastala doba shánění bubeníka. Bylo to mnohem jednodušší, než se zdálo ve chvíli, kdy vyhazovali Gilla. „Zjistili jsme, že se Phil chce vrátit. Tehdy jsme to brali jako dobrý nápad, z dnešního pohledu si myslím, že to byla chyba,“ uvedl Lemmy. ..
Sven Gali před sebou mohli mít hvězdnou kariéru i přesto, že startovali v době největšího rozmachu grunge. Jejich debut, ač trochu opisoval od Skid Row, byl skutečná bomba, které si všimlo i MTV a Kanada na rockové mapě najednou nebyla Rush a Bryan Adams. Ovšem všechna sláva, polní tráva a Sven Gali se hřáli na výsluní jen pomyslných patnáct minut, protože na kvality debutu nikdy nevázat nedokázali. Měli k tomu příležitostí pomálu, protože všeobecný nezájem o alternativní ..
Psát o „The Dark Side Of The Moon“ je jako vyprávět příběh možná největšího alba všech dob. Alba, kterého se prodalo padesát milionů kopií a je druhou nejprodávanější deskou všech dob po bestselleru Michaela Jacksona „Thriller“. Alba, které z Pink Floyd udělalo hvězdu první kategorie a jednu z nejslavnějších kapel hudební historie. Alba, na němž konečně evoluce kapely vygradovala v hvězdnou kolekci, která kromě nezbytné progresivity, jež odkazovala ke starším dílům, ..
Třetí deska, třetí zpěvák. Vypadá to, že Art Of Anarchy nemají na frontmany zrovna štěstí, protože poté, co u nich skončil (a posléze zemřel) Scotrt Weiland, jenž po sobě zanechal debutovou desku, nevyšla ani epizoda se Scottem Stappem (ex-Creed). Ta vygenerovala rovněž jedno kvalitativně stejně dobré album „The Madness“, ale vše skončilo žalobou kapely na Stappa, jenž údajně koncertní i promo činnost začal sabotovat, přestože si dopředu nechal vyplatit dvě stě tisíc dolarů...
Na konci roku 1983 Lemmy zůstal v Motörhead sám. Poté, co kvůli saténovým trenkám a červenému ježku vyhodil Briana Robertsona a odešel i věčně namazaný bubeník Phil Taylor, který po vzoru Eddieho Clarkea chtěl hrát sofistikovanější hudbu, což mu ale zoufale nešlo, byl Lemmy na rozcestí. Mohl to s Motörhead zabalit a věnovat se třeba projektu s Girlschool, s nímž slavil úspěch, nebo mohl spolupracovat s Wendy O Williams, ale on se rozhodl jinak. Přestože u vydavatelské společnosti Bronze byly dny jeho kapely sečteny,..
Přestože formace Lucifer přibrzdila v tempu chrlení desek a mezi „čtyřkou“ a aktuální „pětkou“ leží tři roky, vypadá to, jako kdyby vydávala jednu desku za druhou. Když si však uvědomíme, že jich pět vydala v průběhu devíti lety, není to s nadprodukcí tak horké. Navíc regulérní kapelou je až od druhé desky, kdy se ke zpěvačce Johanně Sadonis přidal frontman hard rockových The Hellacopters a někdejší bubeník deathmetalových průkopníků Entombed Nicke Andersson, který ji nejen pojmul za manželku, ale stal se jakýmsi mentorem souboru. ..
Rok 1972 byl pro Pink Floyd v mnohém přelomový. Nejenže kapela zahrála pro účely natáčení živé nahrávky (zcela bez diváků) v italských Pompejích, slavném městě, které v dobách starého Říma zničil výbuch Vesuvu, ale začala připravovat také nové album. To mělo navazovat na „Meddle“, ovšem s tím rozdílem, že Pink Floyd jej začali tvořit jako dílo, které mělo posílit zejména komerční stránku a posluchačům nabídnout mnohem přístupnější hudbu než dosud. Přípravné práce se táhly a než se začalo nahrávat, ..
Nad deskou Riley´s L.A. Guns visel obrovský otazník, než kapela stihla oznámit její vydání, přišla zpráva o smrti tahouna, bubeníka Stevea Rileyho. V tu chvíli měla jeho verze L.A. Guns na kontě pouze pilotní singl „The Dark Horse“ a žádnou vizi o tom, co bude dál. Riley nejenže byl vůdčí osobností kapely, kterou postavil poté, co v roce 2016 zůstal v L.A. Guns jen on a kytarista Scott Griffin, ale celá kapela (nuceně) nesla před známým názvem jeho jméno, což bylo ještě těžší. ..
Eddie Clarke stihl s Motörhead odehrát pouze dva koncerty amerického turné, vystoupil pouze v Torontu a New Yorku, ovšem kapela podala na obou vystoupeních hrozný výkon, který byl výsledkem frustrace z celé situace. „Pro zbytek turné jsme museli sehnat rychle náhradu a vybrali jsme si Briana Robertsona, který dřív hrával s Thin Lizzy. Technicky byl lepší kytarista než Eddie, ale do Motörhead se vůbec nehodil,“ popsal stav Lemmy. Robertson měl problém s alkoholem a drogami, ..
Je tu nový rok a s ním, jak už bývá zvykem, nová deska Autumn`s Child. Není to překvapující událost, frontman Mikael Erlandsson takto spolehlivě pracuje už přes dvacet let. Za tu dobu si člověk ani neklade otázku, zda to není na úkor kvality, protože Autumn`s Child a předtím i Last Autumn Dream se zabydleli v jistém módu a je jasné, že žádný velký vrchol nezažijí, ale že také nepřijdou s úplným propadákem, protože skladatelské a aranžérské postupy mají natolik zajeté, že vystoupit z nich je prakticky nemožné. Je to naprosto rutinní přístup, kapela seká jednu desku za druhou..
Ačkoliv deska „Atom Heart Mother“ obsahovala obrovsky dlouhou a jen velmi těžce přístupnou titulní suitu, znamenala pro Pink Floyd průlom. Nejen v po komerční stránce, ale po prvních čtyřech albech, na nichž se kapela skrze psychedelický rock (první dvě desky) a avantgardní experimenty („Ummagumma“) ještě hledala, předvedla na „Atom Heart Mother“ zárodek toho, co mělo v budoucnu udělat z Pink Floyd velkou záležitost. Díky úspěchu alba se stračenou na obalu se kapela rozjela po celém světě a její vize začínala být chápána...
Čas se zastavit nedá. Letos v listopadu to bude deset let, co si Wayne Static, ikonický a nezaměnitelný frontman industriálních Static-X, spolu se svou ženou, pornoherečkou Terou Wray, naordinoval koktejl tišících léků, jenž spláchl pořádnou dávkou chlastu, že by to porazilo i koně. Tera přežila (ač pouze o rok, v lednu 2016 spáchala sebevraždu), ovšem Wayne takové štěstí neměl a spolu s ním odešla na věčnost i kapela. Vypadalo to, že definitivně, ale v tomto případě se mýlili všichni, co Static-X považovali za synonymum minulosti. ..
Už se zdálo, že dávná americká legenda Master, která v deathmetalovém velkém třesku stála pouhý krůček za Death, patří minulosti. Její lídr, dlouhá léta na Moravě dlící Paul Speckmann nejenže loni na podzim oslavil šedesátku, ale věnoval se i jiným projektům, takže na Master nezbýval čas. Natáčel desky s Roggou Johanssonem, vrátil se ke Speckmann Project a činný byl i v Cadaveric Poison či Blunt Force Trauma. Ale Master je jeho nejkultovnější kapela, která kdysi patřila ke stylotvorným formacích, takže nechat ji ležet ladem nejde...
„Rok 1981 byl pro Motörhead nejúspěšnějším… Ale tehdy jsme nevyhnutelně začali propadat uspokojení. Všechno, co jsme do té doby udělali, zaznamenalo úspěch, ale deska „Iron Fist“ nebyla důstojným pokračovatelem předchozího alba,“ popsal důvěrně situaci Lemmy Kilmister. Turné k albu „Ace Of Spades“ bylo nejzářivějším obdobím Motörhead, nejenže během něho byl pořízen legendární živák „No Sleep `til Hammersmith“, který se může řadit mezi koncertní klenoty „Made In Japan“ (Deep Purple) či „Live After Death“ (Iron Maiden), ..
Řadit Krucipüsk mezi bigbítové kapely by bylo krajně nezdvořilé, ačkoliv se liberecká parta ráda a často pohybuje ve společnosti Harleje, Alkeholu a dalších, ovšem hudebně s nimi má společného pramálo. A vždycky měla. V českých končinách totiž byla a vlastně i je tak trochu fenoménem, protože hudbu inspirovanou skejťáckou kulturou a kapelami jako Suicidal Tendencies tady nikdo moc nehrál, takže Krucipüsk v devadesátých letech vyplnil díru na trhu. Udělal to skvěle a alba od debutu „Ratata“ až po kultovní „Druide!“ byla velká jízda, ..
Vypadá to až neuvěřitelně, ale letos uplyne dvacet let od chvíle, co Green Day vydali zásadní album „American Idiot“ a rázem byli větší i než v dobách průlomu s deskou „Dookie“. Že by ho Green Day chtěli zažít znovu je věc zcela jasná, ačkoliv mnohem hůře proveditelná. Vždyť se podívejme na to, jak vypadalo dvacet let, kdy se jim ani jedinkrát nepodařilo vystoupit ze stínu slavné desky. „21st Century Breakdown“, přímého následovníka „American Idiot“, doslova zabila snaha o zopakování úspěšného vzorce za každou cenu, ..
Pink Floyd byli na přelomu šedesátých a sedmdesátých let neuvěřitelně plodní a za tři roky vydali čtyři alba, jejichž úroveň sice šla dolů, ale kapela se dostávala čím dál více do povědomí veřejnosti. Poslední „Ummagumma“ i přes naprosto nekomerční a vlastně neposlouchatelný charakter jejich pozici zase upevnila. Jak byla kapela rozjetá, využila nabídku na tvorbu filmové hudby pro snímek Zabriskie Point, na němž už nebyla jediným tahounem soundtracku, ale objevila se po boku kapel Grateful Dead, The Rolling Stones nebo Jerryho Garcii...
Že Saxon vydává čtyřiadvacátou řadovou desku, je spíše konstatování než nadšené zvolání. I když kapela rozvířila loni poněkud stojaté vody prohlášením, že se novým členem stává předák neméně legendárních Diamond Head Brian Tatler, je v zásadě všechno při starém a vydání alba „Hell, Fire And Damnation“ je jen rutinní záležitostí. Saxon je jistota, která si hraje na svém písečku a je jí úplně jedno, co se děje kolem ní. Proto ani Tatlerův příchod nijak zvlášť chod věcí nemůže narušit, zejména proto, že si kapela libovala, jak k ní slovutný ..
Přestože je deska „Bomber“ vnímána jako o něco slabší sourozenec předchozí „Overkill“, ve své době potvrdila, že Motörhead jsou na rychlém vzestupu. Kapela brzy po vydání obdržela stříbrnou desku, což odpovídalo dvěstěpadesáti tisícům prodaných kusů, a to bylo něco, na co Lemmy a jeho dva kumpáni v době, kdy byli považováni za všeobecné outsidery, ani nepomysleli. Ne, že by se jejich finanční situace zlepšila, pořád byli chudí jako kostelní myši, protože peníze, o které je neobrala vydavatelská společnost,..
Tak nakonec ten loňský rok nebyl tak slabý, jak se v jeho průběhu mohlo zdát. Spíše naopak připravil řadu zajímavých desek, několik comebacků, které potěšily i překvapily a také několik zajímavých kooperací. Sice pokračoval v trochu neutěšeném trendu pro rockovou hudbu, která je stále vytlačována z hlavních médií a mainstreamových stanic, ale to je věc, na kterou si člověk už zvykl. Důležité je, že vyšla řada desek, které jsou rozhodně podařené a které se všechny nepovedlo ani do dvacítky nejlepších nacpat. ..
I když na konci šedesátých let platili Pink Floyd za zajímavou psychedelickou kapelu, o velké slávě nemohla být řeč. Kapela proto nebyla svazována žádnými konvencemi a prakticky nečelila žádnému tlaku vydavatelské firmy, která se smířila s tím, že kapela bude vždy vydělávat jen omezené množství peněz, protože prodejnost desek se vždy zastaví nejvýše na sto tisících, což byl pro Pink Floyd obrovský úspěch. Deviza kapely spočívala v živých vystoupeních, při kterých mohla naplno ukázat svou sílu,..
Ačkoliv většina podobných projektů, za kterými stojí italská firma Frontiers Records, za moc nestojí a mívají jepičí život, zde jsou velké předpoklady, že by to mohlo dopadnout o mnoho lépe. Ne kvůli tomu, že kytarovou práci odvádí předák L.A. Guns Tracii Guns, ten je zainteresován u tolika věcí (včetně domovské kapely, zažívající éru umělecké stagnace), že jeho jméno zevšednělo. Ale kvůli tomu, že album obsahuje hlas legendárního Jacka Russella, letitého předáka Great White ..
Na to, že Motörhead byli považováni za totální odpadlíky scény a za tři ztracené existence, které to dotáhnou leda tak do léčebny nebo na krchov, si deska „Overkill“ vedla znamenitě. Pro Lemmyho a jeho partu znamenala velký průlom, do hitparád kromě ní dostal také dva roky starý debut a ve Velké Británii se pomalu mluvilo o nové senzaci. Punk už umíral, v křečích se měnil na elektroničtější podobu post-punku a nové vlny, což nebyla cesta, kterou by se Motörhead chtěli vydat. Jejich synonymem byla neurvalá kytarová hudba, neomalené texty ..
Ať už si o tvorbě Harleje člověk myslí cokoliv, je jasné, že v českých luzích a hájích je kapela jistým druhem fenoménu. Vyčítat se jí dá mnohé, od stylizované pražsko-vesnické image, přes stále se opakující nápady (což se kapele, co hraje třicet let, vytýkat až tak nedá) až po některá alba, která koketovala se silným podprůměrem. Nedá se jí upřít především to, že dokázala získat širokou posluchačskou základnu a má řadu hitů, které znají i ti, jenž o rockovou hudbu nezavadí. Do jisté míry ji lze přičíst k dobru, že dokázala nahradit tak osobitého zpěváka,..
Jestliže si před dvěma lety Pink Floyd svou existenci bez Syda Barretta nedokázali představit, protože podivínský frontman byl ztělesněním jejich psychedelických vizí, do roku 1969 šla parta jako pevná čtveřice, v níž už pro Barretta místo nebylo. Roli frontmana převzal naplno David Gilmour, přestože se o ni musel dělit se stále ambicióznějším basistou Rogerem Watersem, který po Barrettovy přebíral skladatelské otěže a na konci šedesátých let ho šlo označit ..
Asi nikdo nepochyboval po o tom, že se Amalie Bruun po éterické a folkem skrz na skrz prosáklém albu „Folkesange“ nevrátí k původnímu atmosférickému black metalu, jaký prezentovala na prvních dvou deskách. Jimi si esoterická kráska získala pozornost metalové komunity a jistý obdiv, neboť se pustila do temné a zlé hudby, ovšem až s „Folkesange“ předvedla, kde leží její skutečné kořeny. Že za to slízla pár nenávistných komentářů, které mluvily o zradě metalu (skutečně ještě v dnešní době…?) vůbec nevadilo, ..
Nelze přehlédnout, že se pražská parta Škwor vypracovala mezi nejúspěšnější české kapely a nepotřebovala k tomu tupé soutěže typu Slavíka ani estrádní televizní show na Nově. Za Škworem stojí poctivá práce, která sice během let přinesla řadu kompromisů, ale je jen málo těch, kteří by dnes partu Petra Hrdličky chtěli slyšet jako bandu sprosťáků z doby, kdy pod názvem Skwar vydali trochu úsměvný debut "May Day". Když porovnáme debutovou desku a alba z posledních let, je možné mluvit o zradě původních ideálů nebo o komerční přizpůsobivosti,..
Start Motörhead byl pozvolný a dlouhou dobu to vypadalo, že Lemmy po konci u Hawkwind vsadil na špatného koně. Album „On Parole“ leželo v šuplíku, když jej firma odmítla, takže ho kapela z větší části přehrála na plnohodnotný debut „Motörhead“, který vyšel v roce 1977 přímo do víru punkové horečky. To nebyla pro Lemmyho a jeho obnovenou partu, v níž se etabloval jak kytarista Eddie Clarke, tak bubeník Phil Taylor úplně nejlepší doba, ale nakonec byli vzati na milost jak maličkou vydavatelskou firmou Chiswick, jež si však od první desky slibovala více,..
Bylo by snadné říct v případě kanadského tria Danko Jones, že u něj vítězí forma nad obsahem. Přesně víte, jak bude každá nová deska znít od chvíle, kdy ji Kanaďané ohlašují. Pro fanoušky to možná bude výhoda, ale pro ostatní posluchače je rutina už léta ubíjející. Kapela sice své kouzlo má a nelze jí upřít až buldočí drajv, kterým žene kupředu rock n`rollový stroj, ale motivace, pustit si každou novou desku nebo nedejbože celou diskografii je pramalá. Když už se k tomu rozhoupete a přece jen si na novou desku uděláte čas,..
Britští samorosti Gypsy Pistoleros zažívají velký comeback. Velký na jejich poměry, devadesátá léta jako vyjukaní zajíčci spíše promarnili a další čas prochlastali a profetovali, takže ze slavné hudební kariéry nebylo vůbec nic. To, co Lee Mark Jones a jeho parta zažívají nyní, je (ač je principálovi už šedesát) splnění rock n`rollového snu, který předtím utopili v kokainových vánicích a flaškách whisky. Dnes je to o něčem jiném, věk je hlavně o čísle a jako pojem působí zcela relativně. Lee se nechce pasovat do role nějakého zasloužilce, ..
„Stalo se to po jednom víkendu, kdy to Syd skutečně přehnal. Jeho mozek prostě řekl dost a od té doby se jeho stav už jen zhoršoval,“ řekl basista Roger Waters k osudovému okamžiku nejen v kariéře Pink Floyd, ale i životě Syda Barretta. „Víkend, kdy to Syd přehnal“, se stal startovním výstřelem k nové epizodě kapely. Je jasné, že kdyby k té politováníhodné události nedošlo a Syd Barrett by alespoň v rámci možností zůstal při smyslech a vydržel v čele kapely, tvorba Pink Floyd by se ubírala jiným směrem. ..
Kvelertak je svým způsobem unikát. Která jiná kapela, jež zpívá hrbolatou norštinou, dosáhla takového mezinárodního uznání, že se o nich zmiňují členové Metallicy či Guns N`Roses? Která jiná kapela vyrazila takovým způsobem za hranice své země a hraje uhelně černý black metal? O tento styl se Kvelertak jako praví Norové otřeli zejména v začátcích, dnes v jejich tvorbě hraje hodně podružnou roli. Když ze sestavy před minulým albem „Splid“ vylétl zpěvák Erlend Hjelvik, zavelela sestava společně s novicem Ivarem Nikolaisenem ..
„Kapela mě propustila, protože jsem užíval špatné drogy,“ řekl v polovině sedmdesátých let basista space rockových Hawkwind Ian Fraiser Kilmister, jemuž však už v té době nikdo neřekl jinak než Lemmy. Prohlášením se pokusil zakrýt mrzutost, která se stala na kanadsko-americké hranici, kde byl zatčen za přechovávání drog a kapele to dalo záminku k tomu, aby se zbavila problémového člena, jenž si hrál na hvězdu, chlastal jako duha a drogy pro něho neznamenaly tabu. Lemmy měl už tehdejších spoluhráčů plné zuby ..
I když se to může jevit jako nepředstavitelné nebo alespoň těžko možné, i psychedelický rock byl jeden čas módní záležitostí a stylem, který slavil velké komerční úspěchy. Psala se šedesátá léta a vnímání kultury bylo zcela jinde než dnes. Scénu válcovali The Beatles a slávy se zuřivě dožadovali i The Rolling Stones, ovšem hudební (tedy spíše undergroundově rockové) podhoubí bylo mnohem složitější. Ještě než The Beatles na slavném albu „Sgt. Pepper`s Lonely Hearts Club Band“ a později The Rolling Stones s „Their Satanic Majesties Request“ ..
„Běžím s hovnem proti plátnu, do plátna to hovno zatnu.“ „Ranní ptáče dál doskáče, nakopnu ho, až zapláče“. „Komu je dnes dvacet chce se mu hnusem zvracet, ale těm co je čtyřicet, je toho vyblít ještě více.“ „Po celý život budeš roztahovat klín, aby v něj vešel podivuhodný mandarin“… Asi stačí taková malá ukázka, aby si člověk udělat představu o nekonformnosti The Plastic People Of The Universe, kapely, která nechtěně psala dějiny české hudby, pomohla k pádu komunistického režimu a nakonec se utopila ..
O Malokarpatan se vždy zjednodušeně mluvilo jako o slovenských Master`s Hammer, což je dané stylovým zaměřením na blackmetalový prazáklad začátku devadesátých let, či na tvorbu Bathory z konce dekády předchozí. Pak také veršotepectvím bratislavské čtveřice, která připomíná kultovní desku „Jilemnický okultista“, a v neposlední řadě hojným využíváním tympánů, což není nástroj v metalové hudbě zcela obvyklý. Jenže může se o Malokarpatan jako o Master`s Hammer z východu mluvit ještě nyní, ..
Čtyři roky se v hudebním světě v první polovině devadesátých let zdály jako věčnost. Přesně takovou dobu se Lita Ford rozmýšlela, jestli má smysl restartovat kariéru, neboť album „Dangerous Curves“ vyšlo do právě propukající grungeové revoluce a přes vysokou kvalitu se mu očekávaného ohlasu nedostalo. Ve víru událostí Lita přišla o smlouvu s vydavatelem RCA, které vzájemný vztah uzavřelo vydáním výběrové desky, zhroutilo se jí také manželství s exkytaristou W.A.S.P. Chrisem Holmesem, který radši než manželku objímal láhev s kořalkou. ..
Důvody, kvůli kterým kytarista Bernie Tormé skončil u Gillan, byly čím dál palčivější a ukazovalo se, že jde o problém celokapelový a ne pouze o vrtochy jednotlivce, který si myslel, že se bez něho celá věc položí. To se nestalo, Gillan našel výtečného Janicka Gerse a spolu s ním natočil možná nejlepší album („Mr. Universe“ jistě promine…) „Double Trouble“. Neutěšená finanční situace uvnitř souboru, při které i protřelému praktikovi jako byl Ian Gillan zcela nedocházelo, jak je kapele pouštěno žilou, začínala být alarmující, ..
Kapely Midnite City a Nitrate se vždycky daly brát jako bratrské. Ne proto, že frontman Midnite City Rob Wylde hrával u Nitrate na kytaru, ale zejména proto, že obě jsou zástupci aktuálního AOR / glam metalu ve Velké Británii. Obě také jako dobu působení zahrnují zejména poslední pětiletku, ve které přispěly k obrodě stylu a zejména Midnite City ukazovali, jak se s citem a lehkostí dá dnešní glam metal hrát, navíc s vysokou dávkou hitovosti. Nitrate jako kdyby po výtečném debutovém albu „Real World“ ztráceli dech a směřovali k průměru,..
Ne, že by všechno skončilo ve chvíli, kdy Nirvana vydala „Nevermind“, k očistě scény se schylovalo už dobu předtím. Pozorovala to i Lita Ford, která na minulém albu „Stilleto“ vsadila více na komerčně rockovou kartu, i když tendence vývoje rockové hudby byly trochu jiné, de facto po raketovém nástupu Guns N`Roses se začínala preferovat tvrdší hudba, než s jakou v osmdesátých letech slavili úspěch Poison, Whitesnake či Def Leppard. Lita šla opačným směrem, což se jí vymstilo, neboť „Stilleto“ bylo oproti předchozí nahrávce „Lita“ ..
Pro Gillan nastala v létě 1981 velice složitá a prekérní situace. Čekala ji událost sezóny, s legendárními kapelami Kinks a Budgie se měli stát hlavními hvězdami třídenního srpnového festivalu v Readingu, ovšem bez kytaristy to bylo jaksi složité. Bernie Tormé, který kapelu opustil po turné v Německu kvůli nedostatečnému finančnímu ocenění, na které nadávala celá kapela, byl natolik důležitým hráčem, jenž všem třem deskám dal nezaměnitelné charisma, že se kapele zdálo nemožné jej nahradit. Jednat musela rychle, termín Readingu se blížil ..
Deathmetaloví fanoušci měli s Kataklysm vždycky trochu problém a Kataklysm měli problém s nimi. To neplatí o stylově ukázkových prvních dvou deskách, jež udávaly směr moderní deathmetalové hudbě, která hledala cestu poté, co zažila na začátku devadesátých let svůj vrchol. Poté, co se za mikrofon postavil Maurizio Iacono a kapela vydala třetí desku „Victims Of This Fallen World“, nastal poprask a veřejná dehonestace. Kataklysm posvátný death metal poplivali množstvím hardcorových a nu-metalových esencí a najednou byl oheň na střeše...
Frédéric Slama je velký nezmar. Moc dobře si je vědom, že kdyby hudbu, kterou tvoří už dvě desítky let, dělal v osmdesátých letech, byla by z něho hvězda. Dnes je tak trochu mimo čas a prostor a připravuje nahrávky pouze pro skalní fanoušky stylu AOR. Aby jim byl blíž, i svůj projekt pojmenoval co možná nejstylověji a takřka každoročně je zásobuje přívalem nové hudby. U Slamy mají posluchači jistotu. Vlastně ani nemůže cuknout z ostře daného stylu, který je definován v názvu kapely a asi už definitivně na post vokalisty dosadil ..
Úspěch alba „Lita“ byl docela nečekaný a Litě přihrál do ruky trumfy v pomyslném mediálním boji proti někdejší kolegyni z The Runaways Joan Jett. Jestliže na začátku osmdesátých to byla Joan Jett, která slavila největší úspěchy a dosahovala milionových prodejů, teď se role obrátily. Během dekády začala tvorba Joan Jett chřadnout a Lita šla směrem vzhůru. Podařilo se jí vytvořit kolem sebe tým, který pracoval spolehlivě a to byl základ úspěchu. Od manažerky Sharon Osbourne, jež její kariéru nastavila správným směrem, ..
Britská formace Vega prošla za od vydání minulé desky „Anarchy And Unite“ turbulentním vývojem. Opustili ji hned dva členové, bratři James a Tom Martinovi, kteří si to zamířili do stylově spřízněného projektu Nitrate a jednu chvíli to nevypadalo moc dobře. Ovšem když přežila covid, nemohly ji na kolena srazit ani odchody, i když se jednalo o členy, kteří určovali soud kapely. Z toho je patrné, že s novinkou „Battlelines" se kapela ocitla na novém startu a mohla se rozběhnout jakýmkoliv směrem. ..
Když bylo Gillanovi jasné, že mu v Americe pšenka nepokvete (což se z členů Deep Purple podařilo jen Davidu Coverdaleovi s Whitesnake o pár let později), rozhodl se zaměřit hlavně na britský a evropský trh, protože ten mu sluchu popřával vrchovatě. Gillan moc dobře věděl, co na publikum starého kontinentu zabírá a proto sledoval, co se děje na Britských ostrovech, které se pár let po punkové horečce zmítaly v další vlně, tentokrát heavymetalové. Hlavy po odbarvených čírech pokryly dlouhé vlasy, teenageři po vzoru Roba Halforda..
„Ani jsem nevěděla, že jsou na tom všechny trochu jinak, ale mohlo mi to dojít. Nikdy se spolu nebavily o chlapech a o takových věcech. Ale když viděli nějakou holku, tak se vždycky začaly chichotat,“ zavzpomínala v druhé polovině osmdesátých let Lita Ford na dobu, kdy byla členkou The Runaways. Na historky se sexuálním podkresem přišla řeč ve chvíli, kdy Joan Jett v rozhovoru na Litu zaútočila, že využívá své tělo a vyzývavost k tomu, aby dosáhla úspěchu. „To, co dělá Lita, bych já nikdy neudělala. Ukazovat se polonahá, v kožených oblečcích“..
Britští Foghat jsou svým způsobem ojedinělý úkaz. Ač pocházejí ze Spojeného království a hrají čistě britský blues / hard rock, který v Evropě měl velký úspěch zejména v sedmdesátých letech, kdy Foghat byli rovněž činní, v domovské Velké Británii se jim obloukem vyhnul. Ovšem dosáhli něčeho, za co by mnohem slavnější soubory platili zlatem. Dokázali prorazit v Americe, kde svého času byli v podstatě stejně populární jako Deep Purple a sbírali zde zlaté a platinové desky. Proč se tak stalo, pravděpodobně nikdo nikdy nedokázal rozklíčovat,..
Úspěch alba „Mr. Universe“ Iana Gillana uklidnil, protože po konci u Deep Purple jako kdyby se začal ztrácet z očí veřejnosti a na slavné působení, kdy byl spolu s Robertem Plantem pasován na nejlepšího zpěváka planety, se zapomínalo. Už nikdy mu nebylo dopřáno stanout na tomtéž piedestalu, protože minimálně „In Rock“ a „Machine Head“ byly mety nedostižné a Gillan s nimi nemohl soupeřit. V Deep Purple byl členem pětičlenného celku, sám za sebe takovou sílu neměl, přestože situace v kapele se konsolidovala ..
