Pokud bychom sestavili formulář, v němž by se zaškrtávaly elementy signalizující to, že má kapela šanci dostat se dříve nebo později na žánrový trůn, švýcarští Ad Infinitum by měli stoprocentně odfajfkováno. Už na předchozích albech čtveřice v čele s nepřehlédnutelnou a nepřeslechnutelnou Melissou Bonny předvedla, že umí napsat velmi silné melodie, dokáže si pro album vybrat poutavý ústřední námět, je velmi obratná v aranžích, zní moderně a živě, a k završení všeho má k dispozici maximálně variabilní hrdlo..
Podobných příběhů bylo v poslední době napsáno nepočítaně. Začátek kariéry v osmdesátých letech, pár vydaných alb, přibližně v období grungeové revoluce poslední záchvěv aktivity, dlouholetá hibernace, po letech návrat na scénu a pokračování kariéry. Švédští Treat i přes svoji určitou nenápadnost z řady kapel s podobným vývojem přece jenom vyčnívají. Patří k těm, kteří v první fázi svojí existence měli blizoučko k solidnímu úspěchu, krizové období větrů ze Seatllu přestáli více méně se ctí ..
V patnáctém roce svojí existence se severočeské trio Alchemist dopracovalo k sedmému albu. Vzhledem k tomu, že tato svébytná parta už od začátku staví na neohebné, syrové a důrazné muzice, zasazené do poměrně těžko prostupné skořápky (ze které drobně vykoukla na albu „Fear Business“), vsadil bych na to, že i novinka „Roots Of All Muses“ bude ukována ze stejného železa. Nicméně poznámka uvedená na obalu alba..
Možná že obal alba „Ounas I“ od finských úderníků Suotana neprozradí úplně všechno, ale základní myšlenka, na čem je deska postavena, je v něm znázorněna dokonale – živelná síla a kouzlo téměř nedotčené přírody. Není ani tak důležité rozpitvávat to, zda si Suotana bere víc z black metalu, death metalu, viking metalu, či zda do svých melodií dokáže propašovat něco z power metalu, ani to, zda cílí na příznivce Ensiferum, Wintersun, Turisas, či Kalmah, zásadní je fakt, že na třetím zářezu do diskografie..
V roce 2017 panoval u švédských power metalistů Kardinal Sin tvůrčí přetlak. Kapela během jednoho roku vydala dvě alba, byť eponymní prvotina nebyla z nejdelších a Kardinal Sin na ní z velké části vařili z materiálu, který představili před pěti lety na debutu kapely Rough Diamond, v níž jednu dobu působila celá sestava Kardinal Sin. Následující album „Victorious“ však řeklo to zásadní – přerod z Rough Diamond kapelu nijak nerozhodil, žánrový posun od acceptovského heavy metalu..
Mezinárodní spolek Phantom Elite nejde úplně nejjednodušší cestou. Pokud se vám nepronikalo nejsnáz do předchozích dvou alb, na nichž trojice v čele s Marinou La Torraca koketovala s power a symfo metalem, byť v hodně alternativní podobě, moderněji pojaté album „Blue Blood“ bude patrně ještě větší oříšek. Phantom Elite dali o kus větší prostor syntezátorovým hrátkám a studeně znějící elektronice, za kterou na velké části alba schovali kytary, takže spoléhat na riffovou přitažlivost se až tak úplně nedá. ..
„Jsme heavy rocková kapela ze slavných heavymetalových osmdesátých let. Pokud máte rádi skvělé kapely té doby, jsme si jisti, že se vám bude líbit, co nabízíme…“ Je potřeba ještě něco dodávat? Heavíci Medusa Touch patří do stále větší řady kapel, jež svoji činnost rozběhly ve sladkých osmdesátkách, ale během osmi let, které v první etapě svojí činnosti skotská čtveřice prožila, po ní nezbyla žádná hmatatelná památka, s níž by bylo možné její tehdejší formu dokumentovat. Až za dlouhých devatenáct ..
Když se před více než deseti lety pustil německý multiinstrumentalista Jürgen Waltzer do koncepčního díla o Joshi Devonovi, který svádí boj se svými vnitřními démony, možná ani netušil, kam ho tahle cesta zavede, jak se bude rozvíjet a nabalovat do stále zajímavější formy. Debut pod hlavičkou Dispyria byl Waltzerovým solitérským dílem, o sedm let později při cestě do Aelyrey už si přizval řadu spolupracovníků, ale na známější jméno člověk nenarazil. Letošní třetí pokračování staví na hlasech Zaka Stevense,..
Pokud mají v Erin (původně Reconquista) správně nastavené kalendáře, bude ostravská pětice patrně považovat sedmičku za svoje šťastné číslo. Přesně den poté, co kapela oslavila sedmé narozeniny, představila své první album „Overture“. Možná se v souvislosti s touto deskou doberete na vševědoucím drátu doporučení k zařazení do playlistu k Ozzymu Osbournovi, Hammerfall nebo Kissin Dynamite, což bych bral trochu s rezervou, zejména z pohledu stylového. Co se kvalitativní optiky týče..
Debutové album vydali v roce 1989, jeho následovník vyšel o třicet let později, když tři původní členové kapely Steelwings ze švédského městečka Laholm doplnili sestavu, aby mohli v roce 2007 vystoupit na festivalu, pořádaném u výročí nedalekého města Markaryd. Tohle vystoupení odstartovalo dlouhou cestu k desce s všeříkajícím názvem „Back“, která o Steelwings prozradila to, že kapela má v žilách hard and heavy nejryzejšího ražení se silně staromilským nádechem, s inspirací u AC/DC, či Judas Priest ..
Čierny kvet je pozitívny… černokvet je mystický,,,, zní v titulní skladbě eponymního debutového alba uskupení Černokvet, jehož prvotním cílem je vzdát poctu slovenské tvorbě. Nejenže se podařilo tento cíl splnit, ale děje se tak i v duchu úvodních slov – „Černokvet” je velmi pozitivní a vydařené album, které pro příznivce slovenské scény může získat až mystickou příchuť. O tom, jak Černokvet vykvetl do krásy, se rozpovídali oba muzikanti, kteří jej mají na svědomí – Matej Valiska a Marek Kudzbel...
Když tři muzikanti z Vanden Plas nahrají album spolu s klávesistou, který mívá na starosti mix jejich alb, můžete výsledek znít jinak než Vanden Plas? Odpověď na tuhle otázku není úplně jednoznačná – pokud chcete na debutovém albu „Eerie Monsters“ kapely All My Shadows hledat stopy Vanden Plas, v pohodě je najdete – naprosto suverénní a podmanivý vokál Andyho Kuntze, hráčské mistrovství všech zúčastněných, ne úplně nepodobná melodika, i progresivní ocásek, na němž mají velký podíl černobílé klapky..
Mlčeti zlato? Neříkám, že zrovna zlato, ale v případě druhého alba portugalské obskurní party Master Dy by spolehlivě prospělo, kdyby instrumentální pasáže měly navrch nad poměrně mdlým a statickým vokálem zpěvačky Dy Moob (aby bylo zeměpisu učiněno zadost, je třeba uvést, že Dy Moob pochází z Brazílie a v kapele se sešli hudebníci ze tří zemí). Jenže Dy Moob je hlavní hybnou silou, která kapelu v roce 2019 dala dohromady a vtiskla jí svoje vize a (údajně) komediální přístup k tématům satanismu a BDSM. ..
Pročtete-li si životopis Kate Nord, narazíte na větu „…objevování hudby Nightwish na střední škole ji vedlo k posedlosti kombinací klasického vokálu a heavy metalu. To ji inspirovalo ke studiu klasického zpěvu na místní hudební škole v Porvoo a později na helsinské konzervatoři...“ Tím je řečeno to nejzásadnější. Informace o tom, že Kate oslovily i irské lidové písně, inspirace pro její vlastní tvorbu pochází ze skandinávských lidových příběhů o trollech a vílách, jejich ilustrací a z fantasy románů,..
Asi jen těžko byste našli jinou kapelu, která má tak blízko k hradům, jako členové slovenské heavy blackové kapely Warna. Vloni vydané debutové album Warny se proto snad ani nemohlo jmenovat jinak, než “Castellum”. Nejen o úzkém vztahu k historickým objektům, ale hlavně o činnosti kapely se rozpovídal kytarista Jozef Mihálik.
..
Vsadili byste si po vydání debutu „Silver Lining“ švédského dua Infinite & Divine na to, že ještě někdy vydají pokračování? Vzhledem k tomu, že hlas Tezzi Persson je smyslná zbraň hromadného ničení a existuje firma Frontiers, které melodické skladby Infinite & Divine dokonale zapadají do portfolia, nebál bych se nějakou korunu na vizi o nástupci debutu obětovat. Vyplatilo by se, protože to nezabralo ani dva roky a Tezzi Persson s Janem Akessonem..
U „superskupin“, vylíhnutých v hnízdě Frontiers nikdy nemůžete tušit, jestli nepůjde jen o krátkodeché projekty. Vzhledem k personálnímu složení kapely Crowne, od vydání jejíhož debutu uplynul pouhý rok a půl, bych si vsadil na to, že tahle parta nemůže dlouho vydržet pohromadě. A vida, čtveřice, jejíž muzikanti se rekrutují z kapel H.E.A.T., Europe, The Poodles a Art Nation nejenže pokračuje dál, ale přibrala nastálo i kytaristu Love Magnussona..
Kalijuga je v hinduistickém cyklickém pojetí dějin nejnižší ze čtyř věků vývoje světa, který končí degenerací lidí, úpadkem a úplným zničením. Tahle informace je při vstřebávání třetího alba Liv Sin velmi důležitá. Jednak dobře reflektuje aktuální dění ve světě, jednak pomůže pochopit fakt, proč Liv Sin v řádně pozměněné sestavě a v čele s naprosto zdivočelou zpěvačkou Liv Jagrell zní (navzdory tomu, že se jim podařilo do alba dostat kupu silných melodií) tak současně, agresivně a destruktivně...
S covery by se mělo zacházet opatrně. Jinak můžete dopadnout jako francouzská kapela Black Hole, z jejíž novinky „Whirlwind of Mad Man“ vám v hlavě nejsnáze uvízne předělávka nesmrtelné pecky od Iron Maiden „Fear Of The Dark“. Přitom z vlastního materiálu je celkem patrné, že od pět let starého debutu „Lost World“ udělali Black Hole docela slušný pokrok a ambice jim nechybí. V tomto kontextu je promoční žonglování s pojmy Stratovarius, Kamelot, Powerwolf, Nightwish, či Myrath dost zavádějící. ..
„Dance Devil Dance“ je zvuk našich těl v pohybu a nic jiného. Zní to těžce, protože hrajeme tvrdě. Je to hlasité, protože jsme hlasití. Každá kapela čelí výzvě, kterak zachytit vztek pódiového vystoupení na pásku. Nám se to povedlo…“
Dobu, která uběhla od chvíle, kdy britští The Sisters Of Mercy zásadním způsobem hýbali s gotickou scénou, už lze počítat na desetiletí. Těch, kteří, by se jim mohli na poměrně specifickém poli vyrovnat, až tak moc není. Jejich krajané Naut, kteří se při snaze vydat debutové album po covidovém zpoždění konečně dočkali, to nebudou. Byť jejich potemnělý rock s velmi striktním rytmem určité asociace vyvolá, přece jen při hrátkách s atmosférou a podmanivostí..
Od chvíle, kdy v roce 2012 opustila Heidi Parviainen Amberian Dawn a přivedla k životu projekt Dark Sarah, vydává alba velmi aktivně a pravidelně. Pauza dva a půl roku, které dělí předchozí desku „Grim“ a aktuální novinku „Attack Of Orym“, je dosud nejdelší přestávkou mezi dvěma nahrávkami Dark Sarah. Ale není se co divit, kapela, která od roku 2015 působí téměř v konstantním složení (v letošním roce Dark Sarah přibrali místo odejitého kytaristy Erkky Korhonena ..
Když v roce 2018 vyšel první fyzický nosič norským melodikům Big City (o čtyři roky starší debut se hmatatelné podoby dočkal až jako přídavek k tělu alba „Big City Life“) považoval jsem kapelu za malé zjevení. Jednak proto, že její zakladatel Daniel Olaisen se projevil jako dokonalý stylový chameleon a přes své působení v blackové, deathové, thrashové, i death/thrash/power progresivní kapele se projevil jako silný melodicko-rockový hitmaker, ..
Amíci Celestial Wizard se sedm let potloukali po světě pod názvem Solarfall, ale vyjma dvou EP, které vydali v první půlce svojí existence, toho po nich mnoho nezůstalo. Až změna názvu a částečné zaklepání se sestavou je přivedlo k debutovému albu a loňský rok je konečně vystřelil vzhůru. Tedy alespoň z pohledu toho, že novinkové album nese název „Winds Of The Cosmos“, hudebně zůstávají Celestial Wizard celkem při zemi, i když za „Winds Of The Cosmos“ můžou mít hlavu celkem hrdě vztyčenou...
„Vykovaný do ocele v temných lesích švédského venkova, Screamer vztyčují vysoko svůj prapor! Pevně zasazeni do hlubokých tradic heavy metalu, Screamer neztrácejí ze zřetele to, co je opravdu důležité – dobré melodie, dobré pití a dobré časy!“ V charakteristice vypůjčené ze životopisu švédských heavíků Screamer je obsaženo všechno podstatné, k čemu se ve čtrnáctém roce existence a na pátém albu „Kingmaker“ švédská pětice dopracovala. ..
Ze Žiliny do Prešova je to něco málo přes dvě stě kilometrů a zhruba na této trase bych hledal hlavní hnízdo slovenských čarodějnic. Na jednom konci se v roce 1986 vyklubala heavy metalová Striga, která po šestatřiceti letech svojí existence vydala debutové album „Siedme nebo“. Na druhém konci se v tom samém roce objevila na světě stejnojmenná parta, s trochu agresivnějším výrazem, která (světe, div se…) si na sklonku loňského roku do životopisu také zanesla první dlouhohrající zářez „This Is No End“. ..
Severoirská kapela Ravenlight je v promo materiálech označena jako parta, která je jedním z nejvíce vzrušujících a jedinečných spolků, které se v posledních letech objevily na tamní metalové scéně. Přiznávám, že nemám úplně přehled o žánrových zástupcích severoirské scény, ale pokud propagační fráze nelže, nebude to zrovna terno být v této části Velké Británie příznivcem domácího symfonického power metalu. Druhé album belfastské čtveřice „Immemorial“ ve svém základu sice nabídne určitou primární chytlavost, ..
U sedmého alba norské zpěvačky Issy Oversveen s názvem „Lights Of Japan“ přinese největší vzrušení čtení promo materiálů, které tradičně mluví o jednom z absolutně nejlepších alb talentované a báječné zpěvačky, dalším klenotu v koruně norské královny melodického roku, královně mohutných vokálů, krásných melodiích… Realita je o něco přízemnější. Znáte-li předchozí Issynu tvorbu, nová kolekce vás ani v nejmenším nemůže překvapit...
Kdyby italští power progresivci Ruinthrone přišli se svým druhým albem „The Unconscious Mind of Arda“ aspoň o půl roku dřív, mohli je příznivci starších desek Blind Guardian docela hlasitě velebit. A že na to italská šestice měla pěkně dlouho dobu. Svůj parádní debut „Urban Ubris“ představila už v roce 2013, a nebýt minutu a půl dlouhé výpůjčky od skladatele Howarda Sterna, kterou pod názvem „The Rings Of Power“ zveřejnila v loňském roce, asi by si na ni vzpomněli už jen příznivci se sloní pamětí...
Nahrnete-li na hromadu informace a postřehy o DevilsBridge a jejich debutovém albu „Sense Of“, které kolem sebe kapela i label šíří, možná dojdete k závěru, že švýcarská pětice působí trochu zmateně. Pózování u symbolu, který by mohl evokovat pentagram, kdyby těch “gramů“ nebylo nějak moc. Obal alba, koketující s motivem Uroborose v hodně svébytné úpravě, s řadou symbolů, které přestanou působit samoúčelně až ve chvíli, kdy rozpletete zásadní koncepční myšlenku nahrávky,..
Nazvete-li kapelu Walk In Darkness, asi nepřekvapí, že k podrobnější autocharakteristice kapela používá tvrzení, že „kapela se dívá na svět z okraje propasti…“ Byť by se prý v tomhle pohledu na svět měly najít i záblesky naděje, to podstatné, na čem italská formace stojí, je melancholie, potemnělá romantika a tajemno. V duchu této filozofie pánská část ansámblu tají svoji totožnost a zahaluje se v kápích, nemluvě o tom, že dopočítat se členů kapely (ke stálé pozici se hlásí pouze dva muzikanti) také není úplně jednoznačná záležitost..
Johnny Gioeli prý podle statistiků s debutovým albem projektu Enemy Eyes završil první stovku nosičů, na kterých se podílel. Statistika je hra na přesný součet nepřesných čísel, takže kdyby se odečetly třeba soundtracky k Sonic Adventure, avizovaná stovka by asi rychle a důkladně pohubla. Spolehnout se dá na to, že by Johnnymu určitě nevadilo slavit stovkový kotouč ve společnosti všudybyla Alessandra Del Vecchia, s nímž kromě Enemy Eyes tráví čas i v rámci kapely Hardline...
Ať pátrám ve skladišti paměti sebevíc, dobrat se toho, zda jsem někdy narazil na běloruskou kapelu, věnující se symfonickému power metalu, se mi nedaří. Proto je těžké u formace z Minsku s názvem Kliodna soudit, zda může ve své zemi hrát v tomto žánru prim. Asi může. Soudě podle druhého alba „Way Of Heroes“ se kapela ani ve světě neztratí, byť předpokládat, že by se mohla objevovat v Evropě jako fando-lapka na velkých festivalech, by bylo velmi odvážné. Důvod je prostý..
Tajemno, silné příběhy, příroda a její motivy, to je svět, po kterém pokukuje nedávno založená goticko-metalová formace Saint Mortal, která má na kontě zatím dva singly, pracuje na prvním videoklipu a v hlavě už nosí plány na křest ohněm – premiérové pódiové vystoupení. A byť tím mírně poodhalí roušku tajemna, další informace o šumpersko-brněnské partě představí Pavel Stryk...
Své páté album nazvali němečtí melodici Beyond The Black tím nejjednodušším způsobem. Ať už chtěli eponymním titulem sdělit cokoliv, propletením názvů dvou skladeb, které album přináší (a shodou okolností obě patří k nejsilnějším momentům desky), by šlo prozradit o albu „Beyond The Black“ to nejzásadnější. Stačilo by jen zpěvnou a velmi výraznou hitovku „Dancing In The Dark“ pustit ze tmy do světla („Into The Light“) a přesná charakteristika alba, vytrvale svádícího k (minimálně)..
Jsou to jen necelé čtyři roky, co švýcarskou dívčí partu Burning Witches opustila zpěvačka Seraina Telli. Bývalá Serainina základna nezahálela, vydala od té doby dvě řadová alba, a i přes slušnou pověst, kterou si holky postupně vydobyly, se dá říct, že oproti působivému začátku kariéru něco ze svých čarodějnických kouzel poztrácely. Při poslechu debutového alba Serainy „Simple Talk“ se otázka, zda to náhodou nebyla jejich bývalá vokalistka, sice přímo nevnucuje, ale na přetřes určitě přijít může.
..
Už úvodní riff a adrenalinová rytmika o téhle desce řeknou na první dobrou to zásadní, ale až s vysokým syrovým ječákem Jordana Jacobse do sebe plně zapadnou všechna soukolí stroje, jehož prototyp byl ukován v slastných osmdesátých. Kanadští střelmistři Riot City mu v téhle době dávají ohromně mladý náboj a šmrnc. Už na debutu „Burn The Night“ Riot City strhujícím způsobem prozradili, že jim tvorba Judas Priest, Iron Maiden, Heavens Gate, Riot, Scanner, či Steeler v napumpovaných žilách naplno klokotá..
Pamatujete na optimistu a pesimistu, kteří před více než třemi lety koukali na poloplnou-poloprázdnou láhev při poslechu debutového alba „Nameless“ slovenských Marturos, a každý z nich měl svojí celkem snadno obhajitelnou pravdu? V témže roce, kdy kapela vydala svou prvotinu, ji potkal personální otřes (zdá se, že historie se v trochu menším měřítku znovu opakuje…), a jak ukazuje vloni vydané album „Thy Will Be Done“, příchod nového kytaristy a basáka vyhnal ze židle otravného pesimistu ..
A je to zase tady. Prostě jsem nenašel odvahu (a vlastně ani chuť) vážit, která deska byla o ždibíček lepší, která horší, stejně by se to v průběhu roku vytrvale měnilo, takže letos opět jenom nejlepší desítka (a pár alb pod čarou) v abecedním pořadí. Podstatné je, že bylo z čeho vybírat. ..
To, že svébytná poezie Deseda dokonale funguje ve chvíli, kdy dostane hrubý a syrový hudební doprovod, je dostatečně zmapováno jednak díky formaci Dark Gamballe, jednak zásluhou projektu Trny & Žiletky. Co se bude dít, když Desedovo obratné žonglování se slovy dostane decentnější zvukový kabát, ukazuje debutové eponymní album projektu Aplaus pro dva, v němž se Desed spojil s Vladimírem Juno Valterem a jeho akustickou kytarou, a výsledkem je jedinečná kolekce intimně laděného akustického folk-rocku,..
Na procházku „syrovým, nepřikrášleným vesmírem akustického indie folku“ zvou debutovou desku projektu Aplaus pro dva kytarista Vladimír Juno Valter a zpěvák Desed, kteří dali dohromady jedenáct obyčejně fascinujících příběhů. Jak je patrné z následujících řádků, vznik téhle desky je dvanáctým, podobně okouzlujícím příběhem. A jelikož mohutný aplaus patří bez rozdílu oběma muzikantům, přijměte pozvání k povídání s dvojicí, jejíž osobitá spolupráce u mě velmi vážně kandiduje na tuzemské album roku...
Ačkoliv námět titulní skladby aktuálního alba zlínských Fireball odkazuje k Orwellovi, podprahová zpráva, kterou „1984“ sděluje, podtrhuje to, čím se Fireball rozhodně netají, a co jasně řekla i osm let stará nahrávka „Wake Up“. Kapela se ráda pohybuje v letech, kdy rocková scéna zažívala obrovský rozmach, letopočet zvěčněný na obalu by bylo klidně možné i o nějakou číslici srazit o nějaká rok zpět, abychom se dobrali ještě přesnější časové reality. A i když se kapela ve své autocharakteristice ohání moderním soundem, ..
Takhle to dopadá, když nevíte, kdy je nejvyšší čas přestat… V roce 2021 vydal Marcus Winter, který do názvu svého projektu vetknul vlastní příjmení, album „Pale Horse“, jež natáhl na pětasedmdesát minut. Poté věnoval energii na dokončení výběrovky „Looking Back“, kterou představil na přelomu loňského jara a léta (a opět překročil hodinu hracího času) a už na podzim nabídl novou řadovku „Fire Rider“, kterou (zcela zbytečně) našponoval na sáhodlouhých sedmdesát osm minut. Markus zastal většinu nástrojů, ..
„… a tak sa stretli nadšenci hudby, autori a hudebníci a povedali si, že založia hudobnú skupinu, ktorá bude odkazom a poctou slovenskej tvorbe, jej legendám a fanúšikom...“ Pokud máte v kostní dřeni slovenskou tvorbu osmdesátých let, je tato nápověda kapely Černokvet zcela zbytečná, neboť avizovaný záměr se ústřední dvojici Matej Valiska (Ravenclaw, The Keyper`s Sons ) a Marek Kudzbel (The Gang) maximálně vydařil. To, že vám budou při poslechu..
Spojovací tendence Frontiers Records zase jednou získala nečekanou podobu. Ke cti labelu patří, že sáhl převážně po neotřelých tvářích, byť Aldo Lonobile začíná mít v poslední době seznam působišť slušně popsaný. Nicméně v projektu The Erinyes je Aldo až tím prvním vzadu (byť jeho kytara nehraje úplně zanedbatelnou roli). Daleko důležitější je trio zpěvaček, které se do projektu zapojily. Jisté je, že Mizuho Lin (Semblant), Nicoletta Rosellini (Walk In Darkness) i Justin Daaé (Elyose) nejen dobře vypadají, ale umí i dobře zpívat, ..
Pokud si dá kapela název podle jedné ze skladeb švédských power-progresivců Evergrey, dalo by se předpokládat, že její hudební krok povedou po podobných stezkách. V případě belgických Solitude Within byste však jakoukoliv spojitost hledali marně. Však také Solitude Within v rámci svého životopisu jedním dechem dodávají, že jejich hudba je zacílená na příznivce Within Temptation, Delain, Nightwish, Evanescence…, a tady už je připodobňování na místě. ..
Od okamžiku, kdy Teramaze představili své první album s Deanem Wellsem na pozici frontmana, uplynuly v říjnu dva roky. Jen o tři dny dříve australská čtveřice představila nové album. Z hlediska časového by toto konstatování nebylo až tak speciální, kdyby v mezidobí Teramaze nestihli vydat ještě další dvě desky. A byť téměř sedmdesáti minut, tak jako v případě Wellsovy pěvecké premiéry už žádné album nedosáhlo (a v jednom případě zůstali Teramaze dokonce hluboko pod jednou hodinou),..
Pokud se kapela mihne v soundtracku k filmu „Blood Sister“, mohlo by to naznačit, jakým směrem se hudební uskupení ubírá. Italská čtveřice Silentlie se od svého založení v polovině první dekády tohoto století celkem systematicky drží atmosférického heavy metalu s prvky gotiky, odvolává se na Ghost a The Cure, coby chuťové ideové vůdce (přidává k němu i Ozzyho Osbourna, ale na toto vodítko bych až tak nespoléhal) a hlavně má v čele charismatickou Giorgiu Sacco Taz s osobitým vokálem – na jeho základě ..
„Nic zásadního jsme nezměnili. Vždy jsme psali písně, které sami milujeme, a protože se naše sestava nezměnila, nemůžeme vlastně dělat nic jiného. Našim cílem je neustále se zlepšovat a doufáme, že jednoho dne napíšeme perfektní píseň…“, komentoval aktuální situaci u Blackrain kytarista a zpěvák Swan. Je úžasné, jak v několika málo slovech lze dokonale charakterizovat více než padesátiminutové dění na novince „Untamed“. Francouzská glam metalová čtveřice je poměrně snadno rozpoznatelná, ..
Když Ronnie Atkins zveřejnil informaci o svém vážném zdravotním stavu, bylo jasné, že jeho domovští Pretty Maids budou nevyhnutelně odsunuti na druhou kolej. Ronnie se však poměrně záhy na scénu vrátil, nejprve sólově, poté přidal další díl kooperace s Erikem Mårtenssonem pod nespoutanými křídly Nordic Union, ale na Pretty Maids nedošlo. Jenže Pretty Maids nejsou jen Ronnie Atkins, ale i kytarista Ken Hammer. Lámat si hlavu nad tím, proč k sobě Ronnie s Kenem od vyhlášené pauzy zatím nenašli cestu,..
Highlord jsou jednou z nejreprezentativnějších power metalových kapel, tvrdí o sobě turínská pětice. Argumentují pětadvacetiletou historií a teď už devíti vydanými alby. Je to však poněkud kontroverzní tvrzení. Ortodoxní příznivec italského melodického metalu může mít problém s tím vidět Highlord jako kapelu, kterou bez váhání zvolí jako čelního představitele žánru z Apeninského poloostrova, ortodoxní škatulkář může mít ještě větší problém s napasováním Highlord do power metalové přihrádky. ..
Smrt – smrt, smrt - všude samá smrt
Zdá se, že italští Deathless Legacy se poměrně divokým tempem vydávání desek v druhé polovině minulé dekády trochu vyčerpali. Po třech albech, která měla celkem intenzivně stoupající úroveň (po nevydařené desce „The Gathering“ jiné cesta než směrem vzhůru nepřicházela v úvahu, pokud parta kolem zpěvačky Stevy a bubeníka Fratera Oriona neměla v hudebních dějinách zůstat zapsaná jen jako tributní band Death SS), se o dva roky později Deathless Legacy připomněli experimentálním singlem „Saturnalia“,..
Když se před dvěma lety Mark Boals dal dohromady s Olafem Thörsenem, jejich spolupráce nabrala docela grády a pod křídly Shining Black vydali letos již druhé album. Asi málokoho by napadlo, že Mark Boals bude mít v téhle situaci potřebu znovu přivádět k životu příležitostný projekt Ring Of Fire. V něm skoro od začátku století tvoří téměř nerozlučnou dvojku s klávesistou Vitalijem Kuprijem, poté, co se potkali na druhém Boalsově sólovém albu, z něhož se zrodil i název projektu...
S novinkovým albem německých Hemesath „So Schön“ se pojí poměrně zábavné prohlášení, že kapela se již zbavila limitující „neue Deutsche Härte“ a demonstruje, že tvrdá německá rocková muzika nemusí být jen beat nebo thrash. Přiznám se, že mi není úplně jasné, co tím vydávající firma vlastně chtěla sdělit, protože kapel z Germánie, které v různých rockových a metalových žánrech již bohatě předvedly a stále převádějí toto tvrzení do praxe, je celá řada. A při vší úctě k šedinám některých členů Hemesath ..
Sledovat příběh metalcorových Sightless Era z Třebíče je jako pozorování vývoje česrtvě zasazeného semínka, které se má hodně aktivně k životu – první zprávy na vševědoucí síti se objevily letos na jaře, od té doby stihlo původní duo představit pětiskladbové debutové EP a rozrůst se na aktuální čtveřici. Uvidíme, kam další osud kapelu zavede, ze slov kytaristy Davida Ježka je zjevné, že Sightless Era vědí, co chtějí...
Když před pěti lety vydali britští progresivci Threshold album „Legends Of The Sires“, člověk si mohl pomyslet, že čím větší tlak pětice ze Surrey prožívá, tím silnější album z ní vypadne. Personální kolotoč, který albu předcházel, by mohl slabší povahy srazit na kolena, ale Threshold z něj vyšli bez ztráty kytičky a v nejsilnější formě. Otázku, jestli Threshold nezleniví a nezpohodlní při tvorbě novinky, když nemusí řešit žádné šachy v sestavě, zodpovídá album „Dividing Lines“. Ve složení Threshlod je sice klid, ..
Len sila v nás svetlo nám dá, 
Kultivovaně příjemný hard rock na slunečné léto, který neurazí, ale ani nestrhne? Není asi úplně žádoucí začínat elaborát o novém albu Magical Heart doslovnou citací z hodnocení jejich debutové desky „Another World“. S ohledem na to, že němečtí rockeři však ze své hudební značky neuhnuli ani o píď, se však podobný postup celkem nabízí. Obměna poloviny sestavy, při níž odešli kytarista Gernott Kroiss a bubeník Charly Barth, kteří se docela intenzivně podíleli autorsky na prvotině kapely, prozradila, že hlavní otěže v Magical Heart..
Zapátráte-li na internetu po kapele Induction, leckde ještě narazíte na informaci, že se jedná o českou kapelu. Jenže doba, kdy skupina měla ve svém názvu jméno zakladatele Martina Becka a kdy byl Martin součástí party, je pryč. Osudově se pro dění v kapele jeví rok 2014, kdy se součástí Martin Beck´s Induction stal kytarista Tim Hansen, jenž má ve svém rodném listě v kolonce otec zapsané jméno jedné z nejvýznačnějších osobností německé metalové scény. Z uskupení, která před třemi lety vydalo debutové eponymní album..
Od vydání minulého alba Ramchat uběhly dva roky, kapela je ve stejné sestavě a důvodů k tomu, aby na světě stále bylo neveselo, je čím dál tím víc. Ve světle těchto faktů je celkem snadné odhadnout, že pětice pohanů z okolí slovenského Martina a Žiliny bude na novince "Krveľ“ věrně sledovat cesty, které je provedly albem „Znelo lesom“. Booklet alba je vyveden v podobně neutrálních barvách, skličující atmosféra je upředena ze stejných temných vláken a hudba je důrazná a plná strachu, přesně tak, jak je u Ramchat zvykem. ..
Kdy jindy by mělo vyjít nové album bývalých epigonů King Diamonda (obzvlášť, když jej mezinárodní sexteto Them nazvalo „Fear City“) než na „All Hallows` Eve“, tedy Halloween? Them na něm zůstávají ještě trochu věrni základní myšlence, která blikla hlavou frontmanovi Troyi Norrovi již před třinácti lety, byť stopování dánského krále horroru již není zdaleka tak okaté a intenzivní, ale výpravnost uceleného příběhu, poměrně ostrý a akční výraz, stejně jako solidní melodie kapelu neopouští...
