Možná vás taky napadne otázka, proč vlastně Zak Stevens začal budovat nový projekt pod názvem Archon Angel, když jeho tvorba není kdovíjak vzdálená dosavadní Zakově domovině Circle II Circle a narazit na nálady Savatage, kde Zak nakopl svojí kariéru, není na debutovém albu „Fallen“ už vůbec žádný žádný problém. Kdo ví, jestli by pro Archon Angel osudové setkání Zaka Stevense s producentem a kytaristou Aldo Lonobilem při práci na loňském albu Avalon Tima Tolkkiho „Return To Eden“ mělo přesně tento důsledek,..
I když se tahoun Iced Earth Jon Schaffer sem tam nechal slyšet, že další album jeho společného podniku s parťákem z Blind Guardian Hansi Kürschem není věc nereálná, roky ubíhaly a diskografie Demons & Wizards marně čekala na třetího brášku k nadčasovému eponymnímu debutovému albu i k výbornému (byť přece jen o něco méně dotaženému) následovníkovi „Touched Of The Crimson King“, čerpajícímu z díla spisovatele Stephena Kinga. Jako by však vloni Hansiho Kürsche přepadla potřeba vrátit se do minulosti..
V polovině ledna oznámili Metalcraft, že se s nimi loučí zpěvák Hanz Fuhrmann. Na začátku měsíce kapela odtajnila, kdo bude novu posilou u mikrofonu. O necelé dva týdny později už Mr. Steely (jehož hlas můžete znát z revivalu Judas Priest) prožil své první vystoupení s Metalcraft v brněnském klubu M13. Tuhle ukvaltovanou anabázi v krátkém povídání o současné situaci v Metalcraft naprosto přesně vystihuje Mr. Steely mottem dnešní doby: „není čas ztrácet čas“...
Všechno je relativní. „Líbí se ti mít pěst v ksichtě a nakopaný zadek …?“, ptají se slovenští Slight Lie ve skladbě „Midnight Lady“. Obecně vzato, jasně, že ne, chlapci. Ovšem najdou se výjimky, jako třeba, když se potkáte s deskou, která skvěle nakopává, což o albu „Countdown“ bez debat platí. Nebo alespoň o jeho části. A tím se dostáváme k další části debaty o relativnosti některých událostí. Když totiž budete tvrdit, že první část desky je jasně vydařenější, než ta druhá, obvykle tím chcete vyjádřit fakt, že kapele krapet došel dech. ..
Čím víc kytar, tím lepší album? Nemyslím, že by ta rovnice byla tak jednoduchá. K této myšlence však trochu svádí fakt, že švédští Bombus před dvěma lety ulovili do svých řad kytaristu Simona Solomona, čímž se počet těchto nástrojů v řadách kapely zvýšil už na tři kusy a důsledek je ten, že loňské album s vtipným názvem „Vulture Culture“ je dosud nejlepší nahrávkou, kterou tato göteborgská (dnes už) pětice vytvořila. Není podstatné, jestli za to může fakt, který si frontman Fredrik Feffe Berglund nemohl vynachválit..
Kdy před pěti lety obživli němečtí svérázové S.D.I., prohlásil jejich tahoun Reinhard Kruse, že bude-li odezva fanoušků na jejich návrat taková, aby stálo za to přijít s novými písněmi, pustí se do nich. Ačkoliv Reinharda opustili oba parťáci, kteří pamatovali dávnou éru kapely a byli i při její reinkarnaci, nyní jsou zde S.D.I. s novým albem, jehož název „80s Metal Band“ je v podstatě jakýmsi alibi, kterým trojice z Osnabrücku dává jasný návod, jak k téhle desce přistoupit – nalaďte své uši na osmdesátá léta..
Tenhle vesmír není pro starý. No řekněte, pamětníci, jak moc vás láká vyrazit na vesmírnou diskošku do fabriky? Zhruba o tom je třetí album Edge Of Paradise z Los Angeles, u kterého se na první pohled jedná o velmi přitažlivou záležitost. Adrenalinová muzika, která rychle leze do žil, spolupráce s Jacobem Hansenem (např. Amaranthe) a Mikem Plotnikoffem (např. Halestorm), do metalového základu nacpaná slušná porce moderny, u mikrofonu přitažlivá kočka, s natolik pružnými hlasivkami a hlasovou obratností, ..
Volnou citací výroku zpěváka rakouských Serenity Georga Neuhausera o tom, že je úžasné, když můžete spojit dvě velmi oblíbené činnosti do jednoho celku, v tomto případě muziku a historii, se snadno dobereme odpovědi na otázku, zda Serenity i na svém sedmém albu vychází z historických reálií. Nadýchaný power metal a historické téma doplňují i další obvyklé položky jako ultramelodičnost, výpravnost, elegance, dramatičnost, nadýchanost, přehledný a čitelný zvuk, sametově měkký a nezaměnitelný Georgův hlas..
V životopise švédského křiklouna Matse Levéna se najdou natolik významná působiště (Therion, Yngwie Malmsteen, At Vance, Treat… ), aby bylo od první věty jasné, že tenhle maník to má v krku výborně seštelováno. Stejně tak se v jeho curriculum vitae dá vystopovat fakt, že na jednom místě příliš dlouho nevydrží. Ať už je příčinou to, že rád zkouší nové věci nebo třeba to, že není kdovíjaký týmový hráč, obě tyto možnosti celkem jasně vedou k tomu, že myšlenka natočit vlastní sólové album se v podstatě sama nabízí...
S trochou jízlivosti by se chtělo říct, že samotný název nového alba „8RED“ francouzských heavíků Mystery Blue je jednou z nejdůvtipnějších drobností, které tato nahrávka přináší. Jednak je v něm zakódována informace, že se jedná o osmou desku této veteránské kapely, jednak koresponduje s dominantní barvou obalu alba a navíc se v něm odráží i název úvodní skladby „Hatred“, na kterou díky videoklipovému zpracování Mystery Blue zjevně vsází. To, že se pedantičtí angličtináři nad touhle přesmyčkou..
Byť by progresivní metal jako žánr měl být už z principu různým vlivům „zvenčí“ velmi otevřený a přístupný, se sedmým albem australských Voyager už by možná nebylo od věci škatulkování úplně zrušit. Kapele se totiž čím dál tím víc začínají proplétat svět metalu a popu, a to až tak důkladně, že kromě náladových odkazů na Marillion či Porcupine Tree se občas (se ždibíčkem fantazie) vkrádají díky bohatému využití občas studeně znějících kláves a zásluhou sladce měkkého hlasu principála Daniela Estrina ..
Vsadit na zlato se v posledních letech vyplácí. Snad proto na novém albu německých power metalistů Human Fortress zlato vládne. Ovšem deska zároveň potvrzuje fakt, že ani takhle výnosná komodita se výkyvům kursu nevyhýbá. A v případě „Reign Of Gold“ by ta potenciální křivka létala docela intenzivně nahoru a dolů. A to i přesto, že se kapela tentokrát vyhnula jakýmkoliv snahám o vyklouznutí ze stylových hranic, jako tomu bylo v případě jejich dosud nejhůř přijatého..
Vlastně by se o odchodu baskytaristy Ala Barrowa dalo mluvit jako o velmi důležité změně pro Magnum. Přece jen byl od začátku tohoto století, kdy britská hard rocková legenda odstartovala druhu etapu svého života, pevnou a výraznou součástí kapely. Baskytary se však nově ujal Dennis Ward, známý především díky svému dlouholetému působení u Pink Cream 69, takže je jasné, že tahle trhlina je zacelená skvělým způsobem. A hlavně, dva letité pilíře kapely, kytarista Tony Clarkin a zpěvák Bob Catley, ..
Kdyby si v souvislosti s debutovým albem „No Songs For Lovers“ bochumských Inadream odpustili jejich patroni Echozone přirovnávání k The Clash, Joy Division, či The Pixies, možná by udělali lépe. Bylo by přesnější držet se toho, že se kapela orientuje na post punk osmdesátých let a má chytlavé melodie, než se odvážně pokoušet tvrdit, že se tyhle tóny posluchačům z hlavy nevykouří a navíc (bez toho, aby Inadream ztratili svou osobitost) si při nich vzpomenou na uvedené party. Nic tak zásadního se na téhle desce neděje...
Může vzorec, který před devíti lety začali využívat Mark Sweeney a Michael Voss, fungovat do nekonečna? Pokud to bude klukům skládat stále tak, jako dosud na všech jejich deskách (včetně aktuální novinky „Nature Strikes Back“), tak zjevně může. Zástup známých a známějších jmen, která je jmenovaná dvojice schopna nalákat ke spolupráci, je patrně nevyčerpatelný a tím je ta základní rovnice (dobrý materiál do dobrých rukou a hlasivek) naplněná. M+M jsou si jistí v hard and heavy melodických vodách,..
Páni, ten čas letí. V souvislosti s bilancemi slavím letos jubileum – tohle je již podesáté, kdy si na začátku kalendářního lámu hlavu s tím, co z té záplavy nové hudby bylo pro mne tím zásadním. A nejhezčí na téhle sumarizaci je to objevování „zapomenutého“ – vysypat z rukávu desky z posledního půlroku není problém, ale vydolujte z hlavy to, na čem jste ujížděli někdy v lednu. Vydoloval jsem, doufám, všechno podstatné. A když mám to výročí, tak se potrestám a po dvouletých úlevách zkusím seřadit alba nikoliv abecedně, ..
Co může dělat kapela, jež se dosud věnovala středověkému folk metalu, když jí ze sestavy vypadne muzikant, který měl na starosti lidové nástroje? Těžko říct, jestli němečtí Minotaurus jiného lidovce nesehnali anebo prostě měli přirozenou chuť lidový element ve své tvorbě potlačit, v každém případě tahle změna nezbytně znamená určitý (byť nijak dramatický) posun ve výrazu kapely. Občas jsou k zaslechnutí alespoň housle, i když ani ty nemají kdovíjak přehnaný prostor, ..
Když se téměř před pěti lety rozešly cesty Peavyho Wagnera a Victora Smolskiho, roztočil Peavy se svými novými kumpány setrvačník. A ten se točí… a točí… a točí… Špony lítají na všechny strany, houževnatost narůstá, buldočí stisk nepolevuje, energie neklesá, ale ani typickou razancí se kapele asi nepodaří vymlátit z hlav posluchačů červíka o tom, že v té své hromotlučnosti Rage čím dál tím víc zapomínají na to,..
Byť nebyl součástí amerických progresivců Fates Warning od jejich samotného vzniku a neuzavřel se pouze do jejich světa (v souvislosti s albem „What The Water Wants“ není od věci zavzpomínat na kapelu Engine), jeho hudební osud je s nimi neodmyslitelně spjat. A tak když se po více než třiceti letech působení v této kapele zpěvák Ray Alder rozhodl natočit své sólové album a ještě navíc předem vyhlásil, že deska nebude mít s jeho trvalým působištěm příliš mnoho společného, ..
Je docela odvážné přijít po sedmadvaceti letech aktivního působení a v souvislosti s vydáním osmého alba „Starbourne Traveler“ s tvrzením, že se jedná o nový začátek kapely. U švédských power metalistů Crystal Eyes to sice může být podpořeno tím, že k dvojici Mikael Dahl / Claes Wikander, která působila na kompletní osmičce albových zářezů, se připojili noví parťáci Henrik Birgersson / Jonathan Halberg. Nebo tím, že tradiční Mikaelovu autorskou dominanci tentokrát svým aktivním přístupem ostatní členové kapely zrušili. ..
„Wish for tomorrow
Fakt, že se rumunští folkáči An Theos probyli před dvěma lety skrz Metal Battle na wackenský festival, nasvědčuje tomu, že jejich muzika by nemusela být úplně marná. Toto septeto (byť některé zdroje uvádějí, že by hudebníků v kapele mělo být osm, k houslistce Paulu Gerashim se kapela k coby stálé člence už sama nehlásí), ve své mateřštině opěvující už téměř deset let dávné obyvatele Karpat a rumunskou mytologii, letos vydalo své třetí album „Renăscând“...
„Mým záměrem bylo vytvořit velmi zvláštní atmosféru a náladu, díky níž si budete moci představit svátky ve velkých sálech, ruiny starověkých katedrál, zakuklené mnichy, polární záři na půlnoční obloze, tiše padající sníh, stále zelené lesy kolem vesnice, osvětlené pouze lucernou – jednoduše magické místo, které nechcete opustit“ . Takhle přibližuje svou novinku „Ancient Winter“ kanadská zpěvačka Leah, která se svými dosavadními alby koketovala se symfometalovým světem..
Liv Sin pěkně metalově zrají. Z rozpadu Sister Sin před třemi lety se živelná zpěvačka s pilou v krku Liv Jagrell oklepala tím nejlepším způsobem – s nově vzniklou formací Liv Sin vypustila do světa velmi rychle energií nabitý debut „Follow Me“. Natlakovaný melodický heavy metal ani v nejmenším nejevil jakoukoliv známku toho, že by deska byla šitá horkou jehlou a bonus v podobě velmi zajímavých hostů přitáhl zaslouženou pozornost, takže o pochvalná hodnocení alba nebyla nouze.
..
Kolik znáte kapel, které za sebou mají třiatřicetiletou historii a bez toho, aby ve svých memoárech měly zaznamenané nějaké hibernační období, hrály stále v té samé sestavě, v jaké se představily už na svém debutovém singlu? O tom, že si spolu pětice německých progresivistů Vanden Plas rozumí, svědčí nejen skutečnost, že jejich téměř kompletní sestava spolu muzicírovala pod hlavičkou Missa Mercuria, či Abydos, ale hlavně fakt, že při svém nijak uspěchaném tempu vydávání alb si stále drží vysokou kvalitu ..
Základ vítěznému tažení do středověkého království položila v samém závěru druhého tisíciletí Salamandra především tím, že do svých řad jako stálou akvizici zverbovala bubeníka Daniela Jurečka. Posun, který přinesly živé bicí, je na desce přímo hmatatelný a kapelu úžasně nakopl. Samozřejmě to, že Salamandra oděla svou novinku (ve srovnání s debutem) do nesrovnatelně přesvědčivějšího zvukového kabátu, že přišla s důkladně propracovaným tématickým příběhem..
Ohánět se čísly a termíny u slovenských power-progresivců Castaway je trochu zrádné. Už v době, kdy kapela po sedmileté studiové pauze vydávala své druhé album „Choices & Patterns”, avizovala, že tempo vydávání jejich desek není kritériem, na které by moc brala ohled. Takže skutečnost, že cesta k aktuální novince „Before We Drown“ zabrala dalších šest let, berme jako prostý statistický údaj. Podstatnější informací je, že během této doby se rozešly cesty kapely s basákem Yogim a především..
Nedokážu posoudit, jak pevnou pozici mají při svém ataku na světovou scénu The Trigger v rodném Srbsku. Za necelých patnáct let své existence stihli vydat tři alba, na kterých vždy sáhli po mateřském jazyce, letos poprvé, navíc s Massacre records v zádech, vsadili na angličtinu. A byť se při snaze o získání pozornosti ohánějí tím, že patří mezi female-fronted-metal, není to asi úplně nejšťastnější cesta. Jasně, ve svém čele ženu mají, jenže Milena Brankovič rozhodně nezapadá do toho stereotypního obrazu vnímání této škatulky. ..
Nezvykle dlouho nebylo slyšet o kytarovém čarodějovi Dushanovi Petrossim. To, že nikam nespěchá s Magic Kingdom, není nic neobvyklého, ale tentokrát se příliš aktivně neřinčelo ani v Iron Mask. Alespoň měl Dushan dostatek času na přípravu nového alba svého „Magického království“. Mohl ji trochu komplikovat fakt, že v Magic Kingdom bylo poněkud rušno na pěveckém postu, po odchodu Christiana Palina proskočila zpráva, že novinku nazpívá Fabio Lione, ale nakonec Dushan našel společnou řeč s Michaelem Vescerou...
Když se na sklonku tisíciletí objevilo debutové album moravské Salamandry „Twilight Of Legends“, bral jsem to jako takové malé zjevení. Tohle na první pohled velmi nenápadně se tvářící album v sobě skrývalo do té doby asi nejlepší tuzemský pokus o následování cest, vyšlapaných kapelami, které kromě rychlosti a tvrdosti stavěly především na melodiích (a je jedno, jestli v souvislosti s Helloween, Rhapsody, Blind Guardian, … budeme pohazovat pojmy power, či speed)...
Byť od vydání dosud posledního alba německých Coronatus uplynuly pouhé dva roky, nelze začít jinak, než v případě této kapely již tradiční otázkou – jak velký průvan proletěl sestavou tentokrát? Inu, řádný. Svůj horký post si udržela jen zpěvačka Mareike Makosch a pochopitelně principál s paličkami Mats Kurth, jinak Coronatus tvořili novinku zase v úplně novém složení. Omezili zejména v pěveckých partech pár stereotypů (už minule měl mužský zpěv svůj prostor, který se aktuálně rozšířil,..
Ještě v době, kdy Anette Olzon prožívala své asi nejobtížnější hudební období ve hvězdných Nightwish, nešlo si nevšimnout té zásadní vlastnosti jejích hlasivek i jejího způsobu prožívání (většiny) skladeb. Z té holky šla prostě radost, za kterou se občas dalo téměř schovat i to, že některé skladby bývalých chlebodárců jsou nad její možnosti. Tohle světlo probliklo už v Alyson Avenue, plně se rozsvítilo na sólovém albu „Shine“ a docela intenzivně se snažilo prodrat na povrch i ve spojení s Janim Liimatainenem..
K rychlému rozklíčování toho, co v základu přináší debutové album německých heavíků Wardress, stačí nastínit anabázi jeho vzniku. V roce 1984 pod autorskou taktovkou kytaristy Alexe Gora a zpěváka Ericha Eysna vzniklo pár skladeb, které kluci stihli na nikdy nevydané demo zaznamenat, jenže už o rok později šel z personálních důvodů celý projekt k ledu. Po třiatřiceti (!) letech se Alex Gor rozhodl tyto znovunalezené „poklady“ oprášit,..
Kudy do třetího alba italských Noveria? Tajemství novinky „Aequilibrium“ je skryto v jejím názvu. Velmi soudržná pětice (během dosavadní existence došlo v kapele pouze k jedné personální změně u kláves, které v sytém a někdy až neurvalém výrazu kapely hrají velmi důležitou roli) totiž opět překládá až titěrně propracovanou nálož, která na power-progovém pomezí vydatně brousí po obou stranách této spojnice a v praxi to vypadá tak, že servíruje jak docela sjízdné melodie..
Italští Wind Rose pomalu, ale jistě v základu směřují k čím dál větší jednoduchosti. Tak by se ve stručnosti dalo charakterizovat jejich čtvrté album „Wintersaga“. Pokud ještě před čtyřmi lety pronikaly do jejich tvorby trochu zašmodrchanější power (prog) metalové pramínky, letošní album už je zcela ve vleku nálad Ensiferum, či Turisas, kompletně celá deska zní poměrně heroicky, bojovně, energicky a přitom pompézně a výpravně. Wind Rose při svých ódách na trpaslíky, kterým jejich divoké tance jdou nejlíp ..
Někdy bývají cesty osudu naprosto nevyzpytatelné. Kdo by v roce 1985 vsadil na to, že Europe budou o rok později jedním z největších hudebních trháků? Kdo by jen o pět let později, v době, kdy Europe představili výborné album „Prisoners In Paradise“, uvěřil tomu, že nad švédskou pěticí se začíná stahovat černý mrak, v jehož důsledku se kapela rozejde? A kdo by si tipnul, že se ve své nejslavnější sestavě Europe po letech znovu sejdou, aby v neměnném složení pokračovali až do dnešních dnů? ..
V souvislosti s novým albem Pretty Maids je na místě položit si dvě zásadní otázky. Čekali byste od této dánské party nějaké úhybné manévry z jejich osobitého stylu, postupů, nálad a nápadů? A hlavně, chtěli byste, aby se do něčeho takového ústřední dvojice Ronnie Atkins a Ken Hammer vůbec pouštěla? Patříme-li společně do té skupiny, která na obě otázky odpoví jednoznačným „ne“, patrně se shodneme na tom, že „Undress Your Madness“ jede přesně v té špičkové formě, jež Pretty Maids už léta neopouští ..
Asi jen pošetilec by čekal, že se Europe podaří zopakovat fenomenální úspěch alba „The Final Countdown“, obzvlášť když kapela přišla o výborného kytaristu Johna Noruma, který nepřekousnul směřování Europe k větší nablýskanosti a pompéznosti. Na albu „Out Of This World“ jej nahradil Kee Marcello, který se svým hráčským uměním mohl s Johnem Norumem směle porovnávat a k aktuálnímu stylu kapely seděl díky své vzletnosti a lehkosti přece jen o něco víc, než jeho předchůdce. Europe totiž na pompéznost nerezignovali ..
Prozrazovat u dámy její datum narození je netaktní. Nicméně pro hodnocení nového alba Velvet Viper s podivným názvem „The Pale Man Is Holding Broken Heart“ se jedná o informaci naprosto zásadní a tak to naznačme alespoň oklikou. Zpěvačka s velmi charismatickým hlasem Jutta Weinhold své první album (tehdy ještě pod vlastním jménem) vydala již před třiačtyřiceti lety a v době jeho vydání už nebyla žádné neopeřené pískle. Svá nejslavnější léta prožila na přelomu osmdesátých a devadesátých let ..
Příběh a okolnosti, za kterých přicházelo na svět nové album Blind Guardian „Twilight Orchestra: Legacy Of The Darkness“ jsou v podstatě fascinující. Trvalo dvacet tři let, než jej Hansi Kürsch a André Olbrich uvedli plně do života. Spojili v něm svět literatury a svět vážné hudby, přibrali do party spisovatele Markuse Heitze, dirigenta Adama Klemense, Filharmoniky města Prahy, zcela vynechali ze hry Markuse Siepena i Frederika Ehmkeho, André zůstal jen jako autor v pozadí a společně dali vzniknout dílu,..
„Europe je rocková kapela, která vychází z vlivu Led Zepellin nbo Deep Purple, …, „The Final Countdown“ byl chybný krok, …, „podlehli jsme vlastnímu tlaku a vydali se jiným směrem, než jsme kdy plánovali“, …, „všechny ty klávesy byly pro mě utrpením…“. I takhle lze vnímat album, které se stalo nejprodávanější rockovou deskou roku 1986 v Británii i Americe. Je pravdou, že pokud jste si chtěli ústřední motiv titulní skladby třetího alba Europe zošklivit, nebyl to žádný kumšt, protože ve své době zněl prakticky odevšad,..
Rakouští Edenbridge vloni oslavili dvacet let svojí činnosti, letos představili desátou řadovou desku svojí kariéry a po celou tuto dobu a na každém dalším albu si pěstují svůj osobitý jemný výraz tak intenzivně a systematicky, že je poznáte prakticky za jakékoliv situace a z jakékoliv skladby. Můžete jim otloukat o hlavu, že už léta hrají na jistotu, že zpěvačka Sabine Edelsbacher se svým decentním a umírněným projevem příliš vzruchu do děje nepřinese, že romantické melodie prakticky výhradního autora ..
„Deset kroků zpět“, „Dvacet černých růží“. Názvy svých alb dokáže kapela Rimortis krásně sledovat tok času, z titulu toho aktuálně vydaného je zjevné, že si Rimortis odškrtli svůj druhý křížek. Jediným členem kapely, který tuhle dlouhou cestu plně absolvoval, je v současné době již jen její kapelník a baskytarista Vašek Mrzena. Takže přijměte pozvání z úst toho nejpovolanějšího k prozkoumání aktuálního dění v kapele, představení nového alba i k tradiční procházce lyrickým světem Rimortis. ..
Vlastně se nic tak zásadního nezměnilo. Koncept druhého alba Europe byl pojat obdobně jako debut – devět Tempestových kompozic (že se Europe ještě stále vraceli do své minulosti svědčí fakt, že ta nejdůraznější z nich pocházela ještě z „předevropské“ doby a na jejím vzniku se podílel baskytarista Marcel Jacob, jež v řadách kapely asi nejvíc proslul krátkodobým střídáním s Johnem Levénem u Europe a Yngwiho Malmsteena) a jedna Norumova instrumentálka. Jen se to všechno posunulo o slušný krok vpřed..
Pro hard rockery Metalcraft je tenhle rok hodně vydařený – ke svému výročí si nadělili debutové album „Cannonball“. S bubeníkem Martinem Linhartem jsme se sešli tam, kde se všechno kolem téhle výborné desky zrodilo – přímo ve zkušebně Metalcraftu. A bylo dlouho o čem povídat! Obrázek o tom, co obnáší pětiletá cesta od vzniku kapely až k jejímu aktuálnímu vyvrcholení si můžete udělat z tohoto obsáhlého povídání. ..
Řekne-li se Europe, první, co většinu populace patrně napadne, je hitovka „The Final Ccountdown“. Byť pochopitelně tahle skladba je vlajkovou lodí kapely, která se do dějin světové rockové hudby zapsala velmi významným písmem a zcela změnila život pětici (respektive šestici) švédských hudebníků, byla by chyba spojovat éru Europe jen s touto skladbou, potažmo s celou stejnojmennou deskou. Ačkoliv Europe jsou dokonalým příkladem toho, že podobný majstrštyk, kdy si ve správnou dobu a na správném místě všechno naprosto dokonale sedne..
Jednou z typických vlastností bochumských Dawn Of Destiny je jakási vnitřní neuspořádanost a neposednost, která vede k tomu, že se kapela v rámci svých alb dostává do hodně kontrastních poloh, nedrží se nějaké konstantní linie a posluchači tak může připravit nejedno překvapení. A ačkoliv se na předchozích albech Dawn Of Destiny v tomto ohledu nijak zásadně nekrotili, přece jen se jim dařilo udržet se v intencích poměrně rozumně vstřebatelného a přijatelného víru nálad a nápadů. ..
Kde že časy bigbítovější Deštivé ulice jsou… Děčínští Detroyself na aktuálním albu „Mít se ve svý moci“ v podstatě navazují na hrubou a intenzivní houževnatost, ke které se dopracovali na svém dva roky starém albu „Nedej se“. Jen nyní je to ještě intenzivnější a natlakovanější, když vyjma nevýrazného intra, atmosféričtější skladby „Plameny“ a závěrečného vláčně houževnatého intra můžete mít pocit, že Destroyself chtějí zničit nejen sami sebe, ale že chtějí umlátit i všechno živé okolo sebe. ..
Tak vida. U druhého alba Nordic Union jsem hlásal, že Erik Mårtensson by mohl při tvorbě nového alba Pretty Maids s tandemem Attkins – Hammer klidně zasednout k jednomu stolu a nějaký ten nápad přihodit, aniž by to příznivcům dánské party znělo jakkoliv nepatřičně. Erik tyhle ingredience má zjevně natolik pod kůží, že jejich využití v rámci domovských Eclipse zní naprosto přirozeně, sebevědomě a chutně. Nicméně to není hlavní důvod toho, že švédští hard rockeři i ve dvacátém roce svojí existence v rámci sedmého alba „Paradigm“..
Přišel kytarista švýcarských hard rockerů Gotthard Leo Leoni na geniální nápad, kterak oživit a připomenout starší tvorbu svého domovského spolku, nebo jde jen o vychytralý obchodní trik? Když v loňském roce přišel s debutovým albem projektu Coreleoni, který měl připomenout rané období Gotthard, odůvodňoval Leo tento krok vcelku sympatickým tvrzením, že spousta starých písní je pro něj důležitá, ale jelikož vznikají skladby nové, kterým je třeba najít v setlistu místo, na ty starší se nedostává. ..
Pokud vydáte své debutové album v roce 2015 a o čtyři roky později projeví poměrně významný label zájem jej znovu vydat pod svou značkou, dá se předpokládat, že by na něm nemusela být úplně marná nálož. Přesně tenhle příběh prožívají francouzští symfonici Dreamslave, jejichž debutu „Rest In Phantasy“ se aktuálně ujali Massacre Records. Pokud bych si měl tipnout, jaký byl hlavní důvod zájmu vydavatele o tuto desku, vsadil bych na variantu, že u Massacre spoléhají na to, že tahle deska nezapadne do šedivého davu..
I ve Finsku mají svého pejska a kočičku. Pětičlenná parta z Jyväskylä Weightless World završila osmý rok své existence debutovým dortem „The End Of Beginning“, který je jakousi schizofrenní ukázkou toho, co všechno lze schovat do škatulky moderní melodický metal. Vzhledem k širokým mantinelům tohoto pojmu s tímto zařazením není třeba příliš polemizovat, podstatný je finální pocit z této poněkud neuspořádané smrště...
Někdo naseká hromadu dětí jako pan Klapzuba a udělá z nich fotbalovou jedenáctku, někdo si vystačí se dvěma a založí s nimi kapelu. Není to poprvé, co se se svými dvěma potomky, basákem Karlem a kytaristou Nickem, bývalý bubeník Hammerfall Anders Johansson propojil v nějakém hudebním seskupení, stopu v podobě vydaného alba už společně zanechali v Hulkoff, či ve Strokkur. Ve druhé jmenované kapele zřejmě Johanssonové definitivně adoptovali do své rodiny i křiklouna Mika Anderssona..
Sascha Paeth. Frontiers. Dva hudební pojmy, ke kterým asi není potřeba moc co dodávat. A vlastně ani jejich spojení není příliš překvapivé. Když už totiž dozrála doba na to, aby všudybyl a všeuměl Sascha Paeth dostal zase jednou chuť na prezentaci svých hudebních nápadů a tentokrát poprvé i pod svým vlastním jménem (alespoň částečně), jevilo se italské vydavatelství jako ideální přístav. Přece jen zde už zakotvila velká řada projektů, či kapel, jejichž spojení může vyvolávat otázku,..
Byť tuhle trojici spojuje působení u dánských melodických elegánů Royal Hunt, společně se v řadách téhle kapely nesetkali. Zpěvák Henrik Brockmann ji opustil o sedmnáct let dříve, než principál André Andersen znáboroval kytaristu Jonase Larsena. Na společnou cestu tento trojlístek vyrazil začátkem loňského roku, když kterýsi z hudebních historiků narazil na dávnou skladbu, připravenou pro debutové album Royal Hunt a výzvu na její realizaci..
Na švýcarských symfonicích Dreams In Fragments je mi sympatický fakt, že přímo ve své biografii mají napsáno, že vzhledem ke svému stylu bývají přirovnáváni k Nightwish nebo Delain. A jedním dechem dodávají, že nemají důvod se prezentovat jako cover těchto kapel, což opírají o argumenty, že kombinace hlasu zpěvačky Serainy Schöpfer, lehkého jako pírko, a growlu kytaristy Christiana Geissmanna odlišuje tuto kapelu od výše jmenovaných, stejně, jako propojení kytarových riffů a snových orchestrací. ..
Možná, že kdyby jednou ze sestavy rakouských Visions Of Atlantis zmizel i bubeník Thomas Caser, který tenhle spolek kočíruje už téměř dvě desetiletí, bralo by se to jako přirozený stav věci. Personální kolotoč se ve Visions Of Atlantis nezastavil totiž ani po loňském vystoupání na kvalitativní vrchol diskografie v podobě alba „The Deep And The Dark“ a fakt, že se nepodařilo v řadách kapely udržet křiklouna Siegfrieda Samera, zanechal docela nezanedbatelnou stopu. ..
Německá pětice Delirium si před třinácti lety do svého názvu vetkla v hudebním světě velmi oblíbený pojem (jenže vyznejte se pak ve všech těch Deliriích…) a vrhla se na „normální death s blackovými vlivy“. Krátce po založení kapely však byl jeden ze zakladatelů, kytarista Sascha, nucen ze zdravotních důvodů kapelu opustit a s příchodem jeho nástupce Steffena se Delirium zaměřili na nordickou mytologii, historii svého rodného území a posunuli se k pohanskému metalu (a proto svůj styl nazývají „Franconian pagan metal“). ..
Kam nemůže čert… Začíná to vypadat, že Matt Sinner už zdaleka nevěří tolik svému hlasu, jako v minulosti (i když soudě podle novinkového alba k tomu nemá nějaký zásadní důvod). A v důsledku toho jeho parta Sinner experimentuje. Tedy, experimentuje, to je trochu silný pojem. To, že se opakuje vokální výpomoc Saschi Krebse, který již byl povýšen na řádného člena kapely, bylo vcelku očekávatelné. Do letitého výrazu Sinner zapadají i hostovské příspěvky ..
Turnovští Hitmakers ve své původní podobě běhali po pódiu již více než před dvaceti lety. Na konci první dekády století se však jejich cesty rozešly. V trochu hubenějším složení se po sedmiletém spánku znovu pustili do společného hraní a výsledkem je nedávno vydané album „Na to vem jed“. Více už pamětník dávných časů i kapely i její současný kytarista a zpěvák Jiří Brodský...
Mirroplain – všestranná zbraň proti nudě, prohlašuje o sobě tato německá šestice. Netroufnu si tvrdit, že by tahle zbraň byla všestranná, ale pokud máte v oblibě alternativní rock se silnými (nicméně velmi přirozenými) sklony k melodičnosti, dramatičnosti a intenzivním emocionálním prožitkům, je nutno přiznat, že střílí velmi přesně a účinně.
Tohle je odpověď na pesimistickou otázku „co bude, až jednoho dne definitivně skončí Aerosmith, Bon Jovi, Scorpions, … (zmínit je třeba i Cinderellu, která už do kategorie „až jednoho dne“ bohužel doputovala).“ Budou tu třeba The New Roses! Kapela, která už když před dvanácti lety vstupovala na scénu, byla vlivem těchto kapel – zejména právě té poslední jmenované - načichlá, se na svém čtvrtém albu opět přiblížila ke statusu plnohodnotného nástupce svých inspirátorů...
Kytarista a zpěvák Bill Beadle svoje Sacrilege přivedl k životu už před více než sedmatřiceti lety. Což vypadá jako nesmírně úctyhodná doba, důležité je však dodat, že po úvodní pětiletce, ve které kapela vydala tři demonahrávky, Sacrilege leželi další čtvrtstoletí u ledu. Před sedmi lety sehnal Bill nové spoluhráče a ten hudební přetlak, který ho v předchozích letech zjevně naplňoval, začal realizovat (ještě před znovuobnovením regulérní kapely) ve formě studiových nahrávek. ..
Hudba vídeňských progresivců Avem je možná tak pestrá proto, že jen dva z členů kapely mají jako zemi svého původu zapsáno domovské Rakousko. Hledat vlivy z Německa, Finska, či Austrálie, odkud pochází zbytek party, je zbytečné, Avem nehrají na nějaké národní cítění, ale zjevně jim pod rukama roste poměrně osobitá, atmosférická a členitá muzika, přesvědčivá, když hraje na ostřejší notu, stejně jako když Avem sklouznou až téměř k písničkářství...
Pokud budeme chtít řešit někoho, kdo neustále zraje jako víno, na přetřes určitě přijdou i italští Elvenking. Parta, která během dvaadvaceti (!) let své existence prošla zajímavým hudebním (a vlastně i personálním) vývojem, postupně si vybudovala svůj nezaměnitelný výraz a styl, natočila devítku alb, na kterých nikdy nešlápla vedle a vždy si udržela velmi vysokou laťku. V téhle situaci označit jubilejní desáté album „Reader Of The Runes – Divination“ jako to nejlepší, které kdy natočili,..
Co si představit pod pojmem Red Death Rock? Má to být styl, který hamburská parta Red Dead Roadkill detailněji opisuje jako míchanici hard rocku, alternativního rocku a štípavého pop rocku. Red Dead Kill jej zachytili na svém debutovém albu „Sweet Songs Of Anguish“, na kterém vyjma ústřední dvojice, tvořené zpěvačkou Radd a principálem, kytaristou, basákem, zpěvákem a autorem většiny skladeb Bobem, účinkovala také celá řada hostí v čele s Rolandem Grapowem. ..
Ruští Last Wail se hlásí k melodeathu říznutému folkem a ke kapelám jako Ensiferum, Wintersun, či Wolfchant. Přitom úvod jejich třetího alba „Forgotten“ začíná romantickým cembalovým intrem. Jako by tím Last Wail chtěli říct, že jejich hudba těží z kontrastů. A ačkoliv v momentě, kdy cembalo přestane dominovat, už nejsou protiklady tak markantní, po třičtvrtě hodině ve společnosti ruských chasníků stejně nejspíš dojdete k závěru, že vytrvalé pošťuchovaní mezi pozitivně laděnou muzikou..
Kapel, které slovenští heavy-thrashoví Daggerose uvádějí ve svém životopise jako ty, které je „mírně ovlivnili“, je velmi slušná řada. A ačkoliv tento soupis vypadá hodně lákavě, nemůžu se v souvislosti s prvotinou „Tombkeeper“ zbavit dojmu, že pokud už se Daggerose nějak inspirovali, sahali spíš k hutným neohebným základům, než k osobitým polevám, díky kterým si jejich zdroje vydobyly svoje renomé (přičemž rozptyl od Dia, přes Black Sabbath, k Savatage, k Iron Maiden, či Metal Church, až k Soulfly a Sepultuře ..
Italští heavy metaloví veteráni Skanners už pomalu čmárají na svůj hřbet čtvrtý křížek. Vyjma poměrně akčního startu kariéry, kdy v druhé polovině osmdesátých let poměrně rychle za sebou vydali dvě alba, měli pak na každé další hromadu času - odstup osmi let není u téhle party nic zvláštního. A zřejmě tahle skutečnost může být hlavním důvodem toho, že Skanners nepatří k příliš často skloňovaným jménům metalové scény...
Jen chytit tu správnou vlnu… Zdá se, že to je motto italských Sinheresy. Ti na přelomu tohoto desetiletí odstartovali jako cover Nightwish, aby se postupně pustili do vlastní muziky, pochopitelně postavené na inspiracích nejen od jimi oblíbených Finů, ale i Epicy, či Within Temptation. Ani na jednom ze svých dvou alb se jim však nepodařilo vymanit se z davu pronásledovatelů, byť dva roky stará deska „Domino“ v sobě zajímavý potenciál skrývala...
„Když na temně hnědý dubový bar steče karamelově hustá pěna z orosené sklenice Guinessu a místností se začnou rozléhat řízný kytarový riffy a líbezný tóny houslí, dobře víš, co bude následovat. Pirates of the pubs!“ Jak chcete lépe uvést povídání s českobudějovickými piráty, než citací jejich vlastní autocharakteristiky? K tomu můžu ještě doplnit chytlavá a veselá nejen muzika, ale i vyprávění zpěváka Skippyho...
Ať pátrám, jak pátrám, ze skladiště paměti ne a ne vylovit nějakou kapelu z Paraguaye. A jsem si celkem jist tím, že mladá parta Nightbound z hlavího města této jihoamerické země tuhle statistiku se svým nedávno vydaným eponymním albem nezmění.
Kapitán John Rackham, poté, co před šesti lety při svém prvním cvičném čvachtání způsobil v přístavu paniku, vyráží na svou první zaoceánskou plavbu. A jelikož posádka zůstala až na jeden lodnický post (baskytara) beze změn, lodní kompas se zasekl v tom samém směru a sudy s rumem jsou na jeho lodi patrně bezedné, je jasné, že debutové dlouhohrající (velmi dlouho hrající) eponymní album italských pirátů Calico Jack nabídne velmi podobnou zábavu, jako jejich EP „Panic In Harbor“...
Možná mají v okolí Bernu nějaký utajený pramen, co zabarvuje hlasivky tamních zpěváků do takhle osobité formy – humpolácký, našlápnutý, ochraptělý a relativně neohebný hlas Toma Schluchtera je jedním z jednoznačných poznávacích znamení švýcarských Pertness. A pokud dumáte, kdo by to mohl být Tomovým hlasovým dvojčetem, stačí jen zlehka vystrčit paty do nepříliš vzdáleného Koppigenu a navštívit lídra Excelsis Münggu Beyelera, který chrčí naprosto obdobným způsobem ..
Němečtí symfonici Visionatica na svém druhém albu „Enigma Fire“ udělali asi ten nejchytřejší krok, který by je přirozeně mohl vymanit z házení do jednoho pytle s Xandrií, Delain, Within Temptation, Diabulus In Musica, … Vsadili totiž na fakt, že jejich zpěvačka Amara Avodem (důvtipná přesmyčka z Tamara Amedova) má makedonské kořeny a tak svou hudbu výrazně naočkovali řadou textových i hudebních prvků z orientu a Balkánu...
Od okamžiku, kdy německou power metalovou partu StormHammer vzali pod svá křídla Massacre Records, najela mnichovská pětice na dvouletý rytmus vydávání alb a tak letos přichází již se svým sedmým kouskem „Seven Seals“, přičemž v promo materiálech září avízo, že na desce kolidují heavy a moderní sound. O kolizní momenty na téhle desce není nouze (nutno zároveň hned zdůraznit, že StormHammer z nich dokáží celkem elegantně vybruslit) a v podstatě jejich hlavní příčinou je nová posila u mikrofonu, ..
Hlas zpěvačky Alexandry Anagnostopoulou kandiduje na největší lákadlo, kterým by se mohli řečtí Hand Of Fate ohánět. Jenže, jednak to platí pouze do okamžiku, než Alexandra vyjede ze své osobitě zabarvené hlubší polohy do zaměnitelných výšek (byť ani v těch není špatná), a jednak Alexandra stejně dala společně s bubeníkem Dimitrisem Kounatiadisem kapele vale. Zbylá trojice už sice znáborovala náhradu, nutno však zdůraznit, že loňské debutové album „Messengers Of Hope“ nemá sílu na to,..
Tuhle partu nepřehlédnete! Přece jen není až tak úplně běžné, aby se na pódiu vedle sebe objevilo pět mladých dam a pustily se do hard rocku. Žilinská kapela Wasted Strings, která se v příštím roce chystá oslavit závěr první dekády svojí existence, prostřednictvím zpěvačky Lucie Majtánové však kromě aktuálních informací ze života skupiny prozradí, že ženskost je dobrá zbraň, ale úplně bez chlapů by to nešlo. ..
Na semináři o fluktuaci zpěváků by principál italských power progresivců Hollow Haze Nick Savio mohl mít klidně jeden z hlavních příspěvků. Ten už byl zřejmě z mnohaletého marného lovu na stálého pěvce tak frustrovaný, že před čtyřmi lety, poté, kdy Hollow Haze k natáčení alba „Memories Of An Ancient Times“ přizvali hned pětici hlasů (pochopitelně se nesahalo do žádného bazaru, Rick Altzi, Mats Levén, Amanda Somerville, či Ivan Gannini budiž toho důkazem), kapelu uložil k ledu..
Byla doba, kdy o všeumělovi Lancovi Kingovi bylo slyšet daleko víc. Ať už šlo chválu na jeho hlasivky z působení u Balance Of Power, Pyramaze, či třeba jejich hostovské využití u Signum Regis (ve vlastních i hostujících položkách by ten seznam mohl být pochopitelně rozsáhlejší), anebo na jeho technické hrátky s masteringem a produkováním nahrávek interpretů nejen z toho pomyslného seznamu, a v neposlední řadě i z jeho šéfování vydavatelské firmě Nightmare Records...
Jsou to dva roky, co spojení španělských muzikantů (až na jednu výjimku propojených s power metalovými Darksun) se švédským zpěvákem Robem Lundgrenem představilo pod hlavičkou Reveal své první album „Timeline“. Šlo v podstatě o univerzální přehlídku power metalu, španělsko-švédská šestice nepřinesla nic jedinečného, či zásadního, ale ono někdy může stačit, když nabídnete velmi dobře zahranou muziku, která žánrového příznivce plně nasytí. V prvním kole přesně tohle Reveal dokázali naplnit,..
S debutovým albem slovenských Marturos je to podobné, jako když optimista s pesimistou sedí u lahve naplněné do poloviny a ten první se raduje, že má ještě půlku k dispozici, zatímco druhý si stýská, že už je půlka moku fuč. U „Nameless“ může optimista jásat nad energií osmdesátých let, nad živelným heavy metalem, přelíznutým thrashovou bruskou, nad akční proháněnou velmi šikovných kytar i nad velmi sympaticky přibroušeným vokálem Magee Marturos. ..
Jak jednoduše to vypadá – jednoho dne se objeví nápad na založení kapely, postupně se vám podaří poskládat sestavu, napsat vlastní skladby, dostat se pod křídla hudebního vydavatelství, vydat své první album… Slovenští Marturos, kteří se cítí jako doma v klasickém osmdesátkovém metalu, představují prostřednictvím basáka Juraje nejen své album “Nameless”, ale i aktuální dění a své nebližší plány…
Již téměř třicetiletá anabáze amerických svérázů The Lord Weird Slough Feg dospěla do podivného stádia. Kdykoliv se parta kolem Mikea Scalziho pustila do nového alba, vždycky s nimi byla sranda, což dodávalo jejich typicky prapodivným melodiím a ležérnímu výrazu punc jedinečnosti. Jenže na výročním desátém zářezu tenhle aspekt chybí. Navíc se kalifornská čtveřice totálně vyflákla (ano, dá se to nazvat návratem ke kořenům…) na jakékoliv pečlivější zvukové opracování nahrávky, takže novinka „New Organon“ zní..
Při průběžné radikální proměně sestavy udělali švýcarští hard rockeři King Zebra rok po vydání alba „Wild!Wild!Wild!“ nákup, který teoreticky mohl silně zvednout posluchačský zájem. Na uvolněný pěvecký post nastoupil Eric St. Michaels, muž, jehož hlas je zaznamenán na polovině diskografie výborných stylových kolegů China. Byť je nutné zároveň připustit, že u této kapely Eric prošvihl její nejsilnější tvůrčí pohodu a alba, na kterých je podepsán, sice nejsou vůbec špatná, ale zároveň nejsou ani těmi nejvýraznějšími ..
Obal čtvrtého alba severomoravských Ahard jako by trochu naznačoval, že se parta kolem kytaristy Ivana Jekielka docela intenzivně zastřelovala, než se jí podařilo trefit černý střed. Nicméně pro toho, koho oslovila tři roky stará nahrávka „Freestyle“, nemusí nějaký ten náboj, posazený do bílého okruží na „Devítce“ hrát podstatnější roli. Ahard se totiž drží podobného rámce, jako v kole minulém - to, na čem kluci úspěšně stavěli na „Freestyle“ tvoří ještě bytelnější a povedenější základ,..
Když před čtyřmi lety přišli Metalcraft se svým pilotním třískladbovým EP „Feel The Fire“, dýchala z této krátké nahrávky nostalgie, svěžest i radost. Debutové full-album „Cannonball“ sice přicházelo na svět o něco déle, než kluci původně plánovali, ale ať už bylo důvodem zdržení cokoliv, stoprocentně se vyplatilo nechat vše naplno dozrát. Byť hard rock Metalcraft neztratil nic ze svých osmdesátkových inspirací, ta obrovská porce energie a živočišnosti, kterou deska s velmi přiléhavým názvem přináší, setřela veškerý nostalgický pel..
Je to už dlouhých osm let, co si blacková parta Koudelníkův syn (odkudpak asi?) vyjela na svou poměrně příznivě přijatou albovou projížďku v “Pekelném kočáře“, aby pak v následujících letech kočár postupně zpomaloval, až v loňském roce došlo k jeho totální destrukci. Jediným Koudelníkovým synem zůstal kytarista a zpěvák Robert Svoboda, který aktuálně vydává album s odvážně megalomanským názvem „Opus Magnum“. ..
Když se pustí do sólového alba tak výrazná muzikantská osobnost, jako je Marko Hietala, dá se předpokládat, že taková deska nabídne alespoň trochu jiný pohled na hudební svět, než na jaký je posluchač zvyklý z domovských působišť tohoto nepřehlédnutelného basáka a křiklouna. Ten prostor, který má Marko k dispozici ve svých Tarot, který dostává ve svém nejzářivějším angažmá u Nightwish, i nezanedbatelná role u projektu Raskasta Joulua sice umožňuje dostatečně představit jeho schopnosti, ..
Je jasné, že principál Johann Cadot se názvu kapely Asylum Pyre, v jejímž čele stojí už šestnáct let, nevzdá. I když by tím možná jejím příznivcům při svých stylových posunech dost ulehčil život. Před čtyřmi lety se v rámci progresivního power metalu při velmi jiskřivé spolupráci se zpěvačkou Chaos Heidi (ta jediná se z předchozí sestavy podílela i na albu „Fifty Years Later“ z roku 2012) dostal na jednoznačný vrchol vlastní diskografie a asi nebylo nic snazšího, než se držet této cesty. ..
Když si v následujících řádcích ke každému přirovnávání a připodobňování připojíte dodatek „skoro, či téměř jako“, ušetříme si všichni spoustu práce. Těch momentů, kdy by se tato korekce dala použít, totiž může přijít poměrně hodně a psát (a číst) to pokaždé by bylo docela otrava. Fakt je ten, že motivů, které evokují zástup melodických hard rockových kapel (od Bon Jovi počínaje, přes Guns ´n´Roses, okolo Skid Row až kamsi k L.A. Guns, doplňte klidně řadu dalších, ale právě proto, že zmiňuji ty nejvýraznější, ..
Kytarista Mirko Capitani se v rámci italské scény mohl zapsat do povědomí posluchačstva svým působením u melodeathově gotických Graves Of Nosgoth, se kterými nahrál dvě alba. Když se před čtyřmi lety tato kapela odebrala k věčnému spánku, Mirko vyrazil na sólovou dráhu, kterou kromě hostovkého zverbování zpěváka Francesca Cavaleriho (Wind Rose), basáka Mirka Serry a bicmena Michela Agostiniho (ex-Pulse-R) charakterizuje tvrzením, že debutové album se stane malým vzácným klenotem..
Tvrzení, že italští pohanští folkáči Atlas Pain zapomněli někde v šuplíku návod, podle kterého udělali před dvěma lety své debutové album „What The Oak Left“, při tvorbě letošního alba „Tales Of The Pathfinder“ ho jenom oprášili a dali to sakumprásk (včetně parádního obalu) se vším všudy bez nějakých změn nanovo, není až tak úplně daleko od reality. Což pro ty, kterým jejich křížení pompéznosti, přímočarosti, výpravnosti i agresivity zavonělo, určitě nebude špatná zpráva. ..
Dost pesimisticky vyznívá název aktuálního alba „End Of All Hopes“ švédských veteránů Axenstar. Obzvlášť, když od víc než deset let starého personálního rozkolu funguje parta kolem zpěváka, kytaristy a klávesáka Magnuse Winterwilda ve velmi kompaktním složení (letošní výměna bubeníka je jedinou změnou v poslední dekádě), takže to vypadá, že by Axenstar mohli mít dostatek klidu a prostoru (zprávy o tom, že začínají kutit novou desku, vypustili už před dvěma lety) na práci. Jak ovšem v praxi může takový klid na práci ..
Fakt, že švýcarští symfonici Deep Sun byli na základě své tři roky staré debutové desky „Race Against Time“ uloveni vydavatelstvím Massacre Records naznačuje, že parta kolem výrazné zpěvačky Debory Lavagnolo by měla se svojí novinkou „Das Erbe Der Welt“ snadno spadnout do hledáčku příznivců tohoto stylu, obzvlášť, když Deep Sun se při její tvorbě chovali hodně ambiciózně a vsadili na moderní koncepční příběh – záliba členů kapely v technologickém pokroku a umělé inteligenci..
Dánští heavy/power metaloví dělníci Iron Fire jsou poměrně nenápadnou součástkou metalového soukolí už téměř celé čtvrtstoletí, byť v prvním roce své existence dlouho laborovali ohledně názvu kapely (až se jim výběr podařilo ustálit na tom nejklišovitějším) a před šesti lety si prožili kratičkou klinickou smrt. Nicméně od okamžiku, kdy se po odchodu rytmické sekce basy ujal frontman Martin Steene a po dvou letech se následně připojil i tlučoun Gunnar Olsen,..
Kdo unesl Mabona? Na tuto otázku nezná odpověď ani velšská, potažmo keltská mytologie, z níž vychází příběh o bohu Mabonovi. Jako třídenní robátko jej někdo neznámý ukradl matce Modron a trvalo léta, než byl s přispěním krále Artuše osvobozen. Hledat nějakou souvislost mezi touto mytologickou postavou a švýcarskými thrashery stejného jména je v podstatě jednoduché. Curyšské pětici také spousta věcí trvá celá léta. Vždyť ke svému debutovému albu „Stampede Of The Damned“ se dopracovali ..
Ať už termíny vydání desek tam nahoře plánuje kdokoliv, v případě dua finských Bestií mu do toho mluvil pěkně poťouchlý rarášek. Přece jen když v únoru vyjde deska Kabanenova spolku Beast In Black a jen měsíc později ji následuje s novinkou i jeho původní formace Batle Beast, je jasné, že se přímému srovnávání nevyhnete. Obzvlášť s vědomím, že obě kapely se snaží do svého projevu natlačit docela slušnou porci diskotékových vlivů,..
Dočkej času…, chce se říci při pohledu na zrod alba „Timehookers Scumjob“, který na konci loňského roku pod hlavičkou Robotized vydala dvojice Patrik „Daffy“ Nejedlý a Petr Staněk. A nenechte se mást tím, že historie tohoto projektu nesahá kdovíjak do minulosti, k jeho kořenům je třeba putovat dvě desetiletí proti proudu času. Vše důkladně vysvětlí a i něco o budoucnosti Robotized naznačí „Daffy“. ..