Dogstar z Hollywoodu byli vždycky nejvíce zajímaví tím, že na baskytarovém postu stojí jeden z nejslavnějších herců devadesátých let, Keenu Reeves, který hrál velké role v trhácích Bod zlomu, Drákula, Nebezpečná rychlost, Malý Buddha či Matrix, a k hudbě si odskočil, když mu kamera dala chvilku volnosti. Ač je Reevesova vytíženost limitovala, působili celá devadesátá léta a vydali dvě desky, s nimiž sedli na lep populárnímu stylu grunge. Přišli ovšem s křížkem po funuse, debut „Our Little Visionary“ vydali dva roky po smrti Kurta Cobaina, ..
Přestože „Out For Blood“ neznamenalo pro Litu Ford nejlepší start sólové kariéry a byla tu i nešťastná záležitost s Neilem Merryweatherem, který se stále domáhal peněz za produkční činnost a přínos albu, je deska brána jako důležitá, neboť ukázala styl, jakým se Lita měla v dalších letech ubírat. Vzala si kousek klasického heavy metalu, kousek tradičnějšího hard rocku, dodala losangeleské glam metalové pozlátko a mírně vše okořenila punkovějším přístupem a lá The Runaways. ..
Ve zlatém věku thrash metalu, tedy na přelomu osmdesátých a devadesátých, byli američtí Sadus jedním ze žhavých želízek v ohni. Ačkoiliv se jim nikdy nepodařilo nakouknout mezi stylovou smetánku, dnes jsou jejich stará alba, především debut „Illusions“ a dvojka „Swallowed In Black“, citovanou klasikou a ukázkou toho, že thrash metal nebyly jen kapely Velké čtyřky, ale že styl měl i temnější stránku, než jakou prezentovala Metallica či Megadeth...
Přestože se jim celá léta lepila smůla na paty, zdá se, že kariéra Sorcerer se začíná ubírat šťastnějším směrem. A to i přesto, že zakládající člen a v hudebních kruzích nejviditelnější basista Johnny Hagel se definitivně stáhl do pozice nehrajícího kapitána a už i studiovou práci přenechává kanadskému mladíkovi Justinu Biggsovi. Hagel má na kontě fantastické album „Wildhoney“, které vydal v řadách Tiamat, ovšem z toho důvodu se jeho odchodu tolik litovat nemusí, protože od Sorcerer se pokračování skoro třicet let starého majstrštyku očekávat nedá...
Gillan byl zpět. Když z Japonska začala do Velké Británie pronikat debutová deska projektu, který nesl pouze jeho příjmení, rychle se bývalý zpěvák Deep Purple vracel do povědomí lidí. Rázem byl zapomenut Ian Gillan Band, jehož hudba ve stylu jazz fusion pro staré fanoušky byla až moc náročná a málo rocková, rázem byl zapomenut i neslavný konec u Deep Purple, po kterém kytarista Ritchie Blackmore prohlašoval na každém kroku, že s tím alkoholikem už nechce nic mít, protože je stejně mizerný zpěvák. ..
George Lynch je k nezastavení. Množství kapel a projektů, kterých se za celý život (zejména po roce 2000) zúčastnil, snad už ani nejde spočítat a nevypadá to, že by v podobné aktivitě chtěl v nejbližší době polevit. Letos vydal debutovou desku s industriálním projektem The Banishment, oprášil domovské Lynch Mob, kteří jsou zárukou fortelného hard rocku, natočil třetí album s frontmanem Stryper Michaelem Sweetem, s někdejším kolegou z Dokken Jeffem Pilsonem natočil album coververzí ..
Byly doby, kdy Lita Ford byla brána za hlavní symbol ženského elementu v rockové hudbě a byla jasným sexsymbolem s kytarou na krku. Zejména v osmdesátých letech se stala slavnou, její provokativní, sexualitou nabité klipy vysílalo MTV snad v každodenní rotaci a o pódium se dělila s těmi nejslavnějšími. Kariéru odstartovala už o dekádu dříve, kdy jako sedmnáctiletá zakládala kapelu The Runaways, jež se stala prazákladem všech dívčích uskupení, které přišly v následujících letech. Společně s Litou kytarový základ kapely tvořila ..
Tak i Cirith Ungol končí, přestože oznámení o odchodu do důchodu přichází zároveň s vydáním nové desky „Dark Parade“. Nárok na to mají, svou kariéru začali už před dlouhými dvaapadesáti lety, ovšem načasování oznámení konce je natolik podivné, že buď za ním bude něco úplně jiného než jen pouhý odchod na odpočinek nebo kapela chce jen přitáhnout pozornost k nové nahrávce, která by pravděpodobně zapadla, protože Cirith Ungol, kromě okruhu svých věrných fanoušků, nejsou nejexponovanějším pojmem. ..
Letos to bylo padesát let, co na britské scéně došlo k velkému třesku a po čtyřech hektických letech a čtyřech vydaných albech se rozešly cesty Iana Gillana a Deep Purple. Dnes víme, že to bylo dočasně a osmasedmdesátiletý Gillan dodnes stojí v čele kapely a nevypadá, že by nějak pomýšlel na důchod, ale v roce 1973 se zdálo, že jeho odchod/vyhazov je definitivní a neměnný. Deep Purple na jeho místo dosadili zcela neznámého Davida Coverdalea a zahájili sérií tří úžasných alb, nad kterými stál svět v úžasu ..
Švédští Graveyard byli vždycky důkazem toho, že i s totálním retrem se to dá dotáhnout docela daleko, ač jim cestičku prošlapaly sSpiritual Beggars nebo The Hellacopters. Graveyard se na hardrockový pravěk dívaly jiným než sabbathovsko-párplovkým (Spiritual Beggars) či kissácko-cooperovským (The Hellacopters) směrem a jejich tvorba nesla silné známky blues a psychedelie. Přesto to se zdánlivě nemožně nemoderními styly dotáhli několikrát až na špičku švédské hitparády, za což jim patří uznání. Nikdy nebyli bůhvíjakými novátory, ..
Pro Blink-182 byl tah s návratem frontmana Toma DeLongeho zatažením za záchrannou brzdu a jedinou možnou cestou do budoucna. Ačkoliv poslední album s DeLongem, dvanáct let stará kolekce „Neighborhoods“. nebyla ničím výjimečná a ukázala skutečnost, jak moc Blink-182 patřili do jiné doby, v níž jaksi nadobro zamrzli, dvě nudné nahrávky s jeho náhradníkem Mattem Skibou, už jen otevřeli otázku relevantnosti existence kapely. Jak „California“, tak zejména „Nine“ zůstala za očekáváním a tato epizoda ..
Přelom osmdesátých a devadesátých let přál hardrockovým superskupinám. Přestože z nich žádná velkou díru do světa neudělala, taktika firem byla z posledních záchvěvů největší rockové slávy vytřískat ještě nějaký kapitál a nebyla nouze o projekty, svádějící dohromady největší jména, která v minulých letech slavila velké úspěchy. Na tomto základě vznikla také kapela Shadow King, do které vydavatelská firma Atlantic vkládala obrovské naděje. Aby také ne, když do jejího čela dosadila zpěváka Lou Gramma, ..
Recenze na „The Band Plays On“ se předháněly v superlativech, když velebily velkolepý Kossoffův návrat ve skvělé (hudební) formě, ovšem cestu si deska k fanouškům nenacházela. Nebyla doba internetu, alba se nejvíce propagovala na koncertech a těch bylo jako do mariáše. Když se alespoň na chvíli vyléčený Paul Kossoff vrátil z nemocnice, opustil Back Street Crawler klávesista Mike Montgomery a kapela byla zase na mrtvém bodě. Naštěstí se objevil John „Rabbit“ Bundrick, který se s Kossoffem znal z posledních dnů Free..
Poslední roky visel nad Lynch Mob velký otazník. Nejen proto, že kapelu znovu a poněkolikáté opustil zpěvák Oni Logan a následně se rozpadla i sestava, která natočila poslední album „The Brotherhood“. Ani proto, že kytarista George Lynch znovu navázal kontakt s Donem Dokkenem, chlápkem, s nímž udělali v osmdesátých letech díru do světa a začal se jako host pravidelně objevovat na koncertech Dokkenovy kapely. Ale hlavně proto, že Lynch podlehl iluzi politické korektnosti a najednou mu název Lynch Mob,..
Ač je to s podivem, King Kobra stále fungují a stále v jejich čele stojí dnes už sedmasedmdesátiletý legendární bubeník Carmine Appice, který před šedesáti lety hrával s rockovými průkopníky Vanilla Fudge. King Kobra byli v první polovině osmdesátých let jeho cestou k heavy metalu a i když se kapela nikdy nestala bestsellerem (ani na poli megapopulárního glam metalu), je nutné uznat, že alba „Ready To Strike“ a jemnější „Thrill Of A Lifetime“ byla minimálně po zručnostní stránce velmi dobrými díly, které zapadly do koloritu doby. ..
Poslouchat Dog Eat Dog je jako jít proti proudu času. Kapela získala velkou popularitu v polovině devadesátých let, kdy se svezla na vlně zájmu o skákavý hardcore, v němž pojila tvrdé kytary s rapovým vokálem a vyhulákanými refrény, s čímž tak kolem roku 1994 (to vyšlo její nejlepší a nejslavnější album „All Boro Kings“) měla velký úspěch, což zpečetila vystoupením na největším evropském festivalu Dynamo Open Air. Od té doby se scéna změnila skoro k nepoznání, ovšem Dog Eat Dog jsou pořád tady. ..
Ačkoliv Hanoi Rocks a tudíž ani Cheap And Nasty nebyli typickými představiteli glam metalu, obzvlášť toho losangeleského, grungeová vlna je smetla úplně stejně, jako kdyby denně chlastali v Rainbow či Gazzari a proháněli se na MTV vedle Poison a Mötley Crüe. S příchodem nejničivější části seattleské destrukce pár měsíců po vydání nirvanovské „Nevermind“ byli Cheap And Nasty po komerční stránce odepsanou kapelou, i přesto, že ještě před pár měsíci se zdálo, že by debut „Beautiful Disaster“, mohl získat alespoň zlaté ocenění,..
Kdo viděl (alespoň někde na netu) koncerty Dokken z poslední doby, nemohl si nepovšimnout, v jak špatné kondici se Don Dokken nachází. Nikdy nebyl pěvec s největší rozsahem na světě a už má na krku sedmdesátku, ale vystoupení už hraničila se soudností a na zbědovalého Dona byl pohled, který donutil nejednoho starého příznivce k uronění slzy. Ještě větší kontrast nastal, když se vedle něho objevil někdejší letitý parťák a spoluzakladatel Dokken, kytarista George Lynch, který žhavými kytarovými laufy byl náplastí na bolístku..
Kapela Back Street Crawler mohla mít předpoklady stát se jednou z hardrockových legend sedmdesátých let, ale osud to chtěl jinak. Už ve chvíli, kdy se zrodila, byla ostře sledována, protože v jejím středu stál kytarista Paul Kossoff, který si udělal obrovské jméno jako zázračný muzikant v kapele Free, s níž slavil na přelomu šedesátých a sedmdesátých let obrovské úspěchy. Vzal k sobě americkou rytmiku Terry Wilson a Tony Braunagel, kteří spolu hráli v kapele Bloontz a doplnil je zpěvákem ..
Když se v polovině osmdesátých let rozpadli finští Hanoi Rocks po osudné nehodě, při které přišel o život bubeník Razzle, a zbytek kapely zůstal uvězněn v drogovém pekle, skončil jeden z nejúchvatnějších příběhů rock n`rollu osmdesátých let. Když trosky kapely opustil i basista Sami Yaffa, bylo o dalším osudu Hanoi Rocks rozhodnuto a pozůstalá trojice Michael Monroe, Andy McCoy a Nasty Suicide vydržela až do hořkého konce. Poslední jmenovaný, který na rozdíl od ústřední dvojice měl nejstřízlivější hlavu, se vypracoval ..
Kdeže loňské sněhy jsou… Jak by mohl být Duff McKagan, slavný basista legendárních Guns N`Roses, ještě považován za punkera, ačkoliv se tak celá léta prezentoval? Jenže s věkem přichází korekce názorů, inspirace se mění, stejně jako hudební vkus jedince. Jestliže Duff jako své největší vzory zmiňoval typické punkové party U.K. Subs, G.B.H., Sex Pistols, Ramones či hardcorové průkopníky Dead Kennedys, dnes by k nim jistě přidal další vlivy. Rčení "jednou pankáč, navždy pankáč" ..
Řada hudebních historiků se shoduje na tom, že faktický konec The Clash nepřišel až v roce 1986, ale ve chvíli, kdy kapela vyhodila bubeníka Toppera Headona. Dokonán byl, když to samé provedla s kytaristou Mickem Jonesem a po největším úspěchu kariéry, který přinesla deska „Combat Rock“, se The Clash ocitli v troskách, nebot v jejich řadách zbyl pouze zpěvák a kytarista Joe Strummer a basista Paul Simonon. Poháněni manažerem Berniem Rhodesem ještě jevili vůli pokračovat, ačkoliv věděli, že celá věc nabírá nešťastný směr. „Combat Rock“..
Jméno chorvatského zpěváka Dina Jelusicka se v rockovém světě skloňuje čím dál častěji. Je to především proto, že byl před pár lety vybrán do sestavy legendárních Whitesnake, u nichž působí oficiálně na pozici druhého klávesisty, ale návštěvníkům koncertů nemohl ujít fakt, že se stále více zapojuje do pěveckých partů ve chvílích, kdy Davida Coverdalea zrazuje hlas, což se v poslední době dělo stále častěji. Jelusick je dobrý zpěvák, který sice nemá s Coverdalem identický hlas, ale jeho barva docela dobře pasuje k hardrockové klasice...
O čem vlastně psát recenzi na nové album Cannibal Corpse, když tahle kapela vše, co kdy chtěla říct, vyjevila světu v devadesátých letech? Co psát o muzikantech, kteří uznávají stejný pokrok jako Lemmy Kilmister nebo jako AC/DC? U každé nové desky řezníků a milovníků všeho hnilobného z Buffalla by stačilo zopakovat známé fráze o pevné neměnnosti jejich výrazu a uspokojení skalních fanoušků a bylo by to. Jenže ono to tak jednoduché není. Alespoň u nové desky „Chaos Horrific“, ..
Jelikož The Beatles jsou padesát let na pravdě boží, může letos desku vydat, kdo chce, ale stejně událostí roku bude nové album od The Rolling Stones, největší fungující kapely na světě, která loni oslavila šedesát let působení, což je číslo, které samo o sobě nutí smeknout klobouk. Navíc, když Mick Jagger letos oslavil osmdesátku a Keith Richards se na oslavu téhož jubilea chystá koncem roku. Novinka „Hackney Diamonds“ přichází dlouhých osmnáct let od poslední řadovky „A Bigger Bang“, takže se s ní ani nepočítalo. Už jen z toho důvodu, ..
„Sandinista!“ bylo zbytečně přeplácané album“. Jednoznačný verdikt vynesla ostrovní média, ovšem The Clash byl takový odsudek ukradený. S deskou byla kapela spokojena, „London Calling“ zaznamenala průlom i ve Spojených státech a ani „Sandinista!“ nevykazoval o mnoho horší čísla, ačkoliv se jednalo o mnohem méně přístupnou a více než dvě hodiny dlouhou desku. Jestliže s „London Calling“ The Clash překročili svůj Rubikon, se „Sandinistou“ si spokojeně rochnili na jeho druhém břehu, což jim vyneslo ..
Kdeže loňské sněhy jsou…. Kdeže by se dnes Baroness mohli nazývat sludgemetalovou kapelou, která sázela na zatěžkaná, sabbathovská tempa, bažinatou atmosféru či titěrné indierockové vlivy? To už prakticky neplatí, ale tato skutečnost překvapivá není. Pro toho, kdo zná diskografii kapely a její příběh, nastartovaný před dvaceti lety, je „Stone“ logickým vyústění předchozího vývoje. Přesto je jasné, že deska vzbudí nejvíce kontroverzí ze všech nahrávek Baroness, ačkoliv nan ní John Baizley a jeho kumpáni pilují výraz takřka k dokonalosti...
Po dvou naprosto zbytečných albech „Raised On Radio“ a „Raised On Heavy Radio“, které jméno chilského zpěváka Ronnieho Romera devalvovaly, než aby mu přidaly hvězdný esprit, dozrál čas na autorský materiál. Přestože obě alba byla v souladu se současným trendem nezměrné tvorby coververzí a parazitování na kdysi slavných skladbách (všemožné televizní soutěže jsou důkazem tohoto zrůdného trendu), sklidil za ně Romero spíše negativní kritiky. Ne pro svůj výkon, ale pro zhovadilý koncept,..
Do osmdesátých let vstupovali The Clash silnější než kdy předtím. Z punkových outsiderů, na které se během anarchie ve Spojeném království nahlíželo spíš jako na partu praštěných levičáckých intelektuálů než na punkové ultras, se stali mezinárodní hvězdu, jejiž album „London Calling“ kromě domovské Velké británie triumfovalo také ve Spojených státech, které začínaly The Clash pomalu objevovat. Na tamní mládež působily levicově zaměřené (tvrdilo se, že až komunistické) texty jako magnet, ..
Stockholmští Electric Boys nikdy nebudou největší kapelou na světě a jakýkoliv mainstreamový úspěch (kromě pravidelného umisťování ve švédských rockových hitparádách) se jim navždy bude vyhýbat. Toto konstatování je jednou z největších křivd rock n`rollu, protože Electric Boys jsou kapela, která by si úspěch zasloužila. Nejen pro svou mravenčí práci (zejména posledních patnácti let), ale hlavně proto, že jejich hudba je natolik specifická a svým způsobem i geniálně napsaná, že skutečnost, že ji znají jen skalní fanoušci,..
Švédský kytarista a zpěvák, duše Electric Boys a někdejší člen legendárních Hanoi Rocks nám poskytl rozhovor už potřetí a pořád se bylo o čem bavit. Conny je velmi zábavný člověk s velkým přehledem a širokou rock n`rollovou duší, což prezentuje i ve svých skladbách. Nově se tak děje na desce „Grand Explosivos“, se kterou znovu uvádí v povědomí kapelu Electric Boys, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let měla našlápnuto k velké kariéře. K té však vinou notoricky známých událostí ze Seattlu nedošlo, ..
Dnešní světová situace, kdy se všechno noří do chaosu a kola dějin pohánějí šílenci s neuskutečnitelnými megalomanskými plány, ochotni zvrhlým choutkám obětovat zdraví a životy jiných, je jako stvořená pro novou desku irských Primordial. Jejich alba vždycky tak trochu zněla jako soundtrack ke konci světa, kapela uměla krásně skloubit typicky bathoryovský black či pagan metal s folk metalem a klasickým heavíkem, čímž dala metalové scéně několik dobrých a osobitých kusů. ..
Když se podíváme na autorské kredity klasických alb Judas Priest, v nichž se takřka výhradně objevují jména Roba Halforda, Glenna Tiptona a K.K. Downinga, nemůže být pochyb o tom, že současné Downingovo působiště, trochu nešťastně pojmenované K.K.`s Priest, není žádný revival, jak tvrdí škarohlídové, ale legitimní pokračování práce, která započala už před padesáti lety. Za tu dobu se Judas Priest vyvinuli v metalový klenot, který alespoň v minulém století odmítal přešlapovat na místě a vytvořil řadu stěžejních alb. Downing u všeho byl...
Přestože okřídlené heslo punk`s not dead je platné dodneška, ačkoliv Sid Vicious nebo Johnny Thunders by s ním při pohledu na napomádované rádoby pankáče nesouhlasili, na konci sedmdesátých let to tak jisté nebylo. Dva roky poté, co zažil dobu své největší slávy se mělo za to, že punk je mrtvý. Po horkém létě 1977 se začalo všechno sypat. Ze sestavy, která jela slavně neslavné turné Anarchy In The UK, nezbylo skoro nic. Tahouni Sex Pistols a Johnny Thunders And The Heartbreakers už neexistovali, The Damned papírově také ne, ..
Uteklo šest dlouhých let, takových, kdy ani sami Prong nevěděli, zda ještě budou pokračovat nebo jestli „Zero Days“ bude definitivně posledním albem jejich kariéry. Přišel covid, který zastavil kapelu, závislou na živém hraní a předák Tommy Victor se stal otcem, což znovu překopalo jeho priority, mezi nimiž pro Prong už první místo nebylo. Když s rokem 2022 přišlo rozvolnění restrikcí, Tommy začal pošilhávat po kytaře. Prsty svrběly, vyhlídky na budoucí koncerty byly lákavé a myšlenka obnovit Prong se stávala čím dál reálnější...
Po šesti letech se Tommy Victor znovu vrací k domovské kapele Prong, přestože to vypadalo, že tahle parta covidovou pauzu nepřežije. Vše je jinak a Tommy představuje své nové dítko „State Of Emergency“. Jak moc je deska pro něho důležitá a co se za poslední roky stalo v jeho životě, objasňuje legendární kytarista a tvář pravého groove metalu v rozhovoru. V něm jsme zavadili o méně příjemná témata, kterými jsou neradostné inspirace Tommyho skladeb, ale i jedno časové období jeho kariéry, na nějž vzpomíná skutečně nerad...
Ač se každá deska Marduk (i předposlední „Viktoria“) zdá být v době vydání dobrá a kapela s každým dalším dílem propaguje proklamovaný návrat k nejlepším položkám „Heaven Shall Burn… When We Are Gathered“ či „Panzer Division Marduk“, je jen velmi málo alb z nového tisíciletí, které nepropadly sítem času a člověk by se k nim chtěl vracet. Takový osud postihl i desku „Viktoria“, která se ukázala být slabší než se původně zdálo a Marduk s ní žádnou díru do světa neudělali, natož aby nechali zapomenout na svá uznávaná díla. ..
Phil Campbell měl štěstí, že se kdysi dávno stal nástupcem „Fast“ Eddieho Clarkea (fakticky však Briana Robertsona) a v řadách Motörhead vydržel přes třicet let, ovšem angažmá po boku Lemmyho Kilmistera se pro jeho další kariéru stalo i malým prokletím. Dnes je nositelem údělu Motörhead a skutečnosti, že jakékoliv experimenty se v jeho podání netolerují. Ať chce nebo ne, musí hrát motörheadovský kolovrátek na všech deskách, které po Lemmyho smrti vydal a ještě vydá. Může mít kapelu se svými syny, může ji pojmenovat The Bastard Sons,..
„Moc si přeju hrát s Clash, pokud to půjde, chtěl bych dát jejich muzice ještě více energie,“ prohlásil v roce 1977 bubeník Topper Headon, když nastupoval do The Clash. Kapela na jeho konto prohlašovala, že jeho angažmá je velký krok kupředu, protože Headon byl lepší bubeník i všestrannější muzikant než Terry Chimes. „Bylo pro nás zásadní najít někoho, kdo uměl hrát, měl výdrž a nebál se do toho řezat,“ řekl frontman Joe Strummer a šťastná ruka při výběru bubeníka se projevila při nadcházejícím turné ..
Když Paul Rodgers vydá sólové album, je to vždycky událost. Ne proto, že by se jednalo o dílo, které rozmetá scénu a způsobí zemětřesení v hitparádách. Ne proto, že by Paul Rodgers byl na vrcholu uměleckých sil, neboť nejlepší roky si užil na konci šedesátých a v sedmdesátých letech. Ale proto, že alba vydává natolik sporadicky, že každá z desek kápne do noty starým fanouškům, kteří si pamatují, když Rodgers stál v čele kultovních Free po boku dávno zesnulého kytaristy Paula Kossoffa nebo když vystřelil ke hvězdám s prvními deskami Bad Company...
Grunge nezemřel s Kurtem Cobainem, alespoň tak to vidí kansaská kapela Puddle Of Mudd, kterou už léta vede Cobainův epigon Wes Scantlin. Ač se ke slovu dostala až po roce 2000, vznikla ve dvaadevadesátém, což byl rok, kdy byl grunge na absolutním vrcholu, což Scantlina a spol výrazně poznamenalo. Byli to Puddle Of Mudd, kteří byli po debutu „Come Clean“ s patřičně úderným hitem „She Hates Me“ pasováni do role nástupců Nirvany,..
Když si odmyslíme Sex Pistols, dojdeme k tomu, že britská punková vlna sedmdesátých let je nejvíce spojována s londýnskou kapelou The Clash, ačkoliv by bylo hodně zjednodušené dívat se na The Clash jako na čistě punkovou partu. V začátcích možná symbolizovali revoltu let 1976 a 1977, ovšem jelikož to byli opravdu dobří muzikanti (na rozdíl od Sex Pistols), toužili i po jiném uměleckém vyjádření. V seriálu vezmeme jejich historii popořadě, takže minimálně první díl se musí nutně odehrát v punkových reáliích, ..
Přestože se na Hurricane nahlíželo jako na klasické představitelé glam metalové vlny druhé poloviny osmdesátých let, na vrcholu (byť žánrovém) nikdy nestanuli. Byli na konci osmdesátých let populárnější než jejich starší mentoři Quiet Riot, ale nikdy nebyli tak silní, aby o pár let později dokázali vzdorovat grungeové revoluci. Ta zamávala s mnohem většími jmény, ať to byli Mötley Crüe, Skid Row či Poison, pro Hurricane byla téměř osudová. Přes noc se z kapely stala pro masy lidí naprosto nezajímavá záležitost, ..
Kapela Hurricane z dávných osmdesátých let je zpět. Jen s polovinou klasické sestavy, ovšem s novým albem „Reconnected“, které důstojně navazuje na počiny „Over The Edge“ a „Slave To The Thrill“. Aktivity kapela rozjela už na konci minulé desetiletky, až rok 2023 je pravým comebackem. Možná i dlouhodobým, jak říká basista a zakládající člen Tony Cavazo. To je zatím ve hvězdách a kapela si užívá znovuobjevenou energii, kterou brzy převede na koncertní pódia. ..
Kdo je to ten Randy Fitzsimmons, jehož existencí / neexistencí se švédští The Hives ohání od začátku své kariéry, tedy od devadesátých let? Dlouhá léta se jim věřilo, že Fitzsimmons je jejich manažerem a skladatelem veškerého repertoáru, než se jeden ze členů kapely podřekl, že je to pseudonym Nicholause Arsona. Ačkoliv to The Hives vehementně dementovali, je jasné, že žádný Randy Fitzsimmons neexistuje, nikdy neexistoval a že to byl jen pokus o vytvoření určitého mýtu. ..
Dlouhá léta si Adrian Vandenberg maloval obrazy, dělal různé vernisáže i trvalejší expozice a jeho návrat na scénu byl prakticky vyloučený a přitom bylo na co navazovat. Ať už na kapelu, která kolem poloviny osmdesátých let nesla jeho jméno a skončila bezprostředně za dveřmi velkého průlomu, když měla v repertoáru hit „Burning Heart“, nebo na jeho působení Whitesnake, při němž byl členem kapely v době největší slávy kolem alb „Whitesnake“ a „Slip Of The Tongue“. ..
Comeback se vydařil. Ač ve značně pozměněné sestavě New York Dolls konečně ukázali, že nejsou jen věční lůzři z první poloviny sedmdesátých let, kteří dojeli na chlast a drogy, ale také životaschopnou kapelou, která umí přežít v podmínkách nové doby. Jejich reunion (stejně jako u spřízněných The Stooges) doprovodila vlna euforie, která ukázala skutečný význam a vliv kapely. Fakt, že se natáčení comebackové desky „One Day It Will Please Us To Remember Even This“ zúčastnili Iggy Pop, předák R.E.M. Michael Stipe..
Ač jako mladíček, byl norský samorost Hoest u toho, když po celém Norsku hořely kostely, v Helvete se svolával hon na křesťany a bodalo se do živého. Ta doba pro něho byla až úděsně inspirativní a Taake z ní žijí dodnes. Chtěli být největší a nejmilitantnější kapelou norského blackmetalového undergroundu, ale už před patnácti lety se smrskli na jednočlenný projekt a Hoesta jeho spoluhráči doplňují jen při koncertních taženích. Ta jsou na Taake to nejsilnější. Tedy jen do chvíle, než Hoestovi přeskočí v hlavě kolečka..
Na Raven byl vždycky spoleh, ačkoliv se nikdy nedostali z lopotného heavy metalového prostředí. Jenže každá profese i každý styl potřebuje mistry a pak zástup dělníků, a když se rozdávaly karty osudu, Raven bylo souzeno hrát s těmi dělnickými. Oč se jim vždy vyhýbala světská sláva, o to vytrvalejší byli, což je (podobně jako kanadské kolegy Anvil) do pozice jakési malé legendy dostalo. Na jejich nové desky se nečeká s takovým napětím jako na alba kolegů z Nové vlny britského heavy metalu, ať už jsou to Iron Maiden, Judas Priest či Saxon a Diamond Head,..
Nebýt životní tragédie v životě Johna Lydona vulgo legendárního Johnnyho Rottena, jemuž letos v dubnu zemřela manželka Nora Forster, možná by žádná další deska Public Image Ltd nebyla. Lydon na nové hudbě pracoval už někdy v roce 2018, tedy tři roky po vydání předchozí studiovky „What The World Needs Now“, ale rozhodně se nejednalo o nic vážného, o nic, co by svědčilo o tom, že by se Public Image Ltd měli vrátit na scénu. Lydon měl jiné starosti, kromě péče o nemocnou manželku jej zaměstnával další ze soudních sporů..