Když v předposlední skladbě novinkového alba „Sweet Poison“ křepčí The New Roses se sloganem „Wake Up…!“, je podobná výzva už vlastně zbytečná. Pokud by vás německá čtveřice nedokázala probudit k životu už dávno před tím, byla by chyba jednoznačně jenom na vaší straně. Pátou desku s výborně znějícím názvem, plně odpovídajícím obsahu díla, pojali The New Roses jako neskutečně uvolněnou, energií nabitou, rockově písničkářskou, spontánní a ohromně zábavnou jízdu. ..
Není divu, že němečtí Midnight Rider za osmnáct let svojí existence vydávají teprve druhé album. Když pro tvorbu novinky jako nezbytně nutnou pomůcku potřebují dobře promazaný stroj času, není divu, že nesekají desky jako Baťa cvičky. Vzhledem k celkovému vyznění alba „Beyond the Blood Red Horizon“ lze Midnight River věřit, že se pouze nevezou na vlně retra, neboť sedmdesátá léta a šmak Led Zeppelin, Black Sabbath, rané Judas Priest, či Budgie mají v krvi. ..
Asi hlavním důvodem toho, proč se o albu kapely Gräce dá bavit jako o rockové muzice, je účast všudybyla Ronnieho Romera, který si na albu „Hope“ zahostoval v jedné skladbě. I minulost hlavní postavy, zpěváka Israela Ramose by mohla zvednout tep příznivcům melodického metalu, vždyť Isra strávil slušnou řádku let v řadách v řadách španělských veteránů Avalanch a společnost mu při tom dělali MikeTerrana, či Dirk Schlächter. Ale svět, po kterém Isra v rámci Gräce intenzivně pošilhává..
Slogan, který Trny & Žiletky použily před pěti lety pro svůj eponymní debut („Tohle je metal z Trnů a Žiletek. ostřejší skalpelu, rychlejší než žralok, tvrdší jako kladivo!) byl naprosto vystihující v době vzniku, nebylo na něm nic potřeba měnit po vydání předloňského alba „Podměstí“, snad jen zásluhou užití rulíku zlomocného přibyla špetka intenzivnějšího jedu, a po vydání třetího alba „Třetí hlas“ opět zcela odpovídá tomu, co se na albu děje, byť postihnout rozměry toho, co se na desce přesně odehrává,..
Soudě podle kadence vydávání desek, skoro to vypadá, jako kdyby George Neuhauser začal dávat přednost Warkings před domovskými Serenity. S ohledem na to, že hudba mezinárodního utajovaného uskupení je přímočařejší, méně košatá a prvoplánovější, než díla rakouských melodiků, bylo otázkou, zda nehrozí, že se Warkings zacyklí ve svých tradičních postupech. Aktuální frekvence vydávání alb (co rok – to deska) by se mohla postupem času začít jevit poměrně sebevražedná, takže jednoduchý krok,..
„Každá z našich písní na nové nahrávce je hitem sama o sobě“ , sebevědomě prohlašuje kytaristka a zakladatelka kapely Thundermother Filippa Nässil. Tvrzení je to sice odvážné, ale není problém uznat, že si švédská čtveřice bere to zásadní z Vixen, Motörhead, či AC/DC natolik šikovně, že skladby mají melodii, švih, chytlavost a energii. Takže nepřekvapí fakt, že je s sebou na americké turné vzali Scorpions jako ideálního sparingpartnera - holky společnému koncertování spolehlivě dodají jiskru ..
Když vám v temném a dokonale vtahujícím úvodu alba „We All Are Shadows“ italských Sleeping Romance řada hlasů až hypnoticky vtíravým způsobem vtlouká do hlavy titulní slogan, tedy že všichni jsme stíny, a zpěvačka Lina Victoria k tomu uvádí hromadu neveselých důvodů, jde z toho mráz po zádech. Jako by s odchodem Federicy Lanny (která ve svých Volturian s albem „Red Dragon“ po nevýrazném debutu „Crimson“ sympaticky zvedla hlavu) měli Sleeping Romance tendence rezignovat na pojem „romance“. ..
Když před dvěma lety dali Royal Hunt novému albu název „Dystopia“, svým obsahem v podstatě ideálně zapadlo do kontextu doby, neboť to, co se kolem nás dělo, skutečně mohlo působit jako cosi značně pesimistického, co s realitou má pramálo společného. A protože svět evidentně směr změnit nehodlá a některým událostem je těžké uvěřit, je název novinky „Dystopia Part II“ ze společenského hlediska opět trefou do černého. Dvojka v názvu však dokonale sedí i z pohledu hudebního ..
U mikrofonu stojí pohledná žena s působivým hlasem a kapela se v rámci uceleného námětu nebrání symfonickým vlivům. Pokud ve vás tahle velmi stručná a poněkud zavádějící (byť samozřejmě pravdivá) charakteristika, vyvolala pocit, že hrozí setkání s jedním z univerzálních zástupců symfonického holko-metalu, realita je podstatně barvitější. Tak, jak si svého času italská Lacuna Coil v některých kruzích vysloužila samostatnou stylovou škatulku s názvem kapely, tak by se australská Victoria K mohla hlásit..
Label Frontiers si při slepování nových projektů připisuje další položku do svého sáhodlouhého seznamu, i když tentokrát prvotní iniciativa vzešla od frontmana švédských melodiků Seventh Crystal, Kristiana Fyhra. Ten poslal vzorek skladeb, které chtěl pod křídly vydavatelství někdy v budoucnu realizovat a starý lišák Perugino musel zastříhat ušima, protože materiál, který se na nedávno vydaném počinu „We Belong To The Stars“ kapely Ginevra nachází, přesně zapadá do škatulky, kterou mají ve Frontiers velmi rádi. ..
To bylo radosti, když se před dvanácti lety vrátila do sestavy italských melodysiláků White Skull zpěvačka Federica „Sister“ De Boni. Nebyla to náhoda, že nejsilnější alba kapely vznikla v závěru minulého století – kapela dospěla a našla svoji osobitou tvář, jejíž největší síla byla ve spojení ostrého Federičina vokálu, výborných melodií a explozivní energie. Po odchodu Federicy kapela natočila další čtyři alba, ale ani Gus Gabaro, ani Elisa de Palma nedokázali dát výrazu kapely tolik barvy a přesvědčivosti, jako jejich předchůdkyně. ..
Aspoň se za nic neschovávají a hned na první pohled prozrazují, co posluchače na desce čeká. Finská pětice Memoremains své druhé album nazvala „Pop Metal.“ I když asociace na Amaranthe, Battle Beast či Beast In Black jsou zjevné, v propojování dvou kdysi neslučitelných hudebních žánrů se Memoremains k tanečnímu parketu blíží ještě víc, než jejich slavnější kolegové. Je trochu obtížné souhlasit s promo hláškou o tom, že „Pop Metal“ je dokonalým soundtrackem ..
V životopise si španělská zpěvačka Ailyn (vlastním jménem Pilar Giménez García) letos odfajkuje konec druhé dekády od svého vstupu na profesionální dráhu. To, že jí sedí symfonický metal, nejlépe deklarovala při spolupráci s Mortenem Velandem v Sirenii, se kterou natočila čtyři alba, z nichž většinu lze označit za vydařenou žánrovou klasiku. Na předloňském debutu kapely Her Chariots Awaits Ailyn předvedla, že z výrazu jemné a hodné holky, který je pro Sirenii velmi zásadní, se dokáže s lehkostí vyvléct,..
Už na tři roky staré desce „Katharsis“ se Archie Cruz dostal do nezávidění hodné situace. To, že se mu opakovaně rozutekla sestava a jediným spolupracovníkem se při tvorbě desky stal Kevin Churko, i to, že dávní fanoušci glam metalu, které Santa Cruz přilákali v rané fázi svojí existence, si s touhle kapelou najednou neměli moc co říct, se ukázalo být menším problémem, než fakt, že se Archiemu deska prostě nepovedla. V době covidové Archie nezahálel, připravil nový materiál a byť to nějakou dobu vypadalo, ..
Tvrdit o Oliveru Hartmannovi, že jde o poměrně nenápadného zpěváka, není úplně fér. Díky dlouholetému působení v Avantasii, jejíž je pevnou součástí, či zásluhou čtyř alb At Vance, vydaných na přelomu století, byla celkem velká příležitost jej na scéně zaregistrovat. A možná jste si v průběhu let všimli i toho, že Oliver vydává desky se svojí kapelou, lakonicky nazvanou Hartmann. Nicméně předpokládám, že těch, kteří na první dobrou vytřepou z rukávu přesný statistický údaj, ..
Pokud snad v Tuomasi Saukonnenovi vidíte neúnavného chrliče metalových alb (ve dvaačtyřiceti letech jich má v životopise zapsáno už víc než dvacet), je na místě přičíst mu k dobru, že když rozběhl Wolfheart, opustil veškeré ostatní aktivity a zaměřil se čistě na tuhle kapelu. Vydrželo mu to sice jen šest let, než se vrátil k souběžnému fungování v temnějších Dawn Of Solace, ale jedno mu upřít nelze. Z alb Wolfheart je cítit hrdost na příslušnost k severskému národu a na plné pecky z nich dýchá autentická a přesvědčivá atmosféra...
Byť to možná bylo trochu naivní, naděje, že se Jaded Heart vrátí k melodickým výkrutům, které byly základním a velmi výživným elementem před čtyřmi lety na povedeném albu „Devil´s Gift“, ještě neumřela. Na dva roky starém albu Jaded Heart ztuhli, zhrubli a v mezích zákona přitvrdili. Nebyla to úplně radikální změna, ale stačila na to, aby Jaded Heart ztratili vzletnost, krapet jim ztěžklo pozadí a přitom narostly hudební bicepsy, jako by chtěli profitovat spíš než na dobrých melodických nápadech ze síly a důrazu. ..
Pokud bych měl vybrat slogan a motiv, který mi letos v hlavě uvízl nejsilněji, stoprocentně by se mezi žhavými kandidáty ocitlo mrazivé „Letí, letí, letí, sedm dětí…“, kterým olomoučtí Perseus udělali skvělou tečku za svým albem „Mor“. Z něj sice dýchá poměrně ponurá atmosféra, ale frontman Mirek Spilka, kterého v odpovědích doplnil kytarista Honza Krmela, uklidňuje, že skoro všechny skladby nakonec skončí dobře…..
Když před jedenácti lety vznikla v Německu kapela We Are Legend, i přes to, že se v ní sešli muzikanti s praxí ve Stormwitch, Coronatus, či Abraxas (nezaměňovat s tuzemskou partou), zněl její název víc než sebevědomě. Záblesk šance na to, že by užití pojmu legenda mohlo časem dávat smysl, připouštěl fakt, že s čtyřskladbovým eponymním EP v zádech se kapela přihlásila o rok později do soutěže German Rock and Pop Award, ze kterého si odnesla první cenu ve čtyřech kategoriích, ..
Před třemi lety vydala německá kapela Magistarium velmi kladně přijaté album „War for All and All for Won“. V kontextu točícího se kola dějin v době jeho vydání asi nikdo neměl potřebu se nad názvem desky kdovíjak pozastavovat, dnes by fakt, že u mikrofonu stojí Oleg Rudych, který má rodiště na Ukrajině, a kytarista Michael Pesin (díky angažmá u Hermana Franka a u Victory asi největší „hvězda“ kapely) může mávat ruským pasem, mohl vzbudit větší pozdvižení. Pětice, sídlící v německém Hannoveru, ..
Imperial Age nemohli své třetí album nazvat výstižněji, než „New World“. Jako by při tom trochu viděli do budoucnosti… Pouhý týden poté, co kapela zveřejnila termín vydání desky, napadlo Rusko Ukrajinu, na což tahouni kapely okamžitě reagovali zveřejněním protiválečného manifestu. A neb podobný krok se zjevně neodpouští, nezbylo ústřední dvojici Alexander Osipov a Jane Odintsova nic jiného, než upustit Rusko a hledat svůj nový svět. Našla jej v Turecku, kde byla realizace desky dotažena do finále. ..
Pensylvánci Sumerlands jsou určitým prototypem kapely, která se snaží soudobá pravidla hudebního byznysu postavit na hlavu a ukazují modernistům, že staré pořádky nebyly úplně od věci. Přijít až šest let po debutu, který zabírá jen něco málo přes půl hodiny, s druhým albem, jež je jenom o chlup delší, příliš nezapadá do soudobých teorií, že v přetlaku, jenž na scéně panuje, je třeba nenechat fanouška vychladnout. Vsadit na zvuk a atmosféru, jež ideálně zapadá do osmdesátých let jako do peřinky, a přitom se spolehlivě vyhnout jakémukoliv náznaku retra,..
Začtete-li se do životopisu spisovatele Roberta E. Howarda, zakladatele fantasy subžánru sword and sorcery, dozvíte se, že jediným rivalem, který se s ním mohl poměřovat, byl J.R.R. Tolkien. Pro švédskou hordu Vanquisher, která se vydatně inspirovala v Howardově díle (u debutu „An Age Undreamed Of“ konkrétně u povídky o barbaru Conanovi a Hybornském věku, pseudonymy členů kapely by měly pocházet z povídky „The Frost Giant`s Daughter“) by se rivalů našlo určitě daleko víc. ..
Hudba je dokonale univerzální jazyk. Netuším, jestli by dokázali najít společnou řeč mongolský pastevec se sámským chovatelem sobů, ale představte si na jednom pódiu The Hu a rané Korpiklaani, a byť nástroje, kterými se kapely prezentují, budou vykazovat jisté odlišnosti, pocit z rockové muziky, výrazně šlehnutou domorodou příchutí bude velice blízký. Pokud jste svérázné partě z Ulánbátaru přišli na chuť se tři roky starým debutovým albem „The Gereg“, asi není potřeba dávat další doporučení..
Ze sestavy House Of Lords odpadl další kamínek, který dělal Jamesi Christianovi dlouhodobě společnost poté, co se kapela v polovině první dekády tohoto století probrala z hibernace a přes lehce kontroverzní album „The Power, na kterém hledala svoji parketu, se vrátila k jemnému hard rocku s vůní A.O.R. Sestavu před novým albem opustil bubeník B.J Zampa (i basista Chris Tristram), ale při vší úctě k jeho umění, je to v podstatě jen statistická informace. Od nové rytmiky House Of Lords stejně vyžadují hlavně to, ..
Přitopili. U dva roky starého počinu „Worlds Apart“, na kterém poprvé rozehráli společné melodické orgie Russell Allen s Anette Olzon, jsem žehral nad tím, že byť je všechno udělané nejlépe, jak jen to jde, určitý chlad umělé spolupráce se překonat nepodařilo. Navazující (velmi důležitý pojem) album „Army Of Dreamers“ technicky pokračuje v naprosto stejné linii, jen emoce a pěvecká symbióza jsou o něco silnější. Když padla jména hlavních tváří projektu Allen / Olzon, je třeba zdůraznit, že se tato dvojice ..
Strávili spolu kdysi dávno řadu let ve Fates Warning a teď dávají lekci z toho, jak to vypadá, když si mistři oboru uvolněně muzicírují. Výsledkem je lehoučké album, které funguje jako krásně skluzná a nerušivá rockově písničková kulisa, stejně tak (když nastražíte uši), jako nádherně spletitá procházka sluncem zalitým labyrintem, v němž na každém rohu čeká nějaké atraktivní překvapení, a i když se do něj vrhnete poněkolikáté, stále nebudete mít pocit, že jste jej důkladně prozkoumali.
..
Při systematickém budování svého vlastního světa našli rakouští Edenbridge na svém jedenáctém albu i jeho ideální pojmenování. Shangri-La, od okolního světa izolovaná utopická země, v níž existuje neustálý mír a štěstí, v podstatě velmi přesně vystihuje postavení kapely na metalové scéně. Ne snad, že by Edenbridge zanevřeli na jakýkoliv vývoj, je zjevné, že autorská Lanvallova matrice je v podstatě od debutu sice nezaměnitelná, nicméně jeho schopnost napsat líbivě košaté a dějově bohaté kompozice..
Více než šest let trvalo řecké partě Fortis Ventus, než se dopracovala k debutovému albu. Možná za to může fakt, že po rozkolu z důvodu odlišných pohledů na tvorbu kapely v roce 2017 zůstalo ústřední duo, klávesista George Halliwell a zpěvačka Nancy Mos, bez parťáků. Do současné doby se jim podařilo ulovit pouze Gregoryho Koilakose, jenž se ujal kytary i baskytary, a tak bicí party na debutu si museli Fortis Ventus obstarat hostovsky. Možná za to může skutečnost, že hudba Fortis Ventis není kdovíjak originální..
Postavíte-li vedle sebe eponymní debutové album Lillian Axe s deskou „Days Before Tomorrow“, kterou kapela vydala před deseti lety a jež se dlouhou dobu tvářila jako studiové finále party Steva Blaze, jen těžko byste bez znalosti věci došli k závěru, že se jedná o muziku pocházející z jedné autorské dílny. Měnilo se hudební klima, měnili se muzikanti, měnily se i principálovy chutě, takže nemůže být žádným překvapením, že se Lillian Axe během téměř čtvrtstoletí propracovali k jinému výrazu, který spojovala jen Blazeova..
Pokud patříte k příznivcům tradiční evropské power metalové školy s jemným heavy metalovým aroma a zároveň nejste ortodoxně zapřisáhlí odpůrci zábavné hry „kdy a kde jsem to již slyšel“, mohlo by album finské šestice Remains Of Destruction být docela solidním typem. Je to příběh jako z učebnice – před třemi lety se zpěvák Jesse Yrjölä rozhodl, že založí novou kapelu, vzal do party kytaristu Tima Pelkonena, spolu začali skládat nové skladby, jako trio s bubeníkem Janne Ollikainenem vydali první singl ..
Kruh se uzavřel. Konečně. Jako by si Blind Guardian museli v předchozí dekádě splnit nějakou výzvu, která nejprve táhla jejich tvorbu do čím dál větší komplikovanosti a vyvrcholila v orchestrálních orgiích. Nic proti tomu, kvalitu tahle cesta neztratila, jen se z ní postupně vytrácel nespoutaně bezprostřední duch tvorby, na které si v devadesátých letech Blind Guardian vybudovali jméno. Přiznám se, že i když členové kapely avizovali, že aktuální album „The God Machine“ by mělo být návratem ke kořenům..
Důvod k nahlédnutí do kuchyně Australanů Ethereal Realm je prostý – z jejich čtyřskladbového debutu dýchá staromilsky sympatický odér začínající kapely, která možná ještě úplně neví, co chce, a tak stylově čerpá z klasického heavy metalu, jenž hodně pokukuje po britské vlně, power metalu a občas nakoukne do thrashové přihrádky. K tomuto pojetí sedí i celková neučesanost, a byť je znát, že parta kolem zpěváka TNT (ne, tak třaskavý jeho hlas není…) se svými nástroji umí zacházet,..
Grave Digger načali třetí desítku řadových albových zápisů. A nepředpokládám, že by kdokoliv z jejich příznivců čekal (a měl potřebu čekat), že se v životě hrobníků něco zásadního změní. Svědčí tomu fakt, že od poslední změny v sestavě, při které před čtyřmi lety opustil řady kapely nestor Stefan Arnold a Marcus Kniep se kromě kláves ujal i bicí soupravy, jsou Grave Digger kompaktní družinou, která se může plně zaměřit na svoji tvorbu (i když kdo ví, jak zapůsobil odchod od dlouholetých parťáků z Napalm Records), ..
Je strašně obtížné vyhnout se v souvislosti s Ronniem Atkinsem zmínce o jeho zdravotním stavu a, jak sám svůj stav nazval, souboji s časem. A je fascinující, jak silná alba z něj padají od okamžiku, kdy se svěřil světu se svojí krutou diagnózou. Před dvěma lety to byla vynikající sólovka „One Shot“, o rok později o chlup obyčejnější „Make It Count“, a otázkou zůstávalo, jestli se Ronnie ještě pustí do práce se svojí domovskou kapelou, či zda naváže na velmi plodnou kooperaci s Erikem Mårtenssonem...
Může být jedna skladba na pětipoložkovém EP důvodem k tomu, aby zarytí optimisté doufali, že bude ještě někdy lépe? To, že Manowar mají v posledních (mnoha) letech docela divné nápady, na to už si jejich fanoušci asi zvykli. Snaha o megalomanství a opulentnost je už dávno svedla z cesty od pompézně pojatého siláckého metalu plného póz do podivných rádoby výpravných a umělecky hodnotných sfér. Je to dvacet let, co z nich vypadlo poslední záživné studiové album,..
Kam jednou dokráčí Oceans Of Slumber? Tuhle otázku přineslo jejich páté album „Starlight And Ash“. Pokud se spolu se jménem kapely skloňují pojmy jako progresivní rock, či doom metal, není to úplně od věci, ale skutečnou podstatu novinkového alba „Starlight And Ash“ to nevystihuje – na progresivnost jsou Oceans Of Slumber až laskavě přístupní, na doom metal jsou příjemně živí a jejich posmutnělost není skličující, spíš v ní neustále problikávají jiskřičky naděje. Velmi zklidněná aktuální novinka má dvě jasné dominanty ..
Nebýt alba „Visions Of Eden“, se kterým se Virgin Steele blýskli v roce 2006 (kde ty časy jsou…) bylo by možné označit období příběhů „The House Of Atreus“ jako kulminační bod celé éry DeFeisovy družiny. Dvanáct měsíců od sebe dělilo vydání jeho dvou částí, kapela je prožila bez jakýchkoliv personálních výkyvů v hektické práci. Fakt, že se Virgin Steele tvářili, že vzhledem k hráčským kvalitám Davida DeFeise a Edwarda Pursina není nutné poohlížet se po novém baskytaristovi,..
Poměrně překvapivá (nicméně velmi pozitivní) zpráva z tábora labelu Frontiers k jednomu z nejnovějších počinů, vydanému pod značkou Black Eye zní, že s ním nemá nic společného firemní inventář Alessandro Del Vecchio. I přes to, že na první pohled by mělo jít o hard rockové album. K tomuto závěru svádí především skutečnost, že u mikrofonu stojí David Readman, křikloun Pink Cream 69, který na aktuálně vydané sólovce „Medusa“ předvedl, že je v současné volbě jasným žolíkem s ideální pěveckou formou...
„Byl jsem velkým fanouškem Type O Negative, Paradise Lost a Depeche Mode. V roce 1994 jsem šel na festival Hultsfred a viděl jsem Type O Negative a Paradise Lost naživo. Úplně mě to omráčilo. Tak jsem se rozhodl, že chci vytvořit temnou, ponurou melancholickou hudbu s vibracemi těchto kapel…“, popisuje zárodek švédské kapely Outshine její zakladatel, zpěvák a kytarista Jimmy Boman. ..
Jako by se Virgin Steele konečně dostali do bodu, ke kterému nejpozději od prvního dílu „Sňatku nebe a pekla“ směřovali. Jen rok po uzavření trilogie prostřednictvím alba „Invictus“ představil DeFeis se svojí družinou (která se definitivně musela obejít bez baskytaristy RobaDe Martina a své nejimpozantnější díla nahrála čistě v trojici) ryzí metalovou operu. Už nešlo o metalové album, propletené atmosféričtějšími vsuvkami, už nešlo o propojený myšlenkový koncept, už šlo o rozsáhlý ucelený příběh,..
Pink Cream 69 mají sice zaděláno na nejdelší studiovou pauzu ve své historii, ale komu schází hlas pěvce Davida Readmana, nemusí to brát nijak tragicky. David se vloni připomněl v rámci návratu do Voodoo Circle (pravda, album „Locked & Loaded“ nebylo zrovna světoborné), letos na jaře si zapsal do svého portfolia první spolupráci s Black Eye (ta byla o něco zajímavější) a aktuálně vydává své druhé sólové album „Medusa“. Na něm David trefil hřebík na hlavičku a příznivci tohoto osobitého pěvce si můžou mnout ruce a chystat uši na parádní jízdu. ..
Kolik je v téhle republice kapel, o kterých vyšla kniha? Ústecká Nerrea kižním zpracováním svého příběhu pod názvem „10 rozbitejch let“ oslavila první dekádu svojí existence. Ale protože čas běží a roky přibývají, do popředí se zase dostává muzika. Svoje hudební vize Nerrea aktuálně představila na svém čtvrtém albu „Soukromé stíny“. Nejen o něm se rozpovídal zpěvák Dan Černý. ..
Pár věcí nelze chilské zpěvačce Caterině Nix upřít – usilovnost, zarputilost a odvahu. Když ji před sedmi lety Frontiers Records spojili v projektu Chaos Magic s Timo Tolkkim, díky kytaristovu jménu bylo sice o pozornost postaráno, ale přece jenom už to přišlo v době, kdy čekat od Tolkkiho mistrovská díla bylo příliš odvážné. Z eponymního debutu se vyklubala celkem slušná deska s docela průhlednými postupy, ve kterých zazářit bylo poměrně obtížné, obzvlášť, když Caterinin hlas není kdovíjak osobitý a její lehce civilní projev..
Italské chrliče Ruxt zjevně nezastaví nic, maximálně je takové patálie jako covid či důkladné překopání sestavy trochu zpomalí. Z úvodního tempa, při kterém během prvních třech let existence vydali tři desky, protáhli interval vydávání nových alb na dva roky, takže v letošním roce plní plán vydáním svého pátého zářezu do diskografie. A i když v čele kapely stále stojí ústřední dvojice kytarista Stefano Galleano a basista Steve Vawamas, ti, kteří si ještě před čtyřmi - pěti lety pochutnávali na melodickém hard rocku,..
Konec minulého století zastihl Virgin Steele v nebývale silném rozpoložení. Během třiceti měsíců v období mezi dubnem 1998 a říjnem 2000 kapela představila tři naprosto strhující alba, na kterých nabídla skoro čtyři hodiny hudby! Protože David DeFeis na svém posledním studiovém počinu před čtyřmi lety předvedl, že kvantita ani zdaleka neznamená i kvalitu, je třeba v souvislosti s trojicí, odstartovanou deskou „Invictus“, zdůraznit, že tehdejší ohromnou nálož hudby Virgin Steele opřeli o parádní nápady, excelentní provedení a propracované příběhy...
K fascinaci Nightwish, Evanescence, Epicou a Within Temptation se zpěvačka Nikolette Olson bez rozpaků přiznává, a dodává, že hlavním důvodem je propojení metalových elementů a orchestru. Hlásí se i k inspiraci u herních a filmových soundtracků, a tím by mohlo být jasno, co v zásadě od druhého alba After Evolution čekat. A třebaže hudba zlínské čtveřice jede plně ve stopách žánrových ikon (byť zvukově výrazně skromněji), výhodou by mohla být určitá bezprostřednost a lehkost, ..
Řecká parta Achelous, která před pěti lety vznikla jako one-man projekt hudebního všeuměla Chrise Achelouse a po postupném nabobtání na kvintet vydala před čtyřmi lety debut „Macedonia“, se hlásí o slovo s novým albem „The Icewind Chronicles“. V dnešním globalizovaném světě nikoho nepřekvapí, že se kapela z rozžhavených Atén pustí do vyprávění plného mrazu a ledu. Zeměpisná vzdálenost není v hudebním světě až tak zásadní veličina, nicméně v tomto případě může být dobrou návodnou pomůckou. ..
Buďte připraveni na to, že se vaše noční můry vrátí, lákají Massacre Records na třetí album okultistů The Heretic Order. Po opakované třičtvrtě hodince ve společnosti britské čtveřice by fakt něco takového mohlo nastat. Ne proto, že by The Heretic Order dokázali vypouštět tak intenzivní a vydařené straširybky, pokud vás napadla možnost srovnávání s King Diamondem, Mercyful Fate, či jinými mistry oboru, zapomeňte. Album „III“ je proti téhle lize ošoupaným strašidelným zámkem na vesnické pouti. To už je blíž realitě ..
V čem je rozdíl mezi prvním a druhým dílem alb „The Marriage of Heaven And Hell“? Vlastně jen v tom, že mladší album je ještě o kus lepší než jeho starší bratříček, byť se zcela pochopitelně jede v naprosto stejném konceptu. Elementy, na kterých album „The Marriage of Heaven And Hell Part One“ v rámci diskografie tak radikálně vyrostlo, Virgin Steele dokázali propracovat a vylepšit, zcela se vyvarovali hluchých míst a svůj osobitý styl dotáhli k dokonalosti. Vydání desky předcházelo turné po Evropě..
Vetknete-li si v našich končinách do názvu kapely římskou třináctku, myšlenkové cesty řady příznivců tvrdších tónů se zcela neomylně nasměrují ke gotice. A když v případě Projektu XIII vezmeme v úvahu, že jednou z alternativ názvu bylo Projekt Xpil, což jednoznačně směřuje k osobě Matěje Lipského, bývalého člena Bratrstva Luny, které s tímto žánrem za Matějova působení vydatně koketovalo, zdá se, že nad směřováním debutového alba Projektu XIII „Ad Radices Tergum“ netřeba váhat..
Pokud bych měl aktuálně vsadit na klubajícího se koně domácí scény, mezi kandidáty by stoprocentně nechyběla brněnská Morwëna. Usuzovat tak čistě ze dvou dosud vydaných singlů a jednoho coveru je možná trochu odvážné, ale silný potenciál, který nabízí neotřelá a nápaditá muzika v duchu hesla „když se dají dokupy housle s niněrou, ale není to folk metal“, i ne zcela obvyklé složení kapely, sestavené z šestice mladých žen ze tří států, k tomu přímo vybízí. A v neposlední řadě k tomu přidejte i vtip a uvolněnost, ..
„Vždy jsem byla fanouškem thrash metalu. Ráda bych zněla jako James Hetfield, ale nezním. V průběhu let mě oslovil nu-metal a power metal, líbí se mi Pink.“ Kromě Metallicy a Pink jako své další vzory uvádí Halestorm, Linkin Park a Joan Jett, hraje a zpívá pod přezdívkou Nikki Pink se svým manželem Mariusem Danielsenem (který nejchutnější ovoce sklízel ve své trilogii Legend Of Valley Doom) v heavy/power partě Darkest Sin, společně se podílejí i na projektu Ana - Metal For Charity…, a teď se pustila Anniken Rasmussen ..
Povedlo se! Křikloun Stefan Zörner se v rámci jedné kapely poprvé ve své poměrně dlouhé kariéře (již v roce 1996 byl podepsán pod debutem power progresivců Lanfear) dopracoval ke třetímu albu. Stalo se tak v rámci kapely Reternity, jejíž první dvě alba, zejména pak předloňské „A Test Of Shadows“, si o pozornost řekla hodně důrazným způsobem. Jenže to, že v rámci jedné kapely dojde už na třetí album, pro Stefana Zörnera neznamená, že by se mělo zůstat stát na místě, zachovávat si stále stejnou tvář..
Sledovat vývoj Virgin Steele je jako jízda na hodně divoké (a občas ne úplně dokonalé) horské dráze. Byť nikdy nebylo (a není) úplně jisté, co Davida DeFeise osloví a kam to jeho hudbu nasměruje, už na raných nahrávkách bylo zřejmé, že to, co tak pateticky Virgin Steele nazvali barbarský romantismus, je pro hudební cítění DeFeisovy party zcela zásadní element. Výpravnost, koncepčnost, syrovost, střet možná až protichůdných elementů, z něhož vychází metalově přímočarý výraz, ..
Tohle je kombinace, na kterou příznivcům hard rocku spolehlivě zvedne tep. Signifikantní hlas nejsilnější éry Bonfire Claus Lessmann a Michael Voss, který svůj výrazný podpis zanechal u řady kapel nejen jako interpret, ale i jako producent, se spolu potkávají už řadu let, přičemž jejich spolupráce v minulé dekádě vyvrcholila při dvou povedených albech pod značkou Phantom V. Proto ohlášení alba „Lessmann / Voss“ pochopitelně muselo vzbudit pozornost. A i když Claus Lessmann avizoval, že dali na albu ..