Po tom jednom chuťově celkem neutrálním cukrátku, které trojice rockových pamětnic Rock Goddess hodila do placu v podobě EP „It´s More Than Rock´n´roll“ po třicetileté studiové pauze před dvěma lety, se dalo čekat, že dámy do své diskografie ještě nějaký ten kousek doplní. Neděje se tak již v původní sestavě, neboť basanda Tracy Lamb dala vloni sestrám Turnerovým vale a nahradila ji Jenny Lane, ovšem to základní východisko, na kterém stavělo zmíněné EP, tedy jednoznačná sázka na rockovou nostalgii, ..
Nejsme power metalová kapela. Nejsme parta, hrající AOR. Nejsme ani tribute kapel z osmdesátých let. Nezapadáme do žádné kategorie, ne proto, že bychom nemohli, ale proto, že nechceme. Pro nás je to o tvorbě hraní hudby ze srdce a duše... To o sobě tvrdí finští Leverage, kteří před čtrnácti lety vlétli velmi aktivně na scénu, v poměrně rychlém sledu vydali tři alba a pak o sobě nedali dalších téměř deset let příliš vědět. Pauzu ukončili v loňském roce znáborováním křiklouna Kimmo Bloma..
Když slovenská black-death-industriální parta Khadaver dostála před třemi lety plně svému názvu, kytarista Feral Inferis a bubeník Tomáš Višňovský příliš dlouho neotáleli a založili spolek Etterna, ve kterém je od samotného počátku doplnil zpěvák a kytarista Ady Hnat a postupně do se řad kapely zapojili i kytarista Adam Maňko a Martin Fides. Dá se říct, že stylová proměna, která u prvních dvou jmenovaných proběhla, je poměrně radikální, debutové album „Chaotic“ totiž převážně míří na příznivce power progresivního metalu. ..
Není nad to, když dokážete zvolit dostatečně trefný název, který o obsahu alba prozradí mnohé. Němečtí veteráni Paragon, kteří pomalu uzavírají třetí dekádu svojí existence, jsou v tomto směru poměrně nápadití, takže titul jejich dvanácté desky „Controlled Demolition“ by vás mohl celkem důkladně připravit na to, co od téhle party očekávat. Obzvlášť při vědomí, že Paragon jsou z rodu vytrvalců, kterým do popularity krajanů Grave Digger či Accept (těm se v podání Paragon občas do cesty připletou i Hammerfall)..
Podíváte-li se na diskografii švédských hard and heavy veteránů Steelwings (eponymní album jako doposud jediný záznam v diskografii vyšlo před třiceti lety), datum vzniku kapely (ještě o sedm let dřív) a název aktuálního alba („Back“), asi nebudete potřebovat další nápovědu k tomu, abyste dokázali přesně odhadnout, o co na jejich comebackové desce půjde. Kluci se přidali do řady kapel, které bez toho, aby do jejich tvorby pronikl byť jen jediný paprsek modernějších postupů, na plné pecky vzpomínají na dobu svého mládí..
Italští Secret Rule jsou na první pohled takovou univerzální neškodně vzornou kapelou. Existují pět let, jejich sestava se za tu dobu sice měnila, ale nešlo o žádné veletoče a ze čtveřice, která kapelu zakládala, jsou tři z muzikantů stále na svých místech. Během té pětileté existence stihli aktuálně vydat už čtvrté album a o všech předchozích lze říci, že na něm najdete naprosto typickou ukázku standardního melodického metalu s ženským zpěvem. A pokud říkám standardní, znamená to nijak výjimečného...
…král ve žlutém rozevřel svůj roztrhaný plášť…
„Pokud občas někoho trápí noční můry, zcela jistě ho z nich dostanou naše nové skladby. Anebo taky ne…“, avizují na svých stránkách ostravští Ravar, kteří svou letošní debutovou antimůrovou kolekci nazvali „Zlé sny“. To, že strach je jedna z emocí, se kterou ostravská čtveřice ráda pracuje, naznačuje samotný název desky, poměrně sugestivní obal, ale i fakt, že pojem „strach“ je poměrně častou ingrediencí textové náplně alba. ..
Němečtí Metal Inquisitor osedlali tu nejklasičtější heavy metalovou kobylu již víc než před dvaceti lety a jezdí na ní dodneška. Je zjevně dobře živená, takže jí to stále dobře běhá, co se před dvaceti lety naučila, z toho žije dodnes a protože ji kluci nevypouští na jinou dráhu, než na tu oblíbenou, má tuhle trasu dokonale najetou a nemusí změnit ani krok, aby jí v plném tempu bez jakéhokoliv klopýtnutí proběhla. Že to musí být otrava neuhnout ani o píď? Záleží na úhlu na pohledu - staromilci, odkojení na Judas Priest, ..
Proč to neříct hned na úvod – druhé album kapely Cellar Darling „The Spell“ je velmi zvláštní. Švýcarská trojice v čele s niněristkou a zpěvačkou s nezaměnitelným a podmanivým hlasem Annou Murphy svůj styl oproti silnému debutu „This Is The Sounds“ nijak radikálně nepřekopala. Ale fakt, že koncepční temný příběh o dívce, která se při hledání svého smyslu života zamiluje do smrti, se kterou se však v důsledku kouzla nemůže setkat, plně eliminuje z výrazu kapely drtivou většinu optimistických prvků..
Byť se dva roky starý akustický úkrok švýcarských folkáčů Eluveitie nesetkal s úplně pozitivním přijetím, tehdejší „bezelektrická“ nahrávka byla od principála Chrigela Glanzmana chytrý krok. Po odchodu pro kapelu poměrně zásadního tria muzikantů totiž představil novou sestavu na poli, které nabídlo (už podruhé v historii Eluveitie) krapet odlišnější a klidnější tvář, než by se od tohoto spolku za normálních okolností dalo čekat. Eluveitie tak mohli nespokojence uklidnit tím,..
Dá se teorie o tom, že jízda na kole se nezapomíná, aplikovat i na skládání muziky? Tedy, že když jednou napíšete výbornou desku, když se po letech vrátíte na scénu, že vás tahle vlastnost neopustí? Realita nás už x-krát poučila o tom, že v téhle kategorii tato rozhodně poučka neplatí. Ovšem budete-li pátrat po někom, kdo by mohl být výjimkou potvrzující toto pravidlo, poměrně nenápadně, ale o to účinněji se hlásí o slovo američtí power-progresivci Heir Apparent. Ti své nejsilnější chvíle prožili v druhé polovině osmdesátých let ..
V současné době desetičlenný svérázný ansámbl Mägo de Oz vydal své čtrnácté album a statistici si mohou zamnout ruce, protože s novinkou „Ira Dei“ si tito Španělé připsali dosud nejdelší studiovou pauzu ve svých dějinách. Zkušení už vědí, že tohle konstatování v případě madridského čaroděje může být dvojsečné – Mägo de Oz už léta mají rádi, když je všeho hodně. A jestliže na tuhle svoji jedinečnou vlastnost máte navíc dostatek prostoru, hrozí, že vznikne podobně opulentní nahrávka, jako v případě dvojalba „Ira Dei“...
Hora ruit, tedy čas kvapí. V kontextu tohoto faktu působí docela úsměvně skutečnost, že debutové EP „Absolutní nula“ děčínské party Hora Ruit vyšlo prakticky v řádu několika týdnů po jejím vzniku a nahrávka samotná vznikla ještě před oficiálním založením kapely. Pokud vás v tuto chvíli napadlo rčení související s horkou jehlou, je třeba zdůraznit historické reálie – parta Hora Ruit se zrodila z kapely Vodopaad, kterou po patnácti letech opustil poslední zakládající člen a tak zbytek kapely celkem férově tuto kapitolu uzavřel..
Nitranská symfometalová parta Symfobia na svém druhém albu „Smog Of Tomorrow“ vyrostla do až překvapivé krásy. Jejich debut „Way Of The Queen“ trpěl (s ohledem na letité zkušenosti některých členů kapely docela nečekaně) slušnou epidemií dětských bolestí. Čtyři roky, které dělí první album a aktuální novinku zjevně stačily k tomu, aby jejich léčba byla úspěšná. Symfobia zapracovala nejen na technické stránce, kde zlepšení (vzhledem k tehdejšímu nuznému zvukovému kabátu) sice asi nebylo kdovíjak obtížné, ..
„Andělem se každý může stát…“ zpívají ve skladbě, podle níž je pojmenována samotná kapela, Padlí andělé. Byť se z následujících řádků dozvíte, že se Padlí andělé snaží jít pěkně krůček po krůčku, kapel, které svůj start vzaly tak svižně, jako tahle berounská parta zase tolik nepotkáte. Jak to bylo, jak to je a jak to třeba i bude s Padlými anděly, můžete zjistit ze slov jednoho ze zakladatelů kapely, bubeníka Martina Hrušky...
Klávesy, piáno, perkuse, nějaká ta orchestrace a sem tam vzdušné ženské vokály. Tohle všechno má pod palcem Jonah Weingarten. Zdá se vám to pro rockové (potažmo metalové) album málo? Rozhodně máte pravdu. Ale je tu ještě hlas jednoho z velmi charismatických metalových zpěváků – Matta Barlowa. Ani ten sice neposune tuhle nahrávku do kovovějších sfér, nicméně pozornost metalového světa už by toto spojení vzbudit mohlo. Parťáci Weingarten a Barlow..
Liberečtí Act Of God se svým v pořadí pátým albem „Dirty And Mean“ docela intenzivně oživují své vzpomínky na budoucnost. Když totiž před třemi lety před vydáním alba „Deception Of Freedom“ avizovali, že se rozhodli nabrat úplně nový směr, nebyla realita nakonec zdaleka tak drastická. Nyní to vypadá, jako by parta kolem kytaristy Martina Hrachovce tehdy spíš představovala své dlouhodobé plány, na které se teprve chystá. Novinkové album tehdejší tvrzení totiž naplňuje tentokrát podstatně víc,..
Jsme praví a nefalšovaní oceláři, kteří se potkali v roce 2015 pod zvolna vychládajícím konvertorem na výrobu oceli ve firmě Vítkovice Steel… Kapela chlapů, ocelářů, kteří spolu pracovali v jedné fabrice a muzikou si plní své sny…, texty jsou ze života, tvrdé a pravdivé, muzika je plná emocí. Tyhle hlášky, uvádějící ostravskou kapelu The Konvertor, jsou ve své podstatě stejně bezprostřední a prosté, jako jejich muzika – prostě bigbít, nekomplikovaný, i když trošku usedlý, slušně šlapající. Jeden rok klukům trvalo, než vydali album předělávek..
Zpěváčci z Faerských ostrovů Týr byli dlouhá léta personálně velmi stabilní jednotkou. Před šesti lety, krátce před vydáním alba „Valkyrja“, však kapelu opustil Káry Streymoy, bubeník, který byl přítomen úplným počátkům kapely. Pro potřeby tehdejší nahrávky za něj zaskočil Georg Kollias, se kterým se však pro trvalejší působení v kapele příliš nepočítalo. Takže se dalo čekat, že pohyby v sestavě budou pokračovat. To, že Týr mají ve folk-metalovém světě velmi slušnou pověst, ..
Pojednání o loňském debutovém albu „Smetiště dějin“ jabloneckých DanGar Six by se vlastně mohlo stát jakousi úvahou na téma kde končí a začínají hranice takového toho „domácího žvýkání“. Tedy stavu, kde heavy metalová kapela záměrně cílí na tuzemské „tancovačky“ a přitom by klidně mohla mít i (alespoň o kus) větší ambice. Na tomto trošku schizofrenním stavu se podepisuje především dost intenzivní rozpor, odvíjející se z náhledu při podvědomém vnímání velmi solidně šlapající muziky a při bedlivě nastražených uších..
Madridští Arwen na přelomu tisíciletí naskočili na vlnu popularity power metalových kapel, které měly ve svém čele ženu a dvěma alby, vydanými na počátku tohoto století se i pokusili na scéně prorazit. To, že je některé hlasy přirovnávaly ke krajanům Dark Moor, vyplývalo spíš z toho, že debutová deska Arwen vyšla krátce po vydání alba „The Gates Of Oblivion“ (jednoho z nejsilnějších počinů Dark Moor), stylově nebyly tyto nahrávky až tak radikálně vzdálené a navíc Dark Moor v době aktivní činnosti Arwen přišli o ..
Bon Jovi mají novou desku a Jon na ní zní nějak …nezvykle. Takový je první dojem ze sólového alba Johnnyho Gioeliho „One Voice“. Dopočítat se všech kousků jeho diskografie, která začala bobtnat již v minulém století a silně se rozrostla díky Gioeliho působení u Axela Rudiho Pella, Hardline a Crash 40, je dnes už úkol pro docela zdatného počtáře, tak možná nepřekvapí, že Johnny měl chuť natočit i své ryze osobní album. A přistoupil k němu tím asi nejlepším způsobem, jak lze podobný krok pojmout..
Když před čtyřmi lety vydali italští folkáči Furor Gallico své druhé album „Songs From The Earth“, které celkem bez ostychu nabíralo inspirace z různých stylových odnoží a od různých slavnějších kolegů, jako by tím lehce nakrklo folk-metalové božstvo, které se rozhodlo vyzkoušet, jak silní jsou Furor Gallico v kramflecích. A tak kapele dali postupně vale hned čtyři muzikanti, přičemž dva z nich tvořili důležitou lidovou složku. V sestavě tak z lidovců zůstala pouze zakladatelka Becky Rossi..
Soudržnost původního trojlístku Pink Cream 69 je obdivuhodná, celé čtvrtstoletí vydrželi Dennis Ward, Alfred Koffler a Kosta Zafiriou společně rozdávat radost hard rockovým příznivcům. Jak ukázalo v pořadí jedenácté album kapely, nikdo nejsme nenahraditelný. Ostatně, bubeník Kosta Zafiriou z hlediska tvůrčího nebyl pro Pink Cream 69 tím pilířem, na kterém by tvorba téhle party stála, takže když jej rok před vydáním desky „Ceremonial“ nahradil dosavadní technik Chris Schmidt..
Těžko říct, jestli je vytvoření škatulky „sofistikovaný metal“ potřebné, a ještě obtížněji říct, jestli to může německým M.I.God nějak zásadně prospět při lapání posluchačů na svou neotřelost. Třetí desku této německé kapely s titulem „Specters On Parade“, byť samozřejmě je promyšlená, propracovaná a ne úplně snadno prostupná, by šlo bez nějakých složitostí vměstnávat do škatulky progresivního metalu, snad jen fakt, že se parta z Nürnburgu nepouští do rozsáhlejších kompozic a spíš sází na kratší šlehy, ..
Českobudějovičtí Blamage jsou od loňska plnoletí. Svoje patnáctiny oslavili mimo jiné i vydáním velmi podařeného alba „Kavalerie“. A že ani s plnoletostí neztratila kapela chuť do práce, se dozvíte z následujících řádků. Před čtyřmi lety se slova za kapelu ujal zpěvák Milan Černoch, v aktuálním kole jej nahradil kytarista Tomáš Kuchta...
Vyrazit na živé vystoupení mezinárodního spolku Tigersclaw asi nebude snadno realizovatelná záležitost. Pánská část kapely žije v Německu, dámská v Rusku. Pánská část kapely obstarává veškeré nástroje, což při počtu dvou kusů znamená, že Ralf Neumann má na starosti bicí a Alexander Baier všechno ostatní, přičemž na hrbu má i kompozice a texty veškerých skladeb, kterými Tigersclaw na aktuálně vydaném albu „Force Of Destiny“ disponují. ..
I když desáté album (tuto skutečnost kapela důvtipně znázorňuje již v samotném názvu desky) Pink Cream 69 svým pestrobarevným obalem odkazuje na nejsilnější studiové předchůdce, jeho největší síla tkví tentokrát o kousek jinde, než tomu bylo u ultramelodických „One Size Fits All“ či „Sonic Dynamite“. Jistě, melodičnost zůstává, detailní propracovanost je neměnná (což se vzhledem ke studiové premiéře druhého kytaristy ..
Když sepíšete všechna bývalá i současná působiště členů nedávno vzniklých Spirits Of Fire, výsledkem bude dlouhatánský seznam, zahrnující velmi významné položky světové metalové scény. Soupiska kapely - u mikrofonu Tim „Ripper“ Owens, s kytarou Chris Caffery, rytmická sekce Mark Zonder a Steve DiGiorgio, v pozadí producent Roy Z. – zavání profláklým pojmem all-star, ambice tvořit muziku, v níž se klasičtí Judas Priest potkávají se Savatage (pod čarou pak Chris Caffery ještě zmiňoval Testament a Fates Warning)..
Jó metloši, zvykejme si. Tohle je holt moderna, která táhne, kterou média tlačí a budou tlačit, a která tím, jak důrazně stírá hranice mezi dříve jen těžko slučitelnými proudy, má potenciál oslovit řadu lidí, jimž doposud ten svět za (a jedno jestli metalovým nebo diskotékovým) horizontem nebyl úplně po chuti. Už na dva roky starém debutu „Berseker“ se parta odpadlíka z Battle Beast Antona Kabanena..
Němečtí Syrence se k prvnímu albu propracovávali dlouhých jedenáct let (první tři roky coby Epic Fail), ovšem reálnější obrysy začal debut dostávat až s příchodem zpěváka Johnnyho Voxe, krátce po jeho nástupu ke kapele totiž Syrence přišli se svým prvním EP „5.0“, z něhož jedna skladba doputovala i na nedávno vydanou prvotinu „Freedom In Fire“. Že Syrence berou svůj albový vstup na scénu vážně, svědčí i výběr patronů, kteří dohlíželi na technickou stránku věci..
Neuvěřitelné. Lepší titul si pro svou debutovou desku kvarteto z německého Hannoveru vybrat nemohlo. V osmdesátých letech minulého století se tato první německá ryze dívčí hardrocková kapela dopracovala ke svému jedinému pětiskladbovému EP, společně s Citronem se prohnala i přes naše území, aby se v závěru osmé dekády na téměř třicet let (s dočasným několikaletým probuzením v roce 2002) odmlčela. Nyní se vrací dokonce téměř v totožné sestavě, ..
„Rozhodli jsme se pokračovat. Byly jen dvě možnosti – rozpadnout se nebo sehnat pomoc a jít dál.“ Za slovy Dennise Warda se ukrývá poměrně dramatická situaci, ve které Pink Cream 69 museli čelit faktu, že zdravotní stav kytaristy Alfreda Kofflera do chodu kapely nevyhnutelně zasáhne. Jak už je dnes známo, Pink Cream 69 vzpomínanou pomoc našli a se situací se vyrovnali asi tím nejjednodušším způsobem. Již v bookletu alba „Thunderdome“ se objevila uvítací formulka pro Uweho Reitenauera..
Máte-li v sestavě tak výrazný hlas, jako je Rick Altzi, máte napůl vyhráno. Jste-li k tomu výborný kytarista se zkušenostmi (nejen) z jedné nejzásadnějších kapel heavy metalové historie, navíc už jste hudební veřejnost opakovaně přesvědčili, že v tomto tandemu jste společně schopni vyprodukovat hodně silnou muziku, není se co divit, že očekávání od dalšího společného díla budou hodně vysoká. Na své čtvrté sólové desce (třetí ve spolupráci s Altzim) si Herman Frank udržel stejnou rytmiku,..
Pauza mezi vydáním alb „Sonic Dynamite“ a Endangered“ patří k jedněm z nejkratších, které kdy Pink Cream 69 měli. Budete-li poslouchat tu druhou jmenovanou desku bez toho, abyste byli seznámeni s problémy, s kterými se na začátku třetího tisíciletí začali Pink Cream 69 potýkat, patrně nabydete dojmu, že v kapele je vše v nejlepším pořádku a tahle idylka se plně na novince odráží. Kvalita oproti výbornému „Sonic Dynamite“ nijak zásadně neklesá, ..
Všechno to prý začalo tím, že zpěvačka Elisa Scarpeccio a kytarista Cristiano Tiberi zaznamenali hromadu pozitivních ohlasů na svoji tvorbu (původně pod názvem Blazing Ice) a tak zkusili oslovit dvojici už dostatečně známých muzikantů z metalové scény, kterým nabídli nájemné žoldákování na turné. Bubeník Uli Kusch (ex-Helloween, ex-Masterplan) a následně i basák Mike LePond (Symphony X) si však řekli o místo v dosud neexistující kapele..
Multiinstrumentalista Christian Tolle zjevně patří k těm muzikantům, které hraní ve stálé kapele nijak zásadně neláká. Již páté album, které vydal v závěru loňského roku pod značkou Christian Tolle Project je toho důkazem. Přitom Tolleho recept je celkem jednoduchý – sehnat pár (ve světě celkem známých) kámošů, kteří mají stejně jako on rádi klasický hard rock a mají chuť s ním nahrát několik nových písní. Takhle Christian Tolle Project fungují už téměř dvacet let. Společnost, která se sešla nad loňským albem „Point Blank“ ..
„Věděli jsme přesně, co chceme. Deska nepřináší žádné překvapení.“ I když tato slova basáka Dennise Warda až tak úplně nekorespondovala s vyjádřením kytaristy Alfreda Kofflera, který tvrdil, že kapela nechtěla z novinkového alba udělat nastavovanou kopii předchozí desky, že se Pink Cream 69 sice chtěli přidržet stejného stylu, ale v jeho rámci toužili vyzkoušet něco nového, v podstatě měli pravdu oba. Na albu „Sonic Dynamite“, jehož se poprvé ujali Massacre Records..
Pokud jste v dětství dostatečně nasávali kouzlo pohádek, otázku toho, jaké poklady můžou čekat za sedmero horami či za sedmero řekami, asi budete mít poměrně jasně vyřešenou. Co však může čekat za devátou vlnou? Možnou odpověď nabízí druhé album „Beyond The Ninth Wave“ (nápovědu případně hledejte na stránkách kapely) brněnských folkáčů Wolfarian. Ti před třemi lety představili své středověkem vonící hudební vize na povedeném debutovém albu „Far Away In the North“. ..
Oni ti Lazy Bonez zas tak líné kosti mít nebudou. Parta kolem výborného zpěváka Tommiho Salmely totiž udržuje vcelku standardní odstup mezi svými alby a tak necelé tři roky po vydání alba „Alive“ přichází s novinkou „Kiss Of the Night“. A vlastně by se dalo říci, že kromě toho, že na soupisku přibyl klávesák (tenhle nástroj a jeho harmonická spolupráce s bodavými kytarami jsou pro výraz kapely velmi důležité) Heikki Tolvinen, ..
„Bylo hrozně těžké objevit znovu kořeny Pink Cream 69“ , prohlásil na adresu alba „Electrified“ basák Dennis Ward. Tím v podstatě plně charakterizoval uplynulou pětiletku (je vůbec možné, že takhle dramatický vývojový kotrmelec zabral tak krátké období ve více než třicetileté kariéře kapely?) a vlastně i napověděl, že vývoj je u konce. S albem „Electrified“ totiž Pink Cream 69 objevili pro sebe dokonalou polohu, která v sobě zahrnuje dřívější melodickou uvolněnost a optimismus,..
I dělník ve šroubárně si přece může přečíst Vergilia v originále…
Na Them Troye Norra je ohromně sympatické, že v podstatě z každého kroku, který udělají, je zjevné jejich okouzlení tvorbou King Diamonda, ale přitom do své hudby dokáží dostat tolik osobitosti, aby těm, kteří už dvanáct let touží po nového studiovce dánského horrorového velmistra, nabídli velmi povedenou alternativu s vlastní tváří. Ne nadarmo Troy Norr provozoval tributní kapelu King Diamonda, ne náhodou bylo debutové album..
Pink Cream 69 si zaslouží medaili za usilovnost. Za to, že je nezlomila nepřízeň osudu, za to, že si s albem „Change“ (byť nešlo o technicky špatnou desku, pocitově to byl jasný průšvih) hrábli na svoje dno, z čehož se poměrně brzy oklepali a pustli se do hledání nové cesty a v podstatě i nutného kompromisu, protože bylo jasné, že cesta prošlápnutá na „Change“ nikam nevede. Album „Food For Thought“ (s nejvtipnějším obalem v celé kariéře kapely) je jakousi křižovatkou téměř všeho, ..
Volba titulu „Phoenix“ pro šesté album gotiků The Cascades se jeví jako hodně povedený tah. Pokud totiž máte tento pojem spojený s tradičním rčením o vstávání z popela, možná vám tahle asociace naskočí i v tomto případě a rozhodně nebude až tak daleko od pravdy. Parta kolem zpěváka M.W. Wilda totiž před třemi lety utnula desetileté studiové mlčení a přišla s vcelku průměrným albem „Something To Happen“. Rok na to německá trojice nabídla kompilaci „Diamonds And Rust“, ..
Dalo by se říct, že hudba italských Powerdrive je stejně tak omšelá, jako jejich příběh – před šesti lety se dali dohromady, mezi nějaké covery zamíchali pár svých skladeb, rozpadli se, s novou sestavou se o dva roky později znovu pustili do práce a vloni se prokousali ke svému debutovému albu s přiléhavým názvem „Rusty Metal“. Jejich verze klasického hard and heavy, se kterým se odkazují na AC/DC, Twisted Sister či Motorhead, skutečně vykazuje silné znaky toho, že tohle železo ..
Soutěž o největšího narcise a samohona v metalu má od loňského listopadu nového jednoznačného kandidáta na vítězství. Frontman kdysi metalových Virgin Steele se po neúspěchu tři roky starého (a nepovedeného) alba „Nocturnes Of Hellfire & Damnation“ patrně zbláznil a rozhodl se své příznivce umlátit kvantitou. Vydat v době, kdy zjevně nejsem zrovna v kdovíjaké tvůrčí formě hned tři nová alba, jejichž celková hrací doba dosahuje bezmála čtyři hodiny a u kterých vzhledem k velmi podobnému obsahu lze předpokládat, ..
Němečtí hard rockeři Piledririver bývali svého času označováni jako nejlepší evropský Status Quo tribute. Jejich záliba v muzice téhle britské party byla tak silná, že když už se pustili do vlastní tvorby, tak na své debutové album neváhali Piledriver zvěčnit hned čtyři skladby svých vzorů a ani na většině následujících desek (novinku „Rockwall“ nevyjímaje) nezapomněli vzdát Status Quo svůj hold. Druhé jméno světové scény, které je v souvislosti s Piledriver třeba zdůraznit, ..
„Nový zpěvák, nový styl…“, co za této konstelace můžete čekat?
Potkali se v Brazílii. Byť jejich jména naznačují, že své prapůvodní kořeny ani jeden z manželské dvojice Marcelo Kaczorowsky – Vivs Takahashi v této jihoamerické zemi jen tak snadno nedohledá, společné hudební vize zde začali budovat před dvěma lety a jejich vyvrcholení přišlo na podzim loňského roku, kdy pod hlavičkou FlowerLeaf vydali svou prvotinu „Stronger“. Která je tak trošku hrou na schovávanou, protože vyjma ústřední dvojice, v níž Marcelo hraje na basu a Vivs zpívá, ..
Před pěti lety bubeník Lars Borup použil jako název nového (v pořadí třetího) alba Seven Thorns římskou číslici „II“, aby se tak zřetelně distancoval od historie po dramatickém rozpadu tohoto spolku po vydání debutové desky. Aby zdůraznil tento fakt, Seven Thorns začali psát svou historii s kosmetickou změnu v názvu kapely a s výraznou změnou užívaného loga. Není důvod nebrat toto Larsovo rozhodnutí vážně a na sklonku loňského roku oficiálně vypuštěné album „Symphony Of Shadows“..
Jak paradoxně (vzhledem k současné zakonzervovanosti Pink Cream 69) bude znít věta, která byla po událostech, následujících vydání alba „One Siz Fits All“ pro kapelu na slušných pár let tak typická: „Pink Cream 69 nestojí na místě, vyvíjejí se, experimentují…“. Ty změny, které se projevily na třetím albu „Games People Play“, sice nebylo možné v porovnání s následující revolucí v kapele považovat za přelomové, ovšem v době vydání desky slušná řada fanoušků zůstala s otevřenou hubou zírat na to, ..
Zpěvačka symfometalové party Metalwings Stela Atanasova má v rukou violu a nebojí se ji použít… I přes to, že právě viola hraje v nepřeplácané a střízlivě pojaté melodické hudbě této bulharské pětice ne zcela zanedbatelnou roli, zbraní, které mají Metalwings k dispozici, je daleko víc. Ať už to jsou občasné flétničky (i když by se mohlo zdát, že upozorňování na lidové nástroje kapelu směřuje kamsi do folk metalu, příznivci tohoto stylu kromě drobných keltských inspirací ..
Nebylo to vyloženě novoroční předsevzetí, ale na začátku loňského roku jsem plánoval strávit podstatně víc času na koncertech a zcela vážně jsem si představoval, že finální bilance nesmí být zase jen souhrnem toho, co burácelo v našem obýváku. Člověk míní, příroda mění… jelikož jsem půlku jara a téměř celé léto intenzivně zjišťoval, že má pubertální nesmrtelnost definitivně pominula a místo pumpujících pěstí jsem se oháněl dvěma francouzskými klacky, zůstalo jen u přání...
„Kritiku zasranej, mám chuť si do tebe bouchnout, 
Vezmete-li do ruky debutové album „Breaking Apart“ německých Me Against The World, spolehlivě vám přitáhne oči velmi sugestivní obal z díly Jana Yrlunda. Použijete-li oblíbenou metodu rychlého prozkoumávání alba pomocí krátkých úseků v úvodu skladeb, Me Against The World vás velmi slušně navnadí. A dostane-li se vám do ruky propagační leták, slibující využití vlivů Metallicy, Iron Maiden, System Of A Down, Queen a zprogresivněných Beatles, můžete nejspíš očekávat hodně silnou nálož...
Druhé album Pink Cream 69 s názvem „One Size Fits All“ vyšlo rok a půl po prvotině a v podstatě stvrzuje fakt, že u kapely v té době panovala takřka idyla. Tohle je prostě jednovaječné (snad ještě o trochu hitovější) dvojče, plně navazující na debutové album. Na osvědčených postupech nebylo potřeba prakticky nic měnit, což platí nejen o barevné nevázanosti obalu, ale i o autorském podílu na desce, na níž opět dominuje skladatelská potence Andiho Derise, ..
Takhle nějak to mohlo vypadat, když Jára Cimrman se svým omezeným souborem sehrál svou verzi „Alibaby a čtyřiceti loupežníků“ pod názvem „Samotář Alibaba“. Švýcarští příznivci horrorů Silver Dust totiž na svém loňském třetím albu „House 21“ rozehrávají teátr, v němž řadu postav ztvární principál Lord Campbell a nejvýraznější pomocí – a to ještě mimo hlavní charaktery - je Mr. Lordi, jehož účast na desce vzhledem k tématice příběhu i společnému turné kdovíjak nepřekvapí. Předně je třeba konstatovat,..
Náhled na historii pražských heavíků Soul Keeper budí dojem, že personální proměny byly v jejich více než dvanáctiletém působení těmi jedinými zaznamenání hodnými událostmi a jinak se vlastně nic zásadního nedělo. Ovšem pokud by každé nic-nedění mělo natolik pozitivní tečku, jakou je nedávno vydané eponymní album této pražské pětice, možná by stálo za to vyhlásit v rámci hudební scény víc státních svátků, volných dnů či prázdnin…..
Pink Cream 69. Pro příznivce hard rocku jedno z velmi důležitých jmen světové hudební scény. Kapela, která za třicet dva let svojí existence vydala dvanáct řadových alb a prošla velmi bouřlivým vývojem, aby si postupně našla svůj osobitý styl, ve kterém dnes už hraje trochu na jistotu (nicméně stále velmi jiskřivou). Kapela, o jejímž charakteru svědčí fakt, že za ta dlouhá léta má v dotazníkové položce „bývalí členové“ uvedena pouze tři jména (a navíc jedno z nich je jakýmsi vedlejším produktem..
To, co novojičínští Emerald Shine před dvěma lety na EP „Beneath The Stars“ nakousli, to se svým nedávno vydaným debutovým albem „Misty Tales“ spolehlivě dopověděli. I přes to, že v mezidobí jejich sestavu potkala pořádná čistka a to i na postech, které pro výraz Emerald Shine nejsou úplně zanedbatelné. Z tohoto pohledu je velmi příjemné konstatovat, že melodie jsou stále ladné a skočně neposedné, folková atmosféra decentně bardovská,..
Celá tři alba vydrželi Angel Dust v konstantní sestavě. Pak si na moment odskočil bubeník Dirk Assmuth, aby se stačil ještě před natáčením nové desky do kapely vrátit. To, že jej následoval kvůli blíže nespecifikovaným hudebním rozporům i kytarista Bernd Aufermann (nejspíš však šlo o lano z Running Wild, ty rozpory zřejmě nebyly až tak zásadního rázu, neboť jeho návrat do - v následujících letech sice podivně, ale přece jen existujícím - Angel Dust netrval příliš dlouho), se nezdálo jako kdovíjak zásadní ztráta, ..
When the night drops its cloak, sings my voice mild and mellow, 
Je trochu s podivem, když kapela, jejímž dominantním nástrojem jsou klávesy, nemá ve svých řadách klávesáka. Australští power progresivci Divine Ascension vloni přišli nejen o Davida van Pelta, jehož pestrá hra na černobílé klapky byla na čtyři roky starém albu „Liberator“ jedním ze zásadních poznávacích znamení kapely, ale i o kytaristu Roberta Inglise, čímž se zredukovali na pouhou čtveřici. Tím je výčet změn, které u kapely proběhly, téměř plně vyčerpán (výjimkou je aktuální hostovská účast Toma Englunda..
Co na tom, že zpěvák David Reece se na scéně pohybuje od konce osmdesátých let, co na tom, že počet alb, která od té doby nazpíval, je úctyhodný a dá se počítat na dvě desítky, co na tom, že ve svém portfoliu má zapsáno působení u Bangalore Choir, Sainted Sinners, Wicked Sensation, Ez Livin´, či Tango Down. On tam má také zapsánu poměrně nešťastnou kapitolu, která se na světlo vytáhne s jakýmkoliv jeho dalším počinem – jednorázové působení u Accept. S nimi v roce 1989 dal Reece dohromady album „Eat The Heat“..
V druhé etapě života bylo pracovní tempo Angel Dust obdivuhodné a jejich forma ani v jednom případě ze čtyř pokusů nevykazovala známky jakékoliv únavy. Dokonce se dá říct i to, že každá z desek byla pocitově i provedením alespoň natolik odlišná (byť rozdíly nejsou nijak radikální), aby byla od ostatních spolehlivě k rozeznání. V případě třetího alba pohibernační doby, kterým končí krátké období, kdy v Angel Dust došlo k žádné personální změně, v době, kdy kluci sklízeli ..
Zdá se, že v noclehárně kapel dávno odložených k ledu někdo udělal průvan i hluboko ve sklepě a podařilo se mu vedle německých Rosy Vista probrat k životu i Amíky Fifth Angel. I když ona ta zpráva o aktuálním probrání se není úplně přesná – Fifth Angel o svých oživovacích pokusech dali vědět již na konci minulé dekády, kdy se kytarista John Macko a Kendall Bechtel (ani jeden z nich nebyl u založení kapely, ale první jmenovaný se v osmdesátkách již stihl podílet na obou dosud vydaných albech kapely, ..
Bardovský thrash metal? Máte-li ještě v paměti šest let staré debutové album „No Jesus No Sprite“ brněnského spolku Flowerwhile, s největší pravděpodobností jej budete mít spojené s pojmem melodický thrash metal. Parta kolem ústřední dvojice Martin „Metallica“ Klekner a René „Perry“ David sice na tomto základu staví i na nově vydané desce „Vzdálení“, ale jako by názvem alba chtěla signalizovat skutečnost, že na nezanedbatelné ploše alba se tehdejší nekompromisní smršti vzdaluje...
Jsou to dva roky, co Moravius vydali svoje druhé album „Hope In Us“, které se na svět klubalo celých devět let. Letošní vlaštovka v podobě skladby „Liberty“, ve které si u Moravius zahostoval Niklas Isfeldt (Dream Evil), signalizovala, že by se u téhle party mohlo zase něco studiového připravovat. Podrobnosti prozradí (respektive zatím spíš jen naznačí) zpěvák Dalibor Panther Halamíček. ..
Angel Dust byli poprvé u ledu uloženi téměř celou dekádu. V době, kdy se po knockoutu ze Seattlu k životu znovu začaly probouzet odnože tvrdší hudby, které ke svému životu využívaly melodie, se ústřední dvojice Assmuth – Banx rozhodla znovu nasednout na hudební kolotoč, přibrala do party Banxova bráchu Stevena (fakt, že se jeho klávesy staly pevnou součástí kapely, jasně signalizoval, že na starých zdivočelých základech už tahle parta nebude nějak ortodoxně lpět)..
Jak známo a dávno prověřeno, válečná tématika je pro metal v podstatě požehnáním. Ke kapelám, které z toho nevyčerpatelného zdroje vydatně čerpají, se letos zařadili i vlašimští power-heavíci Rubicon River, kteří pro zdůraznění tohoto zaměření na svém druhém albu „V poslední vteřině“ neváhali k pózování i celé vizuální stylizaci desky využít i tank. Nebudu tvrdit, že zároveň s tím kluci získali i stejný důraz a palebnou sílu, ale protože se jim plně podařilo nejen navázat na velmi solidní základ ..
Pokud mě paměť neklame, tak v dějinách tohoto zinu je projekt mr96 jedním z informačně nejutajenějších. Na vševědoucím drátě se dozvíte pouze to, že se jedná o nekoncertující projekt, který má na kontě album „Fake“, jež vyšlo pouze v digitální podobě. Na bicí na něm hraje Jiří Verbný, o zbytek se (vyjma sborů, které mají na svědomí Jakub Bumba a Martin Alt) postarala hlavní postava mr96 a hudba by neměla zapadat do úplně standardních subžánrů, proto ji mr96 označuje pouze jako "metal". ..
Zhudebněná svérázná poezie. Při poslechu novinky vyškovských Dark Gamballe „Hluboký nádech“ si v podstatě u každé položky posluchač znovu a znovu může uvědomit, jak důležitou součástí písně je její lyrická složka. Jistě, i kdyby Dark Gamballe se svým tradičním crossoverem tentokrát vsadili na svahilštinu, ty jejich vyhrocené emoce a chvílemi až drtící kontrast mezi poetickou a vyhrocenou emotivností, mezi líně uspávací houpavostí a hrubou agresí, které na sebe neustále naráží..
Přískokem vpřed!, zavelela ústřední dvojice Frank Banx a bicmen Dirk Assmuth a dva roky po vydání debutového alba s kompletně novými parťáky vyrazili Angel Dust znovu do studia. Byť u prvotiny bylo skryto autorství skladeb pod jménem kapely, podle seznamu autorů u druhého alba „To Dust You Will Decay“ nemohlo překvapit, že Angel Dust znějí jinak. Nová posila u mikrofonu, chorvatský křikloun Željko Topalovič, známější pod svým pseudonymem S.L.Coe..
Budete-li se pídit po raných létech německých Angel Dust, při poslechu jejich prvních dvou alb se nevyhnutelně doberete konstatování, že takhle to holt v Německu v osmdesátých letech fungovalo. Vždyť si vezměte debutové album Helloween, první dvě alba Blind Guardian, Scanner, svým způsobem i Running Wild a máte v ruce neurvalou, nespoutanou a nekompromisní muziku, kde energie, neučesanost, přímočarost a osobitost jsou plně nadřazeny melodiím a propracovanosti,..
Jsou tu znovu Ronnie Atkins a Erik Mårtensson. Slušelo by se připojit i jméno třetího do party, bubeníka Magnuse Ulfstedta, který se k ústřední dvojici připojil již na debutu projektu Nordic Union, ale upřímně, jeho rytmika je sice opět velmi šťavnatá a pro výraz Nordic Union nezbytná, nicméně tady všechno stojí na excelentním a nezaměnitelném zpěvu ústřední postavy dánských Pretty Maids a šikovných prstech tahouna spolků W.E.T. či Eclipse. Kooperace této dvojice přinesla před téměř třemi lety příjemnou porci..
Pro německé melody-rychlíky Sinbreed může být skvělým vysvědčením, že za více než deset let existence došlo jen ke dvěma změnám v jejich sestavě. Tři roky starý odchod kytaristy Marcuse Siepena (Blind Guardian) mohl být sice mediálně zajímavý, na výraz a formu kapely však neměl nijak zásadní vliv. Což se ostatně potvrzuje i na letošní novince, kde kytary jsou tím nejsilnějším pilířem a v souvislosti s tímto konstatováním je nutno připomenout, ..
Chameleonský workoholik Sebastiano Conti je k neutahání. Debutové album „Among My Giants“ jeho spolku Bastian (jehož je jediným trvalým členem) vyšlo před třemi roky a od té doby Bastian sází pravidelně každý rok jednu novou desku. A tak, jak se mu na debutu zalíbilo stopování Yngwieho Malmsteena, k čemuž si přizval i pamětníky slavných Yngwieho okamžiků Marka Boalse a Michaela Vesceru, na aktuálním albu „Grimorio“ doputoval až kamsi k Black Sabbath (a aby tato cesta byla aspoň o ždibec stylovější,..
„Všechny věci, které na hudbě miluji, jsem vložil do mixéru…“, takhle připodobňuje jedna z hlavních postav progresivců Symphony X své nedávno vydané druhé sólové album „War Of the Worlds Pt. 1“. Skvělý kytarista Michael Romeo se k sólové tvorbě vrátil po třiadvaceti letech a udělal to skutečně impozantním způsobem. Do party přibral výtečného zpěváka Ricka Castellana, basáka Johna DeServia (Black Label Society, Zakk Wylde) a bubenického světoběžníka Johna Macalusa..
Vsadit si na to, že leader norských symfoniků Sirenia Morten Veland konečně najde po všech stránkách dokonalou zpěvačku, která by byla hodna toho zhmotňovat jeho hudební vize, by byla sakra riziková investice. Přece jen to zatím statisticky vypadá tak, že životnost jedné zpěvačky v této kapele je necelá dvě alba, a to ještě tyhle počty silně zkresluje Španělka Ailyn, která strávila v Sirenii osm let, během nichž stihla nazpívat celé čtyři kusky. Aktuální pěnice Emmanuelle Zoldan, původem z Francie, ..
Když vezmete v úvahu, že samotný název kapely Negacy ani titul jejich třetího (pokud tedy nebudeme počítat úplnou prvotinu, vydanou ještě pod hlavičkou Red Warlock) alba „Escape From Paradise“ (a mrkněte i na ten depresivní obal) přílišným optimismem neoplývá, asi nepřekvapí, že hudba Negacy je poměrně hrubá, agresivní a adrenalinová. A to i přes to, že oproti předchozím dvěma albům je proplétání melodií do hutného základu o hodně výraznější. ..
Jsou to pouhé dva roky, co v souvislosti s druhým albem rumunských Scarlet Aura padla hláška o tom, že by se tahle parta mohla jednou vydrápat na melodicko metalový trůn (a osobně mi tahle idea nepřipadala úplně praštěná). To, že v loňském roce do této představy udělala ústřední dvojice manželů Danciulescových prostřednictvím mimořádně špatného tributního alba „Memories“ díru o velikosti Macochy se dalo omluvit tím, že se jednalo o kompletně vypůjčenou tvorbu a Scarlet Aura prostě těžce přepálili snahu o osobitost..
Není nad to, když vám distribuční firma spolu s deskou pošle i poměrně přesnou charakteristiku toho, co daná kapela hraje. Pokud se v souvislosti se švýcarskými Maxxwell dozvíte, že jejich sound je trochu víc In Flames a Five Finger Death Punch a trochu méně Accept a AC/DC, tak vězte, že zhruba tak nějak to i bude. A i když se jejich oscilování mezi metalem a rockem v průběhu let vyvíjelo, aktuální směr je poměrně dobře charakterizován samotným názvem aktuální desky – „Metalized“...
Lidé odcházejí a přicházejí. Což pro dánské aristokraty Royal Hunt je docela klika. Přece jen jejich tvorba (přesněji řečeno, tvorba vrchního autora Andrého Andersena), i přes vytrvalou kvalitu začínala od alba „Paradox“ z roku 1996 trpět jistou sílící vyčerpaností ducha i fyzického stavu. Již na albu „Paper Blood“ z roku 2005 se mohlo zdát, že s příchodem kytaristy Marcuse Jidella a bubeníka Allana Sorensena (bývalého souputníka Andrého na jeho sólovém počinu, stálou akvizicí spřízněných Cornerstone a hlavně ..
Debutové album „Phantom Of The Past“ mezinárodního spolku (své zastoupení zde má Slovensko, Česká republika, Rakousko i USA) Dream Patrol prozradí na šéfa basáka Ronnieho Königa, známého ze Signum Regis, Vindex, Trigger či Symphonity, hned několik věcí. Že má rád svůj nástroj. Že má stejně dobrý cit pro hard rock jako pro power metal i heavík. Že je příznivcem „Noční můry z Elm Street“. Že dokáže ve prospěch svojí kapely spojit a využít docela širokou škálu hard rockových odénků tak, ..
Je dvanáct let existence v poměru k vydání jediného alba hodně nebo málo? Předpokládám, že slovenští Broken Rain, kterých se tahle statistika týká, tenhle problém neřeší. Jak je zřejmé ze slov basáka Vlada Gálise, Broken Rain jsou prostě stará škola a raději dotáhnou věci svým tempem do maxima, než aby se přizpůsobovali současné uspěchané době. A koneckonců, Vlado naznačuje i to, že poměry v té úvodní otázce by se mohly v příštím roce změnit nejen na straně doby existence kapely, ale i na straně vydaných desek...
Jako by tři roky staré konstatování o tom, že norští Guardians Of Time jsou zpět, bylo málo zdůrazněné, parta kolem neúnavného kytaristy Paula Olsena a křiklouna Bernta Fjellestada se hlásí o slovo se svou pátou deskou „Tearing Up The World“, která tuto tezi ještě podtrhuje. Zřejmě jednou provždy zapomeňme na jejich famózní progresivní úlet, kterým na začátku této dekády ukončili sedmiletou hibernaci a smiřme se s tím, že podstatou jejich hudby je rychlost a melodie ..
„Rock Is My Religion“ haleká v tradičně melodickém duchu Bernie Weiss již na patnáctém studiovém albu kapely Axxis. A není nejmenší důvod mu tuhle prohlášení nevěřit. „Deska „Monster Hero“ je dokonalou hudební i kvalitativní esencí toho, v jakých vodách se Axxxis pohybuje zhruba někdy od přelomu tisíciletí a alba „Back To The Kingdom“ (naštěstí s výjimkou potvrzující pravidlo – výtažek z nepovedeného „reDISCOver(ed)“ zde nehledejte). Čekat tedy lze ultramelodicky měkký power metal..
Brainstorm budou vždycky Brainstorm, i kdyby se zbytek světa stavěl na hlavu. Tuhle geniální a naprosto výstižnou charakteristiku německé party, seskupené kolem skvělého pěvce Andyho B. Francka, použila kolegyně Ray k hodnocení dva roky starého alba „Scary Creatures“ a ani na aktuální desce „Midnight Ghost“ není nutné na ní měnit jediné písmenko. V té samé sestavě hrají Brainstorm už jedenáct let, tu samou skladatelskou matrici používají ještě déle,..
„Raise your fist in the air– Raise your fist
Postupná přestavba pražských D.N.A. dopsala svou další kapitolu. K rytmickému tandemu Kamil Nehilč a Roman Tůma, který společně tvrdí muziku kapely již od jejího založení, se po osmiletém období klidu připojili před třemi lety při přípravě alba „Démon času“ na místo kytaristy Petra Kašpera Jiří Špalek a Václav Janů, z nichž ten první jmenovaný zůstal členem kapely i na aktuálním albu „Cirkus válka“, chvíli po vydání předchozího alba se pak k D.N.A. přidal kytarista Jiří Karpjuk (ex-Krleš) a zpěvák Vít Čížkovský. ..
Situace se mění každým okamžikem! Ještě ve chvíli, kdy přilétla od švýcarských Forty Shades první várka odpovědí, byl jejich zpěvák Tosse Basler souběžně členem i německých Crematory. A byť pochopitelně hlavním tématem rozhovoru je aktuální dění u teatrálního domovského působiště, z následujícího poměrně filozofického Tosseho vyprávění se dozvíte nejen o Forty Shades a jejich letošní velmi povedené albové novince „Blackstar Diamond“, ale i o příčině jeho čerstvého odchodu z řad německých gotiků...
„The Night Of Warlock“, „Celebrate“, „25 Years“..., již z tohoto krátkého výčtu názvů skladeb jedenáctého (zahrneme-li do počtů i neřadové „Classic Diamond“) sólového alba zpěvačky Doro Pesch je zjevné, že tato na dobu svých začátků (vlastně i dobu nejvýraznějšího úspěchu) stále ráda vzpomíná. A byť tento výčet může trochu svádět k tomu, že Doro už plně a definitivně naskočí na warlockovskou vlnu, nestalo se tak. Možná je to škoda, protože po předchozím velmi dobře přijatém albu „Warrior Soul“, ..
Když v roce 2012 opustila zpěvačka Heidi Parvianen kapelu Amberian Dawn (čímž se nastartoval velmi sympatický rozkvět této party) pustila se do velmi ambiciózního třídílného projektu, jehož hlavní postavou je poněkud rozpolcená žena Sarah a především její temná půle Dark Sarah, která se vydala na mystickou cestu přes tři světy, přičemž každému ze světů bylo věnováno jedno samostatné album. Heidi Parviainen se při této cestě zaklínala pojmem cinematic/symphonic meta..
I keep the faith in this world of broken hearts…
Se zpěvákem olomoucko-bruntálských Black Tiger Honzou Trbuškem jsme vedli řeč poprvé před čtyřmi lety. Již tehdy Honza uváděl, že kapela pracuje na novém materiálu, který v mezidobí částečně zazněl z EP „Songs From Abyss“ a v těchto dnech už se Black Tiger připravují na představení svého eponymního debutu. Jak si náročnou a přitom zjevně vzrušující cestu při tvorbě desky Black Tiger užili a prožili se dozvíte z dalšího Honzova vyprávění...
Se švédskými Treat na Sibiř? Před sto deseti lety došlo v prostoru neobydlené části centrální Sibiře nedaleko řeky Podkamenná Tunguska k masivnímu výbuchu o odhadované síle 10 – 25 megatun TNT v důsledku průletu nikdy nenalezeného kosmického tělesa. Výbuch za sebou zanechal rozsáhlou škodu – kolem šedesáti milionů polámaných stromů. A hard rockoví melodici Treat se metaforicky snaží k těmto událostem své osmé řadové album „Tunguska“ přirovnat, na což lze nahlížet z různých úhlů pohledu..
Vezmete-li v úvahu, jak dlouhou dobu se Doro zmítala v útlumu či ve slepých uličkách, dá se dneska už tvrdit, že tahle zpěvačka přežije všechno. Svou nezáživnou formu a z minulého alba i těžko uvěřitelný výraz totiž dokázala protáhnout ještě i na další album, které pod názvem „Fight“ vyšlo o dva roky později. To už byla doba, která přece jen tradičnějšímu výrazu Doro znovu přála, ale Doro a její tvůrčí tým (tentokrát se do něj zapojili i členové zpěvaččina doprovodného ansámblu) neměli kdovíjak jiskřivou chvíli..
Když do Grave Digger přišel téměř před deseti lety (to to letí…) kytarista Axel Ritt, měli hrobníci ideální příležitost trochu změnit svůj léta stabilní výraz. Nestalo se a hračička Ritt zapadl do rozjetého vlaku bez toho, aby tento na svých vyjetých kolejích s sebou byť jen cuknul. Axelova chvíle přišla nyní. Principál Boltendahl dostal chuť trochu uvolnit hranice ortodoxního klasického heavíku (kdo ví, zda to nemělo vliv i na to, že po více než dvaceti letech se z kapely poroučel bubeník Stefan Arnold,..
Blamage popáté. Tak jak kluci pomalu prodlužují mezery mezi vydáváním svých alb, stejně tak jsou krůček po krůčku silnější. A i na aktuálně vydaném albu „Kavalerie“ jsou dokonalým příkladem toho, jak šlapavou, akčně důraznou melodickou muziku (se kterou by Blamage z davu vyčnívali tak jako tak) dokáže nakopnout a zvýraznit chytrý text a obratné zacházení s češtinou, obzvlášť když z point většiny skladeb docela mrazí. Se svým heavy thrash metalem se Blamage letos zase malinko víc vrátili k náladám Arakainu...
Pomalu se začaly vracet staré časy. Jasně, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš a tak přelom století zachytil Doro v trochu zvláštním rozpoložení. Šesté sólové album „Calling The Wild“ je odrazem období, kdy Doro ve své kariéře asi nejvíc tápala v tom, kam se vlastně vydat. Na „Volání divočiny“ je zřejmé, že Doro má chuť se vrátit ke kořenům, přitom ale jako by se nechtěla úplně zpronevěřit posledním dvěma experimentálním albům a tak se tyhle dvě polohy tak nějak bezútěšně prolínají celým albem...