Když se podíváme na desky Alice Coopera v novém tisíciletí, zjistíme trochu nešťastnou skutečnost - tento vokalista vše potřebné řekl v minulém století. Skutečnost, že od roku 2000 přišla tato nesmrtelná legenda z Detroitu s osmi nahrávkami a vyžadovány jsou od něho výhradně prastaré hity z první poloviny sedmdesátých let a hitparádové majstrštyky z přelomu osmdesátých a devadesátých let, vypovídá o tom, že svůj vrchol si Cooper dávno prožil. Desky z novější doby nejsou nijak zvlášť špatné, ..
Informace o tom, že by se New York Dolls měli vrátit na scénu, proběhla někdy v druhé polovině osmdesátých let, kdy bylo jasné, jak velký vliv kapela na rockovou hudbu měla. Hlásily se k ní největší rockové hvězdy - Guns N`Roses, Mötley Crüe, The Cult, Hanoi Rocks a mnoho dalších, byla to až nekonečně dlouhá řada těch, kterým New York Dolls dali do vínku rock n`rollového ducha a nebýt jich a jejich prvního alba, zejména glam metalová losangeleská scéna by nevypadala stejně...
Jak po letech navázat na takřka dokonalou desku „Hungry For The Game“, která je brána jako jedna z nejlepších ukázek evropského melodického hard rocku osmdesátých let? Jak přenést tehdejší feeling o více než třicet let, do doby, kdy styl, který Skagarack prezentovali, není na výsluní zájmu? To jsou otázky, které si dánská parta (nebo alespoň její dva původní členové, frontman Torben Schmidt a kytarista Jan Petersen) klást musela. Přestože Schmidt říká, že návrat kapely proběhl z touhy po zábavě, odezva publika jim lhostejná být nemůže. ..
Dánská kapely Skagarack spala dlouhá desetiletí. Když se v roce 1993 rozpadala (k faktickému rozpadu došlo už o dva roky dříve), rovnalo se takřka jistotě, že konec je definitivní. Jak čas postupoval, ukázalo se, že to tak žhavé nebude. Ačkoliv dnes ve Skagarack působí ze starých časů jen frontman Torben Schmidt a kytarista Jan Petersen, tihle dva mají na co navazovat. Jak bude znít jejich tvorba po třech desítkách let, je zodpovězeno prostřednictvím comebackového alba „Heart And Soul“ a teď je otázka, jestli nadšení kapele vydrží delší dobu. ..
Je jen málo kapel, kterým skotačení ze stylu do stylu a experimentování napříč hudebním spektrem nezlomí vaz. Def Leppard na svém bestselleru „Hysteria“ předvedli naprosto elegantní obrat od původní zvuku, který se poohlížel až heavymetalovým směrem a výsledkem byl nadčasový fenomén. Když ale Mötley Crüe chtěli zkusit něco jiného na bezejmenném albu, byl z toho propadák jako vrata. A to jsme jen u největších hegemonů. Co teprve kapely, které nemají svou pozici na scéně zdaleka tak pevnou. ..
Na Wolfganga Van Halena se už nehledí jako na protekčního syna slavného Eddieho Van Halena, ale jako na talentovaného muzikanta, který po otci zdědil hudební geny, ovšem nutně nemusí kráčet v jeho stopách, i přesto, že byl členem Van Halen v jejich závěrečné epizodě a podílel se na comebackové desce s Davidem Lee Rothem „A Different Kind Of Truth“. Pro první hudební krůčky bylo členství ve Van Halen velmi důležité, stejně jako příjmení, ale bez skutečného talentu by mu to nebylo k ničemu, ..
V létě roku 1973 nebyla na newyorské undergroundové scéně větší senzace. New York Dolls byli všude a pravidelní návštěvníci klubových akcí na ně poukazovali jako na budoucí velkou věc. Pověst výtečné koncertní kapely je předcházela a proto se koncerty začínaly úctyhodně plnit. Kromě domovského New Yorku se kapela vypravila i na evropské turné, posílena vítězstvím v anketě časopisu Creem v kategoriích nejlepší i nejhorší kapela. „Dolls jsou ta nejodpornější kapela, že si je zamilujete,“ psalo se o nich v tomtéž plátku. ..
Skutečnost, že se zpěvák Rob Wylde vzdal postu frontmana u pololegendárních Welšanů Tigertailz, musel fanoušky jeho domovských Midnite City potěšit. Jeho desetileté angažmá u Tigertailz nevygenerovalo moc hudby a když už, tak její kvalita se nedala moc srovnat s klasickými alby typu „Bezerk“. V Midnite City se Robovi rozvázaly ruce a rozhodl se ukázat, co v něm všechno je. Ani nevadilo, že si osvojil někdejší mustr Def Leppard, obdivně vzhlížel k Danger Danger a sem tam si vypůjčil nějaký vtípek od Poison, protože hned debutové album..
Poté, co Malmsteenovu kapelu opustil zpěvák Tim Ripper Owens a bubeník Patrick Johansson, začala možná definitivní éra Yngwieho kariéry, která trvá dosud. Nutno přiznat, že z ní nejsou příznivci vůbec nadšeni. Malmsteen se začal starat o veškerou instrumentální i pěveckou složku na deskách sám, stejně jako si začal zajišťovat kompletní producentskou stránku, což v minulosti bývala jeho silná parketa, ovšem v novém tisíciletí jako kdyby vše zapomněl a alba od dob „War To Ends All Wars“ zní spíše jako polovičatá dema. Yngwie stále ohromuje technikou i rychlými prsty, ..
Když Greta van Fleet začínali, nahlíželo se na ně jen jako na další krátkodechou senzaci retro vlny, která si na paškál brala hardrockové dění začátku sedmdesátých let. Debut „Anthem Of The Peacefull Army“ nebyl ničím jiným, než vyznáním se z lásky k Led Zeppelin a milostným výkřikem směrem k jejich raným albům. Když se dostal na třetí místo oficiální americké hitparády a porážel daleko renomovanější soubory či popové hvězdy, bylo nutné začít brát partu bratří Kiszků vážně, ..
Přestože slogan „Born To Lose“ použil kytarista Johnny Thunders až pro skladbu své pozdější kapely The Heartbreakers, klidně by mohl definovat kariéru jiné jeho formace. Té původní, mnohem kultovnější. New York Dolls měli velkou smůlu, která může za to, že jsou už polozapomenutou legendou, jež sice měla obrovský vliv na další generace muzikantů a jako inspirační vzor ji uvádějí největší z největších (jmenovitě třeba Guns N`Roses či Mötley Crüe), ale vlastní úspěch si nikdy neprožila. ..
Že se s novým albem vrací legendární Britky Girlschool je sympatické, ovšem nečekané. Osm let pauzy v životě kapely, která funguje přes čtyřicet let, je doba obrovsky dlouhá, ovšem zdá se, že parta kolem dvou původních členek, zpěvačky a kytaristky Kim McAuliffe a bubenice Denise Dufort, odmlku využila smysluplně. Kapela musela přežit šok, když na konci roku 2015, v době, kdy měla venku nové album „Guilty As Sin“, zemřel její mentor a velký přítel Lemmy Kilmister, čímž padlo turné, ..
Když se dnes řekne power metal, řada lidí si vybaví spolky Sabaton či Powerwolf, které patří k soudobé evropské enklávě, zaklínající se tímto stylem. Že je řada starých metalistů nebere až tak vážně, za to může zaprvé jejich popularita, která se u některých die hard fanoušků neodpouští, ale také to, že pojem power metal má kořeny úplně jinde a pamětníci si jej nespojují pouze s hurónskými popěvky a siláckými pózami à la Manowar, ale hlavně ve spojení klasického heavy metalu, hrstky progresivních postupů a thrashe. ..
Když byl Yngwie Malmsteen v roce 2009 zvolen časopisem Time devátým nejlepším hráčem na elektrickou kytaru všech dob, mluvil o ocenění své tvorby a přínosu hudbě. „Je vidět, že to, co dělám, dělám dobře. Mám důvod být na svou práci hrdý,“ řekl s patřičnou dávkou patosu a sebevědomého egoismu Malmsteen. Mohl být hrdý na svou tvorbu, ačkoliv ani on už nemohl nepostřehnout negativní recenze, které se v posledních letech snášely na jeho alba. Přestože v případě „Perpetual Flame“ byly o něco mírnější než při vydání „Attack!!“ ..
Savage Grace povstávají z popela. Bez divokého potlesku, který jejich kariéru stejně nikdy neprovázel, s totálně překopanou sestavou, v níž zůstává pouze kontroverzní kytarista Chris Louge, a s novým albem. Kdo by čekal, že kapela ještě naváže na alba z let 1985 a 1986 „Master Of Disguise“ a „After The Fall From Grace“, která přece jen nějakou historickou úlohu sehrála, ovšem nikdy se nestala zásadními díly pro metalovou scénu. Savage Grace nelze upřít skutečnost, ..
Přelom tisíciletí zastihl The Rolling Stones v pozici největšího hudebního uskupení na světě. Nejenže kapela ukázala, že dokáže přežít všemožné trendy, které se během druhé poloviny dvacátého století přehnaly přes scénu, dokázala rovněž, že je stále životaschopnou partou, která už má za sebou mladickou bouřlivost, ale dokáže těžit z nadhledu a bohatých zkušeností. Proto ji nerozhodila ani skutečnost, že si Mick Jagger odskočil k sólové dráze a v roce 2001 vydal album "Goddess In The Doorway", ..
Jestliže se na Malmsteenovy aktivity prvních let nového tisíciletí nahlíželo poněkud s despektem a jeho alba nebyla nejočekávanější díla, dostalo se mu pocty, když byl jeho otisk zaznemenán do Hollywood Rock Walk, což je rocková obdoba Chodníku slávy v Hollywoodu. Stalo se tak v době, kdy se znovu přeskupila sestava kapely, odkud vylétl klávesista Joakim Svalberg, jenž našel uplatnění u progmetalistů Opeth, a byla ukončena i poněkud rozpačitá spolupráce se zpěvákem Doogiem Whitem. Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš,..
Kytarista Joel Hoekstra žije v poslední době v mírné nejistotě. Když před pár lety nastupoval k Whitesnake, sliboval si od toho přidružení se k legendě historického významu, ač mohl vědět, že frontman David Coverdale je člověk přelétavý a místem v kapele si není nikdo jistý. Kvůli angažmá ve Whitesnake Hoekstra opustil i domovské Night Ranger, aby po Coverdaleově boku natočil dvě alba, trochu zbytečnou sbírku starých hitů Deep Purple „The Purple Album“ a velmi dobrou novinku „Flesh And Blood“. ..
Když v polovině devadesátých let doběhlo do svého konce světové turné k albu „Voodoo Lounge“, mohlo si připsat jedno unikum. Stalo se jedním z nejvýdělečnějších podniků doby, což byla (v časech, kdy světové scéně vládla tvrdá seattleská alternativa na eurodisco na Starém kontinentě) věc nevídaná, aby kapela, která hraje přes třicet let a je krajně nemoderní, měla takový úspěch. Jenže The Rolling Stones spojovali masy i generace. Bylo jedno, jaké trendy vládnou hudbě, kdekoliv, kam kapela přijela a spustila svůj stařičký rhythm n`blues,..
I když se zdálo, že Yngwie Malmsteen aktivity po roce 2005 začal trochu tlumit, opak byl pravdou. Kromě toho, že si se Zakkem Wyldem a Alem Di Meolou zahrál na sólových počinech svého spolupracovníka klávesisty Dereka Sheriniana, vstoupil i do světa filmu, když se dvakrát objevil v animovaném snímku Harvey Birdman, advokát. Stal se i jednou z tváří velidce populární počítačové hry Guitar Hero, což mohlo odpovídat tomu, že začal definitivně požívat status žijící legendy, i přesto, že jeho sólová dráha vykazovala rychle sestupnou tendenci. ..
Že by Toto ještě někdy vydali novou desku, je velice nepravděpodobné. I když papírově členem kapely zůstává kytarista a hlavní tvůrčí mozek Steve Lukather i klávesista David Pacih, věc ohledné legendy amerického AOR dospěla do patové situace. Jakékoliv studiové aktivity pod tímto názvem jsou zablokovány ze strany rodin někdejších zesnulých členů, bubeníka Jeffa Porcara a basisty Mikea Porcara, přičemž ani někdejší frontman Bobby Kimball se k možnému znovusetkání pod hlavičkou Toto nestaví nijak žhavě, takže Stevu Lukatherovi ..
Jak se turné „Steel Wheels/Urban Jungle“ chýlilo ke konci, bylo stále jasnější, že The Rolling Stones čeká událost, která rozdělí kapelu, jež hrála léta ve stále stejném složení a přežila i mrtvičnou část existence kolem alba „Dirty Works“. Tentokrát nebyl na vině Mick Jagger či Keith Richards, popřípadě vztah mezi nimi, ale touha basisty Billa Wymana vystoupit z kolotoče, jehož členem byl od roku 1962. Měl už dost Jaggerových egomaniakálních výjevů, ..
Aby byli underground, na to jsou moc písničkoví, aby byli mainstream, na to jsou moc divní. Queens Of the Stone Age vždycky stáli mimo tyto nesmiřitelné tábory, ovšem dokázali z toho vytěžit až až. Neminuly je platinové desky, v případě alba „…Like Clockwork“ první místo oficiální americké hitparády. a to bez toho, aby museli výrazně korigovat svůj styl. Přestože se v něm dnes vytrácí prvek stoner rocku, který je vždy spojoval s předchůdci Kyuss, alternativně rocková složka je pořád dost silná. ..
Mark Boals byl pryč a epizoda s nástupcem Jornem Landem skončila dřív, než stačila začít, protože svéhlaví seveřani Lande a Malmsteen si vjeli do vlasů takovým způsobem, že Yngwiemu nezbývalo nic jiného než se obrátit opět na Boalse, zda by alespoň nedokončil turné k desce „War To Ends All Wars“, o níž byl přesvědčen, že je jeho dalším mistrovským dílem. Tak to nebylo a pocítit mu to dávali i fanoušci, kterých se na koncertech začala scházet mnohem menší parta. Yngwie definitivně uzavřen ve své bublině věřil tomu, ..
Pokud budeme vycházet ze skutečnosti, že Oasis jsou nadobro uzavřená kapitola, která měla smysl před takovými pětadvaceti lety, je pro hitmakera zázraku britpopu Noela Gallaghera dnes jasným vyjádřením kapela High Flying Birds. Ta toho s Oasis tolik společného nemá, jak by se mohlo čekat od člověka, který se podepsal pod největší hity kapely, čímž vydělal pěknou řádku liber. Jenže každý se vyvíjí a Noel dnes by asi další „Wonderwall“ nenapsal. Ne, že by to neuměl, ale jeho vyjadřovací prostředky jsou už jiné. ..
Vypadalo to jako jasný trucpodnik. Keith Richards tak dlouho odolával narcistickým sklonům Micka Jaggera, až se po vydání jeho druhého sólového alba pustil do vlastní tvorby rovněž. Stále mu záleželo na tom, co s The Rolling Stones bude, ale už nechtěl čekat se založenýma rukama, jestli se Jagger uráčí vrátit ke společné práci. Do běla jej rozpálilo Jaggerovo prohlášení, že by bylo dětinské domnívat se, že člověk zůstane ve stejné partě navěky. V tu chvíli to vypadalo, ..
Pride Of Lions slaví dvacet let od vydání debutu a na jejich kariéře lze dobře demonstrovat, jakou udělal vývojovou stopu styl, který představují, tedy AOR. Před dvaceti lety byly kapely, které ho hrají, na pokraji vyhubení a ikony Journey, Foreigner, Toto či Survivor byly buď nečinné, nebo nezažívaly dobré časy. Dnes je znovu všude, i když jeho úroveň není taková jako na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. O té by mohl předák Pride Of Lions Jim Peterik léta vyprávět, nejenže tu dobu zažil, ale dokonce stál na vrcholu scény. ..
Protože Malmsteen je v podstatě realista, věděl, že se časy mění. Po hubených devadesátých letech, kdy byl na uměleckém vrcholu, měl na začátku milénia možnost k návratu do starých pozic. Heavy metal zažíval nečekanou obrodu, zejména skandinávské spolky Hammerfall či Stratovarius slavily velké úspěchy a nešlo si nepovšimnout, že zejména v případě druhých jmenovaných byla inspirace Malmsteenovou tvorbou více než zřejmá. Yngwie měl jedinečnou šanci svézt se na úspěchu svých žáků ..
Debut stačil The Defiants k tomu, aby se trojice pohrobků glam metalových Danger Danger stala jistotou žánru a můžete jej nazývat americký hard rock, glam metal či AOR, protože The Defiants představují průsečík mezi těmito pojmy. První album z roku 2016 se stalo jedním z nejlepších alb, které v minulé desetiletce v daném stylu vyšlo a dokumentovalo historickou pravdu, že někdejší angažmá Paula Laineho za mikrofonem Danger Danger nebyl krok špatným směrem, ač alba „Dawn“ nebo „Four The Hard Way“ ..
„Mick spáchal smrtelný hřích, když vlastní projekt nadřadil zájmům kapely,“ řekl na přelomu let 1985 a 1986 basista Bill Wyman. Ronnie Wood mluvil o velmi deprimující době, jindy zcela klidný a rezervovaný Charlie Watts veřejně hovořil o tom, že z The Rolling Stones odejde a přidá se k nějaké jazzové kapele. Jediným, kdo na kapele lpěl, byl Keith Richards, který byl rovněž na druhé straně a stál v opozici vůči Jaggerovi. Věděl, že „Undercover“ nebyla podařená deska, že ani Mickova sólovka „She`s The Boss“ není tím, ..
„Nejsem s „Facing The Animal“ příliš spokojený,“ vyjádřil Yngwie Malmsteen své pocity rok poté, co deska vyšla, „Není to špatná deska, má dobré skladby, které jsem sám napsal, ale příliš se vzdálila albům stylu „Rising Force“. Znělo to jako deska kapely, ale moje alba jsou o mě a mojí kytaře,“ pokračoval švédský kytarista a jedním dechem dodal, že už má novou sestavu, v níž nepočítá se zpěvákem Matsem Levénem, který podle Malmsteenových slov podával chabé koncetní výkony. Kytarista šmahem vyvrátil spekulace, ..
Léta to vypadalo, že Janet Gardner, platinová blondýna původně z Aljašky, je dávno mimo hudební byznys. Že už nedokáže vykročit ze stínu prvních dvou alb Vixen, které jí zajistily koncem osmdesátých let slušnou popularitu a nebýt grunegové revoluce, které Vixen nedokázaly odolat, tak i slušné živobytí. Její vztah s kapelou patří do kategorie bouřlivých. I když se účastnila comebacku, který byl korunován alternativně grungeovou deskou „Tangerine“, u čtvrtého a zatím posledního alba Vixen, dosti slabé nahrávky „Live And Learn“ ..
Losangeleští Rival Sons patří mezi hrstku vyvolených kapel, které de facto přežily svou vlastní smrt, konkrétněji řečeno razantní opadnutí zájmu. Čtveřice patřila ke kapelám, které před zhruba patnácti lety rozjeli retro módu, jež byla na vrcholu v minulé desetiletce. Těžili z ní australští Wolfmother, skandinávští Blues Pills či Američané Scorpion Child. Rival Sons v této konkurenci nepatřili k nejlepším ani nejprotežovanějším kapelám, přesto se počítají mezi špičku v hardrockové komunitě. ..
Když se sešla sedmdesátá léta s osmdesátými, The Rolling Stones působili na scéně už dvacet let. Přežili vlnu psychedelického rocku a hnutí hippies, z něhož vytěžili album „Their Satanic Májesties Request“, absorbovali i vlnu glam roku na „Goat Head Soup či „It`s Only Rock N`Roll“ a dokázali vzdorovat i punkové revoltě, které se přizpůsobili na desce „Some Girls“, jenže tentokrát jako kdyby jim už ujížděl vlak. „Tattoo You“ bylo dobré album, ovšem na dorůstající generaci působilo zastarale a The Rolling Stones ukázali, ..
Ač chtěli být velkou kapelou a na začátku devadesátých let se oháněli tím, že mají blízko k Jonu Bon Jovimi, Aldo Novovi či kytaristovi Autograph Stevu Plunkettovi, velký úspěch se Bangalore Choir vyhnul. Debut „On Target“, těžící z toho, že zpěvák David Reece před pár lety neslavně nahradil Uda Dirkschneidera u Accept, nebyl špatnou deskou, ale zcela zapadl v grungeové revoluci. Bůhvíjakým trhákem by nebyl ani o pár let dříve, kdy doba přála glam metalovému znění, jaké Bangalore Choir na desce měli...
Pokud budeme striktně souhlasit s kategorickým tvrzením, že nejlepší deathmetalová alba vznikala na konci osmdesátých a začátku devadesátých let, je cesta k novým nahrávkám stylu velmi těžká či dokonce nemožná. Díla odstartovaná deathovskou „Scream Bloody Gore“ a ukončená „Domination“ od Morbid Angel jsou možná nedostižná, ale obracet pozornost v případě chuti na pořádný death metal jen k nim by znamenalo ochudit se o řadu dalších dobrých nahrávek, ..
„Jen co jsem uslyšel jméno Cozyho Powella, věděl jsem okamžitě, že s ním chci dělat,“ řekl k nečekané spolupráci Yngwie Malmsteen. „I jeho to zajímalo a chtěl poslat dema. Když si je poslechl, hodně ho to vzalo. Bylo to někdy v roce 1996 v Miami a Cozy se stal základem sestavy pro další album.“ V té Yngwiemu zůstal věrný jen klávesista Mats OIausson, se zpěvákem Michaelem Vescerou se kytarista rozešel ve zlém a historická sestava z alba coververzí ..
S Buckcherry je to stejné jako se Sunset Stripem, odkud kapela vzešla a kde by chtěla stát v dobách jeho největší slávy. V době před více než třiceti lety byla scéna Sunset Stripu na vrcholu, stejně jako hudba, kterou Buckcherry představují do dnešních dnů. Jenže to je pohádka dávné minulosti a Buckcherry do ní přišli s křížkem po funuse. Stejně jako Sunset Strip dávno své kouzlo ztratil - podle slov muzikantů, kteří byli v osmdesátých letech u toho, působí místo až moc bezpečně a obyčejně. A přesně tak je to i s Buckcherry. ..
Zdálo se, že The Rolling Stones jsou vyčerpaní, na konci svých sil a zevnitř rozložení. Nepomáhalo jim chování šéfa Micka Jaggera, z něhož bylo cítit, že hudba, kterou s kapelou dělal, jej nenaplňuje jako v dobách „Let It Bleed“, „Sticky Fingers“ či „Exile On Main St.“, nepomáhal jim ani fakt, že deska „Emotional Rescue“ po umělecké stránce spíše propadla, než aby navázala na skvělého předchůdce „Some Girls“. Situaci nepomohla ani skutečnost, že Jagger místo toho, aby s kapelou odjel na americké turné,..
I když doba podobné hudbě vůbec nepřála, lépe řečeno polovina devadesátých let byla nejhorší možnou dobou pro klasické heavymetalové a hardrockové umělce, byl Yngwie Malmsteen na vrcholu. Ne na komerčním, osmdesátá léta byla pryč a vrátit se zpět časem nedokázal ani tento samozvaný génius, ale na uměleckém. V osmdesátých letech ukázal, co v něm je po stránce zručnosti a osobitosti, ačkoliv autorský rukopis ještě leckde pokulhával ..
Nebudeme si nic nalhávat, když řekneme, že Foo Fighters nebyli poslední roky ve zrovna nejsilnější formě. Ani poslední deska „Medicine At Midnight“ přes řádně velkohubé proklamace nenaznačilia, že by měla znamenat otočení nepříznivého vývoje. Spíše jen dokumentovala, že Foo Fighters mají vrchol minimálně dvanáct let za sebou, protože před takovou dobou vyšla deska „Wasting Light“, a pak už bylo jen hůř. Hůl se začínala lámat zejména na nevydařené desce „Concrete And Gold“, ..
Když se v roce 1979 stočil rozhovor anglického reportéra s Mickem Jaggerem ke kriketu a kuželkám a následně i k politice, nebylo na tom nic divného. Frontman The Rolling Stones už dávno nebyl jen zpěvákem rockové kapely, orvaným vlasáčem v džínách a upnutém tričku, ale vystupoval coby společenská persona, která glosuje denní události i sportovní výsledky stejně zasvěceně, jako dokáže mluvit o vlastní tvorbě. Přestože se Keith Richards zbavil silného drogového návyku ..
I když se na vrchol scény americký zpěvák a kytarista Mitch Malloy nikdy nedostal, lze ho považovat za legendu. V osmdesátých letech, kdy by měl největší šanci na úspěch, se věnoval spíše studiu hudby a produkční činnosti, takže pravý rock n`rollový život, který byl neopakovatelný a značně sebedestruktivní se mu vyhnul a když vydal debutovou desku, psal se rok 1992 a těžko si lze představit horší dobu pro mix AOR, hard rocku a glam metalu. ..
Po loňském odchodu z Great White je zpěvák Mitch Malloy v životní fázi, kdy se chce věnovat hlavně své tvorbě. Jestliže za celé čtyři roky působení v Great White nepřišla kapela ani s jednou novou věcí, nyní se na trh dostává Mitchova sólovka „The Last Song“, která jako kdyby shrnovala aktuální fázi jeho života. A protože tento muzikant má zajímavou minulost - spolupracoval s Desmondem Childem a na pár chvil nahradil Sammyho Hagara ve Van Halen, patřila nabídka na rozhovor s ním do kategorie takových, jaké se neodmítají. ..
Na americké Extreme můžete nahlížet z několika úhlů pohledu. Ať už je vnímáte jako výtečnou tvrdou kapelu, která se opírá o výbornou kytaru Nuna Bettencourta a pevný vokální projev Garyho Cheronea nebo jako tvůrce akustického oplodňováku „More Tha Words“, v obou případech máte pravdu. Nelže ani skutečnost, že se jedná jak o poctivou hardrockovou partu, tak i čtveřici hudebních chameleonů, kteří se nestyděli ze dne na den převléct kabát a přijít s ostře alternativní nahrávkou. ..
I když měl Malmsteen se zvraty ve svém životě i kariéře bohaté zkušenosti, rok 1993 byl pro něho velmi náročný. Nejenže se mu rozpadla kapela, ze které odešel zpěvák Göran Edman (či snad byl odejit, záleží na tom, koho byste se zeptali) a basista Svante Henryson, bubeníci Bo Werman a Michael Von Knorring rovněž neprojevili vůli pokračovat dál, dobře se nevedlo ani jeho hudbě. Skutečnost, že deska „Fire & Ice“ v Americe zcela propadla, byla pro Yngwieho nepochopitelná, protože do podobné situace se zatím ještě nikdy nedostal...
Když už se zdálo, že Metal Church nemůžou mít větší smůlu, přišel další černý den. Pravděpodobně nejčernější v jejich historii. 26. července 2021 spáchal zpěvák Mike Howe sebevraždu a vypadalo to na konec kapely. Ne že by se Metal Church bez něho neobešli už v minulosti, první dvě kultovní alba natočili i bez něj a stejně žili (spíše živořili) i dalších dvacet let po jeho odchodu. Jenže Howe byl na konci osmdesátých a začátkem devadesátých let podepsán pod nejlepšími alby „Blessing The Disguise“..
Mick Jagger musel uznat, že album „Black And Blue“ nebylo úplně to pravé ořechové a na jeho účet zmínil i známou skutečnost, že The Rolling Stones ubývají síly. Změnit to měl fakt, že se členem kapely napevno stal Ronnie Wood, protože jeho dosavadní formace The Faces ohlásila na přelomu let 1975 a 1976 rozpad. Jeho trvalé angažmá byl první krok k nápravě škod, které deska „Black And Blue“ napáchala. Otazník stále visel na Keithem Richardsem,..
„Hej, kámo, vzpomínáš, jak nám to hrálo na začátku devadesátých let, než nás zlákala komerce?“ Ač je to k nevíře, tak se američtí hejskové Rancid vrací k tomu, co dělali na úplném začátku kariéry a co je zdokumentované na deskách „Rancid“ a „Let`s Go“. Možná jim tato tvář slušela nejvíce, možná je v tom trochu nostalgie po starých časech, ovšem jisté je, že krok je to trochu nečekaný. Možná je vedený na jistotu a Rancid měli pocit, že se s minulou „Trouble Maker“ dostali trochu do slepé uličky, ..
Byly doby, kdy se na Enter Shikari ukazovalo jako na budoucnost ostrovní tvrdé hudby. Parta ze St. Albans uchopila kdysi prudce expandující metalcore, spojila jej s melancholickým post-hardcorem, alternativním rockem, dubstepem a trance, a výsledkem byl unikátní mix vyváženě tvrdé hudby, která dokázala přilákat mladé publikum a nevadila ani odrostlejším a konzervativnějším posluchačům. To dnes neplatí. Minimálně od alba „The Spark“ se kapela začala kazit, ..
Souvislosti, které z výsluní zájmu vypoklonkovaly začátkem devadesátých let hard rock a heavy metal, jsou notoricky známé. A byl to právě Yngwie Malmsteen, do něhož se nastupující generace opírala vší silou. Vadil jeho nakadeřený styl, arogantní, sebestředné vystupování, vadily neoklasicistní motivy, heavymetalová rozmáchlost, vadila i jeho naondulovaná hříva. Před sprškou kritiky, která se začala valit v roce 1991 zároveň s vydáním nirvanovské „Nevermind“, kdy bylo jasné, že nový vítr fouká ze Seattlu,..