“Metal se neptá, metal si žádá oběti”, je slogan, který se pojí s hard rockovou partou Warning Vision. Podíváte-li se na obsáhlý výčet kapel, kterými si její členové prošli, je zjevné, že o tom, co si metal žádá, Warning Vision rozhodně vědí své. Aktuálně kapela vydává album „Soudný den“, na kterém kromě novinkových skladeb nabídne částečně i přepracované starší kousky. Více o současném dění ve Warning Vision prozradí kytarista a zakládající člen kapely Jan "Hans" Jiříček. ..
Circle Of Silence jsou přesvědčeni, že toto je jejich zatím největší album a že ho budou milovat všichni příznivci těžšího a temnějšího melodického power metalu, hlásá hrdě do světa firma Massacre, která se o nahrávky německé pětice stará již od hodně našlapaného debutového počinu „The Blackened Halo“. To, že následující dvě alba na úroveň prvotiny nedosáhla, může být v podstatě zapomenuto. Ačkoliv podobné smýšlení o nejnovější nahrávce má zřejmě každý muzikant..
Prospat přelom osmdesátýxch a devadesátých let v situaci, kdy vaše poslední album není kdovíjaký trhák, se z hlediska budoucnosti nejevilo jako zrovna nejšťastnější situace. Přes spory a rozluku s dosavadním managementem se Virgin Steele drželi nad vodou díky aktivitě na pódiích, na místo O´Reillyho přibrali do party Roba DeMartina a pomalu se propracovávali k novému albu. Jenže to by nebyli Virgin Steele, aby si znovu nezkomplikovali život…..
Na konci loňského roku si Mat Sinner posteskl, že během osmi měsíců vystřídal osm nemocnic a ještě o něco dřív Primal Fear avizovali, že z důvodu vážné nemoci ruší na loňský i letošní rok veškeré koncertní aktivity. Aby Matovo prohlášení neznělo příliš pesimisticky, dodal, že v únoru letošního roku je jeho hlavním cílem cesta domů a potom spousta práce. Nejzásadnější zprávou je pochopitelně fakt, že Matt své zdravotní problémy snad překonal. A jak se zdá, je navíc plný síly a odhodlání...
Byť švýcarská symfo-metalová parta avizuje, že při tvorbě alba „Dreamland – Behind The Shades“ se u ní změnilo mnoho věcí, příznivci stylu, kterým zavoněly dvě předchozí nahrávky, se nemusí ničeho radikálního obávat – změna na postu kytaristy není kdovíjak hmatatelná, neb kytara u téhle kapely nikdy nehrála hlavní roli, zvuku prospěla absence modernistických tendencí, související s tématem technologického pokroku na minulé desce, a změna v psaní písní přinesla větší dramatičnost a rozmanitost. ..
Těžko říct, jestli je pro Tungsten výhodou minulost jejich nejviditelnějšího člena. Máte-li v sestavě bubeníka, který mlátil do škopků u Hammerfall, Stratovarius, Yngwieho Malmsteena, či Manowar, tahle jména vyvolávají celkem jednoznačné asociace. Jenže rodinný podnik Tungsten, v němž tatík Anders Johansson muzicíruje se svými dvěma vlastními synátory a společnost jim dělá křikloun Mike Andersson, je zjevně spolkem hlav otevřených, kterým řada hudebních žánrů není cizí...
„One Nation, One Kingdom, One Child Survives…“
Nic není jako dřív…, tak zní úvodní vypravěčova slova na cestovatelsko-záchranné misi pod názvem „Mankind`s Odyssey“, se kterou se po dvou předchozích kraťasech poprvé v rámci řadového alba hlásí varšavská družina Aquilla. Jenže v tomto případě vzletný slogan paradoxně neplatí. Aquilla se bez jakékoliv zkratky vrací přímo do osmdesátých let. Pustíte-li se do retro muziky, je to trochu dvojsečná zbraň. Máte výhodu v tom, že už je všechno vymyšleno, zahráno a nalajnováno, jenže se stavíte do řady s těmi, kteří už mají svoje zásluhy vydobyté, ..
Po vydání tři roky starého alba „The Beast Inside“ to vypadalo, že německým Dawn Of Destiny v rámci delší pauzy trochu dochází dech. Svá první tři alba vypustili bochumští melodici do světa během tří let, po následné tříleté pauze přišla v obdobné kadenci další vlna tří desek, a Dawn Of Destiny si stále udržovali svůj poměrně typický výraz i dostatečnou kvalitu. Tříletý odpočinek před „The Beast Inside“ však s kartami trochu zamíchal a Dawn Of Destiny poprvé na albovém zápisu ztratili jistotu a glanc...
Odpověď na otázku, jaký byl ve Virgin Steele život bez Jacka Starra, je obsažena v úvodu povídání, které David DeFeis sepsal pro reedici alba „Noble Savage“ – …je to extrémně důležité album v historii Virgin Steele. Bylo to nejucelenější, nejkvalitnější, nejlépe napsané a provedené album, které jsme do té doby udělali“ . Tím že se jednalo o o teprve třetí položku v diskografii a zásluhou toho, že předchozí dva počiny zrovna vysokou laťku nenasadily, nemusel by dosah tohoto sdělení ..
Diskografie zpěvačky Eliny Siiraly sice zatím neobsahuje kdovíjak obsáhlý seznam desek, na nichž by sympatická blondýna hrála hlavní (nebo jednu z hlavních) roli, přesto je patrné, že její snaha prosadit se na metalovém kolbišti své plody pomalu začíná nést. Když v roce 2014 vstoupila na scénu se spolkem Enkelination,v němž finským názvem dávala najevo národnostní příslušnost k severským hvozdům, zároveň však kapela deklarovala jako místo svého původu anglický Londýn, bylo zřejmé, že se svým školeným čistým sopránem..
Tak to vypadá, že bojovní trpaslíci Wind Rose vyhráli poslední bitvu, svého nepřítele porazili na hlavu, žádná další potyčka už nehrozí a tak přišel čas na oslavné písně, plné patosu, majestátnosti a hrdinských nálad. Páté album italských válečníků vsadilo na osvědčené power-folkové zbraně – silné zpěvné melodie, energii a působivou atmosféru. A vyzobnete-li si jakoukoliv položku z jejich aktuálního menu, nelze než konstatovat, že tohle je stoprocentně funkční model, na který se bude pod pódiem skvěle skotačit a halekat. ..
Že se první album Virgin Steele kdovíjak moc nepovedlo? Možná z pohledu vnímání kapely pozdější optikou, kterou dorostla do výpravnosti, opulentnosti i daleko větší preciznosti. O tom, že si na začátku osmdesátých let nespoutaná muzika své příznivce našla, svědčí zhodnocení raketového startu kapely slovy Davida DeFeise : „Vydali jsme si album sami, na vlastní náklady. Vylisovali jsme pět tisíc kusů, rychle je vyprodali, vylisovali dalších pět tisíc, a než se to prodalo, měli jsme smlouvu s Music For Nations…“..
Když avizujete, že všechny písně na albu jsou velmi osobního charakteru a vyprávějí příběhy z vašeho vlastního života, přičemž album nese název „Devil Inside“, trošku to svádí k domněnce, že život hlavní protagonistky je asi pěkná divočina a že se na albu bude odehrávat peklo. A ona přitom zpěvačka a hlavní autorka v řadách norských Confidential Astrid Klara Mjoen je sympatická holka se sytým hlasem, se zjevně silným vztahem k decentně uchopenému symfonickému metalu, a s talentem psát zpěvné, ..
Řečtí White Tower svým názvem jednak chtějí demonstrovat sounáležitost se svým rodným městem, neboť Bílá věž je jednou z dominant Soluně, jednak jím i mohou naznačovat fakt, že jejich hudba velice intenzivně čerpá z historického zdroje. Případné pořadatele, kteří by White Tower přizvali na svoji hudební veselici, bych chtěl požádat o to, aby v první řadě zkontrolovali dopravní prostředek, kterým řecká pětice přicestuje, jestli nějak nesouvisí s přesuny v čase, a pak bych navrhoval důkladně zkontrolovat doklady muzikantů,..
Je to trochu paradox. Byť v textu skladby „Navar“ zazní konstatování „... světu už dal, co měl dát …Navar!“, přichází třináct let po ukončení činnosti kapela Navar aktuálně s novým albem „Návrat havranů“, kterým zjevně naznačuje, že ještě stále má v zásobě něco, co může světu dát. O tom, jak se zrodila myšlenka na nové album, jak probíhala jeho tvorba, i o tom, zda může přijít i další budoucí kapitola Navaru, vypráví frontman Jiří Rain...
Pokud by platilo, že máte-li za sebou velký a pestrý příběh, odvahu a originalitu, stanete se také super úspěšnou kapelou, museli by se američtí Virgin Steele bez debat hřát na výsluní metalového Olympu. Objevit v jejich rozsáhlé diskografii řadu skutečně silných počinů vůbec není otázka nějakého usilovného hledání, prsty jedné ruky by na jejich spočítání stačit nemusely. Stejně tak se však dá narazit na alba špatná a zbytečná, což by se dalo pochopit na začátku kariéry u dosud nerozkoukané a nevyprofilované kapely, ..
To spojení je v podstatě dokonalé. Chcete políčit na příznivce melodického hard rocku? Nabídněte jim chytlavou muziku, která jim dokonale padne do noty. A klidně může být upečená z již dávno prověřeného těsta, originalita může být vedlejší, prioritu má kvalita a dobré nápady. Chcete, aby se do fanouškovské party připojili i vyznavači power metalu? Postavte k mikrofonu borce, na jehož jméno vyznavači žánru uslyší. A samozřejmě musí to být natolik stylový chameleon, ..
Vetknete-li si do názvu kapely jméno, které se osobně pojí s některým člena kapely, může se stát, že si časem název začne žít vlastním životem. Před patnácti lety stála u mikrofonu Lady Kate Katka, pak Jana, Štěpánka a posledních šest let zastává přední post jihlavské party Lady Kate Aneta Nosková, která je poměrně výraznou postavou nedávno vydaného pátého alba kapely „See The Signs“. ..
Všimli jste si toho, že finští epičtí vypravěči Battlelore už jedenáct let nevydali žádné album? Když v roce 2011 vyšlo poněkud vlažné „Doombound“ a kapela vyhlásila odpočinek na dobu neurčitou, začala se nenápadně ztrácet ze zřetele i z paměti. Oživení z letargie zhruba v polovině pauzy bylo poměrně krátkodeché, a i když se kapela tvářila, že je stále při životě, spíš to vypadalo, že je otázkou času, kdy se nad Battlelore voda definitivně uzavře. Až do chvíle, než kapela představila své sedmé album „The Return Of The Shadow“, ..
Nepředpokládám, že by se našel příznivec tvrdších tónů, který by alespoň neměl tušení, co za partu poťouchlíků jsou Trollfest. Ale kdyby se snad takový jedinec našel, pohled na do růžova vybarvený obal s bojovně se tvářícím obrněným opeřencem s velitelskými ambicemi v pořadí již devátého alba norských svérázů „Flamingo Overlord“, jasně napoví, že tady jsou veškerá žánrová pravidla nepovinnou četbou. A je jedno jestli budete mít tendence Trollfest napěchovat do folk metalové škatule (do níž obvykle spadnou) ..
Jak vzletně zní hláška, že hudba finské melodické power metalové skupiny Existence Depraved se na svém debutovém albu „Dissonant Image“ vyznačuje silnými riffy a nezapomenutelnými vokály, přičemž mísí do svého výrazu vlivy power, symfonického a progresivního metalu. A pak se dá na desku pohlédnout jinou optikou – kapela Zkažená existence své album „Disharmonický obraz“ uzavírá skladbou „The Outsider“… Jak už to bývá, pravda je někde uprostřed, i když přece jen blíž má k méně lichotivé polovině...
Na jedné straně gotický rock, na straně druhé housle, které chtě nechtě vyvolávají folkové příchutě. Mezi těmito dvěma světy stojí berlínská pětice Thanateros, která je velmi šikovně propojuje. A byť smyčcový nástroj je poměrně dominantní, občas velmi účelně supluje kytarová sóla a na lidovou notu příliš nehraje, takže žonglování s pojmem folk se může zdát trochu zavádějící, Thanateros se nebojí pustit na album i něco ze šamanského zaříkávání, takže při celkem zbytečné snaze o stylovou charakteristiku ..
To je směska! Maďarští keltové, kteří se dali na pirátství a ještě k tomu mají rádi rozjásaně umírněný a veselý punk rock s nenucenou náladou útulné putyky. Sexteto Paddy And The Rats se v tomhle mišmaši na albu „From The Wasteland To Wonderland“ pohybuje s ohromnou lehkostí a uvolněností. O tom, že ví naprosto přesně, co dělá a co dělat chce, svědčí fakt, že za čtrnáct let své existence vydala šestici náladově podobných alb (co taky vymýšlet jiného na keltském punku?), nabitých pozitivní atmosférou..
Pohled na obálku pátého alba „Sacred Arts Of Navigation“ mainských progresivistů Sunrunner prozradí (asi trochu nechtěně)o albu jednu z nejdůležitějších věcí – tak, jak poněkud nesourodě působí soudobě vyzbrojený indián, futuristické plavidlo, v pozadí moderní budovy a starověká zaoceánská loď, stejně tak neuspořádaně (obsahově i kvalitativně) působí hudba americké čtveřice. Kapele nelze upřít, že má svůj vlastní styl a osobitost, jen se v průběhu celého alba perou zajímavé motivy s chaosem. ..
Zavítáte-li na stránky sokolovsko-pražské kapely Oxhole, narazíte na lakonické konstatování „v roce 2021 Oxhole ožívá s novou energií, novými hity a nahrává debutové plnohodnotné album „Ocean of Colours“ s významnou mezinárodní účastí…“ Za tímto skromným oznámením se schovává precizně zpracované album, u něhož přitažlivé barvy přitáhnou pohled už na samotný obal, podstatnější je však to, jak ohromně košatý je samotný obsah desky. O Oxhole se rozpovídal zpěvák a klávesista Jindřich Michalik.
..
Ač finská kapela Eramaa slaví letos své teprve čtvrté narozeniny, základní jadérko, z něhož se odvíjí její hudba, začala před téměř čtyřiceti lety kultivovat folková kapela Värttinä. Eramaa na zpěvnou karelskou a ugrofinskou muziku navlékla jen o něco důraznější kabát, ale trojice dobře sladěných zpěvaček s podobně stavěnými hlasy a bohatá záplava kláves nedopustí, aby na album pronikla kdovíjaká přehnaná hrubost. Debut „Pohjan nainen“ tak má potenciál oslovit především příznivce pozitivněji laděných, ..
Dymytry jsou v současné době naprosto svébytný fenomén. Nepřehlédnutelní byli od vydání debutového alba „Neser“, od té doby jejich hvězda vytrvale stoupala. Se tři roky starým, do detailu propracovaným, energií a silnými skladbami našlapaným albem „Revolter“ sáhli tak vysoko, kam se drtivé většině domácích kapel nikdy nepodaří, svoji neotřesitelnou pozici potvrdili v rámci následného turné Monster Meeting. A tenhle vzestup je nevyhnutelně přivedl k otázce co dál. ..
Není přímočařejší cesty pro charakteristiku debutového výtvoru německých Lesson In Violence, než ocitovat výcuc z jejich promo materiálů: „Chtěli jsme jméno, které vyjadřuje poselství naší hudby a dává představu, o čem to celé je. Každý metalista by měl vědět, co se děje po pouhém přečtení názvu kapely. Pomohli jsme si tím, že jsme se opřeli o jednu z největších thrash metalových kapel, která na nás měla obrovský vliv. Pokud to máte rádi rychle a přímočaře a preferujete oldschoolové thrashové riffy ..
Tak obléknout pěkně do svátečního, vyrazíme do divadla, budou dávat Macbetha… Nepředpokládám, že by před deseti lety, když se v Basileji rodila kapela Askara, tahle věta ve zkušebně zazněla, ale stylové zaměření by celkem přesně charakterizovala. V Askaře nejspíš mají rádi stará alba Theatre Of Tragedy, chladnými je patrně nenechala ani raná díla italských Macbeth a tak druhé album švýcarské čtveřice s názvem „Lights Of Night“ se nese v duchu křehkého, melancholicky potemnělého, gotikou napuštěného vláčného metalu,..
První myšlenka, která mi prolétla hlavou při poslechu aktuálního kraťasu Insignie „Z popela“, byla …no co, však oni se těch dětských nemocí časem zbaví, vždyť je to jejich první nahrávka…“ Jenže ouha, Insignie vydala již před třemi lety debut „Skrz plameny“, což staví její aktuální počin do trochu jiného světla. Obzvlášť, když kapelu volí cestu, která se z pohledu hudebního jeví jako nejjednodušší, z hlediska perspektivy (tedy za předpokladu, že to kapela nedělá jen z čiré radosti, ..
Když se v roce 2007 rozešly cesty Anneke van Giersbergen a The Gathering, možná by se našla řada těch, kteří by klidně vsadili na to, že to pro kapelu musí být konečná, protože nahradit takhle osobitou zpěvačku se zdálo nemožné. The Gathering se nevzdali a s novou akvizicí Silje Wergeland předložili o dva roky později poněkud tvrdší album „The West Pole“, které sice stíny rozchodu s Anneke úplně zaplašit nedokázalo, ale zároveň ukázalo, že cesta pro The Gathering určitě existuje. ..
Pokud jste již něco měli do činění se švýcarskými Silver Dust, musí vám být jasné, že navzdory názvu novinkového alba „Lullabies“ se vám po necelých čtyřiceti minutách ve společnosti Lorda Campbella a jeho kumpánů úplně snadno usínat nebude. Jejich bloudění kolem bludného gotického kořene s výhonky, ovíjejícími se kolem klasického melodického rocku se solidní porcí elektroniky, steam punku, teatrálnosti i záliby v horrorech, i přes to, že často vsází na poměrně vláčné tempo,..
Jeden ze zakladatelů a tvůrců italských heavíků Septem, kytarista Francesco Scontrini, svou anabázi v kapele po minulém albu „Living Storm“ zabalil. Nahradil jej Luca Riggio, který převzal nejen šest strun, ale pustil se i do hrubšího zpěvu, a dělá to takovým způsobem, že papírově významná změna není na první (a možná ani na druhý) pohled nějak zřetelná. Téměř by se dalo říct, že u Septem je všechno v zaběhlých kolejích a na albu „Pseudonica“ by mělo být možné užít si porci nijak objevného, ale solidně zahraného, ..
Pokud zpěvák belgických Evil Invaders Johannes Van Audenhove alias Joe tvrdí, že má rád hudební dynamiku a že moderní thrashové scéně škodí zaměření se na divoké tempo, které frčí na albech od začátku do konce bez nějaké výraznější změny, lze z toho vytušit, jakou cestou belgičtí zlouni svou novinku „Shattering Reflection“ povedou. Už na předchozích dvou deskách předvedli, že rychlost, energie a maximálně divoký projev je jejich ohromnou devizou, cizí jim nebyla ani atmosférická zvolnění a zvraty,..
Proč bádat nad ideální charakteristikou ostravské kapely Metal Factory, když ji zveřejnila na svých stránkách… „poslechni – neusneš…“. Přesně takhle funguje debutové album „Defeat All“, které se kapela chystá příští týden pokřtít v ostravském Barráku. Ale víc, než toto trefné označení, se nejspíš do povědomí metalových příznivců zapíší Metal Factory jako parta, které dominuje duo dokonale sladěných zpěvaček. O rychlém startu Metal Factory, inspiracích od fanoušků, či o svém vztahu k domácí scéně vypráví zakladatel kapely..
Kolik podobných příběhů bylo v poslední době už napsáno, kolik kapel, které byly aktivní v osmdesátých letech, se po letech vrátilo na scénu. Myšlenka na comeback je zdá se pro mnohé lákavá, ovšem spoléhat na to, že vás dávní fanoušci za každé situace podrží, může být ošidné… Holandští heavíci Martyr svoji historii začali psát na začátku osmdesátých let, přes řadu demozáznamů a poměrně důležitých kompilací se na přelomu dekády propracovali až ke dvěma kladně přijatým deskám. Po nich se o slovo hlásili znovu ..
Když se vám nepodaří sjednotit formu a obsah, jen těžko se vyškrábete na Olymp. I když ten reálný mají Chronomancy ze své rodné Soluně takřka na dohled, na ten hudební to mají i se svým druhým albem „Shadows In Atlantis“ hodně daleko. K samoanalýze, tvrdící, že kapela hraje směs epického heavy / power metalu, obohaceného o symfonické, folkové i extrémní prvky, doplněného o texty s inspirací z historických faktů i smyšlených příběhů, ale také z vnitřních filozofického a existenciálního hledání,..
Titul devátého alba Treat „The Endgame“ nezní z hlediska budoucnosti příliš optimisticky, nicméně jak se zdá z prohlášení kytaristy Anderse Wikstroma, spíš než podprahové sdělení o blížícím se (dalším) konci hry švédské party, znamená tento název (mimo jiné) trvající boj o přežití bratrů ve zbrani v letech vzestupů pádů, slz i smíchu. Od svého šestnáct let starého comebacku Treat nevydali slabou desku, a i v minulém století se řadili k nepřehlédnutelným hard rockovým melodickým kapelám. ..
Vykoupat, učesat, navonět a teprve potom je správný čas na to zasunout do přehrávače debutové album britské power metalové party se symfonickými a folkovými příchutěmi SheWolf. Tahle pokojná vlčí smečka už svým názvem naznačuje, že hlavní slovo má samička. Angel Wolf-Black, v SheWolf vystupující pod přezdívkou The Shaman, před lety v Bare Infinity, či nedávno na živých štacích s Vivaldi Metal Project předvedla, že má hrdélko sympaticky a přátelsky seštelované a spolu s trojicí utajených vlků tvoří trošku univerzální,..
Nazvete-li svoji kapelu jménem jednoho z devíti světů severské mytologie Vanaheim, lze celkem úspěšně předpokládat, že vaše hudba se bude primárně ovíjet kolem pohanského severského metalu. Otázku toho, jak autenticky bude znít, když se do severských kožešin zachumlá čtveřice Holanďanů, která svoji národnost podtrhne i textováním v rodném jazyce (nemluvě o tom, že na svém pět let starém povedené krátkometrážním zářezu Vanaheim lyricky zpracovali téma duchů ze slovanské mytologie…),..
Když do názvu kapely zašifrujete název alba, které na vás mělo zásadní vliv, je celkem jasné, že se budete věnovat tomu samému stylu, jako váš inspirační zdroj. Aby byl kryptogram ještě přesnější, museli by do něj západočeští V.P.O.ho kromě vitacitovské desky „Vzhůru přes oceán“ zakomponovat i písmenko „C“, což by na první dobrou mohlo podchytit i příznivce Citronu. Jenže to by nabořilo druhé podprahové sdělení – totiž fakt, že kapela se cítí být pohodě. A tento stav plně potvrzuje i jejich povedený debutový zápis ..
Portugalští vypravěči Glasya mají už od svého debutového alba „Heaven`s Demise“, které vyšlo před třemi lety, trochu megalomanské choutky. K plnému zobrazení jejich vizí by se hodily divadelní kulisy anebo rovnou filmové plátno. Z minulého díla se poučili o tom, že v takto výpravně pojaté muzice je třeba jít do hloubky, nevsadit jen na prvoplánovou opulentnost, ale i na barevnost a dynamiku příběhovou i hudební, a to se na aktuálním hrdinském eposu „Attarghan“ projevuje...
Recept Boguslawa Balceraka na rockovou muziku je vcelku jednoduchý. V první řadě neposedná a šikovná kytara (samozřejmě jeho), která nepřeleze přes hranice samolibosti, ale přesto je v hlavní roli. V druhé řadě na hard rock příznivě naladěná hrdla zpěváků, kteří mají už dostatečně nabroušené ostruhy a na scéně nikoliv bezvýznamná jména. A k tomu velmi obstojně napsané skladby podle těch nejklasičtějších vzorců. Aspoň takhle to fungovalo na osm let staré desce „Gates Of Valhalla“...
Někdy může být minulost trochu koulí na noze. Obzvlášť, když se budete mermomocí snažit historické kořeny najít v současné pozměněné tváři. Když před třemi lety vydávali melodičtí hard rockeři Sign X svůj debut, snad žádný článek nezapomněl zmínit fakt, že železné jádro kapely má za sebou necelé dvě dekády společného působení ve spolku Châlice. Mělo to logiku už jen z toho důvodu, že stylový posun nebyl kdovíjak razantní - s novým pěvcem Sebastianem Zierofem a klávesistou Michelem Jotzerem..
Z následujících řádků se může zdát, že to podstatné se u lanškrounské crossoverové party Headlock točí kolem zpěvačky Vendy Steidlové. Ale velice osobitý hlas by mohl být málo platný, kdyby se nemohl opřít o povedenou muziku. A tahle kombinace u Headlock spolehlivě zafungovala. Když kytarista Roman Mařík v rozhovoru zmiňuje, že kapelu strašně baví živé hraní, věřím mu to do posledního písmenka, protože tenhle pocit se podařil přenést i na nedávno vydanou debutovou desku „Divný slova“, jejíž plánovaný křest ..
Strčíte-li do názvu alba dovětek „Pt. 1“, dá se předpokládat, že v hlavě máte vizi, ve které se objevuje i nějaký ten „Pt. 2“. Skvělý kytarista Symphony X Michael Romeo před čtyřmi lety představil ohromně košaté sólové album „War Of The Worlds Pt. 1“, takže otázka nezněla zda, ale kdy přijde pokračování. Vzhledem k tomu, že prodleva mezi prvním a druhým albem Romeovy sólové kariéry zabrala dvacet tři let, nešlo o úplně jednoduchou odpověď, ale Romeo své příznivce tentokrát (i přes souběžně probíhající práce..
Začíná to vypadat, že dámské duo u mikrofonu by mohlo být trendem, který se bude u metalových kapel prosazovat čím dál víc. Sice může být obtížné najít a udržet v řadách kapely dvojici sladěných zpěvaček (své by mohla vyprávět velmi slušně rozjetá slovenská Symfobia), ale když to vyjde, benefit je jednoznačný. Jasně zářivým příkladem může být symfo-metalová parta Nocturna, vzniklá v loňském roce, která představila své debutové album „Daughters In The Night“. Nejen názvem alba, ale i skutečností,..
Thomen Stauch, Roland Grapow, Alex Holzwarth, Bob Katsionis a nyní Urban Breed. Pokud se v souvislosti se Serious Black svého času přetřásal pojem all-stars seskupení, seznam osobností, které během osmi let působení sestavu již opustili, dává tušit, že hvězdný prach z kapely systematicky opadává. Bob Katsionis se sice k členství v kapele nehlásí, ale na aktuálním albu docela aktivně přiložil ruku k dílu a posledního odpadlíka Urbana Breeda nahradil Nikola Mijič, který o svých pěveckých schopnostech ..
Do roka a do týdne zvládl ikonický zpěvák Ronnie Atkins připravit své druhé sólové album. Stále v jeho pozadí stojí strašák Ronnieho souboje s časem v důsledku závažné nemoci, ale tenhle těžký stín náladu a pojetí alba neovlivňuje s výjimkou osobněji pojatých textů, ke kterým Ronnie dodává, že je nemožné psát o sexu, drogách, či rock`n`rollu se život ohrožující nemocí a mečem, visícím nad hlavou… Co od novinky „Make It Count“ čekat jasně napoví fakt, že část skladeb se rodila již v době tvorby loňského „One Shot“, ..
Latinský pojem „Animus“ by měl mít v češtině řadu významů - životní síla, svědomí, duše, mysl a také odvaha. Budeme-li hledat na třetím albu Moonlight Haze posledně jmenovaný pojem, bude silně záležet na úhlu pohledu. Pokud za odvahu považujete fakt, že Italové vsadili všechno na jednu jedinou kartu a jejich symfo-pop metalová novinka servíruje jedenáct ultramelodických, víc než vydatně oslazených zpěvných symfo-pop-metalových kousků, kterými bez hrozby ..
Popsat slovy hudební dílo nemusí být složitá disciplína, občas však narazíte na nahrávku, u které je jednodušší případného posluchače rovnou nasměrovat k reprobednám, protože na skladě jednoduše nemáte dost bohatou výbavu na dostatečně barvité vylíčení toho, co se nachází v drážkách alba. A pak přichází okřídlené rčení klasika o tom, že psát o hudbě je stejné, jako tančit o architektuře... Při bádání nad tím, kdy naposledy jsem si s domácí kapelou vydatně „zatančil“ tak, aby přitom na přetřes přišla velmi příjemná hudební elegance, ..
Od vydání debutového alba německých hard rockových dinosaurů Scorpions právě uplynulo padesát let. Jak je vidět, okřídlené tvrzení o tom, že věk je jenom číslo a v reálu je vám tolik, na kolik se cítíte, v tomhle případě platí na sto procent. A Scorpions se zjevně cítí mladě a poměrně svěže. Kapela, která na konci první dekády tohoto století svoji kariéru „definitivně“ odpískala s odůvodněním, že další pokračování by bylo jen ze setrvačnosti, což v podstatě potvrdila nejen krátce na to vydaným albem "Comeblack", ..
Je docela veselé (tohle slovo v souvislosti s touhle kapelou zaznělo naposledy…), že řecká kapela W.E.B. se na svých stránkách označuje jako symfometalová parta. Nepředpokládám, že by na příznivce black metalu (primárně), či deathu (trochu s odstupem) mohlo avizované stylové zaměření fungovat jako magnet, i přes to, že symfoničnost pochopitelně v tvorbě W.E.B. místo má. Nikoliv však jako stylotvorný prvek, ale spíš jako dobrá cesta pro zvýraznění extrému a teatrálnosti, ve které si řecká čtveřice s chutí libuje...
Otázku, nakolik je legitimní současná existence Victory, když v ní po desetileté studiové pauze nezůstal už žádný ze zakládajících členů, by šlo snadno odbýt konstatováním, že léta, které v kapele strávil kytarista Herman Frank, jej v podstatě opravňují k tomu, aby na sebe vzal odpovědnost za probuzení kapely z hibernace. Důležité je zdůraznit i fakt, že v rámci své sólové dráhy je Herman Frank natolik aktivní (a relativně úspěšný), že v comebacku Victory není potřeba hledat nějaké postranní úmysly ..
Viděno optikou aktuálních hrůzných událostí jen pár kilometrů od našich hranic asi nemohli Sabaton načasovat vydání alba s názvem „The War To End All Wars“ na pitomější dobu, ale dovolím si při následné pochvalné ódě na desáté album švédských power metalistů zcela vytěsnit a ignorovat dění na Ukrajině. V opačném případě by jakákoliv zmínka o jakékoliv formě opěvování jakékoliv válečného konfliktu zněla příliš mrazivě a nepatřičně, i přes to, že jediné propojení..
Kývnout na angažmá ve Victory asi nebylo pro Jiotiho Parcharidise velké dilema. Kapela měla stále nezpochybnitelné renomé, byť její sláva byla pryč, Kdo však mohl tušit, že za svoje dvanáctileté působení stihne Jioti s Victory natočit jediné řadové album… Přitom už krátce po Jiotiho nástupu do kapely vzniklo kompilační album „Fuel To The Fire“, v němž na dvanácti položkách Jioti deklaroval, že pro příznivce divokého a nespoutaného hlasu Fernanda Garcíi bude lepší volbou než usedlejší Charlie Huhn ..
Nejvíc překvapivé heavy metalové spojení letošního roku? Mohlo by být. Ani v nejmenším nepochybuji o kvalitách nové posily mezinárodního spolku Spirits Of Fire, nicméně jen těžko pátrám po křižovatce, na které by se mi přirozeně propojil neohybně syrový svět agresivnější tvorby Chrise Cafferyho (a to dokonce ani v případě, že by Criss sáhnul po vzdušnějším světě Trans-Siberian Orchestra, což se však v případě Spirits Of Fire nedá předpokládat a také se tak neděje) ..
Tak prý „nejlepší směs finské melancholie a melodického metalu“, tvrdí o sobě finská čtveřice s příjemně patetickým názvem Scars Of Solitude. Pět let staré debutové album „Deformation“ ukázalo, že z těchto základních zdrojů lze vytvořit soudržný celek, který nebude působit násilně a bude mít potenciál oslovit oba fanouškovské tábory. V závěru loňského roku Scars Of Solitude nabídli šestici skladeb, jež pokračuje v nastavené linii a šikovně proplétá osobitost kapely, ..