Máš kolty proklatě nízko. Chvílema fakt děsně nízko…
Budeme-li hledat něco pozitivního na tvorbě metalové královny na přelomu dekády a v druhé polovině devadesátých let, bude nejsnazší se opřít o konstatování, že Doro nezůstala stát na místě, nepřizpůsobila se trendu a snažila se najít svoji vlastní cestu. Že to úplně nefungovalo v prvním kole, bylo už jasné, že to nebude fungovat ani v kole druhém se ukázalo o tři roky později s albem „Love Me In Black“. Doro i po letech žehrá na období,..
Kdeže folkové časy jsou…(?), tedy, ne že by Cruadalach zapomněli na svou záplavu lidových nástrojů a lidovostí vonících motivů, oni jen ten svůj pozvolný vývoj vzali pořádně hopem. Ostatně fakt, že se Cruadalach označují jako folk corová smečka, i skutečnost, že oproti tři roky starému albu „Rebel Against Me“ je sestava kapely slušně provětraná (změny nastaly u tří z osmi postů) jasně naznačují, že evoluce Cruadalach nabrala vysoké obrátky...
S bývalými mistry světa v nevázaných chlastacích halekačkách nějak přestává být sranda. Zvážněli, jsou přemýšlivější. K tomuto trendu se finští Korpiklaani sice přiklonili už na tři roky starém albu „Noita“, na aktuální novince „Kulkija“ však zacházejí ještě o pěkných pár kroků dál. Vzhledem k tomu, že myšlenkové téma alba je zaměřeno na návrat k přírodě, přirozenost a čistotu, tak se tenhle postup v podstatě nabízí. A mrkněte na obálku desky,..
Už na dobu, kdy vyšlo album „Angels Never Die“, vzpomínala Doro jako na období, kdy vládnul grunge. A protože v období temna pro hard rock, kdy se drtivá většina interpretů této módě chtě nechtě přizpůsobovala, ani v nejmenším nepřekvapilo, že došlo i na Doro. K její cti nutno uznat, že nešla s davem a její páté sólové album sice šlo hodit do jednoho pytle s nálepkou „změna“, nicméně její cesta vedla přece jen jinudy. Byť se na na albu „Machine II Machine“ podílelo pár těch,..
Z toho, jak rychle se do povědomí metalových příznivců nacpali němečtí Beyond The Black by se mohlo zdát, že je s nimi zaděláno na obrovskou senzaci. Přece jen již jako neznámá kapela vystoupit na Wackenu, během prvních dvou let své existence vydat dvě velmi příznivě přijatá alba a usalašit se u jednoho z nejsilnějších labelů, to nepřijde jen tak samo od sebe. Nicméně raketový vzestup si vybral svojí daň ..
Kombinace Izrael a progresivní metal může být pro našince sama o sobě velmi exotická. Pravda je, že hudba Distorted Harmony, kteří letos přišli se svým třetím albem „A Way Out“, se může stát pro ty, kteří neujíždějí na technických finesách alá Queensryche či Dream Theater, nebo na krkolomnosti moderního djentu (oba tyto světy v sobě Distorted Harmony spojují), hodně nevstřebatelnou náloží. ..
Ať se vám to líbí nebo ne, metalový nestor Udo Dirkchneider, který nedávno oslavil magickou šestašedesátku, i přes to, že se svými U.D.O. aktuálně vydává již šestnácté album, bude navždy spojován s Accept. A po letošním novince „Steelfactory“ tahle dávná asociace ještě posílí. Těžko říct, zda Udo tak silně acceptovinou načichnul při svých živých výletech do minulosti na koncertech v rámci „Back To The Roots“, faktem je, ..
Otevřete-li booklet čtvrtého sólového alba Doro Pesch „Angels Never Die“, nejspíš vás udeří do očí frekvence užití jmen Jack Ponti a Vic Pepe. Tahle dvojka, která měla mimo jiné na kontě spolupráci s Alicem Cooperem na desce „Hey Stoopid“, se vydatně vyřádila i na Dorotčině desce, kluci se podíleli na vokálech, zahráli si na kytary i klávesy, ale hlavně produkovali, mixovali a aranžovali, a protože jim ještě evidentně zbylo dost z chytlavosti a rockové přitažlivosti, ..
Němečtí Mob Rules jsou institucí, na kterou se dá spolehnout. Prakticky od okamžiku, kdy dali přednost propracovanosti a lehké přemýšlivosti před rychlostí má jejich příznivec jistotu, že s každým novým albem dostane porci velmi silných melodií, lehkých power-progových kliček i důkladně propracovaných detailů. Nic zásadního na téhle formuli nepřinesl ani fakt, že Mob Rules poprvé po dvanácti letech nechali svou devátou albovou položku „Beast Reborn“ zrát pouze rok a půl..
Polští melodysiláci Exlibris si k patnáctým narozeninám nadělili své čtvrté album „Innertia“ (tentokrát spáchané vlastními silami bez spolupráce s jakýmkoliv labelem), kterým utnuli čtyřletou studiovou pauzu, v níž udělali docela radikální řez ve své sestavě – radikální nikoliv z rozsahu změn, ale z pohledu toho, že do jejich řad naskočil finský křikloun (s mírně zavádějícím jménem, ale nehledejte v něm přímé propojení genů) Riku Turunen, jehož optimisticky agresivní..
Smíchejte severský chlad a melancholii s balkánským temperamentem a na konci tohoto spojení vás čeká návštěva v čekárně na smrt…, tahle rovnice v překladu znamená, že pětice švédských muzikantů, kterým dělá u mikrofonu společnost rumunská zpěvačka, završila svou cestu k debutovému albovému zápisu letos na jaře vydáním velmi povedené prvotiny „…In The Waiting Room Of Death“. Nejen o něm se rozpovídali členové kapely, ..
Je fascinující, jak aktivní byla Doro Pesch v prvních letech svojí kariéry. Vždyť vyjma jednoho roku na přelomu mezi Warlock a její sólovou kariérou sázela po celých osm let pravidelně rok co rok jedno album, a ani v jednom případě nešlápla vedle. Toto tvrzení platí beze zbytku i pro třetí album její sólové kariéry, které lze označit jako nejintimnější a nejniternější položku celé její diskografie a název „True At Heart“ je zcela na místě. K jeho tvorbě Doro nejprve vyrazila do Anglie, ..
Vyměníte-li v klasické metalové kapele zpěváka, který po dlouhých letech už může fungovat jako poznávací znamení, zpravidla se to neobejde bez kontroverzí a sáhodlouhých debat mezi fanoušky. Co však může nastat v případě, že hlas je základním stavebním kamenem a jeho výměnou sáhnete na samotnou podstatu kapely? Svérázní němečtí zpěváčci Van Canto se na svém sedmém albu poprvé ocitají bez jednoho ze zakladatelů, sólisty Philipa Dennise Schunkeho, ..
Tahle stopovaná starých Accept vás spolehlivě a velmi přesvědčivě zavede do osmdesátých let, které švédští smíšci Bullet mají zjevně hluboko pod kůží. A vzhledem k tomu, že tahle kapela nejen že nijak zásadně nemění sestavu - tři z pěti muzikantů už spolu hrají šestnáctým rokem a jediná změna (teprve třetí (!) v dějinách Bullet) se od posledního alba odehrála u tlustých strun – a zároveň se pevně drží svého stylu, lze od jejich šestého alba „Dust To Gold“ ..
Latina jako metalový jazyk? Navíc ve spojení s realitou příběhu z dob inkvizice? Tohle je výzva, do které se v současné době pouštějí sokolovští Liberate. Jak dopadne, na to si budeme muset ještě chvíli počkat (kluci slibují, že v ideálním případě by konec letošního roku nemusel být nesplnitelnou metou), a do té doby přijměte pozvání k povídání s kytaristou Vojtěchem Brázdou a zpěvákem a autorem textů Tomášem Dvořákem...
Je to pro hudební kariéru výhoda nebo nevýhoda, když je váš tatík velmi výraznou osobností hudební scény? V případě Dashe Coopera bych to viděl jednoznačně na první možnost. Co na tom, že stěží najdete nějaký článek, kde by nebyla zmínka o jeho příbuzenské vazbě na Alice Coopera (vlastním jménem Vincent Damon Furnier…), co na tom, že nejen vaše jméno, ale při trošce fantazie i název kapely tuhle spojitosti celkem jasně zdůrazňuje? Důležité je,..
Asi je to to největší klišé, jaké lze v souvislosti se zpěvačkou Doro Pesch použít, aleje pravdou, že si titul metalová královna stoprocentně zaslouží. Třeba za svojí celoživotní oddanost metalu, za to, že byla jednou z prvních žen, která se dokázala prosadit již v době, kdy tvrdá muzika byla převážně mužským světem, i za to, že svým nezaměnitelným ostrým i mazlivě něžným hlasem rozdává radost rockovým a metalovým fanouškům po celém světě už pětatřicet let...
Po šestileté pauze (na tak dlouho se studiově dosud nikdy neodmlčela) přichází s novým albem metalová královna (před dvěma lety v Las Vegas titulovaná jak „Metalová bohyně“) Doro Pesch. A byť tohle označení může znít trochu klišovitě, svou dlouholetou úspěšnou kariérou si jej tato jedinečná zpěvačka plně zasloužila a na novince s lehkostí potvrdila. Tak dlouhé odmlčení Doro kompenzuje tím, že album „Forever Warrior, Forever United“ pojala jako dvojalbum,..
Když finští hard rockeři King Company vydali před dvěma lety svou debutovou desku „One For The Road“, mohli si příznivci tohoto hudebního stylu nadšeně mnout ruce. V King Company se sešla velmi silná jména finské hudební scény a fakt, že ta nejvýraznější neměla do té doby s hard rockem příliš společného, nebyl vůbec na škodu, neboť jejich nahrávka zněla velmi čerstvě. Pak King Company vyrazili na turné,..
Byť si řečtí heavíci Terra Incognita řekli o pozornost již na začátku této dekády debutovým albem „Barren Land“, následný totální rozklad sestavy znamenal uzavření první kapitoly života kapely a dvouletou pauzu. Zpěvák Billy Vass, který jako jediný z aktuálního složení kapely pamatuje tehdejší začátky, však nevydržel zahálet, před třemi lety dal dohromady sestavu novou, se kterou krátkometrážním počinem „Sign Of Blood“ z před dvou let (netřeba se po něm kdovíjak pídit,..
Škatulky, škatulky, míchejte se! Tak nějak by se dala přiblížit tvorba broumovské kapely Temper, jejíž kytarista a zpěvák Břeťa Verner vysvětlí, co si představit pod pojmem power-metalcore, prozradí, jak na tom jsou Temper s přípravou debutové desky, představí novou progresivní metodu výroby videoklipů, či objasní, jak důležité téma je pro kapelu konflikt...
Utečeme času, řekla si v loňském roce pětice italských rockových matadorů Ruxt. Dle toho, že album „Running Out Of Time“ bylo v průběhu teprve dvouleté existence kapely již jejich druhým, lze soudit, že kluci toho mají světu dost co říct, dle toho, že se jedná o už zkušené muzikanty i s odkazem na to, jak se prezentovali na svém debutu „Behind The Masquerade“, nepřekvapí, že jejich muzika má hlavu, patu i vyzrálost a prozkoumáte-li další působiště členů kapely..
Už když vypouštěli vloni svou krátkometrážní prvotinu, slibovali rockeři Heroes Don`t Ask Why brzké pokračování v podobě dlouhohrajícího alba. No, rozdíl mezi jejich eponymním debutem a nedávno vydaným následovníkem „Sound Of A Broken Heart“ znamená z časového hlediska pouhé tři a čtvrt minuty (tedy přesně jednu skladbu) a z hlediska hudebního lze říct, že kluci klidně mohli tyto dvě nahrávky vydat jako jednu kolekci, ..
Pokud byste při přečtení názvu kapely Daeken váhali nad tím, jak vlastně její název vyslovit, začtěte se do slov kytaristy Jakuba Danišky. Dozvíte se mimo jiné i tom, jaké následky má fakt, že zpěvák začal mluvit až na druhé zkoušce, či jak se rocková kapela snadno stane „takovou EMO kapelou…“. A nezapomeňte si k tomu pustit i čerstvou novinku Deaken, skladbu „Salvation“ a zjistíte, proč je na ni Jakub tak hrdý. ..
Pokud patříte k zastáncům názoru, že holek je v metalu už trochu moc, zkuste Australany Horizons Edge a jejich třetí album „Let The Show Go On“. V čele téhle party totiž stojí pěkně nabroušená zpěvačka Kat Sproule, jejíž hlasivky jsou seštelované takovým způsobem, že si občas můžete lámat hlavu, zda u mikrofonu náhodou nestojí zástupce silnějšího pohlaví (pravda, některý z rodu fistulkáčů). Ovšem není to jediná osoba, na kterou se vyplatí upozornit. ..
Tvrdit o Chrisu Cafferym, že zraje jako víno, by bylo hodně odvážné. Tenhle bojovník za návrat Savatage na pódia a vlajkonoš monstrteátru Trans – Siberian Orchestra, který se kromě nespočtu dalších projektů vydal na sólovou dráhu už před čtrnácti lety, už dávno předvedl, že jeho muzikantské mistrovství i netradiční hudební vize jsou plně vyzrálé, takže jakékoliv obavy o to, zda se mu podaří s aktuálním albem „Jester`s Court“ ..
Viva La Musica!
Tomu srovnání se prostě nevyhnete. Byť se členové Follow The Cipher zaklínají tím, že nejsou a nechtějí být druhými Amaranthe, ona se ta podobnost (dejme tomu, že čistě náhodná) vůbec nehledá těžko. Na první pohled může zlehka ťuknout do očí samotné logo kapely, na pohled druhý zpěvačka Linda Toni Grahn je nepřehlédnutelná ještě dávno před tím, než vůbec propne své hlasivky a do třetice si stačí pustit jejich debutovou eponymní desku..
Když v roce 2009 natočili němečtí gotici Aeternitas své třetí album „Rappacinis Tochter – Gesamtwerk“, zřejmě se v následné sedmileté studiové pauze dali do intenzivního studia díla Edgara Allana Poea. Album „House Of Usher“, se kterým přišli před dvěma lety, bylo silně inspirované právě tvorbou tohoto básníka a prozaika, aktuálně vydaná novinka „Tales Of The Grotesque“ se pak drží toho samého námětu. Což na jedné straně nabízí nosné silné téma,..
V jednoduchosti je obvykle síla, v případě kapely Rebel z Golčova Jeníkova to až tak úplně neplatí, neboť toto okřídlené rčení se docela intenzivně pere s jiným, totiž, že všeho moc škodí. A byť klukům nechci ani v nejmenším upírat právo na to znít ve svém věku a při dosavadních zkušenostech naivně, není toho moc, na čem se dá s jejich jednoduše zpívánkovým bigbítem stavět. ..
Sedmý hřích mají za sebou němečtí Powerwolf. Ten aktuální, nazvaný „The Sacrament Of Sin“ sice svým způsobem jede v zajetých kolejích (ostatně, Powerwolf jsou instituce, u které nějaké zásadní zvraty by byly na škodu) , takže příznivci kapely dostanou to, co od kapely očekávají. Nicméně ty drobné nuance, které Powerwolf dokázali na své tvorbě změnit (respektive ke kterým je nejspíš posunul producent Jens Bogren) kapele ohromně svědčí a ..
Počátky historie švýcarské kapely Forty Shades jsou poměrně zábavné. Jen je mi trochu záhadou, proč se Forty Shades tak hrdě hlásí k období, kdy zpěvačka Manuella Kraller (pamatujete na její čtyřleté působení v Xandrii) založila s klávesákem Tobiasem Gutem spolek Nagor Mar, který se orientoval na hudbu ve stylu Nightwish a Evanescence a poté, co po sobě zanechal pouhých pár písní, se v roce 2012 rozpadl. Tedy, rozpadl. Tobias Gut, ..
Škoda, že s hradeckými Kodiak jsme nestihli udělat rozhovor o nějaký ten pátek dřív. Ještě v době, kdy Kodiak vstupovali do Metalparády, bylo vše v řádku a na svém místě, v momentě, kdy dosáhli na prvenství, však již kapela byla bez zpěvačky. A jak je z následujících slov bicmena Jirky Slezáka a basáka Radka Hajnoviče zjevné, aktuální situace s dalšími plány Kodiak docela zamávala. ..
Allah and Odin meet!
Minulosti neutečeš, ale v případě finských Psychework není zas až tak před čím utíkat. Ba naopak, fakt, že kytarista J-V Hintikka a zpěvák Antony Parviainen za sebou mají třináctileté společné působení v osobitých Machine Men (ukončené v roce 2011 rozpadem kapely a Antonyho bojem s leukémií), může být lehkou nápovědou pro to, co od Psychework očekávat. Byť jsou na svém druhém albu s poeticky místopisným názvem „Karelian Hills“ ..
Na svých stránkách slovenská kapela Scarlet Wings tvrdí, že cílem jejich kapely je hrát pro radost a předávat radost z poctivé muziky všem fanouškům tohoto žánru. A těm by radost mohl radost udělat i fakt, že vydání druhého alba „Spread For The Future“ je už na spadnutí. Co se aktuálně ve Scarlet Wings děje, o lásce k hudbě osmdesátých let, ale i tom, jaké to je rodit ježka se rozpovídal kytarista a zpěvák Glorian.
..
Z půvabně přihlouplých promo hlášek ta o italských Rockstar Frame zcela bezkonkurečně bude kandidovat na pitomost roku. Prý jejich sound lze definovat jako „nové Guns n` Roses se zabijáckým ženským zpěvem“. Uf…, vezměme výchozí fakta. Rockstar Flame před třemi lety vydali své debutové album „Rock`n`Roll Mafia“, za které schytali pár relativně pozitivních ohlasů, nicméně na hard rockový zázrak ..
„Big City, Big City Nights…“,
Zemitý rock s ocásky alternativy, který je dostatečně barevný na to, aby koketoval s decentními příchutěmi Nirvany či Metalliky, ale i s bezprostředním optimismem i lehkým pop-rockem, který nevsází na kdovíjaké melodické veletoče, či emotivní výlevy a v podstatě díky nezpochybnitelné osobitosti ani na chvíli nenudí (byť s upozorněním, že občas je to jen o fous, ale koneckonců i to je umění). Takové je album „The Stories We Tell“ ..
Kdyby měl italští folkáči Materdea hudbu tak osobitou, jako jsou jejich kostýmy (obzvlášť ty neposedné růžky kytaristy a zpěváka Marca Pavoneho jsou luxusní), možná by patřili k nejskloňovanějším jménům kovově kotlíkářské scény. Obzvlášť, když tu menší polovinu jejich septeta tvoří smyčcové nástroje – dvoje housle a jedno cello. O to víc překvapí, že tyto nástroje v řadě případů (alespoň v první polovině desky)..
“Budou nové věci, velké věci…” slibují v záhlaví své stránky kluci ze slovenské Nové Bystrice, Oravské Lesné, kteří se v hudebním světě snaží prosadit pod značkou All Against Nothing. Co si představit pod kombinací moderního metlu a metalcoru, kdy přijde na svět následovník téměř tři roky starého debutového alba “Falošná sloboda” i další aktuality ze života kapely prozradí zpěvák Tomáš Talapka. ..
S námětem svého druhého alba „Century Of Decay“ se švýcarští heavíci Headless Crown možná trefí do myšlenkových pochodů mnoha svých příznivců – koncepční sci-fi příběh, sepsaný zpěvákem Steffem Perronem, vypráví o dělníkovi z blízké budoucnosti, jenž se snaží uniknout svému bezvýznamnému životu bez cíle prostřednictvím svých snů, s touhou žít ve světě, který si sám vytvořil. S muzikou už to bude asi složitější, jejich heavy metal,..
Všechno už tu jednou bylo a proto parta kolem zpěváka a skladatele Floriana Greye nepřichází na svém druhém albu „Ritus“ s nijak inovativním stylem muziky. Naopak, asi bude strašně snadné Florianovi předhazovat jeho zalíbení v potemnělém rocku a v partách jako HIM, To Die For, Sisters Of Mercy, či Depeche Mode (a našli by se mnozí další). Pokud vám takhle ohraničené pole působnosti připadá jako strašně široký prostor, ..
Je to už šest let, co byste v řadách jihlavské kapely Lady Kate marně hledali jakoukoliv Kate. A ačkoliv se v minulosti Lady Kate museli opakovaně vyrovnávat se změnou u mikrofonu (kde v původně složím „Kate“ skutečně působila), v současném složení s Anett Noskovou našla svou pravou tvář, kterou v loňském roce zvěčnila na albu „Tears Of Love“. Nejen tuhle i další informace ze života Lady Kate přináší jeden ze zakladatelů kapely, bubeník Ondřej Němec. ..
Amanda Somerville. Kdo by neznal toto jméno? Zpěvačka, jejíž výčet spoluprací s význačnými jmény metalové scény by tvořil velmi, velmi dlouhý seznam, zpěvačka, která s alby, na kterých hraje hlavní roli, poměrně šetří. A samozřejmě zpěvačka s úžasným hlasem, která po sedmi letech navazuje na tehdejší debut svého projektu Trilium, v němž vlastně poprvé plně prezentovala svoje vlastní ambice v hudebně kovovém světě. To, zda chápat Trillium jako regulérní kapelu..
Bavorští rockeři Magical Heart byli poměrně nenápadní už v době, kdy hráli pod hlavičkou Quo Vadis. Vzniku jejich aktuální kapely předcházela pouze snaha o výběr přiléhavějšího jména a tak bez toho, aby došlo k jakékoliv změně v sestavě či hudebním směřování (pravda, započítat by se dala tvorba vlastních písní) se kluci již pod změněnou hlavičkou propracovali k debutové nahrávce „Another Wonderland“. A i když ani ta s největší pravděpodobností nevynese..
Milý Peavy, děláš v tom docela hokej… možná, kdyby se cesty Peavyho Wagnera nerozešly s kudrlinkářem Victorem Smolskim by se ještě dalo pochopit, že Peavy má potřebu vedle Rage, kteří se dlouhá léta posunovali pryč od své dávné agresivní a přímočaré podstaty do trochu komplikovanějších vod, provozovat i další spolek, který se do téhle fazóny vrátí. Jenže Victor Smolski je už tři roky pryč, Rage mezitím stihli vydat dvě alba, která potvrdila Peavyho přání ..
Takhle to dopadne, když se spojí severský chlad, důraz a špetka melancholie a balkánská krev to všechno nakopne temperamentem a nespoutaností. Pod hlavičkou Lost Domain vzala kdysi pětice instrumentalistů ze švédského hlavního města do party zpěvačku Catalinu Leonte z Rumunska a pět let od vydání eponymního EP aktuálně přichází s debutovým albem „…In The Waiting Room Of Death“. Žánr? Velmi přístupný progresivní metal, ..
Debutové album „Age Of Changes“ polské kapely Plethora, vydané koncem loňského roku, patřilo k jedněm z velmi pozitivních překvapení loňského roku, které se na mě vyvalilo z reproduktorů. Pětice mladých heavy progresivců nabídla velmi svěží kolekci, přičemž právě svěžest a čerstvost je tím pojmem, který muzikantům z Plethory zjevně nedává spát. Představení téhle party se svorně ujala celá pětice, ..
Nejsem si úplně jist, zda je to extra dobrý nápad nazvat svou kapelu stejným jménem, jaké nosila před dvaceti lety parta, lter8 má od vás hnízdo něco málo přes dvěstě kilometrů, se svým jediným (pravda, nikterak zásadním) albem, vydaným na sklonku minulého století mohla ještě v hlavách některých pamětníků zůstat a navíc vaše hudební styly nejsou až tak radikálně odlišné. Nicméně faktem je, že Hyperion z italského Bergama už mají ..
Jednu věc nelze finským příšerkám Lordi upřít – smysl pro humor a důvtipné hraní si se slovy. Vždyť titul jejich devátého alba „Sexorcism“ svou šikovnou přesmyčkou spolehlivě přitáhne pozornost (a ano, témat spojených se sexem se na albu najde přehršel) a navíc určitým způsobem koresponduje i s obvyklou strašidláckou image, „Romeo Ate Juliet“ dostatečně vyjádří, o co v tomhle romantickém vztahu půjde, „Polterchrist“ může působit dostatečně provokativně, ..
Své spojenectví s čarodějkami deklarují němečtí romantici Stormwitch už téměř čtyřicet let nejen jménem kapely, ale od ukončení hibernace před šestnácti lety také tím, že každé nově vydané album do svého názvu nějakou tu čarodějku dokáže propašovat. A až do minulého alba museli mít Stormwitch přízeň cechu čarodějnického plně na své straně, protože nejen v době předhibernační (v té o trochu více), ale i po ní byla jistota, ..
Svěř nám všechna svá tajemství, jestli se chceš cítit bezpečně, Dej nám svou mysl a duši a čeká tě prima život… V hodnocení loňského alba svérázné mostecké kapely Alchemist jsem doporučoval nevydávat se jeho prozkoumávání bez seznámení se s textovým obsahem, neboť bez jejich znalosti může tahle muzika ztratit jeden velmi důležitý rozměr. Ty ostatní rozměry a aktuální informace přináší vrchní alchymista, zpěvák a kytarista Mentol...
To, že se Finové Machina odkazují v krátké promo zmínce na osmdesátá léta vlastně koresponduje i s tím, jak nenápadně se tahle parta v současné době se svým melodickým heavy metalem prezentuje. Vždyť zkuste pohledat něco víc z jejich historie na vševědoucím drátu…, vyjma informace o takřka hlemýždím tempu vydávání desek (od prvního dema před třinácti lety kluci na začátku letošního roku ukuchtili ve vlastní režii své třetí album) se prakticky nic jiného nedozvíte...
Restart. Už samotný název druhého alba plzeňských Avidity For… naznačuje, že od vydání dva roky staré nahrávky „Na svůj osud se nadřeš“ došlo v kapele k určitým rošádám, personálním i hudebním. Ta první se týká změny u mikrofonu, kde Jardu Nováka nahradil Lukáš Justich (nutno zároveň připomenout, že čistka v sestavě přišla i před předchozím albem, takže z pamětníků začátků kapely je na svém postu už pouze basák Pavel Vaněk)...
Modern metal? Když už na sebe lípnete tuhle visačku, asi je nutné, aby se ve vaší tvorbě našla nějaká spojnice na Amaranthe (ono je to stejně prvoplánové srovnání, jako když každá zpěvandule, koketující se sopránem, skončí v jednom pytlíku s Tarjou Turunen, nicméně funguje to…). U britských Metaprism, kteří přichází se svým druhým albem „Catalyst To Awakening“ je ta asociace jasná – čistý ženský hlas a v opozici chropot a čistý mužský hlas. K tomu docela silná melodičnost ..
Jedním z velkých překvapení loňského rokuse pro mě stali francouzští Supercscream, kapela, která dokázala skvělým způsobem ve své hudbě spojit zdánlivě nespojitelné. Na žádost o rozhovor reagoval frontman Eric Pariche velice pozitivně s poznámkou, jestli nevadí, že to může chvilku trvat. Že to trvalo opravdu dlouho, poznáte i podle toho, že Eric se vyjadřuje k otázce Vánoc. Nicméně buďte bez obav, ostatní informace, které Eric o Superscream prozradí, jsou plně aktuální. ..
Pokud jste si pochutnali na rok a půl starém albu italských Afterlife Symphony „Moment Between Lives“, možná vás napadne, že ten odstup mezi touhle deskou a aktuálně vydanou novinkou může být vzhledem k určité složitosti jejich muziky docela krátký. Afterlife Symphony totiž patří k těm kapelám, které do nadýchaně romantického symfometalu rozpouští hodně emocí, progresivních kliček a drobných složitostí, které nedovolují (anebo aspoň důkladně ztěžují) ..
Tak mě napadá, že jsem ještě nikdy nepotkal člověka, který by byl ochoten přísahat na melodiky Rough Silk a jejich kompletní diskografii jako na něco, co nesmí ve sbírce příznivců tvrdší muziky bezpodmínečně chybět. Důvodem bude nejspíš nesporná kvalitativní rozkolísanost jednotlivých alb a zároveň stylová nespoutanost a neortodoxnost, která se občas vymyká tradičním postupům. Rough Silk, kteří už dávno rezignovali na divokou kadenci vydávání alb ..
Budete-li se pídit na vševědoucím drátu po italské skupině Serenade, kromě nezpochybnitelných faktografických informací o tom, že kapela brzy odškrtne první křížek na svých zádech, že na sklonku loňského roku vydané album „Orinica“ je druhým příspěvkem do jejich diskografie a kapela jej ve srovnání s debutem natočila po docela solidním průvanu v sestavě, zapříčiněném snahou o posun od gotických symfonií k heavy metalu s thrashovými, progresivními a gotickými vlivy, ..
„Krvavá“ trilogie irských Cruachan dospěla do svého finále. Principál Keith Fay při této cestě postavil zbrusu novou sestavu (největší revoluce nastala u minulého alba, před vydáním novinky „Nine Years Of Blood“ už poměrně stabilizovanou sestavu opustil pouze flétničkář John O´Fathaigh, vyjma Keitha poslední pamětník toho, kterak Cruachan před víc jak čtvrtstoletím vznikli), docela důkladně zamotal fanouškům hlavu stylovými posuny ..
Tak ti nevím, milý Juliáne, jaké budeš mít po téhle ukolébavce sny, ale upřímně se obávám, že budou docela vlažné, fádní, obyčejné a místy až nudné. Aspoň takový pocit dýchá z druhého alba řeckých heavy symfoniků Julian`s Lullaby, kteří rádi do svých písní zapojují housle, hodně staví na vyvážené spolupráci mužského a ženského sólového zpěvu (byť díky tou, že se George Saddler nesnaží své hlasivky přehnaně přibrousit ani zdrsnět..
Reklamní heslo pro páté album německých progresivců Tomorrow`s Eve by mohlo znít: „Co je pro někoho dřina, může být pro jiné zábava“. Parta, kterou před rovnými dvaceti lety začali budovat kytarista Rainer Grund a klávesák Oliver Schwickert se v roce 2008 rozloučila s hudebním světem velmi kladně přijatým albem „Tales From Serpentia“, aby se po desetileté studiové odmlce vrátila ke svému konceptu „Zrcadla stvoření“...
Žili byli kdysi slovutní válečníci Manowar, kterým se musí přiznat, že na poli heroicky pompézního a ramenatého heavy metalu patřili ve své době k těm nejudatnějším hrdinům. Ještě před tím, než jim začal docházet dech a uvadat svaly, udeřili svým podobně stylizovaným kladivem seveřané Hammerfall, kterým udatnost a forma slouží (s občasnými výkyvy) doposud. A protože oba jmenované spolky sláva neminula, není divu, že se jimi ..
Jak je všechno v případě šestého alba moravských Silent Stream Of Godless Elegy relativní. Již samotný název „Smutnice“ signalizuje, že album v sobě ponese určitý melancholický náboj (což ostatně není poprvé), ale přitom takovou radost, jakou přináší toto jejich dílo, jsem ze „Sajlentů“ ještě neměl. Promo materiály popisují tvorbu SSOGE jako jedinečnou kombinaci tradiční moravské lidové hudby a doom / death metalu, přičemž o tyto zmíněné metalové vlivy ..
Na úvod trochu sci-fi vzpomínek na budoucnost. Ve vyfešákované kavárně (ne, do zaplivané putyky se hudba, o které bude řeč, absolutně nehodí) k tahounovi rakouských Edenbridge Lanvallovi přisedá kytarista Vynce Leff z francouzských Whyzdom a nedočkavě se ptá: „Tak co“? A Lanvall blahosklonně přikyvuje: „Ale jo, celkem dobrý, ale ještě se budeš muset trochu učit. Jo, a hlavně tu Marušku příště trochu zkroť…“ No a takhle nějak by mohlo vypadat i celkové hodnocení ..
Máte-li rádi, když si kapela zachová svoji tvář, ale přitom se dokáže tvářit pokaždé jinak, mohli by pro vás být němečtí hard rockeři Bonfire a události posledních tří let v této kapele zajímavé téma. Po odchodu ikonického pěvce Clause Lessmanna se kytarista Hans Ziller za doprovodu antižolíka Davida Reeceho pokusil pod vlajkou Bonfire reinkarnovat své Ez Livin´. Když to nezafungovalo, nahradil Reeceho Alexxem Stahlem, ..
Kdybyste snad nevěděli, kde jsou Dambořice, tak hned na úvod našeho povídání vás, po více než třiceti letech jeden ze tří stále ještě aktivních zakladatelů kapely Kelwin, zpěvák Vojtěch Máša, nasměruje na Jižní Moravu. A kdybyste snad chtěli vědět i další podrobnosti ze života této heavy-hard (a možná i trochu punk) rockové party, začtěte se do následujících řádků. ..
Když se power-folkoví Elfíci houslista Fabio Lethien Polo a ex-bubeník Simone Morretin sešli u táboráku se slavíčkem Lisou Stefanoni z gothic-folkových Evenoire, klávesandou Elenou Crolle z power metalových Sound Storm, basákem Davidem Papou od elektrorockerů Insanity Fair a kytaristou Matteo Comarem, u něhož je jakoukoliv rockovou či metalovou minulost obtížné vystopovat, vylezla z toho křehoučká variace na akustický keltský folk-pop..
Citaci tak krásně klišovitých vět, kterými Dánové Savage Machine představují svou prvotinu „Abandon Earth“ prostě nelze odolat: „Po dlouhé době podřimování (zřejmě myšlena čtyřletá pauza od vydání EP „Through The Iron Forest“) jsou Savage Machine vyzbrojeni, nabiti a připraveni na obnovení těžké křižácké výpravy. Výsledkem je ambiciózní album plné elektrizujících riffů, silného zpěvu, rockových rytmů, jejich jedinou snahou je konvertovat vaši duši na skutečného head bangera…“ ..
Křišťálová koule podesáté. A bylo by čiré bláznovství očekávat, že se parta kolem tandemu Scott Leach (jehož sólová kytara je jedním z nejsilnějších magnetů novinky) a Marcel Sardella, pamatujících start Crystal Ball před dlouhými dvaceti lety, nějakým způsobem zpronevěří tomu, čím si za ty dvě dekády prošla. Pamětníci éry zpěváka Marka Sweenyho možná budou opět upozorňovat na prosáknutí příchutí Uda Dirkschneidera, ..
Italští Eternal Silence nasadili pravidelné tempo, se svým třetím albem „Mastermind Tyranny“, které vydali na podzim loňského roku, dodrželi dvouletý interval od vydání hodně povedené desky „Chasing Chimera“ (která Eternal Silence zavála do náruče vydavatelství Sliptrick Records), a kromě tempa dokázali udržet i nastavenou laťku. Důvody lze hledat v nezměněné sestavě kapely, v kompoziční dovednostech, velmi střízlivě pojaté bohatosti kláves,..
Je jedno, jestli vám v hlavě bude rozverně bzučet třeba „Tam, kde teče řeka Fleet“, nebo „Káně nebo vrána“ (a ono by se jich našlo daleko, daleko víc), s pražskými Hakka Muggies a jejich zálibou v lidovkách si spolehlivě užijete kupu radosti nejen díky chytlavosti muziky, ale i díky „těm ukrutně dobrým českým textům“ (veškerá ironie stranou, v tomhle tvrzení se s autorem výroku shodneme) Erika Onody, který se ke svému téměř rychlopalnému přiblížení ..
„To the spirit that guides you, follow it through
Byť se němečtí Evertale v souvislosti s loňským albem „The Great Brotherwar“ ohánějí aktuálností (díky nastolenému tématu Velkého bratra) a moderností (vzhledem k inspiraci v počítačových hrách a faktu, že Velká bratrská válka se odehrává ve hráčském vesmíru Warhammer 40K), nad druhým zářezem v jejich diskografii zajásají spíš staromilci. Evertale totiž plně pokračují tam, kde začali na pět let staré prvotině „Of Dragons And Elves“, tedy ve stopované raných (byť ne úplně v počátcích jejich kariéry)..
Přesně ten samý dojem, jakým na mě působila hudba kapely Shezoo, tedy určitou lehkostí, bezstarostností a radostí, vyvolala komunikace s Natachou, frontmwoman této party, kterou před dvanácti lety založila s pěticí kolegyň, aby dnes, již ve společnosti tří mužů prezentovala album „Agony Of Doubt“ své kapely. A i když v „oficiálních“ odpovědích Natacha trošku zvážněla, to potěšení z toho, že se může realizovat prostřednictvím svojí hudby je z následujících řádků patrné. ..
It`s awakening, those of forgotten inside
Budete-li se pídit po historických kořenech horrorové party Deathless Legacy, dopátráte se až do začátku druhé pětiletky tohoto století, ve kterém (tehdy ještě jako Deathless) se tihle Italové zformovali s cílem jako tributní kapela se přiživit na úspěchu kultovních krajanů Death SS. Vydrželo jim to až do roku 2013, kdy si jednak zaktualizovali svůj název a jednak se vrhli na vlastní tvorbu, se kterou v posledních třech letech nabrali hodně intenzivní tempo ..
Kytarista Richie Sambora bude navždy spojován s Bon Jovi. Byť v současné době není členem kapely, o důvodech rozchodu se příliš nemluví a sám Richie svůj potenciální návrat do Bon Jovi úplně nezavrhnul (a poslední album Bon Jovi dokazuje, že kouzlo, na kterém tahle parta vždycky mohla stavět, stálo převážně na jiskřivé chemii mezi principálem a právě Richiem Samborou), už v minulosti jasně předvedl, ..
Když Sammy potkal Christiana…, začal se pomalu vyvíjet zárodek seskupení Panorama, které aktuálně vydává své první album. Tehdy před deseti lety kytarista Sammy Lasagne (Gods Of Silence, ex-Kirk, ex-Godiva) v řadách poslední jmenované kapely předskakoval v programu kapely Adagio a potkal se na jednom pódiu s jejich tehdejším zpěvákem Christianem Palinem (Random Eyes). Už tehdy se prý kluci dohodli, že jednou spolu něco spáchají a tuhle myšlenku..
Když vám chvíli před realizací nového alba pláchne zpěvák, jak může taková deska dopadnout? Inu, všelijak. V případě švédských Denied a jejich čtvrtého (kluci v mezičase přestali své dvě nahrávky z první dekády tohoto století označovat pojmem demo) alba „Freedom Of Speech“ platí, že nejednoznačně. Nově zformovaná parta kolem kytaristy a jediného původního člena Andrease Carlssona (kromě druhého kytaristy Chrise Wovdena, ..
Když skončila dlouhatánská koncertní šňůra, spojená se čtvrtým albem Bon Jovi „New Jersey“, musela přijít pauza. Jenže chtějte po takových personách, jako byl Jon Bon Jovi či Richie Sambora, aby se jen tak bezcílně poflakovali. Takže když Jonovi přišla nabídka od herce Emilia Esteveze, aby se podílel na natáčení volného pokračování westernu (tomu asi vážně nešlo odolat) „Mladé pušky“, bylo zaděláno nejen na drobnou filmovou roli, ..
We march! We strike! At night! Raise your sword and shield… cílem bylo vytvořit něco, co máme rádi, pefektní směs našich vlivů jako Iron Maiden, Helloween, Hammerfall…
Je to už sedm let, co kytarista Within Temptation Ruud Jolie představil prvotinu svého projektu For All We Know, která určitě musela zavonět příznivcům progresivního roku a decentního písničkářství. V loňském roce Ruud společně s kompletní partou, která mu dělala společnost již na eponymním albu, nabídl pokračování, na kterém byl tentokrát při výběru hostí (co se jejich počtu týká) poměrně skromnější...
Bon Jovi se dostali na vrchol. Trvalo to necelé čtyři roky, kdy ze startovní čáry, z absolutní nuly, to dotáhli na špici. A lze jenom smeknout, že i s dalším albem se na ní dokázali udržet. Pochopitelně, že hektický život prakticky bez odpočinku si musel svou daň vybrat, nicméně ty zásadní problémy (byť navázané na album „New Jersey“) se dostavily o pěkných pár měsíců později. Čtvrté album Bon Jovi tak v podstatě plynule navazuje na svého předchůdce,..
Pokud by si principál německé kapely Voodoo Circle Alex Beyrodt vedl po vydání velmi kladně přijatého tři roky starého alba „Whisky Fingers“ nějakou kapelní docházku, asi by ty zápisky vypadaly hodně bouřlivě. Nejdřív tenhle spolek opustil bubeník Tim Husung, kterého krátce na to nahradil Francesco Jovino, jehož jméno dostatečně zapadá do konceptu silných osobností ve Voodoo Circle. V roce následujícím kapelu na skok opustil (považte) Matt Sinner,..
Vzhůru do osmdesátek. Tohle pro rockovou muziku tak plodné období je zásadním životadárným zdrojem švýcarských Shezoo, v jejichž čele už víc než deset let stojí zpěvačka Natacha. Ta tuhle hard rockovou partu rozjela ještě s pěticí kámošek, nicméně v současné době už tu první polovinu názvu kapely reprezentuje ona samotná, zatímco druhou už zastupují tři muzikanti, kterým ta osmdesátková hard rocková míza protéká žilami stejně intenzivně,..
Liv Jagrell zjevně nerada zahálí. Chvíli poté, co se po třinácti letech činnosti a pěti vydaných albech rozpadla kapela Sister Sin, ve které bruska v Livině hrdle byla zásadním poznávacím znamením, rozběhla Liv nový projekt Liv Sin (no jasně, proč úplně odkopnout svoji historii?), se kterým hned v následujícím roce vydala debutové album „Follow Me“. To lze dostatečně popsat prostým konstatováním, že Liv má hluboko v kostech klasický heavy metal ..
V jednom z rozhovorů k novému albu „Cast In Stone“ principál dánských (tenhle místopis je už lehce zpochybnitelný, Dánové jsou v téhle partě již v menšině) kraleviců Royal Hunt André Andersen předeslal, že vymýšlet něco unikátního po více než pětadvaceti letech je stále těžší a těžší, takže příznivci kapely mají od novinky očekávat tradiční esenci toho, na co jsou za ta léta již zvyklí. Lepší a přesnější charakteristika se prostě vymyslet nedá. ..
Prostě to chtělo něco málo navíc. To přišlo při přípravě alba „Slippery When Wet“, do kterého se Bon Jovi pustili už v polovině roku 1986. Nespornou výhodou byl fakt, že těch „něco málo navíc“ se sešlo hned několik. V první řadě z dílny Jona a Richie vypadl baladický hit, o kterém se Jon později vyjadřoval jako o „hymně“ Bon Jovi. V druhé řadě kapela navázala spolupráci s hitmakerem Desmondem Childem, který je na „Slippery When Wet“ podepsán pod čtyřmi skladbami,..
Němečtí Heavatar, v jejichž čele stojí Stefan Schmidt od zpěváčků Van Canto, svou hudbu přibližují otázkou „Jak by to mohlo znít, kdyby se Beethoven, Mozart, Chopin a přátelé připojili k metalové skupině?“ Troufnu si však tvrdit, že takhle postavené entrée desky „Opus II – The Annihilation“ je docela zavádějící. Ne snad, že by o klasiku Heavatar vůbec nezavadili, ale přece jen mnozí kolegové to dělají daleko intenzivněji, přístup Schmidtovy party k dávným mistrům ..
Může se zdát až podezřelé, že kdykoliv se zmíním o pražských Voice Of Instinct, zazní ta kouzelná formulka, kterou mi hlavní postava téhle party, zpěvačka, klávesanda a vrchní autorka Hanka Kittnarová, představila jejich debutové album „Independent“, totiž, že deska je produktem přístupu, když se člověk cítí svobodně a nezávisle. Ta nezávislost, radost a uvolněnost je znát nejen z hudby Voice Of Instinct, ale i z následujících slov Hanky. ..
Statisticky splnili normu a zůstávají na značkách, hudebně se vytáhli a takhle výbornou formu už hodně dlouho neměli. Řeč je o „německých“ (však víte, jak je to s národnostmi v tomto spolku) Jaded Heart, kteří ve znamení trojek (30.3. vydají své třinácté album) představují v obligátním časovém odstupu dvou let novinku „Devil´s Gift“, Tu její vydavatel označuje slovy „od začátku do konce je tenhle klenot melodického metalu plný síly a melodií“...
Debutové album Bon Jovi vyšlo na začátku roku 1984, při jeho koncertní propagaci kapela nenechala nic náhodě a věnovala se jí dostatečně intenzivně a přitom už v listopadu téhož roku se začalo s přípravami druhého alba. To vznikalo ve stejné sestavě, ale přece jen v trochu jiné atmosféře. Producentovi Lancemu Quinnovi se zamlouval lehounce tvrdší, kytarovější zvuk a ze vzpomínek Tica Torrese vyplývá, ..
U melodeath – thrasherů Wasted Shells strávili bratři Ola a Johan Svenssonovi celých devět let. Když se tahle parta před třemi lety rozpadla, trvalo bráchům zhruba dva měsíce, než rozběhli svůj nový projekt, kapelu Eastern High. Pokud snad příznivci jejich předchozího působiště byli natěšení na to, že by Svenssonové mohli stylově navázat na svá předchozí alba, nejspíš je loňský debut Eastern High „Garden Of Heathens“ až tak úplně neuspokojí...
Budete-li se pídit po podrobnějších informacích o leaderovi kapely Bon Jovi, Jonu Bon Jovim (vlastním jménem John Francis Bongiovi), který právě slaví své šestapadesáté narozeniny, asi vždycky narazíte na konstatování, že se jedná o nesmírně cílevědomou osobnost, která si už od raného mládí šla jednoznačně za svým, stejně tak, že se jedná o velmi talentovaného muzikanta, který svému úspěchu musel leccos obětovat...
Ti největší příznivci (a zároveň pamětníci) power metalu s progresivní příchutí si možná ještě vzpomenout na to, že v poslední desetiletce minulého století fungovala ve Francii kapela Dream Child, která stačila vydat dvě poměrně dobře hodnocená alba. Na debutovém albu této party se objevila píseň „Eternal Flight“, jejíž název zpěvák Gérard Fois (poté, co se Dream Child rozpadli) použil jako název své nové kapely. ..
V podstatě se dalo souhlasit s kytaristou italských Sleeping Romance (paradoxně, neboť právě oni měli k té zaužívané představě o tomto stylu nejblíž) Federicem Truzzim, který se v průběhu svého setu podivoval nad tím, že si společné turné Serenity, Visions Of Atlantis, Sleeping Romance a Evenmore vtisklo do svého názvu pojem „symphonic“. Byť minimálně tři z kapel by s tímto pojem i důkladně koketovat mohly,..
Jsou to prakticky přesně dva roky, kdy jsme se zakladatelem folkových Obereg Petrem Hladíkem poprvé bavili o jeho hudebním dítku. Během téhle poměrně krátké doby došlo nejen k určitým změnám v sestavě, ale hlavně i k vydání velmi příjemného alba „Po stopách předků“, na kterém si můžete dosyta užít nejen přirozené folk-metalové atmosféry, ale i propracovaných textů, plně odrážejících skutečnost..
V březnu loňského roku zemřel kytarista amerických Reverence Pete Rossi. Byť tato vynucená změna v sestavě kapely není jedinou, která od tři roky starého alb „Gods Of War“ nastala (z tehdejšího složení zůstali na svých postech pouze kytarista Bryan Holland a bubeník Steve Wacholz), na aktivitu Reverence neměla nijak destrukční vliv a kapela se v rámci příprav..
Už samotný název kapely Sleeping Romance jasně naznačuje, kterým směrem že se hudební chutě italského kvintetu ubírají. Před pěti lety si debutovým albem „Enlighten“ řekli o místo ve stáji Napalm Records a vloni přišli s novinkou “Alba“. Ta se sice drží poměrně striktně pravidel pro symfonický metal, ale přece jen v sobě nese natolik silný střípek osobitosti, aby se Sleeping Romace neztratili v záplavě podobně znějících kapel...
Ještě v roce 2009 jsem trochu potměšile na adresu německých Rebellion konstatoval, že ze svého osvědčeného stylu neuhnou ani o píď a že když s deskou na světlo vylezou Grave Digger, tak rebelanti na sebe nenechají dlouho čekat. Jenže hned o rok později z kapely odešel bývalý kytarista hrobníků Uwe Lulis (a spolu s ním i další dva členové kapely) a basák Tomi Göttlich (další pohrobek party Chrise Boltendahla) a zpěvák Michael Seifert, ..
Lidi přicházejí a odcházejí, to je přece naprosto normální jev. A v metalových dějinách už došlo k daleko překvapivějším rozkladům sestav. Nicméně je pravdou, že kolaps, ke kterému došlo v Leaves´ Eyes, který měl razantní dopad i na soukromý život (nebo to bylo naopak?) do té doby hlavních postav kapely, byl poměrně nečekaný. Parta kolem Alexandra Krulla však reagovala obratem (jinak řečeno, v téhle části kapely to asi až takové překvapení nebylo), ..
Tak tohle už má blíž k vědecké práci než k zábavné muzice. „Cognitive Dissonance“ (velmi trefný a v podstatě mnohé osvětlující název), pátá nahrávka tachovských Neurotic Machinery je totiž maximálně technická záležitost (dominanci v tomto směru na sebe berou bicí), ve které vyzrálé individuální schopnosti jsou tím základním kamenem, kterým lze desku charakterizovat, nijak přehnaně složitá, nicméně přece jen poměrně zašmodrchaná, ..
Co nového u německých melodeathařů All Will Know? Kompletní rytmika a vloni vydané album „Infinitas“. Máte-li ještě v paměti to, že o téhle kapele byla řeč před dvěma lety v souvislosti s jejich debutem „Deeper Into Time“, tak pokud vám nějakým řízením osudu z toho uvízly v hlavě nějaké podrobnější informace, můžete klidně následující řádky přeskočit, neb budou velmi, velmi podobné těm minulým. To svědčí o tom, že All Will Know prostě dělají muziku tak,..
O svém třetím albu, nazvaném „Act Of Creation“, tvrdí kapela Sebastien, že jde o její dosud nejambicióznější projekt. Ve světle toho, že hostovské řady zvučných jmen z prvních dvou alb poněkud prořídly a ke spolupráci kluci aktuálně přizvali zpoza hranic „pouze“ Apolla Papathanasia a Maya Petranina, stejně tak nahrávání tentokrát neproběhlo pod taktovkou Rolanda Grapowa v jeho studiu, ale v domácích podmínkách a vlastními silami kapely, může se zdát,..
Sebastien se na stránkách tohoto zinu objevují poměrně často. Tak jako se v souvislosti s hodnocením jejich alba „Act Of Creation“, které na svou pouť hudebním světem vyrazí za dva týdny, často objevuje pojem „poprvé“, stejně tak se poprvé slova za kapelu ujal kytarista Andy Mons, který s frontmanem Georgem Rainem tvoří nerozlučný tandem ještě z dob jejich dávného společného působení v kapele Navar. ..
Čím jiným začít povídání o osmém albu německých Coronatus než výčtem personálních změn, které se u téhle party udály od vydání nepříliš povedeného alba „Raben In Herz“ před dvěma lety? Přece jen je to v podstatě jedna z tradic, která u Coronatus v podstatě pravidelně přichází. Z kola tentokrát vypadla zpěvačka Anny Maleyes, kytarista Olivér D. a basanda Susanne Bachmann, která své umění ve hře na čtyři struny na žádné desce Coronatus ani předvést nestihla, ..
„Hudebně se vyvíjet. Nestagnovat. My chtěli vždycky přijít s něčím novým. Ne nutně novým z hlediska stylového průkopnictví, ale novým pojetím nás samých“.
Pokud tato slova pronesete na adresu svého nového alba, tak jak to udělal křikloun crossoverových BikkinyShop Tomáš Čeřovský, dá se předpokládat, že některé stopy, zanechané na hudební scéně prostřednictvím předchozích nahrávek, krátkometrážního EP „How I Met Your Murder“ ..
„Tohle album jsme si vyrobili pro radost mezi roky 2014 – 2017. Díky všem, co z něj budou mít radost taky“ . Úrvyek z anotace k nedávno vydanému pátému albu Hakka Muggies „Farewell To Erin“ naprosto přesně vystihuje podstatu tohoto díla, respektive jeho podstatné části. Radost je totiž tím pocitem, který z alba prýští v míře sice omezené, ale i tak nesmírně intenzivně. Jednoduše by se dalo říct, že po netradičním úkroku v podobě předloňského alba „MDCCXLVI“ ..
Po realizaci posledního lektvaru „Fear Business“ zbloudil Alchemist v kyberprostoru… Přiznám se, že mě tahle hláška, zveřejněná na domovských stránkách mostecké tříčlenné party Alchemist, docela vyděsila. Přece jen představa spojení syrového a neohebného metalu, kterým se Mentol a jeho družina (která po personální revoluci před vydáním alba „Fear Business“ tentokrát zůstala v nezměněné podobě) prezentují už víc než deset let,..