Válka proti všem… Demonaz ví přesně, o čem mluví, protože to je on, kdo zachránil, ale zároveň skoro zabil norskou blackmetalovou legendu Immortal. Ta dnes funguje jako jeho výhradní projekt, což řada starých fanoušků schvaluje, ovšem stejně velká skupina za to kontroverzního muzikanta proklíná. Léta byl Demonaz šedou eminencí kapely, trpělivě úpěl v disentu, kam jej uvrhlo onemocnění šlach, které mu nedovolilo hrát na kytaru a proto dlouhá léta přispíval na alba kapely texty, svým vyprávěním o bájné zemi ..
Těžko čekat, že by dnes někdo z bývalých členů Sex Pistols točil desky, jako bylo dílo „Never Mind The Bollocks… Here`s The Sex Pistols“, či přišel s revoltou v duchu „God Save The Queen“ a „Anarchy In The U.K.“. Johnny Rotten se dávno vrátil ke svému jménu John Lydon a v současnosti připravuje novou desku post-punkových Public Image Ltd, kytarista Steve Jones se stal vegetariánem a po prodělaném infarktu v roce 2019 pověsil muziku v podstatě na hřebík. Bubeník Paul Cook se věnuje kapele The Professionals ..
„Mick nějakou dobu chodil kolem horké kaše a oťukával,“ popisoval prvotní koketérie s The Rolling Stones Ronnie Wood, „kdyby odešel Mick Taylor, přešel bys ke Stones, že jo? A já jsem řekl: Jasně, ale teď jsem u The Faces a nechtěl bych to míchat dohromady. Mick to chápal a říkal, že nechce, abych odcházel z The Faces. Řekl jsem mu, že až bude někdy v maléru, tak ať zavolá. Za několik měsíců později zazvonil telefon a na druhém konci drátu byl Mick: Jsem v maléru, řekl.“ ..
Projekt zpěváka a kytaristy white metalových Stryper Michaela Sweeta a kytaristy George Lynche, který se nejvíce proslavil jako bývalý člen Dokken, je jedním z těch, které dávají od počátku existence smysl. Oba muzikanti jsou velmi charismatičtí hráči, oba mají pečlivě rozpoznatelný styl a zkušenosti, které sahají do zlatých osmdesátých. Tam míří i jejich společná tvorba, i když se rozhodně nedá říct, že by cíleně kopírovali tehdejší postupy či se snažili napodobit chvilky,..
„Joe má jistě perfektní hlas, ale mimo to spolu ani lidsky nemáme žádný problém. Zůstáváme přáteli,“ řekl Yngwie Malmsteen, když Joe Lynn Turner opouštěl kapelu, aby opět podlehl volání Ritchieho Blackmorea a nastoupil jako dočasná náhrada za Iana Gillana do Deep Purple. V jejich řadách vydržel pouze jedno album, pak neslavně řady britské legendy nuceně opustil. Pro něho se jednalo o krok vzad, párplovská deska „Slaves And Masters“ nepředstavuje ani v nejmenším vrchol diskografie,..
Odpověď na otázku, zda Alcatrazz přežijí rozchod s Grahamem Bonnetem, byla zodpovězena už před dvěma lety, kdy vyšlo páté album, nazvané prostě „V“. Tato nahrávka byla živější a lepší než comebacková deska „Born Innocent“, na které se představil ještě Bonnet a která se stala kamenem úrazu mezi ním a dvěma původními členy, klávesistou Jimmym Waldem a basistou Garym Sheou. Ti měli jinou představu o budoucnosti kapely, chtěli zvuk modernizovat..
Pokud někdy byli The Rolling Stones nejblíž rozpadu, bylo to v roce 1973 v období alba „Goat Head Soup“, kdy se komunikace mezi jednotlivými členy kapely dostala na bod mrazu. Mick Jagger si hrál na primadonu a myslel si, že celý úspěch kapely je zejména jeho dílo, Keith Richards se propadal do hluboké drogové závislosti a kytarista Mick Taylor se cítil stále více izolovaný na svém postu, neboť ke skladatelskému procesu byl připouštěn velmi zřídka, a když už mu bylo dovoleno přinést nějaké nápady,..
Joe Perry je z těch muzikantů, který si může dělat, co chce, a vždycky má jistotu, že zvedne vlnu pozornosti. Za padesátiletou kariéru se stal obrovskou legendou, ať už pro to, co dokázal s Aerosmith v sedmdesátých letech, i pro to, že přežil obří nálože drog, které druhého z Toxic Twins, tedy zpěváka Stevena Tylera, skoro dostaly do blázince, a také proto, že na konci osmdesátých nastartoval tak slavný a velký comeback, jemuž se může rovnat jen podobně časovaný návrat Meata Loafa. V minulém století Perry zažil ..
Megalomanský projekt Billyho Corgana „Atum“ doběhl do konce. Je jasné, že plánovaná vize, že The Smashing Pumpkins vytvoří protiváhu vůči slavnému dvojalbu „Mellon Collie And Infinite Sadness“ nevyšla. Zčásti proto, že doba je jinde než v časech, kdy světu udával směr alternativní rock a grunge, což byla pravá parketa Corganovy kapely, a zčásti proto, že zdánlivě nevyčerpatelná skladatelská studnice až tak bezedná není. To si Corgan musí uvědomovat už delší dobu a proto cestuje napříč různými styly, ..
„Lidsky jsme si sedli a v Los Angeles pařili tři dny,“ vzpomínal na rok 1987 zpěvák Joe Lynn Turner, „Yngwie osciloval mezi dvěma polohami – arogantním idiotem a nevinným dítětem. Věděl jsem, že Malmsteena po zkušenostech s Blackmorem zvládnu levou zadní. Vrátil jsem se do New Yorku, abych si sbalil věci na delší pobyt v L.A., ale pak přišla zpráva o Yngwieho bouračce, po které upadl do kómatu.“ Lékaři mu moc šancí nedávali, protože zranění, které Malmsteen utrpěl při automobilové nehodě, ..
Kdo by to byl řekl, že Winger se ze slavné glam metalové plejády osmdesátých let, kam však byli hozeni zejména kvůli účesům a pestrým hadrům, budou ve dvacátých letech tohoto století dost možná nejuznávanější kapelou scény? Většina kapel z té doby dnes materiál netvoří, a těch, které jej tvoří ve stejné kvalitě jako kdysi, je ještě daleko méně. Winger tohle bylo dáno a pro muzikanty je to velké zadostiučinění za to, co museli vytrpět za nechutnosti v první polovině devadesátých let, kdy vydali své nejlepší album „Pull“. ..
Francouzský azyl, který demonstroval dobu obrovské umělecké volnosti a velikášství „Exile On Main St.“, končil stejně rychle, jako začal. Kapela po vydání alba odjela turné po Spojených státech, kam se podívala poprvé od neblahého festivalu v Altamontu, ovšem do fazóny z konce šedesátých let měla daleko a nezřídka kdy musela uznat, že hostující Stevie Wonder, vystupující v roli předskokana, byl v mnohem lepší formě a sklízel za to nemalý úspěch. Na vině u The Rolling Stones nebyla..
Festivalová sezóna byla otevřena. Minifestival Prague Rocks, který se v Praze koná už několik let, se dočkal dalšího ročníku, jenž se uskutečnil na letišti v Letňanech. Umělecká společnost, která na něj dorazila, byla skutečně různorodá. Od švédské glam metalové naděje Eclipse, přes tuzemský Kabát, britskou legendu Def Leppard až po americké Mötley Crüe, kteří představují nejzhýralejší odnož rockové hudby. Nesourodě vypadalo i složení publika..
Reedice klasických alb Arakainu pokračují. Po „Thrash The Trash“ a „Schizofrenii“ došlo na další milník pražské legendy, na desku „Apage Satanas“. V chronologickém řazení se přeskočila alba „Black Jack“, „Salto Mortale“, „Legendy“ a „S.O.S.“, ovšem i tak je pro fanoušky nové vydání alba z roku 1998 velmi vítaná událost. Ta se stala důvodem pro další povídání s „tátou Arakainu“, kytaristou Jiřím Urbanem. A že Jiří měl k tématu co říct, o tom svědčí následující řádky,..
I když s tím mnozí fanoušci, soudě podle slušných hitparádových úspěchu poslední desky „The Quest“ nebudou souhlasit, dnešní forma Yes není na vyskakování. Když si odmyslíme nepovzbudivý fakt, že v kapele není žádný zakládající člen (kytarista Steve Howe nehrál na debutu, ani na některých novějších deskách), je toho málo, co tahle parta může nabídnout. Kromě reminiscencí na minulost, zejména na sedmdesátá léta dnešní Yes nemohou uchvátit vůbec ničím, a to i přes skutečnost,..
Už je to sakra dávno, co se o irské trojici Therapy? mluvilo jako nové rockové hvězdě. To bylo někdy kolem alba „Troublegum“ v polovině devadesátých. Od té doby uplynulo hodně vody a Therapy? se hvězdou nestali. Proč, když „Troublegum“ byla skvělá deska, která přesně zapadla do koloritu doby? Možná proto, že Therapy? byla jen parta tří docela obyčejných chlápků, které byste na ulici nepoznali a možná taky proto, že na rozdíl od souputníků Manic Street Preachers se odmítli nechat infikovat popem..
Jako dva kohouti na jednom smetišti, tak s odstupem času popisoval vztah s Yngwiem Malmsteenem zpěvák Jeff Scott Soto, který byl v době, kdy vyšla Malmsteenova druhá deska „Marching Out“ už de facto pryč z kapely. Situace si žádala rozřešení a jelikož by bylo krajně nelogické, aby kapelu opouštěl Malmsteen, musel pryč Soto. Jeho místo zaujal Malmsteenův objev Mark Boals, jenž předtím koketoval s koncertní kapelou Teda Nugenta a nějaký čas strávil na turné s bluesrockovou stálicí Savoy Brown...
Zdánlivě je kapela Atomic Kings novým hráčem na rockovém poli. Pokud se na ni podíváte blíže, zjistíte, že prvotní zdání docela hodně klame. Kapela nejenže vznikla z formace Kings Of Dust, která v roce 2020 vydala debutovou desku, aby se pak rozešla se zpěvákem Michaelem Thomasem Beckem, ale tvoří ji další ostřílení muzikanti. Tím nejdůležitějším a nejznámějším je basista Greg Chaisson, dlouholetý souputník bývalého kytaristy Ozzyho Osbournea Jakea E. Lee, ..
Tisk to nazýval útěkem, The Rolling Stones čerpáním nových inspirací. Pravda, jak už to tak bývá, byla někde na půli cesty. Hlavním důvodem byly finanční problémy, nový bankéř kapely Rupert Loewenstein doporučil přesídlení z Velké Británie, jelikož kapela dlužila na daních obrovský balík liber, protože povinné odvody jaksi bývalý manažer Allen Klein „zapomněl“ zaplatit a hrozily velké právní problémy, včetně odebrání třiaosmdesáti procent veškerých příjmů. Druhá věc byla ta, že po umělecké stránce došlo ..
Odpověď na otázku, zda se Heavens Edge z Pennsylvánie někdy mohli stát hvězdami, kdyby je nesemlela vlna okolností, které nemohli ovlivnit, zůstane navždy nezodpovězena. Pravdou je, že kapela zapadla mnohem rychleji než jiné glam metalové party konce osmdesátých let a přitom bezejmenný debut z roku 1990 byl výtečné dílo, které přesně popisovalo jejich vzestup. Jenže dobře známé okolnosti s nástupem grunge a úspěchem nirvanovského díla „Nevermind“ ..
„V den, kdy zemřel Jimi Hendrix, narodil se kytarista Yngwie Malmsteen.“ Titulky, které představovaly zázračného Švéda Americe, byly věhlasné a poukazovaly na fakt, že na hvězdnou kariéru se Yngwie Malmsteen připravoval celá sedmdesátá léta. Když dosáhl plnoletosti, šlo všechno už jako po másle a ve chvíli, kdy přišel se sólovým debutovým materiálem „Rising Force“, byl novým kytarovým bohem, k němuž mohli vzhlížet i ti, kteří v sedmdesátých letech ..
Stále platí, že The Damned je jedna z kapel, která pomohla na svět klasickému britskému punku model 1977, ale rozhodně neplatí to, že by u tohoto stylu zůstala. Klasický výraz, který si člověk spojuje s revolucí anarchie a číraté módy opustila velmi záhy a už v roce 1980 ukázala na počinu „The Black Album“, že umí zahrát i pořádný kus psychedelie, aby o dva roky později nabrala zcela jiný směr, což korunovala v létě 1985 gotickým monolitem „Phantasmagoria“. ..
Nebývá příliš zvykem, že by zaběhlé superskupiny (ty, které natočí dvě a více desek) měnily nějak dramaticky členy. Buď vydrží ve stejné sestavě několik let nebo prokáží pouze schopnost jepičí existence a jejich název brzy zmizí ze zemského povrchu. To však není případ Revolution Saints. Tvrdilo se o nich, jak jsou stmeleni na svých třech deskách a nepočítalo se s tím, že by trojice Deen Castronovo, Jack Blades a Doug Aldrich mohla zažít nějaký rozkol. To se stalo loni, kdy Blades i Aldrich oznámili, že přestávají být členy kapely. ..
Umělecky byli The Rolling Stones na přelomu šedesátých a sedmdesátých let na jasném vrcholu. Výměna Briana Jonese za Micka Taylora se ukázala být nezbytnou, protože Jones v posledních měsících své působnosti byl pro kapelu spíše koulí na noze než charismatický kytarista jako na počátku kariéry, kdežto Taylor byl muzikant plný života. Žilami mu pulzovalo horkokrevné blues, byl rocker každým coulem, což bylo pro The Rolling Stones nesmírně důležité, ..
Jak moc je ještě relevantní Nová vlna britského heavy metalu, která bývá historiky ohraničována pětiletkou 1979 až 1984, se snaží každoročně odpovědět řada kapel, která si v té době udělala jméno. Nejsilněji mezi nimi rezonovali Iron Maiden a Def Leppard, stejně jako dávní mentoři Judas Priest, ovšem ti mantinely trendu přerostli už dávno. A pak je tu zástup (tehdy druholigových) kapel, které se dávný prapor snaží pořád pozvednout. Mezi nimi jsou (možná jako nepsaní vůdci) Tygers Of Pan Tang,..
Tygers Of Pan Tang jsou jednou z mála kapel Nové vlny britského heavy metalu, o které se dá říct, že je v současnosti stejně silná jako v době, kdy její hudba byla brána jako nejmodernější výstřelek. Je tomu tak i přes skutečnost, že jediným původním členem je kytarista Robb Weir. Toho jsme vyzpovídali v roce 2020, proto se partnerem pro rozhovor u příležitosti vydání nové desky stal zpěvák Jack Meille, který je členem Tygers Of Pan Tang od roku 2004, tedy bezmála dvacet let. Rozpovídal se i o svých jiných hudebních aktivitách,..
Že Yngwiemu Malmsteenovi členství v kapelách nesvědčí a jeho přítomnost nedělá dobře kapelnímu duchu, bylo jasné už v době, kdy se na pár měsíců stal členem Steeler, s nimiž natočil debutovou desku, aby následně tuto partu de facto pohřbil. Zkusil to pak ještě jednou a nastoupil do renomovanější party Alcatrazz, kterou vedl bývalý zpěvák Rainbow Graham Bonnet, ovšem ani zde nevydržel déle než jednu desku, debutovou „No Parole From Rock N`Roll“. To, že jej nahradil další podobný střelec Steve Vai je pro jeho příběh nepodstatná věc,..
Když se řekne Last In Line, jako první okamžitě na mysl vyskočí výtečné album Ronnieho Jamese Dia. Nikdo si v tu chvíli nejspíš nevzpomene na to, že v současné době působí kapela téhož názvu, v níž hrají dva někdejší Diovi spoluhráči, bubeník Vinny Appice a kytarista Def Leppard Vivian Campbell. Ta možná vytane na mysli o mnoho později a jen u hrstky zasvěcených, protože je její existence se nikdy nemůže vyrovnat dopadu a významu klasické desky z roku 1984. Proč tedy existuje? Původní myšlenka nebyla vůbec špatná..
Že dnešní vývojové proudy v rockové a metalové hudbě nejsou zrovna nejnápaditější, je známo několik let. Podle toho také vypadá trend, který styl tvrdé hudby nabral a tak na scéně máme například řadu ultratemných spolků, stále ještě posunující hranice extrému. Máme tu i houf metalcorových nadšenců, kteří kopírují postupy jeden od druhého, a snad ani nevědí, že svou mělkou uměleckou studánku už dávno vyčerpali a je v ní sucho na troud. A pak tu máme mainstreamové spolky v čele s Disturbed nebo Five Finger Death Punch,..
Brian Jones měl pohřeb 10. července 1969. Z bývalých spoluhráčů se smuteční akce zúčastnil pouze basista Bill Wyman a bubeník Charlie Watts. Mick Jagger byl se svou přítelkyní Marrianne Faithfull v Austrálii, tak alespoň poslal květiny a Keith Richards se omluvil se zdůvodněním, že nesnáší pohřby. Bylo to trochu alibistické, ale pokud si uvědomíme, že Jonesův a Richardsův vztah byl na bodu mrazu od chvíle, kdy Keith Brianovi přetáhl jeho švédskou přítelkyni Anitu Pallenberg, tak i pochopitelné. ..
Heavymetalové Japonsko osmdesátých let, to zdaleka nebyli jen Loudness, kapele kytaristy Akiry Takasakiho zdatně šlapala na paty neméně instrumentálně zručná parta Anthem. I když vydávala debut v době, kdy Loudness vyrazili do světa s průlomovým dílem „Thunder In The East“, brzy si obě kapely konkurovaly, ač přece jen Anthem minulo kultovní postavení jako Takasakiho partu. Drobné, spíše přátelské rozmíšky z osmdesátých let, jsou dnes minulostí a obě kapely stojí na stejné straně barikády, ..
Mezi jistým okruhem posluchačstva je kapela Angel jednou z největších rockových legend. Možná jen proto, že si uměla načasovat svůj rozpad a činnost ukončila po vydání nejlepšího alba „Sinful“ už v roce 1979, čímž to vypadalo, že kapela nejenže odešla v nejlepším, ale sakra chybělo poslední slovo, které by udělalo tečku za skvostnou kariérou v sedmdesátých letech. Tehdy možná byli slušným marketingovým produktem, ale také po čertech nadanými muzikanty, kteří vyprodukovali pět výborných alb,..
Poslední léta u helsinských upírů nebyla zrovna naplněná výtryskem kreativity. Pauzy mezi jednotlivými deskami se prodlužovaly a často se mluvilo o tom, že kapela je dávno za zenitem, který si odbyla nejpozději na deskách „Devils“ a „Angels“, na nichž ukázala svou nejtypičtější a nejhitovější tvář. Další alba z toho už jen čerpala a všechno šlo stále více ztuha. Na minulém albu „West End“ bylo celkem zle, The 69 Eyes jako kdyby zapomněli i schopnost napsat skutečný hit, ..
Vyprávět příběh hudební kariéry švédského kytaristy Yngwieho Malmsteena chce dávku trpělivosti. Je nanejvýš známé, že dnes už šedesátiletý muzikant je osobností vysoce kontroverzní, která zejména v osmdesátých letech vzbuzovala bezmeznou úctu, v letech devadesátých patřičný respekt, ale jak postupovaly roky nového milénia, stával se jeden z nejzručnějších kytaristů všech dob spíše karikaturou sebe sama. Nejen tím, že rezignoval na jakýkoliv vývoj, ale především kvůli tomu, s jakou až aristokratickou vznešeností o sobě dokáže mluvit, a to se dnes příliš nenosí...
Kanaďané Theory Of A Deadman byli vždy bráni spíše jako béčko slavnějších krajanů Nickelback. Stejně jako parta Chada Kroegera zažili i Theory Of A Deadman dobu největšího rozpuku před patnácti, dvaceti lety, tedy v době, kdy vydávali své první desky. Ne náhodou jsou dodnes to nejlepší a nejúspěšnější, co tato parta vydala. Vykazovala na nich komerční tendence, tehdy velmi populární post-grunge, či moderní americký hard rock postrčila směrem k popovému zvuku..
Rozpačité přijetí „Their Satanic Majesties Request“ jasně ukázalo, že psychedelické experimenty jsou u konce. Stejně nebyl prostor, kam je posouvat dál a natočit dvojče této desky by se rovnalo komerční sebevraždě, o což kapela nestála. Padlo rozhodnutí vrátit se ke starému zvuku, až někam k albu „Aftermath“, což tvrdošíjně prosazoval Jagger s Richardsem a s čímž nakonec souhlasil i Bill Wyman a Charlie Watts. Jediným, kdo se podobných debat neúčastnil anebo všechna rozhodnutí Jaggera a Richardse odmítal,..
Že opětovné spojení zpěváka Phila Lewise a kytaristy Tracii Gunse neznamená návrat k prvním třem albům, je jasné stále zřetelněji. Možná první postcomebacková deska „The Missing Peace“ odkazovala na přelom osmdesátých a devadesátých let, ponejvíce ke klasickému albu „Cocked And Loaded“ a baladu „Christine“ lze považovat za novou variaci na slavnou „The Ballad Of Jayne“. Od dalšího počinu „The Devil You Know“ je zjevné, že kapela nebude o nostalgii, o lítosti po "starých dobrých časech“ a o věčném opěvování ..
L.A. Guns nikdy nebyli největší kapelou losangeleské glam metalové exploze, ale dá se říct, že jsou kapelou nejvytrvalejší. Přes řadu eskapád, odchodů všech členů nejslavnější sestavy a jejich částečných návratů je tato parta pětatřicet let od vydání debutové desky pořád naživu a netěží jen z nostalgie. To tvrdí i zpěvák Phil Lewis, dlouholeté poznávací znamení souboru. S ním vznikl zcela otevřený rozhovor, při něž se Phil dotkl i témat, o kterých běžně nemluví. ..
Oslnivá kariéra Mott The Hoople trvala jen pět let, ale doba mezi lety 1969 až 1974 patří i v životě britského zpěváka Iana Huntera k té nejzářivější. Lemována hity „All The Yound Dudes“, „All Ther Way From Memphis“, „One Of The Boys“ nebo „Sweet Jane“ navždy zůstane spojena s jeho jménem a typickým vokálním projevem, ač následujících bezmála padesát let Ian strávil na sólové dráze. V té pokračuje, i když je mu neuvěřitelných třiaosmdesát let (což z něho dělá ještě většího matadora ..
Olda Říha je nezmar. Nejen proto, že letos je mu pětasedmdesát, s hudbou začínal už před šedesáti lety kdesi v plzeňských tanečních podnicích a během činnosti Katapultu musel řešit tolik malérů, od zákazu činnosti po smrt většiny spoluhráčů, ale i proto, že stále točí nové desky. Frekvence jejich vydávání není vysoká, v tomto tisíciletí vydal Katapult pouhé čtyři novinky, ale přes pravidelnou spršku ultra negativních recenzí a úšklebků ze strany jak kritiky, tak i rockových posluchačů i toto číslo je úctyhodné...
Je jen málo kapel, na kterých se dá demonstrovat definice sludge metalu, tak jako na sanfranciských Acid King. Už jen název mluví za vše. Nejenže si tak říkal mladý drogový dealer Ricky Kasso, který byl po nějakém nepovedeném feťáckém kšeftu zavražděn, ale ze slovního spojení smrdí kyselina, čpí halucinogeny, a to vše je povýšené až na nejvyšší královskou úroveň. Přitom hudba kapely vůbec vznešená není. Plazí se ve smradlavých bažinách, kde je cítit síra i hniloba, kam nikdy nedopadl sluneční paprsek..
Soudní tahanice, které nakonec poslaly Micka Jaggera i Keitha Richardse na svobodu, se táhly měsíce. Původně vyřčené ortely v podobě tříměsíčního, respektive ročního trestu vězení za držení a užívání drog byly přeměněny na podmíněné tresty a kapele spadl kámen ze srdce. Jagger byl opět silný v kramflecích a procházel se při společenských událostech jako lev v kleci. „V užívání drog, i heroinu, nevidím větší zločin pro společnost, než když někdo skočí z okna,“ prohlásil, a o poprask bylo zase postaráno. ..
Když se kapela pojmenuje Stargazer, je jasné, odkud bude foukat vítr. Pravda, skladeb, které měly v názvu bájného „Hvězdáře“ je více, ale jen jedna z nich je legendou s velkým L. Takový monolit, který v roce 1976 dali dohromady Ritchie Blackmore a Ronnie James Dio pro společnou kapelou Rainbow, se nikdy nikomu nepodařilo překonat, ač se o to řada umělců snažila. Tito Norové nejsou výjimkou, ovšem jdou na to jinak, od lesa. Jméno Stargazer si vetkli do názvu, aby bylo na první pohled jasné,..
Hardrockový prapor, který v minulosti v Norsku držely TNT či Stage Dolls, je předán do dalších povolaných rukou. Kapela Stargazer vydává třetí album „LIfe Will Never Be The Same“ a chce s ním udělat průlom na světovou scénu. Dosud neměla moc štěstí, po vydání debutu musela stavět novou sestavu, chyběli jí peníze a když přišla s druhým albem „The Sky Is The Limit“, čáru přes rozpočet jí udělal covid. Tak snad teď… Zpěvák Tore André Helgemo má velké plány. Ví, o čem mluví, na šanci,..
Model alba, jaký zvolil zpěvák Mike Tramp, už tady jednou byl, a když v roce 1999 přišel s deskou „Remembering White Lion“, dostal za to od starých fanoušků americké glam metalové legendy řádně po letech. Za desku se pak dlouho omlouval, aby následně oživil White Lion, v nichž byl jediným původním členem. A omlouval se zase, i když comebackové album „Return Of The Pride“ bylo velmi slušné dílo a kromě inovativní a charakteristické kytary Vita Bratty mu nechybělo takřka nic, co by dělalo Bílého lva White Lionem...
Holy Moses končí a s nimi odchází i kus německé thrashmetalové historie. Kapela sice nikdy nepatřila mezi nejvýznamnější thrashmetalové spolky německých sousedů, její hudba byla vždy trochu šablonovitá a pouze lehce nadprůměrná, ovšem skutečnost, že v jejím středu stojí žena, působila zejména v osmdesátých letech obrovské pozdvižení, jež Holy Moses zajistilo až kultovní status. Sabina Classen se stala matkou všech metalových divoženek (skutečně nemyslím Doro Pesch nebo Litu Ford…) ..
Deska „Aftermath“ dala The Rolling Stones křídla a kapela rostla rychleji, než ještě před časem doufala. Byla z ní hvězda doma ve Velké Británii i v Americe, kde se poslední desky povedlo prodat milion kusů, což byla v USA meta, která oddělovala hvězdy od obyčejných pěšáků. The Rolling Stones byli rázem největší britskou kapelou (po The Beatles),, které se podařilo prorazit v Americe a měli větší úspěch než The Who nebo Kinks, s nimiž se původně počítalo jako s jasnými nástupci Lennonovy party...
Švédští Bai Bang měli vždycky své kouzlo, ale nikdy jim nebylo dopřáno, aby se stali hvězdami, a to ani v rámci evropského glam metalu, k němuž se hrdě hlásí už od osmdesátých let. Tehdy celý svět upíral zraky na Europe, trocha pozornosti zbyla na Treat a TNT, a Bai Bang se krčili až někde za nimi, i když se nedá říct, že by tvořili o tolik horší muziku než zmíněné veličiny. Přežili devadesátá léta, což se o Europe ani Treat říct nedá, a i když přestávky mezi jednotlivými alby byly delší, nikdy s jejich vydáváním nepřestali, ..
Už pětatřicet let stojí nezmar Diddi Kastenholt v čele švédských glam metalistů Bai Bang. Nepodařilo se jim prorazit v době, kdy glam metal byl na vrcholu a ze Švédska do Ameriky expandovali jejich souputníci Shotgun Messiah, zato se kapela (tedy zejména Diddi) ukázala být jako trvalka a v posledních patnácti letech vydává desky v aspoň trochu pravidelném rytmu. Novinka „Sha na na na“ patří mezi její nejvydařenější počiny a proto bylo záhodno se na pár věcí Diddiho zeptat. ..
O tom, že v Mr. Big byl největší metalista kytarista Paul Gilbert, není třeba pochybovat. Proto, že svou kariéru rozjel u losangeleských ocelářů Racer X, s nimiž v osmdesátých letech vydal speedmetalové album „Street Lethal“, i proto, že do hudby Mr. Big nikdy nevnášel příliš progresivních postupů, ale byl zastáncem hardrockové přímočarosti. Nikdy nezapíral, kde leží jeho inspirační zdroje - u Deep Purple, Black Sabbath, Rush či Rainbow. O svých hudebních kořenech vždy spíše mluvil a teď předkládá pádný důkaz. ..
Přestože jsou John Diva & The Rockets Of Love původně americkou kapelou, kterou vede plážový blondýn za San Diega John Diva, je faktem, že od vydání debutu „Mama Said Rock Is Dead“ operují hlavně na evropské scéně, což vysvětlují tím, že na starém kontinentu se o jejich hudbu zájem, kdežto Amerika je po hardrockové stránce dnes mrtvá. Diva o tom něco ví, protože už v osmdesátých letech byl zapleten v okruhu největších kapel doby ..