Rozkódujete-li úspěšně šifru, která je ukrytá v názvu kapely V.P.O.ho. ze Zbiroha, bude vám hned jasné, jakou muziku od téhle party čekat. Album Vitacitu „Vzhůru přes oceán“ je hlavním zdrojem, od kterého se život V.P.O.ho. začal před čtrnácti lety odvíjet. A byť kluci nejsou žádní nedočkavci a na jejich debutové album „Boj“ bylo třeba si počkat až do loňského roku, z kolektivního vyprávění, na kterém se podíleli Dušan Bukvic, Hynek Bukvic, Petr Vrzal i manažer Pavel Bartoň, je zjevné, že V.P.O.ho to berou zcela v pohodě.
..
Vracíte-li se po sedmi letech znovu na scénu, není od věci mít v rukávu trumf, kterým vám pozornost zajistí tak nějak automaticky. Když v roce 2003 Victory ohlásili, že mají připravené nové album a prozradili, v jaké sestavě se do něj pustili, měli jistotu, že se o nich v hard rockovém světě mluvit bude. Nemohli udělat důraznější krok do své minulosti – sestava, která dávala dohromady první album v novém tisíciletí, byla totožná s tou, která byla podepsána pod druhým a třetím albem...
„…tak pojď dělat chyby, to tě posílí, stát za svým není snadný…“ Nemám tušení, kolik chyb ve své minulosti lanškrounská cross-overová kapela Headlock nasekala, ale soudě podle debutu „Divný slova“, nezbytné posilování zbytečně neuspěchala a svojí albovou prvotinu představila až ve chvíli, kdy muzika, nápady i provedení jsou natolik vypracované, aby desítka skladeb měla svoji nespornou sílu, tah i myšlenku...
Bývaly časy, kdy švédská power progová akvizice Hollow nebyla projektem jediného muže. Jenže to bylo ještě v minulém století. Tehdy dělali Andreasi Stolzovi společnost tři spoluhráči, se kterými v jednom seskupení prožil téměř celou pětiletku a vydal s nimi dvě alba. S odchodem všech tří společníků v roce1999 Hollow ukončili svou činnost (těžko říct, co z toho konstatování je vejce a co slepice…). O téměř dvacet let se již samotný Andreas Stolz vrátil s albem „Between Eternities of Darkness“ a stále jako solitér ..
Pojem „definitivní“ přestal pro Victory platit v roce 1996. I když se celá parta rozběhla po vlastních projektech, nikdo z členů kapely hudební průmysl neopustil – Peter Knorn se chtěl věnovat svojí firmě a managerování kapel, Hermann Frank se pustil do vlastní kapely a produkce, Fernando Garcia se snažil prosadit se svojí stejnojmennou kapelou, Tommy Newton se také usadil na producentské židli, Fritz Randow se měl stát prezidentem firmy Pearl, jejíž bicí dlouhá léta užíval. ..
Kdybyste netušili, kolikáté album vydává pod křídly Černého anděla Dave Jason, i bez bookletu vám k rozklíčování této otázky bude stačit elementární znalost němčiny. Jen co v úvodním songu Jason vyklouzne z tajemné latiny, začne svým hypnoticky monotónním hlasem tlouct do hlav číslovku sieben. A právě pojmy tajemný, monotónní a němčina jsou základní elementy alba „Sieben“, které Schwarzer Engel chtěl vydat již na podzim roku 2020, ..
Byť kořeny thrashové kapely Affected začaly klíčit v roce 2020 pod názvem Blackout, samotní Affected, tehdy ještě působící jako trojice, stihli v loňském roce založit kapelu, napsat nový materiál, natočit ho a na sklonku léta jej předložit jako debutové eponymní album. Odpovědí na následující otázky se ujali především zpěvák, kytarista a bývalý bubeník Miroslav Illek, kytarista Filip Formann, kterým mírně přizvukoval i nejnovější člen kapely, bubeník Viktor Jaroš. Poslední článek kapel, ..
A všechno bylo jinak. Rok 1992 byl pro hard rockové kapely obdobím, kdy jim nezbylo nic jiného, než se přizpůsobovat děni v hudebním světě. Melodické refrény, zpěvnost a určitá bezstarostnost nebyly v kurzu, do popředí se drala alternativnost, emotivní rozervanost, ve zvuku hrubost a špinavost. I Victory na tuhle situaci museli reagovat. Na jedné straně je možné jim přičíst k dobru, že si nenechali seattleským vzduchem úplně zničit svoji dosavadní podstatu a na albu „You Bought It – You Name It“ se našly skladby, ..
Pro nové album melodiků Crystal Ball platí celkem jednoduchá matematika – kapela pomalu uzavírá čtvrtstoletí svojí existence, předkládá jedenáctou řadovou kolekci, na tvorbu novinky byla díky kovidu hromada času a poměrně plodní muzikanti mohli vybírat z třiceti písní, producentskou taktovku měl v rukou Stefan Kaufmann (ex-Accept, ex-UDO), coby host se ke kapele připojil Ronnie Romero a k chystanému turné s Jaded Heart si Crystal Ball připravili laskominu pro fanoušky..
Nepřekonatelné limity jsou nepřekonatelné limity. Ukrajinská dvojice Max Molodtsov (Edenian, Sorrowful Land) a Artem Soleyko (Time Shadow), která začala společně tvořit v roce 2019, na ně na svém loňském debutu docela tvrdě narazila. Některé patří k těm, které teoreticky ovlivnit jdou, nicméně v praxi to občas úplně neklapne, a pak vaše nahrávka zní velice skromně, což při tradičním odvolávání se na vlivy od Kamelot, Edguy, Hammerfall, či Powerwolf ještě víc odhaluje částečnou nahotu..
Victory letěli vzhůru jako raketa a v roce 1990 se dostali do kulminačního bodu. Album „Temples Of Gold“ jednak ukončilo neuvěřitelnou kadenci desek co rok – to album, jednak jím vyvrcholila stále silnější forma kapely a Victory dotáhli do absolutna všechno, čím zazářili na předchozí desce. Ve věčném sporu o tom, jestli nejzásadnějším albem jejich historie byla „Culture Killed The Native“ nebo „Temple Of Gold“, hovoří ve prospěch minulé desky jednak v podstatě překvapivý progres, jaký kapela udělala, ..
Švýcarská hard rocková enkláva se rozrostla o další přírůstek – ke Crystal Ball, Wolfpakk, Shakra, Gotthard, Shezoo, či King Zebra se s loňskou prvotinou „Gravity“ snaží zařadit v době vzniku alba čtyřčlenná, nyní již pětičlenná kapela Second Reign. Soudě jednak podle toho, že po nich hned na začátku kariéry sáhli Massacre Records, jednak i podle jakékoliv namátkou vybrané skladby z debutu mají tito melodici velice zdravý kořínek...
To nejsympatičtější na italských Mastercastle byl vždycky fakt, že jejich desky nabídly poměrně nenáročný power metal, u kterého si kapela byla vědoma svých možností, tomu přizpůsobovala kompozice a zásluhou toho zněla přirozeně a nenuceně. Limity byly nastaveny v první řadě poměrně obyčejným hlasem zpěvačky Giorgii Gueglio, v řadě druhé neochotou k opouštění zajetých kompozičních kolejí a v řadě třetí určitou usedlostí...
Pamatuj na smrt…, hlásají s úšklebkem na tváři, navlečeni ve středověké haleně a s Powerwolf v zádech němečtí folkáči Feuerschwanz. A byť se díky tématům, kterým se na novince „Memento Mori“ Feureschwanz věnují, zdá, že přece jen potměšilý škleb tentokrát nebudou mít roztažený od ucha k uchu, není se třeba bát, že by nějak razantně zvážněla jejich muzika - spontánností, lehce povzbuzenou halekačsky alkoholovým oparem, i chytlavě hopsavými melodiemi je Memento Mori“ ..
Hektické období u Victory pokračovalo. V roce 1988 vydali živák „That´s Live“ a rozloučili se s Charliem Hunem, který zamířil do Humble Pie. O tom, jak promptně situaci Victory vyřešili, svědčila skutečnost, že svátek práce v roce 1999 oslavila kapela vydáním již čtvrtého alba „Culture Killed the Native“. A pokud bych v její více než sedmatřicetileté kariéře měl hledat nejzásadnější období, byla by to doba příchodu nového pěvce, Švýcara Fernanda Garcii (v hledáčku byl například i Ted Bullet,..
Je to paradox, ale za loňský rok jsem byl obklopený hudbou víc, než kterýkoliv jiný rok, a to dokonce i v živé formě. Přesto tenhle výčet bude pochopitelně o tom, čím nejčastěji a nejvíc nahlas oblažuji své sousedy. Studiových nahrávek se na mne hrnulo tolik, že přání, které si asi přeje většina z nás (totiž aby kovid táhnul tam, kam patří), je lehounce motivováno i tím, aby sakra už všichni muzikanti vytáhli na turné a prali do nás muziku i z těch sebemenších pódií, než aby ji stále hrnuli do nahrávacího softwaru. Dělejte pak z té záplavy smysluplný souhrn…..
Jednu věc je nutné Battle Beast přiznat. Pokud se snažíte najít si cestu k nějakému stylu, není špatné začít s těmi, kteří ho dělají nejlépe. Ať už jste příznivci diskotékového metalu, či nikoliv, finská sebranka patří k těm, po jejichž deskách se vyplatí sáhnout. Protože Noora Louhimo… Dynamit v sukni je pro kapelu požehnáním a hlavně Battle Beast nemají vůbec špatné skladby, takže pokud disko rytmem pulsující kovový žánr nezavrhujete čistě z principu, měli by mít co nabídnout patrně i v případě, ..
Zaregistrovali jste, že v roce 2019 vyšlo debutové album „Ice Cell“ brazilské kapely Rage In My Eyes? V lavině alb, která se na nás ustavičně valí, se klidně mohlo stát, že tahle deska i zanícenému power metalovému příznivci unikla. A to i přes to, že Rage In My Eyes jsou pohrobkem kapely Scelerata (byť kytarista Leo Nunes se aktuálního nahrávání neúčastnil), která před necelými čtyřmi lety v kompletní sestavě přešla pod novou vlajku. Asi není snadné zahodit téměř dvě desítky let dlouhou historii..
Jsou alba, jejichž důvod vzniku a příběh samotný jsou natolik silné, že obsah může stát až v druhé linii a není od věci nad ním leckdy přimhouřit oko. Řecká black metalová parta Necromantia první polovinu předchozího postulátu splňuje beze zbytku. Kapela, fungující od konce osmdesátých let, jejíž jádro tvořili dva baskytaristé Magus Wampyr Daoloth a Baron Blood, vydala své poslední řadové album v roce 2007. Dalších dvanáct let se pouštěla do různých kompilací či splitek, až na sklonku roku 2019 Baron Blood zemřel. ..
Frekvenci každoročního vydávání alb se v roce 1987 Victory podařilo udržet jen zuby nehty, neboť deska „Hungry Heart“ vyšla pouhých deset dní před koncem roku. V souvislosti s tímto albem se ke slovu dostává dávné nepsané pravidlo o tom, že o úspěchu nebo neúspěchu kapely rozhoduje třetí zářez do diskografie. Pro zastánce této premisy by se Victory mohli stát ukázkovým příkladem toho, že když se vám třetí deska úplně nepovede, na stylový trůn budete (i přes nespornou kvalitu dalších nahrávek) ..
Vydat během dvanácti měsíců tři alba? Inu, když máte dost času (z tohoto pohledu nastalo pro řadu hudebníků bohužel příhodné období) a navíc odněkud shůry naděleno, šance na to, že nebudete svým příznivcům předhazovat jen vymlácenou slámu, zjevně není malá. A to dokonce i v případě, že se pohybujete na progresivním poli, u kterého se tak nějak předpokládá, že omezovat se na délce a šetřit s nápady a barevností není na místě. Po odchodu zpěváka Nathana Peacheyho,..
„Divů světa je sedm, divů Athlantis bude taky sedm“, hlásá hlavní postava italské kapely Athlantis, basák a klávesista Steve Vawamas. V kontextu s názvem alba „Last But Not Least je“ není těžké odhadnout, že Steve se rozhodl dát po osmnáctileté činnosti přednost jiným projektům a Athlantis se touto deskou ukládají (uvidíme na jak dlouho) k plánovanému odpočinku. Rozlučkový večírek se rozhodli pojmout ve zcela klasickém duchu a tak, pokud tvorbu Athlantis nějakou dobu sledujete,..
Během prvních šesti let svojí existence plnili Victory normu co rok, to album, byť jedno z nich nebyla klasická studiovka, ale záznam z koncertu. Nicméně toto strojové tempo jasně naznačuje, že život u Victory byl v prvním období existence rychlý, intenzivní a hektický. A byť hudební vývoj se odehrával jen zlehka a v mezích zákona, rozdíl mezi prvotinou a druhou deskou „Don`t Get Mad...Get Even“ je hmatatelný. Zásluhu na tom mohlo mít posílení sestavy ..
Prakticky u jakéhokoliv alba německých power metalových Custard se dřív nebo později bezděky podíváte do kalendáře, který že rok se vlastně píše, A pokud by běh času řídila německá pětice, svět by se navždy zastavil na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Bez ohledu na to, jestli se Custard klaní před středověkým králem nebo mají přes ramena přehozené sagum římského legionáře, jejich muzika vždy zcela jednoznačně míří do doby, kdy si hudební svět podmanil zvuk sedmi cinkajících klíčů. ..
Nová sestava je silnější než kdy jindy…, hlásá životopis na stránkách power-progresivců Max Pie jako důsledek změny, při které před téměř šesti lety nahradil Thibaut Basely na postu kytaristy a klávesáka Damiena DiFresca. Mohlo by to tak být, i navzdory tomu, že s předchozími dvěma alby si Max Pie nasadili laťku hodně vysoko. Jen by nesměla belgická čtveřice v průběhu novinkového alba „Passengers“ občas zbytečně ztrácet energii a nořit se do technických instrumentálních pasáží..
Tohle jsou paradoxy metalového světa – komu z mladší generace příznivců tvrdší hudby něco říká pojem Eldritch? Italští power-progoví veteráni vloni uzavřeli třetí dekádu svojí existence (a to ještě do ní není započítána první tříletka pod názvem Zeus) a zároveň natočili své dvanácté album „Eos“. Nicméně hlavně proto, že jejich značně technická hudba nepatřila, nepatří a patrně nikdy patřit nebude ke snadno vstřebatelnému artiklu, vyhýbá se jakékoliv hitovosti a tím je jim v podstatě zapovězen vstup mezi komerční taháky, ..
Když zabloudíte na stránky hannoverské hard rockové party Victory a mrknete na její životopis, vlastně ani nevadí, že tuhle sekci kapela už dlouhá léta neaktualizovala. Dovolím si ocitovat část textu, který zřejmě vznikl téměř před celou dekádou: „V seznamu legendárních německých hardrockových kapel zaujímají Victory zvláštní postavení. I dnes se řadí vedle svých hannoverských kolegů The Scorpions k nejvýznamnějšímu německému rockovému exportnímu artiklu. ..
Integrací prvků melodického death metalu a klasických symfonií vytvořila jihofrancouzská kapela Aephanemer zvuk, který by pravděpodobně mohl ovlivnit celou novou generaci metalu… Aephanemer se hodlají prosadit jako jeden z lídrů symfonického melodického death metalu….
Mnichovské heavy rockové trio Spitfire, které v základu tvoří dvojice Dick Dropkick a Nikk Nitro, aktuálně doplněná o basáka Tonyho Törpeda, první kontrakt uzavřelo po odehrání svého třetího koncertu v životě, když v roce 2011 předskakovalo punkerům Serum 114. Není se co divit, jejich živočišná muzika musí na koncertě stoprocentně fungovat, když dokáže strhnout i v závětří obyváku. Dokazuje to třetí album „Do Or Die“, o jehož aktuálnosti svědčí fakt, že při jeho přípravě vzniklo od roku 2013 třicet skladeb,..
Je trošku otázka do pranice, zda v současné pomotané době je vydání alba důkazem o tom, že se ten který projekt či kapela uchytil nebo jen prostým vyjádřením faktu, že je spousta času na to věnovat se tvorbě a studiové práci. A novinkové album „Guardians Of The Void“ projektu The Three Tremors, v němž se před třemi lety sešli Tim „Ripper“ Owens, Harry „The Tyrant“ Conklin a Sean „The Hell Destroyer“, který ze svých domovských Cage využil i instrumentální sekci, odpověď nedá. ..
Od Last Days Of Eden je velmi sympatické, že se svým čtvrtým řadovým albem (počítat mezi řadovky z počátku roku vydanou instrumentální verzi předchozí desky „Chrysalis“ netřeba) „Butterflies“ hned na první pohled jasně deklarují, o co v jejich hudbě jde. Křehkost a zasněnost evokuje pohádkový námět na obalu i název desky, který v metalovém světě, kde se to obvykle hemží různými příšerami, či válkami zní přímo étericky. A přesně taková je hudba Last Days Of Eden,..
Pokud ve Vánocích nevidíte jen nákupní šílenství a stres, může se tato doba stát obdobím, ve kterém atmosféra klidu a míru dokáže v leckom probudit duši malého dítěte, díky čemuž řada tvrďáků najede dočasně místo ostrých tvrdých tónů na vlnu všelijakých „Rolniček“ a podobných vánočních šlágrů. Pokud snad hledáte kompromis, spojující metalový výraz s vánočními melodiemi, najdete dnes už řadu desek, které tyto dva světy velmi obratně spojují. A pak se najdou tací, kteří se vám Vánoce pokusí ukrást…..
Určit, na čí konto připsat výrok „Alea iacta est“ by neměl být tak složitý úkol, ale povědomost třeba o tom, z jakého důvodu si ženy v Kartágu holily hlavy, či jak významný vliv mohla mít dcera krále Servia Tullia na vládu v Římě, už nemusí být zdaleka tak obvyklá. Ne, že by sokolovští Liberate působili jako encyklopedie a tato tajemství přímo odhalili (i přes český překlad textů v bookletu je třeba trochu zapátrat), nicméně jejich orientace na reálnou historii (na jaké období Liberate aktuálně míří..
Pokud byste dosud neměli čest se sólovou tvorbou švédského samorosta Hulkoffa (plným jménem Kurt Pär Einar Hulkoff, ale všimnout jste si ho mohli i pod pseudonymem Payre Hulkoffgarden, či Pärka Kankanranta) a při pohledu na seznam jeho současných či minulých působišť, ve kterých se objevují například Atomkraft, The Storyteller, či Viperine, váháte, co vlastně od jeho aktuální novinky čekat, název „Ragnarök“ by mohl leccos signalizovat. Byť na desku heavy metalové a zlehka snad i power metalové vlivy občas zabloudí, ..
Zdá se, že taktika „řekni toho co nejvíc, když máš co říct“ britským Sorceress Of Sin dokonale vychází. Kapela vznikla v loňském roce, hned stihla vydat prvotinu „Mirrored Revenge“, během letošního léta vypustila album „Constantine“, které díky své více než hodinové délce napovídá, že parta kolem zpěvačky Lisy Skinner toho má na srdci celkem dost, což podtrhuje fakt, že v této době by již mělo vznikat dílo třetí. Podstatné pro takovou kadenci je především to,..
Tak to nahrňme na hromadu – Xandria, Pyramaze, Insatia, Leaves´ Eyes, Amaranthe, Northtale. Z první poloviny vyjmenovaných kapel se rekrutují členové před čtyřmi lety vzniklého spolku Catalyst Crime, druhou polovinu tvoří výběr ze základen hostí a spolupracovníků, kteří měli co do činění s debutovým albem téhle party. Byť americká formace Insatia, ze které pochází polovina členů kapely, asi nepatří k nejznámějším pojmům scény, z názvů ostatních kapel by mohlo být jasné, na jakou cílovou skupinu Catalyst Crime cílí. ..
Na každém konci je nový začátek. Projdete-li si historii kapely The Remedy, zjistíte, že těch začátků napočítá děčínská rocková čtveřice hned několik. A to i přes to, že za celou osmiletou existenci hrají The Remedy stále v úvodním složení, Co je důvodem opakovaných startů nové éry, co má vliv na dozrávání kapely, či jak se The Remedy staví ke zveřejňování nových skladeb či vydání alba objasňuje bubeník Hakiss s výpomocí kytaristy Marťase. ..
„Ten co bere člověku sen, kdo rád plive na tuhle zem, v košili, v dlouhejch kalhotách – je zaručenej zmrd…“
Na to, jací byli po dlouhá léta Eternal Silence držáci, působí jako určitá výstraha fakt, že od poslední desky se v sestavě vyměnili hned dva členové. Podobně by se dala brát i skutečnost, že tak dlouhou pauzu italští žongléři se symfoničností a gotikou dosud nikdy neměli. Podepsala se na ní samozřejmě černá opona, kterou nad hudebním světem zatáhla jistá breberka, ale i přes obligátní tvrzení kapely, že aktuální deska nabízí nejlepší možné písně, se nějak nemůžu zbavit dojmu, že Eternal Silence víc vyhovuje tlak..
Levá – pravá, boom, boom! Co je jednoduššího při lovu na zájem fanoušků, než nasazení naprosto chytlavých sloganů, kterých si okamžitě všimnete, do hlavy se strašně jednoduše zavrtají, nejde se jich jen tak zbavit a máte chuť si je s kapelou pokaždé spontánně zahalekat? Ne, že by nový projekt bubeníka Mikaela Rosengrena Steel Rhino šel primárně touhle cestou. Kromě několika skladeb na první dobrou má na přitažlivosti debutové eponymní nahrávky lví podíl čím dál lepší křikloun Herbie Langhans, ..
Když před deseti lety rozpustil Carsten „Lizard“ Schulz kapelu Evidence One, hudební svět sice neopustil, ale dal přednost před fungující kapelou nárazovým projektům. K těm nejvýraznějším patřila spolupráce s americkým kytaristou Eddiem Lavallem v Lavalle a s polským strunobijcem Boguslawem Balcerakem v Crylord. Každý rok se v Carstenově portfoliu objeví nová alba, která zpravidla žánrově oscilují poblíž hard rockového území, ale není výjimkou, když se Carsten od tohoto kořene zatoulá o kousek dál. ..
Na to, jak dlouho se finská kapela My Haven rodila a klubala na svět, vystřelila své debutové album „Until“ do světa v podstatě hodně rychle. V roce 2016 se bubeník Jan Hirvonen a kytarista Kimmo Pitkänen pustili do společného muzicírování a ani neměli potřebu se omezovat nějakým názvem. Během následujících tří let ve snaze pospojovat prvky moderního melodického metalu s tradičnějším hard and heavy vyprodukovali dvanáct skladeb. Až potom se poohlédli po někom, kdo by jejich vize ztvárnil i pěvecky..
Švýcarští hard rockeři v loňském roce vydali vydařené album „Supreme Hypocrisy“, které se stalo nejúspěšnějším v historii kapely. Chuť vyrazit s ním na cesty byla patrně veliká, stopka v podobě kovidových opatření neúprosná. A tak když už čtveřice z Bernu musela zůstat doma, zrealizovala plán, o kterém se v kapele dlouho mluvilo – akustické album. Kluci se drželi trochu při zdi a výsledkem je pětiskladbový kraťas, který v podstatě odráží důvod svého vzniku. Je to svým způsobem příjemná z nouze ctnost, ..
Někdy se vyplatí vsadit na nejistotu. Jak říká frontman Tomáš Fofonka, ta by měla být nejzásadnější emocí právě vydaného debutového alba „Shades Of Depression“ formace The Last Bad Day ze Rtyně v Podkrkonoší. Tahle sázka na nejistotu kapele vychází – jako posluchač nemáte do poslední chvíle jistotu, kam vás jednotlivé skladby zavedou, co The Last Bad Day vytáhnou v dalším kousku, jestli tahle povedená deska od kluků, kteří ještě neopustili školní lavice, ..
Už citace H.P. Lovecrafta v detailně propracovaném bookletu novinky „Providence Asylum“ naznačuje, že ve světě Epilog by mohlo být vše při starém. Tento stav posiluje i fakt, že už potřetí došlo na spolupráci s výborným švédským křiklounem Robem Lundgrenem, takže navázat na předchozí dvě nepřeslechnutelná alba by pro kapelu neměl být problém, neboť i druhý (lépe řečeno první) základní stavební kámen kapely, kytarista a hlavní autor Michal Zeman, je pochopitelně na svém místě. ..
Zdá se, že diskotéka v metalu frčí…, na obranu této fúze musím hned na úvod zdůraznit fakt, že může být docela rozmanitá, a spektrum, ve kterém se kapely zaměřené na tento žánr pohybují, je celkem široké. Své by o tom mohli vyprávět amíci Edge Of Paradise. Ti před dvěma lety nabídli desku „Universe“, která (i přes to, že k ní ruku přiložili třeba Jacob Hansen (např. Amaranthe), či Mike Plotnikoff, trochu trpěla klasickým post-diskotékovým efektem – když opadlo nablýskané opojení z prvního dojmu, ..
To, že reklamní hlášky vydávajících firem jsou cíleně stavěny tak, aby v záplavě nové muziky, která se na nás bez ustání valí v podstatě každý den (aby většina z ní vzápětí skončila v černé internetové díře), posluchače alespoň zlehka zatahaly za rukáv, je jasné. To, že tuhle snahu firmy leckdy totálně přepálí, je také známá věc. Když si však o španělských Phoenix Rising přečtete, že druhé album (byť po peripetiích s názvem se fakticky jednalo o debut) kapely s názvem „MMXII“ ohromující kritiky stavěly tvorbu kapely ..
K uvedení rozhovoru s hořovickými Ravenlaw jsem se rozhodl využít pouze lakonického konstatování, že hlavním důvodem k jeho uskutečnění se stalo letní vydání alba „For the Sign of Trident Crossed“. Objasnění toho, jaký je nejvyšší možný počet stránek bookletu v CD, k čemu je dobré pro česky zpívající kapelu umět německy a anglicky, jak možná probíhá spolupráce s japonským organizovaný zločinem, či u koho všeho může drancovat metalová kapela nápady, se svérázně ujal frontman Pavel Medonos, řečený Medouch. ..
Ještě se najde někdo, kdo spojení diskotékových rytmů a metalových kytar vnímá jako totálně slepou vývojovou větev? Pokud ano, předpokládám, že ani třetí album adrenalinových Beast In Black „Dark Connection“ mu tohle přesvědčení nevyvrátí. I přes to, že Beast In Black jsou jedni z těch, kteří tuhle fúzi zvládají nejpřesvědčivějším způsobem. Důvodů k tomu je několik. V první řadě famózní pěvec Yannis Papadopoulos, který by se svým variabilním hlasem dokázal zřejmě udělat dobrodružství i z daleko usedlejších stylů. ..
Už když v loňském roce vydali švýcarští Ad Infinitum debutové album „Chapter I – Monarchy“, bylo z názvu jasné, že brzy dojde na pokračování. Ad Infinitum jej lehce přibrzdili poměrně zbytečnou akustickou verzí prvního alba, která potvrdila to, že kapela umí výborně zacházet s melodiemi, ale že jejich plnému vyznění je třeba dodat i pulsující energii a trochu halasu. I tak rozestup osmnácti měsíců mezi dvěma deskami svědčí o tom, že Ad Infinitum nechybí chuť tvořit. ..
V době, kdy se badatelství části populace smrsklo na zadávání hesel do internetových vyhledavačů, může být volba názvu kapely poměrně důležitým krokem. Slovenští Volume svým jménem trochu riskují, že v nepřehledném internetovém moři bude muset posluchač k jejich objevení vyvinout o něco větší úsilí. Nicméně fakt, že Volume za sebou mají víc než sedm let aktivní činnosti a na svém kontě aktuálně třetí album, svědčí o tom, že na cestě do povědomí posluchačské obce ..
Může osvědčený nápad, na který Frontiers využijí osvědčené lidi, překvapit? A může zklamat? Na jedné straně této hádanky stojí dvojice brazilských zpěváků, metalovější Nando Fernandes (Sinistra) a rockovější Renan Zonda (Electric Mob), na straně druhé všudybyl Alessandro Del Vecchio, bez kterého by se zřejmě půlka Frontiers mohla odebrat na pracák. Jednoznačná odpověď neexistuje, záleží na tom, co si od podobných spoluprací slibujete. Jisté je, že dobře složená dvojice velmi schopných vokalistů..
Když před sedmi lety vydala Anette Olzon své první sólové album a nazvala ho velice trefně „Shine“, bylo velmi slunečné, rozzářené a pozitivní. Budeme-li touto optikou nahlížet na její druhé album, pojmenované „Strong“, mělo by být ještě před tím, než ho uslyšíte, poměrně jasné, jaké by mohlo být. Anette se přidržela stejné metodiky pro volbu titulu alba, takže její nová deska je silná. Temnější, agresivnější, útočnější, než byl sólový debut. V kontextu Anettiny spolupráce s Jari Liimatainenem v The Dark Element,..
Už od okamžiku, kdy Anette Olzon natočila “Shine” se nemůžu zbavit pocitu, že je dobře, že tahle dáma s velmi příjemným hlasem se než v rámci jakékoliv (byť sebevětší) kapely se daleko svobodněji cítí v rámci projektů, kde může být víc sama sebou. Letošní sólové pokračování s názvem „Strong“ tenhle dojem ještě umocnilo. I když, pokračování… Anette to vzala z úplně jiného konce. Ale o tom by sólová alba přece měla být. ..
Leverage jsou při chuti. Ne snad, že by z nich čišela potřeba dohnat desetiletou studiovou pauzu, v době koronavirového klidu není u vyhladovělé party pauza mezi alby dva a půl roku kdovíjak dlouhá doba. I když hudba Leverage v sobě absorbuje řadu stylů, nejedná se o přehnaně komplikovanou záležitost, nad kterou by bylo nezbytné sáhodlouze bádat a hledat cestu, kam skladby vést. Základem jejich muziky je přirozená a snadno vstřebatelná zpěvná písničkovost, na kterou je v některých případech ..
V době, kdy na vás na každém rohu vykukuje nějaká vakcína, by nebylo od věci zkapalnit pohodu, uvolněnost a radost, která sála prakticky z každého alba Eclipse a poskytnout ji jako lék na zachmuřenou náladu. Funguje zcela bez výhrad hned na první dobrou. Dostatečně osobitý melodický hard rock, který do sebe přirozeně absorbuje nálady Pretty Maids, Bon Jovi, či Bryana Adamse vás spolehlivě rozpumpuje a rozdivočí. Pro svěžest, melodičnost, energii a perfektní provedení jsou Eclipse již synonymem, ..
V příštím roce oslaví ikonický zpěvák Udo Dirkschneider sedmdesátku. Od roku 1979, kdy v řadách Accept poprvé zazněl z alba jeho osobitý hlas, vydává své dvacáté sedmé řadové album s alarmujícím názvem „Game Over“. Nebýt loňského zablbnutí si s německým armádním orchestrem na desce „We Are One“ se Udo vytrvale drží svého kopyta, takže otloukat mu o hlavu, že alba s jeho účastí (jedno, jestli pod hlavičkou Accept nebo U.D.O.) mají mnoho společného a postupem času (logicky) hrozí jejich čím dál větší zaměnitelnost,..
A pak že nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky… Francouzští Whyzdom, kteří se v počátcích svojí kariéry vydatně potýkali s obsazením postu zpěvačky, na svém třetím albovém zářezu představili Marii Mac Leod (tehdy ještě pod dívčím jménem Marie Rouyer), ve které zjevně našli to, co v předchozích letech marně hledali. Na dosud posledním albu „As Time Turn To Dust“ se nešlo ubránit výtkám proti občasné zpěvaččině afektovanosti, pokukování po Edenbridge, či určité nápadové sterilitě. ..
Za osm let své existence by se už ruští Elisaday na první album určitě zmohli, na dosud vydaných kraťasech by se vhodného materiálu našel dostatek. Důvod toho, že i v letošním roce došlo pouze na čtyřskladbové EP by mohl být v tom, že před dvěma lety se Elisaday rozhodli do svého symfonického metalu přidat více epičnosti a cinematičnosti, a tím nahlížet na své vnímání žánru trochu jinou optikou. ..
Kdeže časy alba „Falling Sky“ jsou. Tehdy se jako reklamní tahák na rumunskou partu Scarlet Aura používal slogan, že se jedná o jednoho z nejžhavějších favoritů na trůn v melodickém metalu a při trošce fantazie si šlo s touhle myšlenkou opatrně pohrávat. Od vydání téhle desky uběhlo jen pět let, Scarlet Aura za tu dobu vydali tři alba, přičemž hned na tom prvním, kompilaci předělávek od slavnějších kolegů „Memories“, zakopli o bludný kořen a od té doby marně hledají cestu z poměrně nezáživného kruhu....