Ach ty bilance…, hlavně při nich si člověk uvědomí, kolik muziky se na něj každý rok hrne, jak to vlastně ty současné mladé kapely mají v téhle nekončící mlýnici těžké, když se snaží prosadit proti starým osvědčeným jménům a doufají, že nezapadnou v hlavách hudebních fanouškům na místa, kam slunce nesvítí. A byť jsem vybíral důkladně a snažil se nezapomenout na nic důležitého, co mi v loňském roce v prostoru mezi ušima zvonilo, je mi jasné, ..
Loňský rok byl pro českobudějovické Desire For Sorrow jakýmsi zhmotněním oblíbeného motta Stephena Kinga „dejte si pozor na tajná přání, mohla by se vám splnit“. Krátce poté, co kluci vydali své druhé album „Visions“, jehož hlavním tématem byla otázka nesmrtelnosti, hned tři z pěti členů kapelu opustili. Zůstavší Marek Horváth a Jiří Zíka však kapelu nejen při životě udrželi, ale z následujících slov prvního jmenovaného je zřejmé,..
Budete-li zkoumat životopis kytaristy Constantina Hevia Torana (v metalových kruzích známějšího pod jménem Tino Hevia), dopočítáte se nejprve tří alb v řadách dávno již neexistujících španělských powermetláků Nörtwind, poté dojde na sedmičku desek pod vlajkou stylově i zemí původu spřízněných Darksun a svoji diskografii Tino na konci loňského roku doplnil o první zářez na pažbě kapely Reveal. Ta pochopitelně stylově není příliš vzdálená dosavadní Tinově profilaci..
Anette Olzon a Jani Liimatainen. Spojení, které u příznivců metalových melodií musí vzbudit pozornost už jen ze své samotné podstaty (a co na tom, že tuhle fúzi tradičně zastřešují Frontiers?). Anette Olzon nejen na svém sólovém albu a v řadách Alyson Avenue, ale především (z hlediska popularity) i u Nightwish předvedla, že když má k dispozici skladby psané jí na tělo, dokáže je rozsvítit svým optimisticky emotivním zpěvem...
Under The Skin nemají rádi svázanost jednotlivých stylů, škatulkování a bezpodmínečné zařazení. V jejich repertoáru lze najít písně rázné, ale i citlivé. Takhle skromně a v podstatě velmi chladně se na svých stránkách představuje čtveřice z Frýdku-Místku. Jaký to kontrast k jejich emocemi nabitému druhému albu „Planet Earth`s Survivors“, které vyšlo koncem loňského roku. A protože tahle deska nebude chybět v mém výčtu toho nejlepšího za loňský rok, ..
Slovenští Midnight Scream pokračují ve svém víceméně tradičním rytmu vydávání řadových alb (byť v roce 2011 jej dodrželi jen díky tomu, že přišli s albem „Covers“, plným předělávek od slavnějších kolegů) a koncem loňského roku tak představili album „Dark Blood“. Midnight Scream na něm pokračují v těch svých tradičně technicky dobře zmáknutých power-thrashových a poměrně houževnatých kolejích, které se natahují po nikterak složitých..
Hudební svět potřebuje svěžest a to je to, co my nabízíme, tvrdí o sobě polská kapela Plethora. Pokud ve vás tohle vyjádření probouzí myšlenky na nějaké extra moderní kulišárny, zapomeňte na to. Plethora si vystačí se základem, položeným již někdy v metalovém dávnověku, při kterém však nemá potřebu držet se ortodoxních kompozičních postupů (škatulkovací nápovědu, ve které se objevuje pojem „progresivní“, berte s rezervou, ..
Stu Marshall. Tenhle australský kytarista (a občas basák) se v poslední době rozhodně nenudí a zcela zjevně není jeho snem být aktivním pouze v jedné kapele. Vždyť za posledního dva a půl roku stihl vydat desku s Blasted To Static, Death Dealer i Empires Of Eden a tuhle statistiku letos rozšiřuje o debutový počin spolku Night Legion, kde kromě kytary (nejenže má Stu pro svůj nástroj v každé skladbě dostatek prostoru, i hosté, kteří se na albu objevují, ..
Ke křížku přicházíš, tvá chvíle, ruce pálí, nad svícen zavěsíš obereg slovanský…
To si jen tak chcete zavpomínat na mládí a probudíte k životu kapelu, která dlouhých patnáct let odpočívala. Zjistíte, že na ni posluchači reagují natolik pozitivně, abyste sáhli do šuplíku a nově natočili desku, jejíž vydání bylo na spadnutí už v době rozpadové. A tím to zdaleka nekončí - z původně avizované jednorázové záležitosti je regulérní návrat (dokonce v téměř kompletní sestavě, která se v roce 2003 ukládala ke spánku) a ústečtí Hydrarrgyrum už spřádají nové plány. ..
Zpívá celá rodina. Tedy nezpívá, ale nejspíš by mohla. V rodině u Worholů totiž mají muziku v krvi a tak si hudebně vzdělaní tatík Larry a dcerka Ashley splnili svůj sen a založili kapelu. Společně se pustili do komponování, Larry vzal do ruky kytaru, podělil se s Ashley o černobílé klapky a přenechal jí hlavní roli tím, že dostala silně dominantní prostor u mikrofonu. Není se co divit, Ashley má velmi šikovný a příjemný hlas, umí s ním zacházet a v často používaných vysokých polohác..
To je to úskalí škatulkování. Narazíte-li na informaci, že němečtí Ember Sea hrají gotický metal a v čele mají ženu, nepatříte-li k vyznavačům tohoto stylu, dost možná to bude to poslední, co vás na téhle kapele bude zajímat. Ti důslednější se třeba doberou poznatku o rockových oddencích, které do hudby Ember Sea prosakují, ale ani to podstatu téhle kapely nevystihuje. Je pravdou, že Ember Sea lze zařadit do rodiny kapel, ..
Když jsem po třetím albu „Mlada“ měl ruské Grai tendence přirovnávat k jejich krajanům (no, krajanům, vzdálenost mezi sídly těchto dvou kapel je taková, jako kdybyste jeli z Aše do Ostravy a zpět…) Arkona, zahrál jsem si trochu na věštce. Jen vzpomeňte, jakou cestu urazila Arkona od svých alb „Goi, Rode, Goi“ a „Slovo“ k tři roky staré řadovce „Yav“, na které velmi zvážněla, stala se rozvážnější a přemýšlivější, ..
Scarlet Aura je jedním z nejžhavějších favoritů na trůn v melodickém metalu! Je to něco málo víc než rok, co jsem nad tímhle reklamním sloganem pokyvoval hlavou s tím, že to není až taková pitomost. A jak tak Scarlet Aura do svých show sem tam propašovali nějaké oblíbené skladby od hudebních kolegů, napadlo kytaristu Mihaie, že by mohli natočit album poskládané z výpůjček, kterým by vtiskli svou vlastní tvář...
Giulia a Luca Cerardiovi, sourozenci, kteří společně pár lét muzicírovali v italské kapele Merendine Atomiche se dali dohromady s basákem Luigim Stefaninim a rozběhli studiový projekt Not Over Yet. Jejich cílem je vytvořit ultimátní hard rockové album, a protože jejich plány jsou zjevně ohraničeny hranicemi studia, obrátili se o výpomoc na pár slavnějších kolegů. Na spolupráci kývli kytaristé Luc Princiotta s Chrisem Polandem a zpěváci Zak Stevens, Blaze Bayley, Dylan Rose, Charlie Huhn..
Matematika je jasná, výsledek neobvyklý a nejistý… U nového alba ledové královny (této asociaci se při pohledu na obal nového alba nelze vyhnout) Tarji Turunen "From Spirits And Ghosts (Score For A Dark Christmas)" není třeba spekulovat o dvou základních jistotách – za prvé Tarja prostě umí zpívat a její hlas má své specifické kouzlo, pro které je vánoční tématika jako dělaná. Za druhé téma Vánoc není pro rockery žádné tabu a věřím tomu..
Švýcarští folkáči Eluveitie se po osmi letech vrátili k akustice. Album „Evocation II – Pantheon“ se tentokrát rodilo po poměrně dramatických událostech uvnitř kapely, když Chrigel Glanzmann, již dávno jediný původní člen Eluveitie, se rozešel s trojicí parťáků, kteří to s ním táhli (vyjma zpěvačky a niněristky Aničky Murphy, jež přišla do kapely o dva roy později) již od prvního personálního zemětřesení před třinácti lety. Řady kapely pak následně docela nabobtnaly, ..
Když předloni po odchodu z Rage představil Victor Smolski sestavu své nové kapely Almanac a rok na to i její debutové album „Tsar“, byl bych ochoten vsadit poslední pětník na to, že do druhého alba už se budou Almanac pouštět v jiném složení. Přece jen přitáhnout do party zpěváky Davida Readmana (Pink Cream 69) a Andyho B.Francka (Brainstorm) znamenalo sice vynikající tah, ale zároveň i potenciální nejistotu ohledně dalšího společného fungování. ..
Když vyjmenujete jako své inspirace kapely Dream Theater, Guns N` Roses, Megadeth, Led Zeppelin, Pain Of Salvation, Rammstein, Faith No More, Rage Against The Machine a budete tvrdit, že se snažíte o syntézu jejich vlivů, nebude těžké vytušit, že výsledný produkt nebude ideální kulisou pro nedělní čaje. Francouzští progresivci Superscream se skutečně nebojí hudební rozmanitosti a s grifem zkušeného alchymisty ..
I was a happy boy once back then. Many friends to play with. Corn fields everywhere. Then the monster came…
Ještě vloni zhruba na začátku podzimu tvrdil kytarista Zbyněk Haase, že loňský výroční návrat kapely Hydrarrgyrum na pódium je jen nostalgickou záležitostí a nové album v plánu není, jedině snad, že by příznivci kapelu přesvědčili, že je Hydrarrgyrum stále zajímá. Těsně před Vánocemi pak kluci oznámili, že nové nabroušené a nažhavené album už se připravuje. A je úžasné, jak (byť pochopitelně k nějakým změnám došlo) současně..
Michaela Eichhorn se na hudební scéně pohybuje (její cesta vedla od popových věcí, přes rock až k aktuálnímu svébytnému power metalu) už slušnou řádku let. Již před třinácti lety se jako zpěvačka představila na albu kapely Com` N Rail, o čtyři roky později vydala své první sólové album „Passion“, na přelomu desetiletí se pustila do spolupráce na projektu "Rock And Racing Team" EBC Roxx s JR Blackmorem (synátor slavného otce Ritchieho) ..
Kdyby v muzice platilo to, co obvykle platí v hokeji, tedy, že když v první třetině v podstatě smetete svého soupeře z povrchu zemského a co střela, to parádní gól, tak máte v kapse jasné vítězství, byli by italští Elvenking zásluhou alba „Secrets Of The Magick Grimoire“ naprostí mistři světa. Elfové se na svém devátém albu vezou na vítězně vlně, a proto nic nemění (tedy kromě obsazení bubenického postu, kam se usadil Damnův parťák z Hell In The Club Marco Lanciotti)..
To, co začali španělští Vhäldemar vyprávět po čtyřleté studiové pauze letos v květnu, to dopověděli právě nyní. Jejich novinkové album „Against All Kings“ se nese přesně v tom duchu, jako nejen letos vydané EP „Old King`s Visions“, ale vlastně i předchozí tvorba kapely. Pro příznivce melodií a rychlosti jsou tak tihle španělští ptáčci jasnou sázkou na jistotu. Trochu jim lze zazlívat fakt, že z jedenácti položkového „Against All Kings“..
Od té doby, co se přelomilo tisíciletí, tak němečtí Pink Cream 69 už se do studia kdovíjak rychle nehrnou. Kapela, která byla a je plná nepřehlédnutelných jmén rockové scény. Kapela, jejímž jméno by se dalo použít jako synonynum pro soudržnost, vždyť za třicet let existence došlo pouze k výměně Davida Readmana za Andiho Derise (vzpomene si dneska ještě někdo na to, že současný frontman Helloween získával ostruhy právě u PC69?), ..
Rodinný podnik, dalo by se říci. V řadách košických Ravenclaw, kteří aktuálně dovršují svojí plnoletost, totiž najdete hned trio sourozenců. Ale nejen touhle v podstatě raritní informací se mohou Ravenclaw pochlubit, stejně tak zajímavé je jejich spojenectví s Kaiem Hansenem, ne každému se podaří nechat si pokřtít vlastní nahrávky od této ikonické osobnosti. A jelikož, jak říká zpěvák Mattey Valiska jsou si v kapele všichni rovní, do odpovědí se pustili téměř všichni členové kapely...
Když vaše kapela v loňském roce (teoreticky, z análů britské kapely Moritz vyplývá, že téměř dvě třetiny svého života strávila v hibernaci) oslavila své třicáté narozeniny, tak se asi jen málokdo bude dožadovat toho, abyste se pouštěli do nějaké moderny. A tak není divu, že Moritz znějí tak, jak kdyby na zdi visel kalendář někde z hloubi osmdesátých let minulého století. A stejně tak asi nikoho neudiví fakt, že Moritz nikam nespěchají..
Hairy Groupies. Stylové jméno pro kapelu, která se svým hard rockem pošilhává po glamu. Že téhle jihlavské čtveřici, která příští týden pokřtí své EP „Volume 1“ nechybí sebevědomí, entusiasmus, cílevědomost, nezbytná špetka štěstí, ale i smysl pro realitu vás v následujících řádcích přesvědčí zpěvačka a kytaristka Jackie Daniel´s. ..
O tom, že Anneke van Giersbergen je až neskutečně univerzální a všestranná zpěvačka, svědčí její cesta přes The Gathering, Agua De Annique, spolupráci s Arjenem Lucasenem nejen v rámci Ayreon, ale i v The Gentle Storm, sólovou kariéru, či spolupráci s Devinem Townsendem. Na všech štacích tahle dáma se zlatem v hrdle dokázala, že na jejím andělském a emocemi nabitém hlasu se dají vystavět hudební chrámy. Start nového uskupení Vuur ..
Rakouští Serenity jsou zjevně v laufu. Jen první dvě alba stihli vydat v kratším odstupu, než aktuální album „Lionheart“ od loňského „Codex Atlanticus“. Nicméně tehdy se ještě nepouštěli do monotematických počinů, tak jak je tomu v posledních dvou letech. Že právě koncepční alba jsou pro měkce výpravný power metal se symfonickými a progresivními šlahounky téhle party ideální, se ukázalo již v loňském roce a tak není divu, že se Serenity opět vrhli ..
Hrdinové se neptají proč… a tak jsou hrdinů plné hřbitovy. O finské čtveřici Heroes Don`t Ask Why, která o své tvorbě tvrdí, že se jedná o melodickou rozluku metalu s rockovým přístupem (a představit si pod tím můžete lehce neotřelou rockovou muziku s metalovým ohonem, průběžným otíráním se o progresivní komplikovanost a s decentním nátěrem hrubé moderny, který umocňuje i poměrně agresivní zvuk nahrávky), lze na základě ..
Francouzští Lonewolf nedostatečnou potencí rozhodně netrpí. Vždyť v posledních deseti letech měli trochu delší pauzu mezi dvěma alby jen na přelomu desetiletí a jinak střílí alba takřka se železnou pravidelností. Až by se chtělo jízlivě dodat, že je to snadno pochopitelné. Ten mustr, který Lonewolf používají, totiž není kdovíjak složitý a jeho obměny jsou natolik sporadické, že představa, jak si Lonewolf zoufale lámou hlavu s tím, že múza nepřichází, ..
Mrknete-li na informace ohledně debutového alba „Noční jezdec“ jihlavských Dark Spark, asi vždycky narazíte na zmínku o tom, že si kapela natáčela desku svépomocí v domácím studiu. Což bráno z pohledu čistě zvukového bych vnímal jako určité vyjádření spokojenosti nad konečným výsledkem, protože zvuk „Nočního jezdce“ nezní špatně ani začátečnicky. Mohl být agresivnější, sytější i důraznější, ..
Jako by již samotným názvem nového alba „Play II Win“ chtěla německá hard rocková parta Phantom 5 charakterizovat jeho obsah. Stejně jako v případě loňské vydařené eponymní prvotiny stačí připomenout čtveřici jmen, která se opět sešla ve studiu – Claus Lessmann, Michael Voss, Robby Boebel, Axel Kruse. Sestava je téměř stejná (vypadl jen basák Francis Buchholz), autorský rukopis neměnný, melodický hard rock těmhle osobnostem koluje v žilách už léta, ..
Co nového u švýcarských melodiků Kirk? Stali se z nich Bohové ticha… Bráno čistě statisticky, délka života Kirk čítala celkem dvaadvacet let, i když aktivitou po celé toto období zrovna dvakrát nehýřili. Před třemi lety se po zablýsknutí s výborným albem „Masquerade“ mohlo zdát, že Kirk začnou být čilejší. Jenže v loňském roce kapelu opustil zpěvák Tomi Rauch, a byť se novic Gilberto Melendéz stal na chvíli členem Kirk, netrvalo dlouho a kapela změnila název na Gods Of Silence. ..
Gods Of Silence ze Švýcarska trochu klamou tělem. Dostane-li se vám do ruky jejich nedávno vydané debutové album „Neverland“, možná užasnete nad vyzrálostí kapely. Bližší pohled na historii kapely objasní mnohé – ještě pod jménem Kirk společně téměř celá tahle parta hrála už v minulém století. Se změnou na postu zpěváka se však kluci rozhodli otevřít novou kapitolu a stali se bohy „Bohy ticha“, což je možná trochu paradoxní s ohledem na to,..
Budete-li hledat kořeny (alespoň personální), ze kterých vyrůstají pražští Voice Of Instinct, snadno dopujete k dnes již neexistující power metalové (preventivně podotýkám, že to je naposledy, kdy v souvislosti s Voice Of Instinct zazní pojem „metal“) partě Lammoth. Po jejím rozpadu zpěvačka Hanka Plesná a bubeník Filip Kittnar sjednotili příjmení na Kittnarovi, přibrali do party kytaristu Petra Kotála a basáka Lukáše Hrachovce ..
Atmosféra. Valhala. Thor. Bathory. Atmosféra…. Italský samotář Drakhen před jedenácti lety rozběhl svůj sólo projekt Bloodshed, se kterým vydal své první demo „Walhalla“. Od toho okamžiku již své dítko pojmenovává souslovím, odkazujícím na první vlaštovku ze své dílny a prakticky v žádném z počinů, které má na svědomí, nezapomene zmínit svůj velký vzor, mistra Quorthona a jeho Bathory. A jak je zřejmé nejen z názvu kapely, ale i z titulu jeho nedávno vydaného alba „Thor“..
Na jedné straně kapela Sage tvrdí, že hlavním tématem jejich tvorby je zlo, na straně druhé za necelé dva měsíce vypukne již pátý ročník vánočního metalového festivalu, který právě kluci ze Sage mají na svědomí. Ta hlavní zpráva o čtveřici z Kojetína je však ta, že v letošním roce vydala své třetí album “Rhymes For The Dead”. Více už prozradí dva kapelní hlasy - kytarista Lukáš Benešovský a bubeník Vavřa. ..
O jedné z nejpůsobivějších obálek alb letošního roku bych měl už celkem jasno. Ta pochmurně romantická atmosféra v sytě jedovatých barvách, která dýchá z aktuálního alba budějovických Dark Angels, prostě pohled přitáhnout musí. Otázkou zůstává, co parta kolem workoholika Vency Votruby tentokrát nabízí za hudební materiál, protože s předchozím albem „Embodiement Of Grief“ se Dark Angels od svých raných nahrávek stylově nejen vzdálili na hony daleko, ..
Revoluce u Rimortis? Z hlediska statistického jednoznačně – nezvykle dlouhá pauza mezi dvěma alby, radikální změna v sestavě, principál Vašek Mrzena bez autorství některé ze skladeb. Z hlediska hudebního tak trochu - změna u mikrofonu samozřejmě může výraz kapely pozměnit, nicméně po poslechu aktuálně vydaného alba „Ozvěny minulosti“ si fanoušek kapely musí spokojeně říct, že tohle jsou zase ti staří známí Rimortis. O aktuálním dění ..
Jeden by řekl, že požár Říma z kraje našeho letopočtu (a vůbec všechny ty dějinné události na území dnešní Itálie na přelomu letopočtů) mohly být docela pohodové a optimistické záležitosti. Tedy alespoň soudě podle hudebního výrazu, který jim přisoudili Italové Imperivm na svém druhém albu „Rome Burns“. To je takovou specifickou power metalovou směsicí, které občas zakřepčí na zábavovém parketě, občas vykrouží velmi svůdnou a chytrou melodii, ..
„Don`t you say it`s the same old story“ , prozpěvují v nejchytlavější písni svého sedmého alba finští Ensiferum, čímž tak trochu předznamenávají dění na „Two Paths“. A je trochu alarmující, že to není úplně nejlepší zpráva. Jako by kapela prostě jela na setrvačník. Jasně, všechno, co jste na Ensiferum mohli mít od dob alba „From Afar“ (které je jakýmsi zlomem v diskografii, od kterého už se helsinští válečníci nemůžou vyhoupnout do sedla toho nejdivočejšího koně) rádi,..
Není to úplně originální nápad. Vždyť do něčeho podobného se vcelku úspěšně pustili Northern Kings, bez odezvy nezůstal ani podobný krok od Helloween, pro Axxis se obdobný pokus stal slepu ulicí. V tomto světle je nutné uznat, že čtveřice zpěvaček (Amanda Somerville, Clémentine Delauney, Marina LaTorraca, Anna Brunner), která se spojila pod názvem Exit Eden, vzala adaptaci (převážně) popových skladeb do metalového (potažmo symfometalového) ..
„Welcome Storm“ je vzrušující a působivé album kapely LionSoul, která je vítaným přírůstkem na power metalové scéně! Aspoň to tvrdí firma Limb Music, která se ujala v pořadí druhého alba této party z italského Bergama. U reklamních taháků to okřídlené „na každém šprochu pravdy trochu“ vždycky neplatí. A já se přiznám, že v případě LionSoul mi trvalo poměrně dlouho, než jsem byl ochoten uznat, že tam bude o trochu víc než jen pravdy trochu (byť k plné shodě s Limb Music ..
Modern heavy metal je pojem, pod kterým si lze představit mnohé. A jelikož kladenská kapela Halo Of The Sun se právě k tomu stylu hlásí, její zpěvák Lukáš Urban vysvětlí nejen svoji poměrně jednoduchou a jasnou definici toho stylu, ale zároveň příjemně odlehčeným způsobem přiblíží atmosféru v tomto mladém uskupení.
..
Němečtí InfiNight vloni oslavili patnáctiletku své existence a závěr roku se svým příznivcům pokusili osladit prostřednictvím malého dárku – krátkometrážního nosiče s lakonickým názvem „Fifteen“. Kapela, která by se zjevně ráda někdy postavila do jedné řady s Iced Earth, jej pojala skutečně jako záležitost ryze pro své věrné, která v dnešní době hudebního přetlaku těžko osloví někoho mimo tento okruh. Deska totiž nabízí předělávku jedné z nejstarších skladeb kapely, ..
Jak Fénix z popela? Deset let trvalo Nocturnal Rites, než přišli se svým osmým albem „Phoenix“. Přitom už v roce 2011 naznačovali, že cesta do studia je na spadnutí a chystaný materiál bude v duchu určitého návratu k albu „Afterlife“, temný, agresivní a přitom s typicky chytlavými melodiemi. To byla doba, kdy se kapele podařilo najít náhradu za kytaristu Nilse Norberga, který po vydání „The 8th Sin“ Nocturnal Rites opustil. Jenže novic Chris Rörland už od roku 2012 prohání struny u Sabaton..
Když mezi svoje kámoše počítáte jistého Marcela Schirmera, tedy basáka a křiklouna Destruction či Panzer (samozřejmě známějšího pod přezdívkou Schmier), který za vás dokáže ztratit nějaké to slovo, můžete mít tu cestičku do povědomí rockové obce o něco jednodušší. Na druhé straně, když je takováhle persóna ochotna podpořit váš projekt, něco by na něm být mohlo. Takhle nějak se to má s dámskou pěticí Burning Witches..
Holt jsou na světě kapely, které nikam nespěchají. A holt jsou mezi nimi i takové, u kterých by nevadilo, kdyby byly o něco pracovitější. Kandidátem do téhle kategorie by se mohli stát i italští heavíci Heavenfall (tedy alespoň v případě, kdyby si udrželi fazónu z úvodu aktuální nahrávky), kteří se před pěti lety po deseti rocích existence dopracovali k debutovému albu. Což byl pro rytmiku kapely zřejmě takový šok, že si původní členové kytarista Pave a zpěvák Dest ..
Ryzí heavy metalové album, třináct nakopávajících skladeb s ohromujícími riffy, burácejícími bicími a krk lámajícím rytmem…, není nad to, když reklamní slogan v zásadě nekecá a přitom stručně a jasně řekne vše podstatné. Pravdou je, že tohle tvrzení lze snadno použít nejen na předchozí dvě alba belgických Fireforce, ale i na jejich aktuální novinku s všeříkajícím názvem „Annihilate The Evil“, krásně klišovitým obalem i oblíbenou válečnou tématikou. ..
„We rise in the name of Thor…“, tvrdí ve svých nedávno vydaných adrenalinových „Legendách z temných časů“ pražští Odraedir. A vzhledem k tomu, že jejich debutové album zní velmi povedeně, možná na tom tvrzení i něco bude. Kapel, které by na našem území smysluplně provozovali pagan metal, zas tolik neběhá, takže přijměte pozvání k představení Odraedir, kterého se ujal zpěvák a textař Dub. ..
Na německé heavíky Black Hawk by se dalo parafrázovat tvrzení inspektora Trachty o tom, že jedni sejí a vláčejí a ti druzí sklízí. V tomhle případě zaseli například U.D.O., Accept, Manowar, Saxon, no a Black Hawk se na svém již šestém albu „The End Of The World“ snaží sklízet. A je to sklizeň taková, jako když si koupíte v supermarketu rajčata – vzhledem i chutí to rajčata nejen připomene, někdy i vážně zachutná, nicméně vlastní zahrádka..
První oficiální písní, kterou po svém vzniku před dvěma lety vypustili italští Freight Train do éteru, byla coververze skladby „Any Way You Want It“od kolegů Journey. A Freight Train tím v podstatě prozradili hned tři věci najednou – definovali své stylové zaměření, předvedli, že umí hrát a že do klasického A.O.R. či melodického hard rocku nehodlají vnášet žádné novinky. Letitého originálu, který zařadili i na svou prvotinu „I“, se drží (pochopitelně s využitím soudobé techniky) velmi důsledně..
A tak Popelka dostala další přepychovou kytici růží. A nejen Popelka… Němečtí The New Roses mají trochu smůlu v tom, že dějiny zaoceánského hard rocku jsou tak nesmírně bohaté, že možností, aby se dalo říct, že na tomto parketu znějí originálně, se moc nenabízí. A i když jejich aktuální kolekce čítá včetně bonusů (této nálepky mohly být všechny položky klidně zbaveny) čtrnáct velmi povedených položek, prakticky v každé z nich se můžeme dohadovat o tom, ..
Je tomu rok a půl, co jsem při poslechu debutového EP „In Your Skin“ mládežnic Doll Skin z Arizony tvrdil, že by tahle kapela jednou mohla být pecka. Nyní, když holky přišly s albem „Manic Pixie Dream Girl“, si to troufnu prohlásit znovu a navíc dodávám, že k tomu mají zas o kousek blíž. Důvodem je to, že z jejich hard rock–pop-punku leze ohromná energie, chytlavost a radost. To, že za partou holek, sotva odrostlých pubertě, stojí basák Megadeth David Ellefson,..
Jak je to naše tuzemské metalové a rockové podhoubí bohaté…, proto není nouze zakopnout o spolky, které jako by se vynořily odnikud – i přes to, že jako v případě mladoboleslavských Epilog, pomalu završují desetiletou historii – a přitom jejich muzika má v sobě parádní sílu. Epilog letos přišli s tajemným albem „Whispers In The Darkness“, které výborně nazpíval (a to i přes to, že stálý post u mikrofonu v kapele patří ženě) Rob Lundgren ze Švédska...
Když mrknete na fotku řecké kapely Sede Vacante, při vědomí, že se sami pasují do škatulky melodicko- gotického rocku, zdá se, že karty jsou jasně rozdané – další z kapel, stavějící na sladkých melodiích a příjemném ženském zpěvu. Jenže Sede Vacante na to na svém debutu „Skies Infernal“ jdou přece jen trochu jinak. Kupodivu tím, který z ústřední dvojice na sebe strhává víc pozornosti (a který si i víc té pozornosti zaslouží) je zpěvák, kytarista a hráč na syntezátory ..
Nemělo by být těžké uhádnout, na jakou emoci sází Fading Azalea (už i tenhle posmutnělý název mnohé naznačuje) na svém debutovém albu „Maze Of Melancholy“. A úvodní instrumentální intro „Reverie Funeste“ je přesně o zasněné melancholii se špetkou dramatična. Doplňte v průběhu alba se objevující píšťalky, smyčce či étericky křehký hlas hlavní protagonistky kapely Olivie a základ je položen. Jenže ono je to všechno trochu jinak. ..
Pojmenujete-li svoji kapelu Thrashing Machine, lze poměrně snadno předpokládat, jakému že stylu se asi budete věnovat. Jenže u čtveřice ze Šestajovic je to malinko jinak. Hudbu, kterou prezentují na svém debutovém albu „Disease Called Human Mind“, kluci sami nazývají progresivním thrash metalem, kteréžto spojení může být poměrně neortodoxní a nepříliš obvyklé. Problém (a bude jich víc) však je, že propojení těchto dvou stylů..
Je naprosto normální jev, že dřív nebo později dojde v podstatě v každé kapele k nějakým změnám v sestavě. Přesto bych si proces obměn složení brněnských Eagleheart, probíhající v podstatě ve dvouleté periodě, dovolil přirovnat ke svlékání kůže. Když v době mezi vydáním prvního a druhého alba opustil řady kapely kytarista Martin Klekner, aby založil své Flowerwhile, a místo něj přišel Michal Jankuliak, ..
Těch necelých šest let, které od sebe dělí vydání alb „Dreamtherapy“ a „Reverse“ brněnských Eagleheart, se sice může zdát jako velmi dlouhá doba, nicméně se nedá říct, že by to bylo období klidu, zejména pak pro tahouna kapely Michala Kůse. Jako by však všechno směřovalo k letošnímu vyvrcholení na všech frontách – stabilizování sestavy kapely, vydání třetí desky „Reverse“, angažmá v Kreysonu, narození prvního syna. O tom a nejen o tom víc poví právě kytarista Mike. ..
Platí-li rčení „konec dobrý, všechno dobré“, může platit i negace „konec špatný, všechno špatně?“ A co teprve, když se ke špatnému konci přidá i mizerný začátek? Není úplně fér začínat elaborát o krátkometrážní prvotině středočechů Atheist`sFaith „Sen“ takhle negativně, nicméně naprosto necharismaticky a bezpohlavně podané jalové intro, zoufale žadonící alespoň o špetičku dramatičnosti, aby mohlo dostát své funkci vtahování posluchače do děje,..
Je docela zvláštní, že dva z nejzásadnějších nestorů německé metalové scény vydávají svá nová alba v rozpětí jednoho týdne a u obou dvou lze v podstatě narazit na podobný zádrhel – od prvního tónu je nad slunce jasné, kdo vám hraje, léty definovaný sound a výraz je naprosto jednoznačný. Od prvního tónu je naprosto zřejmé, že vás kapela nemá v podstatě jak překvapit. Od prvního tónu je zjevné, že to kapele maximálně šlape. ..
Coby oblíbenou skupinu uvádějí „způsobování hluku“ a jedním dechem přidávají i kapely jako Queensryche, A.C.T, Dream Theater, Rush, Fates Warning. Že mají slovenští Definition rádi progresivní metal, je z tohoto výčtu zřejmé. O tom, jak se tenhle vztah projevuje v jejich vlastní tvorbě kytarista kapely Róbert Krajči...
Dinosauři, nástup! Tohle je něco jako sraz po x-letech od ukončení školní docházky. Britské trio Rock Goddess, které si mohou pamatovat ti, co měli přehled o rockové scéně osmdesátých let (kdy kapele vyšla tři alba), se dalo dohromady v původní sestavě čtyřicet (!) let od svého založení. Pochopitelně, během těchto čtyř dekád došlo nejen ke změnám ve složení kapely, ale i dvěma poměrně dlouhým pauzám. Ta druhá, čítající osmnáct let, skončila před čtyřmi lety, ..
David Readman, Gus Monsato, Christian Palin, Mats Levén, Kelly Sundown Carpenter. Výčet jmen pěvců, kteří během sedmnácti let prošli francouzskými progresivci Adagio deklaruje, že principál Stéphan Forté rád sáhne po křiklounovi, který už nějaké ty ostruhy získal, zároveň však poukazuje na skutečnost, že post u mikrofonu je u téhle party docela žhavý. Jediný David Readman dokázal s Adagio vydat víc než jednu desku, Mats Levén ani nestihl do svého širokého portfolia..
Jako noc a den. Richie Kotzen nahrál s Mr. Big pouhá dvě alba, přičemž jejich vzájemné porovnávání musí dopadnout přesně tímto kontrastním způsobem. Jako by se právě ve spojení s albem „Actual Size“ začala projevovat ta filozofie, ke které se Mr. Big hlásí v současnosti a dle které nechtějí věci kazit tím, že něco „musí“, protože si věci mohou dělat podle svého a pojem „muset“ se jich netýká. „Actual Size“ je (alespoň ve své první polovině) ..
Tenhle příběh je v podstatě zhmotněním rčení o tom, že všechno zlé je k něčemu dobré. Když to v loňském roce zaskřípalo u švýcarských folkáčů Eluveitie, netušil principál Chrigel Glanzmann, že snaha rozšířit už tak dlouhý seznam bývalých členů kapely přinese revoluci a poslední tři, kteří to s ním táhli ještě z hloubi první dekády tohoto století zvednou kotvy kolektivně. Pro Chrigela to znamenalo vystavět Eluveitie prakticky znovu od základů a pro odpadlíky ..
Je úžasné, že za celou téměř třicetiletou historii Mr. Big došlo pouze jedinkrát ke změně v seznamu členů kapely (pomiňme smutný fakt, že bubeníka Pata Thorpeye musí vzhledem k jeho zdravotnímu stavu občas zastoupit pomocník). Odchod Paula Gilberta, ke kterému došlo v klidovém období mezi alby „Hey Man“ a „Get Over It“, byl poměrně překvapivý, zejména s ohledem na to, že se Paul Gilbert nijak aktivně nešířil o důvodech, které jej k tomuto kroku vedly,..
Rocková raritní hudba z Maďarska s vlasteneckými texty. Co si pod tímhle „lákadlem“, uvedeným na stránkách maďarské kapely Europica představíte? Byť to zní velmi neortodoxně, realita je taková, že semínko, ze kterého klíčí hudba maďarského patrně septetu (dopočítat se aktuálního počtu členů kapely není věc úplně jednoznačná, jistotou je, že z dohledatelné sedmičky všichni působí i v kapele Kárpátia, hrající tzv. „národní rock“) má základ ..
Vlastně už jen prostý statistický údaj o tom, že Rage sází další kousek do již třetí desítky svojí diskografie, zřetelně naznačuje, co od aktuální desky „Seasons Of The Black“ lze očekávat. Obzvlášť s vědomím, že s odchodem hračičky Victora Smolskiho se Rage vrátili do svých mladých let a podstatou jejich hudby je energie a přímočarost. Skutečnost, že vydání „Seasons Of The Black“ dělí od předchozího alba „The Devil Strikes Again“ něco málo přes třináct měsíců..
Téměř celé čtvrtstoletí od sebe dělí vydání debutového alba havířovské kapely Bastard a následujícího počinu, letos vydaného EP „…na start“. Je pochopitelné, že takhle dlouhý rozestup mezi nahrávkami je zapříčiněn tím, že činnost kapely byla dlouhá léta pozastavena. Před dvěma lety však dva členové původní sestavy, zpěvák Láďa Tomis a kytarista Ladislav Krečmer, kapelu znovu oživili. V následujících řádcích prvně jmenovaný nejen vzpomíná na léta minulá, ..
Když se kanadská kapela pojmenuje Mongol, tak buď musí být její členové dobře švihnutí, nebo je třeba v tomhle postupu hledat nějakou logiku či symboliku. U šestice z Devonu je vysoce pravděpodobná druhá varianta – velmi výrazným prvkem jejich folk-deathmetalu je užití lidových nástrojů, typických pro Mongolsko (akordeon, banjo, píšťalky a mandolína), byť i ta první varianta přichází v úvahu, neboť v samotných začátcích kapely prý nebylo v plánu..
„Nejvíce prošlapaný cesty nikam nevedou, tak hledal jiný - až se uchodil…“
Po vydání alba „Bump Ahead“ se Mr. Big dostali tak trochu na rozcestí. Na jedné straně stála masová touha po dalším komerčním trháku v duchu „To Be With You“, kterému se výpůjčka „Wild World“ nevyrovnala, na druhé straně pak byly umělecké a rockové ambice samotné kapely. Ke cti Mr. Big patří skutečnost, že na čtvrtém albu „Hey Man“ se vyhnuli komerčním svodům, učinili tak sice nahrávku o něco nepřístupnější, než byly předchozí dvě desky,..
Tomu se říká vítězství zdravého rozumu a tradic. Když z Bonfire odešel zpěvák Claus Lessmann, bylo jasné, že bez takhle důležitého poznávacího znamení kapely bude v případě pokračování velmi těžké u fanoušků zabodovat. A druhá duše Bonfire, kytarista Hans Ziller to vzal ze všech možných konců za ten nejhorší. Navlékl do dresů Bonfire svoje Ez Livin´ a pokusil se pod touhle hlavičkou udat album „Glörious“. Což o to, ono vůbec nebylo špatné, ..
Kde nic není, ani hezká holka nezabere. Zhruba tak by se dal shrnout obsah šestiskladbového EP „I Can Hope“, se kterým se vloni představili Void Inn. Nejzajímavější na nich je asi fakt, že, ačkoliv kapela byla založena před šesti lety v Los Angeles, v současné době se o slovo hlásí ze Srbska. Důvod je prostý, zpěvačka Jelena Vujanovic a kytarista Sinisa Pejovic se potkali při studiích v hollywoodském Musicians Institute..
Těžko přesně říct, v které době se s trochou nadsázky začalo o Mr. Big mluvit jako o „tak velké kapele, že jí ty ostatní říkají pane“. Myšlence, že to mohlo být v období okolo vydání třetího alba „Bump Ahead“, je těžké se ubránit, protože jednak v právě v téhle době Mr. Big letěli z pohledu celosvětové přízně raketově vzhůru a jednak přišli se zmíněným majstrštykem, který osobně považuji za vrchol tvorby Pana Velkého. Důvod je prostý – ..
Švédové Mean Streak mají rádi klasický heavy metal natolik, že jej nejen udržují při životě, ale navíc do něj cpou tolik životadárné energie, že z jejich podání a entusiasmu cítíte tu podmanivou vůni osmdesátých a devadesátých let, kdy ten, kdo hrál tvrdě, rychle, nápaditě a melodicky si na nezájem davů rozhodně stěžovat nemohl. K zamyšlení může být fakt, že Mean Streak v devátém roce svého života vydávají již své čtvrté album..
Je vlastně naprosto dokonale charakterizující, že v každém rozhovoru s bývalým ředitelem tohoto zinu Vencou Votrubou se výčet jeho hudebních aktivit rozroste o novou položku. Venca svoje hudební aktivity propojil s činností psaveckou, výsledkem byl nejen zisk prvního místa v Břitva 2016 za „Knihu kovu“, ale i zbrusu nová kniha „Šumavský Děs“. A že zároveň pracuje na novém albu After Rain, aktuálně vychází nové album Dark Angels..
Ústřední duo ruské power metalové kapely Concordea kytaristka Daria Piankova a klávesák Aleksej Turetskov zřejmě nemá příliš velkou potřebu hledat další stálé parťáky. Už před třemi lety, když vydali krátkometrážní album „Before The Sunrise“, jim u mikrofonu vypomáhal Andrea Bicego z 4th Dimension a na letošní albové prvotině „Over Wide Spaces“ už jsou stálými členy kapely pouze oba zmínění protagonisté a jejich aktuální spoluhráči, ..
Ať se nám to líbí nebo ne, tady to všechno začalo. Dva roky po debutovém eponymním albu přišli Mr. Big s deskou „Lean Into It“. Ta ještě necelý rok po vydání měla zhruba stejný dopad, jako album minulé. Tedy takový, že rockoví příznivci si mnuli ruce nad skvělým hard rockem s jedinečným instrumentálním podáním a zbytek světa neměl o Mr. Big tušení. Jenže pak komerční rádia objevila finální skladbu tohoto alba, baladu „To Be With You“ a svět Mr. Big se hnul...
Bez jediného dne trvalo Larsi Jensenovi přesně deset let, než pod hlavičkou Myrkgrav (kde byl jediným stálým členem) vydal svoje druhé album „Takk og farvel; tida er blitt ei annen“. Jenže v kontextu toho, z jak různých období pocházejí skladby na něm zařazené, že překlad názvu desky zní „Díky, sbohem a šáteček; časy se změnily“, jak spolu korespondují termíny vydání obou počinů Myrkgrav (nehledě na to, že v průběhu několika let se průběžně a docela radikálně měnily zprávy o tom, kdy a zda vůbec deska vyjde) i toho, ..
Mr. Big našli cestu, jak fungovat bez jakéhokoliv násilí, stresů a zbytečných komplikací. Samozřejmě, tenhle soud je bez toho, aby člověk viděl kapele pod pokličku, celkem zavádějící, nicméně je to pocit, který na mě dýchá z jejich devátého alba „Defying Gravity“. Na něm kapela zní naprosto uvolněně (jako by kluci chtěli říct „nám už vážně nejde o nic jiného, než o radost z muziky“), velice pestře a tradičně hráčsky nesmírně vyzrále..
Procházku po diskografii amerického hvězdného seskupení Mr. Big si dovolím uvést osobní historkou, plně charakterizující dění kolem této kapely. Někdy v době, kdy rádia celosvětově válcovala balada „To Be With You“ z druhé desky Mr. Big „Lean Into It“, jsem toto album vracel do půjčovny, kde mi jej se slovy „No hurá, dcera už se na to těší“ doslova trhal z ruky hudebně podobně naladěný známý. Majitel půjčovny se jej potutelně zasmál: „No, ta bude čumět! Spíš se těš ty…“ ..
Pro ty, kteří sledují jablunkovské Witch Hammer jen nárazově v závislosti na vydání nových alb, může být jejich čtvrtá řadovka „D-Generace“ docela překvapením. Poměrně razantních změn je u téhle kapely hned několik. Witch Hammer se poprvé představují jako trio (v nezměněné sestavě fungovali od roku 2002 na všech svých dosavadních deskách), jejich klasickému heavíku odzvonilo a Witch Hammer jsou daleko rockovější, potažmo rock´n´rollovější ..
Během posledních dvou let, kdy se upovídaný tahoun kapely Sebastien Jirka Rain zpovídal na našich stránkách naposledy, se udála ohromná spousta věcí. Tehdy vydané druhé album Sebastien „Dark Chambers Of Deja Vú“ sklidilo spoustu pozitivních ohlasů, nicméně zásadní průlom do života téhle kapely nepřineslo. Radikálnější změnou v Jirkově životě se stalo jeho angažování v Citronu a další novinkou je pak ... - část druhá..
Během posledních dvou let, kdy se upovídaný tahoun kapely Sebastien Jirka Rain zpovídal na našich stránkách naposledy, se udála ohromná spousta věcí. Tehdy vydané druhé album Sebastien „Dark Chambers Of Deja Vú“ sklidilo spoustu pozitivních ohlasů, nicméně zásadní průlom do života téhle kapely nepřineslo. Radikálnější změnou v Jirkově životě se stalo jeho angažování v Citronu a další novinkou je pak ... část první..
Přerod dokonán? Už když folkáči Žrec přišli po čtyřletém odstupu se svým druhým albem „Paměti“, bylo znát, že nechtějí jen pokračovat v tom, co stvořili na prvotině „Žertva“. Nicméně proti tomu, jaký posun přišel po další pětiletce s aktuálně vydaným EP „Klíč k pokladům“, to tehdy nebylo kdovíjak dramatické. Jistě, ono to může souviset s tím, že i v sestavě kapely došlo k výrazným změnám, když na svých postech zůstali jen kytarista Torham s bicmenem Sarapisem a z té party, která nahrála „Klíč k pokladům“..
Osm let trvalo pohanům Odraedir, než se od svých začátků (přes jeden krátkometrážní nosič) dopracovali k debutu „Legends Of The Dark Times“. Nadějné vyhlídky pro toto album přináší především dva zásadní okamžiky – jednak skutečnost, že tuzemské ryze pagan metalové bitevní pole se zlehka vylidňuje, když ty nejvýraznější party, které měly k tomuto stylu velmi blízko, míchají do své aktuální tvorby řadu stylově odlišných šlahounků..
Ostrý hlas, křičící kytary, úderný rytmus, ohromující směs síly a melodie… tvrdí o sobě italští White Skull, kteří se po pěti letech hlásí se svým již desátým albem „Will Of the Strong“. Deska, jejímž jednotícím tématem jsou ženské hrdinky v historii, tuhle charakteristiku naprosto přesně splňuje. Více o albu i o kapele samotné prozradí její zakladatel a principál, kytarista „Tony „Mad“ Fontó. ..
Když na sklonku minulého století dali v Baskicku Pedro J. Monge a Carlos Escudero dohromady partu Vhäldemar, měli poměrně rychlý start – po demu v roce 2001 je vzali pod křídla firma Arise Records a během následujících dvou let jim vydala dvě hodně silná alba. Pak se stroj zadrhl a s dalším albem Vhäldemar přišli až o osm let později, pochopitelně již bez kontraktu (byť k následnému podepsání smlouvy na reedici alba došlo) a s nějakou tou obligátní změnou v sestavě...
Děčínští Destroyself se pomalu, ale jistě blíží k završení prvního čtvrtstoletí svojí existence. To, že samotné začátky kapely pamatuje z trojice muzikantů jen kytarista a zpěvák Michal T. Tomášek, vzhledem k té dlouhé časové ose není až tak důležité, vždyť bubeník Josef Sladkovský se přidal poměrně záhy od založení kapely a horizont uzavření první dekády působení basáka a zpěváka Martina Kalese v Destroyself už je také na dohled...
Rutina. Ať na to koukám z jakékoliv strany, jiné synonymum mě pro šesté album švédských Dream Evil nenapadá. Kluci téměř zdvojnásobili svoji dosud nejdelší pauzu mezi vydáním dvou alb a po sedmi letech přicházejí s novinkovou deskou, která postrádá na jedné straně strhující energii, na straně druhé schopnost vykroužit melodie obratněji, než velká řada konkurentů, což jsou elementy, které kapelu dosud pravidelně zdobily. ..
Šťastná desítka? Byť to v průběhu let (a že jich budou mít příští rok už na kontě rovných třicet) občas vypadalo s italskými White Skull všelijak, vždycky se dokázali zmátořit. A jelikož to kolísání bylo spojena výhradně s absencí sirény Federicy „Sister“ DeBoni, znamenal před sedmi lety její návrat do sestavy velkou naději pro příznivce power metalu. To, že byla oprávněná, Lebkouni přesvědčili metalový svět..
Chtělo by se říct - v hlavní roli zpěvák Rob Lundgren. Jenže by to vůči ostatním, kteří se na albu mladoboleslavských Epilog „Whispers In the Darkness“ podíleli, bylo dost nefér. Je sice fakt, že Rob se svým hlasem udělá z téhle nahrávky leckdy až strhující představení, ale bez toho, aby měl k dispozici siný materiál, asi by se mohl klidně uvřískat a k ničemu by to nebylo. Takže je třeba v jedné řadě s ním zmínit i kytaristu a klávesáka Michala Zemana,..
Take my hand and I will follow, now I turned to god with rage
Finská melancholie ze Slovenska? To jsou gotici ze Sabinova Gloom, která se po osmileté hibernaci před nedávnem dopracovala ke svému druhému album “Catharsis”. A nutno uznat, že to dlouhé sbírání sil mělo něco do sebe, protože novinkové album Gloom bude pro příznivce dnes již neexistujících To/Die/For (a dalších spřízněně posmutněle kapel) trefou do černého. Více už zakladatel kapely bubeník Rado Priputen. ..
Němečtí Wizard jsou prostě držáci. Nejenže od svého založení, ke kterému došlo už před osmadvaceti lety, hrají ze tří pětin v původní sestavě (a kytarista Dano Boland je členem kapely již čtrnáct let a „novic“ Arndt Ratering vystřídal na baskytaře před čtyřmi lety dalšího z původních členů Volkera Lesona, který odešel ze zdravotních důvodů). To je asi ten nejsilnější argument jako důkaz pro to, že v téhle kapele panuje přátelská pohoda...
Nazvat metalovou kapelu „Pudink“ zavání průšvihem ještě před tím, než vypustíte první tón. Nicméně Němci Custard, kteří se ve zkušebně sešli poprvé v roce 1987 (tedy v době, kdy hudební říši ovládl strážce sedmi klíčů, což na stylové směřování Custard mělo nezanedbatelný vliv) a k debutovému albu se propracovávali dlouhých dvanáct let, se s tímto hendikepem dokázali vyrovnat. Alespoň soudě podle jejich nejúspěšnějšího alba „For My King“ z přelomu století, ..
Na rakvi patnáct popíjí chlapů, johohó, ať teče rum... 
Vzhůru do šedesátek! Jablonecká trojice Rambling Wolves má tohle období ráda, takže není s podivem, že i jejich muzika tuhle etapu hudebního vývoje reflektuje. O tom, co se u téhle kapely aktuálně děje, vypráví příjemně odlehčeným způsobem kytarista a občasný „erotický vokalista“ Matěj. ..
Italští Atlas Pain svojí biografii uvádějí otázkou, zda vůbec existuje nějaká vazba mezi filmovou hudbou a heavy metalem. Myslím, že tento dotaz už dávno celkem jednoznačně zodpověděla řada jiných, takže by bylo bláhové očekávat, že Atlas Pain přijdou na svém debutovém albu „What The Oak Left“ s něčím revolučním. A to i přes to, že Atlas Pain svoji výpravnost táhnou přes folkově pohanské území, díky čemuž se nabízí srovnávání s Ensiferum či Wintersun. ..
Skyclad se vrhli na folk metal ještě v době, kdy o popularitě tohoto žánru neměli tušení snad ani ti největší vizionáři a tak ani nepřekvapí, že letos přicházejí již se svým třináctým albem. Pravda, zásluhu na tom má především jejich bouřlivá potence v poslední dekádě minulého století, protože v posledních třinácti letech je jejich aktuální novinka „Forward Into The Past“ teprve druhým vydaným albem. Co je však důležitější, že osmiletá pauza ..
Necelou desetiletku byl velmi výraznou postavou u švýcarských hardrockerů Crystal Ball, při následné práci na sólovém albu se osudově protnuly jeho cesty s Michaelem Vossem, který už také svou brázdu na hard rockovém poli vyryl značně hlubokou. A tak před sedmi lety vznikl projekt, jehož nápad je úžasně jednoduchý a realizace asi značně komplikovaná. Nicméně, jak je možné soudit podle již čtvrtého vydařeného alba z produkce Wolfpakk,..
„Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá, ve stínu Všemohoucího bude spočívat…“, tak začíná Žalm 91 v biblické knize žalmů, podle kterého si italští progresivci S91 zvolili před jedenácti lety svůj název. Tipnout si, jakou tématikou se zabývají ve svých textech, tedy nebude vůbec složité. Stejně tak nepřekvapí, že na aktuálním albu „Behind The Mankind“ se S91 věnují jednotnému tématu a pouští se do pranýřování nešvarů současné společnosti, vycházejících z toho,..
Časy se mění. Když před třemi lety kolegyně Ray porovnávala debutové album italských glam rockerů Roxin` Palace s prvotinou kolegů Hell In The Club (pojítko hledejte u folkáčů Elvenking, Pekelníkům šéfuje křikloun Dave, alias Damnagoras a ve Šlechtickém sídle bubnuje bývalý tlučoun Elfů Hell, alias Elvis Ortolan), vycházeli jí z toho lépe ti prvně jmenovaní. Hell In The Club jsou díky své větší aktivitě už o jedno album napřed, přičemž podstatné je to, ..
S druhým albem italských heavíků Killin` Kind je to asi jako na fotbalovém zápase, kde vás v prvním poločase až neskutečně namlsá parta výborných hráčů sice nikterak objevným, ale zato precizním, energickým a strhujícím výkonem, aby vás v poločase druhém zmrazila banda nekopů mizerným a jalovým představením. Možná stačilo jen trochu promíchat pořadí skladeb, aby se dva protipóly promíchaly, čímž by sice „Dying Earth“ mohlo ztratit dost ze svého ostří a působivého lesku první poloviny, ..
Italští Mastercastle vydali svoje šesté album „Wine Of Heaven“, o kterém zpěvačka Giorgia Gueglio tvrdí, že „jde o cestu skrz aroma Nektaru Bohů, o putování mezi meandry mysli, objevování chutě života, osamělosti a utrpení“ . Je na vás, co si pod touhle vpravdě epickou charakteristikou představíte, já bych se s popisem držel trochu víc při zemi a v porovnání s Giorgiou bych si vcelku nezáživně toto album dovolil pasovat jako vcelku standardní album Mastercastle, ..