Po sedmi letech je to zase tady. Metallica vydala novou desku a celý hudební svět okamžitě postavila do pozoru. Ne snad proto, že by měla tendence přijít s něčím objevným, něčím, co by přepsalo dějiny tvrdé hudby, ale proto, že to je Metallica. To stačí, víc není zapotřebí. Je jasné, že se zvedne vlna nadšení a euforie, ale objeví se i řada remcalů, tvrdící, že od „…And Justice For All“ san franciská čtveřice nenatočila dobrou desku. Metallica nikdy nikoho nemůže nechat chladným, ačkoliv je jasné, že kdyby alba její pozdní kariéry..
„Skládání a vydávání vlastních věcí zajistilo Mickovi a Richardsovi místo lídrů kapely daleko spolehlivěji než Brianovi, Charliemu nebo mně. Jejich jména něco znamenala,“ popsal situaci, která měla v kapele udělat zlou krev basista Bill Wyman, „Oni říkali, co je lepší a co uděláme, ale tomu, co jsme přinesli my, tedy Brian, Charlie nebo já, se nikdy nedostalo žádného uznání.“ První dvě alba tento trend naznačila a „Out Of Our Heads“ vygenerovalo Jaggerovu a Richardsovu osobnost jako jasné vůdčí typy kapely. ..
Američtí Babylon A.D. byli jedna z kapel, které mohla čekat na konci osmdesátých let velká budoucnost, ale exploze alternativní hudby jejich osud změnila a poslala je na spletitou cestu dalšími desetiletími. Kapela chvíli fungovala, jindy se jevila jako definitivně mrtvá. Teď je tu její další comeback prostřednictvím živáku „Live Lightning“, jenž má být startovním výstřelem k nové studiové desce. Kdy deska vyjde, je zatím ve hvězdách a přesné datum nezná ani zpěvák Derek Davis,..
Když před sedmi lety vydali The Answer album „Solas“, mohla je čekat velká budoucnost. Deska byla mnohem dospělejší než všechny její předchůdkyně, čarokrásně odrážela severoirský naturel kapely ve spojení s vlivy původního hard rocku ve stylu Led Zeppelin, Deep Purple či AC/DC a obsahovala jak titánské kompozice typu titulní „Solas“, klasické hity „Untrue Colour“ a „Beautiful World“, či irským folkem prosycené věci „In This Land“ nebo „Tunnel“. Měla být odrazovým můstkem k velké kariéře,..
I když by takový post moc rádi zastávali, nelze finské Insomnium ještě brát jako lídry aktuální vlny melodického death metalu, ani přesto, že se ve své rodné zemi vydrápali už potřetí na špičku albové hitparády a jejich umu si začínají všímat i v jiných evropských státech. K tomu, aby se kapela mohla přiblížit lídrům žánru, ji pořád přece jen něco chybí. Její alba pořád stojí kus za někdejšími klenoty stylu, ať už „Heartwork“ (Carcass), „Amok“ (Sentenced)“ nebo „The Jester Race“ (In Flames) ..
Dokken slavili třicet let na scéně a to byla doba, kdy už byli odsunuti mezi dinosaury s nelichotivým dovětkem, že už nejen nemají co říct, ale nejsou schopni navázat na někdejší formu a úspěch. Tomu nahrávala skutečnost, že alba po comebacku (a to včetně „Dysfunctional“) nemohla konkurovat svaté trojici (pro někoho čtveřici) z osmdesátých let a potácela se v pásmu průměru. Tu lépe, tu hůře, ale vždycky jen staré fanoušky utvrzovala v tom, že tak dobře, jako bylo v osmdesátých letech, už nikdy nebude...
Další projekt, další stejný mustr, další jména vytažená jako králík z klobouku. Počínání italské firmy Frontiers Music je už dávno za hranicí běžného uvažování a jen nastoluje otázku, pro koho jsou všechny tyto podivně splácané kapely určené. Kdo to poslouchá? Je vůbec někdo, kdo to ještě kupuje? Na podobné otázky leckdy ani nestačí přijít odpověď, protože na stůl přilétne další jméno, další „něco“, co má připomínat slavnou dobu AOR, hard rocku a glam metalu. Tentokrát se cílem stala někdejší sláva..
Slogan „I Can`t Get No Satisfaction“ podle legendy napadl kytaristu Keitha Richardse cestou ze zpackaného koncertu na hotel. Na pokoji, už příkladně posilněný alkoholem a marihuanou, hrál v poklidu na kytaru, snad aby se odreagoval od toho, co se stalo večer, když poslední slovo do koncertu na Floridě vnesla policie. Chvilkami hrál, chvilkami podřimoval, v podstatě se nedělo nic jiného, než každý jiný večer na turné. Pak to přišlo. Z kytary vylétl riff, jemuž nejprve Keith nepřikládal žádnou váhu,..
Promo materiály mluví o tom, že tahle kapela nebo spíše projekt je oslavou losangeleského glam metalu osmdesátých let, čemuž by odpovídal i název odkazující na někdejší semeniště tohoto druhu hudby, na Sunset Boulevard a na jeho část Sunset Strip, kde to v barech Whisky A Go-Go, Roxy, Starwood, Gazzari`s či The Viper Room všechno začalo. Dnes je tehdejší scéna rozprášena, jen několika vyvoleným se podařilo stát se celosvětovými hvězdami, ..
Kapel, které se v současné době obrací k někdejší glam metalové vlně z Los Angeles, je spousta. Ghosts Of Sunset jsou ale jednou z nejlepších, která atmosféru tehdejšího hnutí z proslulých klubů (což ve skutečnosti byly zaflusané pajzly, jež měly štěstí, že se v nich psala historie) dokáže v roce 2023 věrně přenést do formy studiového alba. Ačkoliv kořeny vychází z countryové kapely Dutch Henry a vedou i k hvězdným alternativcům The Verve Pipe, je hudba Ghost Of Sunset prosycena espritem hudební scény osmdesátých let. ..
Když britští heavymetaloví klasici Saxon vydali před dvěma lety sbírku coververzí „Inspirations“, dal se tento krok považovat za rozmar covidového zoufalství, v němž kapela nemá co dělat a tak si natočila skladby, které ji v začátcích kariéry ovlivnily. Ohlas u fanoušků sklidili spíše rozpačitý a situaci museli zachraňovat vydáním velmi dobrého řadového alba „Carpe Diem“, o němž se však spekulovalo, že bude posledním. Roky ubíhají, zpěvák Biff Byford i bubeník Nigel Glockler oslavili sedmdesátku ..
Otázka kytarového postu se u Dokken vyřešila docela jednoduše. Už v dobách „Erase The Slate“ přivedl Jeff Pilson do studia dosud neznámého muzikanta Jona Levina, který se podílel na skladbě „Dancin` (The Irish Song)“. Ač byla z desky vyřazena a Pilson brzy Dokken opustil, Levin už kontakt s kapelou neztratil. Neměl mnoho zkušeností, ale jeho hra byla na tak vysoké úrovni, že mu Don po epizodách s Rebem Beachem, Johnem Norumem a Alexem De Rossem nabídl uprázdněný post. Levin jej okamžitě přijal, ..
Že byl George Lynch vždy více než jen kytarista Dokken, kdysi v osmdesátých letech definující zvuk glam metalové kytary, je jasné. Od svých prvních krůčků na scéně byl experimentátor a jeho choutky nikdy nebyly zcela stylově ohraničené. Když pohlédneme na celou jeho kariéru, je jasné, že největší úsek slávy, tedy osmdesátá léta v řadách Dokken, byla jen jedna etapa jeho vývoje. Tehdy zcela bystře vycítil, že v glam metalu lze získat snadnou slávu a peníze, i když dnes etapu ohraničenou alby ..
První deska The Rolling Stones v Americe sice nejprve propadla, ale pomohla jí náhoda. V roce 1964, kdy nahrávka vyšla, se po celém světě začalo mluvit o takzvané britské invazi, o kapelách, které hrály styl, který definovali The Beatles a podobně znějící party začínaly být žádaným zbožím. The Rolling Stones patřili mezi ně. V domovské Velké Británii to fanoušci pochopili velmi brzy a pasovali kapelu mezi nejžhavější nové akvizice, mezi následovníky ..
Možná to v našich končinách zaregistroval málokdo, ale brazilská formace Sunroad funguje už skoro třicet let. Třicet let, co šíří do světa heavymetalovou osvětu z končin deštných pralesů a fotbalových hvězd, a i když se jí nikdy nepodařilo získat celosvětové renomé, patří k jistotám, na které se můžete spolehnout. Ač nikdy nevytvoří přelomové dílo, které by se citovalo jako klasika, vždycky bude mít dostatečnou úroveň na to, aby se o šedém průměru mluvit nedalo. Teď si vysloužila pozornost i tím, že do svých řad angažovala ..
Přestože brazilští Sunroad působí na scéně už od konce minulé tisíciletky, mezinárodní slávy se jim dostává krůček po krůčku. Velmi důležitým okamžikem bylo angažmá zpěváka Stepha Hondeho, k němuž došlo před dvěma lety a nyní s ním Sunroad vydávají druhé album „Sunesthesia“. Muzikanti jsou na něj hrdí, což ostatně tvrdí i bubeník Fred Mika, který je rovněž zakládajícím členem této hardrockové formace. Jelikož Sunroad nejsou kapela, ..
Že Depeche Mode už nejsou továrna na hity, tak jako tomu bylo v osmdesátých a devadesátých letech, je dávno známá věc. Více než čtyřicet let je pryč doba, kdy definovali synthpopovou vlnu roztančeným repertoárem prvotních, trochu infantilních hitů jako „New Life“. A pokud byste si tuto skladbu (nebo jinou libovolnou věc z prvních desek „Speak And Spell“ a „A Broken Frame“) postavili vedle věcí z nového milénia, možná byste ani nevěřili, že je hraje tatáž kapela. Milník „Black Celebration“..
„Od doby, co jsem po definitivním odchodu George Lynche odehrál zhruba patnáct koncertů s Dokken,“ vyprávěl na konci devadesátých let kytarista John Norum, „jsem do té kapely úplný blázen. To byly nejlepší koncerty mé kariéry. S kapelou jsem si skvěle rozuměl a chtěl jsem tam rovnou zůstat. Jenomže jsem v té době musel plnit smlouvu sólového umělce a tak všechno na poslední chvíli nevyšlo. Reb Beach tam odvádí slušnou práci, ale kdyby mi Don dnes zavolal a angažmá u Dokken mi ještě jednou nabídl,..
Zrcadlo, zrcadlo, prozraď mi, kdo je králem vikingského metalu? Amon Amarth? Ensiferum? Einherjer? Týr? Neee… Enslaved! Už více než třicet let tato parta z norského pobřeží Severního moře ukazuje nevšední talent, který dokázala vykřesat z uhlově černých základů, neboť patřila mezi hrstku vyvolených chráněnců samotného Euronyma, aby se z prapůvodního chaotického black metalu vyvinula v naprosto svébytnou formaci, která už dávno překročila stín Černého kruhu. ..
Debaty o tom, jestli jsou lepší The Beatles nebo The Rolling Stones patří dávné minulosti a dnes jsou zcela irelevantní. Už jen proto, že The Beatles přes padesát let neexistují a není nejmenší šance, že by se kdy dali dohromady (vždyť John Lennon a George Harrison jsou dávno na pravdě boží), a The Rolling Stones jsou zde pořád a nevypadá to, že by po šedesáti letech kariéry, kdy dva hlavní pilíře Mick Jagger a Keith Richards oslaví takřka za pár dnů osmdesátku, pomýšlely na důchod. V posledních týdnech se stále častěji mluví o nové desce ..
Když si kapela, která funguje čtyřicet let, dá třináctiletou pauzu mezi jednotlivými deskami, může to mít hned několik důvodů. Buď si je tak jistá svou pozicí, že si může trochu lenosti dovolit a fanoušci jí to nebudou mít za zlé. Nebo je pro ní čas jen relativní pojem a třináct let jí uteklo mezi prsty, ani neví jak. Anebo, a to je nejhorší, už se dávno vyčerpala, nemá toho moc co říct a proto byla tvorba nové desky několikaletým martýriem. Těžko soudit, jak je na tom slovenská Tublatanka, protože její porevoluční kariéra zažila ..
Maťo Ďurinda ví, jak napsat správně angažovanou politickou skladbu. Když tak učinil v osmdesátých letech a do světa vypustil věc „Pravda víťazí“, šlo o existenci Tublatanky, protože skladba se přímo strefovala do tehdejší doby, kdy se za názor zavíralo. Jenže přituhuje i teď a k něčemu podobnému rovněž není daleko. Proto je tu po minulé desce „Svet v ohrození“, která pojmenovávala politické a společenské nešvary kolem roku 2010, aktuální kolekce „Uprostred chaosu“, která si definitivně sundala růžové brýle...
Za necelých deset let se z Razorbats stal černý kůň skandinávské rock n`rollové scény. Nejsou největší kapelou svého stylu ani země (Norsko), ale jejich tvorbu symbolizuje obrovská poctivost a láska ke klasickému rock n`rollu, což z nich dělá kapelu nadmíru sympatickou, i když stojící mimo jakékoliv moderní proudy. To Razorbats nikdy nezajímalo, partu sice tvoří mladí muzikanti, ovšem se společnými vlivy, pramenícími ze sedmdesátých a osmdesátých let. Kiss, Cheap Trick, Hanoi Rocks, AC/DC, Ramones,..
„Napětí v kapele nikdy nebylo tak hrozné jako v době alba „Shadowlife“. Vzpomínám si na dva nebo tři dny, kdy jsem si myslel, že George Dona skutečně zabije. Beze srandy,“ řekl basista Jeff Pilson. I jemu spadl kámen ze srdce, když George Lynch kapelu opustil, tím zmizel z Dokken sice inspirativní a úspěšný prvek, ovšem s ním odešla (alespoň na čas) nebezpečně zjitřená atmosféra, která směřovala k dalšímu rozpadu. To ale Dokken, Pilson ani bubeník Mick Brown nechtěli. Jako dočasnou náhradu angažovali Johna Noruma..
Na první pohled jsou Heroes And Monsters další z nepřeberných projektů stáje Frontiers Music. Jedná se o nové jméno, které k sobě svedlo známé muzikantské osobnosti, což není v souvislosti s italskou vydavatelskou firmou nic moc zajímavého. Takových projektů se v posledních letech objevilo tolik, že by je člověk snad ani nespočítal a jejich kvalita byla hodně diskutabilní. Pohybovala se od velmi slušné po prachbídnou a ani nezáleželo na tom, která z hvězd „kapelu“ zaštítila svým jménem...
Že je metalová hudba globální záležitostí, je věc dlouho známá. Přestože největší a nejúspěšnější zůstává anglo-americká scéna, následována skandinávskou a německou, už od osmdesátých let bují metalová kultura na všech kontinentech a v zemích, do kterých byste nikdy neřekli, že tam tento styl může mít nějaké fanoušky, natož kapely. Byl to poprask, když v druhé polovině osmdesátých let vylezla z prostředí brazilských pralesů Sepultura, na kterou se nejprve koukalo jako na čtyřku exotů.. Tihle, že hrají metal…? ..
Skinflint jsou poslové heavy metalu z černého kontinentu, dokonce až z jeho nejjižnější části, z Botswany. V undergroundu hlavního města Gaborone platí kapela za jednu z největších hvězd, které se podařilo vydat desku a má kontakty na americkou scénu. O tom., jak se africká metalová scéna rozvíjí, o současnosti a budoucnosti Skinflint jsme si povídali s bubeníkem Kosmem Modisaemangem, který je sice služebně nejmladším členem kapely (od roku 2019), ale jinak zkušeným hudebníkem,..
Punk rock je dnes jedním z nejoblíbenějších a nejúspěšnějších stylů rockové hudby a Green Day, Blink-182 či mladší umělci typu Machine Gun Kellyho či JxDn-a se běžně objevují na špičce hitparád po celém světě. Otázka je ta, jestli vůbec tohle dnešní hnutí má s klasickým punkem něco společného, protože z pravé punkové podstaty si bere jen tehdejší energii a drzý škleb Sida Viciouse, což byl spíše feťák a troska, než bůhvíjak nadaný muzikant. ..
Jestliže to v době vydání „Dysfunctional“ a následujících rozhovorech vypadalo jako idylka, která mohla ukazovat na to, že staré křivdy jsou zapomenuty, brzy se vše vrátilo do starých kolejí. Dávné spory mezi Donem Dokkenem a Georgem Lynchem znovu nabyly na rozměru a kytarista začínal sabotovat koncerty propagující comebackové album. „George často hrál zády k publiku a to se doneslo lidem z firmy, kteří do nás investovali. A pak tu bylo rozhlasové vystoupení v New Yorku, kde George několik minut před zahájením
..
Přestože Sully Erna už nevykazuje takové sólové ambice jako v minulé desetiletce a ani nemá potřebu vstupovat na televizní obrazovky, Godsmack to stejně k větší výkonnosti nepřinutilo. Kapela nikdy nepatřila mezi ty, které by pracovaly systémem deska-turné-deska-turné a nové nahrávky vypouštěla do světa každý rok, tentokrát muzikanti pauzu natáhli na pět let, což je největší časová prodleva mezi jednotlivými alby za celou kariéru. Na druhou stranu je pravda, že nic se nemá uspěchat a Godsmack dobře vědí,..
„Všichni novináři se mě ptali na Lynch Mob a George zase na můj projekt,“ řekl v roce 1994 v jednom z rozhovorů Don Dokken, „všichni čekali, že se budeme vzájemně pomlouvat, ale místo toho jsme se setkali tak jako dřív.“ Comeback Dokken sice nebyl jednoduchý, zlé krve bylo v osmdesátých letech naděláno dost, ovšem v tomto případě zafungovala neviditelná ruka trhu. Jestliže prodejní čísla Donovy sólové prvotiny „Up From The Ashes“ vykázaly jen polovinu toho, ..
Nad tvorbou Steel Panther není třeba spekulovat. Je přímá, jednoduchá, energická, i když ne zrovna moc inteligentní. Na začátku všeho byla chuť zahrát si pořádný glam metal, ale zároveň si z celé scény osmdesátých let udělat srandu. Zafungovalo to, ať už po názvem Metal Skool (to u toho byl současný bubeník Korn Ray Luzier) či v začátcích Steel Panther, z nichž album „Feel The Steel“ a snad i „Balls Out“ lze považovat za ucházející nahrávky. Jenže stará pravda mluví o tom, ..
I když měli pár světlých okamžiků, těžko lze norské Wig Wam řadit mezi lídry skandinávské glam metalové vlny, která kulminovala v letech 2009 až 2012. Wig Wam si z celého stylu spíše dělali srandu, než aby jej brali tak vážně jako předáci Crashdïet, Crazy Lixx nebo Reckless Love, ovšem v jejich podání to byla dvousečná zbraň. Hrůzná image, srovnatelná se Steel Panther, se mohla brát s nadsázkou, na druhou stranu kapelu nebylo možné brát vážně..
Liv Sin žijí. I když to před pár lety vypadalo na konec sestavy kolem zpěvačky Liv Jagrell, dnes je její budoucnost otevřená. V roce 2019 se sešla stará sestava Liviiny kapely Sister Sin a ač se od jejího comebacku slibovalo mnohé, nevyšel tak, jak se asi čekalo. Na řadu znovu přišli Liv Sin, ač v jiné sestavě, ale s novým albem „KaliYuga“, které ukazuje trochu jinou tvář kapely. Všechny tyto okolnosti jsme se rozhodli probrat s osobou nejpovolanější, se zpěvačkou Liv Jagrell, která, ač se to vůbec nezdá, oslavila čtvrt století na scéně. ..
Když dva zásadní a nejdůležitější členové Paradise Lost, zpěvák Nick Holmes a kytarista Greg Mackintosh, založí nový projekt a pojmenují jej Host, většina fanoušků britské doom/gothicmetalové legendy ví, kolik udeřilo. „Host“ je dodnes nejdiskutovanější a nejkontroverznější část kariéry těchto Britů, až je s podivem, že se k ní Holmes s Mackintoshem tak vehementně hlásí. Navíc, když léta tvrdili, že se jednalo jen o úkrok stranou, slepou vývojovou větev, ..
„Prostě jsme se rozpadli, to se stává,“ okomentoval konec kapely Don Dokken. Rozpad, který se udál na tvůrčím vrcholu, rozdmýchal vášně nejen mezi členy kapely, své polínko do ohně si přisadili také hudební publicisté, kteří začali rozjíždět teorie, který z členů kapely má nástupnické právo, zda to bude Don nebo kytarista George Lynch. Emoce pracovaly a nervy byly napjaté. Do světa se rozšířila zpráva, že Lynch chce pokračovat do názvem Dokken a ač se to zdá být přitažené za vlasy, mluvilo se i o žalobě na Dona. ..
Tenhle megalomanský projekt, vedený v corganovsky rozmáchlém stylu, má zachránit hvězdnou pověst a částečně i kariéru The Smashing Pumpkins? Je jasné, že legenda alternativního rocku se pořád snaží navazovat na obrovský úspěch, jaký zažila v devadesátých letech, kdy ji bylo možné považovat za druhou největší kapelu doby (po Nirvaně). Léta zoufale bojuje s tím, že byla synonymem doby, jejím přirozeným organicky divokým produktem, který se jen těžko etabloval ve změněných časech. ..
Bývaly doby, kdy byla každá další deska In Flames vyhlížena s nadšením a o kapele se mluvilo jako o naději švédské metalové scény. Nemusíme se nutně vracet do poloviny devadesátých let, kdy kapela přišla s klenotem melodického death metalu „The Jester Race“, můžeme mluvit o době mladší, kdy dokázala vykročit z metalového undergroundu, udělat korekturu stylu a točit alba melodičtější, hitovější a s jasným příklonem ke kdysi populárnímu nu-metalu. I v tomhle ohledu měla svůj půvab, ..
Jestliže minulá desetiletka byla ve znamení alespoň malé nové naděje, růstu a lepších vyhlídek do budoucna, příchod současné vše zadupal do země a nepatrné záblesky pozitivna rozmetal silou hirošimské nálože. Přišel covid, pak největší válečný konflikt na území Evropy od druhé světové války, ekonomická recese, zelený teror a další věci, které méně odolného jedince mohou dohnat na pokraj šílenství. Vše má své pro a proti. Jestliže zažíváme nelehkou dobu, je tato situace živnou půdou pro vznik zajímavých temných hudebních uskupení, ..
Gillean Kennedy je mladý muzikant, původem ze Skotska, jehož jméno zní stále silněji scénou extrémní hudby, protože za dva roky existence se mu podařilo projekt Lux dostat do širšího povědomí. Ač se stále pohybujeme v undergroundových kruzích, Gilleanovo pojetí post-black metalu je na čtvrtém albu „Become You Star“ dosti specifické a sází hlavně na celkovou atmosféru než na tlak vyvěrající z blackmetalových hlubin. Nastal čas tohoto umělce představit trochu blíž, neboť jeho hudba je čím dál zajímavější. ..
Je to skoro k nevíře, ale kariéra Stevea Vaie je dlouhá více než padesát let. Za tu dobu jeden z nejuznávanějších kytaristů světa zažil tolik zvratů, stylových přemetů a kotrmelců, že to člověk, který zavadil o jeho tvorbu náhodou (a jen v posledních letech) nemá šanci obsáhnout. Steve Vai v sedmdesátých letech původně začínal u maličkých, vpravdě obskurních kapel, které se rekŕutovaly spíše ze studentského prostředí, a jak se na absolventa prestižní univerzity v Berklee sluší a patří, ..
Restartovat hudební kariéru krátce před sedmdesátkou není žádná sranda a Robin McAuley o té řeholi moc dobře ví. Ne každému se restart povede a řada umělců, hrajících si na věčné mladíky, působí ve vyšším věku už docela trapně. To se McAuleymu naštěstí vyhnulo, tohle riziko dokáže eliminovat hlasem, který nepozbyl snad ani promile toho, díky čemu byl v osmdesátých letech považován za takřka ideálního hardrockového pěvce. Nebyl nikdy skladatel vlastní tvorby a když vyschla autorská studna Michaelovi Schenkerovi, ..
Jestliže třetí album „Under Lock And Key“ znamenalo pro Dokken další vrchol popularity a kapelu si definitivně zamilovali programoví ředitelé na MTV, měla se v příštích měsících situace změnit ještě k lepšímu a muzikantům dát nový impulz do společné práce, která pro ně po stránce osobnostní začínala být utrpením. Dokken si vyhlédli tvůrci legendární hororové série „A Nightmare On Elm Street“, kteří je oslovili s nabídkou spolupráce pro připravovaný třetí film, který dostal název „Dream Warriors“. Kapela tím byla nadšená..
Počínání rakouské party Russkaja je podivné, ač pochopitelné. V den, kdy kapela vydala sedmé album „Turbo Polka Party“ ohlásila rozpad, což není zrovna standardní forma propagace novinky. Důvody, které k tomu kapelu vedou, je možné pochopit, zejména pokud se podíváme na fotografie, poslechneme si některé z předchozích alb a povšimneme si názvu – Russkaja... Rusko, slovo, které dnes na řadu lidí, zejména rekrutujících se ze sousedních či blízkých zemí, působí jako rudý hard na býka..
Nejpozději od vydání prvního (a zatím jediného) alba „Different Worlds“ projektu Skills je brazilský zpěvák Renan Zonta považován za jednu z největších pěveckých nadějí současného hard rocku. Aby také ne, když do projektu, jehož hlavním úkolem bylo širší veřejnosti představit jeho osobu, se zapojili ostřílení borci - kytarista Brad Gillis (Night Ranger), basista Billy Sheehan (Mr. Big) a bubeník David Huff (Giant), kteří ukázali, že Zontu mezi sebe berou i legendární muzikanti. Fakt, že album Skills za moc nestálo..
Pozdě bycha honit, praví staré přísloví a v případě Creedence Clearwater Revival platí vrchovatě. Ukázalo se, že důvod, kvůli kterému své spoluhráče opustil Tom Fogerty je natolik závažný, že může kapelu rozbít na padrť. Poté, co Tom odešel, začali něčím podobným hrozit i basista Stu Cook a bubeník Doug Clifford. Stejně jako Tomovi, ani jim se nelíbil styl, jakým John Fogerty kapelu vede. Vznikl problém i s nahrávací společností Fantasy Records, která na Creedence vydělala obrovskou sumu,..
Hvězda Black Star Riders dosud stoupala. Od poněkud vlažnějších začátků vyrostla kapela do krásy na albech „Heavy Fire“ a zejména „Another State Of Grace“. Pořád rozvíjela odkaz Thin Lizzy, což byl původní záměr, přitom získávala stále větší dávku osobitosti. Už nebyla brána jako parta, která se snaží jen navazovat na odkaz Phila Lynotta, přestože frontman Ricky Warwick i kytarista Scott Gorham působí v dnešní reinkarnaci Thin Lizzy, ale začala být považována za specifickou, energicky našlápnutou formaci s vlastními nápady..
Basista Robbie Crane působil jako šedá eminence u mnoha hvězd. Pokud pomineme jeho začátky, v nichž dělal technika u Poison a hrál v kapelách typu Tuff, když vstoupil do kapely zpěváka Mötley Crüe Vince Neila, skočil rovnýma nohama do první rockové ligy. V dalších letech pak v Ratt, v sólové kapele jejich zpěváka Stephena Pearcyho, či společně s bývalým bubeníkem Guns N`Roses Stevenem Adlerem. Dnes je součástí Black Star Riders, jedné z nejlepších hardrockových formacích současnosti,..
Memoriam už dávno překonali fázi superskupiny. Čekalo se, že to zabalí po prvním nebo druhém albu (jak mají superskupiny ve zvyku), ale stala se z nich plnohodnotná kapela a respektovaná veličina deathmetalové scény. Pomohl jim fakt, že je tvoří ostřílení mazáci z Bolt Thrower, Benediction, Napalm Death nebo Killing Joke, ale to samo o sobě by nezaručovalo jejich vysoký kredit. Za Memoriam hovoří práce. Ať už je to neúnavné koncertování nebo skutečnost, že za sedm let existence ..
„Kapelu udržovalo v chodu jen to, že byla na turné a byla úspěšná. A taky to, že se naše desky začaly hodně prodávat. Kdybychom neměli takový úspěch, rozhodně bychom spolu dál nehráli,“ zmínil k polovině osmdesátých let zpěvák Don Dokken. Byl jednou z příčin, proč byla situace v kapele vyhrocená, jelikož neměl moc velký zájem na tom, aby se vztahy uvnitř souboru alespoň mírně zlepšily. Dokken a jeho věčný rival, kytarista George Lynch, ..
Už to vypadalo, že s The Winery Dogs je ámen. Je to více než sedm let, co vyšla druhá deska hvězdné trojice „Hot Streak“ a ticho, které po ní nastalo, nevěstilo nic dobrého. Basista Billy Sheehan a bubeník Mike Portnoy postavili progresivní superskupinu Sons Of Apollo a frontman Richie Kotzen se věnoval sólové kariéře a spolupráci s kytaristou Iron Maiden Adrianem Smithem, což je dost důvodů pro to, aby si člověk myslel, že The Winery Dogs patří minulosti, přestože v době vydání prvních alb měla tato parta hodně vysoký kredit...