Vydáte-li se po stopách britských modernistů Skarlett Riot, dostanete se až někam na konec první dekády tohoto století, do studijních časů členů kapely, kteří pod hlavičkou Fuzion začali společně muzicírovat. Ne, že by původní název nebyl dostatečně výstižný, stylových pramínků, které se v hudbě Skarlett Riot vzájemně proplétají, se dá najít celkem dost, ale nový název, prozrazující, že lehce dominantní roli v téhle partě hraje zpěvačka Chloe "Skarlett" Drinkwater a že hudba kapely je divoká, akční a nevázaná, je daleko trefnější...
Je to hra na jistotu, při které by šlo hodně dlouho vyjmenovávat hromadu podobně znějících kapel. Ale němečtí Reinforcer už před třemi lety na kraťasu „The Wanderer“ předvedli, že tradici německého power metalu mají pod kůží i v krvi, takže fakt, že jejich debutové album „Prince Of The Tribes“ pokračuje v této linii, nijak nepřekvapí. Důvodem toho, proč Reinforcer vytahovat na světlo z davu podobných kapel je fakt, že od dob prvního zápisu do diskografie zní kapela mnohem sebevědoměji..
S tvrzením Frontiers, že jejich nová akvizice, kapela Crowne, je tou nejzajímavější superkapelou, jakou kdy vytvořili muzikanti švédské hard rockové scény, je samozřejmě možné polemizovat, ale když se vám v jedné skupině sejdou lidi z H.E.A.T. (kytarista a klávesista Jona Tee), Europe (basista John Levén), The Poodles (bubeník Christian Lundquist) a Art Nation (pěvák Alexander Strandell), k tomu je možné hostovsky započítat i účast Dynazty (kytarista Love Magnusson), zvýšená pozornost je bezesporu na místě...
Atmosféra. To je něco, s čím švédští černokněžníci Wormwood uměli vždy zacházet velice obratně. Šlo jim to na prvních dvou albech, jde jim to výborně i na třetím zářezu do diskografie s názvem „Arkivet“. Do jejich pojetí black metalu prosakuje řada stylově odlišných pramínků, ale vše podstatné se odvíjí od přístupné melodičnosti, velmi neposedných kytar, sugestivně uchroptěného vokálu, silné emotivnosti, která má sílu rozsápat vaši duši, a vytrvalé ponurosti...
„Už nějakou dobu jsem chtěl, aby byli RAGE opět kvartetem, se dvěma kytaristy, jak jsme bývali v dobách „Black In Mind“ a „End Of All Days“, pronesl někdy v průběhu minulého roku frontman německých veteránů Rage Peavy Wagner. Že se v kapele chystá nějaká změna, se dalo vytušit z toho, že v rámci covidové uzávěry se do online koncertů nemohl zapojit kytarista Marcos Rodriguez, žijící na Tenerife a ke zbylému duu Wagner – Maniatopoulos se připojil nejprve Stefan Weber (ex-Axxis, Scanner),..
Na to, že ve zkušebně hořovických Ravenlaw visí obrovský plakát Manowar, bych si troufl vsadit klobouk. Plakátů tam bude sice asi viset víc, ale právě tahle parta na mne z alba „For The Sign Of Trident Crossed“ (i přes docela vydatný podíl kláves) vykukuje nejintenzivněji. Není jediná, což jasně signalizuje, že s originalitou jsou Ravenlaw docela na štíru, ale jednu větou dodávám, že jakákoliv snaha měnit zaběhlé žánrové postupy by v tomhle případě byla docela na škodu. Šmak osmdesátek, zápal doby, ..
Na nadčasovém úvodu, který použila kolegyně Ray před pěti lety k hodnocení tehdejší novinky Brainstorm („Brainstorm budou vždycky Brainstorm, i kdyby se zbytek světa stavěl na hlavu“ ) opět není třeba změnit jediné písmenko. A to je dobře. Třináctá řadovka „Wall Of Skulls“ staví na tradičním základu – svižné tempo, parádní sólový zpěv, silné sbory, ideální mix agresivity a melodičnosti – a zachycuje kapelu v ohromně našlápnuté formě. Je znát, že Brainstorm hrají už čtrnáct let ve stejné sestavě, ..
Od vydání druhého alba massachusettských Seven Spires uplynulo teprve devatenáct měsíců a čtveřice s úžasnou dračicí Adrienne Cowan v čele přichází s novinkou „Gods Of Debauchery“. Na jedné straně porce, kterou Seven Spires nabízí, vypadá docela děsivě, přijít po roce a půl s náloží, čítající více než sedmasedmdesát minut, trošičku svádí k myšlence na nedopečenost alba, na straně druhé byl loňský rok (doufejme) výjimečný v tom, kolik času mohli mít interpreti pro přípravu svých nových nahrávek k dispozici. ..
Lake Of Tears jsou velice osobitou kapelou, která má svůj nezaměnitelný a jedinečný styl, přitom ale v jejich diskografii jen obtížně najdete album, u kterého byste si předem mohli vsadit na to, jak bude znít. Sedmá položka s poetickým názvem „Moon And Mushrooms“ do této linie spolehlivě zapadá. I přes to, že melancholie jako obvykle převládající emoce ustupuje do pozadí, i přes to, že kapela dost důrazně zarazila narůstající dominanci kláves. Ty sice zůstávají důležitým elementem, ale kytary tentokrát ..
Chlumečtí vikingové Vanaheim vypluli na svoji třetí válečnou výpravu pod názvem „Amulet“. Jak naznačilo již třískladbové avízo na desku „Křížem proti meči“, přes aktuální image a textovou náplň alba se jejich drakar hudebně daleko víc než u rozbouřených severských břehů a vesnic vikinských pohanů pohupuje na melodických vlnách tuzemských heavy metalových řek. Vanaheim se částečně vymanili z vlivu Epitafu, potažmo Alžběty, byť ten na desce přítomen zůstává, ..
A u kolébky stála Doro Pesch… V žádném případě nebudu tvrdit, že zpěvačka Jule Dahs je klonem metalové královny Dorotky, ale jako vábnička k tomu, v jakých vodách se debut německých Kings Winter „Edge Of Existence“ pohybuje, by tenhle výrok mohl spolehlivě fungovat. Aktuální cesta Kings Winter, jejichž název pochází z vtipné hříčky s názvem domovského města (Königswinter) manželů Dahsových, kteří tvoří stálé jádro kapely, je svým způsobem dalším z důsledků koronavirové hudební výluky. ..
”Pak jsme se rozhodli to znovu zkusit spolu…“ Byť album „Black Brick Road“ dělí od předchozího „The Neonai“ pouhé dva roky, tedy doba, která by se u normálně fungující kapely nedala považovat za kdovíjak natáhnuté období pro vydání nové desky, v případě Lake Of Tears se věci měly trochu jinak. To „spolu“ bylo velmi podstatné. Byť na „The Neonai“ měli Brennareho spoluhráči v bookletu uvedená svá jména coby členové kapely, realita byla trochu jiná. ..
Kolik pojmů, znějících aspoň trochu bojovně a začínajících na „re“ se najde v anglickém slovníku? Možná na tuto otázku dá časem odpověď „utajovaná“ parta kolem zpěváka George Neuhausera, až jednoho dne uzavře svoji diskografii. Zatím se čtveřice starověkých králů Warkings, složená z římského tribuna, divokého vikinga, vznešeného křižáka a bojovného spartana propracovala přes „Reborn“ a „Revenge“ k letošnímu „Revolution“. Revolučnímu jen ve svém názvu, jinak je ta lehce opulentní a vytrvale skandovatelná militantní nálada ..
V bilanci posledních pěti let máte na kontě dvě velice silná a osobitá alba. Máte smlouvu s vydavatelstvím, kterou by nebylo od věci splnit. A nemáte kapelu. Co s tím? K rozpadu Lake Of Tears došlo krátce po vydání alba „Forever Autumn“, ale Daniel Brennare, který v hlavě nosil ještě pár nápadů, to vzdát nechtěl. A tak vzniklo další poměrně specifické album „The Neonai“. Spoluhráči Mikael Larsson a Johan Oudhuis jsou sice stále vedeni jako součást kapely, ale jejich účast byla velice sporadická,..
Retro prostě frčí. Na to jednoznačně vsází řecká parta Sonic Blast, která na svém debutovém albu "Humanity Devided" zapadává do osmdesátých let jak Němci do krytu. Snad jen čistý a přehledný zvuk má tendence naznačit, že jejich prvotina přišla na svět o pár desetiletí později. Jenže ani až zneužíti postupů této pro hravý metal tak kreativního období nepomohlo Sonic Blast k tomu, aby stvořili něco výjimečného. Když se totiž v rámci jednoho alba sejde zahleděnost do minulosti,..
Bývaly doby, kdy natočit desku nebyla záležitost jen tak pro každého. A občas vás chtě nechtě napadne, že ten systém nebyl úplně od věci. Že prostě některé věci, když už se měly dostat k uším široké masy posluchačů, se měly alespoň ještě nějakou dobu dopékat. Do téhle kategorie bych bez mrknutí oka šoupnul finskou hard rockovou partu Lost Division, která vloni završila první pětiletku svojí existence a letos se dopracovala k debutu „Cuts And Scars“...
Melancholická pohádka o tom, kterak se podzim může stát zároveň nejoblíbenějším (pro řadu posluchačů) a nejnáročnějším (pro Daniela Brennareho) ročním obdobím. A to i přes to (anebo snad právě pro to), že by měl trvat navždy… Album „Forever Autumn“ je v rámci diskografie Lake Of Tears jedinečnou záležitostí, unikátních skutečností zahrnuje hned několik. Jde o jednoznačně nejsmutnější, nejpomalejší a nejjemnější album, takže emoce s vámi budou neskutečně cloumat..
Už jen fakt, že italští Kalah upřednostňují vydávání krátkých nahrávek v rychlém sledu za sebou, jasně naznačuje, že k moderním vlivům nebudou mít kdovíjak daleko. Proto jejich orientace na adrenalinový elektronický metal ani v nejmenším nepřekvapí. Své první čtyřskladbové EP „Descent“ vydali Kalah na začátku letošního roku, druhý díl „Human“ si přichystali na začátek léta a do konce roku plánují vydat ještě završení celé trilogie...
První etapa života finských Solution 13 trvala pouhé tři roky a výsledkem bylo debutové eponymní album. Pak se cesty kvinteta z Oulu rozešly a kluci začali sbírat zkušenosti v jiných kapelách, takže dnes v životopisech muzikantů ze Solution 13 najdete působení třeba v Poisonblack či v Afterworld. Solution 13 se sice v souvislosti se svým comebackem neodvolávají na covidovou patálii, ale vzhledem k tomu, že společnou řeč našli po dlouhých sedmnácti letech v loňském roce, dá se předpokládat, že tohle specifické období ..
Z pohledu toho, že v budoucnu zůstane Daniel Brennare jediným členem Lake Of Tears, nebyl odchod kytaristy Jonase Erikssona před nahráváním alba „A Crimson Cosmos“ kdovíjak zásadní událostí. Výhradním autorem i nadále zůstával Brennare, takže hudebně nebyla tahle změna absolutně znát. Paradoxně to bylo spíš naopak - na svém třetím albu „A Crimson Cosmos“ podnikli Lake Of Tears při cestě do minulosti frontální útok na posluchačovy smysly. Už když vezmete do ruky nezvykle vtipný fantasmagorický obal,..
Obal alba „The Dark Age“ mezinárodního seskupení Evil King dost jasně prozrazuje, jakému tématu se řecko-argentinská čtveřice na svém debutu věnuje – rytíři, křížová výprava a nezbytné bitvy jsou tématem alba, které se sice v názvu tváří temně, ale tvorba Evil King je přehledná, lehce heroická a v podstatě optimisticky vyznívající. Asi nejzajímavější složkou této kolekce je zpěv – hlavního křiklouna, který se svým hlasem umí velmi dobře zacházet, doplňují ještě tři hostující vokalisté ..
Dvacet let hráli pod značkou The Ivory Tower, pod kterou vydali i své eponymní album. Pak v nevyhlášeném boji o obchodní značku ustoupili německým kolegům, kteří toho přece jen pod tímto označením měli v životopisu zapsáno trochu víc. A i když řecká šestice dodnes slyší na přezdívku Ivories, pod novým názvem Illusory (tento zvrat přežila téměř kompletní sestava a v současné době jsou na svých postech ještě tři z původních členů) si nejprve zopakovala vydání svého debutu „The Ivory Tower“, o tři roky později přidala album „Polysyllabic“ ..
Své první album stihl Markus Fortunato vydat ještě na sklonku minulého tisíciletí. V rámci spolku M.Z. (nešlo o jeho první působiště, ale jak vidno, už tehdy měl tendence své jméno zaplétat do jména kapely, M je jeho iniciálou, Z dodal kytarista Dan Zang) stihl vydat šest alb a už tehdy se orientoval na melodický heavy metal, do kterého vtahoval neoklasické nitky. Po definitivním Zangově odchodu, který vyšel až na druhý pokus, založil novou partu Fortunato, s níž (v nijak závratně akčním tempu) se od té doby potuluje po metalovém kolbišti..
Jen něco málo přes rok trvalo Lake Of Tears, než představili nástupce neučesaného debutu „Greater Art“. Kapela prohlašovala, že v době mezi vydáním první a druhé desky strávila neuvěřitelné množství času pilováním chystaného alba a práci skončila až tehdy, když s novinkou byla stoprocentně spokojená. Je to znát. Posun je patrný prakticky v každém kousku alba „Headstones“. Brennare se výrazně zlepšil pěvecky, do jeho hlas čistšího a kultivovanějšího hlasu ..
Troufnu si tvrdit, že i kdyby španělští veteráni Ankhara nezpívali ve své mateřštině, nebyl by takový problém správně tipnout zemi jejich původu. Podobně siláckým, neohebným, bezprostředním, přímočarým a staromilským způsobem se prezentují (či prezentovali) třeba jejich krajané Barbarian, Baron Rojo, Red Wine. A samozřejmě poměrně drsná španělština tenhle dojem ještě umocňuje. Vynecháme-li obligátní hibernační období, píše se historie Ankhary už více než čtvrtstoletí,..
Řekne-li se Holandsko a symfonický metal se zpěvačkou za mikrofonem, většině asi začnou naskakovat pojmy jako Epica, After Forever či Within Temptation. Do těchto tahounů žánru asi jen málokdo zařadí šestici z Haagu Kingfisher Sky, byť přímé propojení na tuto linii lze objevit v osobě bubeníka Ivara De Graafa, který po svém odchodu z Within Temptation začal spolupracovat se zpěvačkou Judith Rijnveld a tato spolupráce se z původně rockového projektu Jambone..
Cherchez la femme? Skoro to tak v případě italských gotiků False Memories (i podle slov kytaristy Francesca Savina) vypadá. Když po svém debutovém albu „Chimerical“ kapela přijala zpěvačku Rosellu Moscatello, bylo dle Francesca nutné najít cestu, která by více odpovídala jejímu způsobu zpěvu a přirozenosti. A i když Francesco tvrdí, že False Memories našli přesně to, co hledali, zrovna v tomto vzájemném slučování bych viděl největší potíž, na kterou letošní album „The Last Night Of Fall“ naráží...
„…zkrátka se nám nechtělo jenom sedět doma a poslouchat metalové desky, takže jsme se rozhodli založit vlastní kapelu…“, pronesl kdysi ke vzniku kapely Lake Of Tears její bývalý bubeník Johan Oudhuis. Právě jeho příchod posunul partu kolem hlavní postavy pozdějších smutnilů Daniela Brennareho z působení pod značkou Carnal Eruption, které se neslo v tehdy populárním death metalovém ranku. Proto ještě než došlo na vydání prvního počinu, stylové kormidlo Lake Of Tears se začalo pootáčet jiným směrem. ..
Není čas ztrácet čas, chtělo by se říct při poslechu debutového alba kalifornských rychlíků Nightshadow. Po dvacetivteřinové úvodní melodické vyhrávce se přímočarý otvírák „Legend“ nadšeně rozběhne a i když z nastoleného tempa americká pětice občas poleví, jede se na plné pecky s kousavými riffy, masírující rytmikou a nabroušeně uštěkaným melodickým zpěvem až do samotného finále celé desky. V cílové rovince budou Nightshadow za Dragonforce o nějakou koňskou délku zaostávat,..
Je-li pravdou, že se zpěvák Kristian Fyhr chystá v brzké době vydat album se svojí kapelou Perpetual Etude, není mi úplně jasná strategie a logika tohoto kroku. Původně sólový Kristianův projekt Seventh Crystal se totiž postupně rozrostl do podoby klasické kapely, jež aktuálně vydala svou prvotinu „Delirium“. Seventh Crystal svůj melodický hard rock, koketující s A.O.R., vaří z podobných ingrediencí jako Perpetual Etude a Fyhr si tak sám vytváří dalšího potenciálního kohouta v boji o přízeň fanoušků...
Jsou to přesně čtyři roky, co jsem v souvislosti s řadou změn, které proběhly kolem jablunkovských Witch Hammer kladl u alba „D-Generation“ řečnickou otázku, zda se přerod vydařil. Odpověď tehdy zněla „téměř ano“. Jakoby přímočarosti muziky, obratnější chytlavosti, jasným lyrickým sdělením i větší pestrosti ještě něco chybělo. Na novinkové nahrávce „AbsolutNO“ to Witch Hammer našli. Aniž bych chtěl snižovat zásluhy nového bubeníka Davida Janáčka, ..
Na konci to zase začíná… Jak se zdá, u babské kapely Kapriola jsou konce a příslib nových začátků oblíbeným tématem. Pohrávalo si s ním pět let staré album „Na konci přijde začátek“, z desky „Rebellion“, vydané na sklonku loňského roku také opakovaně vykoukne. Ale proč ne. V kontextu toho, že od minulého alba došlo k několika změnám v sestavě - u mikrofonu Mar Qui nahradila Michelle, ke čtyřem strunám se od bicích přesunula Mercy, na její stoličku usedla Monika, s nedávným příchodem kytaristky Lucie Zelenkové..
Koronavirová omezení přinesla pro některé muzikanty hromadu volného času a pro label Frontiers, pověstný tím, že se nebojí pospojovat i zdánlivě nemožné elementy, je to ideální příležitost tuhle svoji politiku dotáhnout do absolutna. Zdaleka ne vždy trefí do černého, ale spojení dvou zpěvaček z finského Tampere, brusky Noory Louhimo (Battle Beast) a jemnější Netty Laurenne (Smackbound), by mělo patřit těm životaschopnějším. O kousek větší zásluhu na tom bude mít dračice Noora,..
Na minulém albu „A Tragedy in Steel Part II: Shakespeare`s King Lear“ se němečtí Rebellion snad poprvé výrazněji zbavili své pupeční šňůry ke Grave Digger. Tenhle krok by si určitě zasloužil pochvalu, problém byl, že při něm Rebellion sklouzli do jakési rutiny a při zpracování Shakespearova námětu působili poněkud těžkopádně. Že se ústřednímu duu Tomi Göttlich – Michael Seifert, které v mezidobí stačilo vyměnit kompletní zbytek osazenstva kapely, tahle houževnatější podoba zalíbila, ..
Napíšete-li si do životopisu, že vašim cílem je hrát a tvořit klasickou heavy metalovou hudbu, inspirovanou úspěchem Iron Maiden, Saxon, či Turbo, celkem jasně naznačíte, z jakých končin pocházíte. Pro našince může být tahle nápověda sice trochu zavádějící, ale jelikož se bavíme o ryzím heavy metalu, cesta vede neomylně do Polska. Tam se před sedmi lety bratři Całkové (bicí a kytara), dali dohromady se Zbigniew Bizońem (baskytara), poměrně záhy ulovili i kytaristu Michala Halamodu,..
Kdo jiný se mohl ujmout Infinite & Divine, než chrliči Frontiers? Dvojice Jan Akesson a Tezzi Persson, která začala společně tvořit před dvěma lety, je totiž jakýmsi univerzálním prototypem kapely, která stojí na pomezí melodického metalu a zpěvného hard rocku, dělá líbivou a přístupnou, nicméně poměrně zaměnitelnou muziku, životopisy obou členů nejsou z hlediska rockové historie kdovíjak zásadní, ale zajímavé tituly se v nich najdou a hlavně, Infinite & Divine mají poměrně účinnou zbraň proti monotónnosti..
Italský všeuměl Drakhen se nijak netají svojí láskou k Bathory. To dokazuje nejen statistický fakt, že před čtyřmi lety vydal pod křídly svého projektu Bloodshed Walhalla řadové album „Tribute To Bathory“, ale i hudba, kterou se Bloodshed Walhalla (původně Bloodshed) už nějakých patnáct let prezentuje. Před třemi lety se Drakhen vydal na nelehkou pouť s albem „Ragnarok“. Tehdy se pustil do rozsáhlých kompozic, které se mu na víc než hodinové album vešly pouze čtyři. O tom, jak pojal novinkovou desku, ..
Třetí album, třetí zpěvák. Naštěstí mají finští King Company stále z čeho vybírat. Když je ze zdravotních důvodů musel po výborném „One For The Road“ opustit původní pěvec Pasi Rantanen (Thunderstone), měl italsko-argentinský zpěvák Leonard F. Guillan, který se osvědčil již při živých záskocích za Pasiho, hodně těžkou úlohu jej nahradit. Až tak úplně to nedopadlo. I když druhé album „Queen Of Hearts“ nebylo žádný propadák (na to jsou v King Company příliš dobří hudebníci),..
Že má italský multiinstrumentalista Armando de Angelis velké ambice, předvedl v roce 2017, když pod hlavičkou projektu Mindfar se pustil do progresivně metalové opery na námět románu Stephena Kinga „Temná věž“. Jenže tahle nahrávka docela nekompromisně odhalila i fakt, že kromě velkých ambicí má Armando také velké oči. Poněkud mdlé „The Dark Tower“ prostě a jednoduše příliš nefungovalo. A to ani jako samostatná hudební záležitost, a už vůbec ve spojení s literárním námětem.
..
Nevím, jestli lze úplně věřit tvrzení, že Everlust jsou jedinou aktivní gotickou kapelou v Pobaltí, ale pokud by tomu tak snad mělo být, dá se říct, že tamní fanoušci nedopadli nějak špatně. Prvotní myšlenka na vznik melancholicko-romantické kapely se v hlavě kytaristy Vlada Pucence zrodila již před patnácti lety, k samotnému zformování Evelust však došlo až po dalších sedmi letech, takže nepřekvapí skutečnost, že aktuální album „Diary Of Existence“ je teprve druhým zářezem v diskografii Everlust,..
Tohle je love story, jaká tu ještě nebyla…
Divoženky Burning Witches si na svých prvních třech albech vydobyly velmi slušné renomé. Přežily se ctí poměrně zásadní zvrat v sestavě, při němž před dvěma lety nahradila u mikrofonu Serainu Telli Laura Guildemold, která se představila na kladně přijatém loňském albu „Dance With The Devil“, takže loňská výměna u šesti strun je už nemohla z kursu nijak rozhodit. A jelikož zjevně i v čarodějnickém světě platí, že se vyplatí kout železo, dokud je žhavé, pustily se čarodějnice do přípravy čtvrtého alba, ..
Tak, jak nadšeně hulákaji finští Temple Balls refrén jedné z největších nových pecek "Bad Bad Bad", stejně tak mám chuť jim v odpověď halekat "dobrý, dobrý, dobrý!" Důvod je prostý - Temple Balls nevymýšlí žádné složitosti či novoty, jen do svého melodického hard rocku cpou úžasně chytlavou energii a nadšení. Podobně šťavnatě šli na věc svého času třeba švýcarští Crystal Ball, i když stejně živelných komparací by se v daném žánru dala najít celá řada. To však vůbec nevadí, podstatná je osobitost a drive, který z desky "Pyromide" doslova svítí...
Bohatá diskografie ještě nemusí být jistotou toho, že další albový zářez přinese nějakou zásadní porci muziky. Ve prospěch britského muzikanta, skladatele a producenta Cliva Nolana mluví zápis do diskografií progresivců Arena, Pendragon, Shadowland, bohatý svět projektu Caamora, či řada dalších sólových projektů a hudebních ocenění. S novinkovým albem „Song Of The Wildland“ se Clive Nolan vrací k vydávání alb pod svým vlastním jménem a konstatování, ..
Když před šesti lety vydali italští power-folkáči Vexillum své třetí album „Unum“, nezanedbatelnou roli na něm hráli pěvečtí hosté. Ne, že by čtveřice Hansi Kursch, Maxi Nil, Mark Boals a Chris Bay měla ve svých příběhových charakterech kdovíjak dominantní prostor, ale po pěvecké stránce albu nesporně pomohli. Tento fakt podtrhuje letošní novinka „When Good Man Go To War“, kterou na svých pěveckých bedrech nese frontman Dario Valessi a budeme-li hledat bod, který aktuálnímu albu bere vítr z plachet nejintenzivněji, ..
Výhodou zpěváčků Van Canto je fakt, že ve svém ranku jsou svým způsobem nenapodobitelní, nevýhodou je, že hrají na striktně ohraničeném pískovišti, ze kterého v podstatě není kam vykročit, takže přijít s něčím jiným, než s očekávatelnou deskou, se jeví velmi obtížné. Což potvrdil zatím nejslabší počin v jejich diskografii, tři roky staré album, „Trust In Rust“ na kterém se Van Canto nejen točili na dost průměrném setrvačníku, ale na němž se i poprvé představili bez jednoho ze svých tradičních sólových hlasů. ..
Kovidové restrikce sice pokazily německým progresivistům Poverty`s No Crime oslavy jejich třicátého výročí, ale jak kapela sama přiznává, přispěly i k tomu, že tentokrát příznivci nemuseli na novou desku čekat dlouhých devět let, jako tomu bylo v případě předchozí nahrávky „Spiral Of Fear“. Novince „Secret To Hide“ to zabralo pouhých pět let, ale o tom, že by tenhle „spěch“ mohl mít sebemenší negativní vliv na propracovanost a košatost hudby Poverty`s No Crime nemůže být řeči...
I feel so free
Ikonický a nezaměnitelný zpěvák Chris Boltendahl a kytarista Axel Ritt, který po Chrisově boku v Grave Digger stojí už dvanáct let, mají ve své domovské formaci trochu svázané ruce. Když se pokusí vyklouznout z obvyklé fazóny, zpravidla to od fanoušků schytají. Inu, hrnete-li si to s heavy metalovou mašinou víc než čtyřicet let, je vcelku pochopitelné, že se fanoušek dožaduje toho, na co je zvyklý. V duchu této filozofie (a s vědomím toho, že si Grave Digger mohou v době uspané živé scény taky trochu oddechnout) dozrála ..
Někdy stačí málo k tomu, aby se vaše fantazie rozběhla a domýšlela náznaky a první dojmy. V případě projektu Fafex, za kterým stojí slovenský muzikant Peter Koch, a jeho druhého alba „Mýtus“ se v nejsilnějších momentech vykrystalizoval tento proces do představy, ve které téměř hlavní roli hraje punková Slobodná Európa, která dostala chuť prosadit se na poli naivního písničkářství, ale bylo jí u toho líto vypnout elektriku. ..
Člověk míní, covidová opatření mění. Nejde sice všechno svádět na korona-patálii, na dění u tuzemských symfoniků Wishmasters však jednoznačně vliv měla. Vloni na jaře kapela představila singl „Wasteland“, který měl být ochutnávkou k chystanému EP. Po stopce v podobě vládních opatření se cesta z „Pustiny“ rozběhla dvěma směry. Delší vede k chystanému třetímu albu, ta kratší Wishmasters zavedla zároveň do vlastní minulosti a hudební herny,..
Dřív se říkalo „…až se zima zeptá, co jsi dělal v zimě…“, pro muzikanty spíš teď bude platit varianta „až se fanoušek zeptá, co jsi dělal při koroně…“ Východočeši Wishmasters budou mít poměrně pádnou odpověď – aktuálně vydané EP „Wasteland“, plánovaná předělávka debutního alba „Beatrice“ i práce na chystaném třetím řadovém albu svědčí o tom, že sexteto muzikantů se v poslední době rozhodně nenudilo. Více prozradí kytarista Martin Havel.
..
„Punkrock/dirty rock’n’rollová smršť z Police! Čtyři floutci, tři akordy, životní ztroskotanci i vítězové loterie.“ Takhle se na svých stránkách charakterizuje punk rocková čtveřice Bez šance, která právě vydala své debutové album „Ra-dost“. O části položek tohoto popisu netřeba pochybovat, k části z nich se netroufám vyjadřovat, s čím však zásadně nesouhlasím, to je pojem „smršť“. S využitím Beaufortovy stupnice síly větru bych se zasekl o slušných pár stupňů dřív, v tom nejlepším případě by to Bez šance dotáhli někam k mírnému větru...
Sinbreed, Firewind, Beyond The Bridge, Radiant, Seventh Avenue, Voodoo Circle, Avantasia…, a dalo by se klidně ještě chvíli pokračovat. Už jen zkrácený výčet působišť zpěváka Herbieho Langhanse je dostatečným důvodem ke zvýšení pozornosti, začne-li se kolem něj dít něco nového. Připočtete-li k tomu fakt, že debutové album kapely Sonic Haven po technické stránce jistila osvědčená dvojka Sascha Paeth – Miro, po stránce hudební pak Herbie sáhl jednak po osvědčených spoluhráčích ze svých bývalých štací..
Byť Feanor díky baskytaristovi Gustavo Acostovi, jenž kapelu zakládal, mávají nad hlavou argentinskou vlajkou, dvě nejznámější jména, která v kapele nyní působí, tuhle zeměpisnou polohu značně nabourávají. Zpěvák německých Wizard Sven D`Anna se k Feanor připojil už na pět let starém albu „We Are Heavy Metal“, americký kytarista David Shankle má aktuálně premiéru. Jeho příchod definitivně dodal Acostovým snahám ty správné barvy. Už v roce 2004 ..
„Punk není mrtvej, ale ten českej možná jo…“, halekají na svém aktuálním albu „Šminky padlejch královen“ pražští punk rockeři Nežfaleš. Ale buďte bez obav, pokud budou vycházet desky, které jsou až po okraj nabité bezprostředně chytlavým punk rockem, výbornými melodiemi, chytrými texty a ležérně vyzrálým nadhledem, tak jak to na novince předvádí Nežfaleš, není potřeba mít o životaschopnost tuzemské punk rockové scény sebemenší obavy.
..
Nežfaleš má novou desku. A o skvělou zábavu je postaráno. Vlastně by tohle konstatování jako úvod pro následující rozhovor se zpěvákem pražské punkové party Radkem Šedivým mohlo stačit, protože je v něm o pocitu z alba „Šminky padlejch královen“ řečeno to téměř zásadní. Doplnit je třeba už jen to, že tak, jak mistrně Radek zachází s textařským perem, tak poutavě a s nadhledem vypráví nejen o aktuálním dění v kapele, ale třeba i o nádražních vílách, lásce k češtině a happyendům.
..
Před třemi lety němečtí Wolfchant vyhlásili, že členové kapely se chtějí nadále věnovat svým soukromým záležitostem a kapela se rozpadá. Úvahy o tom, že život běží příliš rychle a je třeba se věnovat jiným aktivitám, možná odstartovala smrt kytaristy Gorthrima, který stihl s Wolfchant nahrát jediné album a poté jej porazila rakovina plic. Reinkarnace kapely přišla však hodně brzy a to dokonce ve velmi podobné sestavě, ve které vznikalo předchozí album „Bloodwinter“.
..
Kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou. Naštěstí není vždycky pravidlem, že by satanské plémě mělo v úmyslu pouze potměšile škodit (jako třeba v nedávném případě německých Crystallion). Snad pro spřízněnost s čarodějnicemi byl v případě Witchbound ďáblík o něco milosrdnější, nicméně ani tady nejde hovořit o tom, že by příchod novicky Natalie Pereiry dos Santos byl jednoznačnou výhrou v jackpotu. Ale důvodů, proč novinka „End Of Paradise“ zaostává za šest let starým debutem „Tarot`s Legacy“, je víc. ..