V průběhu let dokázali třikrát změnit název kapely. Vzhledem k tomu, že ten současný zvolili až po příchodu zpěváka Sammyho Salminena, který z té dávné sestavy už jako jediný stále působí ve finské Ancaře, jsou ty předchozí dva názvy jen jakousi statistickou poznámkou v historii. Pravdou však zůstává, že Ancaru provází nejen změny názvu, ale i výrazný posun ve stylovém výrazu. A ačkoliv ta novodobá historie skupiny čítá už plných dvaadvacet let,..
Inspiraci k tomu, jak pojmenovat kapelu, si zpěvák Igor Piattesi a kytarista Marco Campoli našli ve své domovské Imole pět set let po krvavých událostech z počátku šestnáctého století, na jejichž připomenutí byla do tamního místopisu zapsána ulice Vicolo Inferno. O dalších jedenáct let později Vicolo Inferno překopali sestavu, k ústřední dvojici se připojilo nové rytmické duo Wallace a Michelle Gollini a v tomto složení se v závěru loňského roku pokusili novinkovým albem „Stray Ideals“ ..
Mark Sweeney a Michael Voss rozehráli již počtvrté partii s hvězdnými jmény hudební scény a pro své posluchače připravili další kolo kvízové hry na poznávání jejich aktuálních spolupracovníků v projektu Wolfpakk. O čtvrtém albu „Wolves Reign“ lze jedním dechem říci, že je ve své podstatě stejné, jako všechny tři předchozí díly, stejně tak, že je úplně jiné, jako kterýkoliv z dosud vydaných kousků. Logika tohoto rozporu je jednoduchá..
Jsou tací, kteří se v souvislosti s nahrávkami melodických rockerů Jupiter Falls zcela vážně zaobírají otázkou, jestli se jedná o nejlepší undergroundovou kapelu současnosti ve Velké Británii. Nedivím se. Nemám sice dostatečnou představu o tom, co vše se děje v ostrovní podzemní scéně, ale album „Faces In The Sand Part I“ přináší tak explozivní emotivní bouři a fajnové melodické nápady, že uvažovat o vysokých příčkách pro pětici z Leedsu vůbec není od věci ..
Kdyby kluci z wroclawské kapely Skaza měli tak silného zpěváka, jako to dovedou s kytarami, asi by jejich debutové album „Art Declined“ mohlo udělat podstatně větší díru do světa. Ostatně, ono těch kdyby se u tohohle spolku dá najít daleko víc. Co by se asi tak dělo, kdyby měli ve svých řadách bubeníka, kdyby jejich velmi decentní sklony k hrátkám se symfoničnem dostaly víc prostoru, kdyby místo snahy skloubit heavy metal a death metal upřednostnili jeden z těchto stylů… ..
Je za námi první třetina roku a já můžu s potěšením konstatovat, že dění na domácí scéně je zatím velmi úrodné a desek, které si díky své vysoké kvalitě zasluhují pozornost, utěšeně přibývá. S jednou takovou přišli i lovosičtí Steelfaith, kteří na své albové prvotině „Propustka z nebe“ nabídli maximálně strhující, velmi energický a přímočarý melodický power metal s českými texty. Víc o desce i dění v kapele prozradí kytarista Honza Štok...
Když italští thrasheři Reapter vydali v roce 2010 vlastními silami svoje první album „M.I.N.D.“, sáhli po něm za tři roky Buil2Kill Records a vydali jej znova. Fakt, že thrash metalu doba přála, samozřejmě na tento krok mohla mít vliv, nicméně Reapter nejsou natolik ortodoxní vyznavači žánru, aby tohle byl jediný důvod reedice. Způsob, jakým nechali úderný thrashový základ kontaminovat melodickými šlahounky heavy-power metalu i drobounkou špetkou přemýšlivosti..
To, že kořeny Blue Hour Ghosts vyrůstají od melodeathařů Oblivion 999, nelze z jejich debutového eponymního alba poznat ani v nejmenším. A to i přes to, že tahle šestice z italské Modeny v křížení metalových stylů netrpí zrovna skromností, tahá do své hudby progresivní prvky, klasický metal i alternativní rock a výsledkem je…, no ano, hybrid, nazvaný moderní alternativní metal, cílící (dle nápovědy vydávající firmy, ze které je vybráno jen namátkou) na fanoušky, libující si v prostoru někde mezi ..
Ačkoliv je vloni vydané album „Searching For The Ded Sun“ označováno jak debutové deska kapely Scars Of The Insane, která podle oficiální statistiky letos oslavila své druhé narozeniny, zkušeností mají členové kapely na rozdávání. Vždyť tři z pěti členů kapely spolu již od poloviny devadesátých let hráli pod hlavičkou Insane. Co se změnilo (či co zůstalo stejné poté), když se z Insane stali Scars Of The Insane, prozradí bubeník Pavel Jureček.
..
Čekání na novou desku kapely Cruel bylo nekonečné, nicméně po devíti letech od vydání debutu „Ekvilibrium“ je novinková „Entelecheia“ konečně na světě. A nebojím se říct, že těm, kteří na tuhle desku vydrželi čekat, Cruel vše bohatě kompenzují další porcí košaté, skvěle propracované a chytlavé muziky. Do komentáře k albu „Entelecheia“ i aktuálnímu k dění v Cruel se pustil Marek Neckář...
Když středočeši Cruel vydali svoji prvotinu „Ekvilibrium“, jásal jsem nad nadčasovostí a vzdušností jejich hudby. Zeptáte-li se mě dnes na nejlepší tuzemské album tohoto tisíciletí, bude právě tahle deska jedním z nejžhavějších kandidátů. Trvalo to však dlouhých devět let, než Cruel přišli s novým albem „Entelecheia“. Devět let je v hudebním světě doba víc než dlouhá a během ní došlo – byť kámen na kameni rozhodně zůstal – ..
Je jasné, že po třiceti letech na scéně (pochopitelně s obligátní přestávkou, která však v jejich případě nebyla nijak závratně dlouhá) mají House Of Lords na jedné straně zkušeností na rozdávání, na straně druhé i nárok na to dělat si věci po svém bez toho, aby museli soupeřit s bandou mladých nadržených vlčáků. A zhruba o tomhle je jejich jedenácté album „Saint Of The Lost Soul“. Jako by odchod nejmladšího člena kapely basáka Chrise McCarvilla, kterého nahradil Chris Tristram, ..
Slovenští Signum Regis uzavřeli první dekádu svojí existence. Udělali to velmi poutavým způsobem – původně plánované EP jim nabobtnalo až do podoby pátého řadového alba “Decennium Primum”, které sklízí velmi pozitivní hodnocení na všech frontách. Není divu, že hrdost Signum Regis na toto album je z následujících řádků silně cítit. A o tom, že tahle parta táhne za jeden (velmi ambiciózní) provaz, vypovídá i fakt, že o aktuální náladě a současném dění v Signum Regis ..
Ačkoliv Chris Boltendahl před vydáním alba „Rheingold“ vyhlásil, že se Grave Digger opět pouští do příběhové trilogie, situace se vyvinula poněkud jinak. Jak Chris přiznal v dobových rozhovorech, koncept „Rheingold“ byl pro něj natolik vyčerpávající, že od svého původního záměru ustoupil a album „The Last Supper“, i přes to, že některé skladby k sobě mají tematicky blízko (to hlavní téma, kolem kterého se pohybují, není náboženství - i když název desky..
Největší metalový romantik a nejhodnější metalová zpěvačka po téměř dvaceti letech společného působení vydávají své deváté album. V době, kdy začínali a kdy ještě zpěvaček v metalových kapelách nebylo jak máku, patřili mezi ty, o kterých se mluvilo v superlativech. Jejich výhodou je fakt, že mají svůj vlastní svět, ve kterém jsou v podstatě nenapodobitelní a nezaměnitelní a fanoušek naprosto přesně ví, co od nich s každou novou deskou může čekat...
Při vší úctě k historii německé Xandrie, novinkové album „Theater Of Dimension“ potvrdilo to, co minulé album docela výrazně naznačilo. Zpěvačka Dianne van Giersbergen je pro tuhle kapelu něco jako výhra v loterii. Díky jejímu prosvětleně optimistickému vokálu a radosti, která z jejího projevu sálá, jako by se kapela v aktuální formě rozsvítila, uvolnila a dostala chuť nepokrytě dovádět. Co na tom, že to dovádění je stále tak nějak ve vleku prvních alb Nightwish, co na tom, že občas pokukuje po holandských symfonických velmistrech, ..
Daniel Gazzoli. Jméno, na které (možná vyjma rodné Itálie) zřejmě asi jen málokdo bude zatím reagovat. Kytarista a skladatel, který má rád osmdesátá léta a hard rock. A jak jinak dát svou lásku k tomuto období najevo, než vydáním vlastního alba, plně reflektujícím tenhle zjevně nevyčerpatelný zdroj. Pod hlavičkou Daniel Gazzoli Project tak na konci loňského roku vyšlo album „Night Hunter“, u kterého promo konstatování tvrdící, že vyvolává typickou atmosféru ..
Slovenští latiníci Signum Regis slaví završení své první dekády prostřednictvím alba s jednoznačným názvem „Decennium Primum“. Ačkoliv měla parta kolem Ronnieho Königa v plánu původně vydat pouze EP, plány vzaly postupně za své a deska se rozrostla do rozměrů pátého řadového alba. Budete-li na něm chtít hledat vzpomínkové asociace na předchozí dekádu, najdete je. Třeba v podobě autorského příspěvku bývalého kytaristy Ado Kalábera,..
Ano, to je ta parketa, na které jsou Grave Digger jako ryba ve vodě. Ano, to je ta parketa, na které Grave Digger dlouhá léta dráždí své odpůrce (a někdy i příznivce), kteří budou mít samozřejmě pravdu v tom, že ten základ, ze kterého Boltendahlovci vychází, je stále dokola a na jedno brdo. Nicméně pro toho, koho Grave Digger svojí výrobní matricí oslovili, to jistě nebude překážkou. A pokud časem ano, tak na podobné myšlenky je s albem „Rheingold“ ještě čas. ..
Když sloučíte thrash metal s folkem, prý z toho vznikne dresch-metal. A kdo může být v dresch-metalu lepší, než Drescher? Rakouské pětici bych tohle prvenství rozhodně neupíral, protože je pravdou, že jejich svérázný mix je poměrně neobvyklý, takže hledat někoho, s kým se kapela může smysluplně poměřovat, je poměrně náročné. Ve prospěch kapely mluví i fakt, že tři roky starý debut „Erntezeit“ vzbudil v hudebním světě natolik ohlas, aby kapelu do svých sítí ulovili Napalm Records, ..
Když Brazilci Attractha vydali na začátku roku 2013 své první épíčko „Engraved“, avizovali, že během půl roku přijdou i s první dlouhohrající deskou. Dodržet tenhle termín se sice nepodařilo, nicméně kapela se do práce přece jen pustila s vidinou toho, že deska vyjde v roce 2015. Odchod zpěváka Marcose De Canhy však vystavil stopku a místo dokončení alba se zbývající členové kapely pustili do hledání nového křiklouna..
Není příliš obvyklé v momentě, kdy máte na kontě jedno řadové album, navázat na něj vydáním akustického alba. Nicméně v případě pražských Second Chance lze tento krok považovat ne-li přímo za logický, tak alespoň za přirozený. Album „Acoustic“ jednak vzniklo jako přímý „důsledek“ akustických koncertů, jednak stálo za to zvýraznit tímto krokem skutečnost, že hlavní dominantou debutového alba „Dotyky“ byl hlas Veroniky Fialové..
S přelomem století přistál zase jednou pod nohama Grave Digger pořádný problém. Vztah mezi Chrisem Boltendahlem a Uwe Lulisem těžce zaskřípal a to natolik důkladně, že se jejich cesty ve zlém rozešly. Po nějakém tom vyprání špinavého prádla a střetu o jméno kapely se Uwe Lulis spřáhnul s bývalým basákem Hrobníků Tomi Göttlichem a společně rozběhli kapelu Rebellion, z jejíž tvorby lze usuzovat, že rozpory, které mezi Chrisem a Uwem narostly, ..
První zastávky má za sebou dvojnásbná oslava narozenin, na které se potkali Ahard, slavící svoji první desetiletku s Motorbandem, který završil již třetí dekádu. Za Ahard se nejen do lehkého bilancování, ale i do povídání o vloni vydaném albu “Freestyle” pustil kytaristaa zakladatel Ahardu Ivan “Jeki” Jekielek, jehož slova berte i jako pozvánku na zbývající štace tour “Rockové narozky”. ..
V téhle situaci se Grave Digger již jednou ocitli. Když na začátku své kariéry udělali album „Witch Hunter“, na kterém vycházeli prakticky z totožného vzorce, jako u debutu „Heavy Metal Breakdown“, nedopadlo to vůbec špatně, jen se začaly ozývat hlasy, které jim tento krok vyčítaly. Jak to asi mohlo dopadnout téměř o patnáct let později, když úspěšný vzorec (byť od toho letitého značně přeformulovaný) použili Boltendahlovci bez větších úprav potřetí v řadě za sebou? Odpověď není až tak úplně jednoznačná. ..
O Stefanu Zörnerovi nebylo od chvíle, kdy nazpíval první dvě alba progresivců Lanfear, dlouhá léta nic slyšet. Před třemi lety rozběhl kapelu Strangelet, se kterou vydal jedno velmi dobré album, po kterém přišlo zase ticho po pěšině. S ohledem na to, že do nově založené kapely SpiteFuel se ze Strangelet přesunuli kromě Stefana i kytarista Tobias Eurich a basák Finn Janetzky, celkem asi nepřekvapí, že ten velmi kladný vztah ke škatuli hard and heavy, který prezentovali u Strangelet, si (v ještě o něco ucelenější formě)..
Když před pěti lety představil Bernie Weiss kolekci svých diskotékových předělávek pod názvem „reDISCOver(ed)“ byl z toho totální karambol. Když před třemi lety vyvolával ducha jedné ze svých nejúspěšnějších desek prostřednictvím dvojalba „Kingdom Of the Night“ bylo z toho (zejména pokud se člověk neubránil srovnání s prvním dílem) docela zklamání, i když bez historického kontextu by tahle deska snadno zapadla do průměru Bernieho tvorby. Přiznám se, že po těchto zkušenostech mě název aktuálního alba ..
Italští Windshades by mohli být prototypem červeného hadru pro ty, kterým již leze krkem cokoliv, kolem čeho se mihne sopránem obdařená ženština. Přitom kombinace, kterou slibovaly promo materiály, tedy zpěvačka s operním sopránem a s chorálními a divadelními zkušenostmi, bubeník, věnující se punku a hard coru, basák, běžně hrající nu-metal, jazz či funky a k tomu dva šikovní kytaristé, zněla poměrně zajímavé. Jenže…
..
Debaty o tom, které z alb historické trilogie Grave Digger je vlastně nejlepší, by se asi mohly vést do nekonečna. V každém ze tří kousků konce dvacátého století ze sebe dokázali Grave Digger vymačkat maximum, každé z nich, byť se drží stejného základu, je natolik odlišné, aby se kapele nedalo vyčítat nějaké sebevykrádání (byť v posledním díle už to bude silně na hraně), každé z nich nabídne působivou epickou náladu, silné skladby a metalovou chytlavost. O druhém dílu „Knights Of the Cross“ principál Chris Boltendahl vyhlásil, ..
A nejlepší diskotékovou kapelou se pro rok 2017 stávají – Battle Beast! Ne snad, že by tahle finská parta koketovala s diskotékovými motivy poprvé, ale to, kam až se zvrhlo její nové album „Bringer Of Pain“ je docela na pováženou. Odchod prakticky výhradního autora Antona Kabanena před dvěma lety postavil před Battle Beast ohromnou výzvu, přece jen, přijdete-li o životodárný zdroj, který je na prvních třech albech podepsán téměř pod kompletní tvorbou, někde se to odrazit musí. A vlastně se nabízí i otázka, ..
Narazili jste už někdy na pojem Diabol Boruta? Jednak se jedná o postavu z polské mytologie, údajně žijící v okolí hradu Leczyca. Pětice z Rzeszowa pak o sobě tvrdí, že je pravděpodobně nejstarší polskou kapelou, která zahrála už v roce 996 na základě osobní žádosti knížete Měška I. Vzhledem k tomu, že v té době byl Měšek I. již čtyři roky po smrti, dovolil bych si považovat poměrně rozsáhlou historii kapely, brodící se úspěšně několika stoletími až do roku 2011 (který je možné považovat za skutečný start kapely), ..
Není nad to, když kapela dokáže zaujmout něčím neobvyklým. U plzeňských Middledark na mě dokonale zabralo konstatování, že nahrávky zveřejněné na netu jsou pracovní verze, podle kterých kapela zkouší pro živé hraní, což většinou dopadne tak, že je při zkoušení následně zrychlují a zrychlují. Že by návod, jak udělat z doom metalu speed? O tom, že je to trochu jinak a třeba i o tom, že se vás chystají zaujmout i svojí muzikou na chystaném debutovém albu,..
I když Chris Boltendahl dává k dobru historku o tom, že film „Braveheart“, věnovaný příběhu skotské legendy Williamu Wallaceovi, viděl poprvé až několik měsíců poté, co Grave Digger nahráli šesté album „Tunes Of War“, je nesporné, že tato tématika, právě díky filmu v dané době velmi populární, mohla hrát svou roli i v přitažlivosti tohoto alba. Ani taková injekce by asi nebyla moc platná, kdyby kapela nenabídla silný materiál. I když v zárodku alba bylo v plánu zařadit na něj jen pár skladeb ze skotské historie,..
Kdyby někdy floridští Skyliner chtěli zvěčnit svojí historii v literární podobě, mohli by první kapitolu, zahrnující téměř čtrnáct let jejich existence, nazvat „Jak jsme hledali basáka“. Zpěvák a kytarista Jake Becker a bubeník Ben Brenner, kteří to spolu táhnou již od počátku století (tehdy jim bylo něco kolem patnácti let), neměli na krotitele tlustých strun zjevně štěstí a než narazili na Nathaniela Curtise, vystřídalo se jim na tomto postu celkem pět dalších muzikantů. Shledání s Nathanielem bylo důležitým krokem k tomu, ..
Frank Ulrich a srdce plné temnoty. A také mírný ústup z dobytých pozic. Tak by se dal v kostce charakterizovat pro Grave Digger rok 1995. To, že ztráta Jörga Michaela, který v předchozím roce dal přednost konkurenčním Running Wild (doba, kdy to opačným směrem vezme basák Jens Becker není už moc vzdálená), bude znát, se dalo předpokládat. Jeho nástupce Frank Ulrich, který u Grave Digger vydržel pouhé jedno album, byl ve velmi obtížné situaci. Nahradit mlátičku Jörga se totiž ukázalo jako aktuálně nemožné. ..
I kdyby se italští Degrees Of Truth dali dohromady hned první den loňského roku, stejně by říjnové vydání jejich debutového alba „The Reins Of Life“ bylo možné považovat za pokus o zápis do knihy rekordů o nejrychlejší natočení alba po založení kapely. Ovšem, i když se facebooková stránka hlásí o narozeninové přání až v březnu, nelze vyloučit, že spolu pětice z Varese třeba nezačala „pokoutně“ tvořit ještě v době, kdy kapela oficiálně neexistovala. První otázka, která asi většinu posluchačů napadne, ..
Každému muzikantovi, který někdy uvažoval o reunionu svojí rozpadlé kapely, bych vrazil do ruky album „The Reaper“, kterým se Grave Digger v roce 1993 opět vyhoupli do sedla. To je totiž návratová lekce jako hrom! Pokud totiž na „Heavy Metal Breakdown“ byli hrobníci zběsilí a agresivní, na „The Reaper“ jsou jak urvaní z řetězu, Chris Boltendahl se na adresu alba vyjádřil v tom duchu, že agresivnější desku Grave Digger nikdy předtím a ani nikdy potom již nenatočili a nelze jinak, než s tímhle tvrzením souhlasit...
Když spolu začali v roce 2009 muzicírovat kytarista Eddy Talpo, klávesák Stefano Tiso a basák Nicolas Manarbin, dalo to tak akorát na přehrávání vypůjčených písní. Když o rok později přibrali do party zpěvačku Annu Giusto a bicmena Antonia Gobbata, vetkli si do názvu pojem Afterlife a pomalu se prokousávali k prvnímu albu. To vyšlo před čtyřmi lety a z jeho pojmenování si pětice z italské Padovy doplnila do názvu pojem „Symphony“. Tahle na první pohled kosmetická změna měla své opodstatnění, ..
Hodný holky se dostanu do nebe, zlobivé tam, kam samy chtějí. U nepřeslechnutelné (i nepřehlédnutelné) zpěvačky švédské thrashmetalové kapely Decadence Kitty Saric mám pocit, že by mezi těmi, které se dostanou tam, kam chtějí, mohla stát někde v první řadě. Jsou to necelé čtyři roky, co Metallic Kitty poměrně překvapivě vyhlásila, že Decadence končí. Stejně překvapivě se nedávno objevila zvěst, že Decadence mají připravené svoje páté album, se kterým se vrací na scénu. Jaké bude? ..
Ruská Arkona právě dopředla plány na oslavné turné k patnácti letům své existence. A ještě předtím si udělala radost a vydala svou osmou studiovou desku. Ta ale přináší otázku, která je pro podobné kroky příznačná. Proč? Co Arkonu vedlo k tomu, že dvanáct let od vydání debutového alba „Vozrozhdenie“ sáhla znovu po téhle nahrávce, aby jí nově nahrála, pochopitelně s „masivní produkcí a novými instrumentálními schopnostmi“ (jak praví chlebodárce Napalm Records)?
..
Drž se, hrobníku, svojí lopaty! Je to až podivem, jak se u největších tahounů německé (a vlastně nejen té) heavy metalové scény koncem osmdesátých let projevila nákaza jménem v lepším případě experiment, v horším případě Amerika. Ani jednu z variant jejich příznivci skousnout nedokázali a následoval solidní kotrmelec. Grave Digger nebyli výjimkou. Jejich klopýtnutí bylo velmi, velmi důkladné a následky fatální. A byť třetí album „War Games“ (na které kapela poprvé částečně zakoketovala s koncepčním tématem) žádnou katastrofou ještě nezavánělo,..
To spojení vzbuzovalo nemalé naděje. O tom, že Pete Ahonen umí napsat chytlavé melodie není sporu. I když se nemůžu zbavit dojmu, že ty, kterými zásobuje svoji druhou kapelu Ghost Machinery jsou voňavější. Tím, že předloni vzal do party divokou Nitte Vallo, se nabízela spekulace o tom, že Pete své hrdlo vyhodnotil právě coby rozdílový článek mezi Ghost Machinery (kde září Taage Laiho) a Burning Point, a po patnácti letech za mikrofonem přenechal tenhle plac odpadlici z Battle Beast. Předloňské první společné dílo, ..
Je to už deset let, co Henning Basse zaskočil za zaneprázdněného (a bezesporu všestrannějšího) Apolla Papathanasia na koncertech Firewind, takže fakt, že jej před dvěma lety nahradil i na postu stálého zpěváka možná není tak úplně šokující. Upřímně řečeno, s každým dalším albem jakoby spolupráce kytaristy Guse G., klávesáka Boba Katsionise a křiklouna Apolla sklouzávala stále víc do jakési neobjevné rutiny a tuhle cestu bylo zjevně potřeba nějak změnit. Povedlo se. Důležité je, že ta změna je k lepšímu...
V kapele máme velmi nadané hudebníky, tvrdí o sobě mladoboleslavská parta Surmata. Do bližšího představení kapely se pustil kytarista Jirka Kozmér, který si vzal k srdci šťouchanec o tom, že dozvědět se něco bližšího o Surmatě není z běžných zdrojů zrovna snadné, takže se o téhle skromně, realisticky a příjemně působící partě můžete dozvědět spoustu věcí. ..
Po deseti letech a dvou krátkometrážních poskocích vydali lovosičtí Steelfaith svojí první dlouhohrající desku. Tedy dlouhohrající…, ona jen o necelé dvě minuty přetáhne délku třísesterského alba „25:01“, které rozdělilo hudební svět na krátký a dlouhý. A když k tomu připočtete ještě tu maličkost, že jednu ze skladeb Steelfaith představili na dva roky starém épíčku, je jasné, že tvůrčím přetlakem tahle parta zrovna nesrší (což není nic nového, nízkou tvůrčí hemživost kapely jsem namítal již minule). ..
Na přípravu druhého alba vážně nebylo moc času, vždyť prvotinu „Heavy Metal Breakdown“ a následující „Witch Hunter“ od sebe dělí jen sedm měsíců! Ale proč ne, když Grave Digger měli co nabídnout a tvorba jejich písní zjevně nevyžadovala sáhodlouhé komponování, vymýšlení kliček a proplétání aranžerské košatosti. Grave Digger na svém druhém albu vsadili na formuli, použitou v kole minulém, kterou lehce ořezali o atmosférické prvky a bez zřetelné potřeby cokoliv na své tvorbě měnit vyprskli album „Witch Hunter“...
I když novojičínští heavíci Demos právě slaví své teprve druhé narozeniny, je zjevné, že se nejedná o žádné zajíce, jejichž kamarádství s muzikou už nějaký ten pátek trvá. To, zda své letité zkušenosti z jiných kapel dokázali dostatečně zúročit, můžete posoudit na vloni vydaném debutu „Namyšlenej“. A i když Demos zjevně víc hrají než mluví, představování kapely se ujal basák Milan Hlaváč...
Tak tomu říkám (bohužel) zafungovat docela prognosticky. Své třetí album nazvali švédští Civil War „The Last Full Measure“, což by se dalo přeložit mimo jiné jako „poslední plná dávka“ (přesnější význam a zdroj názvu alba však hledejte v třídílné sáze „The Civil War Trilogy autorů Michaela a Jeffa Saarových). A neuběhly ani dva měsíce od vydání této desky, kdy se ukázalo, že v aktuální sestavě skutečně půjde o poslední dávku. Tedy, ono je pravdou, že už v předloňském roce byla po odchodu Stefana Erikssona a Oskara Monteliuse ..
„Začal jsem s Grave Digger a budu s nimi až do konce“. To jsou slova jednoho z nejosobitějších heavy metalových zpěváků Chrise Boltendahla, která pronesl asi před pěti lety, tedy v době, kdy tahle kapela za sebou měla už víc než třicetiletou historii. Pravda, historii poměrně bouřlivou. Tedy alespoň v první desetiletce života, kdy docházelo nejen k obvyklým kolotočům se sestavou a hledání vlastního hudebního výrazu, ale i k dvojnásobné změně názvu kapely, potažmo dočasnému rozpadu. Německému hrobníkovi trvalo pěkných pár let, ..
„Healed By Metal“ je už sedmnáctým řadovým albem Grave Digger. A protože tohle parta má léta svůj neměnný a snadno rozpoznatelný styl, je asi jasné, kam úvodní věta tohoto článku směřuje – příznivci téhle německé kapely dostanou téměř přesně to, co od novinkového alba mohli očekávat. Tedy velmi dobře zahraný echt klasický heavík s kořeny kdesi v osmdesátkách. Co je však možné připočítat hrobníkům k dobru, je fakt, že všechny drobounké změny od tradiční matrice tuhle desku hodně oživují. ..
”Ak všetko pôjde tak ako chceme, teda podľa našich predstáv, tak snáď sa v roku 2016 zrodí nový album kapely Anthology“ , tvrdila v závěru roku 2015 zpěvačka kapely Raylyn Shayde. A jak je vidět, zřejmě všechno šlo podle představ, neboť nové album je na světě (byť při jeho vydání zbývaly do konce roku 2016 už pouze dva týdny). A ať na něj koukám z jakékoliv strany, výsledek mi vychází pokaždé stejný. O druhém albu „Angel’s Revenge“ můžu v globále psát zhruba to samé, jako u jejich debutového „The Prophecy“...
Nick Savio, Fabio Lione, Camillo Colleulori. Tahle trojka se před třemi lety sešla v kapele Hollow Haze, spolku, který prvně jmenovaný rozjížděl už před třinácti lety, po ukončení svého angažmá u White Skull, Vicious Mary či Broken Arrow, a který se stal na dlouhá léta jeho hlavním působištěm. Všudybyl Fabio Lione však Hollow Haze po vydání jednoho společného alba opustil, nicméně události loňského roku potvrdily, že důvodem rozchodu byla spíš Fabiova vytíženost než nějaké osobní rozpory. Koncem února totiž label Frontiers avizoval, ..
Loňský rok je pro mě rokem veteránů, na stupně vítězů se dostaly výhradně party, které už mají něco za sebou. Neznamená to však, že by se rok 2016 obešel bez nečekaných pozitivních překvapení a moc mě těší fakt, že to největší přišlo z domova. Celkově můžu říct, že se mi tahle bilance skládala daleko líp, než ta loňská, přišlo mi, že těch vážně dobrých alb se po světě potulovalo fakt hodně. Co se koncertů týká, jsem pozitivně mrtvej, letos mě vlastní lenora (především) i všechny možné další okolnosti nikam nepustily,..
Budeme-li se držet postulátu, že hudba by prioritně měla být o zábavě, tak s druhým albem ostravských glam rockerů Sweet Leopard „Horny House“ nemůžete sáhnout vedle. Kluci coby reinkarnátoři osmdesátek působí velmi uvolněně, hravě, přesvědčivě. Nejen díky chytlavosti samotné hudby (byť bez ní by pochopitelně všechny ostatní složky jejich prezentace vyzněly docela prázdně), ale i dotažením do detailů z hlediska image (nicméně, přiznám se, že první nakouknutí do bookletu částečnou nedůvěru vyvolalo)..
Pomalu začínám severomoravské kapely podezřívat z toho, že si v nepravidelných intervalech mezi sebou musí průběžně povyměňovávat muzikanty, jednak proto, aby mohly fungovat, jednak proto, aby jejich tvůrčí a prezentační genofond nezakrněl a neustále se mohl oživovat o nějakou tu novou informaci, postup, nápad. Tuhle dedukci mi potvrdilo třetí album heavíků (tohle autooznačení z Bandzonu nepovažuji za úplně přesné, na čemž právě poslední změna v sestavě má značný podíl) z Orlové Ahard, ..
Nebýt toho, že na bubenickém štokrleti nahradil Grazina Mariottiho velmi šikovný novic Matteo Gigli, dalo by se o albu „Living Storm“ lakonicky konstatovat, že u italských Septem je naprosto vše při starém a kapela, přesně podle receptu, použitém na tři roky starém debutu, spíchla další desku. Takhle aspoň ta změna v sestavě, která na celkové vyznění však nemá žádný větší vliv, je tím střípkem, který tohle tvrzení oživí. Na druhou stranu, proč měnit něco, co funguje? Jelikož eponymní prvotina Septem byla hodně poslouchatelným a trvanlivým albem,..
Optimistou není lehké být, ale
Před dvěma lety uzavřel Herman Frank své další účinkování u legendárních Accept a tak mu opět vybylo dost času na věnování se sólové kariéře. Z týmu, se kterým tvořil minulé album „Right In The Guts“, s ním zůstal pouze křikloun Rick Altzi (na to, jak to mezi těmito dvěma na čtyři roky staré desce jiskřilo, je to volba naprosto jasná), aktuální rytmický tandem, u kterého se (už jen z prostého faktu, že basu nahrával sám Herman Frank a s bicími vypomáhal Arne Neurand) dá předpokládat, ..
Na konci minulého století se v Turíně bráchové Zublenovi pustili do budování kapely Soul Seller. Trvalo dvanáct let, než se prokousali k prvnímu albu a dalších pět, než udělali další studiový krok. Pro příznivce hard rocku, které oslovil konglomerát vlivů osmdesátek i moderny, mám dvě zprávy. Ta první (dobrá) je, že melodika, se kterou se Zublenovic hoši a jejich parta prezentovali na prvním albu, se nemění, stejně jako vydařená producentská práce Alessandra del Vecchia...
Už víc než pětatřicet let (jasně, byla tam i nějaká výluka) táhne basák Yves Campion svoje Nightmare. Vloni jej opustili dlouholetí parťáci bratři Amoreové, kteří byli součástí každé z desek po znovusjednocení kapely na konci minulého století. A je pochopitelné, že jakákoliv náhrada (vždyť hlas Jo Amorea byl šestnáct let poznávacím znamením Nightmare) musela přinést změnu. Ale asi jen málokdo mohl tušit, že se protnou cesty Nightmare a zpěvačky Maggy (či Magali, chcete-li) Luyten. ..
Kdo by to byl řekl, že vlk může být takové mírné, způsobné a spořádané zvířátko… Němečtí symfonici Visionatica svůj vstup na hudební scénu a debutové album „Force Of Luna“ charakterizují mottem „Ti, kdo zpívají s vlkem“. Název alba pak nepokrytě koketuje s lykantropií a kapela se ohání pojmy epický orchestr, mocné basy, co rozvibrují kosti, brutální kytarový sound, rytmy, které nabudí každého haedbangera, křišťálově čistý hlas s klasickými back-vokály, který trefí posluchače přímo do srdce a udělá z něj bezbrannou kořist...
Dobří holubi se vracejí? Zpěvák Dalibor Halamíček je takový satelit, který se sice nepravidelně, ale naštěstí stále vrací na místo činu, tedy do studia, za mikrofon a na koncertní pódia. Po odchodu ze Salamandry mu to netrvalo kdovíjak dlouho, než se přihlásil o slovo s kapelou Moravius, pod jejíž hudbou byl podepsán kytarista Petr Štrauch (Solar System). Uběhlo téměř deset let od vydání debutu a Moravius je zpět. Vyjma Dalibora v kompletně obměněné sestavě, když i Petr Štrauch, ..
Moravius se vrací a vydávají nové album. Zpráva, která těm, kteří dění kolem zpěváka Dalibora Halamíčka a kytaristy Petra Štraucha nesledovali, zní možná překvapivě (i přes to, že doba všemožným návratům přeje), ale o to příjemněji. Je pravdou, že o reinkarnaci tohoto power-speedového spolku se mluvilo už v polovině loňského roku, ale někdy je prostě potřeba dočkat toho správného času. Ten, soudě podle fyzického důkazu v podobě aba „Hope In Us“ i podle následujících slov hlavního hrdiny..
Začínat hodnocení pátého alba bavorských Minotaurus konstatováním, že jejich sestava od tři roky starého alba „The Call“ doznala dost podstatných změn, je vlastně takovým laciným reklamním trikem, protože v celkovém vyznění aktuálního „Insolubilis“ to nějakou zásadní revoluci nezpůsobilo. Jednoduše lze říci, že ti, kterým nenásilný a převážně pohodový mix rocku a folku téhle kapely voněl před třemi lety, bude stejný pocit mít i z alba aktuálního. Ostatně, hlásíte-li se k heslu ..
"Jsme mladá sexy hard/glam rocková kapela z Frýdku-Místku, která vznikla v polovině roku 2013 seskupením čtyř totálně zapálených šílenců, kteří jako by bylo jejich osudem drtit spolu tuto hellmachine." To o sobě tvrdí čtveřice, která si říká Bad Joker´s Cream. Jak můžete posoudit z následujících slov basáka Tommyho, je to taky parta, která ví, co chce a která si ten svůj sen chce prožít naplno. A kdo ví, jak říká Tommy, nikdy nevíš, kdy se zrodí další legenda…..
Hurá do Karpat! Ukrajinci Paganland se se svým třetím albem moc nemazali a jen patnáct měsíců poté, co opěvovali zemi svých otců se přesuli do zmíněného pohoří. A nutno jim přiznat, že tenhle přesun, byť poměrně rychlý, je docela smysluplný. Pohanština a black na albu „From Carpathian Land“ totiž trpí daleko menší porcí dětských nemocí, než na albu minulém, takže karpatská odysea Paganland se už nepotácí kdesi v šedošedém průměru. Je sice paradox, že za to můžou hlavně momenty,..
Zloženie: ručne rezaný a skladaný 100% recyklovaný papier a odporný plast. Předpokládám, že je jasné, že se jedná o složení alba, nikoliv kapely, nicméně tato krátká poznámka, uvedená na přebalu prvotiny „Iba pre mňa!“ kapely Lishyneec ze Svätého Jura leccos naznačuje. Poselství textů, poukazujících na devastaci životního prostředí, válečnou agresi či cílenou konzumní manipulaci člověka, je asi významnější a výraznější, než hudební forma, kterou bratři Lipovští, doplnění o basáka Karola Popluhára, pro jejich prezentaci zvolili...
Před čtyřmi lety vyhlásili power-gotici Krypteria, že si dávají pauzu z důvodu těhotenství zpěvačky Ji-In Cho. A jak se zdá, tak „ona už zase přišla“ zpět na scénu. Možná překvapí, že v kapele And Then She Came jí dělá společnost autorský tandem Krypterie Frank Stumvoll a S.C. Kuschnerus, doplněný o kytaristu Olliho Singera, který se s Krypterií svého času objevoval na pódiu. Pokud vás tento muzikantský výčet naladil na to, že Krypteria se propracovala ke svému pátému albu, zapomeňte. Vzhledem ke stylovému veletoči, ..
Taková šikovná hard rockovka se ságem. Těm, kteří tento hudební žánr sledují, možná už z této strohé charakteristiky je jasné, že řeč bude o německých Human Zoo, kteří deset let od vydání svého debutního alba představili letos na jaře svoje čtvrté album „My Own God“. Na něm předvádí to, co na svých předchozích počinech – klasický hard rock s chytlavými melodiemi, někdy až stadionovými refrény, přitažlivou variabilitu klasicky rockově zabarveného hrdla Thomase Seeburgera, ..
Mrknete-li na bandzone jihlavské kapely Sotury, dozvíte se, že kapela hledá basáka. Mrknete-li na níže uvedená slova kytaristy Dejwa Tůny, dozvíte se třeba i to, že už to pravda není a Sotury se tak zase posunuli blíž k nahrávání druhé desky, ke kterému se odhodlávají již od roku 2014.
Dnes již zřejmě nejznámější španělská symfo-gotická kapela Diabulus In Musica plní normy a tak, jak je u nich od počátku této dekády zvykem, přichází každý sudý rok s novým albem. Poté, co před třemi lety provedli klávesák Elso Gorka a zpěvandule Zuberoa Aznárez personální rekonstrukci kapely a s novým osazenstvem nabídli albem „Argia“ dosud jednoznačně nejlepší nahrávku své diskografie, nebylo na tento počin snadné navázat. A přes to, že novinka „Dirge For The Archons“ se tváří jako velice ambiciózní záležitost ..
Jen něco málo přes devět let od sebe dělí první a páté album britských (dle země původu jednotlivých muzikantů však silně mezinárodních) Eden`s Curse. Oproti začátkům už není v kapele takřka kámen na kameni, Eden`s Curse se otřásli v samotných základech, když původní sestavu v téměř pravidelných dvouletých intervalech opouštěl jeden zakládající člen za druhým, až z původní posádky zbyl jen basák Paul Longe a kytarista Thorsten Köhne...
To je, panečku, frekvence! Vydání debutového alba a aktuálního třetího zářezu v diskografii brazilských Grey Wolf dělí pouhopouhých dvacet sedm měsíců. Na nedostatek nápadů u novinkového alba „Gloroius Death“ se žehrat nedá, Grey Wolf totiž patří do kategorie reprodukčních umělců, kteří nemají potřebu vymýšlet něco dosud nevymyšleného a nepokrytě těží z toho, co již dávno vymysleli jiní. A když zmíním názvy songů jako „Metal Avenger“, „The Barbarian“, „Conan The Liberato“, či „Red Sonja“, ..
Rok veteránů? Je to možná trochu dvojsečné. Přece jen po všech možných trendových vlnách je dnes doba, kdy ti, kteří hýbali s metalovou scénou před dvaceti – třiceti lety, mohou dělat bez nějakých experimentů muziku, se kterou se proslavili, aniž by to působilo zpátečnicky a zaprděně. A je vlastně i docela povedené, že dva zástupci starší generace naplánovali vydání svých alb na jeden den a oběma se podařilo své staroškolské postupy navléct do tak svěžího kabátu, že člověk prostě musí smeknout. A ti starší z dvojice ..
Hammerfall se nám krásně zakulatili. Blížící se kulaté výročí (dvacet let od vydání debutového alba) slaví desátým řadovým albem. A (coby heavíkový konzervativec) s potěšením hlásám, že se to na něm všechno sešlo v podstatě v ideální formě. Etapu drobných experimentů už mají Hammerfall za sebou, takže nic jiného, než léty prověřenou klasiku od nich není možné čekat. To, že jsou šikovní muzikanti, o tom už léta nemusí nikoho přesvědčovat. To, jaká pohoda, nadhled, lehkost a nadšení z nich v poslední době sálala z pódia, ..
Scarlet Aura je jedním z nejžhavějších favoritů na trůn v melodickém metalu!... Inu, znáte to, promo materiály. Ovšem největší fór na téhle nálepce, kterou od firmy vyfasovala rumunská čtveřice, je fakt, že si klidně dokážu představit, že by se (v ideálním světě, kde by všechno záleželo výhradně na vlastních schopnostech) mohla stát realitou. Druhé album Scarlet Aura „Falling Sky“ přináší sympatickou stylovou a pocitovou míchanici, začínající někde u syrového rocku a končící u gotické nadýchanosti, ..
Nestává se příliš často, že bych otázky směřoval na kapelu z Balkánu. Rumunští Scarlet Aura, v jejichž čele stojí manželský pár Aura a Mihai Danciulescu, však se svým novinkovým albem „Falling Sky“ a po doprovodu Tarji Turunen po Evropě zjevně nechtějí hrát ve světě jen druhé housle a tak můžete nahlédnout do jejich světa. A zároveň si můžete i zahrát hru, kdo na kterou z otázek vlastně odpovídal, protože mojí snahu dopátrat se autorství odpovědí Scarlet Aura se smíchem odbyli..
Historka z druhé ruky. V nejmenované trampské osadě očekávali příjezd jistých kotlíkářských bratrů a jejich příbuzných. Do praskotu ohně bouchlo několikero dveří poměrně drahých vozidel a začalo logisticky a technicky náročné stěhování nástrojů, kabelů a záložních zdrojů, které v tom zapadlém koutu přírody byly schopny všechny ty folkové inštrumenty utáhnout. No a jen co se dohrálo, zůstal po umělcích jen smrad z jejich bouráků a vyhasínající oheň. Inu, folk… Co mají s touhle historkou společného folkoví pohani Stožar z ruské Jaroslavlje? Jen to,..
Ještě před rokem se o téhle skupině maximálně šuškalo jen v zasvěcených kruzích. To začaly prosakovat na veřejnost zprávy, že zpěvák Pete Godfrey a basák Rob Naylor se koncem roku 2014 spojili pod hlavičkou Blood Red Saints a pouhý rok od tohoto termínu chystají vydání alba „Speedway“. Z tohoto pohledu je možná zavádějící fakt, že pro mě osobně se tím hlavním magnetem na seznámení s debutem ostřílených kozáků stalo angažmá bicmena Peta Newdecka, jehož předchozí působiště (Eden´s Cruse, Tainted Nation) ..
To, že se ženské budou montovat prakticky do všech žánrů tvrdší hudby, to už je věc jasná řadu let. Thrash metal není výjimkou. A proč ne, když to „něžné stvoření“ je schopné si to se svým struhadlem v hrdle schopné rozdat na férovku s mnohým zástupcem silnějšího pohlaví? Ale bylo by zavádějící existenci holandských thrasherů X-tinxion opírat jen o hlasivky Monicy Janssen. Základ X-tinxion je položen v přímočarém staroškolském thrash-metalu, do kterého kapela přimíchá někdy hodně sjízdné melodie..
Druhé album bulharských Krossfire „Shades Of Darkness“ je příběhem o tom, jak dobrá powermetalová kapela chodí tak dlouho se džbánem pro progové (a symfonické, což by ale zas tak nevadilo) ingredience, až to uši utrhne. Což je docela škoda, protože první polovina desky, na které se Krossfire drží zpěvné přímočarosti, ukazuje, že Krossfire umí napsat chytlavou melodii, umí ji i vyzdobit šikovnou instrumentální kličkou, umí dodat svým písním atmosféru a velice vkusně využívají pomoci svých hostí. ..
To, že od posledního alba vyměnili mostečtí Alchemist dvě třetiny sestavy prakticky nic zásadního ohledně tvorby kapely neznamená. Hlavní postava, alchymista, zpěvák, kytarista a autor kompletně všech skladeb Mentol zůstává a tím pádem čekat nějaký hop a skok z tradiční houževnatosti by bylo bláhové. Nicméně Mentol začal před dvěma lety na albu „Damnation“ pouštět do své zaťatosti uvolněné pramínky světla a v tomto trendu pokračuje i na aktuální novince „Fear Business“. ..
„Takže to neberu nijak vážně…, je to jen jedna z forem úniku…“ Pokud při putování po internetových zákoutích narazíte na zmínku o projektu Mistress Of 999 a napadne vás ochutnat letošní album „Another Day In Hell…Again“, dřív než se do toho pustíte, doporučuji si důkladně přečíst informace, které o svém náhledu na celou věc zveřejnil Thomas Vain, solitér, který za projektem stojí. Ony totiž mnohé vysvětlují, odhalují a předznamenávají...
Oganalp Canatan na poli progresivního power metalu zanechal už nepřehlédnutelnou stopu. Nejprve v řadách kapely Dreamtone, která se následně po spojení se zpěvačkou Iris Mavraki transformovala v Neverland (kteří posléze pro lepší odlišitelnost upřesnili název na Dreamtone & Iris Mavraki’s Neverland) a naposledy na sebe přitáhl pozornost před třemi lety startem svého projektu Maegi. Koncept, se kterým přišel na debutovém albu tohoto projektu, byl (při autorských schopnostech Oganalpa) předem odsouzen k úspěchu..
Napadlo vás někdy, jak by mohl svět metalu vypadat, kdyby každý z autorů měl ideální podmínky k životu a mohl se soustředit výhradně na svoji tvorbu? Těžko říct, jestli by to bylo ku prospěchu věci nebo by to naopak vedlo k zakrnění muzikantů. Tahle otázka mě napadla ve chvíli, kdy jsem dostal odpovědi na své otázky od Oganalpa Canatana, muzikanta, který se svým projektem Maegi právě vydává druhou desku „Tales From The King`s Court“. Jak vidno i v ne zrovna jednoduchých podmínkách ..
Mladá sexy hard/glam rocková kapela z Frýdku-Místku, zakládající si na typicky hard-rockových riffech sedmdesátých a osmdesátých let s příměsí moderního rocku a heavy metalu. Tak zní autodefinice kapely Bad Joker`s Cream. Posouzení, zda je tato čtveřice sexy, přenechám ženské části redakce, co se samotné hudby týká, tak ta definice je pochopitelně přesná. A nutno zdůraznit i to, že debutovému albu „Behind The Mask“, se kterým Bad Joker`s Cream přichází, není vlastně s ohledem na aktuální dění na glamové scéně co zásadního vytknout...
Amíci Apollo Under Fire se se svojí hudbou snaží nalézt duši. Ne, to není vlastní závěr, to je úvodní věta promomateriálu o téhle rockové pětici a jejím debutovém eponymním albu. Vlastně je tím ale řešeno úplně všechno. Hudba, kterou Apollo Under Fire nabízejí, má ambice člověka zklidnit, nenápadně posunout k rozjímání, na nás bezvěrce – i přes svoji textovou náplň, která pochopitelně reflektuje víru, má vyvolávat naději, probouzet lásku – pak může působit písničkářsky relaxačním a uvolňujícím dojmem. ..
Peter Tägtgren je lišák. Po tanečku s Tillem Lindemannem, kterému před třemi předcházela vlna nosičů od jeho dalšího působiště Hypocrisy, se po pětileté pauze vrátil do svého elektronicko-alieního domova Pain. Jenže tahle charakteristika už příliš neplatí. Na osmém albu „Coming Home“ se Tägtgren totiž vyřádil hodně netradičním (ovšem co je u tohoto pána tradiční?) způsobem. Samotářskému principálovi tentokrát vypomohl Clemens Wijers (Carach Angren), jehož orchestrace zrušily dominanci elektroniky ..
„Ponořte se do příběhu Sirael… pusťte si album a začtěte se do bookletu.“ Poměrně jednoduchý návod k poslechu svého čtvrtého alba „Sirael“ předkládají severomoravští Public Relations. Jenže vás musím varovat. Návod je jednoduchý, následky trvalé a nevratné. Jednoduše řečeno, ač jsem nikdy nebyl kdovíjakým zastáncem moderního míchání elektroniky do rockové hudby, „Sirael“ mě trefila na komoru. Svojí komplexností, energií, nasazením, provedením i melodickými nápady. ..
Překvapení? Pro mě rozhodně ano. Přiznám se, že když jsem v rámci zjišťování informací o Public Relations narazil na autocharakteristiku „rock-elektronická smršť ze severní Moravy“, pochyboval jsem a podvědomě předpokládal, že se jedná o pouhý reklamní trik. Jenže na novinkové album „Sirael“ tohle hodnocení dokonale pasuje. A byť jeden poslech tohoto alba vydá za tisíc slov, zpěvák a textař Public Relations Honza „Comar“ Ražnok je tím nejpovolanějším, který o „Sirael“ může leccos prozradit.
..
I když finským Lordi dneska už asi nikdo nebude předhazovat jejich účast v Eurovizi, přece jen jisté zapadnutí do nepříliš širokých mantinelů vlastní tvorby je svým způsobem poměrně omezující. Přesvědčujte stále své fanoušky o tom, že umíte udělat stále stejně chytlavé hitovky jako kdysi, když kvalita posledních alb je krapet rozkolísaná. Naberte nové fanoušky, když uhnout z vytyčeného směru je kvůli těm starým nemožné. Šokujte namlsané příznivce ještě něčím neobvyklým, když šokovou terapii využíváte už léta. ..
Když finští Lazy Bonez přišli před třemi lety se svým prvním albem „Vol. 1“, sázel jsem na ně jako na jeden z nejsilnějších debutů roku. Při pohledu na složení kapely se dalo čekat už ze samotné podstaty, že tahle parta nemůže hrát druhé housle, vždyť polovinu sestavy tvořili ostřílení matadoři z Tarot (z nich nedávno zesnulého bubeníka Pecu Cinnariho nahradil Topi Kosonen), další část muzikantů jste pak mohli registrovat u Exception To The Rule. ..
Budeme-li diskutovat o Messalině, bude karvinská hard-heavy kapela asi přece jen o něco méně známější téma, než římská císařovna, mocná a vlivná žena se špatnou pověstí. Ale třeba už znáte album “Mizerov”, angažovaný song „Trojský kůň“, či jste zahlédli v TV Rebel principála souboru, Rudu Schwesera. Ať tak či onak, v následujících řádcích máte možnost se s tou způsobnější Messalinou i Rudou Schweserem blíže seznámit. ..
Proběhnete-li archivy švýcarských melodiků Crystal Ball, zjistíte, že s heavíkářem Udem Dirkschneiderem a jeho kapelou U.D.O. rajzovali po Evropě naposledy někdy před dvanácti lety. To, že bývalý Udův parťák Stefan Kaufmann se s nimi pravidelně potkává při tvorbě nových alb, to už je pomalu zavedená tradice. Letos Stefan nejen mixoval, produkoval a masteroval, ale i přidal kytarové sólo a nějaké vokály. Ale že by měl ještě pořád v krvi tolik ingrediencí ze svého působení v U.D.O., aby jimi dokázal prosytit slušnou porci..
Seznam kapel, které se po letech hibernace probraly k životu, je zase o jednu položku bohatší. Tedy v případě rakouských Darkwell a jejich třetího alba „Moloch“ se kterým přicházejí po dvanáctileté studiové pauze, by se možná patřilo říct, nikoliv probraly, ale probírají. Darkwell nikdy nebyli kdovíjak akční či uspěchanou kapelou, stavěli spíše na rozvážně houpavém rocku s příchutí gotiky a melancholie a „Moloch“ v zásadě pokračuje na tom samém paloučku, na kterém se Darkwell pohybovali v první pětiletce tohoto století. ..
Tak, jak v sobě má nádech tajemna jejich muzika, tak tajemná je (aspoň se zdá) i samotná kapela Bloody Rose. Pětice z Českých Budějovic sama o sobě příliš mnoho informací nešíří (ten důvod, o kterém se zpěvák Kamil Dráb v rozhovoru zmiňuje, je mi velice blízký, tím pádem i pochopitelný), tak vám snad přijde vhod nahlédnout pod pokličku a dozvědět se nejen něco o loňském albu „Tajemství růže“, ale třeba i o tom, co všechno Bloody Rose na aktivitách spojených s muzikou baví. Není toho málo.
..