Jestliže první čtyři desky (zejména „Green River“) představovaly pro Creedence Clearwater Revival velký úspěch, nebylo to nic v porovnání s tím, čeho kapela dosáhla s pátým albem „Cosmo`s Factory“. Deska se zakousla do prvního místa americké hitparády a podobně husarský kousek se povedl i na dalších místech světa. Ve Velké Británii, Austrálii, Německu či Kanadě se kapele vedlo obdobně a proto nebylo pochyb, že vstup do sedmdesátých let se Johnovi Fogertymu a jeho partě povedl na výbornou. ..
Je to už čtyřicet let, co kanadská hardrocková formace Coney Hatch natočil svůj debut, který se v jejich domovině stal naprostou klasikou. I přes řadu let, kdy tato parta neexistovala, jsou Coney Hatch aktivní a my jsme je zastihli uprostřed výročních oslav debutu. O něm jsme si povídali se zpěvákem, basistou a zakládajícím členem Andym Curranem. Prošli jsme celou kariéru kapely, která vždy nebyla úplně jednoduchá a obsahovala nejeden zvrat, který by člověk nečekal. Coney Hatch ještě zdaleka nedoběhli do svého cíle, ..
Jestliže britskou kapelu Ten nemůžeme nazvat klasiky hard rocku, tak inventářem stylu už bezpochyby ano, protože tuhle partu sice minula doba největší slávy stylu, ale už fungují více než čtvrt století a za tu dobu vydali šestnáct desek, což je číslo docela úctyhodné. Jejich alba sice nikdy neměla to štěstí, že by se stala vrcholovými díly stylu a zpěvák Gary Hughes nikdy nebyl výjimečným vokalistou (spíše dělníkem hardrockového frontmanství), ale v jejich diskografii dá objevit pár kousků, které by mohly patřit do žánrové pokladnice. ..
Švédský zpěvák a kytarista Mikael Erlandsson seká alba jako Baťa cvičky. Je tomu dvacet let, co vstoupil na scénu v rámci kapely Last Autumn`s Dream, aby v následujících šestnácti letech vyprodukoval šestnáct alb, která splňovala kritéria soudobého AOR, ale nikdy z něho hvězdu neudělala. Ani účast tří čtvrtin slavnějších Europe (basisty Jona Levéna, klávesisty Mica Michaeliho a bubeníka Iana Hauglanda) kapele v začátcích kariéry příliš nepomohla, a i když se Last Autumn`s Dream tváří stále jako funkční kapela,..
I když v Německu byli díky spolupráci s Wagenerem a Donovým krátkým námluvám se Scorpions Dokken za hvězdy a ve Velké Británii je časopis Kerrang! propagoval jako nově vycházející senzaci, s tvrdou realitou byla kapela konfrontována v Americe. Povedla se jí podepsat smlouva s kolosem Elektra, který hledal nové Mötley Crüe po grandiózním úspěchu alba „Shout At The Devil“, ale prodeje debutového alba „Breaking The Chains“ zůstaly těžce za očekáváním. Bylo to v době, kdy Quiet Riot a Mötley Crüe ..
To, že někdo vyhraje Eurovizi, ještě není záruka toho, že tvoří kvalitní hudbu. Tato pochybná soutěž je dnes spíše přehlídka exotů, stále pátrajících po tom, jakého vlastně jsou pohlaví a více než muzikantům slouží k představování liberálně politických vizí. Ale což, je i nějaká historie, v níž se několik známých umělců ze soutěže vylouplo, tak proč by tomu tak nemohlo být i nyní. Z těch, kteří se na této akci představili, v posledních letech nejvýrazněji zabodovala italští Måneskin. Kapela tvrdí, že hraje glam/hard rock ..
Situace u polské progresivní jistoty Riverside se zklidnila a kapela už přestála sedm let starý šok, kdy na plicní embolii zemřel kytarista Piotr Grudziński. Pod tíhou události chvíli na to zkomponovala album „Wasteland“, nebývale těžké a chmurné dílo, v němž byla až bytostně cítit absence Grudzińského kytary. Proto byla deska odlišná od předchozí diskografie, ovšem co do podmanivosti a atmosféry neměla konkurenci. Byla ve svém ranku ojedinělá a nedalo se moc očekávat, že by na ni Riverside ..
Skrze sled neblahých a tragických událostí podzimu roku 1969, spojených s érou hippies, se proměnila celá hudební scéna. To, co bylo spjaté s květinovou revolucí, acidovými dýchánky a naprosto nezodpovědným, sebevražedným životním stylem, už nebylo moderní a mladí posluchači poznávali, že celé liberální hippie hnutí byl jen krátký přelud, který je odvedl od každodenních problémů, ale s běžným životem vůbec nesouvisel. Hvězdy této éry připomínaly trosky, které se chystaly buď za mříže nebo pod drn..
I přes všechny zmatky a tragédie, které provázely kariéru Uriah Heep, je dnes kapela (alespoň co se týče výrazu) zcela ukotvena ve svém stylu a jak už to u pánů v letech bývá, chuť po nějaké změně je pramalá, či spíše vůbec žádná. Bylo to jinak, když v osmdesátých letech Uriah Heep experimentovali s heavy metalem, či pop metalem a vršili jedno mizerné album na druhé, jenže to jedinému původnímu členov Mickovi Boxovi, bylo kolem čtyřicítky a podobnou zlotřilost si ještě mohl dovolit. Dnes je mu pětasedmdesát,..
Bubeník Russell Gilbrook nezažil s Uriah Heep chvíle jejich největší slávy, přestože s hudbou začínal prakticky v době, kdy vycházelo debutové album „…Very `Eavy …Very `Umble“. Do kapely se dostal před patnácti lety, kdy do důchodu odešel bubeník klasické sestavy (ne však zakládající člen) Lee Kerslake. Dnes je Gilbrook nedílnou součástí Uriah Heep s proto může mluvit za současné kroky kapely a říct pár slov k vydávané desce „Chaos & Colour“, s kterou britská legenda reaguje na covidovou pandemii, ..
Nestačilo loňské, naprosto zbytečné album „Raised On Radio“, na němž se chilský zpěvák (v současné době bydlící v Rumunsku) Ronnie Romero vyznal ze své lásky k rockovým klasikám, ke Kansas, Foreigner, Queen nebo Bad Company? Nestačí stále mohutnící množství projektů, do kterých je zapojen? Nestačila by mu jedna kapela, které by se věnoval pořádně na plný úvazek a občasné vystupování s Ritchiem Blackmorem v rámci legendárních Rainbow? Pokud by se Ronnie Romero držel tohoto modelu,..
Přestože se jméno kapely Dokken citovalo v prvním šiku amerických hairmetalových kapel jen pověstných patnáct minut a prodeje jejích alb pokulhávaly za nejslavnějšími kolegy Mötley Crüe, Poison či Guns N`Roses, i tahle parta symbolizovala scénu, plnou vlajících, nalakovaných hřív, pestrobarevných hadrů a kvílivých kytarových sól. Dokken byli jeden čas synonymem pro tato rockové klišé, nejen proto, že měli ve svém středu jednoho z nejlepších kytaristů scény George Lynche, ..
Když se na začátku milénia dostali finští HIM na vrchol, počítalo se s tím, že jejich zpěváka Ville Vala čeká velká kariéra. Byl idolem dospívajících dívek, které si s jeho plakáty tapetovaly pokoje. Měl image rockové hvězdy, byl sebevědomý, bylo mu lehce přes dvacet a tvořil zásadní hity doby. Nejen slavnou „Join Me (In Death)“, ale i "Poison Heart“, „In Joy And Sorrow“ nebo „Wicked Game“. Jenže to dopadlo trochu jinak. Místo toho, aby se z Villeho stal druhý Jon Bon Jovi, ..
Poté, co Creedence Clearwater Revival s albem „Green River“ prorazili v Evropě a ve Velké Británii, se ze singlu „Bad Moon Rising“ stal obrovský šlágr, konkurující hitům The Beatles, bylo by logické, že si kapela bude užívat úspěchu a trochu zvolní. Jenže se stal pravý opak. „Nikdy jsem tomu nerozuměl, bylo to přehnané,“ svěřil se bubeník Doug Clifford, „Fogerty nám řekl, že kdybychom vypadli z žebříčků, byli bychom zapomenuti. Měli jsme hity na obou stranách Atlantiku, ale bylo to jako prokletí, protože nás nutil dělat ..
Když se v roce 2006 objevilo v evropském undergroundovém rybníčku debutové album kapely Imperium Dekadenz, nazvané pěkně po germánsku „...und die Welt ward kalt und leer“, řada lidí jej měla za další výplod pošahané norské provenience, kde němčinu využívají zejména proto, aby se přihlásili nejen ke svým vikingským a germánským kořenům, ale hlavně pro jistou spojitost s hitlerovským Německem a hrdinou tamní hrstky pomílenců Vidkunem Quislingem. Jenže v tomto případě člověk nemohl být dál od pravdy. ..
Černý les, Black Forest, Silva nigra, či jak je ještě tento tajemný a nehostinný kraj jmenuje… je místo, odkud pochází německá parta Imperium Dekadenz. A když uslyšíte pojmenování Černý les, přesně víte, jak zní její hudba. Je temná, tvrdá, má základ v black metalu, přesto jí dominuje silný melancholický náboj. Kapela je rychle rostoucím tělesem na evropské extrémně metalové scéně a nové album „Into Sorrow Evermore“ tento trend jistě ještě posílí. Tak to vidí i jeden ze dvou členů tohoto projektu, zpěvák, kytarista a klávesista Horaz ..
Vždycky je proti čemu protestovat, obzvlášť v době, která k tomu vyzývá a je možná jednou z nejsložitějších, v jaké se lidstvo od druhé světové války ocitlo. Američtí Anti-Flag na podobné protesty, remcání a vyzývání k revoluci vždycky byli stavění, od svých začátků a debutu „Die For The Goverment“ se profilovali jako politická kapela, která se nebojí pojmenovat nešvary společnosti, ale zároveň prezentuje liberálně-punkový názor s militantnosti jim vlastní. ..
I když jim zastírací technika byla vždy vlastní (o čemž svědčí jejich masky), nelze si nevšimnout, že situace v Dymytry není úplně idylická. Když kapela před čtyřmi lety vydala album „Revolter“, dalo se mluvit o tom, že se dostala na vrchol a z obskurní kapely venkovských epigonů Slipknot se stala respektovaná a uznávaná parta. Řada skladeb si našla místo v rádiích, na koncerty chodilo čím dál více lidí, vše vypadalo slibně. Kapela žádala víc. Chtěla prorazit i za hranicemi. ..
„Byli jsme se podívat na nějaké místní kapely a můžu říct, že jsme byli ohromeni. Ani si nenaladily nástroje a zněly naprosto strašně,“ popsal sanfranciskou scénu konce šedesátých let bubeník Doug Clifford. „Na základě toho jsme uzavřeli dohodu, že nebudeme užívat žádné drogy a alkohol. Že buď se pustíme plně do hudby nebo se z toho byznysu vypaříme.“ Touto skutečností, kterou bubeník sdělil o mnoho let později, se u Creedence Clearwater Revival dá nejlépe definovat rok 1969..
Jestli je v deathmetalovém světě nějaká jistota, pak ji bezesporu představují floridští Obituary. Pětatřicet let drží prapor stylu řádně vysoko, což dokazují i novinkovým albem „Dyinf Of Everything“, které je řadou fanoušků pasováno na nejlepší titul od svaté trojice „Cause Of Death“, „The End Complete“ a „World Demise“. Hned na začátku roku nasazuje kapela laťku proklatě vysoko a konkurence bude mít pro letošek co dělat, aby se k „Dying Of Everyhting“ aspoň přiblížila. Kytarista a zásadní autor repertoáru Trevor Peres si toho je vědom ..
Každé další album punkového dědečka Iggyho Popa je sázkou do loterie. Ne kvalitou, ta se objeví vždy, ale spíše stylovým směřováním, s čímž souvisí i míra nadšení, se kterou je deska přijímána. Iggy byl vždy stylový i umělecký chameleon, který nehodlal zůstat u bordeliózního proto-punkového zvuku původních The Stooges, u nichž byl nadmíru stylotvorným umělcem, ale během sedmdesátých, osmdesátých i devadesátých let se profiloval podle toho, jaké trendy zrovna velely scéně. ..
„Když jsme dělali první album, všichni poslouchali to, co jsem říkal a mé rady. Myslím, že tenkrát nad nimi nikdo nepřemýšlel,“ řekl k situaci v kapele v době natáčení bezejmenného debutu frontman John Fogerty. Poté, co kapela dosáhla dvaapadesátého místa prodejního žebříčku a bylo jasné, že z Creedence Clearwater Revival se stává nová americká senzace, situace se změnila. Zbylí tři členové začali Fogertyho frontmanství zpochybňovat a chtěli rovnoprávné podíly na tvorbě kapely. ..
Kariéra amerického zpěváka Paula Sabu patří k tajemným legendám rock n`rollu. Pomiňme, že vytvořil hudbu k legendárním seriálů devadesátých let Beverly Hills 90210 a Pobřežní hlídka, pomiňme i spolupráci s hvězdami první kategorie Davidem Bowiem či Alicem Cooperem, zaměřme se pouze na jeho vlastní tvorbu, která je dosti spletitá, že se v ní dost dobře nevyznají ani skalní fanoušci. Možná i proto, že dvě nejlepší díla vytvořil pod názvy kapel Kidd Glove a Only Child, ..
Přestože Paul Sabu nikdy ze scény nezmizel, poslední léta o něm příliš slyšet nebylo. Věnoval se spíše producentské činnosti a spolupráci s různými umělci, přičemž vlastní hudební kariéru poněkud zanedbával. Pro fanoušky to byla docela škoda, protože zejména to, co dokázal v osmdesátých let, bylo pro scénu melodického hard rocku, či AOR, docela stěžejní, ať už se jednalo o sólová alba či projekty Kidd Glove a Only Child. Na to se Sabu pokouší navázat v současnosti, když vydává nové dílo „Banshee“. Na něm se částečně vrací ..
Už několik let se dá mluvit o tom, že rocková scéna žije hlavně ze své podstaty. Zlé jazyky dokonce tvrdí, že všechno zásadní bylo vymyšleno v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech a dnes se vše sune samospádem až ke stádiu klinické smrti. To není až tak docela pravda, stále vznikají nové kapely, které dokáží být vzrušující a přinášet dobré nahrávky, ovšem na druhou stranu nelze zpochybnit fakt, že pravé rockové mistrovství stále spočívá na bedrech starých mistrů,..
NOFX končí, tedy alespoň podle slov zpěváka Fat Mikea se kapela má v nejbližších měsících odebrat na odpočinek. Poslední koncert, sbohem a šáteček. A proč vlastně ne? Hrají čtyřicet let, vydali pěknou řádku desek a jejich stylová studnice není nevyčerpatelná. Nejsou kapelou geniálních skladatelů, jsou spíše dělníky žánru, kteří vždy stáli po boku věrných souputníků Bad Religion, jimž se také nepovedlo vylétnout k výšinám. K tomu byli předurčeni jiní, Green Day, Blink-182 či The Offspring, ..
Půl století. Padesát let… Když to člověk takhle čte, vypadá to jako neuvěřitelně dlouhá doba. Jenže když si poslechnete skladby od americké kapely Creedence Clearwater Revival, rozhodně nezní nějak zvlášť opotřebovaně a přitom je to právě padesát let, co tahle parta řekla své poslední slovo. Její frontman John Fogerty je stále hudebně činný, vydává alba, jezdí turné a jeho někdejší spoluhráči basista Stu Cook a bubeník Doug Clifford oživují někdejší slávu v rámci projektu Creedence Clearwater Revisited...
To, že se zpěvák Mike Patton stal rockovou hvězdou, je tak trochu zázrak, hříčka přírody. Když jako součást Faith No More vstoupil na konci osmdesátých let do hitparád jako sotva dvacetiletý mladík, byl nepopsaným listem, někým, kdo nazpíval revoluční singl „Epic“ a o jeho skutečném hudebním rozměru se nevědělo zhola nic. S Faith No More prožil následující léta na výsluní pozornosti, neboť kapela se po světě svezla s nejžhavější hudební akvizicí Guns N`Roses. ..
Americká zpěvačka Leather Leone vždy uměla typický US power metal, až si tím zadělala na kultovní postavení. V osmdesátých letech, kdy začínala dělat první krůčky na scéně, byla pravděpodobně jedinou ženou, která se tomuto žánru věnovala a její spojení s kytaristou Davidem T. Chastainem patří k tomu nejklasičtějšímu, co tato scéna zrodila. Přestože jejich společná kapela, pojmenovaná po kytaristově příjmení, nikdy nedosáhla takového věhlasu ..
Po řadě hubenějších let se zdá, že kanadská zpěvačka Lee Aaron je od alba „Diamond Baby Blues“ ve velice dobré formě. To lze soudit nejen z faktu, že v šedesáti letech vypadá pořád velmi dobře, lépe než její vrstevnice, ale zejména podle kvalit předkládaného materiálu, který leckdy strčí do kapsy i známější alba z osmdesátých let. Tehdy ani čtveřice klasických desek od „Metal Queen“ po „Bodyrock“ nebyla dotažena k takové dokonalosti jako „Diamond Baby Blues“ nebo loňská kolekce „Radio On!“, ..
Na socialistické poměry byla československá hudební scéna šedesátých let docela košatá. Společnost stále ještě vykazovala prvky „chruščovovského tání“, přestože v Kremlu už seděl Leonid Brežněv, který chtěl rychle zatáhnout za brzdu. Než se tak stalo, i za železnou oponu začaly pronikat západní vlivy, co se týče filmu, módy i hudby. Na západ od Aše doslova zuřila revoluce, o kterou se postarala liverpoolská čtveřice The Beatles, reflektující rock n´roll padesátých let, ..
Comebacky bývají různé. Podezřele působí ty, které kapely vyhlásí po dvou letech nečinnosti, což jim nepřidává na důvěryhodnosti. Podivné jsou i ty, kdy je postaví jeden člen ze staré sestavy (nejlépe basista nebo klávesista), který si chce urvat ještě aspoň patnáct minut slávy a parazitovat na slavném jméně. Jenže pak jsou tu takové, kdy se po více než třiceti letech sejde původní sestava a rozhodne se natočit nové album. A právě s takovým comebackem máme co do činění v případě kanadských heavy metalistů Sword. ..
Může se zdát, že Brutus je kapela, která je stará jako lidstvo samo. Každý rok poctivě obráží venkovní taneční parkety, poutě, různé městské a obecní slavnosti a plní kulturní domy po celé republice. Pro někoho může představovat nejryzejší český bigbít, pro někoho je to neposlouchatelný šraml. Pravda může být dvojí, ale je nepopiratelný fakt, že Brutus je prostě fenomén. Chodí na ně zasloužilí důchodci, lidé v produktivním věku i dospívající mládež, která doma poslouchá úplně jinou hudbu,..
„Zpohodlněli jsme a řekli jsme si, že druhé album žádnou propagaci potřebovat nebude. Tím pádem ani spousta lidí nevěděla, že deska vyšla,“ řekl k menší úspěšnosti alba „Heading For A Storm“ Adrian Vandenberg. I takhle lehce se dá zabrzdit či dokonce pohřbít slibně rozjetá kariéra a s holandskou čtveřicí to vypadalo po neúspěchu druhé desky o poznání hůře než v době, kdy „Burning Heart“ vládla hitparádám na obou stranách Atlantiku i Pacifiku. Začínalo docházet ke třenicím, které vyústily ve skutečnost, ..
Arc Of Life nakonec nejsou jen jednorázový projekt, jak se původně předpokládalo. Nic na tom nezměnil fakt, že domovská kapela základního jádra Arc Of Life, legendární Yes, se loni probrali k životu a do světa překvapivě vypustili comebackovou desku „The Quest“. Ta nadchnout nedokázala, stejně jako řada alb Yes za posledních dvacet, pětadvacet let, a celkově (co se týče kvality, ne publicity) zůstala i za debutem Arc Of Life, který porovnání s klasickými alby Yes nesnesl. ..
Disturbed nikdy nebyli takový zázrak, jak se snažila zejména americká média léta fanouškům podsouvat. Měli raketový start s debutovým albem „The Sickness“, svezli se po světě s Marilynem Mansonem na vrcholu slávy, ale vše vyprchalo velmi brzy. Obzvlášť poté, co kapela opustila módní škatulku nu-metalu a začala se věnovat jakémusi mixu moderního heavy metalu, hard rocku, post-grunge a alternativy, což ji zařadilo do šedého zástupu kapel, kterých je v Americe nepřeberné množství. ..
Atmosféra byla napnutá jak struna Kossoffovy kytary. Když Free nakráčeli naposledy do studia, chyběl muž, který zvuk kapely kdysi svým nástrojem definoval – kytarista Paul Kossoff. Místo něho s kapelou začal natáčet W. G. „Snuffy“ Walden, od něhož si Paul Rodgers a Simon Kirke slibovali profesionální a rychlou spolupráci. Jenže duch kapely byl pryč. Kossoff, vědom si toho, že jeho pozice je ohrožena, zahlásil návrat a nakonec na šesté desce začal pracovat také. „Paul ale Snuffyho nenáviděl. ..
Jednou z kapel, která se s nadcházejícím rokem postaví na nový začátek, jsou britští The Quireboys. Mají za sebou turbulentní období, v němž se rozešli se svým zpěvákem, poznávacím znamením a posledním zakládajícím členem, Jonathanem „Spikem“ Grayem, na jeho místo se postavil dosavadní kytarista a skladatel Guy Griffin, jenž je členem kapely od konce osmdesátých let. Jak bude kapela znít s jeho hlasem ukázal singl „Lie To Me“, jenž předznamenává album „The Band Rolls On…“..
Journey a Lollapalooza. Dva naprosto odlišné pojmy, jako by z jiného světa a přece dnes mají hodně společného. Journey jsou kapela, která největší úspěch sklízela v osmiletce 1978 až 1986, kdy vydala slavnou šestici desek „Infinite“, „Evolution“, „Departure“, „Escape“, „Frontiers“ a „Raised On Radio“, s multiplatinovými prodeji se stala jednou z nejúspěšnějších kapel doby a jedním ze symbolů osmdesátých let, včetně načančanosti, pompy a rockového kýče. Zejména v Americe byla (ač v té době nefunkční) na začátku devadesátých let..
Kalifornští veteráni Leatherwolf chodili vždy tak trochu s křížkem po funuse. Vznikli sice v roce 1981, přičemž reagovali na Novou vlnu britského heavy metalu, ve svých začátcích hráli s Metallicou či Slayer, ovšem než vydali debutovou desku, bylo hodně pozdě, protože klasický heavy metal s mírnou thrashovou příchutí už působil zastarale. Velký úspěch z toho nebyl a basista Matt Hurich zběhl ke slavnějším Stryper. Leatherwolf se nevzdali, druhá deska se stala utajeným tipem ..
Americký úspěch debutového alba Adriana Vandenberga překvapil. Nečekal, že se z holandské periférie dokáže dostat do zaslíbených žebříčků americké hitparády a pro léto 1982 vytvořit singlem „Burning Heart“ novou senzaci, která měla ambice konkurovat slavným jménům doby. Vše bylo skvěle načasované, vlna disca odezněla, post-punkové a novovlnné kapely přestávaly být v kurzu a do uší amerických posluchačů začala proudit evropská hudba, zejména heavy metal z Velké Británie. Vandenberg svým debutem ..
Když Nickelback oznámili, že jejich nová deska bude hodně tvrdá, musel se člověk pousmát. Kdyby takové prohlášení přišlo po „Silver Side Up“, nebyl by důvod tomu nevěřit. Tehdy měla kapela obrovský nápřah, vstřebávala klasický hard rock, alternativní metal a zbytky grunge, které opatřila patřičným hitovým potenciálem a byla z ní hvězda první velikosti. To dnes platí jen částečně. Stále jsou hvězdou (snad ze setrvačnosti), ale to, co představovali před dvaceti lety, dávno zmizelo. ..
Takřka celý rok byli Free považováni za uzavřenou kapitolu. Po úspěchu živé nahrávky „Free Live!“ se začalo mluvit o tom, že se kapela dá znovu dohromady, ale k tomu došlo až v roce 1972, kdy se uskutečnila první schůzka, která měla vyžehlit spory mezi ústřední autorskou dvojicí Paulem Rodgersem a Andym Fraserem, které byly nejpádnějším důvodem k předchozímu rozchodu. Kupodivu oba našli společnou řeč, ovšem vyvstal jiný problém. Kytarista Paul Kossoff si nikdy neodpíral zakázané látky, ..
Když letos v dubnu zemřel basista Randy Rand, americká formace Autograph se ocitla bez jediného zakládajícího člena. Bez někoho, kdo zažil úvodní a nejslavnější část kariéry, hvězdná osmdesátá léta, kdy debut „Sign In Please“ z kapely udělal hvězdu a následující dvě desky „That`s The Stuff“ a „Loud And Clear“ ji ještě jakžtakž udržely v hitparádách. Pro kapelu, která se stále ještě těšila z comebacku, jenž prožila před pár lety, to mohla být poslední rána, Rand byl poslední spojnicí s minulostí,..
Kytarista Jimi Bell je u americké party Autograph stále ještě benjamínkem, protože sestavu posílil teprve v roce 2019, kdy se pro odchod rozhodl jeho předchůdce a zakládající člen Steve Lynch. Za necelé čtyři roky se přece jen stal nedílnou součástí kapely, kterou krátce před vydáním novinkového alba „Beyond“ postihla tragická událost v podobě úmrtí basisty Randyho Randa. Ten byl posledním původním členem Autograph, ale ani tato fatální událost kapelu zastavit nedokázala a s „Beyond“ ..
Jestliže někdy The Real McKenzies chtěli maskovat, odkud si berou své vlivy a že se narodili ve špatné zemi, protože místo tradic javorového listu se vzhlédli v lidovkách ze skotských vrchovin, mohlo to jít stěží, ale přece jen mohli nějakého výsledku docílit. Teď je vše odtajněno s plnou parádou. Novinka „Songs Of The Highlands, Songs Of The Sea“ vlastně žádná novinka není a je jen dalším cover albem. Ovšem takovým, které dává smysl a jako kruh spojuje současnou tvář ..
Přestože kapela, která nese jméno holandského kytaristy Adriana Vandenberga, znovu existuje, je jedním z pojmů, který si dokážeme ztotožnit s osmdesátými lety. Tehdy měla hity, sílu a ambice stát se velkou kapelou, přestože původně vznikla jako Adrianův projekt, jenž se chtěl dostat na vrchol zejména v domovském Holandsku, potažmo v západní Evropě. Všechno dopadlo trochu jinak. Vandenberg, ač před dvěma lety v překopané sestavě vydali comebackovou desku „2020“,..
Jsou umělci, kteří by neměli natočit víc než deset alb, protože je u nich záruka, že se začnou natolik opakovat, že se každá další deska sklouzne k mlácení prázdné slámy. Patří k nim i americký podivín Joseph Poole, říkající si Wednesday 13. V dobách, kdy stál v čele kultovních Murderdolls světu nepřinášel nic nového, ale alespoň s bývalým bubeníkem Slipknot Joeyem Jordisonem (dej mu pánbů věčnou slávu…) vytvořil zajímavou symbiózu horror punku,..
Úspěch alba „Fire And Water“ a zejména singlu „All Right Now“ byl tak drtivý, že kapelu sledoval celý svět. „Zažíváme velký nárůst nátlaku, musíme to vydržet,“ řekl kytarista Paul Kossoff, který se s rychle nabytou popularitou vyrovnával nejhůře. Pil jako Dán, pral do sebe všechny možné drogy a neustále se hádal se zbytkem kapely, zejména s basistou Andym Fraserem, kterého nemohl vystát, neboť do zvuku kapely protežoval baskytaru a klávesy. Kossoff byl typickým prototypem kytarového hrdiny, ..
Legendární UFO, kteří jsou už skoro dvacet let domovskou kapelou kytaristy Vinnieho Moorea, vinou zdravotních problémů zpěváka Phila Mogga stojí. To, co Moore v jejich řadách zažil, je pro něho dnes směrodatné. Možná v souvislosti s odstavením UFO do krátkodobého odpočinku podnítilo Mooreovu touhu mít kolem sebe plnohodnotnou kapelu a proto bezmála na prahu šedesátky otvírá zatím zcela neprobádanou část sólové kariéry. Dosud tvořil pouze instrumentální díla,..
Americký kytarista Vinnie Moore je na rozcestí kariéry. Nejenže visí otazník nad britskou hardrockovou legendou UFO, jejíž je členem už skoro dvacet let, změny dělá i v sólové tvorbě. Poprvé od roku 1986, kdy vypustil do světa debut „Mind`s Eye“ natočil album, které není čistě instrumentální. K realizaci projektu „Double Exposure“ si přizval hned čtyři zpěváky a chuť pokračovat dále v tomto duchu jej neopouští. Vinnie je velice otevřený člověk, který pečlivě své kroky vysvětluje, ..
Přestože nad vyhazovem basisty Davida Ellefsona z Megadeth stále visí velký otazník v podobě řady nezodpovězených okolností, je znát, že touto smutnou kapitolou ani jedna strana asi už moc netrpí. Jak Ellefson, tak Dave Mustaine zjevně pohřbili staré přátelství (které stejně už nebylo tak žhavé, jako v dobách největší slávy Megadeth), ale co se hudby týče, možná jim rozchod prospěl. Mustaine s kapelou vydal album „The Sick, The Dying... And The Dead!“, které je nejlepším dílem za dlouhá léta..