Asi nebude sporu o tom, koronavirus je v současné době jedním z největších hybatelů celého současného světa. Svůj podíl má i na tom, že slovenští Castaway vyklouzli ze svého obvyklého slimáčího tvůrčího tempa a necelý rok a půl po vydání alba „Before We Drown“ přichází s novinkovým EP „Everlowing Past“. Jak název naznačuje, bratislavská pětice se nenechala strhnout k tvůrčí explozi, a i když se novinková skladba na desce objeví, Castaway dávají přednost kreativnímu proplouvání vlastní minulostí. ..
Na krátké proplouvání vlastní minulostí se vypravili slovenští Castaway. Aktuálně vydávají EP „Everflowing Past“, na kterém představili pro kapelu nejen úplně typickou novinkovou skladbu, ale zároveň předvedli, jak si lze pohrávat s jejich tvárnou muzikou pohrávat na výletě, který vás zavede nejen na každé řadové album kapely, ale i do doby, kdy Castaway teprve přicházeli na svět. O nové nahrávce i o aktuálním dění v Castaway se rozpovídal klávesista Andrej Kutiš.
..
V době, kdy se němečtí Velvet Viper plácají v nemastné neslané kaši, přichází se svým šestým albem „Ritual Warfare“ australští Temtris, kteří by se mohli strašně snadno stát náplastí pro fanoušky německých veteránů. Hudba Temtris je ukovaná z velmi podobného heavy (a trošku hard) základu a zpěvačka Genevieve Rodda má obdobné (v některých momentech víc než podobné) zabarvení hlasu i projev jako Jutta Weinhold. A hlavně v porovnání s aktuálním unaveným albem „Cosmic Healer“ z dílny Velvet Viper je „Ritual Warfare“ ..
Revolution, revolution, revolution… se nekoná. Ne snad, že by jí power metalová kapela Artaban`s Redemption na svém debutovém EP „Broken Puppetts“ slibovala, nicméně fakt, že v sestavě je možné narazit na muzikanty s bohatými zkušenostmi – u mikrofonu Ivan Giannini (Vision Divine, Derdian), u bicích Roberto Cappa (Dark Moor), u čtyř strun Francesco Ferraro (Vexillum, Freedom Call), i skutečnost, že vrchní hlava, kytarista Alvaro Weik pětici skladeb spojil futuristickým příběhem, ve kterém se stroje začnou bouřit proti lidem,..
S tvrzením Frontiers music o tom, že nové album Issy Oversveen je splněním snu fanouška melodického rocku se sice úplně neztotožňuji, daleko snazší je souhlasit s tvrzením, že hudební růst téhle blonďaté sympaťandy je v průběhu let jasně patrný a že aktuální album „Queen Of Broken Hearts“ je nejlepším albem v její diskografii. Jednu větou je však třeba dodat, že tak, jak byla Issina tvorba na předchozích albech jasně čitelná a odhadnutelná, naprosto stejně funguje i nová deska ..
Vlastně je to trochu paradox – při každoročním ohlížení se zpět zpravidla konstatuji, že uplynulý rok nebyl vůbec špatný, ale když mám dát dohromady výběr za poslední desetiletí, tak z pomyslných vah sundávám jedno album za druhým s myšlenkou, že proti deskám z devadesátek by se novější bratříčci (a to i u těch osvědčených jmen) asi jen těžko prosadili. Ale ono v tom roli hraje víc faktorů ..
Když před čtyřmi lety přivedla zpět k životu zpěvačka Jutta Weinhold (za vydatné pomoci kytaristy Holgera Marxe) svou kapelu Velvet Viper a korunovala tento restart poměrně vydařeným albem „Respice Finem“, nešlo jinak než smeknout před tím, kolik po téměř půlstoletí svého působení v hudební branži má Jutta entuziasmu a energie k vytváření nové kapitoly své metalové historie. O rok později s albem „The Pale Man Is Holding a Broken Heart“ už bylo citelně hůř, v roce následujícím pak Jutta mohla ..
Nová generace nepotřebuje fantazie, potřebuje heavy metal – upřímný, přímočarý a takový, co se valí plnou parou vpřed, tvrdí němečtí nováčci Generation Steel. Ehm, nováčci. Kapela by letos na narozeninovém dortu sice sfoukávala teprve druhou svíčku a kytarista Jack The Riffer, který ji založil, se doposud ve svém životopisu nemohl pochlubit žádným albem, ale jeho rytmická sekce Michael Kaspar – Martin Winter může své zkušenosti prokazovat třeba členstvím v řadách krajanů Squealer. ..
Žila byla německá kapela Crystallion, která si svými prvními třemi alby řekla o docela slušnou pozornost v rámci power metalové obce. Postupně do jejího výrazu začaly čím dál tím víc pronikat hard rockové prvky. To mělo za následek, že se frontman Thomas Strübler nejdřív vzdal svých autorských ambicí, což se docela výrazně projevilo na čtvrtém albu „Killer“, nejen ve stylovém posunu, ale i v kvalitativním poklesu. Ještě dalších šest let se Crystallion tak nějak udržovali při životě, ..
Narazíte-li v souvislosti se švédskou symfo-metalovou partou Eleine na takové reklamní háčky, jako že jedním z významných počinů byl singlový cover od Rammstein „Mein Herz Brennt:, či že zpěvačka Madeleine "Eleine" Liljestam se občas objeví na modelingovém molu, či v módním časopise, nenechte se ovlivnit těmito povrchními lákadly a nakoukněte téhle partě pod pokličku. Madeleine to totiž kromě přitažlivého vzhledu taky dobře zpívá a hudba Eleine,..
Klidná voda břehy mele. A někdy může i přehradu strhnout. Zhruba tak nějak se to má se švédskými Evergrey. V porovnání se stylově příbuznými Vanishing Point, či Vanden Plas jsou na první pohled nenápadnější, v případě novinky „Escape Of the Phoenix“ možná dokonce odtažitější a tím na první pohled o něco méně proniknutelnější, ale ten efekt klidně a vytrvale působící vody se u nich dřív nebo později vždycky dostaví. ..
Když už to podle posledního alba Imperie "Flames Of Eternity" začínalo vypadat, že kariéra Heleny Iren Michaelsen pomalu míří do kytek, vrátila se Helen ke svému dávnému projektu Angel, na jehož druhém albu "A Woman`s Diary - Chapter II" se vykřičela z noční můry, způsobené nuceným odloučením od své dcery. Tahle těžká situace ji paradoxně nasměrovala do neskutečně silné formy, ve které emoce stříkaly na všechny strany, a k tomu Helen nešetřila ani dobrými melodickými nápady. ..
Až se budou sčítat nekonečné ztráty a mínusy, způsobené koronavirovým šílenstvím, je dobře, že by se mohl najít prostor i pro světlejší okamžiky. Jeden z nich lze najít třeba ve vyjádření leadera britských hard rockerů Inglorious Nathana Jamese. Ten si pochvaloval, že tvorba jejich čtvrtého alba „We Will Ride“ byla nejpříjemnějším a nejpohodlnějším zážitkem, který jako autor zažil. Žádný tlak, žádný stres, žádné tlaky u písniček, které nefungovaly. A na desce se tahle pohoda dokonale odráží. ..
Udělej si sám. Výhoda je v tom, že současné technologie to umožňují, nikdo vám do ničeho nemluví, nemusíte se nechat ničím svazovat a máte-li v hlavě dost nápadů, realizace alba není otázkou kdovíjak dlouhého období. Takhle nějak by se dal popsat one-man projekt Insanity In Silence, za kterým stojí slovenský kytarista Demo.
Jako by němečtí Squealer při desetileté studiové pauze na přelomu první a druhé dekády tohoto století konečně po poměrně dlouhém hluchém období (které přišlo po tragické smrti původního frontmana Andyho Allendörfera) našli stabilitu a pevnou půdu pod nohama. Leccos naznačilo tři roky staré album „Behind Closed Doors“, na kterém do power metalového základu prosáklo nejen něco z houževnatějšího heavy metalu, ale i decentní pohled na stezku směrem k thrashi. Do jinak poměrně stabilizované sestavy ..
Na rozhovor s hlavní postavou punk-rockových Baby Secondhand Bartem jsem se hodně těšil. Album „V zrcadlech“, které Baby Secondhand vydali v závěru loňského roku, je totiž kromě velmi chytlavé muziky nabité skvělými texty, z nichž je zjevné, že Bart jednak umí skvěle žonglovat se slovy a navíc to má v hlavě velmi dobře srovnané. Bart nezklamal a povídání o svém hudebním životě pojal velice odpovědně a důkladně. A tak přijměte pozvání k seznámení se s Baby Secondhand a Bartem Spinneym prakticky od A až do Z. ..
„This good life it´s splendour…“
To, že němečtí Wizard nedávno oslavili třicet let svojí existence je z hlediska jejich muziky prakticky nepodstatné. Dokud těmhle bojovníkům bude stačit dech a energie na to, aby udýchali svůj ultraklasický heavy metal a dokud v jejich řadách působí trojice Snoppi Denn, Sven D`Anna a Michael Maass (byť v případě posledně jmenovaného se již ukázalo, že ani jeho relativně krátkodobá absence nemůže vyhodit Wizard z jejich hluboce vyrytých kolejí), je už předem jasné, jak jejich albová novinka bude znít...
Jako by si členové finských Stud řekli, že ta skladatelská matrice, kterou používali na svých předchozích albech, se prostě nikdy neošoupe a nevyčerpá. Ale čekejte změny od kapely, která se se svým výrazem z osmdesátých let probudila při reinkarnaci, ke které po dlouhých čtyřiadvaceti letech spánku došlo před osmi roky. A nebýt trochu pálivého postu baskytaristy, na kterém téměř v pravidelných dvou až tříletých intervalech dochází ke změně, ..
Jihlavští Sotury prostřednictvím alba „Anděl zkázy“ uzavřeli docela zajímavý kruh ve své historii. Ještě před tím, než se tato parta dobrala současného názvu, laborovala v první dekádě tohoto století mezi názvy Helldicks a Alastor. Přes velmi dlouhé porodní bolesti na konci loňského roku představili Sotury svou druhou desku s ambiciózním obsahem - album „Anděl zkázy“ ve své první části nabídne v mantinelech ryzího heavy metalu ucelený koncepční příběh, v němž postava Alastora hraje ne sice hlavní, ..
Jihlavští válečníci Sotury vydali v závěru loňského roku album „Anděl zkázy“. Od debutového počinu „Temné údolí“ dělí novinku víc než sedm let, což je doba poměrně dlouhá. O tom, že Sotury v tomhle období nezaháleli, o tom, jak přišel na svět a co odráží neobvyklý koncept, spojující ucelený příběh i samostatné skladby i o tom, co pozitivního se dá najít na současném kovidovém marastu se rozpovídal zpěvák Petr Kočka.
..
Nevermore jsou dávno v pánu, Savatage patrně jakbysmet, Virgin Steele jsou totálně bez formy, Sanctuary na jediném albu po svém comebacku nedokázali na staré časy úplně navázat, Iced Earth teď budou chvíli řešit asi úplně jiné záležitosti, než muziku… a tak se kalifornským Witherfall, jejichž progresivní power metal amerického střihu celkem rafinovaně pokukuje po výše zmíněných partách (nemluvě o tom, že průsečíky s nimi se najdou jednak v samotné sestavě, jednak i v „pomocném“ personálu, ..
David Readman se nenudí a k tomu, aby byl výrazně aktivní, ani nepotřebuje (bohužel) domovské Pink Cream 69. Na začátku letošního roku vydal docela neprostupné album s Voodoo Circle, do jejichž sestavy po čtyřleté absenci znovu naskočil a jen o měsíc později přišlo na svět debutové album „Human“ hard rockerů Natural Born Machine, Tuhle partu v roce 2019 založil basák Alberto Rigoni a kromě Davida se spojil s kytaristou Alllesiem Tricaricem, s nímž muzicíroval v Bad As,..
Spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát se slovenská hard and heavy parta Makar Čudra uložila ke spánku a následně se znovu probudila k životu, se nedá. Vždy, když se doba bdělosti protáhla na období delší, než jeden rok, byl u toho kytarista Ivan Kutný. Ten se před třemi lety obklopil muzikanty, soustředěnými kolem spolků Janesession, Daggerose a The Karnsteins a prvním výsledkem obnovené aktivity bylo kompilační album „1987 – 2014“, na kterém se poprvé na jednom nosiči sešly nejvýraznější skladby téhle party ..
Vydáte-li debutové album v době, kdy se nad celou hudební scénou zatahuje na velmi dlouhou dobu opona, nemusí být zrovna nejsnadnější dostat se do povědomí fanoušků. Ve prospěch alba „Čierny motýľ“, které v loňském roce představila slovenská formace Lady Jane, hovoří fakt, že obě hlavní postavy kapely, zpěvačka Jana Čonková a kytarista Palo Chodelka, už si určitou reputaci vydobyly ve svých předchozích působištích, stejně jako skutečnost, že se na albu podílela i velmi známá jména slovenské textařské scény...
Když v ryze hard rockové kapele nahradí zpěváka, kterého to táhne spíš k power metalu, křikloun, který je v hard rocku jako doma, jaká je pravděpodobnost, že to kapelu ještě víc nakopne? Teoreticky hodně vysoká. Prakticky se ovšem nemusí papírové předpoklady vždy naplnit. A to dokonce ani v případě, že mluvíme o takové personě, jakou je David Readman.
V roce 2017 nahradil u progresivců Redemption skvělého pěvce Raye Aldera kvalitativně stejně hlasově vybavený Tom S. Englund, který do té doby sbíral superlativy za své výkony u Evergrey. O rok později se k Redemption přidal i klávesista Vikram Shankar. Klukům však vzájemná spolupráce zachutnala ještě o ždibec dřív, než je cesty osudu přivedly do jedné kapely a tak se pustili do společného projektu pod názvem Silent Skies. ..
Třicet let prý nosil bubeník Savatage a Trans-Siberian Orchestra Jeff Plate v hlavě myšlenku na projekt Alta Reign, jenž právě dospěl k debutovému albu „Mother`s Day“. Třicet let psaní, poslechů, učení, plánování a čekání na ten správný okamžik… a výsledkem je album, které by mohlo zajímat milovníky A.O.R. i hard rocku, progresivně technických metalových kličkovaných, zajímavých riffů i vzdušných melodií, staromilských retro nálad a postupů. Tedy, mohlo by je zajímat, ale silně pochybuji, že by je mohlo i plně uspokojit. ..
„Už je zcela jasné, že rok 2020 za moc nestál. Proto věříme, že píseň o naději a nevzdání se je přesně to, co všichni potřebujeme slyšet.“
Byť potyčka s koronavirem na první pohled totálně umrtvila hudební svět, je hrozně fajn sledovat, že se řada interpretů jen tak umlčet nenechá. Patří k nim i slovenští Signum Regis, kteří v téhle době pozvedli svůj prapor naděje, jenž se následně stal i titulní skladbou na konci roku vydaného EP. Že Signum Regis nezahálí, dokazuje i čerstvé rozšíření sestavy o nového kytaristu Maja Sucháně. Čerstvé informace z tábora slovenských melodiků přináší kytarista Filip Koluš...
Asi je dobře, že se Daniel Brennare se svými Lake Of Tears nikdy příliš nesnažil udělat pokrevního sourozence přelomového alba „Forever Autumn“. Šlo o tak jedinečnou nahrávku, že to okřídlené rčení o nemožnosti vstupování do jedné řeky je zcela na místě. Proto očekávání v souvislosti s vydáním nové řadovky Lake Of Tears byla spíš v tom směru, kam se v průběhu desetileté studiové odmlky nasměrovaly Danielovy chutě. To, že ho v průběhu této doby opustili oba parťáci, kteří se podíleli na vzniku alba „Ilwill“ není až tak zásadní ..
Zdá se, že postupné pronikání popových a diskotékových lákadel do tvorby symfo metalových kapel je značně chytlavý trend. Ale že mu na novince „Riddles, Ruins & Revelations“ podlehne i tahoun Sirenie Morten Veland, to je docela překvapení. Morten je dostatečně zkušený kozák, takže jednak tyto vlivy udržel na natolik snesitelné úrovni, aby se z desátého alba Sirenie nestala plytká a průhledná nahrávka, jednak je většinou dokázal využít natolik důmyslně, aby (alespoň v některých pasážích) je bylo možné brát jako určitý přínos...
Ze StrangeFeelings jsem na větvi. Pánům to hraje dobře, zvuk je také slušný, nápady poměrně kvalitní, ale stále mi v té hudbě něco chybí. Slyším všechny ty krkolomné změny temp, kytarové onanie, zajímavé postupy, ale výsledek mi přijde prázdný..., to jsou slova, která na adresu severočeské party StrangeFeelings čestný ředitel Venca v souvislosti s albem „Fractality“. Od té doby uplynulo již téměř třináct let, kapele se rozšířila diskografie, změnil se styl i sestava, ale finální pocit (byť tehdy pocházel z jiné hlavy ..
Své nejnovější hudební miminko „Znelo lesom“ nepřivedli slovenští Ramchat na svět zrovna v ideální době. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že jde o dosud nejhrubější nahrávku, kterou Ramchat představili, jde o poměrně symbolickou záležitost. Pro ty, kteří sledují i nehudební aktivity leadera a kytaristy kapely Pavla „Hiraxe“ Baričáka, který se rozvyprávěl o novém albu, svém pohledu na aktuální dění kolem nás, i o stínech vlastní duše, ..
Dobré riffy můžou zachránit leccos. To je největší naděje pro nové album belgických Fireforce „Rage Of War“. Paradoxem je, že u čtyři roky starého alba „Annihilate The Evil“ jsem tvrdil, že tahle intenzivní, nekompromisní a syrová metalová flákota slibuje velmi slušnou zábavu pro heavy-power metalové staromilce. Fireforce, aniž by měli potřebu něco na téhle charakteristice měnit, najednou už tak zábavní nejsou. Nicméně najít příčinu není tak složité. Stačí se podívat na personální kolotoč, který se po vydání „Annihilate The Evil“ ve Fireforce rozjel. ..
Marina La Torraca. Jméno, které by v metalových kruzích molo znít už docela povědomě. První významnější zmínka o téhle brazilské zpěvačce se pojí s její účastí v živém ansámblu Avantasie, v druhé polovině roku 2017 nejprve s dalšími třemi kolegyněmi vypustila pod hlavičkou Exit Eden poměrně kontroverzně přijaté (nicméně zajímavé) album „metalově“ načačančaných předělávek popových a rockových písní „Rhapsody In Black“, aby o čtyři měsíce později představila i debutové album své kapely Phantom Elite „Wasteland“..
Byť se zrod novopacké party Eclipsis dá počítat na dlouhá léta, zdá se, že kdo si počká, ten se dočká, a to možná i debutového alba, na kterém kapela v současné době už intenzivně pracuje. Byť se Eclipsis dříve hlásili zejména k heavy metalu a thrashi, dnes své stylové zaměření charakterizují jednoduše – metal! Více o Eclipsis prozradí kytarista Radek Mikyska. ..
Při prvním pohledu na sestavu, která nahrála páté album „In The Night“, muselo nezasvěceného příznivce Dream Evil docela zamrazit. V sestavě nezůstal kámen na kameni…, při důkladnějším prozkoumání však vyšlo najevo, že na těch nejdůležitějších postech zůstala sestava Dream Evil nezměněná a Niklas Isfeldt, Fredrik Nordström a Peter Stalfors jen ukryli svá jména za přezdívky, na svém postu zůstal i bubeník Patrik Jerksten (Pat Power), jediným novicem se stal kytarista Daniel Varghamne (Dannee Demon). ..
Jako když vezmete folk metal a vydestilujete z něj metal…, tato povedená charakteristika vlastní tvorby zazněla v jednom z rozhovorů s pohany Deloraine. Pro ty, kteří měli možnost ochutnat sílu debutu „Vlaštovka“, na kterém se brněnská parta zaměřila na oblíbenou ságu „Zaklínač“ (kterou ani na aktuálním albu úplně neopustila), musela už samotná zpráva o přípravách druhého alba „Srdce z kamene“ vzbudit silná očekávání. A dnes je jasné, že zcela oprávněně...
Jako kdyby chtěli Dream Evil názvem svého čtvrtého alba „United“ všechny ujistit, že v kapele panuje naprostá soudržnost. Ono to nebylo úplně od věci. Nejdřív ze sestavy zmizel kytarista Gus G., který na rozdíl od švédské části kapely pobýval ve svém rodném Řecku a hlavně chtěl energii upřít na své Firewind. Vzhledem k tomu, že už před jeho oficiálním odchodem jej na pár koncertech nahradil Mark Black, nedalo hledání nástupce příliš mnoho práce. Složitější situace nastala v momentě, ..
Bylo, nebylo… Už názvem kapely němečtí Snow White Blood signalizují, že jejich hra s pohádkovými motivy nebude vždy úplně nevinná a výhradně s dobrým koncem. Ostatně s titulem svého prvního kraťasu „Once Upon A Fearytale“ si s motivem dobra, které může občas mít pěkně nabroušené drápy, zažonglovali ještě dokonaleji. Po čtyřleté studiové odmlce, přerušované vydáním buď předělávky jednoho ze starších singlů anebo odhalováním toho, co připravují na debutové album,..
Tak ať to máme rychle za sebou – Covid. Tím je odbyté téma, která vloni (a bohužel patrně i letos) hýbalo úplně se vším. A můžeme se jít věnovat tomu zábavnějšímu. Na hudebním poli toho naštěstí bylo tolik, že tradiční sestavování žebříku je opět radost i řehole zároveň. A jelikož ten loňský rok byl náročný, opět si ulevím od jedné starosti a nabízím vám nahlédnutí do mých hudebních příchutí bez toho, abych vážil, jestli to které album bylo o ždibíček výš než ty ostatní. Ono se mi to stejně zase brzy promíchá,..
Když tvoříte kompozice, ze kterých je patrné, že vám je velmi blízká tvorba Iron Maiden, a když máte zpěváka, který bez násilného napodobování svou prací s hlasem docela intenzivně evokuje Bruce Dickinsona, jak asi může vaše hudba znít? Hláškám o klonu této britské legendy se nejspíš nevyhnete, ale portugalští Attick Deamons oproti všemožným revivalům mají tu výhodu, že dělají svoji vlastní muziku a i přes zcela hmatatelnou inspiraci zní velice uvěřitelně, ..
Starého psa prý novým kouskům nenaučíš (tuhle frázi asi budou Six Degrees Of Separation poslouchat v souvislosti s novým albem „Old Dogs“ až do omrzení). Nedokážu říct, jestli je to tím, že mé hudební chutě postupně tvrdnou a hutní, nebo zda Six Degrees Of Separation do svých starých kousků pustili víc melodičnosti. Ale snad poprvé mi jejich žánrově nesnadno zařaditelná muzika (zůstaňme u nejširšího možného pojmu metal, protože SDOS systematicky a důmyslně nabírají z mnoha odrůd) ..
I`d sign - a contract with the devil 
Ještě před vydáním alba „Dead Elysium“ tvrdil kytarista australských Vanishing Point Chris Porcianko, že novinka bude stát za dlouhé čekání. Jasně, jednak tohle tvrzení použije každý, kdo se s vydáváním desky byť jen o něco málo opozdí, jednak svoji laťku mají tihle power progresivci nasazenu velice vysoko. Na straně druhé, Vanishing Point nejsou z těch, kteří by alba sekali jak Baťa cvičky (za posledních třináct let je „Dead Elysium“ druhou, kterou vypustili), takže v jejich případě se jedná o běžný kolorit života kapely. ..
Možná ne zcela úmyslně, nicméně poměrně přesně se albem „Znelo lesom“ podařilo slovenským Ramchat reflektovat atmosféru současného světa. Náladově neveselo, truchlivo je na téhle desce. Což by s ohledem na stylové směřování kapely, ve kterém hlavní roli hraje pohanský black metal, nemělo být v podstatě až tak překvapivé. Tvorba Ramchat nikdy nebyla žádná prosvětlená selanka a postupně vypouštěné skladby (do vydání novinky stačil Ramchat představit skoro celou polovinu desky) ..
Znáte to, práce kvapná… Ne, že by v případě druhého alba Dream Evil s hrozivým názvem „Evilized“ byla málo platná. Nebýt očekávání po silném debutu, možná by ta rozpačitost nebyla až tak veliká, ale faktem zůstává, že půlrok, který uběhl mezi vydáním „Dragonslayer“ (byť tahle deska měla strávit v době hledání vydavatele skoro rok v šuplíku) a „Evilized“ prostě k stoprocentnímu dopečení skladeb nestačil. Obzvlášť, když všechny písně údajně vznikly až po natočení debutu, ..
Když budete dlouhá léta a usilovně zásobovat hudební scénu alby, která ponesou natolik typický rukopis, aby bylo jasné, o koho se jedná, nahraná v patřičné technické kvalitě a s příslušnou energií a zápalem, může se stát, že o vás dřív nebo později začnou média mluvit jako o klasicích a pilířích žánru. A paradoxně ani ta alba nemusí být úplně světoborná, někdy prostě stačí, když si držíte nespornou kvalitu a je na vás spoleh. Jednak v tom, že nabídnete přesně to, co se od vás čeká,..
Člověk občas potřebuje bleskově doplnit energii. Místo banánů, ovesných vloček, či čočky by šlo klidně použít nové album švédských melodeathařů The Unguided. První pokus se zpěvákem (a kytaristou) Jonathanem Thorpenbergerem řada fanoušků příliš nevstřebala, ten aktuální pod titulem „Father Shadow“ má našlápnuto podobně. Důvodem je metoda navrch huj a vespod… nic moc. Na to, aby okřídlené rčení zaznělo v plné palbě, je přece jen nová deska zpracována technicky velmi zdařile a motivů, ..
„Chceme nahlas žít, hudbu nechat znít“, sdělují v jedné ze svých nejnovějších skladeb „Noční klid“ karlovarští hardrockeři Meat Mincer. Jak příhodné pro dnešní dobu. Že se kapela těší na to, až zase bude možné nahlas žít, svědčí fakt, že termín vydání alba debutového alba „Nechtěné dědictví“, byl sice přeložen z loňska na letošní rok, nicméně pomalu a jistě už se blíží. Podrobnosti přibližuje kytarista Standa Švarc...
Svět se točí dál… A zdá se, že je úplně jedno, jestli rotuje po směru nebo proti směru hodinových ručiček, jestli ho decimují reálné ekologické problémy, potenciální ekonomické kolapsy, konspirační teorie o nástupu nového světového řádu, či jestli vzkvétá do samých pozitiv a sociálních jistot, němečtí symfonici Aeternitas si pořád pojedou to svoje. Poté, co po první dekádě tohoto století, třech vydaných albech a poměrně bouřlivém vývoji sestavy absolvovali sedmiletou pauzu, se jejich obloha trochu projasnila..
Ach ti draci… Vzpomínám na situaci, jak zhruba někdy v období, kdy vyšlo výborné album „Dragonslayer“, si při probírání nové várky v půjčovně cédéček kamarád nešťastně posteskl, kdo že se v těch dragonech, poletujících na metalových albech, má vlastně ještě vyznat. Oblíbené téma spolehlivě zafungovalo i na prvotině švédských Dream Evil, i když díky kvalitě svých skladeb ho k tomu, aby zaujali širokou fanouškovskou rodinu, primárně nepotřebovali. ..
Baby Secondhand na svém druhém albu „V zrcadlech“ velmi příjemně, důvtipně a rafinovaně klamou tělem. Pustíte-li si jejich desku čistě jako kulisu, velmi snadno vás pohltí optimisticky laděný a zpěvný punk rock, kapelou označovaný jako kabaret punk, ve kterém (aniž by Baby Secondhand ztráceli svoji osobitost) lze strašně snadno narazit na laskavost Starých pušek, jejichž pohodovou mízu ostatně frontman Bart Spinney intenzivně nasával (a vytvářel) zevnitř,..
O tom, že zpěvačka Maxi Nil to má v krku zajímavě seštelováno, asi není potřeba moc polemizovat. I tak se v její diskografii neskví kdovíjaké klenoty. Asi největší díru do světa udělala zatím při svém působení v řadách symfoniků Visions Of Atlantis, jenže čtyřleté období, kdy u nich kapele působila, bylo nejméně výrazným v historii téhle kapely. V řadách řeckých On Thorns I Lay strávila celkem deset let, trefila se však do doby, kdy kapela nevydala žádnou nahrávku a tak se do diskografie ..
Nazvete-li album plné coververzí „No Cover“, použijete-li k němu obal od alba Def Leppard, na který vám jeho původní autor doplní vaší vlastní espézetku, logo a ještě navíc na náklaďáku rozsvítí světla, na spolupráci si přizvete téměř čtyři desítky hostů, přičemž se při jejich výběru nedržíte zrovna při zdi, z původně ohlášených třinácti skladeb jich nakonec představíte devatenáct, netajíte se s tím, že v podstatě jde o jakousi z nouze ctnost, abyste nemuseli v rámci koronavirových omezení vydávat novou řadovou desku, ..
Když před dvěma lety uváděl principál Royal Hunt André Andersen do života album „Cast In Stone“, hájil fakt, že se kapela velmi striktně držela svých obvyklých kolejí snadno pochopitelným odůvodněním, že vymýšlet něco unikátního po více než pětadvaceti letech je stále těžší a těžší, takže příznivci kapely mají očekávat tradiční esenci toho, na co jsou za ta léta zvyklí. Novinkovým albem „Dystopia“ postavila kapela tohle tvrzení zlehýnka na hlavu a dokázala, že i se třemi křížky na zdech lze najít způsob,..
Jako by se dallaský kytarista Chris Manning při přípravě alba „Detonation“ řídil heslem návštěvnické seriálové party kolem akademika Richarda „hlavně nenápadně!“ Výjimku z této koncepce nabourává snad jen fakt, že vydání alba zaštítil bývalý kytarista Kiss Bruce Kulick, který kromě funkce kreativního konzultanta si na desce vystřihl i jedno sólo. Jinak však spojení se zpěvákem a skladatelem Chrisem Hodgesem a naverbování bubeníka Maxe Salidiho a basisty Dana Hawkinse..
Většina z nás bude při letošním účtování počítat ztráty, frontman Sebastien Jirka Rain však prohlašuje, že tenhle šílený rok je pro kapelu paradoxně rokem nejaktivnějším a nejúspěšnějším. Účast na turné Monster Meeting, vydání kompilačního alba „Identity“, vydání řadovky „Integrity“, na které kapela kompletně přeladila z angličtiny na mateřštinu, natočení nových videoklipů, spolupráce s Nadačním fondem Veroniky Kašákové, to všechno jsou body, o kterých se Jirka se zjevnou chutí rozpovídal.
..
Máte jasně daný a svým způsobem typický výraz, stále velmi solidní nápady a maximálně schopné muzikanty. Což je stav, který trochu svádí ke hře na jistotu. Na jedné straně, ukažte mi skalního fanouška, který nebude jásat nad tím, když mu jeho oblíbená kapela nabídne přesně to, co od ní má rád, na straně druhé se vždycky najde dost rejpalů, kteří budou hořekovat nad tím, že tohle přece už slyšeli… Zhruba v tomto rozpoložení se v období alba „Ethnolution A.D.“ ocitli Mob Rules. A to i přes to, ..
Vysvětlení, proč norští Wail hrají hevy metal, stříknutý hard rockem, je poměrně svérázné. „Jsem inteligentní. Někteří lidé by řekli, že jsem velmi, velmi, velmi inteligentní. Podle mého výzkumu je heavy metal nejvíce komerčně dostupný, sexy a taneční žánr“ , zaznívá z tábora Wail. Připočtete-li k tomu fakt, že zpěvák Joakim Joreng užívá poměrně sebevědomou přezdívku The Singer a kapela se holedbá nálepkou „kazatelé apokalypsy civilizovaného světa“, je zjevné, že si Wail o pozornost jednoduše říct umí. ..
Jak lépe mohou muzikanti pojmout tuhle dobu, než prací na novém materiálu... Ne snad, že by pohanům Odraedir současný stav kdovíjak vyhovoval, ale kapela se z něj dle slov svého frontmana Jakuba Držímška nehroutí. Jestli budou mít Odraedir kompletně připravený nový materiál v době, až na konci tunelu konečně zabliká světlo a křepčení pod pódiem nebude patřit na seznam zakázaných aktivit, je zatím otázka, ale že se na něm pracuje, je zjevné nejen z nedávno zveřejněného singlu „“The Inception“,
..