Když před třemi lety založili švédští Highrider svoji kapelu, zjevně si vzali k srdci postulát o tom, že v dnešní době, přesycené ohromnou záplavou kapel, je největší šance zaujmout posluchače aspoň špetkou odlišnosti. Jenže co chcete vymýšlet nového v heavy metalu? Recept Highrider na jedinečnost je v podstatě jednoduchý – dominantní klávesy, které čtveřice z Goteborgu vyhrabala někde v sedmdesátých letech (což umocňuje i nepříliš dokonalý zvuk). Uječený zpěv, živelná energie a řezavá přímočarost..
Těžko říct, kdy přesně se v hlavě bubeníka Mirky Rantanena zrodil nápad na rozběhnutí hard rockové kapely (jako kdyby těch hudebních působišť měl málo, že?). Každopádně chvíli po svém odchodu z Thunderstone se do realizace tohoto plánu pustil a začal tím, že dal přesně podle svojí vize dohromady partu lidí, se kterými už měl v průběhu své kariéry něco do činění. Ani v nejmenším nepřekvapí, že k mikrofonu se postavil Pasi Rantanen (Thunderstone), na nabídku bez váhání kývnul kytarista Antti Wirman, ..
Charakteristiku prvotiny projektu Face The Day s názvem „Corroding Dreams“ by šlo snadno pojmout volnou citací prohlášení, které na konto svého nového hudebního působiště pronesl jeho tvůrce Martin Schuster – „už u Mindwork jsem začal pociťovat, že mě daleko víc baví ty vyklidněnější, zadumanější pasáže…, s trochou nadsázky by se dalo říct, že se jedná o takový odmetalovaný Mindwork.“ Tomuto tvrzení nahrává i fakt, že Martinu Schusterovi..
Nevím, zda touto vlastností oplývali hodonínští Like Fool již před dvaceti lety, ale pokud zpěvérista této kapely Slakh v následujícím rozhovoru vypočítává, jací jsou Like Fool dnes, zcela zjevně zapomněl zmínit položku vtipní. Následující řádky tedy berte nejen jako náhled do života vyzrálé kapely, ale i jako recept na dobrou náladu a nadhled. Mon Dieu! ..
K tradicím brněnského Kernu patří skutečnost, že žádné album jejich diskografie se příliš nepodobá těm ostatním. Když se nyní, patnáct let od vydání posledního studiového alba „Síla zvyku“ kapela vrací s novou nahrávkou, už samotný fakt, že v jejích řadách poprvé chybí léty prověřené typické poznávací znamení, totiž hlas Jaroslava Alberta Kronka (nemluvě o tom, že na „Hrnu to k tobě“ hraje Kern v kompletně jiné sestavě, než na „Síle zvyku“) , nahrává tomu, že i novinka splní toto kritérium. ..
Když o sobě kapela prohlásí, že hraje progxtreme metal, tak by vás mělo trknout, že se jedná o spojení slov progresivní a extrémní. A v čem spočívá extrémnost progresivního metalu? No v tom, že uděláte progresivně progresivní dlouhatánské album (jasně, celkový počet skladeb se zastavil na pouhé osmičce), na které nahrnete všechny nápady, které vás v uplynulém období napadly, prokřížíte, promícháte, přidáte něco muzikálové teatrálnosti a navrch do toho nacpete pořádnou porci individuálních kreací, tak abyste posluchače ..
Hned tři věci vás můžou v souvislosti se čtvrtým albem kanadských power-folkáčů (no dnes už daleko víc power) Scythia prásknout přes smysly. Obal, image kapely a úvodní skladba „Eternal Oath“. Každá z těchto položek je natolik svérázná a definující, že ve svém součtu postačují k tomu, abyste si o téhle kapele udělali poměrně přesný obrázek. Obal alba těžce kýčovitý, image roztomile klišovitá a úvodní skladba, ve které se skvělým způsobem prolíná divoká energičnost s agresivním ostřím, lehkonohá melodičnost, nadýchaná zpěvnost ..
Nádherně rozzlobená…, tak nějak by mohl znít překlad názvu původem australské kapely (aktuálně působící ve Spojených státech) Bellusira. A nutno uznat, že poměrně přesně vystihuje projev jednoznačně hlavní postavy tohoto ansámblu, zpěvačky Crystal Ignite. Její hlas, ze kterého lezou žiletky i emoce, je tím nejzásadnějším, co na druhém albu téhle party „The Healing“ přitáhne pozornost. Do pozadí odstrčí i celkem známý přírůstek (který však mezitím, zdá se, vítr už zase odvál někam jinam)..
Eduardo Teixeira da Fonseca Vasconcellos nedávno oslavil své pětačtyřicáté narozeniny a zároveň se rozhodl zbilancovat svou pětadvacetiletou pěveckou kariéru. Že nevíte, o kom je řeč? Když napovím, že strávil dvanáct let v kapele Angra a již téměř stejnou dobu o kolegů Almah (daly by se samozřejmě zmínit i další, pro světovou scénu ne tak podstatné spolky) a s oběma skupinami nahrál čtyři desky, asi už bude mnohem jasněji. Edu Falaschi se čtvrtstoletí své kariéry rozhodl oslavit vydáním prvního sólového alba, ..
Dvacet sedm let. To je časový údaj, který od sebe dělí debutové eponymní album německých heavíků Creature s jeho letošním následovníkem „Ride To Bullet“ (údaj, tvrdící, že v roce 2003 vyšlo album „Way To Paradise“ je poněkud zavádějící, jedná se totiž o reedici první desky pod jiným názvem). Jenže čas je v tomto případě zcela nepodstatný údaj. Creature totiž na novince znějí, jako by do studia zalezli krátce po dokončení koncertní šňůry k prvotině. ..
A teď mi někdo řekněte, v čem je tak radikální rozdíl v tvorbě třeba u Faeřanů Týr a u švédských Fejd? Jak je možné, že Týr si vydobili na folk-metalovém poli solidní úspěch a Fejd jsou spíš jen utajeným tipem? Možná by to mohlo být tím, že Týr vydali své první album o pěkných pár let dřív, takže na zápis do povědomí příznivců měli více času a jednak tím, že i přes určitá zakolísání tlačí kvalitu svých alb nahoru (anebo ji aspoň trvale neztrácejí), zatímco u Fejd se ta šťavnatá chuť prvního alba „Storm“..
Výčet kapel, ve kterých hrál kytarista Henrik Flyman, by vydal na docela slušný seznam. Na vrcholu tohoto seznamu by bezpochyby stálo Henrikovo dítě, Evil Masquerade. Ti v třináctém roce svého působení přišli se svým sedmým albem „The Outcast Hall Of Fame“, na kterém se představili ve výborné formě. Není divu, že na svojí práci je Henrik Flyman, muzikant tělem i duší, náležitě hrdý. ..
Před sedmi lety se nad švýcarskými Inishmore zavřela voda. Po dvanácti letech na scéně a třech nezávisle vydaných albech kapela ukončila svojí činnost. Jenže hudební nicnedělání zjevně nešlo klávesákovi Pascalu Gysimu, kytaristovi Fabianu Niggemeierovi a basákovi Danielu Novoselovi pod nos a tak po dvou letech zahálení se dali zase dohromady s aktualizovanou sestavou. Ta přinesla zásadní změnu v tom, že k mikrofonu se postavila žena. ..
Všechno už tu jednou bylo. To je myšlenka, která se při poslechu prvotiny italských Revenience neodbytně krade na mysl. Členové kapely se mohou sebevíc odvolávat na modernu, působení v různých projektech italské undergroundové scény a z toho vyplývající progresivitu jejich míchanice gotického a symfonického metalu s elektronickými vlivy. Jenže to by před nimi nesměli scénu ovládnout jejich krajané Lacuna Coil či holanďané Within Temptation. Takhle jsou Revenience až ti druzí v řadě. ..
Brněnští Arch Of Hell nejsou žádní alboví úderníci. Po deseti letech existence se jejich příznivci letos dočkali druhého alba, poeticky nazvaného “Freakshow”. To by mělo Arch Of Hell představit v trochu jiném, modernějším světle, než tomu bylo na debutovém počinu “One Day”. Nejen o posunech v muzice a vývoji kapely se rozpovídala zpěvačka Tereza Nesvatbová. ..
Retro jako hrom. Finští Wishing Well postavili prezentaci svého debutového alba na tom, že vypustili do éteru skladbu „Hippie Heart Gypsy Soul“, kterou s nimi nazpíval Graham Bonnet. Byť je samozřejmě účast tohoto pěvce nezpochybnitelným lákadlem, mají Wishing Well v záloze i jiné háčky. Tedy za předpokladu, že jste příznivci dřevního rocku (v jeho různých odstínech) ze sedmdesátých a osmdesátých let. A i když je deska „Chasing Rainbows“ prvotinou Wishing Well, je natolik sugestivní, že snadno podlehnete dojmu, ..
Když vám vydá desku label Pure Prog Records a ze všech stran po vás pohazují šuflíkem „progresivní metal“, tak co asi tak hrajete? Jde-li o páté řadové album rakouských Mayfair, je tato zdánlivě prostoduchá otázka celkem na místě. Ono totiž v té atmosférické muzice, kterou tahle čtveřice produkuje, se poměrně těžko hledají ta typická poznávací znamení progresivního metalu – žádné přetechnizované pasáže, žádný důraz na instrumentální ekvilibristiku, žádné natahování skladeb do nekonečna,..
Když před dvanácti lety vydali své debutové album Švédi Last Autumn`s Dream, málem se tahal na světlo pojem all-star band. V té době již celkem populární zpěvák Mikael Erlandsson společně s kytaristou Andym Maleckem, který měl na kontě desetiletku u Fair Warning, k sobě stáhli hned tři muzikanty z Europe a malá senzace byla na světě. Tahle sestava však vydržela pouze jedno album. Ne snad, že by si Erlandsson s Maleckem pak k sobě vybrali nějaké nazdárky, jen to už nebylo tak hvězdné. ..
Polovina roku je za námi, doba sestavování různých bilancí se zase přiblížila a tak je na místě vyzpovídat ostravskou kapelu Kapriola, která díky albu „Na konci přijde začátek“ patří na mých osobních žebřících na jednu z nejvyšších příček v letošním tuzemském dění. Zásluhu na tom mají kromě chytlavých melodií i obratné texty. A jak v následujících řádcích můžete posoudit, že jejich autorka, „hybny motor“ kapely, kytaristka dona Michelle, je dostatečně výřečná nejen při jejich tvorbě. ..
Ještě předtím, než vyhlásili časově neohraničenou pauzu, o sobě dali brněnští Kern studiově vědět. Fanoušci si na novinku museli počkat až do nového tisíciletí, kdy se Kern přihlásili o slovo s albem „Síla zvyku“. A jediné, čím se dala „Síla zvyku“ spojovat s minulostí byla skutečnost, že poprvé od vydání prvních dvou alb Kern nahráli tehdejší novinku v pozměněné sestavě. Krátce po vydání desky „Mistr čas“ odešel bubeník Karel Vodička, kterého nahradil Vít Franěk a o rok později se ke Kernu připojil druhý kytarista Michal Kugler. ..
Nemají to ty moderní kapely jednoduché. V době, kdy nové a nové skupiny vznikají prakticky den co den a moderní technologie umožňují každé z nich okamžitě zvěčnit svojí muziku, je stále těžší se výrazněji prosadit. Obzvlášť když řada těchto spolků zní, ne-li rovnou totožně, tak alespoň strašně podobně. Moderně. A to je případ i švédských rockerů MarysCreek, kteří na začátku letošního roku, devět let po vydání svého debutu „Some Kind Of Hate“ (i po obvyklém personálním šejkrování) ..
Pokud ještě netrpíte pocitem, že na scéně (pseudo) symfonických kapel s ženským sólovým zpěvem už je dávno přeplněno a dostat se do špičky je úkol prakticky nemožný, protože vše podstatné již bylo v tomto stylu vyřčeno, možná byste měli věnovat pozornost kanadským Celestial Ruin. Ono je dost dobře možné, že již o této kapele máte nějaké povědomí, neboť svůj debut „The Awakening“ parta kolem zpěvačky Larissy Dawn představila před čtyřmi lety. ..
Ač nebývá v seriálech úplným zvykem věnovat se podrobněji neřadovým albům, v případě výběrovky Kernu „Mistr čas“ je nutné toto pravidlo obejít. Kern tímto poměrně utajeným krokem (ač jej měl pod palcem Monitor, kdovíjaká povědomost o vydání alba nezavládla) zavzpomínal na patnáctileté výročí existence kapely a deska přinesla tři hlavní pozitiva. Jednak po nepřirozeném stylovém veletoči z loňského roku nabídl přesně „Mistr čas“ ty ingredience, které dlouhá léta dělaly Kern Kernem,..
Pokud sami sebe označíte jako progresivně extrémní kapelu, zatímco jiní si vás spojují s melodickým black metalem (přičemž v tomto případě se rčení „na každém šprochu pravdy trochu“ spolehlivě potvrzuje), dá se předpokládat, že (decentně řečeno) nepůjde o muziku, držící se až tak úplně standardních pravidel. Novinkové album izraelských Winterhorde „Maestro“, se kterým tato parta utnula šestileté studiové ticho, je přesně taková. Teatrální, výpravné, velmi, velmi rozmanité...
Brněnští symfonici Rosa Nocturna vydali desku „Zapomenuté příběhy“. Jelikož kytaristé Tonda Buček a Jenda Koriťák (zároveň jediní vytrvalí členové kapely) nejsou zrovna plodní autoři, je aktuální album spíš jen takovou mlskou pro skalní, kteří se mohli dožadovat pokračování prvotiny, vydané před šesti lety. Nabízí totiž všehovšudy jen tři novinkové věci, doplněné o novou i původní verzi dvou skladeb, zveřejněných v roce 2014. Jelikož však personální kolotoč se v rámci Rosa Nocturna zjevně ne a ne zastavit..
Second Rate Angels. Londýnská kapela, hrající modernu, trocha rocku, trocha metalu, sytý, průrazný zvuk, sem tam povedený nápad, sem tam chytlavý riff. Nekouká jim z toho kolovrátkovost, sem tam si příjemně zakličkují, sem tam nabídnou chytlavou melodii a dovedou hrát. Na jednu stranu je jejich druhé EP s názvem „II“ poměrně slušná jistota, na druhou stranu mrkněte po rockových festivalech (ne na ty úplně okrajové časy a zastrčená pódia) a podobných kapel najdete deset –jedenáct do tuctu…..
Free Fall z Uherského Hradiště si ke dvacátému výročí své existence vloni nadělili poměrně neobvyklý dárek, speciálně zaměřený na domácí publikum. Patnáct skladeb, které jejich novinka „Malý kousek věčnosti“ přináší (pochopitelně kromě nového zvukového kabátu), nabídne hned třináct písní, které Free Fall v uplynulých letech již na desce představili, podle názvů je však budete hledat marně. Původně anglické tety jsou totiž nahrazeny hodně povedeným přetextováním do češtiny. ..
Šok!!! Neexistuje jednoznačnější způsob, jak charakterizovat čtvrté album Kernu s názvem „Totální tunel“. Skalní fanoušci nechápali co se děje, od desky dávali houfně ruce pryč a poprvé neprotlačili zástupce alba na postupové pozice v hudební soutěži Triangl. Kritika snad poprvé v historii Kern chválila a mluvila o jakémsi návratu k rockovým kořenům, syrovosti a objevení nejsprávnější hudební polohy. ..
Kolik odstínů může mít vikingský metal? Brněnští Tears Of Styrbjorn, kteří po pěti letech od vydání eponymního EP (které je vyjma coveru od Vintersorg kompletně součástí novinky, vzhledem k personálním změnám, kdy Tears Of Styrbjorn opustili členové už opět aktivních Žrec, kteří na EP zanechali svoji poměrně významnou stopu, rozhodně není zařazení těchto skladeb od věci) přichází se svým debutovým albem „The Fallen Einheri“, ukazují, že při zachování nezbytné agresivity a atmosféričnosti..
Příznivci Lanfear už dávno vědí. A ti ostatní, kteří o téhle power-progové víceméně utajené perle ještě nemají tušení, se třeba s již sedmým albem Lanfear „The Code Inherited“ konečně chytnou na nenápadně lákavou a maximálně propracovanou udičku, kterou parta z německého Gundelsheimu aktuálně nahodila. Ale že by to přišlo samo od sebe, to se asi nestane. Může za to jednak už minule vzpomínaný fakt, že pauzy, které si Lanfear dopřávají mezi ..
Je to už víc jak čtvrt století, co brněnský Kern představil svojí první desku. Každý další dílek jejich diskografie se vyznačoval tím, že posluchač dopředu jen těžko mohl předvídat, s jakou inovací, změnou chuti, či poměrně radikálním stylovým zvratem tahle parta přijde. A věřím tomu, že (nejen) generace plus mínus čtyřicátníků si nenechá ujít aktuální novinku, se kterou se Kern v dnešních dnech hlásí o slovo. Bude to sázka na jistotu nebo zase jednou nečekané překvapení? Odpověď nabízí bubeník Karel Vodička...
Diskografie kapely Kern se vyznačuje tím, že každé z alb je v něčem jiné a každá z desek nabídne trochu jinou náladu a šmak. Rozdíl mezi první a druhou polovinou diskografie je měřitelný takřka na světelné roky. Třetí album „Ztráty & nářezy”, se kterým se Kern přihlásil o slovo dva roky po vydání sladkých „Lovců žen“, je pomyslným zlomem. Ještě pořád jsou v něm cítit silné melodické choutky, nicméně pomalinku a decentně se začínají vkrádat rockovější a experimentálnější postupy. ..
O tom, že o Kern byl na začátku devadesátých let velice silný zájem, svědčí nejen prodejní čísla debutu (120 000 kousků), ale i fakt, že nová studiová nahrávka vycházela hned v roce následujícím po vydání debutu. Jenže přišlo klasické „jenže“. Nejen, že se začalo měnit obecné hudební klima, změny se nevyhnuly ani Kernu samotnému. A v duchu dilema, co bylo dřív, zda vejce nebo slepice, lze spekulovat o tom, co bylo dřív, zda odchod obou kytaristů nebo změna soundu. S odchodem Antonína Vodičky a Jaroslava Karáska,..
Je to už dvacet šest let, co jistá americká Popelka zařadila na své třetí řadové album skladbu „Dead Man´s Road“. Je to o něco málo víc než čtyři měsíce, co jistá německá parta The New Roses vydala své druhé album „Dead Man´s Voice“. Nemůžu se ubránit dojmu, že název alba není tak nějak náhodou zvolen podle jedné z nejsilnějších skladeb na desce. Album „Dead Man´s Voice“ (alespoň ve své podstatné části) totiž zní tak, jako kdyby si parta kolem zpěváka a kytaristy Timmyho Rougha řekla,..
Dáte-li se do počítání kapel, věnujících se v naší zemi gotickému rocku, kterým stojí za to věnovat nějakou pozornost, i jedna zdravá ruka bude víc než dost. Na volných prst se pokusili koncem loňského roku zaútočit Výsměch? z Poličky se svým debutovým dark-gotickým albem „Thorns“ s příchutí alternativního rocku. Že kapela nepatří k nejaktivnějším, je možné vydedukovat z toho, že její hudební kořeny sahají až do roku 1996 a s deskou „Thorns“ přicházejí šest let od vydání svého druhého dema,..
Blízko nás, místo máš, jít domů teď s tím se nepočítá…, je to možná s podivem, že famózní bigbítová hymna „Blízko nás“ se (ve své původní podobě) dostala na desku dlouhých sedmnáct let po svém prvním zvěčnění na singlu. Ale hitovek s podobným osudem má brněnský Kern má svém arzenálu daleko víc. Procházku po diskografii téhle kapely, která svojí první dlouhohrající položku zapsala do análů v roce následujícím po sametové revoluci, je tedy na místě začít ještě v dobách, kdy o nějaké blížící se změně režimu..
Ze země mistrů světa v melancholii se se svým druhým albovým zápisem hlásí o slovo parta Denigrate. Čtveřice muzikantů z města Tuusula svojí prvotinu, nasycenou především touto emocí, vydala již před třinácti lety. Jenže pak se všichni členové rozutekli do jiných kapel a projektů a Denigrate upadli v zapomnění., ačkoliv nikdy oficiálně neohlásili svůj rozpad. Těžko říct, zda již při svém rozchodu měli v hlavách myšlenu na to, že se ještě společně sejdou ve studiu, každopádně k tomu došlo ..
Koľko nocí presedol som, nevidel som nič
„Vstávám každé ráno v pět hodin“, konstatoval Pavol Hirax Baričák při dokončování tohoto rozhovoru. Nedivím se. Stihnout všechny ty hudební i nehudební aktivity, kterým se lídr slovenských Ramchat věnuje, to si žádá své. Jak můžete z následujících řádků vidět, Hiraxův záběr je velmi široký, i když pochopitelně hlavní část povídání se točí kolem činnosti Ramchat a jejich nového alba „Atrana“. A co mě na tomhle chlapíkovi oslovuje asi nejvíc je to, jaká z jeho tvorby a slov promlouvá pokora, vyrovnanost, člověčenství. ..
Po vydání druhého alba se hektický život Sinergy zpomalil jen nakrátko, to když se Alexi Laiho musel také chvíli věnovat domovským Children Of Bodom. Že ho to však k Sinergy stále vydatně táhlo dokazuje kalendář, ve kterém se v druhé půlce léta, následujícího po vydání „To Hell And Back“, Sinergy v nezměněné sestavě nahrnuli do gothenburského studia Fredman, aby zde stvořili své další album. A budeme-li brát vážně rčení o důležitosti třetího alba..
Počítám, že Peavy Wagner asi nebude znát hitovku Olympicu „Jako za mlada“. Aktuální (v pořadí už jednadvacátou) řadovku Rage by ale bylo možné charakterizovat právě sloganem téhle písně. Peavy jako by znovu osedlal ty ultra divoké koně, které měl dvě desetiletí pevně přivázané někde v maštali, a ta sázka mu vyšla. Jasně, vyrazil na cestu, na kterou se po jeho boku jen těžko mohl vydat dlouholetý parťák Victor Smolski, jelikož tahle stezka je zbavena jakékoliv kudrlinky a orašplovaná až na samotnou syrovou dřeň...
Je docela paradox, že v recenzi na minulé album „The Digital Crucifix“ jsem prohlašoval, že až ve chvíli, kdy se Evil Masquerade zbavili slavných jmen v sestavě, podařilo se jim navázat na velice silné počátky svojí tvorby. Slavná jména jsou zpět. Na svém sedmém albu s názvem „The Outcast Hall Of Fame“ dotáhli dánští Evil Masquerade své tradiční personální „škatule, škatule, hejbejte se“ do absolutna. Zpěvák Tobias Jansson přežil v řadách kapely jedinou desku, jenže náhradu za něj principál Henrik Flyman ne a ne najít. A tak uspořádal ve svém rodném Švédsku náborovou akci..
Časy se mění a dokonalým příkladem tohoto tvrzení je následující rozhovor, ve kterém zpěvačka chropyňských Corps Of Noise Ivana Svítková nejen podrobně představí svoji kapelu, ale zároveň nabídne téma na diskuzi svým tvrzením o tom, že dnešní doba je uspěchaná, lidé chtějí stále něco nového a proto než je nechat čekat na celé CD celý rok, je lepší skladby vypouštět v kratším časovém intervalu po menších dávkách. Co vy na to, souhlasíte?..
Listen up everybody, because the bitch is back!!!
Přiznám se, že když jsem si poprvé poslechl novinkové album libereckých Act Of God „Deception Of Freedom“, bezmála jsem tuhle partu proklel, takové bylo moje zklamání z toho, že kapela jednak ustoupila od šikovně opracované češtiny, jednak i hudebně docela důkladně zhrubla. Na rozdíl od předchozích alb Act Of God to tedy nebyla láska na první poslech, ale už nyní si troufám tvrdit, že se album „Deception Of Freedom“ objeví v letošní bilanci mezi nejsilnějšími tuzemskými počiny. I přes proběhlé změny ..
Když se v roce 1997 potkali na svých cestách In Flames a Dimmu Borgir, dali se do debaty o svém vztahu k heavy metalu klávesanda norských blackošů Kimberly Goss a kytarista švédských melodeathařů Jesper Stromblad, našli přitom společnou řeč a zaseli semínko na realizaci společného projektu. K jehož realizaci však došlo až poté, kdy Kimberly dala Dimmu Borgir vale a In Flames relaxovali po náročném turné, ..
Sledujete-li vývoj plzeňských pohanů Panychida, asi vás nejméně půlka jejich nového alba „Haereticalia – The Night Battles“ moc nepřekvapí. Již na minulém albu začala kapela zlehka upřednostňovat blackové potemnění před (částečně) prosvětlenou a přístupnou pohanštinou a pomalu nechávala klíčit i deathové odénky. V tomto směru zachází na novém albu ještě o krok dál. Snad aby ti příznivci, které Panychida vzala do party v počátcích svých dějin, nepřišli úplně zkrátka, ..
Nejzásadnější vlastnost německých Mystic Prophecy? Buldočí zarputilost, projevující se nejen v intenzitě hudby samotné, ale i v tom, jak tvrdošíjně se parta kolem Roberta Dimitriho Liapakise drží své léty zaběhlé formule, do které zcela zjevně nemíní pustit ani paprsek inovací. Je otázkou, jestli se svým energickým a extrémně natlakovaným stroze melodickým heavy-power metalem s nějakým tím thrashovým odénkem mají ambice přitáhnout nové fanoušky nebo jim stačí naservírovat svým příznivcům víc než osvědčené menu. ..
V hnízdě šíleného klouboučníka odkudsi z Tampere se odehrály poměrně bouřlivé události. Pokud byl úspěch debutového alba „Welcome To The Den“ před třemi lety spojován s působením křiklouna Taageho Laiha, mají Mad Hatter´s Den příležitost na letošním pokračování s názvem „Excelsior“ své posluchače přesvědčit, že ta kvalita, kterou nabídli na debutu, má zdroje jinde. Na cestě k druhému albu kapela totiž vyměnila kompletní rytmiku, přičemž nový basák Jarno Vitri..
Všechno už tu jednou bylo a tak proč to nevyužít? Asi takhle bych odhadl filozofii zpěvandule Marielle Tengström. Ta před dvěma lety se svými parťáky založila hard-glam-kapelu, aby dostatečně evokovala pramen, ze kterého nepokrytě nasává, dala jí přiměřeně provokativní jméno Rebel Mistress a pokusila se naskočit na vlnu, kdysi dávno zvednutou od Guns n´ Roses, Mötley Crüe a jim podobných spolků. Na svém loňském druhém EP „Restless Minds“ potvrdili to, co řekli na svém krátkometrážním eponymním debutu. ..
Železnou pravidelnost, s jakou němečtí (ehm, rodilí Němci jsou v kapele již v menšině) hard rockeři Jaded Heart vydávají svá alba, by nenarušila snad ani biblická potopa. Ať se děje co se děje, Jaded Heart v průměru jednou za dva roky (sem tam nějaká drobná odchylka) vydají novou desku. Co na tom, že pamětníkem té první, vydané před dvadvaceti lety, je už jen basák Michael Müller. Co na tom, že v aktuální sestavě nenajdeme žádné tak slavné jméno, jako svého času křiklouna Michaela Bormanna..
Chlapi, řeklo se bez bab…, jenže soudě podle novinkového alba „Na konci přijde začátek“ ostravských rockerek Kapriola by to byla zatracená škoda! Holky totiž na svém šestém albu (byť jedinou pamětnicí prvních třech je z dnešní sestavy už pouze kytaristka dona Michelle) s názvem „Na konci přijde začátek“ rozehrály pěkně ostrou rockovou (s občasný metalovým ocáskem) partii, které předcházel fakt, že z položky nástrojů u dony Michelle zcela zmizely housle a čtyř strun se poprvé chopila Tess the Bass. ..
Nepřeslechnutelní a nepřehlédnutelní. Brněnští Wolfarian mají na kontě své debutové album, které sklízí velice kladná hodnocení. Průběžně s ním objíždějí Českou republiku a zkuste přehlédnout folkmetalový ansámbl, který čítá osm lidí. A jelikož se Wolfarian zjevně daří i naší Metalparádě, je ten správný čas dozvědět se o téhle kapele něco víc. Za kapelu Wolfarian odpovídali Zdenka Motáčková a Radek Krejčí.
Kde jsou hranice tvrzení, že v jednoduchosti je síla? Jedním z těch, kteří je vcelku systematicky testují, jsou germáni Eisenhauer. Ti se před třemi lety (po šesti letech své existence) dokopali k debutu, na který v loňském roce navázali čtyřskladbovým EP „Horse Of Hell“. Základem jejich muziky je sytý, těžkopádný heavík v převážně vláčném, leckdy až doomově tahavém tempu, opřený o houževnatou a v podstatě hodně stereotypní a intenzivní rytmiku, zemité riffy, nijak přehnaně vykroucené ..
Aby bylo hned od začátku jasno, nelze začít jinak, než zkrácenou citací dopisu, připojeného k albu „MDCCXLVI“. Pražští Hakka Muggies v něm avizují, že po šestiletém albovém půstu na novince reagují na často se opakující výtky ohledně malého počtu původních skladeb a textů v češtině, novinka je tedy plně autorská, jen s občasnými odkazy na folklorní motivy a kompletně v domorodém jazyce. Stejně tak přibylo více growlů, metalových pasáží, úkroků směrem k písničkářství a alternativě, ..
Docela fatálně působí v biografii pražských D.N.A konstatování „…jak je u D.N.A. zvykem, po změnách v sestavě se fanoušci opět mohou těšit na novou desku…“. Nutno však připomenout, že kapela vydržela beze změn v sestavě téměř deset let. Ale změna je život a tak své již osmé album s názvem „Démon času“ D.N.A vydávají s čerstvým impulsem od nově sestavené kytarové sekce. Novinky u D.N.A. jsme probrali se zpěvákem Lukášem Gracou (s drobnou výpomocí bicmena Romana Tůmy). ..
Tuzemští vlajkonoši old school hard rocku Red Baron Band oslavili na začátku roku 2014 své dvacetiny. Oslavu pojali velkolepě, neboť do pražského Paláce Akropolis pozvali prakticky všechny, kteří se na „cestě z pravěku“ až do současnosti podíleli a stejným způsobem (tedy procházkou od nejstarších skladeb k těm „nejnovějším“) rekapitulovali i svojí historii. Nezvěčnit takovou událost je prakticky nemyslitelné a tak s dvouletým odstupem nyní Red Baron Band ..
Hranice toho, kde je kapelu, nepokrytě útočící prostřednictvím nekomplikovaných (a leckdy až primitivních a ještě lépe prostřednictvím nějaké té slzy alkoholu odlehčených) halekaček na posluchačovu nultou signální, ještě možné brát vážně, máme sice každý nastavenou jinak, ale jako osobní měřítko důstojně zmáknuté kašpárkoviny bych si dovolil využít vloni vydané album německých folkáčů Vogelfrey „Sturm und Klang“.
..
Ten jeden rok, kdy jsem si poprvé povídal s kytaristou a hlavní postavou speedových Sinbreed Flo Laurinem, byl pro kapelu zjevně docela hektický. Nejdřív Sinbreed opustil kytarista Marcus Siepen, potom kapela vydala své třetí (a opět výborné) album „Master Creator“ a aktuálně u Sinbreed plánují evropské turné, které svou zastávku bude mít i v České republice. Nejen o těchto událostech se opět rozpovídal Flo Laurin.
..
Čas může být někdy neuvěřitelně nepodstatná veličina. Švédští Treat, kteří v průběhu jedné pětiletky v osmdesátých letech minulého století nahráli čtyři alba plná melodicky lehkonohého hard rocku, aby v roce 1992 uzavřeli první kapitolu svého života albem pátým. Na něm sice lehce zhrubli a přitvrdili (nemluvě o tom, že šlo o první a zároveň poslední řadové album kapely, kde nezpíval Robert Erlund, kterého tehdy nahradil Mats Levén), ale ne natolik, aby se zcela zpronevěřili svým dosavadním postupům. ..
Tichá voda břehy mele. Tak nějak by se dalo charakterizovat druhé album kanadských progresivců Inner Odyssey „Ascension“, které sází na decentnost, intimnost (byť samozřejmě i na pár dravějších momentů dojde) a detailní propracovanost. Rozsáhlé porci sedmdesáti minut (to vše v jedenácti na sebe převážně navazujících skladbách) vévodí klidný, čistý, leckdy až popově měkounký a emotivní zpěv Pier-Luca Garand Diona a výrazná hračičkovost všech zúčastněných muzikantů. ..
Začtete-li se do životopisu libereckých Act Of God, musí vás (obzvlášť pokud vám jejich doposud vydaná alba zavoněla) přes oči praštit věta, týkající se období let 2012 – 2014 – „…a tak se Act Of God rozhodli nabrat úplně nový směr…“ následovaná konstatováním, že nové album je konečně tady. Od tohoto vyhlášení ještě nějaký ten pátek uběhl, než se novinka „Deception Of Freedom“ objevila ve své finální podobě, ale nešť. Daleko podstatnější je fakt, že nabrání nového směru není až tak drastické, ..
Jak ten čas letí…, ale v případě německých (trošku) progresivních (hodně) melodiků Mob Rules je čas relativní pojem. Kluci před dvěma lety oslavili svoje dvacátiny kompilačkou „Timekeeper“ a letos přicházejí se svojí osmou řadovkou „Talers From Beyond“, tyhle statistické údaje však nic nemůžou změnit na tom, že i po těch letech hudba Mob Rules zní velice svěže, uvolněně a mladicky. Mob Rules na „Příbězích ze záhrobí“ sázejí na jistotu, drží se zaběhlých pravidel ..
Harfa v metalu? Co se neobvyklého nástrojového složení týká, jsou folk-metalem načichlí Emerald Shine bezesporu jistým unikátem a ještě nemusí být všem dnům (a nápadům) konec. Jak předvedli na svém debutovém EP „Beneath The Stars“ jejich hudba nabízí víc, než jen netradiční nástroje – chytlavé melodie, fantasy příběhy, koketování s power či gothic metalem. Kapelu Emerald Shine vám představí zpěvačka, flétnistka a „centrální mozek“ kapely Leena. ..
Když ve finském městečku Vantaa před dvěma lety kytarista a klávesák Ericsson a bicman Romppanen dumali nad tím, jak rozběhnout kapelu, nemajíce další spoluhráče, drželi se hodně pozitivní filozofie. Prý „když to začneme budovat, však oni přijdou“. Přišli. A tak už po roce své činnosti mohla pětice Machinæ (název má reflektovat úsilí, neúnavnou pracovní morálku a odhodlání, se kterým se tahle parta pustila do práce) přijít se svým debutovým albem „Clockwork“...
Když po vydání čtvrtého alba „Evolution 4.0“ opustil finské Thunderstone zpěvák Pasi Rantanen, zdálo se, že jde o ránu do vazu téhle kapely. Do rozjeté mašiny však naskočil (téměř) všudybyl Rick Altzi, tohle spojení o dva roky později na albu „Dirt Metal“ zafungovalo bez ztráty kytičky a želet Pasiho odchodu mohli snad jen ultraodpůrci výraznějších progresivních vlákének (jenže ta Thunderstone natahovali a provlékali svou hudbou již za časů Pasiho Rantanena). Po Thunderstone se v roce 2011 slehla zem..
To, že běloruský kytarový čaroděj Victor Smolski nezůstane po svém odchodu od Rage jen tak sedět v koutě, bylo jasné. Kam bude směřovat, to se dalo celkem dobře odhadnout z jeho vyhlášení, že chce navázat na tvorbu Lingua Mortis Orchestra. Tím, že do kapely přitáhl Davida Readmana (Pink Cream 69) a Andyho B. Francka (Brainstorm), že došlo na předpokládané spojení s filharmoniky (v tomto případě barcelonské) a že se Almanac na svém debutu pustili do koncepčního příběhu,..
Když se řekne jméno Pete Newdeck, předpokládám, že příznivcům hard rocku v uších jako první zazvoní kapela Eden´s Curse, ve které Pete dlouhá léta tloukl do bicí soupravy. Když před třemi lety Eden´s Curse se svým čtvrtým „Symphony Of Sin“ poněkud vyklízeli dobité pozice, Pete Newdeck již v té době stál v první linii u spolku Tainted Nation, u kterého zvěčnil svůj hlas na jejich prvotině „Fear“. ..
Ten kdo chce moc, občas nemá nic. Italští After Apocalypse, kteří na konci loňského roku vydáním debutového alba „After Apocalypse“ završili druhý rok své existence, toto rčení sice nenaplňují do slova a do písmene, neboť přece jen deska je hmatatelným výsledek jejich snahy, ale zjevná snaha dostat do svojí hudby maximum ingrediencí nebyla úplně nejšťastnějším nápadem. Je sice pravdou, že po případné apokalypse by nejspíš nastal pekelný chaos, ale nejsem si jist,..
Leckoho by mohly trknout už názvy některých skladeb. Když se po necelé půlminutě typicky wildovským způsobem rozklokotá kytara, začne svítat. A když o necelých dvacet vteřin italské trio King Wraith nasadí melodiku a stavbu slok přesně v tom duchu, v jakém ji v poslední desetiletce minulého století excelentně protáčela posádka Rolfa Kaspareka, je definitivně jasno. Debutové album King Wraith „Of Secrets And Lore“..
Platí-li, že líná huba znamená holé neštěstí, lze potom patero maximálně akčních úst pohromadě považovat za čiré štěstí? S odpovědí přichází německá šestice (jak známo, tím šestým do party je bicman Bastian Emig) Van Canto prostřednictvím svého již šestého alba. Před deseti lety Van Canto poprvé albově představili svůj jedinečný a capella styl. Jeho výhodou je fakt, že se dosud nenašel nikdo, kdo by chtěl Van Cantu fušovat do řemesla, ..
Ostravští Absolut Deafers mají oproti domácí konkurenci jednu obrovskou výhodu. Objevovat se na pódiích pravidelně již pátým rokem před Arakainem (či absolvovat šňůru s Citronem i Kreysonem) je jednoznačnou zárukou toho, že se kapela do povědomí rockových příznivců prostě dostat musí. K letošnímu doprovázení tuzemské legendy si Absolut Deafers přibalili do uzlíčku i zbrusu nové album „Himaláje v nás“. Které ve svých jedenácti položkách nabídne jednu nepříliš povzbudivou nepřímou úměru ..
Možná to zní neuvěřitelně, ale teplický Motorband se chystá na oslavu svých třicátin. V souvislosti s tímto výročím kapela chystá mimo jiné i novou desku a jak je vlastně tradicí, opět ve značně pozměněné sestavě od posledního albového zápisu. Frontmanem Motorbandu je od loňského roku Luděk Struhař, kterého si mnozí jistě budete pamatovat z jeho působení v kapele Vindex. Kromě forntmanství se Luděk stal aktuálně i mluvčím kapely Motorband..
((Primal Fear + Sinner) * 2 + (Silent Force+Eleventh Hour+Level 10)) * Pink Cream 69 * 1,2 = Whitesnake umocněn na Deep Purple. Byť tahle rovnice vypadá zběsile, je to vážně záležitost spíš pro hudební příznivce než pro matematiky. A nemá vyjádřit nic jiného, než že strunná sekce Primal Fear a Sinner ve složení Mat Sinner a Alex Beyrodt (jeho sóla jsou jedním z magnetů alba) přibrala nově do party ..
Přemýšlíte, jak letos strávit dovolenou, tak aby moc nestála, a přitom jste její každičkou minutu intenzivně vyplnili nevšedními zážitky? Kupte si debutové album „ESC“ dánských progresivců Zierler, dejte si závazek, že budete schopni kdykoliv jednoznačně identifikovat a správně označit kteroukoliv skladbu a máte vystaráno. „ESC“ je totiž naprosto neuvěřitelným (a dost těžko naráz vstřebatelným) gejzírem nápadů, výkonů, nálad a neutuchajícího děje...
Je to takové malé déjá vu. Nedávno jsem si u debutu brněnských Wolfarian pochvaloval, že se folk-metalu v naší zemi daří a že i domácí kapely na tom mají svůj nezanedbatelný podíl. A je to tu znovu. Dalším vydařeným zrnkem do téhle mlýnice je debutové EP novojičínských Emerald Shine (mimochodem, aktuálně pódiových souputníků Wolfarian) „Beneath The Stars“.
..
Ano, je čas (i důvod) vzpomínat. Už když se v poslední čtvrtině loňského roku chýlila ke konci osmiletá práce na druhém albu popradských progresivců Nympha, začínalo hrozit, že po odchodu klávesandy Terezy Kočišové (v průběhu nahrávání) a kytaristy Kristiána Psotky (krátce před dokončením alba) je další cesta Nymphy poněkud ve hvězdách. Dnes, kdy Nympha již nefunguje, je jasné, že album „Time For Memories“ je (nejen svým výstižným názvem)..
U Sinbreed všechno při starém. Tedy až na tu maličkost, že na aktuálně vydaném albu „Master Creator“ kapela funguje už jen ve čtyřech lidech, poté, co se po epizodní účasti na minulém albu (pravda, ona ta jeho epizodka trvala tři roky) rozloučil kytarista Slepých strážců Marcus Siepen. Ale v kontextu toho, co Sinbreed na novince předvádí, je tahle zpráva skutečně nepodstatná a nepředpokládám, že by se našel živáček, který by Marcusovu absenci nějak pocítil.
..
Fortelní metaloví dělníci Ghost Machinery se v závěru loňského roku dokopali k vydání svého třetího alba „Evil Undetown“. Touto deskou kluci potvrdili tři skutečnosti. Za a) že je vůbec netlačí čas, i když je pauza mezi druhým a třetím albem o víc než půl roku kratší, než tomu bylo u debutu a jeho následovníka, stále se bavíme o pětiletém rozestupu. Však se není čemu divit, vždyť hlavní tahouni kapely, workoholici bubeník a klávesák Jussi Ontero a zpívající kytarista Pete Ahonen ..
Máte ještě někde ve skladišti paměti v přihrádce power-metal zařazenou rakouskou kapelu Ecliptica? V tom případě na toto spojení zapomeňte. To, co Ecliptica naznačila na svém čtyři roky starém albu „Journey Saturnine“, totiž příklon k staromilskému hard rocku, se na letošní novince „Ecliptified“ rozvinulo do nečekaně obřích rozměrů (leccos naznačí už cover desky) a po power metalu prakticky není ani památky. A, světe, div se, vůbec to nebyla špatná volba. ..
Folk-metalu se v naší rodné kotlině už léta daří. A je fajn, že tuzemské kapely nezůstávají pozadu a mají snahu do folkové úrody taky nějakým tím zrnkem přispět. Brněnští Wolfarian tak na konci roku učinili se svým debutem „Far Away In The North“. Jak již název napovídá, Wolfarian se nezaměřují výhradně na domorodé hudební kořeny, to nejpodstatnější, totiž uvěřitelnost a atmosféra jim však nechybí. Výsledným pocitem tohoto alba je..
Světoví politici by si mohli vzít příklad z kapely Magistarium, která jasně deklaruje, že najít společnou řeč pro Němce, Rusy a Ukrajince nemusí být zase až takový problém. Faktem je, že jazyk, kterým tahle pětice promlouvá, není příliš originální a navíc je docela chameleonský. Nutno je však zároveň uznat, že šťavnaté album „5´55´ till The End Of Days“ je jedním z těch, u kterých vydatné čerpání z knihy heavy metalu autorům nemáte problém odpustit,..
A teď jsme zde s naším debutovým albem, na které jsme velmi hrdí…, tuhle větu po sedmi letech existence umístila na svých stránkách stockholmská čtveřice Inner Sense, když na podzim loňského roku vydala album „Life Sentence“. Album, které vody symfonického metalu kdovíjak bouřlivě nezčeří, ale které by fanoušky tohoto stylu mělo potěšit. Splňuje totiž prakticky téměř vše, co daný žánr vyžaduje, nepobuřuje nějakým náznakem agrese či přílišným vybočováním ..
Máte-li rádi historii, přijměte pozvání na setkání s pohany z Pohořelic, kteří si říkají Obereg, aktuálně se propracovali k vydání rozšířené verze svého dema, původně vydaného před třemi lety a nijak se netají tím, že texty jsou hlavní složkou jejich hudby. Stojí za to se do nich začíst či zaposlouchat. A pro příznivce živých vystoupení mám jedno doporučení – nebojte se využít výzvy, kterou najdete v rozhovoru s bubeníkem kapely Obereg Petrem Hladíkem...
To, že krátkometrážní prvotina „In Your Face“ arizonských Doll Skin určitě nezapadne prachem bez všimnutí, aniž by se o ní aspoň chvilku mluvilo, to je věc naprosto jistá. Pozornost k ní zcela spolehlivě přitáhne jméno David Ellefson. Basák Megadeth prý byl na hudební soutěži Rock Revelation Battle of the Bands ze čtveřice zvítězivších puberťaček (nejmladší z kvarteta, zpěvačka Sydney Dolezal nedávno překročila šestnáctku a nejstarší, bubenice Shea Herring, se blíží k dvacítce) ..
Dneska frčí být moderní. Kdo není moderní, tak je patrně zakonzervovaná konzerva, držící se profláknutých postupů a schémat. A pochopitelně, ve většině hudebních stylů toto nebezpečí hrozí. Ale zrovna u progresivního metalu, kdy již sám název stylu naznačuje, že by mělo jít o styl pokrokový a soustavně se rozvíjející, je spojení s pojmem „moderní“ poměrně zavádějící, ne-li přímo podezřele samoúčelné. Nicméně když už Italové Fatal Destiny..
Zuřivý zpěv, hlasité kytary, hromové basy, drtivé bicí, skvělé písně, to o sobě tvrdí Violent Divine, kteří po pětileté studiové pauze vydali koncem loňského roku své čtvrté studiové album. Jak už to bývá, s tou samochválou (byť samozřejmě reálný základ v sobě nese), se dá celkem snadno polemizovat...
Když v roce 2010 přišel původní bicmen spolku Tanagra s tímhle názvem, měl zpěvák (s velmi povedeným hlasovým fondem, zahrnujícím nenucenou civilnost, dokonalou stylovou nabroušenost i přesvědčivost při sporadických výletech do ječáku) Tom Socia obavu, aby kapela nebyla kvůli svému jménu označována za trotly. Název pocházel z písně, napsané ještě před vznikem Tanagry a byl inspirován jménem jednoho z ostrovů v sérii Star Trek. ..
Tak Dean Wells, hlavní mozek australských Teramaze, měl prý při skládání pátého alba kapely zlomenou ruku a zásluhou toho není album „Her Halo“ tak technické, jako téměř rok a půl starý předchůdce. Haha. Pro milovníky ultrazašmodrchaných kompozic je to možná špatná zpráva, troufnu si však (bez toho, že bych snad Deanovi přál nějakou zdravotní újmu) tvrdit, že příznivci prostupnější muziky by možná uvítali i jeho lehce podvrknutý kotník...
Čistá hlava, nekomplikovaná přímočará uhalekaná jízda, ideální muzika někam za volant nebo ještě lépe na divokou párty. Jako by Germáni Steelpreachers pozvali na bečku haldu svých rock´n´rollových, bigbítových i metalových kámošů, ale dřív, než poslední hosté vůbec dorazili, stačili jim Motorhead a S.D.I. takřka všechno vyslopat, W.A.S.P., , Saxon, Pretty Maids či Accept vytáhli pár posledních loků a na řadu dalších zbyly už jen oschlé chlebíčky. ..
O tom, že historická fakta jsou pro rakouské Serenity dokonale nosným tématem, nás tahle parta kolem skvělého frontmana Georga Neuhausera několikrát přesvědčila. Nevyslovená výzva, která před tímto spolkem stála, totiž album, věnované jednomu koncepčnímu tématu, byla na pátém albu „Codex Atlanticus“ konečně zdolána a za hlavního hrdinu alba byl vybrán nikdo menší, než Leonardo Da Vinci. ..
Vítězná sestava se nemění, to je známé pravidlo. Němečtí Infinight, kteří celou patnáctiletku své existence strávili v konstantním složení, toho zatím sice na mezinárodním poli se svými dvěma deskami a dvěma épíčky mnoho nevyhráli, ale soudě podle jejich formy na vloni vydaném třetím albu „Apex Predator“, důvod k tomu měnit sestavu rozhodně nemají. Jejich melodický power metal s osvěžující thrashovou polevou totiž nabízí nespočet chytlavých momentů,..
Pokud byste se mi pokoušeli tvrdit, že album „Dark Days & Bright Nights“ je jakýmsi raným počinem Japeho Perätala z doby, kdy puberťák Jape ještě neměl hlas dozrálý do své plné síly a charakteristické barvy, bydlel v Itálii, kde při chytání bronzu slunce rozpustilo většinu jeho melancholických nálad a kdy se stejnou měrou pohyboval pod rockovými pódii i na tanečním parketu, možná byste mě dokázali přinejmenším nahlodat, ..
Okřídlené rčení praví, že nikdo není dokonalý. Z tohoto pohledu si pražská kapela Not Perfect zvolila vlastně dokonalý název. Zda se parta, která před vice než třemi lety vznikla proto, aby podpořila sólové album coverů své původní zpěvačky, blíží hudební dokonalosti, posuďte na stránkách Not Perfect, s děním okolo kapely vás mezitím seznámí kytarista Martin Pavlíček.
..
Klatovská HaXna vydala své druhé EP, nazvané „Poslední večeře přeživších“. Přiznám se, že za takhle nemastným úvodem se skrývá určitá rozpačitost nad tím, jak vybruslit z faktu, že dvě třetiny téhle nahrávky mě (coby příznivce takové té typicky domácí scény) docela baví a oslovují, ale ta omáčka kolem, související s tímto albem snahu kapely lehce devalvuje. Vyrovnat se s poměrně svérázným názvem kapely i lehce infantilním coverem je celkem malina..
Čekat od holandských (ehm, holandských, jeden je z Belgie, další z Německa, třetí z Finska a ta poslední do party je Norka…, ale držme se oficiálních statusů) Imperia nějaký neobvyklý vývoj by bylo značně bláhové. Tahle parta hraje celých dvanáct let od svého založení v konstantním složení, neměnný je autorský tým, přibližně stejná je i pauza mezi posledními třemi studiovými alby a stylově se Imperia stále pohybují v oblasti symfonického gotického metalu ..
Hudba zjevně nezná hranice. Tunisko není zemí metalu zaslíbenou, ale že i zde se může nějaká kovem čpící nahrávka urodit, dokazují Kartáginci s šalamounským názvem Carthagods. Ti se po téměř dvaceti letech své existence (původní členy kapely byste však v aktuální sestavě hledali marně) dopracovali k debutovému eponymnímu albu. Už tento fakt svým způsobem ospravedlňuje to, že Carthagods zní poměrně stařešinsky, ..
Otřepané rčení tvrdí, že pokud se vám něco líbí hned napoprvé, je to proto, že jste něco téměř totožného již slyšeli. Dle této teorie by v případě debutového alba Germánů Hammer King (nedejte nic na jejich tvrzení, že pochází ze Saint-Tropez) s názvem „Kingdom Of The Hammer King“ mělo jít na absolutní lásku na první poslech. Tedy alespoň v případě, že vám nebude vadit naprosto nulová originalita, kadence výrazu „kladivo“ častější než při celodenní směně v Hornbachu ..
Vezměme to úplně odzadu. Ve chvíli, kdy do redakce dorazilo třetí album brněnských Clawed Forehead „My Domain“, kapela už neexistovala. Poté, kdy je opustil vrchní autor Jakub Špiřík, ohlásili v říjnu loňského roku Clawed Forehead ukončení činnosti a přesunutí aktivit pod hlavičku The Entropies. Pár měsíců předtím, v době, kdy se zmíněné album dostalo na svět, byla sestava kapely po odchodu zpěvačky Terezy Malé a kontrabasistky Lenky Barotkové ..
To si takhle prostě vzpomenete, že byste chtěli natočit album plné (a to až do maxima) progresivního metalu, jelikož máte rádi filmovou muziku, tak si usmyslíte, že vaše deska jí zlehka bude načichlá. Pak si uděláte seznam těch, s kým byste tu desku chtěli nahrát, všem třem (o něco slavnějším) kolegům napíšete, oni vám na spolupráci kývnou a vůbec nevadí, že zrovna nebydlíte na jednom kontinentu. Každý ze zúčastěných své party nahraje v řádu více méně několika hodin..
Když se kuřimští Embrace The Darkness prosadili v naší Metalparádě, zabrousil jsem na jejich profil na bandzone a docela dobře se pobavil nad tím, jak s nadhledem kluci vykreslili svojí historii. Ale nejen historií živ je člověk, takže na to, co se děje u Embrace The Darkness aktuálně, jsme se podívali společně se zpěvákem Alešem Sethem Krupicou. ..
K přesnému a jednoznačnému popisu krátkometrážní prvotiny pražských MetalCraft s názvem „Feel The Fire“ by šlo vcelku snadno použít jejich autobiografické konstatování, tvrdící, že „MetalCraft stojí pevně na základech NWOBHM a cítí se v této „Old School“ velmi dobře“ . Trojice skladeb, zachycená na tomto EP, vzniklá někdy od jara loňského roku (kdy se sestava kapely, jejíž polovina členů má v kolonce životopis uvedenou položku Abax,..