Kariéra Whitesnake byla oslnivá. Zavedla Davida Coverdalea na nejvyšší mety, ještě dál, než v sedmdesátých letech byl s Deep Purple a alba „White Snake“ a „Northwinds“, vzrostlá z bluesových kořenů, explodovala v třeskutě hardrockovém světle na začátku osmdesátých let, aby na konci dekády už Whitesnake drželi prapor pop metalu a byli jednou z komerčně nejúspěšnějších kapel rockové scény. Coverdale přiznal, že jeho kroky spíše organizovali různí manažeři (nejvíce John Kalodner),..
Australská kytaristka Orianthi už nějaké jméno ve světě má. I když start velké kariéry byl docela smolný, než se stačila rozvinout spolupráce s Michaelem Jacksonem, zhatila ji smrt Krále popu. Jenže to se ukázalo být odrazovým můstkem pro další činnost, další léta Orianthi strávila po boku Alice Coopera, kde si jí všiml rockový svět. A tam je tato zpěvačka a kytaristka jako doma. Následovala spolupráce s (tehdy) životním partnerem, bývalým kytaristou Bon Jovi Richiem Samborou,..
S norskými Darkthrone to fanoušci nemají lehké. I když se kapela historicky řadí do kategorie pure norwegian black metalu, neboť druhým albem „A Blaze In The Northern Sky“ definovala styl ještě předtím, než vyšel debut Mayhem či Burzum, dlouhá léta je skutečnost jiná, složitější. Tato druhá deska byla úhelným dílem celé scény a dodnes je považována za jednu z nejlepších desek raného skandinávského black metalu, od alba „Total Death“ začala forma kapely až povážlivě klesat. Předchozí díla, zejména „Under The Funeral Moon“..
Přelom šesté a sedmé dekády dvacátého století byl hektický nejen pro Free, ale pro celou rockovou scénu. Ta se dynamicky rozvíjela, zažívala první vrcholy, protože už dokázala těžit z předešlých úspěchů The Beatles, The Rolling Stones, The Animals, Jimiho Hendrixe nebo The Doors, ale potřebovala další identitu. Mládež byla hladová po tvrdším zvuku elektrické kytary a každý dospívající ročník posluchačstva si hledal další idoly. Na britských ostrovech začínala zuřit hardrocková horečka, kterou dokonale podnítila ..
Ač nikdy nepřinesl nic převratného, tuzemský punk měl vždy svoje kouzlo. Díky upřímnosti z něj čišící si vydobyl docela slušné renomé a nejedna kapela má dnes doslova kultovní status. Visací zámek, Tři sestry, SPS, Plexis a… E!E. Ti aktuálně přicházejí s novinkovou deskou „Poslední me!enu“, prvním albem za posledních deset let. Jak název naznačuje, příbramská parta se pomalu chystá vyndat sichrhajsky a koženou bundu pověsit na ramínko. I když se o konci (alespoň co se týče studiové práce) mluvilo v souvislosti s minulou deskou „2012“,..
Po deseti letech se příbramská punková legenda E!E přinutila ke studiové práci a výsledkem je nová deska. Je trochu překvapivá, zejména v tom, že vůbec vyšla a že jí kapela před vydáním nedělala žádnou velkou reklamu. Její hudební náplň je mnohem konzervativnější a určena zejména pro staré fanoušky kapely. E!E zůstali sví, punkoví, zdravě kritičtí k dnešní společnosti a zároveň i zábavní, nepostrádají žádný z atributů, který byl vždy vlastní nejen jim, ale celému českému punku. Ten je díky jejich desce životaschopnější. ..
Pokud lze na někoho ukázat prstem kvůli tomu, že dnešní Europe nezní jako v dobách trháku „The Final Countdown“, je to kytarista John Norum. Přestože hlavním autorem švédské legendy vždy byl zpěvák a stylový chameleon Joey Tempest, minimálně z posledních tří desek „Bag Of Bones“, „War Of Kings“ a „Walk The Earth“ je jasně cítit, že je pod Norumovým vlivem. Těmito alby se až nebývale silně proplétá kytaristova láska k blues a hard rocku sedmdesátých let, až místy některé skladby připomínají spíše jeho sólovky ..
Přestože dnes punková revolta let 1976 a 1977 působí trochu úsměvným dojmem, pro řadu hardrockových umělců z první poloviny sedmdesátých let znamenala pohromu. Ti, kteří se nemohli opřít o berličku svých kapel, ji nesli nejhůře. Patřil k nim i David Coverdale, pár let předtím zvyklý na největší pódia. Bez Deep Purple se musel stěhovat do mnohem menších prostorů, protože je sólový debut „White Snake“ zapadl v záplavě očírované revoluce a mezi nahrávkami kapel Sex Pistols, The Damned, The Clash ..
Trautenberk zažili v posledních letech opravdu turbulentní dobu. Měli namále, když po prvním albu „Hladová srna“ zemřel zpěvák Tomáš „Obr“ Paima a trochu se počítalo s tím, že kapela skončí. Jenže došlo k opaku, sestavu posílil bývalý frontman kultovního Požáru mlýna Miroslav „Prasopes“ Císler a s albem „Himlhergotdonrvetr“ se z Trautenberka stala hvězda, která z pošumavských pódií rozšířila působnost po celé republice. Najednou nebyl sál, který by kapela nevyprodala, ..
Přestože Joe Lynn Turner udělal mnoho mravenčí práce pro slávu rockové hudby, je možné jej považovat za ne zcela doceněného zpěváka. Celý život měl docela smůlu, když vstoupil do světové hardrockové extraligy jako člen Rainbow, měla kapela nejlepší čas za sebou. Americkým hard rockem načichlá alba se nevyrovnala klasickým kouskům z dob, kdy v kapele zpíval Ronnie James Dio, a když Turner nahradil Iana Gillana v Deep Purple, dalo se mluvit o kroku zcela nešťastném. Slušné jméno si udělal po boku Yngwieho Malmsteena,..
Album „Tons Of Sobs“ ještě ani nebylo na trhu a kapela chtěla začít natáčet desku druhou. Jak později vysvětlil zpěvák Paul Rodgers, byli nažhavení, měli v zásobě hodně materiálu, který se na debut nehodil, protože byl veden v přísně bluesrockové linii. A tak hned poté, co vystřízlivěli z bujarých oslav Nového roku 1969, nastupovali Free zpět do studia. Tentokrát však nezamířili pouze do londýnského studia Morgan, svou působnost rozšířili o prostory Trident, které jim poskytly větší množství nahrávacích frekvencí. ..
Shrňme si, čím Enuff Z`Nuff vlastně jsou. Tahle kapela má za sebou kostrbatou éru, v níž se možná nevyznají ani věrní fanoušci. Kdysi dávno mohli být jednním ze zachránců glam metalu, neboť styl uchopili za pravý konec, ale dali mu absolutně jinou tvář. Se šminkami, ale rozmazanými videoklipy, s přísně vystajlovanou image, ale hudbou, která více než Mötley Crüe připomínala psychedelickou éru The Beatles. Byli tak odlišní, že přes prvotní nadšení měli čím dál menší úspěch ..
Chip Z`Nuff, který brzy oslaví čtyřicet let fungování v hudebním byznysu v osmdesátých letech patřil ke komerčně nejúspěšnější scéně rockové historie. Hudba Enuff Z`Nuff, s nimiž je neodmyslitelně spjatý, byla trochu jiná než klasický glam metal, což je znát i z novinky „Finer Than Sinů, která v sobě nese znatelné stopy psychedelie šedesátých let. Pro Enuff Z`Nuff je novinka sedmnáctým albem, což je řadí mezi nejpilnější glam metalové kapely. I proto jsme se Chipem spojili, právě ve chvíli, ..
Je jasné, že pro Vratka Rohoně už nejsou Inekafe životní prioritou.Je to takhle už bezmála dvacet let, co slovenská punková stálice vydala album „Bez udania dovodu“, a pak se Rohoň rozhodl pro kariéru profesionálního pilota, čímž Inekafe odstavil na druhou kolej. Skončila doba mladických radovánek, kdy se kapela drala na vrchol s výtečnými deskami „Čumil“, „Je tu niekto?“ a „Príbeh“, čímž se oprávněně stala jednou z nejžádanějších slovenských akvizic. Měla skvělé nápady, chytlavé melodie z ní létaly..
Stabilita a tradice. O to jde americkým Stryper v současnosti především. Proto před pár lety vyměnili problémového basistu Tima Gainese za bývalého hráče Firehouse Perryho Richardsona a v současné době stáčejí kormidlo co nejvíce zpět do osmdesátých let. V té době měli největší úspěch, dosahovali s alby „Soldiers Under Command“, „To Hell With The Devil“ a „In God We Trust“ zlatých a platinových prodejů a stali se jedním z nejviditelnějších symbolů křesťanského heavy..
Příběh britského zpěváka Davida Coverdalea, jenž začal před padesáti lety, sice pomalu končí, ale co tenhle chlápek dokázal, je úctyhodné a bude navždy zapsáno v rockové historii zlatým písmem. Nejen proto, že Coverdale disponoval nezaměnitelným, jako skála silným hlasem s neopakovatelným feelingem, ale také pro to, že jeho diskografie je dostatečně obsáhlá a ve výsledku neobsahuje ani jednu desku, o níž by se dalo mluvit jako o průměrné. Jeho sólová tvorba nikdy nebyla tak viditelná..
Švédští průkopníci a v podstatě i jedni ze zakladatelů doom metalu chytli očividně druhý dech. Stalo se to po nečekaném znovuangažování původního zpěváka Johana Längqvista, který byl v roce 1986 zodpovědný za stylotvorný debut „Epicus Doomicus Metallicus“, jenž nastavil zcela jiné standardy v podání zatěžkaného sabbathovského zvuku a vytvořil zcela definitivně styl zvaný doom metal, tedy alespoň jeho evropskou tvář. Längqvist ale Candlemass hned po vydání alba opustil, a tak mohlo dojít ..
Stále více se ukazuje, že The Dead Daisies nemají vlastní tvář, i když jako původní rozmar australského milionáře Davida Lowyho to dotáhli docela daleko. Porovnejte první desku a novinku „Radiance“ a těžko budete mluvit o vývoji. Spíše o tom, že s měnící se sestavou se z The Dead Daisies stala vždy jiná kapela. Když v jejím čele stál Jon Stevens, představovala kapela slušně hitovou, i když místy až popmetalovou záležitost. Když Lowy získal potřebné ostruhy a angažoval hráče z první rockové ligy,..
Free klidně mohli stát vedle Led Zeppelin a Deep Purple jako jedna z největší kapel hardrockového rozmachu konce šedesátých a začátku sedmdesátých let. Mohli být citováni nejen prostřednictvím poněkud už oposlouchané hitovky „All Right Now“…, kdyby vydrželi. Jenže jak to bývalo u jejich vrstevníků, nabytá sláva a přísun peněž vehnal mladé muzikanty do náruče alkoholu a drog, na což se nabalovaly problémy mezi jednotlivými členy, které se dostaly přes únosnou mez, což kapelu zabilo. ..
Přestože Marco Mendoza nejslavnější éru hard rocku a heavy metalu aktivně nezažil, dnes je jedním z viditelných matadorů scény, který spolupracoval s kde kým, od největších jmen až po kapely lokálního významu. Od roku 2000 si na konto připsal dobrou třicítku alb, což svědčí o jeho vytíženosti a invenci. Není to jen o počtech. Mendoza nikdy neslevil z jisté kvalitativní úrovně a i když netočil alba, která jsou předurčena stát se klasikou, jisté je, že každá deska, na níž se podílel, kvalitu má.To je i případ jeho sólové kariéry, ..
Americký basista a zpěvák Marco Mendoza je ve středoevropských končinách poměrně častým hostem, vždyť sem jezdí pravidelně propagovat svá sólová alba. Stane se to i nyní, 25. listopadu vystoupí v klubu Kino ve Svatobořících (okres Hodonín), aby představil nejnovější sólovku „New Direction“. Ta se stala hlavním bodem rozhovoru, na který si Mendoza udělal čas během koncertů v Itálii. Že je velmi rozšafným společníkem a velmi výřečným člověkem s vypravěčským talentem, je patrné z následujících řádků, ..
Přestože měli být Megadeth v roce 2002 uloženi k věčnému spánku a Dave Mustaine se chtěl po uzdravení ruky a zbavení všech chemických závislostí věnovat spíše sólové kariéře, vše dopadlo jinak. Megadeth neexistovali ne proto, že by frontman měl potřebu nutně se realizovat pod vlastním jménem, navíc když byl většinovým autorem veškerého materiálu, který pod hlavičkou Megadeth vyšel, ale spíše proto, že neměl vhodné spoluhráče. Nepovedl se návrat nejslavnější sestavy..
Už nikdy se této kapele z Kalifornie nemůže povést tak husarský kousek jako v jejich začátcích, když měla naprosto raketový start s EP „As Ugly As They Wanna Be“ a následně s debutem „America`s Least Wanted“. Tenkrát partu výrostků kritika řadila takřka mezi největší hegemony scény, ať už to byli Guns N`Roses, Metallica, Nirvana či AC/DC, a jejich plakáty zdobily miliony dětských pokojů po celém světě. Vše ale splasklo stejně rychle. Ukázalo se, že kapela není takový zázrak, jak se čekalo díky namakanému debutu, ..
Přestože někteří bývalí členové Olympicu už byli na pravdě boží, rok 2013 existencí kapely zamával skutečně tragickým způsobem. Krátce po koncertu v Karlových Varech se udělalo špatně bubeníkovi Milanovi Peroutkovi a přestože se zúčastnil autogramiády, rána druhého dne se nedožil. To pro Jandovu kapelu byla obrovská rána, coby nejmladší člen kapely Peroutka ještě nestihl ani oslavit padesáté narozeniny. Chvíli to vypadalo, že jeho skon mohl kapelou zamávat do té míry, že by uvažovala o ukončení činnosti, ..
S debutovým albem udělala britská zpěvačka Chez Kane docela slušnou díru do světa melodického hard rocku. Povedlo se jí přijít s deskou v nejlepších tradicích stylu, která odkazovala na zlatou éru konce osmdesátých let, ale zároveň byla dostatečně moderní, aby oslovila i mladší posluchače. Lví podíl na tom měl předák švédských Crazy Lixx Danny Rexon, který se postaral jak o instrumentální složku, tak o produkční stránku. Pro něho to možná bylo částečně kontraproduktivní, protože Chez albem zastínila i Crazy Lixx, ..
Britská zpěvačka Chez Kane udělala v posledních dvou letech slušný rozruch na hardrockové scéně nejen bezchybnou stylizací do osmdesátých let, v čemž jí vydatně pomáhá frontman švédských glam metalistů Crazy Lixx Danny Rexon, ale i tím, že dokazuje, jak svěže může hudba osmé dekády v současné době znít. Nemusí spoléhat na drahá studia a armádu najatých producentů, aby dosáhla kýženého výsledku, i když velká alba největších rockových hvězd jsou tím, co Chez na hudbě miluje...
Trendy přicházejí a odcházejí, dobrá hudba zůstává. Je to možná s podivem, ale britští Bush byli trendovou kapelou, když v roce 1994 naskočili na právě vrcholící vlnu grunge. Jelikož tehdy se s touto nálepkou prodávalo takřka všechno, z debutu „Sixteen Stone“ i následného „Razorbalde Suitcase“ byl přes noc trhák. Jak postupně mizel grunge ze zorného pole a sebevražda Kurta Cobaina se sunula do kolonky historických událostí, končila i sláva kapely. Po dvou mnohem méně úspěšných albech následoval rozpad, ..
Zdá se, že v životě Alter Bridge je všechno nalajnováno. Ať už si hlavní postavy - zpěvák Myles Kennedy a kytarista Mark Tremonti - dělají, co chtějí, jednou za tři roky se musí nutně postavit na značky a vydat s Alter Bridge další řadové album. Ať už nápady jsou nebo nejsou… Tremonti si znovu odskočil od kapely nesoucí jeho jméno, Kennedy využil pauzy, neboť jeho chlebodárce Slash stále dokola objíždí svět s totožným programem Guns N`Roses, a máme na světě sedmou desku kapely,..
„Usnul jsem na židli a probudil se s kompresí radiálního nervu, s úrazem až neuvěřitelně bizarním. Ještě horší než samotné zranění byla prognóza, že už nikdy nebudu hrát na kytaru. To byl můj konec,“ popsal problémy ze začátku milénia Dave Mustaine. Jeho život stále ovládaly drogy. Dostaly jej na dno, pod rukama se mu rozpadli Megadeth a rozpadalo se mu i manželství. Jeho žena Pamela požádala o rozvod a získala soudní zákaz styku Mustainea s dětmi, což pro něho byl největší trest. Bylo třeba začít věci řešit. ..
Sympatický americký kudrnáč Sammy Hagar toho v životě dokázal jistě víc, než si kdysi předsevzal. Dnes je za vodou, nemusí se spoléhat na prodeje alb či výdělečnost koncertů, na tom jeho živobytí nestojí, a proto natáčí nové desky jen tak pro zábavu. Když se někomu budou líbit, tak dobře. Když ne, důležité je, že se líbí Sammymu. Už dávno pohřbil komerční ambice z minulosti a současná alba připomínají spíše rozjetý jam, na kterém se v garáži sejde parta výjimečných muzikantů a nezávazně si spolu zahrají. ..
Olympic v novém tisíciletí žil samostatným životem a desky vydával jen tak mimochodem, jen z pocitu, že se kapela chtěla ještě umělecky realizovat. Nutné to nebylo, bylo zřejmé, že to, co Jandova parta chtěla říct, už řekla v minulosti a všechna alba od „Dávno“ obsahovala snadno zaměnitelné, nevýrazné skladby, vypovídající jediné: Takhle tvoří kapela za zenitem! Olympic nepospíchal, mezi alby si nechával několikaleté rozestupy a soustředil se spíše na koncertování, což byla oblast, v níž slavil nepoměrně větší úspěchy. ..
Pojem Venom je instituce. Jedněmi milovaná, druhými proklínaná. Jedni tvrdí, že jsou nejryzejší black metal (což je svým způsobem pravda), druzí je odstrkávají jako přitvrzelý heavy metal či rock n`roll s dětinskými texty, ohánějící se peklem a Satanem. Je ale jedno, k jaké skupině se řadíte, jejich obrovský vliv a odkaz popřít nemůže ani největší škarohlíd. Minimálně alba „Welcome To Hell“ a „Black Metal“ jsou naprostým kultem, z kterého vycházely další generace hudebníků, ..
Tony Dolan neboli Demolition Man je dávno silně etablovaný muzikant na metalové scéně. První krok k tomu udělal dávno, když na sklonku osmdesátých let nastoupil do řad legendárních Venom, aby u zakladatelů black metalu vystřídal lídra Cronose a vytvořil s kapelou pokračování kultovních opusů „Welcome To Hell“ či „Black Metal“. Tato epizoda se smrskla jen na pár let, ale Venom jsou pro Tonyho celoživotním údělem. Spolu s kytaristou a zakládajícím členem kapely Mantasem už několik roků vedou vlastní verzi kapely, nazvanou Venom Inc. ..
Pokud existují kapely, které dokáží i po čtyřiceti letech existence přijít s deskou tak silnou, že může konkurovat albům vydávaným v době, kdy byly na svém vrcholu, je to spíše výjimka. Američtí Red Hot Chili Peppers by rádi takovou výjimkou byli, protože už jednou se jim povedl husarský kousek. Dokázali se na konci devadesátých let vrátit ve vrcholové formě s počinem „Californication“, jenž je katapultoval na samotný vrchol popularity, srovnatelným s majstrštykem „Blood Sugar Sex Magic“...
Britští The Cult na sebe nepospíchají a nevydávají alba s takovou frekvencí, jako tomu bylo v nejslavnější době, ohraničené lety 1984 a 1991. Jak tvrdí jejich předák Ian Astbury, musí vždy přijít inspirace pro nový koncept, dostatečně soudržný a přitažlivý. To se mu povedlo a múza přišla jako dar z nebes ve chvíli, kdy The Cult hráli na jednom skandinávském festivalu. Kapela zažila polární den, kdy slunce nezapadlo za horizont ani o půlnoci a pro spirituálně založeného Astburyho to byl natolik silný zážitek..
„Když jsem poprvé slyšel „Crush`Em“, měl jsem co dělat, abych se nepoblil,“ řekl na adresu největšího hitu alba „Risk“ Dave Mustaine. Nahrávku, která znamenala komerční propad Megadeth neměl rád a vinu se už krátce po vydání snažil svalit na kytaristu Martyho Friedmana. Ten se zapojil do skladatelského procesu mnohem více než v minulosti, proto si také vytáhl Černého Petra ve chvíli, kdy Mustaine udělal zásadní rozhodnutí o kytarovém postu. Friedman s kapelou zažil její nejúspěšnější a umělecky nejsilnější období, ..
Je řada fanoušků, kteří se slzou v koutku oka vzpomínají na dobu, kdy v čele Queensrÿche stál zpěvák Geoff Tate, protože propůjčil hlas nezapomenutelným albům „Operation: Mindcrime“ a „Empire“. Je však dobré si jednou pro vždy přiznat, že dnešní Queensrÿche se bez Tatea rozhodně obejdou. Nejen pro to, že kapelu na řadu let vkormidloval do podivného alternativního prostoru, v němž každá další deska byla pro zlost a cvičila s nervy fanoušků nebezpečně silným způsobem, ale i proto, ..
Olympic s nástupem milénia vstoupil na půdu muzikálu. I když se představení „Jak se lítá vzhůru“ nedočkalo tolika repríz jako „Jesus Christ Superstar“ nebo „Drákula“, zajímavý na něm byl scénář. Na pódiu se potkávaly dvě party, současný Olympic a historický, kapelu „za mlada“ představovalo uskupení Hamleti, herci Dalibor Gondík, Aleš Háma a Jakub Wehrenberg. Zářivě velký úspěch to nebyl, ale Janda byl duchem v Americe, protože Olympic se tam po roce 2000 a solidním představení na festivalu v Yorkville ..
Smíchejte klasické ingredience starých desek Dio, okořeňte je Black Sabbath z éry „Heaven And Hell“ a „Mob Rules“, přidejte špetku hollywoodského glammetalového pozlátka a dostanete hrubý rámec toho, jak zní kapela Scream Taker. Popis není náhodný, za Scream Taker stojí bubeník Vinny Appice, který byl činný u Black Sabbath v období zmíněných desek a prožil více než deset let po boku Ronnieho Jamese Dia, s nímž nabubnoval skvosty „Holy Diver“ či „The Last In Line“, i o poznání slabší (a ve své době propadákové)..
„Vyřiď lidem v České republice, že je to u vás skvělé. Párkrát jsem tam byl, byla to výborná zkušenost a jsou tam naprosto skvělí fanoušci. Všechny je pozdravuju a chci se k vám podívat co nejdříve,“ spontánně vychrlil Vinny Appice, bubeník legendárních Black Sabbath a dlouholetý spolupracovník Ronnieho Jamese Dia. Aktuálně se představuje s novým projektem Scream Taker, s nímž vydal debutovou desku „Kill The Beautiful“. Ta byla základem našeho rozhovoru, ..
Autopsy je na deathmetalové scéně dávno etablovaný pojem, ač pracovitostí zrovna moc neoplývá. Kapela měla jen dvě období, kdy se o ní dalo mluvit jako zcela funkční partě, která vydává pravidelně nové desky. To první spadá do klasické éry death metalu od konce osmdesátých do poloviny devadesátých let, to druhé nastartoval comeback, po němž Autopsy vydali během čtyř let tři alba. Tenkrát se čekalo, že ve stejné krasojízdě budou Autopsy pokračovat, ale to se fanoušek docela šeredně zmýlil, ..
Skladba „Trust“ ovoce přinesla (i když se o dostižení Metallicy samozřejmě mluvit nedalo) a získala nominaci na Grammy. Mustaine zapomněl na své chvilkové spory s producentem Dannem Huffem a rozhodl se produkční stránku další desky opět svěřit jemu. Předtím však bylo nutné vyřešit bubenickou otázku, jelikož kapela už hrála s Jimmym DeGrassem, ač Nickovi Menzovi výpověď nikdo neoznámil. DeGrasso měl původně být jen záskok na turné, ale bezproblémová spolupráce s ním Mustainea (za přispění Davida Ellefsona) utvrdila v tom..
Olympic byl koncem devadesátých let už inventář. Bylo jasné, že má nejlepší léta za sebou, že nic nebude tak průkopnické jako období kolem alb „Želva“ a „Pták Rosomák“, nic tak rozmáchlé a epické jako trilogie z počátku osmdesátých let, ani nic tak zábavné jako koketérie s heavy metalem z konce téže dekády. Začínalo se ukazovat, že i koncerty kapely jsou vyhledávané spíše pamětníky, což hudební kritiku dosti iritovalo. „Kritika o nás buď nepsala vůbec, nebo špatně. Nic mezi tím,“ svěřil se Petr Janda,..
Když Kabát vydá novou desku, je to v tuzemských hudebních poměrech vždy poprask. Kapela se drží na špičce scény už třicet let, postupem doby se stala nejúspěšnější tuzemskou partou, na jejíž koncerty míří běžně desítky tisíc lidí. Zdá se, že novinka „El Presidento“ by mohla jejich pozici upevnit a proto byl čas spojit se s basistou a duší Kabátu Milanem Špalkem. Milan trávil večer na hotelovém pokoji, ač trochu nastydlý, měl velmi dobrou náladu a proto je následující rozhovor plný jeho typického nadhledu se střípky ..
O vlivu a významu britského kytaristy Grega Mackintoshe na metalovou scénu se nedá polemizovat. V devadesátých letech byl stylotvorným a novátorským hráčem, že jeho vliv překračoval doommetalový rank. Proto možná bylo s podivem (a některé fanoušky Paradise Lost to i mrzelo), když se Mackintosh vrátil k původním doom/death metalu, od něhož začal utíkat už na ikonickém albu „Gothic“. Dělo se tak prostřednictvím projektu Vallenfyre, jenž kytaristovi posloužil jako ventil po smrti jeho otce, děje se tak i v rámci Strigoi. ..
Místo věčného zatracení, že stáli u kolébky grunge, se z Pixies nakonec stala kultovní záležitost alternativního rocku.. Možná i proto, že v době, kdy grunge válcoval svět, nebyli kapelou, která byla na ráně jako Nirvana a se stihli rozpadnout dříve, než se s daným stylem zapletli na komerční bázi. Dnes mají Pixies veliké renomé nejen kvůli své minulosti a albům „Surfer Rosa“ nebo „Dolittle“, ale i kvůli tomu, že comebackové desky svou ..
Práce na projektu MD.45 neposloužila pro Davea Mustainea jen jako nutný ventil a odreagování se od mezilidských problémů v Megadeth, ale ukázala se být důležitou i pro budoucnost domovské kapely. Nejen proto, že se v MD.45 objevil bubeník Jimmy DeGrasso, jenž brzy sehrál úlohu i u Megadeth, ale také proto, že se kapela rozhodla pro změnu managementu. Rozešla se s Ronem Laffittem, který ji provázel během nejúspěšnějších let a svěřila značku kapely do rukou Mikea Renaulta, jenž se staral o MD.45. ..
Skid Row byli kdysi dávno pasováni za poslední skutečné hvězdy glam metalové scény, neboť dokázali konkurovat největším hegemonům, ať už to byli Bon Jovi, Mötley Crüe nebo Guns N`Roses. Byli tak silní i v roce 1991, kdy vydali druhou desku „Slave To The Grind“, že je vlna grunge nespláchla až tak ničivě jako jiné kapely, přestože jejich zvuk v mnohém poznamenala. I když je nezabila módní senzace mezi roky 1992 a 1994, kapela stejně devadesátá léta nepřežila. ..
Přestože deska „Dávno“ nepředstavuje vrcholnou formu Olympicu, spíše se po dědkovsku otáčí do minulosti, kdy sentimentální nálada byla až proti srsti (Petr Janda nebyl ještě tak starý, aby musel vyprodukovat podobně znějící album), byla pro nový start kapely velmi důležitá. Poté, co alba z osmdesátých let reflektovala dobu svého vzniku, na níž panovala celospolečenská averze, a „revoluční“ „O, jé“ v podstatě vyšuměla do ztracena, byla „Dávno“ deskou, která kápla do noty zejména starým příznivcům. Byli to oni, kteří v roce 1996 dovedli Olympic..
Ač se Richard Marx snaží seč může, někdejší slávu se mu vzkřísit nedaří. Nebo alespoň v takové míře, aby se přiblížil výsledkům prvních tří alb, multiplatinových trháků „Richard Marx“, „Repeat Offender“ a „Rush Street“. K dobru je mu nutné přičíst fakt, že za jeho úpadek nemohla klesající kvalita dalších desek, jako spíše změna vkusu publika, na níž doplatil už v devadesátých letech. Po stránce komerčnímu mu moc nepomohlo, když se v první desetiletce tisíciletí obrátil více k hard rocku,..
Lámající se hůl nad The Rasmus visela po vydání minulého alba „Dark Matters“ skutečně na vlásku. Finové se na pět let starém počinu totálně zalkli popovým balastem, k němuž sice měli vždycky blízko, ale z minulé desky (i z předchozí „The Rasmus“) vykoukly tendence, které člověk už nemohl akceptovat. Rasmus nikdy nebyli žádní tvrďáci, ale poloha, jakou si udělali jméno na nejslavnějších počinech „Dead Letters“ a „Hide From The Sun“ už nebyla směrodatná. Kapele to spočítali i fanoušci, „Dark Matters“ byla nejméně úspěšná..