Famílie Johanssonových, samozřejmě včetně pokrevního bráchy Mika Anderssona, se vypravila na výlet po objevování krás severské tundry. A ačkoliv její území zasahuje do různých koutů světa, zdá se, že nejintenzivněji je zaujala její ruská část, kde to kluky navíc vcuclo na nějakou diskotéku. Takový je nejsilnější dojem z druhého alba kapely Tungsten, která už na svém loňském debutu „We Will Rise“ prozradila, že má ráda modernu, její míchání power metalu s tanečními příchutěmi..
Na svém čtvrtém albu „Among The Gods“ se Mob Rules dostali do docela zvláštního stavu. Na jedné straně definitivně skladatelsky i muzikantsky dospěli, což se projevuje především v silných melodiích a nápadité symbióze kytar a kláves, na straně druhé jako by tímto dozráním částečně ztratili dosavadní jiskru a hlad po objevování vlastních limitů. „Among The Gods“ tak působí o něco usedleji, než předchozí „Hollowed By Thy Name“ a navíc díky dosud nejširšímu rozpětí nálad i trochu nesourodě...
Čas je někdy úžasně relativní veličina. Jen o něco málo víc než jeden rok od sebe dělí vydání dvou částí rozsáhlého duchařského koncepčního díla německých Vanden Plas „The Ghost Xperiment“. Tváří v tvář tomuto kompletu se tají dech a okřídlenou frázi o tom, jak by kapela udělala lépe, kdyby nechala nové album raději o něco déle dozrát, totálně staví na hlavu. Vanden Plas znovu rozehrávají úžasně bohatou hru plnou zajímavých detailů, nevtíravě pohlcujících melodií a výborných muzikantských výkonů...
Když se před šesti roky vrátili na scénu po osmileté pauze švédští Persuader a představili své čtvrté album „Fiction Maze“, bylo to, jako by si jen odskočili na chvilku někam na panáka. Podařilo se jim stylem i kvalitou navázat na výborná tři alba, se kterými se na začátku tisíciletí velmi rychle dostali do povědomí příznivců akčního a melodického power metalu – rychlé kytary, velice zpěvné melodie, agresivita, hlas (a vlastně i hudební postupy) evokující mladá léta Blind Guardian. Mohlo se tedy zdát, ..
Jestliže chce kapela vyzkoušet něco nového, není nic neobvyklého , když v jejím „doprovodném týmu“ dojde ke změnám. Méně častější pak bývá, když ke změně dojde poté, když už je práce hotová a začíná se nanovo. A když tím, kdo musí z kola ven, je mistr svého oboru Sascha Paeth, je zjevné, že se při tvorbě třetího alba Mob Rules rodilo něco neotřelého. Důvodem dublovaného mixu, který měl ve druhém kole na starosti Markus Teske, byl fakt, že kapele připadal zvuk příliš zapadající do Paethovy šablony,..
Pozitivismus a bezprostřednost. Přesně ten samý pocit, který dýchá z prvotiny mezinárodní kapely Surma „The Light Within“ jde i ze zpěvačky téhle kapely Viktorie Surmové, která se rozpovídala o tom, jaké to je přeskočit obvyklé vývojové kroky, jak se skládá kapela, kterou tvoří muzikanti z různých koutů Evropy, či jak pohled na sochy může vést až k vytvoření dalšího uměleckého díla. Věřím, že se ten paprsek pozitivna dotkne i vás. ..
Rozpravu k sedmému albu (při sedmnácti letech existence velmi slušná kadence vydávání desek) kyperských Winter`s Verge „The Ballad Of James Tig“ je třeba nastartovat úplně od Adama. Tedy od Frixose Masourase, který stojí za koncepčním námětem novinky. Ten ve svém životopise přiznává, že od doby, kdy se poprvé setkal s hrou Dungeons &Dragons se snaží vytvářet své vlastní světy a charaktery. Jeho příběh o Jamesi Tigovi, jehož rodina zahynula na moři a on se po letech vydává na dobrodružnou cestu,..
Zabralo to necelé dva roky, než Mob Rules představili mladšího bratříčka svého debutového alba. V tomto případě je na místě zdůraznit příbuzenské pouto, protože s albem „Temple Of The Suns“ musela německá pětice nadchnout přesně tu cílovou skupinu, kterou oslovila už s albem „Savage Land“. Můžeme sice poukazovat na fakt, že Mob Rules zněli na nové desce o ždibec vyspěleji, ale jinak se jelo podle zcela stejných not. Nedošlo k žádné změně v sestavě, za zvuk byl znovu odpovědný Sascha Paeth..
Co se asi tak může stát, když kapela, která si prakticky po celých třicet let svojí existence zakládá na melodiích, odsune tuhle svoji zbraň na vedlejší kolej. Inu, něco se změní. Němečtí Jaded Heart naštěstí mají v záloze i jiné přednosti, na kterých mohou stavět. Ale spolehlivost, o které se u nich nedalo dlouhá léta pochybovat, se potvrzuje tentokrát snad jen v tom, že kapela znovu dodržela svůj tradiční dvouletý rozestup mezi alby. Novinková deska „Stand Your Ground“ tak bude jedním z nejpřekvapivějších alb kapely...
Pokud jste někdy přišli na chuť severské melancholii (a jedno, jestli se za to zasloužili To/Die/For, The 69 Eyes, Sentenced, Sinamore, či HIM) mohla by vám zvěst o čerstvě vydaném EP s přitažlivým názvem „Between Love And Death“ helsinských D.O.L. lehce zvýšit tep. Tahle pětice, jejíž zakladatelé bubeník Catsy a zpěvák Eero „MC“ Veri po rozpuštění svého původního spolku Days Of Lost v roce 2017 zkrátili název a během následujících dvou let vybudovali novou sestavu, totiž právě z ingrediencí výše zmíněných spolků umíchala..
Ukažte mi hudebníka, který si při hodnocení letošního roku bude mnout ruce spokojeností… Sabinovským Gloom se v celém tom marastu přece jen podařilo vykřesat optimistickou jiskřičku – na jaře vydali výborné album „Awaken“, a i když jeho křest na první pokus nevyšel, Gloom se ho přece jen (byť jen o fous) na podzim dočkali. A nakonec to byl jediný koncert, který kapela letos odehrála. S bubeníkem Gloom Rado Priputenem jsme probrali to, ..
A budeme se bát… znovu… a hodně…!
Pojmenujete-li svou kapelu po albu jedné z nejvýznamnějších kapel metalové historie, koledujete si o pozornost kritiků, kteří mohou mít potřebu tuhle vaši troufalost řešit v optice této inspirace. Jenže němečtí Mob Rules jsou lišáci, což ostatně už léta dokazují i svým zajímavým hudebním vývojem. A tak za jejich názvem, pod kterým na metalovém kolbišti bojují už více než čtvrt století, nehledejte slovutné Black Sabbath (o tom, jak byla tato představa zažitá, vypovídá i dávné postěžování si jednoho z členů kapely..
U Pyramaze je od příchodu zpěváka Terjeho Harøye personální pohoda. Byť jeho předchůdci (Lance King, Matt Barlow, Urban Breed) papírově získali větší věhlas, Terje za nimi hlasově nijak nezaostává a s ohledem na to, že takhle dlouhou dobu bez personálních změn (pravda, za tu téměř dvacetiletou historii jich i tak nebylo mnoho) Pyramaze ještě nezažili, dá se říct, že tenhle klid se na novince „Epitaph“ odráží. Není se třeba obávat toho, že náladově je to poměrně klidná deska,..
Po loňském vynikajícím albu italských Hollow Haze „Between Wild Landscapes and Deep Blue Seas“ se mohlo zdát, že kytarista a jeden z pilířů power-symfoniků Eternal Idol Nick Savio je v excelentní formě, takže novinka jeho druhé party „Eternal Idol“ slibovala mnohé, obzvlášť s ohledem i na podařené debutové album. Jenže svět neběží podle papírových předpokladů… To, že to skřípe mezi Nickem a bubeníkem Camillem Colleluorim, se dalo odhadovat podle toho, že Camillo před třemi lety opustil Hollow Haze..
Mít na debutovém albu v zádech firmu Metal Blade a po svém boku frontmana faerských Týr Heriho Joensena může být dvojsečné – na jedné misce vah může být potenciál, ambice a možnosti, které hned tak některý z tuzemských hudebníků nemá k dispozici, na misce druhé pak hodně velká očekávání, které tato konstelace nutně vyvolá, ať už co se kvality, či samotného stylového směřování kapely týká. Projekt se začal rodit před dvěma lety, když se pod hlavičkou kapely Surma pustili do společného díla zpěvačka Viktorie Surmová ..
Když se začtete do anabáze vzniku druhého zářezu do diskografie britských rockerů Creeper, nazvaného „Sex, Death & The Infinite Void“, budete možná čekat rozervané dílo, ve kterém o temnotu, depresivnost či psychedelii nebude nouze. Původně horropunková parta zakončila turné ke svému prvnímu albu dramatickým provoláním ve stylu Davida Bowieho o tom, že se jedná o poslední show, kterou kdy odehrála. V následném „mrtvém období“ kytarista Ian Miles strávil díky svému nalomenému duševnímu zdraví ..
„Are you ready to go crazy?“
Docela bych křiklounovi Stefanovi Zörnerovi přál, aby našel nějakou kotvu a konečně zůstal delší čas v jedné kapele. I když je otázka, jestli pro něj není zajímavější zkoušet stále nové výzvy, ochutnávat jiné styly, poznávat nové spoluhráče. U progresivců Lanfear nazpíval dvě první alba, s hard rockovými Strangelet zvládl jen jedno, ve stylově a částečně i personálně příbuzných Spitefuel se počítadlo na diskografii zastavilo znovu na čísle dva a tuto normu aktuálně naplnil i v chameleonštějších Reternity. ..
„Maniachrist“, „Holykaust“, „Mohamord“. Trojlístek názvů alb pardubických deathařů Dysangelium už na první pohled signalizuje, že se slovy umí tahle parta velmi obratně a trefně zacházet. Tomuto dojmu přesně odpovídá i rozhovor se zpěvákem Nekrem. Tak přijměte pozvání k nahlédnutí do kuchyně kapely, která ani v této podivné době neztrácí optimismus a víru, že i ze současné situace lze vyjít jako vítěz. ..
Pro charakteristiku prvotiny „Dust To Come“ německých =fudge= stačí sáhnout do playlistu alba a vypůjčit si názvy skladeb „Mechanical Human“ a „For Those Who Live In Fear“. Díky intenzivnímu využití syntezátoru jde o docela chladnou záležitost (byť rozpálit to =fudge= bez debat dovedou), díky silné horrorové atmosféře z alba dýchá strach. Působivá je i odpovídající image kapely, a když k tomu připočtete fakt, že tohle vše je pospojováno koncepčním příběhem a sem tam se od industriálu zabrousí ke gotice,..
Ačkoliv hamburská úderka Godsnake v závěru svého debutového alba „Poison Thorn“ na plné pecky vyřvává, že to je konec, pevně věřím, že to je naopak teprve začátek. Ne, že by tvorba Godsnake byla kdovíjak objevná, kapela sama se hlásí k přímému, tvrdému a riffově orientovanému modernímu metalu, kterému nechybí chytrost a chytlavost, v němž můžete najít vlivy Metallicy, Trivium, či Hellyeah, a v tomhle sebehodnocení jí lze dát plně za pravdu (snad je u pojmu moderní bych si dovolil zlehka polemizovat). ..
Dva díly „Černého cirkusu“ od sebe odděluje necelých devět měsíců. To je natolik krátká doba, u které si řeknete, že oba díly takhle rozsáhlého příběhu prostě musely vznikat ne-li vyloženě souběžně, tak alespoň v časovém rozpětí, ve kterém se nezmění emoční rozpoložení kapely, její postupy budou totožné, a nejen dějová, ale i hudební kontinuita celého kompletu bude plně zachována. Ale když během tohoto období Manticora dokázala změnit i vydavatele, asi nepřekvapí, že to až tak úplně neplatí. ..
Aktuální album „Šeď strachostánků“ pražské kapely Kruton dělí od víc než průměrného debutu „Lament“ osm let. To je dost dlouhá doba na dozrání, a to, že v tomto procesu jsou na dobré cestě, kluci potvrdili o tři roky později s albem „3“. Přesto se přiznám, že zpráva o tom, že se Kruton pustili do mimořádně ambiciózního projektu, totiž do zhudebnění stejnojmenné knižní předlohy Vojtěcha Šaršeho, čerpající z náboženských témat, vzbudila otázku, zda se kluci nezakousli do příliš velikého krajíce. Odpověď není úplně jednoznačná ..
Jelikož němečtí The Other začínali jako cover band Misfits, asi nepřekvapí, že i v době, kdy se tahle parta pustila do vlastní tvorby, se věnuje horror punku. Příznivcům žánru jistě udělá radost fakt, že The Other tohle své směřování berou natolik vážně, aby ho deklarovali stylovýmu přezdívkami a odpovídající vizáží. A ještě větší potěšení jejich fanouškům přináší fakt, že jim dobře od ruky jde i samotná tvorba. Ne, že byste se u jejich alba klepali strachy, či že by jejich punk byl kdovíjak neurvalý. ..
Od vydání debutového alba německých hard rockerů Mad Max příští rok uplyne čtyřicet let. I když v jejich životopise víc než patnáct let zabrala obligátní hibernace, kytarista Jürgen Breforth, který byl již u samotných začátků Mad Max, tuhle káru táhne stále dál. Společnost mu dělá jeho věrný souputník zpěvák a kytarista Michael Voss, který se ke kapele přidal dva roky po jejím založení a jen na chvíli na konci osmdesátých let z tohoto vlaku vystoupil, jen o trochu víc áček nasekal bubeník Axel Kruse (partu pak doplňuje Thomas Bauer, ..
„My dear friend, I bid you welcome to the show…“
I když si španělští Vhäldemar s názvem svého šestého alba „Straight To Hell“ možná trošku naběhnou u potenciálních posměváčků na vidle, nedá se jim upřít, že u většiny skladeb poměrně přesně vystihuje vervu, s jakou se do novinky pustili. Jako by necelé tři roky, které od sebe dělí minulé album „Against All Kings“ a aktuální „Straight To Hell“, v sobě drželi veškerou energii a teď jim najednou ve studiu vybuchla. Jen u toho trochu zúžili výběr kapel, které v jeiich heavy / power metalu bylo vždycky snadné dohledávat...
Otázka smrtelných hříchů je pro soustavně hřešící lidstvo zjevně velmi zajímavým tématem, vždyť písemné zmínky, zachycují snahu o jejich definování a pojmenování, lze zaznamenat už ve čtvrtém století našeho letopočtu. Postupem času se jejich počet ustálil na sedmi (pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost) a veškeré snahy o jejich modernizaci se zatím míjí účinkem. Zpracování tohoto tématu a jeho propojení s životem imaginární postavy ..
Vypadá to, že ve Švýcarsku mají nějaký životodárný pramen, ze kterého kapely, orientující se na melodický hard rock, heavy metal, či jejich křížence, můžou nasávat až do alelujá. Crystal Ball, Shakra, Gotthard, Burning Witches, China, Shezoo…, a v téhle množině by se rozhodně neztratila ani lucernská šestice Crown Of Glory. Dokonce bych si troufl tvrdit, že pokud by se těmto (a dalším podobným) spolkům vyhlásilo zemské mistrovství v chytlavosti melodií, ..
Znáte-li román „Hyperion“ od amerického spisovatele Dana Simmonse, nejspíš se shodneme na tom, že zpracovat toto dílo do kvalitativně a obsahově adekvátní hudební podoby je výzva jako hrom, trochu zavánějící sysifovstvím. O sebevědomí dánské Manticory svědčí fakt, že se touto cestou vydala na svém teprve třetím (!) albu, a to ještě pouhý rok po vydání předchozí desky „Darkness With Tales To Tell“. Aby nebyla situace pro kapelu příliš jednoduchá, nejenže mezi těmito dvěma alby došlo ke změnám v sestavě ..
Teta wiki tvrdí, že v době od 19. března do 11. dubna 2020 měla Itálie v celosvětovém srovnání nejvyšší počet obětí na následky covidové patálie. A italská horror punková parta Superhorror (která svá první alba vydávala pod názvem Superhorrofuck) přesně na konci tohoto období vypustila do éteru své páté studiové album se vskutku trefným názvem „Italians Die Better“. Podezřívat tuhle pětici z toho, že kombinuje věštectví a černý humor asi netřeba (i když druhou položku bych nevylučoval),..
Pokud poprvé ve více než dvacetileté kariéře změníte poznávací znamení kapely, dá se očekávat, že tenhle krok přitáhne pozornost i v případě, že nepatříte ke jménům skloňovaným všude a ve všech pádech. Do téhle kategorie ruští Arida Vortex spolehlivě pasují – aktuální novinka „Riders Of Steel“ je už jejich osmým albovým zápisem, za svoji dosavadní kariéru si určité renomé v power metalovém světě vydobyli, ale že by se někdy měli stát vlajkonošem stylu, se rozhodně čekat nedá, ..
Obal k druhému albu Manticory „Darkness With Tales To Tell“ se tváří velmi tajemně a v samotném názvu desky kapela koketuje s temnotou. Kontrastnější motiv k obsahu nahrávky si asi zvolit nemohla – úvodní intro s názvem „…from Far Beyond“ (snad aby otázka, zda se Manticora bude i nadále držet ve stopách Blind Guardian, byla co nejdříve zodpovězena) s citací oblíbence H.P. Lovecrafta do tohoto obrazu plně zapadá, ale od následující „The Chance Of Dying In A Dream“..
Německá parta Assignment v loňském roce oslavila čtvrtstoletí svojí existence a zároveň se vrhla do práce na svém pátém řadovém albu. Období, kdy se zaměřovala na míchanici deathu a thrash metalu má sice dávno za sebou, ale protože se drží svého kréda „metal bez hranic“, nepřekvapí, že se jí do jejího výrazu sem tam přimotávají různé žánrové pramínky a že proklamovaná aktuální příslušnost k power progu dostává sem tam hodně pikantní příchuť...
Už celou desetiletku tvrdím, že mostecké trio Alchemist je velice svébytná a svým způsobem nezařaditelná parta. Přeloženo do češtiny to znamená, že prokousávání se jejich počiny není zrovna uvolněná a bezstarostná procházka provoněným sadem. Důvodů, které se na tom podílí, je hned několik – velmi houževnatá, neohebná a syrová melodika, pronikavost podobně stavěného vokálu frontmana Mentola, tříčlenné složení, neumožňující kdovíjakou košatost,..
„To Kill To Live To Kill“… „To Live To Kill To Live“. Dánská Manticora nemůže (a možná ani neumí) dělat věci jednoduše a přímočaře. Prosté zažonglování s názvem dva roky starého alba by mohlo napovědět i těm, kteří se o tuhle kapelu nijak blíž nezajímají, že Manticora, bez toho, aby využila obligátního číselného označení, představuje druhou část svého konceptu, založeného na románu zpěváka Larse Larsena. Vezmeme-li v úvahu, že ten má být reflexí na jeho značně negativní zkušenost..
Pokud bychom se pustili do vytváření seznamu kapel, jejichž alba oplývají nespornou kvalitou, ale přesto se tyhle party vytrvale potýkají s určitým (a někdy docela silným) nedoceněním, zcela určitě by jedna z prvních cest vedla do Dánska, kde v závěrečné pětiletce minulého století přišel na svět představitel ultra řízného power metalu, spolek Manticore. Za jeho vznikem stála dvojice Lars Larsen a Kristian Larsen (jejich hudební cesty se ještě předtím protnuly ve spolku Fear Itself),..
Italští Hell In The Club už popáté rozpoutávají v klubu žhavé peklo. A kdyby tomu doba přála, věřím, že by ho dokázali rozpoutat i na kdejakém stadionu. Může za to fakt, že si jedou stále to svoje - v základu se drží už léta prověřených postupů melodického hard rocku a A.O.R., fungují jim nejen vzletné melodické refrény, ale i o něco syrovější motivy, na každé desce namíchávají náladově poměrně pestrý koktejl, nebojí se nahlédnout za mantinely žánru, ..
„Čekejte jedny z nejtvrdších riffů, co jste od nás kdy slyšeli“, zaznělo od švédských Amaranthe na adresu jejich šestého alba „Manifest“. Po deskách „Maximalism“ a „Helix“ nezavání tohle prohlášení kdovíjakou revolučností, tedy pokud by severská šestice neměla v úmyslu se sunout čím dál tím víc do popové říše. A otázka toho, jestli se se jedná o opravdu ty dosud nejtvrdší riffy, se ve finále stává podružnou. Daleko důležitější je, že Amaranthe své nové album jednak poskládali velmi pestře, ..
Promo materiály brazilského spolku Guardian Of Lightning začínají hláškou, že tahle kapela je zvěstovatelem nové vlny metalu, označovaného jako thunder metal. Ale znáte to, do lákacích materiálů se dá nacpat sebevětší konina, jen aby se přitáhla pozornost a v případě Guardian Of Lightning se skutečně zadařilo. Trio ze Sao Paula totiž nasedlo na hodně unavenou herku, vyhnulo se nějakým zajímavějším nápadům, vsadilo na stereotyp a díky němu systematické natloukání prázdných motivů do hlav, zřejmě v domnění, ..
Vítr vane od Trans-Siberian Orchestra. Právě k tomuto ansámblu doputovala kanadská zpěvačka Rosa Laricchiuta na své cestě do hudebního světa, na které si do svého životopisu zapsala úspěšnou účast v soutěži The Voice, vydání dvou alb, jednoho zacíleného na svůj rodný Quebec, druhého již nazpívaného anglicky, či spolupráci s Éricem Lapointem. Její kámoši z Trans-Siberian Orchestra Jeff Scott Soto a Dino Jelusick pak zatáhli za správné provázky u Frontiers Records, ..
Setrvávat v zaryté lítosti je zjevně nemužné a tak se finští (téměř) smutnilové Nicumo snaží své melancholické nálady provětrávat tu výraznější agresivitou, tu lehkonohou tanečností (ani k ní zpravidla nepotřebují moc optimismu) svých melodií, jinde velkou rozmanitostí a proměnlivostí v rámci skladeb. Tenhle svůj pozitivně posmutnělý koktejl v podobě alba „Inertia“ letos na jaře namíchali již potřetí, a ti, kteří si na předchozích dvou deskách zamilovali jejich stylovou nespoutanost ..
Jsou alba, u kterých si říkáte, že by bylo snad nad lepší, kdyby vůbec nikdy nemusela vzniknout. Ne proto, že by na nich byla špatná hudba, ale proto, že za nimi stojí silný příběh, jehož prožívání může být pro autora noční můrou. Mezi tato díla lze zařadit novinku zpěvačky Heleny Iren Michaelsen. Ta se po poněkud nemastné loňské desce kapely Imperia „Flames Of Eternity“ vrátila ke svému soukromému projektu Angel, s nímž debutovala před čtrnácti lety albem „A Woman`s Diary – Chapter I“. Název již tehdy signalizoval, ..
„It`s thrash, not fucking trash!“ vykřikují v jedné ze skladeb nového alba svou stylovou orientaci Španělé Apotropaico a zároveň tím (pro ty jazykově zdatnější) zřejmě chtějí naznačit, že jejich hudba nepatří do odpadkového koše. O tom prvním prakticky od prvního tónu není pochyb a vlastně ani to druhé vám nepřijde na mysl. Ne, že by Apotropaico měli snad patřit k nějakým stylotvůrcům a tahounům scény, to zase ne, ale jejich převážně staromilský thrash metal..
V singlu „Som to ja“, vydaném v období největšího rozpuku protikoronových opatření, zpívají moderně ladění Fictive Marry ze Slovenska, že „…svět se nevzpamatuje, dokud se nevzpamatujeme my“. Už jen za tenhle chytlavý a krutě pravdivý slogan by si kapela zasloužila maximální pozornost. Ale těch důvodů je daleko víc – třeba je najdete již v následujícím povídání lídra kapely Marka Lacka.
..
Jaké to je být v metalu za bílou vránu (nebo černou ovci, abychom byli dostatečně „barevně“ vyvážení), by mohli vyprávět němečtí Hellride. Trojice z Norimberka se už na začátku svého působení rozhodla hrát akustický metal. Vzhledem k tomu, že nemělo jít o jednorázový odskok od řinčícího rachotu, plného řezajících kytar a dunící rytmiky, nýbrž o systematické „metalování“ za pomoci pouhých dvou umírněných akustických kytar a jednoho hlasu v poměrně decentním provedení,..
Když už něco dělám, tak to dělám pořádně. Trio (s těmi počty opatrně, to je u Palace a jejich novinky „Reject The System“ snad jediná položka, u které není všechno striktně a jednoznačně nalajnované) z německého Špýru, které letos slaví završení svého třetího křížku, se tohoto motta drží s německou důsledností. A příznivci kapel typu U.D.O., Accept či Grave Digger by měli (tedy pokud o téhle partě z nějakého záhadného důvodu dosud neslyšeli) sakra rychle zbystřit pozornost. ..
Recenzi tajemně se tvářícího počinu „Inner“ jihočeských Arthemion jsem končil konstatováním „něco zajímavého tu klíčí“. Pro bližší nakouknutí do procesu klíčení se za pětici mladých muzikantů slova ujala zpěvačka Neira, která se podrobně rozpovídala o aktuálním dění v kapele i o debutové nahrávce. Na jejím povídání mě maximálně chytil kontrast mezi myšlenkovým konceptem alba, vyprávějícím o o pochybnostech v sobě, o touze něčeho dosáhnout, o vnitřních démonech, nebo o strachu, ..
Co je na švýcarských hard and heavy rockerech The Order nejosobitější? Asi fakt, že kapela stále funguje v tom samém složení, v jakém se poprvé sešla před šestnácti lety při svém vzniku. To, že na svém kontě má aktuálně už šest alb a přitom nepatří ke kdovíjak vyhlášeným jménům scény (navzdory tomu, že poslední tři desky jí opečovávají u Massacre Records) bych si troufl v první řadě přičítat tomu pověstnému nezbytnému kousku štěstí, protože kvalitativně nijak příliš za svými stylově spřízněnými krajany Gotthard či Shakra ..
Dostat se hned s debutovým albem pod křídla Massacre Records by mohlo naznačovat, že u Goblins Blade se zadělává na malý zázrak. Realita je však přece jen o něco méně prozaičtější. Novou akvizici na heavy-power metalovém poli, která se představila vloni třískladbovým EP „Awakening“ (dvě položky se dostaly i na novinku s poetickým názvem „Of Angels And Snakes“), totiž ze čtyř pětin tvoří muzikanti, působící v deathové partě My Darkest Hate, která, jak jinak, má na svých albech také vytisknuté logo Massacre. ..
Pilar Jimenéz García, známější pod uměleckým jménem Ailyn, se nezdá. Z jejího poměrně dlouhého působení u symfogotické Sirenie jsem ji měl jednoznačně zařazenou do škatulky hlasově něžných a romantických zpěvaček, pracovně nazývané „hodné holky“. Po odchodu ze Sirenie zprávy o Ailyn pomalu utichaly, až z toho nakonec byl její úplný odchod ze scény. Ale všeho do času, Ailyn se pod křídly vše spojujících Frontiers dala dohromady s kytaristou Mikem Orlandem..
Tak přesně o tomhle by měly být „úniky“ z domovských kapel k vedlejším projektům… Zpěvačka Fabienne Erni a kytarista Jonas Wolf, kteří už stihli v tvorbě Eluveitie zanechat nezanedbatelnou stopu, se společně pustili do budování světa plného kouzel, mystických bytostí, starodávných rituálů, posvátných tradic a krásných krajin. Nazvali jej Illumishade a nebýt krátkého zahostování frontmana Eluveitie Chrigela Glanzmanna, nebyl by důvod hledat sebemenší spojitost se švýcarskými melodeath-folkáči. ..
„Veď mě tam, kde to znáš
V případě finské heavíkové party Oz je vcelku zavádějící ohánět se historií. V rodném listu je sice zapsán rok 1977 jako datum vzniku kapely a debutové album už poměrně brzy oslaví čtyřicet let od svého vydání, nicméně za připomenutí stojí také téměř dvacetileté (a u podobně letitých spolků poměrně obligátní) období naprosté nečinnost, stejně jako fakt, že jediným, kdo se dnes může ve svém životopise pyšnit dlouholetou spojitostí s Oz, je bubeník Mark Ruffneck (aka Pekka Mark). Poté, co kapelu před deseti lety přivedl znovu k životu ..
A zase to zabralo čtyři roky. A stejně jako poprvé u takhle dlouhé pauzy, toto období přineslo pro Power 5 významný posun. Stylovou proměnu (i v této oblasti k určitému vývoji došlo) však tentokrát přebila personální revoluce. Kapela mezi alby „Minuty věčnosti“ a „Symbol“ musela překonat nejen fázi, kdy se rozešly cesty bratrů Škrabalových se zbytkem dosavadní party, ale kdy se ruku v ruce s tím prakticky veškeré významnější aktivity kapely zastavily. Bylo by odvážné tvrdit, že s albem „Symbol“ začínali Power 5 úplně od nuly, ..
Někteří označují novinku „We Are One“, na které družina Udo Dirkschneidera spolupracovala s německým armádním orchestrem Das Musikkorps des Bundeswehr za jedno z nejambicióznějších děl, do kterého se Udo kdy pustil. Nahrává tomu fakt, že Udův našlapaný styl muziky ke spojení s armádou v podstatě vybízí, skutečnost, že tahle kooperace přilákala Udovy bývalé spoluhráče z Accept Stefana Kaufmanna a Petera Baltese, i textová témata skladeb, ve kterých se rozsáhlý ansámbl ..
Čtyři roky nejsou v životě kapely úplně zanedbatelná doba. A přes to, že Power 5 podobně dlouhou prodlevu mezi dvěma řadovými deskami zopakovali (a aktuálně ji ještě o něco protáhnou), tu první přestávku, která dělí debutové album „Progres Time“ a následnou nahrávku „Cesta proti času“, považuji z hlediska vývoje party kolem bratrů Škrabalových za zásadní. Právě v tomhle období se cesty Power 5 zjednodušily a zpřehledněly – na jedné straně se tak mohly na desce objevit až nečekaně jednoduché a přístupné kompozice, ..
„Diego H. Maaginen je vizionářský génius, který může rovnocenně soupeřit s tím, co světu předložili Tuomas Holopainen nebo Oliver Palotai“ , tvrdil před třemi lety o principálovi mexické formace Aryem jeden z hudebních internetových portálů. To bylo v době, kdy Aryem sice už oficiálně existovali, ale ze současné sestavy byste kromě Diega nenašli v řadách kapely ani živáčka a toto odvážné tvrzení se opíralo o jeho prezentaci v mezinárodním projektu Words Unspoken, který v roce předchozím představil své dosud jediné album. ..
Němečtí Ivanhoe v příštím roce oslaví už své pětatřicáté narozeniny. Prakticky po celou tuhle dobu jsou řazeni do progresivního metalu, i když příznivcům vrcholných představitelů tohoto žánru by to mohlo leckdy připadat jako celkem vydařený vtip. Letošní osmé album „Blood And Gold“ by v téhle anekdotě mohlo být vydařenou pointou. Pointou proto, že napasovat Ivanhoe do tohoto žánru může být čím dál obtížnější, neboť technicky sice vytříbené, ale skladby, v nichž se Ivanhoe jen dvakrát přehoupnou přes pět minut,..
Jak začít jinak, než klišovitou hláškou o tom, že na každém konci je pěkné to, že něco nového začíná. Heidi Parvianen na dva roky starém albu „The Golden Moth“ se svým ansámblem Dark Sarah uzavřela trilogii o putování stejnojmenné hrdinky přes tři tajuplné světy. S letošní novinkou „Grim“ představila novou postavu Lunu, která svůj příběh tentokrát prožívá v surrealistickém snu, ale děje se tak v daleko civilnějším duchu a s mnohem větší uvolněností, při níž Dark Sarah pochopitelně úplně nerezignovali..
I přes to, že na svých prvních třech albech vzývali Power 5 čas v různých podobách, ovlivnit chod této veličiny se jim nepodařilo, a tak parta z moravského Brumova-Bylnice završuje v letošním roce už pětadvacátý rok svojí existence. Během tohoto prožila velmi zajímavý stylový vývoj (byť nejčastěji skloňovanými pojmy byly a budou v případě téhle kapely power a progres, troufnu si tvrdit, že v případě Power 5 se nedá říct, že by jejich stylové mantinely měly být jednou provždy definitivně nastaveny), vydala sedm řadových alb ..