Hranici toho, kde leží spektakulární dramatičnost a přehnaně hysterický tyjátr máme každý nastavenu úplně jinak. Chcete-li si otestovat, kde asi leží ta vaše hranice, sáhněte po druhém albu izraelských Stormy Atmosphere s názvem „Pent Letters“. Tomuto koncepčnímu příběhu by neskutečně prospělo, kdyby jej parta kolem klávesáka Eduarda Krakova a zpěváka Teddyho Shvetse ..
Vlivem stále narůstající lenosti i zásluhou dvou malých upírků, systematicky se starajících o můj noční život, se má návštěva koncertů v letošním roce vyrovnala počtu slunovratů, a z těch dvou to na celé čáře vyhrála pardubická zastávka Hammerfall ve společnosti Elvenking a Serenity.
Být moderní. Je to trochu jako zaklínadlo, které by mělo mnohé vyřešit. Kupodivu, při pohledu na domácí scénu nemám dojem, že by kdovíjak fungovalo. Ani v případě kapel, které skutečně lapají aktuální trendy, a už vůbec ne u těch, které vaří spíš dle letitých receptů a modernou jen nepatrně dochucují. A to je i případ debutového alba brněnských Alia Tempora „Digital Cube“, které se konečném součtu tváří jako teenager, ..
Zavzpomínáte-li na teplé letní měsíce, možná se někomu z vás vybaví, že o prázdninách se postupujícím v Metalparádě stal projekt Mephisto. Rozhovor s Jirkou Arlethem, alias Mephistem se rodil poměrně dlouho, neboť Mephisto měl rozcestováno kamsi za velkou louži, ale kdo si počká, ten se dočká. Odpověď na otázky, kdo je tajemný Mephsto, jaká hudební pole zákoutí jej zajímají a jaké plány chystá najdete v následujících řádcích...
I kdyby se velešínští A Sweetwater Trick na svém debutovém albu (předchozí krátkometrážní nahrávky kapela samotná do kategorie full-album nezařazuje) „What If“ nepřiznali k tomu, že se jedná o kolekci skladeb, vzniklých v průběhu jejich více než desetileté činnosti, tahle myšlenka by asi kdekomu mohla přijít na mysl. „What If“ se sice drží celkem jasného základu – kytarová rockovka, vytrvale se pohybující na vlně moderního míchání agrese a melodičnosti, ..
Mají to ty moderní kapely těžké. Je hezké hlásit se k myšlence prosazení se prostřednictvím inovativního a moderního melodického deathu, jenže jak zbořit tu překážku, že podobným nápadem se v současnosti zabývá přehršel dalších spolků? Šestice z německého Darmstadtu All Will Know na to na svém druhém albu „Deeper Into Time“ jde prostřednictvím elektroniky, kterou nenásilně rozpouští do svého vytrvalého souboje..
Soudě podle rychlosti vývoje a událostí, jsou Kanaďané Sovereign Council typickým produktem dnešní uspěchané doby. Své první album vydali necelý rok od vzniku kapely, příprava jeho následovníka zabrala něco málo přes rok a půl. Soudě podle obsahu, který tahle progresivní (sem tam můžete narazit i na spojování s pojmem symfonický, či gotický, ale – byť se pochopitelně jejich šlahounky na desce najdou..
“Death is certain, life is not…” Takový je podtitul již čtvrtého alba projektu After Rain s jednoznačným názvem “The Funeral March”, kterému plně odpovídá i silně melancholický obsah alba. A musím se přiznat, že v dobách, kdy vrchní hlava projektu Venca Votruba řediteloval našemu zinu, bych nikdy neřekl, že z člověka s takhle optimistickou a projasněnou povahou bude někdy padat tak pochmurná muzika. Inu, “…life is not…”..
Debutové album francouzského multiinstrumentalisty Deana Wallace s přátelským názvem „Metal Family“ je takovým metalovým „Návratem do budoucnosti“. Ve svém základu vypráví o tom, jak mohla hrát Metallica, kdyby… Těch kdyby je sice celá řada, k nejvýznamnějším lze zařadit tato: kdyby se Metallice nepodařilo získat takový věhlas, kdyby její transformace z thrashové úderky v roce 1991 (tady někde je doba toho potenciálního návratu)..
Za předpokladu, že máte rádi sedmdesátky, osmdesátky a (víc než) dospělácky orientovaný rock, nenechte se odradit tím, že Britové Cats In Space mají poměrně potrhlý název (nabízí se jistá asociace na pořad Pigs In Space, ale souvislost mi uniká), prapodivné vesmírné intro „Arrival“, a jejich pilotní singl „The Heartache“ chvílemi koketuje až s nasládlými manýry popových boy-bandů. Aktuálně vydaná prvotina „Too Many Gods“ totiž ta pionýrská..
„What do you say, if I say: Let The Hammer?“ FALL!
Nejsou lidi. Okřídlené rčení, které by brněnská kapela Rosa Nocturna asi s chutí vyškrtla ze slovníku. Ale ani ustavičné personální rošády neodradily tuhle partu od přípravy jejich druhého alba. O tom, co na něm najdete, kdy by se mohlo objevit, i o tom, jak největší letošní úspěch kapely souvisí s úvodním konstatováním, se rozpovídal kytarista a v současné době jeden ze dvou původních členů kapely Tonda „Gabriel“ Buček.
..
V nepříliš dlouhém promo materiálu o slovinské kapele Zaria se hned čtyřikrát objevuje slovo originální. Připustíme-li fakt, že propojení folk metalu (byť poměrně syntetického) a gothic metalu (pro který je odrazovým můstkem zejména vysoký vokál Inez Osiny) zas tak ohranou písničkou není, na jedno užití Zaria nárok mají. V dalších případech však už jde o čirou troufalost, nemluvě o tom, že i užití pojmu metal (nene, lehounce přibroušené kytary všechno nezachrání)
..
Embassy Of Silence jsou rocková kapela. Opakuji, Embasy Of Silence jsou rocková kapela. Tvrdí to všemožné servery, hudební encyklopedie a kapela sama sebe označuje jako rock-metalovou grupu s progresivními vlivy. Co na tom, že některé jejich písně (a na nové desce „Verisimilitude“ je takových většina), by mohly slavit úspěch na tanečním parketu. Výrazné melodicko-popové refrény Embassy Of Silence sem tam decentně zakryjí skromnou příměsí gotiky, ..
Kanaďané Moonlyght mají docela zamotanou historii. V první etapě svého života, čítající téměř rovnoměrně na přelomu století rozloženou dvanáctiletku, stihli vydat své debutové album. V roce 2007 to v kapele zaskřípalo natolik, že se Moonlyght rozpadli, a rozpad to byl zřejmě tak raketový, že druhé album ani nestihlo za života kapely vyjít. Takže když se v roce 2008 objevilo, vypadalo to na labutí píseň téhle prog-folkové party. ..
Nová éra? No, dřív se tomu říkalo disko, dneska se k tomu přifaří kytary a je z toho gothic sympho metal…, pravda, v tomhle tvrzení je hodně nadsázky, ale pokud se italští Setanera označují jako alternativní symfonicko-metalová kapela, viděl bych jejich alternativu právě v tom, že jim ty diskotékové nálady občas výrazně do skladeb prosakují. Až do druhé řady bych řadil to decentní (a hodně neumětelské) zacházení s elektronikou, i fakt,..
Když před čtyřmi lety v Britské Columbii na západě Kanady zakládali sourozenci Chris a Amanda Ostermanovi kapelu, část jména svého největšího inspiračního zdroje propašovali i do svého vlastního názvu. Snaha jít po stopách Iron Maiden (a celkově po osmdesátkovém heavíku) je patrná i na třetím albu Iron Kingdom, nazvaném „Ride For Glory“, které ve srovnání s debutem (a vlastně i se dva roky starým následovníkem) přináší jedno podstatné plus. ..
Při pohledu na tváře členů slovenské kapely Anthology se člověk neubrání okřídlenému spojení “mladá kapela”. Přesto tenhle spolek má za sebou už téměř osm let činnosti, které v loňské roce ozdobili vydáním povedeného debutového alba “The Prophecy”. Na téhle desce už je ke slyšení zpěvačka Raylyn Shayde, která do kapely přišla nedlouho před nahráváním desky. Naše povídání se tak pochopitelně točilo nejen kolem alba, ale hlavně kolem aktuálního dění v Anthology...
Když před dvěma lety přišli detroitští Reverence se svým debutem „When Darkness Fall“, byl z toho malý poprask. Tedy spíš z toho, kdo se v téhle kapele sešel, protože výčet působišť, ve kterých maníci z Reverence v minulosti hráli, obsahoval hodně známá jména – Crimson Glory, Savatage, Riot, Tokyo Blade…. A díky tomu se tak nějak dalo předpokládat, že (v případě, že zafunguje ta správná chemie a podaří se zúročit veškeré zkušenosti a potenciál) z toho nemůže vylézt špatná deska. ..
Trans-Siberian Orchestra vydává po šesti letech nové studiové album. Tahle monstrózní instituce (mluvit o TSO pouze jako o kapele je poměrně zavádějící), která se vylíhla před dvaceti lety z jedné instrumentální skladby kapely Savatage, jejíž členové (letos opět v kompletním složení, neboť se do řad TSO opět vrátil Zak Stevens) jsou do její činnosti trvale zapojeni, v jejíchž řadách se potkávají persóny z metalového světa i z prken Broadwaye ..
Je to takové malé déjà vu. Vloni, přibližně touhle dobou, jsem velebil francouzské My Doppelgänger, kteří se svojí prvotinou zaútočili na pozici nejlepšího osobního alba roku. A je to tu zas. Byť jejich krajani Asylum Pyre jsou přece jen o něco ostřílenější, aktuální novinka „Spirited Away“ je již třetím kouskem v jejich diskografii a hrají na trošku odlišném hudebním poli, ten jejich atak je stejně nekompromisní. ..
Francouzští Asylum Pyre mají venku své třetí album “Spirited Away” a jak můžete posoudit z následujících slov kytaristy a zpěváka Johanna Cadota, jsou na něj i náležitě hrdí. Není se čemu divit, jejich barevný svět je na aktuálním albu dotažen k dokonalosti. Zároveň se nabízí i ideální příležitost okouknout aktuální formu kapely na turné, na kterém Asylum Pyre doprovázejí Lucu Turilliho a v průběhu kterého za necelé dva měsíce zavítají i do Prahy. ..
Máte-li v životopise napsáno, že jste se aktivně podílel na deskách rockových velikánů Pretty Maids (a bavíme se o albech, která tuhle partu katapultovala mezi elitu), dá se očekávat, že nebudete hudebnímu světu úplně lhostejní. Máte-li však v tom životopise taky následně čtvrt století nepopsaných stránek, odvolávat se na dávný úspěch by bylo asi hodně bláznivé. A v téhle situaci se ocitl Allan Delong (vlastním jménem Allan Kitgard Jensen), který krotil ..
… are you ready to sin? 
Španělé Dark Moor přicházejí se svým jubilejním desátým albem, nazvaným „Project X“. Ovšem pokud máte chuť opájet se jejich tradičním power metalem, opentleným principálovou zálibou v symfoničnosti a klasice, nezbyde vám, než si pořídit digipackovou verzi alba, na které Dark Moor na bonusovém disku v pěti skladbách vzpomínají na staré časy. Samotné album „Project X“ totiž představuje kapelu prakticky v úplně novém světle.
..
Jak to může dopadnout, když ambice předběhnout reálné personální i finanční možnosti, ukazuje krátkometrážní prvotina mexicko-argentinských Melphomene, nazvaná „Destructive Crescendo“. Sedmička skladeb, kterou na něm tahle parta představuje, by chtěla rozehrát velkolepé divadlo na poli symfonického metalu, jenže mají k dispozici jen vesnický ochotnický ansámbl (který občas dokáže překonat sám sebe), ..
První pokus se svým debutovým albem „Perfect Sides“ udělali alternativci z Ukrajiny Spiritz v loňském roce, ale moc ohlasů na něj nebylo možné zaznamenat. Čert ví, v čem byl pes zakopán, když druhé kolo s tím samým albem v letošním roce vyznívá – alespoň co se týká množství ohlasů, které jsou poměrně rozporuplné – poměrně hlasitěji. Původní verzi jsem neslyšel, takže si netroufám tvrdit, že tím hybatelem změn je přítomnost producenta Roye Z, který je pod remasterem podepsaný. ..
Svým způsobem by se tvorba francouzských Elyose dala přirovnat k určité vývojové fázi Within Temptation (byť je to trochu jiná vesnice). V čele Elyose stojí poměrně výrazná zpěvačka s operními choutkami a kapela má tendence znít hodně moderně, své rockové či lehce gotické postupy prokládá výraznou elektronickou a samplovanou příchutí, při čemž sem tam zabrousí až na taneční parket. Pro příznivce „exotiky“ (alespoň tak na mne francouzština v rockovém světě působí) ..
Před dvěma lety jsem tvrdil, že Zak Stevens je vizionář, neboť po deseti letech existence kapely Circle II Circle dal jejímu názvu další rozměr, jelikož ta při svém vývoji uzavřela pomyslný kruh. S letošní novinkou „Reign Of Darkness“ ta kolečka do sebe začínají zapadat ještě důkladněji a došlo i k uzavírání dalšího kruhu. Jako by Circle II Circle (byť nerezignovali na svůj vlastní ksicht) chtěli připomenout to, co do světa nedávno vykřičel prostřednictvím svojí novinky Chris Caffery ..
Není nad to vytvořit si natolik specifický styl, aby, zazní-li název pomyslné škatulky, bylo každému zřejmé, o co se jedná. Takhle nějak to mají i bratislavští Catastrofy, hlásící se ke zbojnickému thrash metalu. Že nejde o označení samoúčelné, je jasné každému, kdo slyšel jejich letošní album „Zbojnícky tanec“. A stejně tak stačí chvilku naslouchat klukům z téhle party, aby nebylo pochyb o tom, že nadhled a svérázný smysl pro humor jsou dalším poznávacím znamením kapely, ..
Helsinští Adastra, kteří začínali v roce 2001 fungovat pod názvem Paralysion, by se mohli stát jakýmsi vzorem soudržnosti kapely. K poslední personální výměně došlo před jedenácti lety na postu zpěváka, o dva roky později Adastra ještě rozšířili kytarovou sekci o další kytaru, v takto sestavené formaci vydali o rok později svou oficiální debutovou desku a v tom samém složení přicházejí letos se svojí čtvrtou nahrávkou. A ještě navíc s bývalou zpěvačkou Adastry..
Španělský kytarista Nicolás Dobernack, aktuálně žijící ve Švýcarsku a zpěvačka Anna Fiori, původem z Mexika, našli společnou hudební řeč na začátku loňského roku, kdy založili kapelu Edenwar, se kterou prý chtějí vnést čerstvý vítr do symfonického metalu. Myšlenka je to odvážná a soudě čistě podle úvodní skladby jejich eponymního debutu ne zcela nereálná. Je třeba ovšem vzít v úvahu, že prvotina Edenwar vychází necelých osmnáct měsíců od samotného založení kapely,..
Tak trochu přetechnizovaná muzika pro muzikanty, tak trochu sveřepý, syrový a nepříliš melodicky ohebný power metal zámořské provience. Svérázný nespoutaný vokál s neposednými manýrami v duchu King Diamonda. Víc než hodinová, naráz nesnadno stravitelná nálož, u které asi budete potřebovat slušnou porci rotací, než budete moct tvrdit, že se vám některý z motivů dostatečně zažral pod kůži. A přes to všechno, když se všechny tyto zdánlivé těžkosti vzájemně propletou..
Balalajka, píšťalky, flétny, dudy, housle, dulcimer, niněra, tak těhle nástrojů je na debutu polských Netherfell plno. Takže je to jasné, kotlíkáři, folk metal! Jak známo, tahle škatulka nabízí nespočet variant a odstínů, obzvlášť když se do její podstaty přimíchávají různé stylové ingredience. V případě alba „“Between East And West“ je tím přídavkem slušná porce melodického death metalu, coru, nějaké ty prvky pohanštiny i výhonky blackového skřípotu. ..
Když Denny potkal Lisu…, jojo, pokud z toho čujete nějakou romanťárnu, tak jste mířili naprosto přesně. Když totiž v roce 2010 potkal kytarista Denny Di Motta zpěvanduli Lisu Lee, dali dohromady kapelu (no, mluvte o kapele, když tahle dvojka nikoho dalšího – prý v důsledku předchozích zkušeností, kdy čím víc lidí, tím větší katastrofa – k životu zatím nepotřebuje, ale budiž) Aghast Afterglow a po pětiletém snažení letos nabídli svůj debut „Imaging“. ..
Je to dvacet let, co se v Přibyslavi dala dohromady parta, říkající si Chrchlor (což je tak bestiálně úchylný název, že jsem nemohl tohle povídání začít jinak…). Po třech letech se přejmenovali na Zodiac, poté na dlouhých pár pátků začátkem století přerušili činnost, a letos přišli se svojí v pořadí čtvrtou nahrávkou, deskou „Breathe The Darkness“. Která se dá charakterizovat poměrně stručně a jasně. Přímočarý staromilský death (s nějakým tím lehkým úklonem..
Pokud někde narazíte na článek o britských Nightmare World, zpravidla se autor bude v první řadě ohánět jménem Pete Mortena. To je ten maník, který už tři roky hraje u Threshold na kytaru a který se předtím krátce objevil s mikrofonem u nebožtíků Power Quest, bohužel zrovna v období, kdy se tito oklepávali ze svojí nejslabší desky a pomalu spěli k poslední položce své diskografie, na které se však již Pete neobjevil. Z tohoto pohledu je tedy poněkud zavádějící..
Dlouhých dvanáct let hledal (a výčet muzikantů, kteří touhle kapelou prošli, svědčí o tom, že to bylo hledání intenzivní) Zlatko Kušter ideální sestavu a hlavně správnou parťačku k vokálním dialogům, až se mu podařilo znáborovat Ivanu Novak, se kterou chorvatští Tearless po předchozích čtyřech demonahrávkách natočili v letošním roce debutové album „Step Into Darkness“. Které rozehrává potemněle gotické divadlo a zároveň vybízí posluchače ..
Okřídlené rčení praví, že skončit se má v nejlepším. Milánští Adramelch to vzali víc než doslova, a jen těsně po vydání svého čtvrtého alba, příznačně nazvaného „Opus“, ukončili kariéru. Pravda, oni něco podobného udělali i krátce po vydání svého debutového alba na konci osmdesátých let, aby se po patnácti letech znovu vrátili na scénu, jenže očekávat podobný scénář s dal39m n8vratem by asi bylo bláhové. Tak nezbývá nic jiného, než si alespoň užít jejich vpravdě mistrovskou rozlučku.
..
Ukrajinští pohani Paganland prožili prvních deset svého života bez toho, aby po sobě zanechali nějakou albovou stopu. Pak nějaký pátek po nich nebylo ani vidu ani slechu, až v roce 2010 klávesák Ruen začal budovat novou sestavu, se kterou to před dvěma lety konečně dotáhl k velmi dobře hodnocené debutové desce. A na ní by Paganland, kromě Ruena opět v novém složení, chtěli letos navázat s čerstvou novinkou „Fatherland“. ..
S oblibou o sobě prohlašuju, že zpívám pouze v sebeobraně a díky tomu se mi během té hromady let, co jsem schopen vyluzovat zvuky, nic vážného nestalo. I proto je mi už ze samotné podstaty sympatická pražská kapela Self-Defence, jejíž zpěvačka Adriana Pítrová to však má se svým hlasovým ústrojím zařízené zjevně úplně jinak. To můžete posoudit na letošním debutovém albu kapely “Volnej pád”, nebo i v RockOpeře Praha, kde je Adriana také ke slyšení, ..
Není to tak dávno, co jsem na stránkách zinu vzýval staré časy s francouzskými Dygitals a abychom z toho staromilství nevyšli, jsou tady belgičtí Killer. Ti letos slaví své pětatřicetiny (jasně, taková ta obvyklá několikaletá pauza je i v tomto případě nezbytností, určitou pikantností je pak fakt, že ze současných členů kapely je jediným pamětníkem začátků kapely kytarista a křikloun Shorty, ale ani ten nebyl u všech reinkarnací kapely, ..
Francouzští Dygitals jsou takový malý přírodní úkaz. Datum svého vzniku datují do časů, kdy to pod metalovou pokličkou více méně teprve začínalo vřít, i když některé nesmrtelné porce už byly naservírovány. Během nepříliš dlouhé úvodní fáze svého života si stihli první čtyři roky osladit demonahrávkou v kadenci co rok, to kus, pak ještě tři roky přežívali bez zanechání nějakých stop, ačkoliv debutové album bylo dokonce dvakrát nahráno a nachystáno k vydání. Jenže to bylo už v době, která klasickému hard rocku, ..
Rumunsko není na metalové mapě kdovíjak vyhledávanou destinací. Nechci tvrdit, že by bukurešťští power symfonici Invictus (páni, nápaditost při vymýšlení jména kapely zůstala za dveřmi, nepleťte s řadou jiných kapel) měli prostřednictvím svého eponymního debutového alba s tímhle tvrzením jakkoliv zahýbat, jejich hudba nijak nenabourává stylové mantinely, čerpá z již x-krát využitých obvyklých pramenů a tak jsou Invictus víceméně předpokládatelní, ..
Izrael není zrovna zemí, jejíž kapely by vládly metalovým žebříčků. Však taky půvabná zpěvačka kapely Sensorium Ksenia Glonty tvrdí, že prosadit se na světové scéně bez cesty do Evropy nebo za velkou louži je pro tamní kapelu nemožné. Zda se takový úspěch podaří i Sensoriu je zatím ve hvězdách, ovšem že Ksenia tuhle myšlenku v hlavě nosí a že vším okolo své kapely a její debutové desky “The Art Of Living” naplno žije, vás přesvědčí v následujících řádcích. ..
Kdepak že ty časy jsou, kdy se švýcarští Excelsis proháněli s Kurtem z Koppigenu po power metalových pláních. Pravda, on už ten jejich power metal byl značně svérázný, především díky specifickému neohebnému vokálu Münggu Beyelera. A ta svéráznost helvéťanům zůstala i ve chvíli, kdy do jejich tvorby začaly stále výrazněji prosakovat folkové pramínky. No, zůstala. Hlasivky páně Beyelera z té svojí medvědí neohrabanosti a zachumlanosti neuhnuly ani o píď, ..
Brazilští příznivci Tolkiena Lothlöryen nenechali ještě ani pořádně vychladnout loňské album „Some Ways Back Some More“ a už jsou tady s novinkou. Je to vůbec poprvé, co tihle proplétači folkových, progových a power metalových provázků spěchali do studia takhle rychle. A jak je vidět, ono je to trochu dvojsečné. U některých songů si říkáte, že když z nich takhle nápadité kousky padají jak na běžícím pásu, proč s vydáním nového alba otálet. ..
Jak se ty časy mění. Dřív, kdysi dávno, než se kapela dobrala k nějaké poslouchatelné a aspoň o něčem vypovídající nahrávce, musela mít za sebou obvykle už slušnou brázdu na koncertních pódiích. Na příkladu rokycanských Shizaru lze jasně prezentovat, že s moderními technologiemi nic takového už není třeba. Shizaru totiž své debutové EP „Shut Up And Smile“ vydali ještě dřív, než vůbec na pódium vylezli. ..
Finští Myon nikdy nikam moc nespěchali a téměř pravidelně vydávali svá alba s tříletým odstupem. Jen pauzu u toho aktuálně vydaného natáhli téměř trojnásobně. Během osmiletého studiového albového nicnedělání u nich došlo k výraznému urychlení procesu stárnutí. Jejich „Vitalworks“ (vzhledem k obsahu je tenhle název docela srandovní) totiž kapelu představuje s tváří až přehnaně rozměklou..
Soudě podle druhého řadového alba pražských Cruadalach „Rebel Against Me“, těžký, přetěžký bude asi život v českých folk-metalových luzích a hájích. Ten trend zhrubnutí, který Cruadalach předvedli na cestě od EP „Agni – Unveil What´s Burning Inside“ k prvotině „Lead -Not Follow“, je na novince ještě důraznější a aktuální tvorba kapely je vážnější, agresivnější, neprostupnější a depresivnější. Ne, že by nedošlo na ladně ucholapné momenty, jen je člověk musí v tom kousavě ostřejším kabátě důkladněji vyhledávat...
V září roku 2013 jsme s frontmanem Sebastien Jirkou Rainem diskutovali na stránkách zinu o tom, že kapela už má rozpracované nové album. Na konci září roku 2015 deska „Dark Chambers Of Déjá Vu“ konečně vychází, což je ideální příležitost Jirku znovu oslovit a zjistit, co se za tu dobu událo nejen u Sebastien, ale i v Jirkově osobním životě. Z následujících řádků uvidíte, že toho nebylo málo. A tak Jirkovým čerstvým miminkům přeju do života úspěch, hodně síly, štěstí a radosti!..
Mají k dispozici jeden soprán, jeden mezzosoprán, flétnu, sem tam jim z toho vykouknou i housle, často na sebe přebírají dominanci klávesy. To již samo o sobě naznačuje, že rumunští Whispering Woods se pohybují ve vodách gotického metalu se špetkou symfonična. Stejně tak by se dalo uvažovat o tom, že těch zbraní, které by mohli Whispering Woods vytáhnout z průměru, je také dostatek, ..
To, že Chris Caffery umí hrát skvěle na kytaru, to fanoušci Savatage, Trans-Siberian Orchestra, Doctor Butcher, ale třeba i Doro či Metalium (a řady dalších, kteří využili umění jeho rychlých prstů) dávno vědí. To, že to není marné ani s jeho zpěvem, to Chris naznačil především jako vokalista u prvně jmenovaného ansámblu. V jeho sólové tvorbě však právě zpěv a zároveň jakási zemitá hudební zarputilost byly těmi položkami,..
Když před dvěma lety vznikala kapela Ghost Ship Octavius, mluvilo se o ní mimo jiné v souvislosti s faktem, že na kytaru v ní hraje bývalý kytarista Arch Enemy Christopher Amott. Jenže ještě než se stačil překulit letopočet o jednu číslici vpřed, byl už Amott v Armageddon (a plachty na Lodi duchů skasala i basanda Sara Claudius) a kytarista Matt Wicklund a bicmen Van Williams ráčili následně tuto epizodu ve svém oficiálním životopisu úplně pominout. ..
Že se na Slovensku se power metalu daří, o tom se nás se svým debutovým albem “Flying Island Eufory” snaží přesvědčit nováčci Eufory. Zatímco jejich prvotinu rozebíral kolega Pagan, slova se za tuhle bandu ujal jejich manažer Steve. Ovšem jak s úsměvem konstatoval, “kapela súhlasne pokyvkávala hlavami nad odpoveďami“. ..
Jelikož argentinští zasmušilí gothici Lanthanein zřejmě zastávají teorii, že přemíra informací by mohla zaplnit mysl posluchačovu natolik, že by přestal vnímat muziku, jsou v avízu na svoje debutové EP „Nocturnálgica“ hodně struční (je však pravda, že je je těžko čím naplnit formální anály, když kapelu tvoří pouze dva členové – plus nějaký převážně vokální host - a debutová nahrávka, vydaná na konci dubna letošního roku,..
Asi jedinou vážnější chybou, kterou melodysiláci Sensorium udělali, je skutečnost, že se nepodívali po světě, jestli už náhodou tenhle nápad s názvem kapely nedostal někdo jiný. Vzhledem k tomu, že není takový problém narazit na další spolky tohoto jména a parta, pocházející z pátého největšího izraelského města Ashdod, patří k těm nejmladším (svůj aktuální debut „The Art Of Living“ si nadělila ke třetímu výročí svého působení), ..
Jako by se někde švýcarští symfosiláci Trophallaxy domákli teorie jist tuzemské psycholožky, tvrdící, že je v současné době v módě být dys-, jelikož tato diagnóza v mnohém (byť bezdůvodně) ulehčí život a dají se pod ní schovat i různé nelichotivé vlastnosti. A tak vloni, po sedmi letech fungování, hodili za hlavu celou svoji dosavadní historii, včetně dvou již vydaných alb, krapet zatřásli se sestavou, přeorientovali se na poněkud agresivnější způsob vyjádření ..
Finští To/Die/For se před čtyřmi lety vrátili po pauze na scénu a s letošním albem „Cult“ se opět představují ve své nejsilnější formě. Jejich nejtypičtější vlastnost - nezaměnitelná melancholická melodičnost a vnitřní rozervanost - opět naplno pulsuje a desce dominuje nezaměnitelný vokál svérázného frontmana Jape Perätala, který v následujících řádcích jasně deklaruje, že umělcova duše je někdy pěkně zašmodrchané ústrojí. ..
Když si na obličej naplácá kapela warpaint v podobě modrých pruhů a navleče se do kiltů, čímž výrazně evokuje jistého hrdinu skotských dějin, odkud byste si tipli, že asi pochází? Když ta samá kapela používá jako výrazové prostředky dudy, flétny, housle, keltskou harfu, bouzouki a kdoví co ještě, v jakém stylovém chlívku byste je očekávali? Ale první pohled může někdy mást. Jasně, že folk metal je pro Furor Gallico tím základem, ..
Tři roky uběhly jako voda a australští heavíci Empires Of Eden (ehm, buďme přesnější, přece jen je kytarista Stu Marshall naprosto zásadní personou tohoto projektu) přicházejí se svojí čtvrtou albovou položkou „Architect Of Hope“. A je to tak trochu deja vu, v kuchyni u Marshallů jako by se čas zastavil. Stu vzal do party osvědčeného bicmena Jasixe Prowlingwolfa, oslovil svá oblíbená vokální struhadla (pravda, tady se oproti předchozí desce odehrála pořádná obměna)..
Hážete-li sami sebe do hudebního šuplíku „doll metal“ může to mít vícero důvodů. Třeba provozujete syntetické zvrhlosti typu Babymetal. Nebo nevíte, jak jinak zaujmout a přitáhnout pozornost. Anebo třeba máte svérázný smysl pro humor, nadhled, solidní muziku, špetku drzosti i ranec sebevědomí, abyste si vůči vlastní muzice dovolili takovýhle vtípek. Maďarští alternativci Ann My Guard patří do té třetí kategorie. ..
Čekat od dánských Royal Hunt kdovíjaká velká překvapení by bylo bláhové. Přece jenom mít v žilách zkušenosti z víc jak čtvrt století působení a v análech nespočet pochvalných kritik za dvanáct předchozích studiových počinů, ve kterých kluci ani jednou nešlápli vyloženě vedle, to už tuhle kapelu opravňuje k tomu, aby si „pouze“ hýčkala a kultivovala svůj osobitý styl a byla tak pro posluchače jiskřivou sázkou na jistotu. ..
Jsou tomu tři roky, co Pražáci Kruton vydali svůj debut „Lament“, nad kterým jsem docela vydatně lamentoval. Nedlouho po vydání desky došlo k první personální změně v kapele, když se u čtyř tlustých strun zabydlel francouzský basák Jerome a v takto zaktualizovaném složení Kruton představují své druhé album s názvem „3“. Dopátrat se této zdánlivé nelogičnosti nebude zase takový problém, ..
Občas ty velké věci přiletí ze stran, odkud by to nikdo nečekal. Tohle tvrzení se belgických Max Pie týkalo především v souvislosti s vydáním jejich druhého alba “Eight Pieces – One World”. U letošní výpravné a melodramatické novinky “Odd Memories” už zasvěcení mohli předpokládat, že parta kolem zpěváka Tonyho Carlina a kytaristy Damiena Di Fresca svoje řemeslo skvěle ovládá. A právě Tony Carlino si našel chvíli na krátké představení svojí kapely...
… vstanou noví bojovníci… je nevyhnutelné, že metaloví dinosauři, kteří rozepisovali před dávnými lety metalovou historii, tady nebudou věčně. Je vcelku pochopitelné i to, že v hudebním stylu, který se klubal na svět bezmála před čtyřiceti lety, je (za předpokladu, že se držíte jeho ryzí podstaty a vyjma čistšího zvuku jej nezaneřádíte ani sebemenším náznakem moderny) těžké něco nového vymýšlet a pokud už se dáte na tuhle cestu, ..
…lepší časy asi už nepřijdou…, ani když se Tři sestry budou titulem alba či obrázkovým motivem odvolávat na Velvet Underground či Andyho Warhola, či když do studia nalákají o něco víc smyčců, než bývá obvyklé a jejich aranžmá se ujme Ota Baláž. Je ovšem otázkou, jak si ty lepší časy vlastně představit. Vždyť na aktuální třicetiletkové „Fernet Underground“ vlastně najdete přesně to,..
O druhém albu irských Celtachor lze v rychlosti říct tolik. Ze směru, který tahle parta nabrala na svém tři roky starém debutu „Nine Waves From The Shore“, neuhýbají nijak zásadně, přesto je aktuální deska ve výsledku trochu z jiného soudku. Díky výrazné redukci folkových elementů, na které sice Celtachor nerezignovali, ale už zdaleka nejsou tím prosvětlujícím elementem, se přiblížili víc k hrubšímu výrazu a k podstatě black metalu. ..
„V pekle nebo v ráji, Sestry stejně hrají, tak to bylo, tak to je, každá další deska je však ještě víc než hezká, nic novýho pod sluncem, my to takhle chcem…“
Když před dvěma lety debutovali italští Eternal Silence s albem „Raw Poetry“, pochvaloval jsem si, že tenhle atak na přední pozice symfogotické scény není vůbec marný, jen by to chtělo větší hrst osobitosti, nějaký šlahounek jedinečnosti a hit. Budeme-li počítat plusy a mínusy, které Eternal Silence na své cestě od prvotiny k novince „Chasing Chimera“ nasbírali, musíme na jedné straně začít přibráním Davida Rigamonteho..
Ono už když projedete informace o ruské kapele Grenouer, tak vás asi trkne, že se jedná o partu hudebních badatelů (nebo převlékačů kabátů), kteří u jednoho stylu nevydrží. Za téměř čtvrtstoletí své existence se stihli pověnovat thrash metalu s deathovou příchutí, pak se prohnali skrz fabriku do vod industriálního metalu, poté si odskočili na rocková pódia a aktuálně se – po velmi solidním albu „Blood On The Face“ - zhlédli v elektronických mašinkách,..
Tak dlouho se chodí s Třemi sestrami na pivo, až se ucho utrhne…. Třetí dekádu života Tří sester lze charakterizovat nejen tím, že pokles zaznamenala aktivita při vydávání řadových alb, což kapela kompenzovala vydáváním všemožných výběrů, nemluvě o tom, že se Fanánek pustil do nového vlastního projektu, ale pokles poznamenal i kvalitu nahrávek samotných. Těžko říct, jestli to vychází z toho, že recept Tří sester už je příliš okoukaný ..
Je to téměř deset let, co jsem družinu kolem Davida DeFeise velebil za to, že dokáže dokonale skloubit bombastičnost s účelností, perfekcionalismus a smysl pro detail s vizionářstvím a dokonce jsem neváhal sejmout z trůnu v kategorii pompézní epický metal ramenaté Manowar a na trůn místo nich posadit právě Virgin Steele. V mezitím uplynulé dekádě Virgin Steele nahráli jen jedno poněkud intimnější album, ..
Jak by dopadl závodní speciál, když by vyrazil s napůl zataženou ruční brzdou? No, v běžném provozu a v konkurenci průměrného vozového parku by asi v pohodě stíhal a možná měl i navrch, na závodní dráze v porovnání s těmi nejlepšími by se na bednu asi díval pěkně z dálky. A zhruba takový pocit mám z druhého alba šenovských thrasherů Blackshard s titulem „Realms Of Blackshard“. ..
Italští Dark Quarterer slaví v letošním roce své pětatřicetiny. Kapelu, která je považována za jednoho z prvních vlajkonošů epického progresivního rocku, založili v roce 1980 basák a zpěvák Gianni Nepi a kytarista Fulberto Serena. Ti už od počátku sedmé dekády minulého století společně získávali zkušenosti přehráváním výpůjček od nejslavnějších hudebních kolegů tehdejší doby (mj. Deep Purple, Black Sabbath, Uriah Heep, Gentle Giant, Thin Lizzy,…) a pokračovali v tom (pod hlavičkou Omega R)..
Naše hudba je na jedno brdo už 20 let, jelikož nejsme hudebníci. Slova, která na adresu alba „Na eXX“ pronesl (tuším) ing. Magor jsou svéráznou charakteristikou (i když prakticky s výjimkou číslovky nesouhlasím na sto procent s žádnou částí tohoto výroku) hudebního života Tří sester. To, že se Sestry dožili již druhého kulatého výročí (a jak víme, není všem dnům konec) deklarují Fanánek, Magor a spol. již samotným názvem desky..
„We are all one, we are everything in eternity, where nothing ends, nothing begins…“
Dvě alba mají za sebou, třetí právě vzniká. Sagittari se prosadili v naší Metalparádě a tak ještě dřív, než představí svoji albovou novinku dostal frontman kapely Ivoš Mazourek prostor k tomu přiblížit nám, v jaké fázi nahrávání se Sagittari zrovna nacházejí. Ale nejen hudbou se baví muzikanti - první významný letošní přírustek má Ivoš již na svém kontě a tak blahopřejem k dalšímu křiklounovi v kapele ;-).
..
Je to až s podivem, byť styl Tří sester je jasný už od první desky, výraz už dávno ustálený a o nějakém vývoji prakticky nemůže být řeč (kdo by ho taky chtěl?), jak kvalitativně odlišné mohou jednotlivé desky být. Po antievropském zakulhání se sestry vrátili do školy. Už samotný název desky naznačuje, že Fanánek při žonglování se slovy, vymýšlení přesmyčkových fórů a pichlavém trefování se do aktuálního dění chytil velice silnou slinu..
O dva roky staré desce belgických Max Pie jsem prohlašoval, že díky epické tvrdosti a agresivitě, melodické splavnosti, progresivní barevnosti, nabušenosti a přesvědčivosti je pro mě tahle parta jednou z velice perspektivních power-progresivních kapel. Vydání nového alba s názvem „Odd Memories“ dělí od předchůdce bez devíti dnů rovné dva roky, což se s ohledem na délku nahrávky a její propracovanost může zdát jako poměrně krátká doba,..
Alea iacta est. Tedy vlastně pardon, jelikož se budeme bavit o domovinou silně nasáklé nahrávce, je na místě vrátit se zpátky k češtině. „Kostky jsou vrženy“ hlásá titul prvního alba vlašimských Rubicon River, jehož vydáním kluci završili třetí rok své existence. A pro příznivce tuzemského heavíku (pro mnohé zatracované kategorie) mám poměrně dobrou zprávu – tenhle debut, i když je na něm (na devadesát procent) od začátku jasné,..
„Kostky jsou vrženy“, prohlásil 49 let před naším letopočtem Julius Caesar, když jeho legie při tažení na Řím překročili řeku Rubicon. O dva tisíce šedesát tři let později pronesla své „Kostky jsou vrženy“ i vlašimská kapela Rubicon River a představila tak svou debutovou desku s velice příjemným klasickým heavy metalem. Slovo si vzal zpěvák kapely Tomáš Krajánek, který vám přiblíží, jaké Rubicony mají v plánu Rubicon River překročit.
..
Do nového tisíciletí vstoupili Tři sestry s vizionářským albem „Do Evropy nechceme“ (Sahula mezitím vydal na zakázku Dopravního podniku raritní desku „Cestování Prahou“), u kterého přibrali do party samotného Krakonoše (snad jako poctu za poskytování tvůrčího azylu) a složení kapely (zdánlivě) seznalo revolučních změn – už žádný Fanánek či Magor, ale pěkně Jemnostpán Krakonoš, Jemnostpán Trautenberk…. Hlavním záměrem..
Spousta muzikantů vám bude tvrdit, že pro svou hudbu jsou schopni lecjakého odříkání, obětí a odvážných kroků. Jak to pak vypadá v praxi může nejlépe vyprávět Alexey Boganov, frontman (původně ruské, nyní pražské) kapely Welicoruss, který o tom ví své. A tak vypráví – nejen o svém rozhodnutí změnit podnebí, ale i o svých ambicích, plánech a hlavně letošním albu “Az Esm´”. ..
Midnight Bullet. Říká vám něco jméno téhle kapely? A přitom by mohlo. Soudě podle nedávno vydaného druhého alba „Lose My Face“ na to kvalitu, nápady i vlastní ksicht mají. Jen se obávám, že to je přesně ten prototyp kapel, které to tak nějak univerzálně – byť dobře - hrají na všechny strany (chvíli jim z toho lezou až taneční rytmy, chvíli třeba Metallica a mezi tím moderní rock). A pokud nebudou mít kliku jak hrom, aby z nich někdo mocný začal dělat hvězdy, ..
„Ten název je docela dobrej, vona je to dost sračka, no ale na tom nezáleží, protože reklama se udělá tak jako tak a oni si to lidi koupěj…“. Těmito slovy (že by tahle hláška pocházela z úst povolaného, jehož firmě je věnována úvodní píseň alba?) vítají Tři sestry posluchače na sedmé řadovce Tří sester. Název „Soubor kreténů“ ( „měli jsme takovou píseň na minulé desce a přišlo nám škoda nevyužít tak hezké a pravdivé spojení…“)..
Když se před pěti lety rozešly cesty švýcarských hardrockových melodiků Crystal Ball s tehdejším pěvcem Markem Sweeneym, trvalo zůstavšímu železnému jádru Scott Leach – Marcel Sardella v porovnání s Markem podstatně déle, než se z rozchodu oklepali a našli náhradu (respektive náhrady, neboť těch hýbajících se škatulat bylo postupně více), se kterou mohli pokračovat ve slibně rozjeté kariéře...
Bylo nebylo, v jednom zapadlém finském městě snil jeden chlapec o tom, že se stane nejrychlejším kytaristou na světě. V té samé místnosti byl i druhý chlapec, a ten čmáral písmenka po papírech a lezly mu z toho básně, ve kterých se vtěloval do svého imaginárního dvojníka, žijícího někde v hlubokých lesích…, zhruba v tomto neotřelém duchu vykreslují bratři Nymanové úplné začátky kapely Kouzin Bedlam, ve které (kupodivu) jeden z nich hraje na kytaru a druhý zpívá. ..
Napadlo-li vás někdy polemizovat nad tím, jestli blackoši mají smysl pro humor, je na čase se seznámit se slovenskou bandou Down To Hell. Ta s blížícím se desátým výročím své existence (její svérázně pojatý životopis je právě jedním z hlavních důvodů úvodní věty tohoto elaborátu) představuje své debutové album „V zajatí temnoty“, které (i přes lehce zavádějící název, vždyť ten humor se dostane i na desku) lze brát dostatečně vážně. ..
Působení Franty Sahuly, jehož skladatelský vklad pro Tři sestry byl nezpochybnitelný, nebylo zrovna idylické. Z vyprávění členů kapely lze vypozorovat, že Sahula flákal koncerty a společně s Fanánkem ustavičně kalili, díky čemuž uvnitř Tří sestry vznikly dvě party. Což nemohlo dopadnout dobře… a důsledkem (hovoří se i o Sahulově potřebě se separovat) byl Sahulův odchod. Své šesté album poté Tři sestry pojali z gruntu revolučně, texty podřídili jedinému tématu. ..
Tak tohle je ironie osudu jako hrom. Andy Mück, alias Andy Aldrian, jediný z původní sestavy Stormwitch, se jako blázen opakovaně snaží vrátit tomuto jménu lesk, zkouší to zleva zprava, a jde mu to čím dál tím hůř. A když si hrábne na samotné kvalitativní dno v diskografii kapely, otevřou (z pohledu Andyho asi Pandořinu skříňku, z pohledu příznivců Stormwitch truhlu se zlatým pokladem) jeho bývalí kumpáni, ..
Oficiální pojmy, o kterých bychom se dle promo materiálů měli v souvislosti s albem „The Pendulum“ švédských Master Massive bavit, jsou: heavy metalová kapela, epický heavy metal a metalová opera. Bohužel, jedním vrzem k tomu bude potřeba přihodit i hesla jako velký voči, absence nápadů, únava materiálu, bída i prapodivný mančaft. Jednoduše by se prvotina projektu Master Massive dala shrnout pod motto: „Čím větší ambice, tím větší průšvih“.
..
Album věnujeme Hadrovi, nebeskému pilotovi žluté Carrery…
Když si šaman přitáhne na mejdan čarodějnici (a klidně může, jak naznačuje obálka devátého alba finských lesních mužíků Korpiklaani, být i svázaná) vypadá to na pěknou divočinu. A s přibývajícími léty jako by se – byť neztrácí nic na své energičnosti – stávala ta divokost Korpiklaani o něco rafinovanější. Tradiční strhující halekačky Korpiklaani důmyslně doplňují emotivními, rozvážnými a atmosférickými songy, a jak předvedli již na minulém albu „Manala“, ..
Na hudebním škatulkování je krásné to, že řeknete-li například gotika, jednomu v hlavě naskočí obraz bohatých klávesových aranží, nadýchaných melodií, něco té bombastiky, a důrazu kladeného na vysoké ženské vokály, koketující s operou. Druhému se pak v duchu rozezní melancholická atmosférická muzika podle not milosrdných sestřiček. Italští Silentlie, do jejichž debutového alba ta gotika prosakuje, i přes to, že u jejich mikrofonu stojí žena..
Poté, co si Tři sestry dali voraz mimo jiné při vybudování nové Kovárny a oživili na podzim roku 1994 své aktivity, přišly první výrazné změny v sestavě kapely. Už nikdy nemělo zaznít „Představovačkové“ Fanánkovo „kytara Nikotýýýýýn“ a letmým studiem sestavy by člověk asi nenarazil na změnu u harmoniky, kde Supa I (Tomáše Karáska), nahradil Sup II (Miloš Berka). Na postu kytaristy Nikotýna nahradily již známé figury – satelit Sahula a Ronald Seitl,..
Původně se Olle Wallenius a Henrik Björkgård dali dohromady s myšlenkou coby duo přehrávat covery hudebních kolegů. Jenže proč přežvýkávat po jiných to, co si můžu udělat sám? A tak dali dohromady partu, se kterou (byť z jedné třetiny už pozměněnou) aktuálně přišli se svým druhým albem „Demons Los Divas“. Na kterém dle vlastních slov předkládají gotický rock, ochucený atmosférou HIM, arogancí Billyho Idola a i komplexností Muse. ..
Když v roce 2007 psal nynější důchodce Venca recenzi na první demo českobudějovických Warhawk, začínal ji konstatováním, že boom metalových zpěvaček je nepřehlédnutelný. A to ještě v té době vůbec neměl tušení, že právě tahle parta by mohla fungovat jako prototyp uvedeného rčení, neb i přes občasné změny u mikrofonu nedají na ty svoje ženské dopustit. O důvodech tohoto stavu, ale třeba i o vydařeném albu “War Of Memories” se více dozvíte ..
Další pokračování příběhu je ve znamení trojek (ostatně tím číselná magie u Tří sester zdaleka nekončí). Třetí album Tří sester vyšlo ve třetím roce poslední dekády minulého století pod názvem „Švédská trojka“. Tento lehce zavádějící titul má prosté vysvětlení. Švédy byly označovány postavičky, které chodily na koncerty Tří sester a vypadaly jako Švédové na konci třicetileté války - špinaví a roztrhaní (jen dovětkem „znásilňovali ženy a žrali poslední krávy“ ..
A krátce po rozpadu Bonfire přišel Hans Ziller s novou řadovkou Ez Livin´ nazvanou „Glörious“... Nechci Hansovi sahat do svědomí, za dobře odvedenou práci na „Glörious“ si to rozhodně nezaslouží, ale ať na to koukám z jaké strany chci, jediný důvod toho, proč aktuálně vydaná deska vyšla pod hlavičkou Bonfire, je ten, že Ez Livin´ prostě nemají takové jméno, které by přitáhlo tolik fandů, jako jméno druhého domovského spolku Hanse Zillera...
Když znalec domácí metalové scény vezme do ruky debutové album „Atlantis“ havířovských Solar System, něco málo by ho mohlo trknout už na první pohled. Font, použitý na logu kapely není totiž úplně nepodobný tomu, který se před osmi lety objevil na prvotině ostravské bandy Moravius. Pohled druhý pak tuhle asociaci ještě posílí – stejně jako u Moravius veškerá hudba na „Atlantis“ pochází z pera kytaristy Petra Štraucha. ..
Věřím tomu, že příznivcům power metalu neunikla spolupráce kytaristy Petra Štraucha a bývalého pěvce Salamandry Dalibora Halamíčka, kterou kluci pod hlavičkou kapely Moravius završili vydáním alba “King´s Grave”. Jenže od té doby uplynulo už osm let a po Moravius i Petru Štrauchovi jako by se slehla zem. Letos se to Petr snaží dohnat, začátkem roku vyšlo album “Atlantis” jeho další kapely Solar System, a na následovníkovi debutu se pracuje i u Moravius. ..
Se švédskými Civil War je to jako s dobrým kámošem, kterého jste sice léta neviděli, ale když na sebe zase někde narazíte, už od prvního slova je jasné, že beze změn jedete pořád na stejné vlně. Se studiovými Civil War jsme se neviděli pouhé dva roky a navíc předpokládat jakýkoliv stylový veletoč by po velmi kladně přijatém debutu „The Killer Angels“ (který klukům vynesl smlouvu s Napalm Records) i předchozí jednohubce v podobě EP „Civil War“ mohl jedině bloud, ..
Jak již bylo řečeno, předpokládat u Tří sester, že by novinka měla jet přesně v kolejích desky předchozí, je (respektive byla) činnost značně riziková. Ačkoliv letopočet vydání druhého alba se od prvotiny liší o pouhý rok, je „Alkáč je největší kocour aneb několik písní o lásce“, alespoň co se vývojových zvratů týká, asi nejvýraznějším zástupcem této teorie. Hlavní důvod je prostý – Tři sestry se pod vydavatelskými (a ve finále ne zrovna opěvovanými) křídly Reflexu,..
Pokud jste před čtyřmi lety jásali nad návratem norských Guardians Of Time na scénu, možná vás kapela albem „A Beautiful Atrocity“ slušně zaskočila. Přece jen předchozí dvě desky z první pětiletky tohoto tisíciletí měly potenciál oslovit příznivce nekomplikované melodické rychlosti, zatímco na „A Beautiful Atrocity“ se kluci představili s famózně zvládnutým koketováním s melodickým progresivním metalem, o kterém se dalo mluvit v superlativech. ..
První, co vám spolehlivě u francouzských Whispering Tales padne do oka, je jejich šantánová image z první čtvrtiny tohoto století. V tomto retrospektivním duchu pak kapela otevírá i své druhé album, jehož název „Mechanism“ však již může naznačit, že pokud dojde na návrat do minula, tak rozhodně nepůjde o posun v řádu desetiletí. Stačit bude krok zpátky do doby, kdy se na scénu klubali Nightwish. Jejich ranými roky je „Mechanism“ docela slušně načichlý, ..
Poslední dobou mi stále víc začínají vonět metalové květy z Francie. Loňský rok si titul za největší překvapení odnesli kouzelníci s emocemi My Doppelganger, letos se svým druhým albem (pravda, I to pochází z loňska, to jen já mám zpoždění) “Mechanism” podobně bodují symfonici z Marseille, kteří si říkají Whispering Tales. Jejich hudba je možná o něco konvenčnější, než u zmíněných krajanů, ale propracovaný koncept, vycházející z románu basáka Stéphane Castelliho,..
Řekne-li se František Moravec a Tomáš Doležal, nejsem si jist, zda kromě skalních každému hned docvakne, o koho se jedná. Řekne-li se Lou Fanánek Hagen a ing. Magor, už bude o poznání jasněji. A řekne-li se Tři sestry, předpokládám, že těch, kteří nebudou vědět, odkud vítr vane, bude naprosté minimum. Tři sestry se za dobu svého působení stali nepřehlédnutelným fenoménem na domácí scéně. ..
Všechno jednou končí, konstatovala na profilu kapely kunštátské rock-metalové kapely Silent Hill na konci roku 2013 jejich zpěvačka Iveta Míčková, krátce poté, co kytarista František Míček ohlásil, že se rozhodl jít jiným hudebním směrem v kapele Infinity. A zjevně nebyl v Silent Hill jediný, kterého to táhlo do tvrdších vod, protože současná sestava Infinity je tvořena výhradně z bývalých členů Silent Hill a finální přestavbu tak odskákala vlastně jen zmíněná zpěvandule.
..
Srovnáte-li debutové album “When Worlds Collide” s loňským následovníkem “Shadows” musíte dát Flo Laurinovi za pravdu (a to i přes to, že “Kolize světů” vůbec nebyla špatné album), že kompoziční příspěvek ostatních členů kapelu nakopl a “Shadows” se tak pro mě stalo jedním z největších překvapení loňského roku. A vůbec není podstatné, z jak velkých kapel ti Floovi kumpáni přišli, podstatné je, že Sinbreed mají potenciál vybudovat si
..
Švédové MarysCreek aktuálně chystají na letošní rok svoje druhé album. Pokud o jejich prvotině dosud nic nevíte, může to být jednak tím, že neudělala kdovíjak velkou díru do světa, ale i tím, že v dnešní uspěchané době o sobě nedala kapela od jejího natočení dlouhých sedm let vědět. V loňském roce se tihle moderní heavy rockeři přihlásili s avízem na letošní novinku v podobě pětiskladbového EP „Incubic Twin“. ..