„Na naléhání managementu byla nařízena přísná abstinence,“ zmínil Mustaine situaci na turné v roce 1993, kdy Megadeth vystoupili po boku Metallicy a Diamond Head v britském Milton Keyes. „Nebyl jsem proti takové myšlence, ale pochyboval jsem, že se takový přístup podaří prosadit direktivně. Náš management byl neoblomný a já jsem se podvolil.“ To se nedalo říct o bubeníkovi Nickovi Menzovi, který vyrukoval s výpovědí. Situaci se podařilo stabilizovat, ale vnitřní jednotu kapely tento exces nahlodal. ..
Pokud nechce nová kapela upadnout v zapomnění a má větší než regionální ambice, ponechat mezi debutovou deskou a druhým albem čtyři roky je docela velký risk. Jde o to, že posluchači, kterým se první deska mohla líbit, na kapelu v dnešní uspěchané době lehce zapomenou a jen stěží se etablují na její vlnovou délku. Pak je tu věc druhá. I když se říká, že dnešní rocková scéna je natolik rozdrobená, že jí nevelí žádné trendy, úplně jisté není. To, co před čtyřmi lety fungovalo, může být po takové době přežité, ..
Rozpad Olympicu, ohlášený v roce 1992, nesl Janda těžce, přestože nápad na rozpuštění kapely pocházel z jeho hlavy. Zůstal sám, protože Milan Broum a Milan Peroutka nastoupili do doprovodné kapely Janka Ledeckého a Jiří Valenta se staral o vlastní podnikání, neboť si otevřel trafiku. Jandovi se sice narodila dcera Eliška, ovšem stále více mu chybělo hraní. „Trápil jsem se. Čím dál víc. Škemral jsem v mém studiu, jestli někdo nechce něco zahrát nebo zazpívat,“ objasnil své rozpoložení frontman Olympicu. ..
Když se v druhé polovině osmdesátých let vžil pojem „Big Four“, neboli Velká thrashová čtyřka, rekrutující se z amerických kapel Metallica, Slayer, Megadeth a Anthrax, postupně vybranou společnost představili i další metalové velmoci. Německo si vyšlechtilo Kreator, Destruction, Sodom a Tankard, v Kanadě se velká čtyřka zformovala ze spolků Annihilator, Voivod, Sacrifice a Razor. Ti na sebe vlastně upozornili jako druzí po Voivod v roce 1985 debutovým albem „Executioner`s Song“, které se stalo neotesanou klasikou stylu...
Už se ani nepočítalo s tím, že se někdy objeví nová deska kultovních kanadských thrasherů Razor, i kvůli vleklým zdravotním problémům kytaristy a hlavního tvůrčího mozku Davea Carla. Člověk míní a Dave mění a tak je na světě následovník opusů „Violent Restitution“, „Evil Invaders“ nebo „Shotgun Justice“ u čehož je kromě Davea i zakládající basista Mike Campagnolo a zpěvák Bob Reid, jenž kapelu posílil po podivném odchodu Stace „Sheedoga“ McLarena v druhé polovině osmdesátých let. Dlouhé roky neměli Razor na růžích ustláno,..
Jak to vypadá, řadová deska Billyho Idola není na pořadu dne, přestože od vydání posledního alba „Kings & Queen Of The Underground“ uběhlo už osm let. Jedna z nejviditelnějších ikon osmdesátých let však nezahálí. Loni v září Idol vydal velice vydařené EP „The Roadside“, v čemž pokračuje na chlup přesně za rok. Je to možná trochu podivné počínání, protože obě EP by mohla dohromady dát jednu řadovou desku a nemusely se zbytečně štěpit síly do dvou nosičů. Dnes je taková doba, že pro řadu lidí je ..
Velice zajímaví a svým způsobem i vlivní byli The Mars Volta. Už jen tím, jaký přerod udělali v době svého vzniku - obě hlavní osobnosti byly spojovány s post-hardcorovými At The Drive-In a pod hlavičkou The Mars Volta představili v podstatě odlišnou hudbu. Méně agresivní, méně punkovou, založenou na mnohem progresivnějším základu, který zdůrazňoval práci s melodiemi, a zejména atmosférou jako takovou. Jestliže v At The Drive-In se Cedric Bixler-Zavala a Omar Rodriguez-López představili j..
Dave Mustaine dobře věděl, že s „Rust In Peace“ se Megadeth dostali na nový vrchol. Na takový, na jaký dosud ani nedokoukli, při vší úctě ke starším albům se na „Rust In Peace“ z Megadeth stala velké kapela. To se Mustaineovi zalíbilo, ale pozice, z níž oslovuje i jiné než žánrové fanoušky, vyžaduje zcela jinou disciplínu než post dravé štiky v thrashmetalovém rybníčku. Jelikož kapelník i basista David Ellefson zatáhli v nadužívání drog za záchrannou brzdu už kolem alba „So Far, So Good… So What?“, ..
Melodický death metal je dnes jedním ze stěžejních stylů tvrdé hudby, a ačkoliv vykazuje velkou životaschopnost, s postupujícími léty se v něm hromadí stále více klišé. V polovině devadesátých let to bylo jinak. Když s takto laděnými díly přišli At The Gates, Carcass, nebo finští Sentenced vydali přelomové dílo „Amok“, zdálo se jako skvělý nápad spojit klasický death metal s melodickými kytarovými vyhrávkami jako z dílny Iron Maiden. Jenže postupem času se z toho stala norma, šablona, kterou začalo využívat obrovské množství kapel, ..
I když měl Petr Janda rozjetý projekt „Rockmapa“, který si dal za úkol představit mladé metalové kapely širší veřejnosti a na sklonku osmdesátých let jim dát příležitost dostat skladby na oficiálně vydané dlouhohrající album, cítil, že metalové období v Olympicu spěje ke konci. Ještě v roce 1989, krátce po vydání (na poměry Olympicu) nebývale tvrdého alba „Když ti svítí zelená“, přišla kapela s mnohem tradičněji znějící skladbou „Ať“, symbolizující návrat k typičtějšímu zvuku...
Někdejší síla punkové vlny let 1976 a 1977 už patří do učebnic rockového dějepisu, avšak pětačtyřicet let poté, co se Velkou Británií a následně celým světem přehnala móda barevných čír a sichrhajsek, stále vychází nové připomínky toho, jaké to tenkrát bylo. Dva největší symboly revolty, Sex Pistols a The Clash, jsou už dávno na pravdě boží, ale řada dalších kapel, které vlnu pomáhaly utvářet, jsou stále funkční. The Damned či The Professionals hrají i v současnosti a nedá se říct, že by jim nějak výrazně ubývala síla. ..
Nergal je jednou z nejvíce sledovaných osobností na scéně, jíž je dopřáváno sluchu i ze strany komerčních médií, které by si o žádnou jinou black/death metalovou kapelou neotřely boty. Udělal pro to mnohé. Neváhal Behemoth dovést až takřka ke stylizované dokonalosti, aniž by musel příliš měnit původní blackmetalovější styl. Bylo nutné korigovat jistou neotesanost alb „Sventevith (Storming Near The Baltic)“ nebo „Grom“ (kde si hrál na epigona Bathory), ale v podstatě se komerční úlitby kapele vždy vyhnuly. ..
Dave Mustaine byl vždy tvrdá palice a nepohnulo s ním, ani když nerozlučný parťák David Ellefson zamířil do protidrogové léčebny. Léčit se nehodlal, alespoň ne z vlastní vůle. O Megadeth se začal starat plně profesionální management Douga Thalera, který dokázal z drogového hrobu vykopat i takové zlé chlapce, jako byli Mötley Crüe, a na scéně se objevil Bob Timmons, chlápek, jenž řadu rockových hvězd donutil ke střízlivosti. Sice v přítomnosti kapely moc dlouho nevydržel, ale v rehabilitačním procesu Davea Mustainea..|
Dnes je 13.9.2025, svátek má Lubor
|
| Autor Jan Skala |
|
[14.03.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
THE END MACHINE - The Quantum Phase
|
[13.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
JUDAS PRIEST - Invincible Shield
|
[12.03.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[11.03.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[09.03.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.03.2024] [hodnocení: 7/10] |
Bruce DICKINSON - The Mandrake Project
|
[06.03.2024] [hodnocení: 9/10] |
CITRON, METALINDA, LORETTA - 2. 3. 2024 - KD Šeříková, Plzeň
|
[05.03.2024] |
|
[04.03.2024] [hodnocení: 10/10] |
Mick MARS - The Other Side Of Mars
|
[03.03.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.03.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.02.2024] [hodnocení: 10/10] |
REVOLUTION SAINTS - Against The Winds
|
[27.02.2024] [hodnocení: 7/10] |
PINK FLOYD - Wish You Were Here
|
[26.02.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[22.02.2024] [hodnocení: 6/10] |
SVEN GALI - Bombs And Battlescars
|
[21.02.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
Hra na schovávanou skončila. Slayer jsou zpět! ..více |
[21.02.2024] |
PINK FLOYD - The Dark Side Of The Moon
|
[19.02.2024] [hodnocení: 10/10] |
ART OF ANARCHY - Let There Be Anarchy
|
[16.02.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[15.02.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.02.2024] [hodnocení: 8/10] |
PINK FLOYD - Obscured By Clouds
|
[12.02.2024] [hodnocení: 8/10] |
RILEY´S L.A. GUNS - The Dark Horse
|
[09.02.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
MOTÖRHEAD - Another Perfect Day
|
[08.02.2024] [hodnocení: 9/10] |
AUTUMN`S CHILD - Tellus Timeline
|
[07.02.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[05.02.2024] [hodnocení: 9/10] |
STATIC-X - Project: Renegeneration Vol. 2
|
[03.02.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[02.02.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.02.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[31.01.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.01.2024] [hodnocení: 8/10] |
PINK FLOYD - Atom Heart Mother
|
[29.01.2024] [hodnocení: 8/10] |
SAXON - Hell, Fire And Damnation
|
[26.01.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[25.01.2024] [hodnocení: 10/10] |
Redaktorská bilance roku 2023 - Jan Skala
|
[23.01.2024] |
|
[22.01.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[20.01.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.01.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.01.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[15.01.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[13.01.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.01.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.01.2024] [hodnocení: 10/10] |
|
[10.01.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
GYPSY PISTOLEROS - Duende A Go Go... Loco!
|
[09.01.2024] [hodnocení: 7/10] |
PINK FLOYD - A Saucerful Of Secrets
|
[08.01.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.01.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.01.2024] [hodnocení: 6/10] |
PINK FLOYD - The Piper At The Gates Of Dawn
|
[01.01.2024] [hodnocení: 9/10] |
THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - Na Hrádečku tam je hej aneb Ach to hanobení státu
|
[31.12.2023] |
MALOKARPATAN - Vertumnus Caesar
|
[29.12.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[28.12.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[25.12.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.12.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.12.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[18.12.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[16.12.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.12.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[14.12.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.12.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.12.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.12.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[05.12.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.12.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
DOGSTAR - Somewhere Between The Power Lines And Plam Trees
|
[02.12.2023] [hodnocení: 7/10] |
Lita FORD - Dancin` On The Edge
|
[30.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.11.2023] [hodnocení: 7/10] |
SORCERER - Reign Of The Reaper
|
[28.11.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[27.11.2023] [hodnocení: 9/10] |
George LYNCH - Guitars At The End Of The World
|
[25.11.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[23.11.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[21.11.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[20.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.11.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[17.11.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.11.2023] [hodnocení: 9/10] |
BACK STREET CRAWLER - 2nd Street
|
[13.11.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[12.11.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.11.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[10.11.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
CHEAP AND NASTY - Cool Talk Injection
|
[09.11.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.11.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
BACK STREET CRAWLER - The Band Plays On
|
[06.11.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
CHEAP AND NASTY - Beautiful Disaster
|
[02.11.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[31.10.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.10.2023] [hodnocení: 5/10] |
JELUSICK - Follow The Blind Man
|
[29.10.2023] [hodnocení: 4,5/10] |
CANNIBAL CORPSE - Chaos Horrific
|
[25.10.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Hackney Diamonds
|
[24.10.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[23.10.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.10.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Žabomyší války jako otázky cti? Spíše otázka peněz ..více |
[19.10.2023] |
Ronnie ROMERO - Too Many Lies, Too Many Masters
|
[18.10.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.10.2023] [hodnocení: 6/10] |
ELECTRIC BOYS - Grand Explosivos
|
[15.10.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
Conny BLOOM (ELECTRIC BOYS) - Že je blbost hrát rock n`roll po třicítce? Podívej se na Stones!
|
[15.10.2023] |
|
[11.10.2023] [hodnocení: 6/10] |
K.K.`S PRIEST - The Sinner Rides Again
|
[10.10.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.10.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[08.10.2023] [hodnocení: 8/10] |
Tommy VICTOR (PRONG) - Hardcore ve mně je od doby, co jsem dělal v CBGB
|
[08.10.2023] |
|
[07.10.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
PHIL CAMPBELL AND THE BASTARD SONS - Kings Of The Asylum
|
[03.10.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE CLASH - Give`Em Enough Rope
|
[02.10.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.10.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.09.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.09.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.09.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Tony CAVAZO (HURRICANE) - Vždycky nám říkali mladší Quiet Riot
|
[24.09.2023] |
THE HIVES - The Death Of Randy Fitzsimmons
|
[22.09.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.09.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
NEW YORK DOLLS - Cause I Sez So
|
[18.09.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.09.2023] [hodnocení: 5/10] |
RAVEN - All Hell`s Beaking Loose
|
[16.09.2023] [hodnocení: 6/10] |
PUBLIC IMAGE Ltd - End Of World
|
[15.09.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.09.2023] [hodnocení: 7/10] |
NEW YORK DOLLS - One Day It Will Please Us To Remember Even This
|
[11.09.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.09.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Torben SCHMIDT (SKAGARACK) - Dnes už nenatočíš takové hity jako v osmdesátých letech
|
[10.09.2023] |
ASKING ALEXANDRIA - Where Do We Go From Here
|
[09.09.2023] [hodnocení: 4,5/10] |
Událost roku! The Rolling Stones odmítli důchod a vydají novou desku ..více |
[06.09.2023] |
|
[05.09.2023] [hodnocení: 8/10] |
NEW YORK DOLLS - Too Much Too Soon
|
[04.09.2023] [hodnocení: 7/10] |
MIDNITE CITY - In At The Deep End
|
[03.09.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[31.08.2023] [hodnocení: 3/10] |
|
[29.08.2023] [hodnocení: 6/10] |
NEW YORK DOLLS - New York Dolls
|
[28.08.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[26.08.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.08.2023] [hodnocení: 4/10] |
SAVAGE GRACE - Sign Of The Cross
|
[22.08.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
THE ROLLING STONES - A Bigger Bang
|
[21.08.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Yngwie MALMSTEEN - Perpetual Flame
|
[17.08.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
JOEL HOEKSTRA`S 13 - Crash Of Life
|
[15.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
THE ROLLING STONES - Bridges To Babylon
|
[14.08.2023] [hodnocení: 8/10] |
Yngwie MALMSTEEN - Unleash The Fury
|
[10.08.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[08.08.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Voodoo Lounge
|
[07.08.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
QUEENS OF THE STONE AGE - In Times New Roman
|
[05.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.08.2023] [hodnocení: 5/10] |
Noel GALLAGHER`S HIGH FLYING BIRDS - Council Skies
|
[01.08.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
THE ROLLING STONES - Steel Wheels
|
[31.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.07.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Yngwie MALMSTEEN - War To Ends All Wars
|
[27.07.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[25.07.2023] [hodnocení: 9/10] |
THE ROLLING STONES - Dirty Work
|
[24.07.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.07.2023] [hodnocení: 7/10] |
Janet GARDNER & Justin JAMES - No Strings
|
[19.07.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Undercover
|
[17.07.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[16.07.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
Yngwie MALMSTEEN - Facing The Animal
|
[13.07.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Tattoo You
|
[10.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
Yngwie MALMSTEEN - Magnum Opus
|
[06.07.2023] [hodnocení: 9/10] |
FOO FIGHTERS - But Here We Are
|
[05.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Emotional Rescue
|
[03.07.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
Mitch MALLOY - Moje hudba se dnes poslouchá víc než v devadesátých letech
|
[02.07.2023] |
|
[30.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
Yngwie MALMSTEEN - The Seventh Sign
|
[29.06.2023] [hodnocení: 10/10] |
METAL CHURCH - Congregation Of Annihilation
|
[28.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Some Girls
|
[26.06.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[24.06.2023] [hodnocení: 6/10] |
ENTER SHIKARI - A Kiss For The Whole World
|
[23.06.2023] [hodnocení: 2,5/10] |
|
[22.06.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[21.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
Glen MATLOCK - Consquences Coming
|
[20.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Black And Blue
|
[19.06.2023] [hodnocení: 5/10] |
SWEET & LYNCH - Heart & Sacrifice
|
[16.06.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.06.2023] [hodnocení: 6/10] |
THE ROLLING STONES - It`s Only Rock N`Roll
|
[12.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
Joe PERRY - Sweetzerland Manifesto MKII
|
[10.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE SMASHING PUMPKINS - Atum III.: A Rock Opera In Three Acts
|
[09.06.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[07.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
THE ROLLING STONES - Goats Head Soup
|
[05.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
MÖTLEY CRÜE, DEF LEPPARD, KABÁT, ECLIPSE - 2. 6. 2023, Praha, Letiště Letňany
|
[05.06.2023] |
Jiří URBAN (ARAKAIN) - Minulosti už bylo dost, teď kupředu levá, zpátky ni krok!
|
[04.06.2023] |
|
[03.06.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.05.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
THE ROLLING STONES - Exile On Main St.
|
[29.05.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[28.05.2023] [hodnocení: 9/10] |
Yngwie MALMSTEEN - Marching Out
|
[25.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
REVOLUTION SAINTS - Eagle Flight
|
[23.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Sticky Fingers
|
[22.05.2023] [hodnocení: 10/10] |
TYGERS OF PAN TANG - Bloodlines
|
[21.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
Jack MEILLE (TYGERS OF PAN TANG) - Není zájem o novou rockovou hudbu
|
[21.05.2023] |
Yngwie MALMSTEEN - Rising Force
|
[18.05.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.05.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[16.05.2023] [hodnocení: 3,5/10] |
THE ROLLING STONES - Let It Bleed
|
[15.05.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[14.05.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.05.2023] [hodnocení: 9/10] |
THE 69 EYES - Death Of Darkness
|
[12.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.05.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
THEORY OF A DEADMAN - Dinosaur
|
[10.05.2023] [hodnocení: 7/10] |
THE ROLLING STONES - Beggars Banquet
|
[08.05.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[07.05.2023] [hodnocení: 7/10] |
Phil LEWIS (L.A. GUNS) - Comeback s Traciim byl jako vzbudit se z komatu
|
[07.05.2023] |
|
[06.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.05.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[02.05.2023] [hodnocení: 7/10] |
THE ROLLING STONES - Their Satanic Majesties Request
|
[01.05.2023] [hodnocení: 7/10] |
STARGAZER - Life Will Never Be The Same
|
[30.04.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Tore Andre HELGEMO (STARGAZER) - V mládí jsem běhal venku a křičel I Wanna Rock!!!
|
[30.04.2023] |
Mike TRAMP - Songs Of White Lion
|
[29.04.2023] [hodnocení: 3/10] |
|
[25.04.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
THE ROLLING STONES - Between The Buttons
|
[24.04.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.04.2023] [hodnocení: 8/10] |
Diddi KASTENHOLT (BAI BANG) - Boční projekt? Nikdy! Jen Bai Bang!
|
[23.04.2023] |
|
[22.04.2023] [hodnocení: 7/10] |
JOHN DIVA & THE ROCKETS OF LOVE - The Big Easy
|
[21.04.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.04.2023] [hodnocení: 7,2/10] |
THE ROLLING STONES - Aftermath
|
[17.04.2023] [hodnocení: 9/10] |
Derek DAVIS (BABYLON A.D.) - Už to není jen o chlastání na turné
|
[16.04.2023] |
|
[15.04.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[14.04.2023] [hodnocení: 8/10] |
DOKKEN - Lightning Strikes Again
|
[13.04.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.04.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
THE ROLLING STONES - Out Of Our Heads
|
[10.04.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.04.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
John MERCHANT (GHOSTS OF SUNSET) - Duch Sunset Stripu dnes žije ve sklepích plných teenagerů
|
[09.04.2023] |
|
[08.04.2023] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[06.04.2023] [hodnocení: 6/10] |
THE BANISHMENT - Machine And Bone
|
[05.04.2023] [hodnocení: 5/10] |
THE ROLLING STONES - The Rolling Stones No. 2
|
[03.04.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.04.2023] [hodnocení: 7/10] |
Fred MIKA (SUNROAD) - V Brazílii fungují velké festivaly. Ale pro zahraničí hvězdy
|
[02.04.2023] |
|
[01.04.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[30.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.03.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - The Rolling Stones
|
[27.03.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[26.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Maťo ĎURINDA (TUBLATANKA) - Chaos je dnes všade, na Slovensku, v Čechách, po celém svete
|
[26.03.2023] |
Cenzurovaná demokracie aneb koncerty se zase ruší ..více |
[26.03.2023] |
|
[25.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.03.2023] [hodnocení: 7/10] |
HEROES AND MONSTERS - Heroes And Monsters
|
[22.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Kosmos MODISAEMANG (SKINFLINT) - Upír z Ghany a krvavá brka dikobrazů...
|
[19.03.2023] |
|
[17.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
GODSMACK - Lightning Up The Sky
|
[14.03.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.03.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.03.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Liv JAGRELL (LIV SIN) - Deska je o válce uvnitř každého z nás
|
[05.03.2023] |
|
[04.03.2023] [hodnocení: 8/10] |
Don DOKKEN - Up From The Ashes
|
[02.03.2023] [hodnocení: 9/10] |
THE SMASHING PUMPKINS - Atum II.: A Rock Opera In Three Acts
|
[01.03.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.02.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[26.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Gillean KENNEDY (LUX) - Jako když vidím světlo na konci tunelu...
|
[26.02.2023] |
|
[25.02.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.02.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[23.02.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[22.02.2023] [hodnocení: 7/10] |
ELECTRIC MOB - 2 Make U Cry & Dance
|
[21.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Mardi Gras
|
[20.02.2023] [hodnocení: 5/10] |
BLACK STAR RIDERS - Wrong Side Of Paradise
|
[19.02.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
Robbie CRANE (BLACK STAR RIDERS, VINCE NEIL BAND, RATT) - Byl jsem dítě Hollywoodu a rock n`rollu!
|
[19.02.2023] |
Rasistu Anselma si strčte do... Maďarska! ..více |
[19.02.2023] |
|
[18.02.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.02.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[14.02.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Pendulum
|
[13.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Andy CURRAN (CONEY HATCH) - Nová deska? Nikdy neříkej nikdy!
|
[12.02.2023] |
TEN - Something Wicked This Way Comes
|
[11.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.02.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[08.02.2023] [hodnocení: 4/10] |
|
[07.02.2023] [hodnocení: 8/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Cosmo`s Factory
|
[06.02.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[05.02.2023] [hodnocení: 8/10] |
Russell GILBROOK (URIAH HEEP) - Rozhodně nejsme tribute band!
|
[05.02.2023] |
Ronnie ROMERO - Raised On Heavy Radio
|
[04.02.2023] [hodnocení: 3/10] |
|
[02.02.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Willy And The Poor Boys
|
[30.01.2023] [hodnocení: 7/10] |
IMPERIUM DEKADENZ - Into Sorrow Evermore
|
[29.01.2023] [hodnocení: 9/10] |
Horaz (IMPERIUM DEKADENZ) - Vřelé pozdravy z Černého lesa
|
[29.01.2023] |
ANTI-FLAG - Lies They Tell Our Children
|
[27.01.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.01.2023] [hodnocení: 3/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Green River
|
[23.01.2023] [hodnocení: 9/10] |
Trevor PERES (OBITUARY) - Když jsme natáčeli Cause Of Death, poslouchali jsme Bleach od Nirvany
|
[22.01.2023] |
|
[18.01.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Bayou Country
|
[16.01.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.01.2023] [hodnocení: 8/10] |
Paul SABU - Jsem popově založený chlápek co hraje rock!
|
[15.01.2023] |
Odešel Jeff Beck. Symbol doby, kdy hudba byla ještě hudbou... ..více |
[12.01.2023] |
Redaktorská bilance roku 2022 - Jan Skala
|
[11.01.2023] |
|
[10.01.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Creedence Clearwater Revival
|
[09.01.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.01.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[04.01.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.01.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.01.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[01.01.2023] [hodnocení: 8/10] |
BRUTUS - Ou jééé... aneb krása poetiky čtvrté cenové
|
[31.12.2022] |
PF 2023 aneb zabodují tentokrát mladíci? ..více |
[31.12.2022] |
|
[29.12.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.12.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[27.12.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[26.12.2022] [hodnocení: 10/10] |
Guy GRIFFIN (THE QUIREBOYS) - Náš jediný limit je obloha nad námi
|
[25.12.2022] |
JOURNEY - Live In Concert At Lollapalooza
|
[24.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.12.2022] [hodnocení: 7/10] |
VANDENBERG - Heading For A Storm
|
[22.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.12.2022] [hodnocení: 4/10] |
|
[19.12.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
Jimi BELL (AUTOGRAPH, HOUSE OF LORDS) - Ctíme tradice, ale jdeme kupředu
|
[18.12.2022] |
THE REAL McKENZIES - Songs Of The Highlands, Songs Of The Sea
|
[17.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
THE SMASHING PUMPKINS - Atum I.: A Rock Opera In Three Acts
|
[16.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.12.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[12.12.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
Vinnie MOORE - Double Exposure
|
[11.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
Vinnie MOORE (UFO) - Teď chci mít plnohodnotnou kapelu!
|
[11.12.2022] |
ELLEFSON - SOTO - Vacation In The Underworld
|
[10.12.2022] [hodnocení: 7/10] |
David COVERDALE - Into The Light
|
[08.12.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.12.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.12.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.12.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Bořek ŘEHOŘ (E!E) - Jsme furt stejný hovada...
|
[03.12.2022] |
|
[02.12.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.12.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[30.11.2022] [hodnocení: 3/10] |
Joe Lynn TURNER - Belly Of The Beast
|
[29.11.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[28.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
Chip Z`NUFF (ENUFF Z`NUFF) - Spolupracím nechávám dveře otevřené...
|
[27.11.2022] |
INEKAFE - Made In Czechoslovakia
|
[26.11.2022] [hodnocení: 4/10] |
|
[25.11.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.11.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[22.11.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.11.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[20.11.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.11.2022] |
MEGADETH - United Abominations
|
[17.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
UGLY KID JOE - Rad Wings Of Destiny
|
[15.11.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.11.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.11.2022] [hodnocení: 9/10] |
Chez KANE - Všechno začalo, když jsem uslyšela Def Leppard
|
[13.11.2022] |
|
[12.11.2022] [hodnocení: 8/10] |
Comebacky snů aneb poslední hurá? ..více |
[12.11.2022] |
|
[11.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
MEGADETH - The System Has Failed
|
[10.11.2022] [hodnocení: 8/10] |
SAMMY HAGAR & THE CIRCLE - Crazy Times
|
[08.11.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
VENOM INC. - There´s Only Black
|
[06.11.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Tony DOLAN (VENOM INC.) - Album Black Metal definovalo celý žánr
|
[06.11.2022] |
RED HOT CHILI PEPPERS - Return Of The Dream Canteen
|
[05.11.2022] [hodnocení: 6/10] |
THE CULT - Under The Midnight Sun
|
[04.11.2022] [hodnocení: 9/10] |
MEGADETH - The World Needs A Hero
|
[03.11.2022] [hodnocení: 6/10] |
QUEENSRŸCHE - Digital Noise Alliance
|
[01.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.10.2022] [hodnocení: 5/10] |
SCREAM TAKER - Kill The Beautiful
|
[30.10.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.10.2022] |
AUTOPSY - Morbidity Triumphant
|
[29.10.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[27.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.10.2022] [hodnocení: 6/10] |
Milan ŠPALEK (KABÁT) - Recept na úspěch? Vydržet to!
|
[23.10.2022] |
|
[22.10.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
SKID ROW - The Gang`s All Here
|
[18.10.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[17.10.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[15.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.10.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[13.10.2022] [hodnocení: 10/10] |
THE CRUEL INTENTIONS - Venomous Anonymous
|
[11.10.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.10.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[09.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
Dave CARLO (RAZOR) - Hraju si s neobvyklými a strašidelnými melodiemi
|
[09.10.2022] |
|
[08.10.2022] [hodnocení: 9/10] |
THE MARS VOLTA - The Mars Volta
|
[07.10.2022] [hodnocení: 4,5/10] |
MEGADETH - Countdown To Extinction
|
[06.10.2022] [hodnocení: 10/10] |
THE HALO EFFECT - Days Of The Lost
|
[04.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.10.2022] [hodnocení: 6/10] |
BUZZCOCKS - Sonics In The Soul
|
[02.10.2022] [hodnocení: 7/10] |
BEHEMOTH - Opvs Contra Natvram
|
[30.09.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[29.09.2022] [hodnocení: 10/10] |