Švýcarští Exess mají svoji hudební filozofii shrnutou do prohlášení „Recyklujeme metal“. Co si pod tím představit, by mělo prozradit jejich debutové album „Deus Ex Machina“, ke kterému se kapela dopracovala v pátém roce svojí existence. Pokud bych však měl shrnout své pocity z této desky do podobně úderného sloganu, nejspíš bych se dobral k něčemu jako „klidná voda břehy mele“. ..
Tak už to na tom světě chodí. Když máte příležitost zazpívat si v rámci Little Dreams Foundation s Philem Collinsem, bude se to ve vašem životopise vyjímat na čestném místě. A z pohledu vlastního hudebního vývoje možná zásadnější informace o tom, že jste jednoho dne dostali chuť na vlastní projekt, míchající progresivní a melodický rock, je odsunuta na vedlejší kolej. Švýcarská zpěvačka Melody Dylem si tento svůj záměr splnila. Poté, co s gotickou partou Elferya obohatila své portfolio o nahrávku „Eden´s Fall“,..
Takhle to dopadne, když máte dobré nápady, smysl pro humor, odvahu tak moc nedodržovat stylová pravidla a chuť lehce experimentovat. Že se pak může zdát, že vznikne dílo, které nedrží až tak úplně pohromadě? Že využitím netradičního nástroje už předem signalizujete ortodoxním stylovým příznivcům, že jim možná krapet zabrnkáte na nervy (nebo na bránici)? Amíci Aether Realm se na svém třetím albu s poťouchlým názvem „Redneck Vikings From Hell“ zjevně vyřádili a připravili kolekci, která vám v pohodě dá na výběr,..
Italové Aevum k definici svého hudebního výrazu používají pojmy symfonický – neoklasický – teatrální. Ten poslední výraz by bylo na místě psát tučným a velkým písmem. Jejich třetí nahrávka „Multiverse“ je vyjma úvodního a závěrečného krátkého atmosférického sdělení v morseovce postavena na extravaganci, přeplácané barevnosti, vyzývavosti, bombastičnosti a nervním přetlaku. Svým způsobem je to docela originální kombinace..
Dvacet let téměř v konstatním složení, to je bilance kraslické metalově progresivní party Object. V loňském roce kapela představila své čtvrté album “Starving Paradise” a nejen o něm, ale i o aktuálním dění a nejbližších plánech Object se rozpovídal kytarista Václav Odvárko. ..
Tak, jak se písečtí Arthemion na svých fotkách halí do tajemných barev, stejně tak je možné nahlížet podobně barevnou optikou na jejich prvotinu „Inner“. Ke slovu mohou přijít růžové brýle, stejně tak dobře, jako ty černé. Předesílám, že (ač to tak v průběhu následujících řádků nemusí vždy vypadat) album „Inner“ si v konečném součtu zaslouží, aby se o něm mluvilo v pozitivním duchu. Melodický metal Arthemion sice trpí několika neduhy, na druhé straně (a je paradox, že se tak děje především tehdy, ..
V období mezi letošním březnem a červencem vychází celkem tři desky (Allen/Olzon, Magus Karlsson`s Free Fall a Primal Fear), na kterých nezanedbatelnou roli hraje šikovný multiinstrumentalista Magnus Karlsson. Byť jde o člověka, který je dlouhodobě hodně aktivní, samozřejmě se vtírá otázka, jestli se podobný zápřah nemůže projevit na kvalitě nahrávek. Z tohoto pohledu by třetí album jeho vlastního projektu Magnus Karlsson`s Free Fall s titulem „We Are The Night“ ..
I když švýcarští Miracle Flair vydali svá poslední dvě alba pod křídly Massacre Records, pořád je lze považovat spíš za lehce utajený tip pro milovníky melodického metalu se ženským zpěvem, než médii vzývanou ikonou. Novinka „Synchronism“ by podle vyjádření kapely měla navazovat na kladně přijaté čtyři roky staré album „Angels Cast Shadows“, jen by měla být trochu tvrdší, trochu progresivnější, trochu melodičtější, a zároveň otevřená novým moderním zvukům…..
Výrok zpěvačky německých Beyond The Black Jennifer Haben o tom, že turné s Within Temptation znamenalo v jejím životě důležitý milník, by se možná dal trochu retrospektivně rozšířit o předpověď, že od chystaného turné s Amaranthe Jennifer očekává podobný efekt a někde v pozadí (nebo možná spíš přímo v centru dění) by určitě neměla chybět zmínka o tom, že si tahle kráska po vydání dva roky starého alba „Heart Of The Hurricane“ (z pohledu Jennifer dozajista zlomového, ..
Čas někdy může být nepodstatná veličina, ovšem jak vyřešit otázku oslav svého výročí, když přesné datum vzniku kapely je otázkou polemiky uvnitř v kapele? Čtyřčlenná formace Vanaheim z Chlumce nad Cidlinou si s touto drobností zjevně poradí, vždyť v nedávném období musela řešit závažnější (a tradičnější) otázky života kapely - změny v sestavě, nabourání plánů na vydání nového alba, či jeho plánovaný křest. Co se aktuálně děje ve Vanaheim přibližuje kytarista Martin Drobný. ..
Šest let o sobě nedali švédští Falconer studiově vědět. V době od vydání výtečného alba „Black Moon Rising“ dokonce pomalu utichaly i jakékoliv zprávy ze života téhle party, až se zdálo, že to mají Falconer spočítané. Začátkem letošního roku proskočila zpráva, že se Falconer nakvartýrovali do studia k Andymu LaRocquemu, kde připravují své již deváté albu. Sešli se k němu nejen ve stejné sestavě a se všemi svými obvyklými zbraněmi, ale hlavně i ve stejně nabušené autorské i muzikantské formě, jako na desce minulé, ..
Ostravští Public Relations by aktuálně mohli dobře posloužit za ideální příklad těm, kteří hlásají okřídlené heslo „co tě nezabije, to tě posílí“ - v závěru loňského roku se v průběhu příprav albové novinky „Překonej svůj strach“ rozhodl opustit kapelu zpěvák Honza „Comar“ Ražnok. Že si Public Relations s tímhle oříškem poradili, je zjevné z toho, že album je úspěšně na světě a kapela se v novém složení už už chystala na své jarní turné, ze kterého však v důsledku bezpečnostní situace sešlo. ..
Italští Hyperion vstoupili na scénu s tři roky starým albem „Dangerous Toys“ a poměrně snadno dali zapomenout na to, že o necelých dvacet let dřív už na Apeninském poloostrově kapela tohoto jména působila. Debut mladších Hyperion přinesl velice svěží výlet na přelom osmdesátých a devadesátých let a jejich verze tehdejšího heavíku zněla nejen autenticky díky své energii a postupům, ale zároveň čerstvě a přitažlivě. Italům se od debutového zápisu podařilo udržet sestavu v nezměněném složení..
Co vlastně čekat od dvanáctého alba House Of Lords jiného, než vydatnou porci vyzrálého a šťavnatě melodického hard rocku, který má ohromně blízko k AOR? James Christian se svým ansámblem má už dávno jasno v tom, kam svoji tvorbu směřovat. A jelikož album „New World – New Eyes“ plně navazuje na předchozí nahrávku „Saint Of Lost Soul“, opět koketuje s tvrzením, že House of Lords natočili své nejusedlejší album. Ta usedlost se projevuje v tom,..
„… užívám rulík zlomocný…“
Italští Moonlight Haze to vskutku berou hopem. Na konci roku 2017 zpěvačka Chiara Tricarico a bubeník Giulio Capone opustili kapelu Temperance, dali dohromady nový ansámbl, už po roce a půl představili pod hlavičkou Moonlight Haze své debutové album a téměř „do roka a do dne“ se hlásí s novinkovým dílem „Lunaris“. Horká jehla? Záleží na úhlu pohledu. Do „Lunaris“ znovu mohou střílet ti, kteří po debutu kapele vyčítali jakousi pejsko-kočičkovskou stylovou neukotvenost a rozevlátost, ..
Jaká asi může být atmosféra příběhu, v němž hlavní hrdina čeká ve vězení na popravu a s vědomím, že se blíží konec, hodnotí svůj život, diskutuje se smrtí a směřuje k poznání, že i ta největší lidská monstra v božích očích nejsou žádné příšery? Francouzští gotici Porn ve svém vyprávění o panu Stranglerovi pokračují v poměrně divokém tempu a závěrečný díl trilogie (kdyby vás snad netrknul dovětek v názvu alba, tak číslování skladeb v rozmezí 20 – 32 by mělo jasně napovědět, ..
A ti co řeči budou mít, do jiných zemí odejdou, my tu takhle chceme žít, pod naší vlajkou slovanskou
Centrální plánovač u Grave Digger to nemohl vymyslet lépe. Ve čtyřicátém roce existence kapela vydává své dvacáté album. Je vcelku pochopitelné a snadno akceptovatelné, že v rámci dublovaných kulatin se kapela opět navlékla do kiltů a vyrazila na skotské pláně. Pokud dumáte nad tím, jestli si Grave Digger trochu nezahrávají s pověstným opakovaným vstupem do stejné řeky, tak si troufnu tvrdit, že jenom krapítek. Nahrává tomu především fakt, že Grave Digger, byť jim ani v nejmenším nelze předhazovat, ..
Jestli se od pražské hard rockové kapely Year Of Pluto dočkáme někdy klasického alba, jejich baskytarista Majkl neprozradil. Ale v duchu filozofie, že hudba je pro členy kapely především koníček, a chuť hrát živě pro živé lidi je větší, než pravidelně vydávat alba, je to vcelku pochopitelné, byť z pohledu běžných hudebních zvyklostí možná lehce rebelantské. Ale dáte-li si do názvu kapely jméno největšího rebela mezi planetami, dá se podobný přístup očekávat.
..
Zvolíte-li si jako název kapely pojem Cryptex, celkem oprávněně od vás posluchači mohou očekávat, že vaše hudba bude skrývat (a postupně odhalovat) mnohá tajemství a nebude pocitovou jednohubkou, u které bude všechno jasné po několika málo minutách. Němečtí Cryptex na svém aktuálním albu s poetickým názvem „Once Upon A Time“ toto s přehledem naplňují, rozmanitost jejich hudby je velice pestrá, nápaditost jiskřivá a provedení pohodově laskavé a uvolněné. A pokud vás svou zašmodrchaností ..
Kdyby člověk začal sledovat příběh rumunské party Scarlet Aura od prostředka, asi by mohl s uznáním kvitovat, kterak se tahle čtveřice pomalu posunuje a zlepšuje. Jenže život téhle kapely začal dřív, než s mizerným albem coververzí „Memories“. Tomu předcházelo výborné album „Falling Sky“, které ukázalo, že potenciál Scarlet Aura by mohl být velmi silný. Pak však kapela zavzpomínala na svoje idoly tak nešikovně a diletantsky, že níž už se propadnout snad ani nemohla. A od té doby se snaží zas vyškrábat nahoru...|
Dnes je 14.9.2025, svátek má Radka
|
| Autor Savapip |
AD INFINITUM - Chapter III - Downfall
|
[11.04.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[06.04.2023] [hodnocení: 7/10] |
ALCHEMIST - Roots Of All Muses
|
[05.04.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.04.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[31.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[25.03.2023] [hodnocení: 6/10] |
DISPYRIA - The Story of Marion Dust
|
[24.03.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[22.03.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
Matej VALISKA a Marek KUDZBEL (ČERNOKVET) - Láskou, pravdou a čestnosťou nič nepokazíš...
|
[18.03.2023] |
ALL MY SHADOWS - Eerie Monsters
|
[17.03.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[15.03.2023] [hodnocení: 4/10] |
Kate NORD - Compass to Your Heart`s Desire
|
[11.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
Jozef MIHÁLIK (WARNA) - Teraz už jasne vieme, čo a ako chceme do budúcna robiť.
|
[11.03.2023] |
INFINITE & DIVINE - Ascendancy
|
[10.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[06.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.03.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
BLACK HOLE - Whirlwind of Mad Man
|
[04.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[03.03.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.02.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.02.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[20.02.2023] [hodnocení: 6/10] |
CELESTIAL WIZARD - Winds of the Cosmos
|
[18.02.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.02.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.02.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.02.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[08.02.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
RUINTHRONE - The Unconscious Mind of Arda
|
[06.02.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[04.02.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
WALK IN DARKNESS - Leaves Rolling in Time
|
[01.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.01.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.01.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
Pavel STRYK (SAINT MORTAL) - Od počátku projektu se snažím jít vlastní cestou
|
[28.01.2023] |
BEYOND THE BLACK - Beyond The Black
|
[25.01.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.01.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.01.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.01.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2022 - Savapip
|
[17.01.2023] |
APLAUS PRO DVA - Aplaus pro dva
|
[14.01.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[14.01.2023] |
|
[11.01.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.01.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[04.01.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.01.2023] [hodnocení: 6/10] |
SOLITUDE WITHIN - When Kingdoms Fall
|
[01.01.2023] [hodnocení: 7/10] |
TERAMAZE - Flight of the Wounded
|
[30.12.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[27.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.12.2022] [hodnocení: 7/10] |
HIGHLORD - Freakin` Out of Hell
|
[21.12.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[20.12.2022] [hodnocení: 4/10] |
DEATHLESS LEGACY - Mater Larvarum
|
[17.12.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.12.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.12.2022] [hodnocení: 6/10] |
David JEŽEK (SIGHTLESS ERA) - Nic se nevyrovná pocitu, kdy vidíte výsledek vaší práce
|
[10.12.2022] |
|
[09.12.2022] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[07.12.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.12.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.12.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.11.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.11.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
MIDNIGHT RIDER - Beyond the Blood Red Horizon
|
[19.11.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[18.11.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[16.11.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[15.11.2022] [hodnocení: 8/10] |
THUNDERMOTHER - Black And Gold
|
[12.11.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
SLEEPING ROMANCE - We All Are Shadows
|
[11.11.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.11.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
GINEVRA - We Belong to the Stars
|
[05.11.2022] [hodnocení: 8/10] |
WHITE SKULL - Metal Never Rusts
|
[01.11.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.10.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[26.10.2022] [hodnocení: 6/10] |
SANTA CRUZ - The Return Of The Kings
|
[24.10.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[22.10.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.10.2022] [hodnocení: 7/10] |
Mirek SPILKA, Honza KRMELA (PERSEUS) - Lidi se musí naučit lásce ke všemu na světě
|
[16.10.2022] |
|
[15.10.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[14.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.10.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
VANQUISHER - An Age Undreamed Of
|
[02.10.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[28.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
HOUSE OF LORDS - Saints And Sinners
|
[26.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
ALLEN / OLZON - Army Of Dreamers
|
[23.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.09.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[17.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
LILLIAN AXE - From Womb To Tomb
|
[14.09.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
REMAINS OF DESTRUCTION - New Dawn
|
[10.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
BLIND GUARDIAN - The God Machine
|
[07.09.2022] [hodnocení: 9/10] |
ETHEREAL REALM - Enter The Realm
|
[03.09.2022] [hodnocení: 6/10] |
GRAVE DIGGER - Symbol Of Eternity
|
[02.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.08.2022] [hodnocení: 9,5/10] |
MANOWAR - Highlights from the Revenge of Odysseus
|
[27.08.2022] [hodnocení: 3,5/10] |
OCEANS OF SLUMBER - Starlight and Ash
|
[26.08.2022] [hodnocení: 8/10] |
VIRGIN STEELE - The House Of Atreus Act 2
|
[25.08.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.08.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.08.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
VIRGIN STEELE - The House Of Atreus Act 1
|
[18.08.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[17.08.2022] [hodnocení: 9/10] |
Dan ČERNÝ (NERREA) - Nejsme nájemní hráči, ale kámoši, a přesně takhle to chceme mít
|
[14.08.2022] |
|
[13.08.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.08.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[11.08.2022] [hodnocení: 10/10] |
AFTER EVOLUTION - War Of The Worlds
|
[08.08.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
ACHELOUS - The Icewind Chronicles
|
[06.08.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[05.08.2022] [hodnocení: 4,5/10] |
VIRGIN STEELE - The Marriage Of Heaven And Hell Part 2
|
[04.08.2022] [hodnocení: 10/10] |
PROJEKT XIII - Ad Radices Tergum
|
[03.08.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Veronika FUXOVÁ (MORWËNA) - Chceme být nejlepší ženská kapela u nás!
|
[31.07.2022] |
|
[30.07.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[29.07.2022] [hodnocení: 8/10] |
VIRGIN STEELE - The Marriage Of Heaven And Hell Part 1
|
[28.07.2022] [hodnocení: 9,5/10] |
LESSMANN / VOSS - Rock is Our Religion
|
[26.07.2022] [hodnocení: 6/10] |
Jan JIŘÍČEK (WARNING VISION) - Jsme taková menší kapelka, která dělá hudbu pro zábavu a potěšení
|
[24.07.2022] |
CIRCLE OF SILENCE - Walk Through Hell
|
[23.07.2022] [hodnocení: 8/10] |
VIRGIN STEELE - Life Among The Ruins
|
[21.07.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[20.07.2022] [hodnocení: 8/10] |
DEEP SUN - Dreamland – Behind The Shades
|
[16.07.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.07.2022] [hodnocení: 7/10] |
VIRGIN STEELE - Age Of Consent
|
[14.07.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[13.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[06.07.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.07.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
VIRGIN STEELE - Guardians Of The Flame
|
[30.06.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.06.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[27.06.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
Jiří RAIN (NAVAR) - Chtěl jsem Navar na první poslech co nejvíc odlišit od Sebastien
|
[25.06.2022] |
|
[23.06.2022] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[22.06.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.06.2022] [hodnocení: 6/10] |
BATTLELORE - The Return Of The Shadow
|
[15.06.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.06.2022] [hodnocení: 7/10] |
EXISTENCE DEPRAVED - Dissonant Image
|
[11.06.2022] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[10.06.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
PADDY AND THE RATS - From Wasteland to Wonderland
|
[06.06.2022] [hodnocení: 7/10] |
SUNRUNNER - Sacred Arts of Navigation
|
[01.06.2022] [hodnocení: 6/10] |
Jindřich MICHALIK (OXHOLE) - Můj recept obsahuje asi dvě klíčové přísady - sebereflexi a trpělivost
|
[28.05.2022] |
|
[25.05.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.05.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
LESSON IN VIOLENCE - The Thrashfall of Mankind
|
[21.05.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.05.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.05.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
THE GATHERING - Beautiful Distortion
|
[13.05.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[11.05.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.05.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
EVIL INVADERS - Shattering Reflection
|
[03.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.04.2022] |
|
[29.04.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
CHRONOMANCY - Shadows In Atlantis
|
[23.04.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[18.04.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.04.2022] [hodnocení: 7/10] |
VANAHEIM - Een verloren verhaal
|
[15.04.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[11.04.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[09.04.2022] [hodnocení: 6/10] |
Boguslaw Balcerak`s CRYLORD - Human Heredity
|
[06.04.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[02.04.2022] [hodnocení: 7/10] |
Roman MAŘÍK (HEADLOCK) - Hlavně chceme předat pozitivní energii
|
[02.04.2022] |
Michael ROMEO - War of the Worlds // Pt. 2
|
[30.03.2022] [hodnocení: 9,5/10] |
NOCTURNA - Daughters In The Night
|
[26.03.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
SERIOUS BLACK - Vengeance Is Mine
|
[25.03.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.03.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.03.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[16.03.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[14.03.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[12.03.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.03.2022] [hodnocení: 7/10] |
SABATON - The War To End All Wars
|
[06.03.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.03.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
SPIRITS OF FIRE - Embrace the Unknown
|
[02.03.2022] [hodnocení: 8/10] |
SCARS OF SOLITUDE - If These Walls Could Talk
|
[27.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
V.P.O.ho - Doufám, že věci, na které budeme vzpomínat, nás teprve čekají
|
[26.02.2022] |
|
[24.02.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.02.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.02.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.02.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.02.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.02.2022] |
VICTORY - You Bought It - You Name It
|
[10.02.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[09.02.2022] [hodnocení: 7/10] |
BLESSDIVINE - Between Sin & Sacrifice
|
[05.02.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[03.02.2022] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[02.02.2022] [hodnocení: 7/10] |
MASTERCASTLE - Lighthouse Pathetic
|
[30.01.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[28.01.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
VICTORY - Culture Killed The Native
|
[27.01.2022] [hodnocení: 9/10] |
Redaktorská bilance roku 2021 - Savapip
|
[26.01.2022] |
|
[25.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.01.2022] [hodnocení: 7/10] |
NECROMANTIA - To the Depths We Descend...
|
[21.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.01.2022] [hodnocení: 6/10] |
TERAMAZE - And The Beauty They Perceive
|
[18.01.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
ATHLANTIS - Last But Not Least
|
[14.01.2022] [hodnocení: 6/10] |
VICTORY - Don`t Get Mad...Get Even
|
[13.01.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.01.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.01.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
AEPHANEMER - A Dream Of Wilderness
|
[04.01.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.01.2022] [hodnocení: 7/10] |
THE THREE TREMORS - Guardians Of The Void
|
[26.12.2021] [hodnocení: 6/10] |
LAST DAYS OF EDEN - Butterflies
|
[25.12.2021] [hodnocení: 7/10] |
YE BANISHED PRIVATEERS - A Pirate Stole My Christmas
|
[24.12.2021] [hodnocení: -/10] |
|
[22.12.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.12.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
SORCERESS OF SIN - Constantine
|
[17.12.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
CATALYST CRIME - Catalyst Crime
|
[15.12.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Hakiss (THE REMEDY) - V současné době máme hromadu plánů, ale minimum času
|
[11.12.2021] |
|
[08.12.2021] [hodnocení: 9/10] |
ETERNAL SILENCE - Timegate Anathema
|
[04.12.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[03.12.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.12.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.11.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[27.11.2021] [hodnocení: 6/10] |
Tomáš FOFONKA (THE LAST BAD DAY) - Chceme hlavně hrát hudbu, která nás baví
|
[27.11.2021] |
|
[24.11.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
EDGE OF PARADISE - The Unknown
|
[17.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
PHOENIX RISING - Acta Est Fabula
|
[15.11.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
Pavel MEDONOS (RAVENLAW) - Věci se hýbou mnohem pomaleji, než jsem si myslel, ale hýbou se
|
[13.11.2021] |
BEAST IN BLACK - Dark Connection
|
[12.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
AD INFINITUM - Chapter II: Legacy
|
[10.11.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
BROTHER AGAINST BROTHER - Brother Against Brother
|
[01.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.10.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Anette OLZON - Žijeme jen jeden život a tak ho potřebuju žít na maximum
|
[31.10.2021] |
|
[29.10.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[27.10.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.10.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.10.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.10.2021] [hodnocení: 8/10] |
SCARLET AURA - Genesis of Time
|
[16.10.2021] [hodnocení: 5/10] |
|
[15.10.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
REINFORCER - Prince Of The Tribe
|
[09.10.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.10.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.10.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[28.09.2021] [hodnocení: 9/10] |
RAVENLAW - For the Sign of Trident Crossed
|
[22.09.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.09.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
SEVEN SPIRES - Gods Of Debauchery
|
[17.09.2021] [hodnocení: 9/10] |
LAKE OF TEARS - Moons And Mushrooms
|
[16.09.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.09.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
KINGS WINTER - Edge Of Existence
|
[10.09.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
LAKE OF TEARS - Black Brick Road
|
[09.09.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.09.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.09.2021] [hodnocení: 7/10] |
SONIC BLAST - Humanity Divided
|
[28.08.2021] [hodnocení: 5/10] |
LOST DIVISION - Cuts And Scars
|
[27.08.2021] [hodnocení: 4,5/10] |
LAKE OF TEARS - Forever Autumn
|
[26.08.2021] [hodnocení: 10/10] |
|
[21.08.2021] [hodnocení: 5/10] |
|
[20.08.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
LAKE OF TEARS - A Crimson Cosmos
|
[19.08.2021] [hodnocení: 10/10] |
|
[16.08.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[14.08.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.08.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[12.08.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.08.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.08.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
FALSE MEMORIES - The Last Night Of Fall
|
[06.08.2021] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[05.08.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
NIGHTSHADOW - Strike Them Dead
|
[31.07.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.07.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.07.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.07.2021] [hodnocení: 8/10] |
LAURENNE/LOUHIMO - The Reckoning
|
[23.07.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.07.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.07.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
INFINITE & DIVINE - Silver Lining
|
[13.07.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
BLOODSHED WALHALLA - Second Chapter
|
[10.07.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[07.07.2021] [hodnocení: 8/10] |
MINDFAR - Prophet Of The Astral Gods
|
[03.07.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.07.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
DARK GAMBALLE - Romance panenky a kladiva
|
[29.06.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
BURNING WITCHES - The Witch of the North
|
[26.06.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[25.06.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
Clive NOLAN - Song Of The Wildlands
|
[21.06.2021] [hodnocení: 9/10] |
VEXILLUM - When Good Men Go To War
|
[18.06.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
VAN CANTO - To The Power Of Eight
|
[14.06.2021] [hodnocení: 7/10] |
POVERTY`S NO CRIME - A Secret To Hide
|
[11.06.2021] [hodnocení: 8/10] |
AEONBLACK - The Time Will Come
|
[09.06.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
HELLRYDER - The Devil Is A Gambler
|
[02.06.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.06.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.05.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Martin HAVEL (WISHMASTERS) - Myslím si, že jsme konečně našli ten jediný a pravý cíl
|
[29.05.2021] |
|
[26.05.2021] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[21.05.2021] [hodnocení: 8/10] |
FEANOR - Power Of The Chosen One
|
[17.05.2021] [hodnocení: 6/10] |
NEŽFALEŠ - Šminky padlejch královen
|
[15.05.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.05.2021] |
|
[14.05.2021] [hodnocení: 7/10] |
WITCHBOUND - The End Of Paradise
|
[10.05.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[08.05.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[08.05.2021] |
|
[03.05.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
ARTABAN`S REDEMPTION - Broken Puppets
|
[01.05.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[28.04.2021] [hodnocení: 7/10] |
NEJLEPŠÍ ALBA DRUHÉ DEKÁDY NOVÉHO TISÍCILETÍ PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Savapip
|
[28.04.2021] |
|
[26.04.2021] [hodnocení: 5,5/10] |
GENERATION STEEL - The Eagle Will Rise
|
[24.04.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[19.04.2021] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[16.04.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
EVERGREY - Escape Of The Phoenix
|
[14.04.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.04.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.04.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
INSANITY IN SCARLET - Insanity In Scarlet
|
[07.04.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.04.2021] [hodnocení: 8/10] |
Bart Spinney (BABY SECONDHAND) - Když vidím, čemu jsou schopni lidé věřit, mám z toho krapet strach.
|
[03.04.2021] |
|
[26.03.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[22.03.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.03.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.03.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.03.2021] |
WITHERFALL - The Curse of Autumn
|
[10.03.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[09.03.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
MAKAR ČUDRA - Makar Čudra (Späť pri živote)
|
[06.03.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[06.03.2021] |
VOODOO CIRCLE - Locked & Loaded
|
[05.03.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[03.03.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.03.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[27.02.2021] [hodnocení: 7/10] |
Filip KOLUŠ (SIGNUM REGIS) - Máme skvelých fanúšikov, ktorí na nás nezabudli ani počas tejto doby.
|
[27.02.2021] |
|
[22.02.2021] [hodnocení: 8/10] |
SIRENIA - Riddles, Ruins & Revelations
|
[19.02.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.02.2021] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[13.02.2021] |
|
[10.02.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[09.02.2021] [hodnocení: 7/10] |
Radek MIKYSKA (ECLIPSIS) - Nic není tak jednoduché, jak si člověk myslí
|
[06.02.2021] |
|
[04.02.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.02.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[28.01.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
SNOW WHITE BLOOD - Hope Springs Eternal
|
[26.01.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2020 - Savapip
|
[25.01.2021] |
ATTICK DEMONS - Daytime Stories... Nightmare Tales
|
[24.01.2021] [hodnocení: 7/10] |
SIX DEGREES OF SEPARATION - Old Dogs
|
[23.01.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
DREAM EVIL - The Book Of Heavy Metal
|
[21.01.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
VANISHING POINT - Dead Elysium
|
[19.01.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[15.01.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[14.01.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.01.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.01.2021] [hodnocení: 6/10] |
Standa ŠVARC (MEAT MINCER) - Na výzvy návštěvníků koncertů jsme repertoár přetextovali do češtiny,
|
[09.01.2021] |
|
[08.01.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.01.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[04.01.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[01.01.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[31.12.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.12.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.12.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Jirka RAIN (SEBASTIEN) - Sebastien je jako rodina!
|
[26.12.2020] |
|
[24.12.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.12.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Jakub DRŽMÍŠEK (ODRAEDIR) - Je to sakra příjemný bonus získat trochu uznání od lidí
|
[19.12.2020] |
|
[18.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
VANDEN PLAS - The Ghost Xperiment - Illumination
|
[15.12.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[11.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
MOB RULES - Hollowed Be Thy Name
|
[10.12.2020] [hodnocení: 9/10] |
Viktorie SURMOVÁ (SURMA) - Když se člověk snaží najít světlo v životě, život mu to obrátí k lepšímu
|
[06.12.2020] |
WINTER`S VERGE - The Ballad Of James Tig
|
[04.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
MOB RULES - Temple Of Two Suns
|
[03.12.2020] [hodnocení: 7/10] |
JADED HEART - Stand Your Ground
|
[02.12.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
D.O.L. - Between Love And Death
|
[28.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
Rado PRIPUTEN (GLOOM) - Snáď bude rok 2021 lepší
|
[28.11.2020] |
|
[27.11.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.11.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.11.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.11.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
CREEPER - Sex, Death & The Infinite Void
|
[10.11.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[07.11.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.11.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
NEKRO (DYSANGELIUM) - Ať už budou mé cesty jakékoliv, hudba v nich vždy bude nějak přítomna
|
[31.10.2020] [hodnocení: /10] |
|
[30.10.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.10.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
MANTICORA - The Black Circus Pt.2 - Disclosure
|
[22.10.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.10.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.10.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.10.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
MANTICORA - The Black Circus Pt.1 - Letters
|
[15.10.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[13.10.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.10.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[06.10.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.10.2020] [hodnocení: 9/10] |
SUPERHORROR - Italans Die Better
|
[30.09.2020] [hodnocení: 5,5/10] |
ARIDA VORTEX - Riders Of Steel
|
[28.09.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
MANTICORA - Darkness With Tales To Tell
|
[24.09.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.09.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.09.2020] [hodnocení: 6/10] |
MANTICORA - To Live to Kill to Live
|
[18.09.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.09.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
HELL IN THE CLUB - Hell Of Fame
|
[15.09.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[11.09.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
GUARDIAN OF LIGHTNING - Cosmos Tree
|
[04.09.2020] [hodnocení: 3,5/10] |
BLACK ROSE MAZE - Black Rose Maze
|
[02.09.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[31.08.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
ANGEL - A Woman`s Diary – Chapter II
|
[26.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.08.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.08.2020] |
HELLRIDE - Goodbyes To Forever
|
[22.08.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
Neira (ARTHEMION) - Za poslední půlrok se začaly věci dost hýbat, aniž bychom to sami čekali
|
[16.08.2020] |
|
[15.08.2020] [hodnocení: 7/10] |
GOBLINS BLADE - Of Angels And Snakes
|
[12.08.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
HER CHARIOT AWAITS - Her Chariot Awaits
|
[10.08.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
ILLUMISHADE - Eclyptic: Wake Of Shadows
|
[07.08.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
U.D.O. / Musikkorps der Bundeswehr - We Are One
|
[25.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[23.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[14.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
AETHER REALM - Redneck Vikings From Hell
|
[08.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[05.07.2020] |
|
[04.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
MAGNUS KARLSSON`S FREE FALL - We Are The Night
|
[03.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.06.2020] |
|
[26.06.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
Tomáš KLOS (PUBLIC RELATIONS) - Dopředu nikdy nevím, jak nakonec nová skladba bude vypadat.
|
[21.06.2020] |
|
[20.06.2020] [hodnocení: 7/10] |
HOUSE OF LORDS - New World - New Eyes
|
[17.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
PORN - No Monsters In God`s Eyes - Act III
|
[10.06.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.06.2020] [hodnocení: 8/10] |
GRAVE DIGGER - Fields Of Blood
|
[01.06.2020] [hodnocení: 9/10] |
MAJKL (YEAR OF PLUTO) - Naší prioritou je brzy natočit videoklip
|
[31.05.2020] |
|
[30.05.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.05.2020] [hodnocení: 6,5/10] |