Je škoda, když člověk přichází s chválou tak trochu s křížkem po funuse. Ale třeba nebude nedávno avizovaný odchod křiklouna Mr. Psycha (byť jeho svérázný vokál je jedním z velmi výrazných poznávacích znamení) z řad jihočeských Eleament zároveň poslední zprávou z tábora téhle nadějné kapely, o jejímž potenciálu dobře vypovídají předchozí či souběžná působiště jejích členů (Mater Monstifera, Agony, Ig-Elit…), a o jejíchž ambicích a odvaze ..
Druhá deska pankáčů, říkajících si Veteráni příští války je určena výhradně pro pravověrné uctívače staroškolského punk rocku. Nemám tušení, jestli tomu bylo stejně i na debutovém, čtyři roky starém albu „Jeden z nás“, ale soudě dle naprosto nulového rozdílu mezi loňským albem „Zase na dně“a EP „Vzpoura“ z roku 2012, přilípnutému jako přídavek k této desce, je vývoj či stylový posun u téhle kapely zjevně pojmem, vyškrtnutým ze slovníku.
..
Když před dvanácti lety rozjížděl kytarista Henryk Flyman kapelu Evil Masquerade, hodně jsem si od ní sliboval. Nejen díky angažmá křiklouna Henrika Brockmanna, který se velmi dobře zapsal v devadesátých letech svým působením u Royal Hunt a pozdější spoluprací na sólovce Andreho Andersena, ale i tím, že už debutové album „Welcome To The Show“ bylo trošku jiné, než tradiční hard rocková, potažmo melodicko-metalová scéna nabízela ..
Jména Vitalij Kuprij, Mike Terrana a John West mě svého času dohnala k očichávání amerických progresivců Artension. Leč tyhle námluvy úplně nedopadly. Pokud totiž máte rádi nějaký ten chytlavý háček, nemusí být virtuozita, hráčská exhibičnost, či instrumentální dokonalost zárukou porozumění. A italská ArseA, v jejíchž řadách se to takhle velkými jména nehemží (což však nijak nesnižuje jejich umění) je na tom podobně. ..
Poslední dobou mám takový dojem, že původem srbský křikloun Csaba Zvekan je z pohledu hudebního všudybylství takový miniaturní Fabio Lione. Na rozdíl od svého italského kolegy však nerozmělňuje svůj potenciál v cizích kapelách, ale rovnou buduje svoje vlastní spolky. Na rozdíl od svého italského kolegy se však jen těžko přiblíží extralize. Nejblíž k tomu měl před dvěma lety, ..
Jediný důvod toho, že australští Vanishing Point nejsou skloňováni po čtvrtstoletí svého fungování (pravda, nějaký ten pátek to bylo pod názvem Eye) ve všech pádech coby jeden z leaderů melodické odnože progresivního metalu vidím v tom, že pokaždé, když vydají nové album (které s železnou pravidelností je lepší než to předchozí), nějaký ten pátek jim trvá, než se přihlásí s další deskou. Tu minulou od vloni vydaného majstrštyku „Distant Is the Sun“ ..
Ruští symfoblackoši Welicoruss si nezpochybnitelný kredit vybojovali ještě v době, kdy měli svou základnu zbudovanou v dalekém Novosibirsku. Před dvěma lety hlavní persóna kapely, kytarista a křikloun Alexey Boganov zamířil do Prahy, kde dal do kupy zbrusu novou sestavu a začátkem letošního roku představil i novou tvář svých Welicoruss. Tedy, pojem „novou tvář“ je poněkud nadnesený ..
Soudě podle druhého alba českobudějovických Warhawk, válečná tématika je zjevně přitažlivé téma. I když nutno přiznat, že mezi tímto neradostným námětem a hudbou jihočeských powermetalistů existuje jistý pocitový rozpor. Warhawk totiž na desce „War Of Memories“ sází na optimistickou, melodickou a chytlavě přístupnou tvorbu, stejně tak hlas nové pěnice Simony Reidlové funguje smyslně a přitažlivě a stopy po válečné destrukci či hrubém testosteronu..
Pokud vás neminulo před dvěma lety vydané první EP „Bes“ slovenských Ramchat, víte téměř přesně, co očekávat od jejich aktuálně vydaného pokračování „Karpaty“. Hudebně se Hiraxova parta prakticky nemění, možná jen mírně narůstá propracovanost (a tím i složitost) skladeb. Pohanský metal, postavený na blackově ubzučených kytarách, dynamické agresivitě, syrové atmosférické výpravnosti, vypjaté emotivnosti ..
Dovolím si opakovat se. Svoje litánie k loňskému EP francouzských Evolvent jsem končil konstatováním, že tahle kapela je stylovou jistotou, která, byť jí chybí výraznější hit, příznivce symfo-gothic-power metalu nezklame, přitom však má prostor i možnosti, kam se vrtnout, aby svojí muziku učinila ještě o chlup zajímavější. Finální hodnocení aktuálně vydaného alba „Whatever Happens“ se od toho minulého příliš zásadně lišit nebude. ..
Páté album milánských Betoken je dokonalou ukázkou toho, že když nemáte dostatek peněz, dostatek kvalitního materiálu a navíc ani esa v oboru, můžou vám být ambiciózní plány úplně k ničemu. Betoken, v jejichž řadách se poměrně neobvykle vyskytují hned tři sóloví zpěváci, se pustili do „operního“ zpracování Faustova příběhu. Jenže, chybí tomu v první řadě jakákoliv dramatičnost a v druhé řadě kvalitní zpracování, ..
Nedá se říct, že bych byl přeborníkem na finskou A.O.R. a hardrockovou scénu. Třeba v zemi tisíců jezer tato jména okamžitě vzbudí pozdvižení, ale schválně, zkuste to sami. V první řadě Risto Tuominen. V druhé Janne ”Gekko” Granfors, Jori ”Jorge” Tojander, Tuomas Pelli. A v řadě třetí, která se netýká už pouze Finska: Dado Topic, Estef Martinez, Taage Laiho, Janne Hurme, Nils Nordling, Krister Stenbom, Timo Pelander, Jari Pailamos, Kalle Saarinen. ..
Projekt Wolfpakk, který před šesti lety přivedli k životu Michael Voss a Mike Sweeney se evidentně ujal. Myšlenka jakéhosi „urob si sám“, ve kterém ústřední dvojice napíše převážnou většinu materiálu, k jehož realizaci si pak pozve prakticky ke každému songu jinou partu muzikantů, je zajímavá již sama o sobě, obzvlášť, když tímto způsobem vychází Wolfpakku již třetí deska. ..
Coby středoevropanovi mi přijde docela zábavné, když se kapela z jihu Evropy honosí názvem „Severní země“. Ale nebuďme malicherní, barceloňané Northland si žádný despekt nezaslouží. Třeba tímto názvem chtěli kluci naznačit, že jejich lidovkami provoněný metal s drsným ocasem má blíž k chladnému severu, než ke žhavým španělským rytmům. A Španělé se svým následovníkem pět let starého debutu, albem „Downfall And Rebirth“ jasně deklarují,..
Pražské crossoverové trio Inhibitor vydalo koncem loňského roku své debutové album. Pro ty, kteří dají na zaběhnutá klišé a předsudky, by mohla úvodní věta stačit k tomu, aby si odvodili, co je na desce „Život je hra“ čeká. Inhibitor se totiž z obvyklé charakteristiky těch nejzásadnějších zmíněných proměnných nijak nevymykají. Tedy platí, že je-li muzika tvořena pouhými třemi lidmi, je a) slyšet úplně všechno, ..
Díky radikálnímu návratu skoro až ke kořřenům kapely jsem o tři roky starém albu „Blood On The Black Robe“ prohlašoval, že s ním Keltové Cruachan důkladně zatřesou s táborem fanoušků. Před aktuální edicí druhého dílu plánované „krvavé“ trilogie“ „Blood For The Blood God“ Cruachan tentokrát zatřásli se sestavou, ve které si staronový frontman Keith Fay ponechal pouze duo folkáčů flétničkáře Johna O´Fathaigha a houslistu Johna Ryana..
To, že Italové Planethard začínali před jedenácti lety jako přehrávači skladeb slavnějších kolegů, to už je taková tradiční obehraná písnička. To, že základ jejich tehdejšího playlistu tvořily rockové kapely jako Bon Jovi, Guns n Roses, Skid Row, či Motley Crue, to je svým způsobem směrodatnější. Planethard na svém čtvrtém albu (jak tomu bylo dřív, bohužel nemám tušení) totiž vstupují do řeky, která tady už jednou byla. Ta vlna se tenkrát valila ze Seattlu ..
Není příliš obvyklé, aby se kapela, kterou rozjedou dva čtrnáctiletí cápkové, dostala do povědomí okolí širšího, než je školní dvůr. Ale jde to. Ti dva, kteří to v tomto případě mají na svědomí, tedy kytarista Florian Moritz a bicmen Samuel Fischer (neplést s kapelním basákem stejného jména) ze švýcarského Reigoldswilu, kteří někdy v blízkém období budou slavit pětadvacetiny, se svojí melodeathovou kapelou Arcturon ..
Finští bojovníci Ensiferum tvrdí, že oproti předchozímu albu „Unsung Heroes“ je novinková „One Man Army“ jiná a plná změn. Pomineme-li takové momenty, jako změnu vydavatelské firmy, či koncepci obálky, na které tradičního fousatého bojovníka zatlačila do pozadí poněkud divočejší postavička, zas tak zásadní změnu bych nehledal. Pravda, „One Man Army“ je o něco přímočařejší, ale pokud byste toužili pouze po té dávné divokosti a nespoutanosti kapely,..
Kdo si počká, ten se dočká… Francouzští Evolvent zjevně nemají kam spěchat. Původně studiový projekt rozběhl před jedenácti lety klávesák Sébastien Latour a zabralo mu „pouhých“ sedm let, než se po jednom épíčku Evolvent už jako regulérní kapela dočkali svého prvního alba. Po jeho vydání se Sébastien rozešel s kompletní sestavou a dal se do budování nové cesty, ..
Přírodní zákony jsou obvykle neúprosné. Takže si to shrňme. Scorpions mají za sebou padesát let života. Byť začátky kapely pamatuje pouze kytarista Rudolf Schenker, křiklounovi Klausi Meinemu trvalo pouhých pět let, než se ke Scorpions připojil a druhý kytarista Matthias Jabs se přidal ještě o devět roků později. Jinak řečeno, železné jádro kapely netvoří žádní zajíci, kteří by měli potřebu do své novinky cpát nějakou modernu. Na druhou stranu má člověk jistotu,..
Jak by to mohlo dopadnout, kdyby některý z typických zástupců melancholicky laděné melodické severské scény (pro lepší orientaci si představme potemněle barevného křížence The 69 Eyes, Sinamore, To Die For, Before The Dawn, Him a Sentenced) přizval ke spolupráci hrobníka Chrise Boltendahla (či někoho s podobnou bruskou v krku) a přitom se nerozpakoval vytáhnout sem tam nějaký plod i z jiných stylově nepříliš vzdálených zahrádek? ..
Před devíti lety tahle parta začínala jako cover Gamma Ray. Pokud vás tahle věta navnadila, neboť očekáváte, že se italští Deimos mohli držet svého začátku a nabídnout nějakou vlastní variantu receptu z kuchařky Kaie Hansena, můžete rychle vychladnout. Prvotina „Beyond“ je podstatně komplikovanější, stylově rozmanitější (jako základ řekněme power-thrash), hitově méně nápadná (alespoň vztáhneme-li toto konstatování na dobu, kdy Gamma Ray byli v lepší, než v aktuální formě) ..
Myšlenka rozjet čerstvě znějící, heavy, ale přitom melodickou metalovou kapelu, která se před pěti lety narodila v hlavách Thomase Bürgera a Thomase Pettricha, vedla ke zrodu kapely Premortal Breath a byla završena vloni vydaným debutem „They“. Ten příliš metalovou hladinu nerozbouří a hudební dějiny nepřepíše (což by asi bylo troufalé od prvotiny očekávat), je totiž takovým nepříliš vyhraněným konglomerátem metalových stylů, vycházející z heavíku, ..
Hláška o kombinaci progresivního metalu s melodeathem, přicházející z Maďarska, na mne působila poměrně exoticky a nevšedně. Ale tahle definice je, byť samozřejmě vycházející z reality, přece jen mírně povrchní. Ten, kdo jí vytvářel, totiž zcela pominul někdy až powermetalově projasněné melodické kytary, díky kterým „Solid Silver“ zní ve výsledku velice přístupně, zjemňující lehkost nijak komplikovaných kláves i občas až téměř blackmetalově uskřípaný skřehot...
S italskými pompézními válečníky Wind Rose by se v souvislosti s jejich druhým albem „Wardens Of The West Wind“ dalo odrazit od dvou jmen. Christiano Bertocchi, známý ze svého působení u Labyrinth (jako Chris Breeze) či Vision Divine, dohlížel na předchozí nahrávky Wind Rose, aby se ve chvíli, kdy se vloni uvolnilo místo u čtyř strun, stal novým basákem kapely (jak praví promo materiály, důvodem byl silný dojem, který na Christiana udělal nový materiál, ..
Tu o pejskovi, kočičce a dortu asi znáte. Jen si k tomu doplňte takové reálie, jako že dort se dělá podle nejnovějšího receptu Láďomíra Hrušky, sosnutého z netu, o pomoc pro toho čokla, co pejskovi a kočičce jejich dílo vyfoukl, kóluje pejsek na emergency a dort se místo v troubě pekl narychlo v mikrovlnce. Jasně, supermoderna, ještě modernější než moderna. A takhle nějak je to i s druhým albem švédských dEMOTIONAL „Tarassis“. ..
Španělé Kilmara získali kladný bod ještě o chlup dřív, než jsem vůbec zaslechl první tóny z jejich třetího alba. Jasně, ta kočička na obálce oči přitáhne, ale to hlavní plus Kilmara mají za nesmírně poetický název „Love Songs And Other Nightmares“. Co by to však bylo platné, kdyby obsah alba byl spíš noční můrou, než něčím, co by si člověk mohl zamilovat? Naštěstí Katalánci nezklamali ani v tomto směru a jejich jedenácti skladbová kolekce nabízí ..
Steeler svojí kariéru vzali hopem. Po pěti letech existence kapely odešel druhý ze zakladatelů Axel Rudi Pell a před ním pláchl i bicmen Jan Yildiral. Důležité bylo, že devět měsíců před tím, než se tihle dva poroučeli, stačila kapela vydat svůj Magnum Opus. Album nazvané „Undercover Animal“ je bezesporu tím nejlepším, co kdy z dílny Steeler vyšlo. I přes to jsem si v prvním díle seriálu troufl tvrdit, že první seknutí steelerovské gilotiny bylo patrně tím nejúčinnějším v historii kapely...
Když dva dělají totéž, není to totéž. Dvě populární německá „S“ se víc jak po desetiletce studiového mlčení vrátila s novým albem. Ale zatímco Scanner mají se svým „The Judgement“ sílu a energii na to skály lámat, Stormwitch se převážně (a to je ještě ten lepší případ) prezentují jako univerzálně neškodná kapelka pro čaje o páté...
Když už jednou máte hrdlo seštelované jako jistá Amy Lee a navíc vám je blízký potemněle křehký gotický rock, je asi zřejmé, jak to dopadne. Možná to takhle Samuela Fuiani v roce 2008, kdy společně s kytaristou Ruggerem Doronzem založila akustické duo, neplánovala. Ale jen se o pár měsíců dali dohromady se zbývající trojicí muzikantů, kteří sestavu Blackdahlia tvoří dodnes, zjevně to tento směr nabralo, o čemž svědčí debutová deska „Fragments“. ..
Pražští Second Chance se díky svému debutu “Dotyky” bez problémů vešli do mého top za loňský rok a kdybych nebyl líný na vyhlašování individuálních kategorií, frontwoman tohoto spolku Veronika Fialová by opanovala nejvyšší příčku mezi domácími zpěvačkami. A to je dostatečný důvod pro šťouchnutí do drátu, na jehož druhém konci seděla právě tato sympatická rockerka...
Po mně potopa…a v hlavě nic! To je asi ten nejsilnější pocit, který ve mně zanechala thrashpunkově staroškolská prvotina žďárské Averze „Nikdy nevěř davu“. Kapely, v jejíchž řadách se sešla poměrně známá jména domácí scény, byť soudě podle stylového zaměření jejich domovských spolků (black, folk) by výslednou nekompromisní a agresivní rychlopalbu člověk možná ani neočekával...
Ne, že by se Steelerům do téhle doby vyhýbaly personální změny, přece jen při vylaďování sestavy, dřív než se kapela vydala poprvé do studia, zejména pak v souvislosti s hledáním zpěváka k nějakým (byť z dnešního pohledu se dá říci, že nepříliš podstatným) rošádám došlo. Po celkem čilé koncertní aktivitě při propagování „Rulin´ The Earth“ a přípravách na třetí album se však Steeler museli poprvé vyrovnávat se změnou vítězné sestavy. ..
Kouzelný dědeček metalu Udo Dirkschneider a jeho kompanie U.D.O. vstoupili do letošního roku s novým albem „Decadent“. Na kterém poprvé studiově představili kytarový tandem Smirnov – Heikkinen a na kterém se v řadách kapely pravděpodobně naposledy představil bubeník Francesco Jovino. Tolik novinky. Na „Decadent“ se totiž U.D.O. do puntíku drží svojí filozofie nabídnout fanouškům osvědčené menu, a tak se nahrávka bezpečně drží v intencích mantinelů, nastavených na přelomu let 1990 – 1991, ..
Nenápadně nápadní jsou ti českobudějovičtí Blamage. Nevím, jak to mají na své rodné hroudě, ale zvěsti o jejich činnosti k nám do východních Čech zaletí tak sporadicky, že i přes to, že jsem z jejich druhé desky „Exit absolut“ byl docela absolutně zasažen, dokázal jsem před třemi lety prošvihnout následovnické album „Valkýra“. Tenhle nedostatek je už napraven a tak s aktuálně vydanou deskou ..
Českobudějovičtí Blamage mi před pěti lety padli do uší hned na náš první společný pokus, po poslechu alba “Exit absolut” jsem obratem doháněl své mezery ve vzdělání a fofrem obstarával i jejich prvotinu. Když v průběhu loňského roku proskočily zvěsti o chystaném novém albu “Bez pravidel”, zjistil jsem, že v mezidobí stihli Blamage svojí diskografii rozšířit o ještě jeden kousek. A tak jsem klukům udělil soukromý titul nejlepší nejutajenější tuzemská kapela. ..
Mám pocit, že Italové New Babylon to budou mít ve svém hudebním životě poměrně obtížné. Kapel, jako jsou oni, totiž bylo, je a nejspíš i vždycky bude nejméně třináct do tuctu. Kapel, jejichž muzikanti umí dobře ovládat své nástroje, což je jejich největší (a asi jediná) deviza. Jejichž muzika neurazí, ale vytáhnout jí z davu můžete jen namátkou, nikoliv cíleně. Jejichž muzika jen recykluje již dávno vymyšlené (kdo to ale nedělá, že?), ..
Funguje to! Steeler vyprodávají kluby, objevují se na fesťácích a nos vystrčí i z rodného Německa (s nadsázkou řečeno, kluci byli prý ochotni hrát na každém záchodě, jen aby se o nich vědělo). Pravda, plánované turné s Warlock sice nedopadlo, ale důvodem měli být dva kohouti na jednom smetišti (tedy neschopnost managementů se dohodnout). A tak dokud je ocel žhavá, hurá znovu do studia! Tentokrát kapela vyměnila Bochum za Hannover..
Když Scanner vydali v roce 2002 na své poměry celkem netradiční a moderní album „Scantropolis“, zavřela se nad nimi voda. Parta kolem kytaristy Axela Juliuse sice nikdy definitivně nepověsila své nástroje na hřebík, takže mluvit nyní o jejich návratu na scénu je sice poněkud nepřesné, ale nepošlete-li třináct let světu žádný signál o své existenci, může se stát, že na vás ten svět zapomene...
Housle a cello nejsou inštrumenty pro metal zcela typické. A právě na nich postavili němečtí Lyriel svoje základy. Parta kolem manželů Thierjungových aktuálně vydala svoje páté (a velice vydařené) album a oslavila i desetiletku na scéně. Jak to s Lyriel bylo je a a snad i bude prozradí zpěvačka Jessica Thierjung.
..
Je poměrně zábavné, že i ten největší znalec metalové historie může mít pořádné dilema rozseknout otázku, který věhlasný kytarista natočil v první polovině osmdesátých let své první cédéčko v řadách kapely Steeler. Pravdu budou mít ti, kteří řeknou Yngwie Malmsteen (ten to stihl dřív) a pravdu budou mít i ti, kteří řeknou Axel Rudi Pell. A protože ti němečtí (tedy Pellovi) Steeler zanechali v metalových dějinách přece jen podstatnější zářez,
..
Pokud byste se chtěli dostatečně nabažit umění dvojice Jay Lamme a Keith Warmen, asi by bylo účelnější sáhnout po jejich sólové tvorbě. Pod hlavičkou Cea Serin totiž není produkce téhle progresivní dvojice kvantitativně zrovna objemná. Za téměř osmnáct let své existence (jasně, oni si kluci od téhle značky na pár let pochopitelně odpočinuli) totiž Cea Serin mají na kontě pouhá dvě alba, přičemž na tom druhém, ..
Ani se nedivím tomu, že progresivní parta Dimension z amerického Denveru (i když vlastnící mexické pasy) vydala za patnáct let své existence pouhá tři alba. Na to, aby člověk vstřebal jejich aktuální hodinu a půl dlouhou nálož, nebude od věci nechat mezi novinkou a případným následovníkem, stejně jako v případě letošního dvojalba „Revolution“, alespoň dalších sedm let rozestupu. ..
Jen těžko si může člověk vybrat víc zavádějící stylové vodítko k albu
„First Bite“ německých Strangelet, než fakt, že na desce pěje Stefan Zörner, který má na kontě první dvě alba power-přemýšlivců Lanfear, jejichž kytarista Markus Ullrich na albu hostuje. Tedy, Stefan to má v krku stále dobře seštelované, jen aktuálně s prvotinou Strangelet (podomácku vydanou, čtyři roky starou desku a předloňské EP „Tainted“ pomiňme) míří kamsi ..
Ono vždycky záleží na úhlu pohledu. Že by mě s debutovou deskou „New Life“ pražských Hemi Head přepadla u každé skladby totální Cimrmanova frustrační kompozice (tedy pravidelné střídání prvku očekávání a prvku zklamání), to se rozhodně říct nedá. I proto celkové hodnocení nevyzní pro kapelu, vydávající své první CD, nijak tragicky. Bráno ovšem z pohledu toho, v kolika skladbách z té ..
Už x-krát mě napadlo, že díky pisálkování a díky tomu, jaká kvanta muziky se na mě valí, buď začínám být zbytečně zmlsaný, nebo už nevychází alba, která by člověka posadila na zadek, anebo prostě jen nemám čas nechat ty silné desky dostatečně se zažrat až kdesi do mozkového jádra a naplno si je prožít. Snad proto se mi ani vloni neobjevila žádná desítka v hodnocení. Máte-li to podobně, přeji nejen sobě, ale i vám, víc času a klidu na dostatečně hluboké vnímání ..
Jako by někdo v metalovém nebi řekl, že rok 2014 zasvětí návratům či oživení kapel, začínajících na písmeno “S”. A přiznám, že ten třetí ohlášený (po Savatage a Scanner) byl pro mě nejvíc překvapující. No řekněte, pamětníci, napadlo by někoho, že se svérázná úderka S.D.I. vedená Reinhardem Krusem ještě objeví na scéně? No vida a do jejich prvního koncertu po mnohaletém pauzírování ( a dokonce v originální sestavě) zbývá necelý měsíc. ..
Heart of Steel, Heavy Thunder Drums, Guitar screams in the Air, Brothers Of Metal united in steel, Metal Hearts, … a to je prosím pouhý výcuc z textu jen jedné písně šestiskladbové novinky německých Dragonsfire. Pak pochopitelně ještě dojde i na další klišé, ale ono to k hudbě téhle čtyřky sedí jak pověstný hrnec na zadní část těla. Dragonsfire totiž hrají čistokrevný klasický heavík. Bez kudrlin, bez příkras, jen dvě kytary, rytmika, trochu neohrabaný hrubý vokál,..
U německých Coronatus vždy platilo, že si hrají svojí vlastní ligu na svém vlastním písečku a svým způsobem si udržují (i přes poměrně časté personální šachy) své hudebně neměnné status quo. Stačily však tři roky a v nich vydaná dvě alba, díky kterým tohle tvrzení totálně vzalo za své a při kterých se Coronatus svezli na solidní vlně. Nejprve se předloni vyvezli na její vrchol, když osvědčený vzorec dvou sólových zpěvaček inovovali, k tandemu ..
Tak tomuhle říkám dobře utajená perla… Na důvod toho, proč němečtí folkáči (abych byl přesný, kapela sama se vyjadřuje o unikátní kombinaci keltského rocku, gotického metalu, folku a alternativních vlivů, a v tomto případě na tom šprochu něco bude) Lyriel nepatří mezi stylové tahouny, proč se o jejich deskách nevedou bouřlivé diskuze, či proč nepatří mezi lákadla festivalů (nejen těch folkově zaměřených), nějak nemůžu přijít...
Už když jsme svého času vypouštěli archu, tak o německých Scanner jsem měl jasno, že budou jednou z kapel, která se v těchto vzpomínkových seriálech musí bezpodmínečně objevit. Každé z jejich pěti alb mělo svojí specifickou atmosféru, Scanner si na vlastní kůži prožili i tu podle mého nejúspěšnější vlnu německého metalu. A teď, třináct let po vydání svého dosud posledního alba, o sobě dává kapela, vedená kytaristou Axel A.J. Juliusem znovu vědět ..
Když před třemi lety zpovídal Pagan leadera novojičínských Porta Inferi Mirka Andrássyho, nadpis rozhovoru zněl „Nechceme hrát klasický power metal“. Téhle vizi zůstal Mirek Andrássy zjevně věrný a s ansámblem, ve kterém po vydání debutového alba „Another World“ nezůstal kámen (pochopitelně s výjimkou toho základního) na kameni, předkládají Porta Inferi její aktuální provedení v podobě alba „Out Of Difference“. ..
Rok se s rokem sešel a o slovo se znovu hlásí finští hard rockeři Stud. Zatímco cesta od založení kapely k vydání první alba (pochopitelně včetně hibernačních peripetií) jim zabrala víc jak čtvrt století, osvědčený recept bylo zjevně potřeba nenechat zestárnout a tak, kdyby s sebou kluci (nebo vydávající firma) o jen chlup hodili, mohlo následovníka od debutu dělit rovných třistapětašedesát dní. Což je doba dostatečně dlouhá na to, aby v kapele proběhlo pár změn. ..
Mermomocí moderna. Pravda, v lecčems se odkazující na místo zrodu kapely, ale přece jen hlavně mixující kde co, co zrovna letí. Aspoň tak na mě působí prvotina původem gothenburských Deceptic, nazvaná „The Artifact“, která přináší silně natlakovanou a intenzivní nálož moderního metalu s progresivními uzlíky, soubojem čistého vokálu, corového řevu a občasného chropotu, který na jedné straně může udivovat variabilitou hlasivek křiklouna Williama Gustafssona..
Jedním z nejpozitivnějších překvapení letošního roku se pro mě stalo album australských Divine Ascension. Z následujících řádků je zřejmé, že kytarista kapely Karl"Inski" Szulik je na výsledek svého sedmiletého úsilí, završeného vydáním letošního alba „Liberator“ patřičně hrdý. Nedivím se, pokud budou vycházet tak kvalitní alba, jako aktuálně z dílny mladých Australanů, budou se mít fanoušci progresivního power metalu na co těšit. A tak kapele přeji tu nezbytnou špetku štěstí a Karlovi navíc i dobrou vlnu ;-). ..
Nemají to ty mladé kapely snadné, obzvlášť když jsou sice poslouchatelné, ale tak nějak univerzálně zaměnitelné, chtělo se mi napsat po poslechu EP „Little Nothing“ francouzských rockerů se střeleným názvem BigBangBayBees. Po prostudování promo materiálů musím úvodní větu lehce upravit, s tou mladou kapelou to nebude tak žhavé. BigBangBayBees letos finišují se svojí první dekádou a „Malé nic“ je jejich již třetím krátkometrážním..
Přiznám se, že mi hláška vydavatele ohledně power- progresivních Australanů Divine Ascension, hovořící o tom, že tahle kapela posunuje female fronted metal do úplně nového levelu, zněla strašně velkohubě. A prvních pár poslechů na tomhle pocitu nic nezměnilo. Jenže on už tři roky starý debut téhle kapely nebyl zrovna snadnou a průhlednou jednohubkou. A na loňském „Liberator“ přidala parta vedená ..
Italští Mastercastle jsou takové motorové myšky. Letos odmávli šestý rok své existence, jejich debutové a aktuální páté album dělí pouhého pět a půl roku a nebýt pauzy mezi loňským „On Fire“ a předchozím „Dangerous Diamonds“, se kterým poskočili v letopočtu nezvykle o dvě čísla (byť je prakticky stejně dlouhá jako u letošního „Enfer (De La Bibliotheque Nationale)“, dal by se podle nich odškrtávat kalendář. ..
Se svojí prvotinou přišli němečtí Nothgard před třemi lety a jejich „Warhorns Of Midgard“ nabídlo velice sympatickou srážku severštinou nadýchaného death-black-folk (sečtěme tyhle pojmy a za rovnítkem bude pojem pagan) metalu. Svůj druhý krok kluci absolvují v lehce pozměněné sestavě (u bicích se představuje Dominik Ziegler, který do kapely nastoupil ještě před vydáním prvotiny, ale samotné nahrávání ještě nestihl, ..
Na to, abyste dokázali odhadnout, do čeho se s crust punk´rollovými Finy Graveyard Shifters pouštíte, zřejmě bude stačit ocitovat něco málo z promo materiálu. Graveyard Shifters se rozběhli na podzim loňského roku, poté co zpěváka J. Matilainena a bicmena A. Salmenoju unesli cizí útočníci z nebe. Pak však byli donuceni vrátit se na zem a udělat něco málo pro změnu té napucované muziky, která zaplavuje celou naší planetu na každém rohu. Cílem jejich mise je tvořit novou hudbu, která zcela rozmetá vaší mysl…..
Vždyť se nic tak strašnýho nestalo (koneckonců ani ten Alice Cooper se tomu v průběhu své kariéry nevyhnul). Prostě se jen finským Příšerkám s.r.o. povedlo natočit pouze prachobyčejně průměrné album. Na kterém jim chybí hit, na kterém vzhlížejí k Alici Cooperovi víc, než je zdrávo, na kterém jen rozmělňují svůj vlastní styl. Těch pár (relativně, neb podstata Lordi byla právě v nich) chytlavých refrénů je dost akorát jen na to, aby deska nebyla úplně ..
Venca Votruba v tom dělá pekelný guláš. Jak kdyby nestačilo, že personální obsazení jeho Dark Angels a After Rain se dost intenzivně prolíná, prolínat se začíná i jejich tvorba. Tedy alespoň do té míry, že tam, kde dřív bývala startovní čára After Rain (pro ty, kteří recenzi na jejich letošní desku „The Sound Of War“ na stránkách zinu dosud postrádají, připomínám, že After Rain se od původně doomové zadumanosti přesunuli do natolik zatuchlých vod,..
Finové Star Insight, kteří na začátku srpna přišli po devíti letech existence se svým debutem „Messera“ prý tvrdí, že hrají space-black metal a že jejich největší inspirací jsou The Kovenant. A jinde (tentokrát přímo na svých stránkách) se zase pasují na melodicko-symfonickou kapelu. Vezměme to odzadu a vylučovací metodou. Symfonie v tvorbě Star Insight nelze považovat za kdovíjak dominantní, melodiím nelze upřít přitažlivou chytlavost. Vlivy The Kovenant..
Jste-li trochu znalí historie a zeměpisu, nebude obtížné pro vás z názvu kapely Celtibeerian natipovat, z jakých kořenů jejich hudba vychází, jakému stylu se kapela věnuje, či komu bude její aktuální album „Keltorevultion“ věnováno. Na první pohled zcestná „pivní“ přesmyčka, která mě při pohledu na název kapely napadla, není taky úplně od věci (jak zjistíme, to jedno „e“ navíc má svojí roli), ale podstatu je třeba hledat přece jen někde jinde. ..
Bylo nebylo, nedávno tomu. Na začátku devadesátých let vycházela úžasná kompilační elpíčka. Příležitost zaznamenat po sametovce svoje nápady (či alespoň jejich střípky) do asfaltu dostala řada kapel, která by za „normálních“ okolností asi takovou možnost jen těžko měla (nutno však uznat, že veškeré ty punkové epidemie a jim podobné výběry aspoň částečně mapovaly tehdejší dění a skvěle zachytávaly šmak doby)...
Autentickou štiplavostí vonící pohanština, strhující energie, chytlavé melodie a koncepční příběh. To je stručná charakteristika debutová alba „Septentrionalis“. A zelí (pro slovenský okruh kapusta). A to je charakteristika pro slovenskou kapelu Achsar. Pokud vám tahle kombinace přijde prapodivná, na pravou míru uvede tyhle informace v následujícím rozhovoru klávesák kapely Rado Botka.
..
U polských Axe Crazy je všechno jasné už při pohledu na fotku kapely (tedy v případě, že promineme křiklounovi kapely Michaelu Skotnickimu jeho nedůslednost při dodržování dress codu…). První pětiletku svého působení zakončila parta, která si ne náhodou své jméno vypůjčila ze songu jednoho ze zástupců britské novometalové vlny, kapely Jaguar, vydáním čtyřskladbového elpíčka, se kterým posluchače nekompromisně zatáhne ..
Plzeňská Znouzectnost má tu výhodu, že za těch osmadvacet let působení ji lze považovat za nezpochybnitelnou jistotu. Má i tu výhodu, že se jí trvale daří udržet kvalitu svých desek na solidní úrovni. Zmiňovat jako výhodu její schopnost hravě zacházet s chytlavými melodiemi a důvtipně s mateřštinou je asi nošením dříví do lesa. A ke všem těmto výhodám doplňte fakt, že po šestileté albové pauze je kapela ve výborné formě..
Řekne-li se punk rock, asi se většině vybaví pojmy jako revolta proti autoritám, anarchie, radikální názory, neučesanost ve spojení se svižnou, nekompromisní a přímočarou muzikou. Jasně, ono to množství cest, které se od tohoto základu více méně vzdalují (ačkoliv se ti, kteří je prošlapávají, stále k punk-rocku hlásí), už vydá na malý atlas. Ovšem postavit na hlavu celou tuhle punk-rockovou teorii, udělat (punkově) laskavé, poetické a hravé album s pohodovou muzikou..
Angažuje-li se jakýkoliv umělec v nějakém kolektivním spolku, čas od času jej může posednout touha realizovat čistě své vlastní nápady v sólovém projektu. A pokud trpí dostatečným rozletem, jsou jeho sólové desky alespoň částečně odlišné od jeho domovského spolku. Tahle teorie se však až tak úplně netýká zpěvačky Liv Kristine. Ta se svým prvním sólovým albem přišla poprvé před šestnácti lety,..
Tak copak se ti dneska zdálo? Zdálo se mi, že jednou natočím cédéčko…
Jak asi rezonuje syrová poezie ve věčném tichu? Ale ne, debutové album „Raw Poetry“ italských symfogotiků Eternal Silence na tuhle otázku odpověď neposkytne. Eternal Silence nemají potřebu (a ani inspirace) filozofovat. Eternal Silence si totiž bez nějakých kliček raději nabírají z osvědčených žánrových zdrojů, snaží se do nich otisknout své vlastní já a přitom se poohlížejí po cestičkách těch, kteří se už prodrali na špici, anebo aspoň do povědomí fanoušků. ..
Asi by bylo vůči dánským Chainfist podivné porovnávat jejich debutové album s aktuálně vydanou novinkou čistě jako vzájemný souboj producentů, ale vzhledem k tomu, že sestava kapely nezaznamenala za ty čtyři roky, co tyhle nahrávky oddělují, žádnou změnu, třeba to tak od věci nebude. Z jednoho prostého důvodu - rozdíl mezi „Black Out Sunday“ a „Scarred“ je takřka hmatatelný. Buď kapela dostala rozum, vizi,..
Musím se přiznat, že Holanďané Lord Volture jsou mi čím dál sympatičtější. Tím, jak drží pohromadě (za pět let svého života nemají v kolonce bývalí členové ani čárku), stále si drhnou ten svůj šikovně napsaný a stejně tak i zahraný klasický heavík a přitom z výšky dlabou na ty, kteří (a není jich zas tak málo) jim už od jejich prvního alba vyčítají, že je škoda, že jejich muziku systematicky przní svým specificky nespoutaně afektovaným a uječeným projevem zpěvák David Marcelis. ..
Kolik znáte tuzemských kapel, které se stylově zaměřují na A.O.R.? A které ho hrají na takové úrovni, aby se dalo hovořit i o perspektivní a ambiciózní partě? Přiznám se, že poprvé mě tahle otázka napadla až tehdy, když jsem komunikoval s frontmanem olomouckých Black Tiger Honzou Trbuškem a Honza svou kapelu představoval jako jednoho z mála, ne-li jediného zástupce tohoto stylu u nás. A tak pojďte nahlédnout pod pokličku tohoto, svým způsobem výjimečného, spolku...
Znáte ten vtip o tom zpomaleném ošetřovateli zvěře, kterému při krmení zdrhly z výběhu všechny želvy, což on komentoval slovy: „oooteevřuuu výýýbběěěěh a všeeeechnyyyy žeeeelvyyy frrrrrrrrrr…“? Pokud by se tento gag rozhodl někdo zfilmovat, mám ideální tip na podkreslující hudbu –britská (ehm, tedy místem působení, Brit je pouze kytarista a zpěvák v jedné osobě, který se dal dohromady s belgickým basákopěvcem a australským bubeníkem, což je ve finále na téhle kapele asi ..
Do věčných debat na našem zinu o tom, co je (a o tom zda vůbec je :-) ) speed metal, přilévají svojí trošku oleje francouzští Elvenstorm. Kapela, která již na svém tři roky starém debutu předvedla, že se ráda a vydatně inspiruje u rychlometlíků z Germánie osmdesátých let (Running Wild, ranní Helloween, Stormwarrior či Grave Digger) a která tyto chutě dostatečně předvádí i na letošní novince s poetickým názvem „Blood Leads To Glory“...
Na konstatování, že kapela nabízí široké spektrum žánrů, nebere se vážně, a proto míchá do svojí muziky spoustu vtípků a legrácek a na koncertech to všechno prostě musí určitě fungovat (nutno zdůraznit, že v tomto případě tvrzení nepochází z úst ani klávesnice kapely), bývá něco podezřelého a obvykle takové tvrzení chápu jako eufemismus pro to, že je potřeba něco maskovat. V případě slovenských Pseudosapiens tento postulát rozhodně nesedí do puntíku, ..
Chlapci, nepouštějte se do žádných větších akcí!!! Asi takové doporučení bych si dovolil směřovat k indonéské čtveřici (v době nahrávání hodnoceného épíčka pětici) Garuda Force v souvislosti s jejich loňským krátkometrážním debutem „Blue Sky“. Nemám zmáknutou tamní scénu natolik, abych si dovolil cejchovat Garuda Force na tahouny, případně odpadlíky indonéského metalu, ale pokud by byla „Modrá obloha“ adekvátním vzorkem,..
Sicilský kytarista a skladatel Sebastiano Conti, vystupující pod jménem Bastian, nazval svoje album velice trefně a sám se hrdě hlásí k tomu, že název desky odráží skutečnost, že si k její realizaci pozval slavné rockové kolegy. A je jasné, že když vedle sebe stojí u mikrofonu Mark Boals a Michael Vescera, o bicí se dělí Vinny Appice, John Macaluso, Thomas Lang a Giuseppe Leggio a s basou vypomohl Corrado Giardina, že řemeslně půjde o první ligu. Stejně tak nepřekvapí ..
U posledního alba skotských pirátů konstatovala kolegyně Radka, že kdyby Alestorm chtěli, očividně by měli na mnohem „umělečtější“ hudbu. Ale oni prý nechtějí. Soudě podle jejich čtvrté výpravy, nazvané „Sunset On The Golden Age“, bych si tohle tvrzení dovolil trochu rozvinout a poupravit. Možná by na to i měli, ale přestala by s nimi být sranda, jejich pirátská image by totálně pozbyla smysl a ten esprit vychechtaně připité jedinečnosti by vzal nemilosrdně za své. ..
Druhou desítku své diskografie načali Bonfire krokem – hodně jemně řečeno – značně netradičním. Nebývá zas tak časté, aby se hard rocková kapela pustila do rockové opery. Ovšem není rocková opera jako rocková opera. Bonfire tento krok dotáhli do absolutna, když zhudebněný příběh Friedricha Schillera „The Räuber“ představili na divadelním jevišti (zájemce o shlédnutí upozorňuji na DVD záznam). Proto je na album „The Räuber“ těžké pohlížet čistě jako na další řadové album Bonfire. ..
Když se řekne hard rock (s ocásky heavy a A.O.R.) a Velká Británie, věřím tomu, že mezi prvními jmény, která vám přijdou na jazyk, zazní Def Leppard, Magnum, či třeba Eden´s Curse. Což pro to, abychom si vymezili území, na kterém se pohybují „nováčci“ (uvozovky proto, že zpěvák Henry Rundell si nese zářez na pažbě ze spolku Voodoo Six a kytarista Ben Christo ze Sisters Of Mercy, to jen aktuálně vypuštěná deska je v jejich současném působišti společnou prvotinou) Night By Night v podstatě úplně stačí...
S francouzskými alternativci 9 Fake Reasons a jejich debutem „Days Of Downfall“ je to jako jízda na pekelně svéhlavé kobyle. Občas slastně letíte jak o závod, občas máte sto chutí slézt a věnovat se čemukoliv jinému, občas se svezete s davem a přizpůsobíte se většině. Jistota je jen to, že nevíte (aspoň zpočátku, čím víc se znáte, tím tak nějak dokážete odhadnout, co se vlastně bude dít) co vás až posledního okamžiku čeká. ..
Mirka Spilku jsem poprvé viděl v akci asi před jedenácti lety v Pardubicích, kde tehdy jeho Calibos byli jedním z předskokanů pro Blind Guardian. Netušíc, co se v tomhle křiklounovi skrývá, jsem si užíval nejen jeho bavičské schopnosti (na břišního vetřelce se nedá zapomenout :-) ), ale i jeho charakteristický hlas, dokonale pasující ke klasickému heavíku. Výsledkem tehdejšího setkání bylo nejen umístění kompletní dostupné diskografie Calibos do mého hudebního herbáře, ..
Pokud při finálním hodnocení loňského épíčka „Lion And Tiger“ brazilských Fire Strike vytáhnete jedničku nebo desítku, dám vám v každém případě za pravdu. Tenhle dosavadní vrchol tvorby kapely, která se před deseti lety narodila se jménem Hole Of Hell, aby se po přebudování sestavy v roce následujícím rozhodla pro současný název, je totiž zcela poplatný tomu, zda vám voní autentické výlety do osmdesátek. Fire Strike v nich totiž zcela uvízli ..
Nebýt pětileté pauzy, spojené s dočasným rozkladem kapely, byla by mezera mezi „Free“ a novinkovým „Double X“ tou dosud nejdelší mezi dvěma studiovými alby Bonfire. Kluci sice toto čekání vyplnili vydáním svého již třetího živáku, tentokrát v akustické podobě (obohaceného o studiovou novinku, věnovanou přírodní katastrofě v Thajsku), ale přesto očekávání toho, jak bude znít nové studiové album, nedávalo fanouškům po předchozích zkušenost spát. K Bonfire se po předchozí živé spolupráci ..
Když se dva perou, třetí se směje. Skoro to vypadá, že v době, kdy si Luca Turilli a Alex Staropoli dělili své SJM (společné jmění muzikantů) i samotné muzikanty, banda ze švédského Falunu (nene, i když si Joakim Brodén na téhle desce taky zakřičí, a bicmen Roberto si ve známé úderce zabubnoval, o Sabaton se nejedná) jim vyrabovala zbrojní sklad, síň slávy, kovárnu, čarodějovu chýši, dračí sluj a ve finále kompletní hrad. Jak jinak si totiž vysvětlit, že debutové album Twilight Force..
„Calibos už není, Perseus vše změní…“
Komentář k „Strike Ten“ jsem schválně zakončil konstatováním, že na Bonfire je spoleh. Ono to totiž s následujícím albem „Free“ přestalo platit… To, že z kapely odešel kytarista a klávesák Chris Lausmann snad tak citelnou změnu soundu přinést nemohlo, vždyť tvůrčí tandem (byť, pravda, něco málo přihodili do autorského mlýna i basák Uwe Köhler a a bicmen Jürgen Wiehler), který byl – stejně jako na minulém albu - zároveň odpovědný i za produkci, zůstal nezměněn. ..
Nad Avalonem je nejen mlha hustá tak, že by se dala krájet, ale ještě je navíc brutálně zahuštěná štiplavým dýmem neveselých pohanských ohňů. A kdesi tam, kde je tahle míchanice tak hustá, že sem slunce skoro ani nezasvítí, sehnal Metatron, křikloun z blackových The Meads Of Asphodel, dohromady smečku vlků a společně vypustili do světa své druhé album, nazvané „Boudicca´s Last Stand“. Album, které v proplétání Metatronových blackových kořenů ..
Vydání svého debutového alba si belgičtí gotici Valkyre zaslouží už jen za vytrvalost a houževnatost. K prvnímu ataku se tahle parta pod vedením kytaristy Krise Scheerlincka nadechla před deseti lety, aby po čtyřech letech a jednom EP šla k ledu. Po dvouleté hibernaci to Kris Scheerlinck zkusil znovu a se sestavou, ve které nezůstal kámen na kameni (jediným, kdo pamatuje alespoň celé pohibernační období, je bicmen Peter van Sweevelt)..
Na pisálkování mě nejvíc baví fakt, že člověk občas narazí na perly, o které by jinak jen stěží zavadil. Letošnímu náhrdelníku bude nejspíš vévodit francouzská kapela My Doppelgänger se svým debutovým albem „God Is A Lie“. Tak, jak hluboce na mě zapůsobila tahle deska, stejně tak mě oslovil entusiasmus a nadšení, které sála z odpovědí kytaristy Alexe Hilberta. A docela mě překvapilo, jak blízko může mít v náhledu na domácí kapely francouzský fanoušek metalu k tomu tuzemskému. ..
Zadáte-li vyhledávání pojmu Lichtgestalt, vyskáče na vás mraky odkazů na album temněvlných Němců Lacrimosa. To však tentokrát není ta správná cesta. Dnes bude řeč o čtveřici ze Severního Porýní-Vestfálska, která letos oslavila své první narozeniny a zároveň představila své eponymní třiskladbové EP. Na něm by měla být ztvárněna jejich představa moderního metalu se silným vlivem elektroniky. No, věřím, že jejich představa nebude i budoucností kovové muziky, protože nejzajímavějším..
Jako by se s albem „Fuel To The Flames“ Bonfire dotkli vrchu paraboly a tak, jak zvolna se k němu přibližovali, tak stejným tempem začali zase ustupovat. I přes definitivní stabilizování sestavy (Bonfire si třetím albem v řadě za sebou v jednom složení vytvořili rekord, který se jim do dnešních dnů nepodařilo překonat…) začali Bonfire na „Strike Ten“ lehce ztrácet hitovost, přitažlivost, přímočarost i cit pro dramatičnost. A ocitli se zhruba někde v bodě, kdy by se hodnocení dalo opisovat podle alba „Rebel Soul“...
A teď si dáme jednu trošku utopistickou… jednou z hlavních hvězd Majálesu se stává francouzská alternativ (pop)rocková formace Eyes of Verona. Tedy utopie…, ne, že by se svojí mládežnickou svěžestí, hopsavě optimistickou náladou i špetkou toho rockovna Eyes Of Verona nezapadli do dramaturgie této univerzálně univerzální a univerzálně neškodné události (já bych si dokonce troufl tvrdit, že přesně taková akce by jim byla šitá na míru)..
To vám takhle přijde do redakce nahrávka od bulharské power metalové kapely. Předsudky jsou předsudky, takže už jen díky zemi svého původu (přitom díky krajanům Domain Of Dreams už bych mohl mít kapku rozumu) deska putuje až na konec dlouhatánské fronty ostatních cédéček s vědomím, že se na ní třeba jednou dostane. Když pak dáte na radu „z vyšších míst“ (díky, Lanci), že fakt stojí za to si to poslechnout, hned vás vykráká za uši známý hlas. ..
Folk-metal. Styl, který si v získal spoustu příznivců a zároveň styl, který umí být až neskutečně rozmanitý. V těchto dnech vychází album “Mlada” ruské kapely Grai, která ho zároveň aktuálně propaguje v naší domovině. A jejich pojetí hudby by mohlo být dokonalou definicí úvodního pojmu, neboť lidové motivy a spojení s přírodou hrají v jejich životě i tvorbě velmi důležitou roli. Rozpovídali se o tom kytarista Ruzveld a basák Jurij.
Brazilci Wild Witch si velice dobře zvolili svůj název. To, co vám totiž pořádně zakroutí ušima, je nespoutaně divoký zpěv divoženky Flav Schiedt, kterou bývalí speed-trasheři Felipe Rippervert a Wieberlan Garcia (od roku 2006 dunící rytmika kapely Crusher), spolu s parťákem Marianem (ten u Crusher proháněl šest strun) ulovili poté, kdy se rozhodli v roce 2011 přeorientovat směrem ke klasickému heavíku. Prvním výsledkem jejich snažení bylo vloni vydané EP „Burning Chains“,..
Až na sedmém albu se Bonfire povedlo nastoupit (a odejít) ze studia ve stejné sestavě, v jaké vzniklo album předchozí. Možná i tenhle fakt se podepsal na mimořádně vydařeném výsledku. A kdyby na světě fungovala nějaká spravedlnost, museli by se Bonfire za „Fuel To The Flames“ znovu vyhřívat na výsluní. Na téhle desce se plně vrátili zpět ke svým kořenům - nedali žádný prostor volnějšímu bezemočnímu tempu, vynechali jakoukoliv vatáž, vtípky i výpůjčky dokonale sedly ke zbytku skladeb, Claus Lessmann perfektně využil veškeré odstíny svých charismatických hlasivek,..
Představte si, že existuje svět, ve kterém má každý jedinec svého dvojníka. Jakési zrcadlo, které odráží všechny jeho negativní vlastnosti. A někteří z nás holt mají smůlu, že to jejich zlovolné dvojče je příliš aktivní a začne vyřvávat do světa svou nenávist a šílenství. Kde jinde by však takové povedené dvojče mohlo tyhle svoje problémy ventilovat, než uprostřed vaší hlavy? Tak zhruba o tom je koncepční příběh debutového alba francouzských My Doppelgänger. ..
V promo materiálech ke třetímu albu kapely Grai z východního Ruska je uvedeno, že se jedná o „powerful“ metal, nakombinovaný s jemným folkem. Já bych tuhle definici poněkud poupravil. Základ bych hledal v dominanci lidovosti, prodchnuté slovanštinou, kterou Grai zahušťují razantní rytmikou a přiměřeně agresivní kytarou. A díky tomu je album „Mlada“ hodně pocitová záležitost, která by mohla svým stylovým zaměřením cílit třeba na fanoušky Silent Stream Of Godless Elegy, ..
Brazilci Kriver na to jdou pomalu, ale jistě. Pětiletku svojí existence oslavili svým třetím épíčkem (což v dnešní uspěchané době je – vzhledem k jejich kvalitě - skoro až staromilsky uvědomělý přístup), které by mělo charakterizovat jejich vývoj, nastartovaný kdesi na území heavy – hard rocku a postupně směřující do progresivního metalu. Aktuální porce muziky, nazvaná „Foresight“, ctící kořeny kapely a zároveň potvrzující, že současné směřování rozhodně není zakopnutím o bludný kořen, ..
Do šestého kola nastoupili Bonfire již opět jako regulérní kapela, nikoliv jen jako dvojka tahounů, obklopená nájemnými muzikanty. A že to byl lov mimořádně úspěšný a pro Bonfire z hlediska stabilizace kapely velice prospěšný svědčí fakt, že čerstvě zverbovaný basák Uwe Köhler, který se poprvé představil právě na albu „Rebel Soul“ je v řadách Bonfire rekordmanem, kroutící ve společnosti Clause Lessmanna a Hanse Zillera již sedmnáctou sezónu, podobně úspěšný nákup se podařil u bicích, Jürgena Wiehlera čekalo v řadách kapely víc jak deset let ..
Možná měla parta z bulhraského Rousse svoje druhé album nazvat nikoliv podle závěrečné skladby nabídnutého menu, nýbrž podle druhého kousku v pořadí. Netuším, s kým si symfoblackoši Claymore (neplést s nedávno recenzovanými Srby, kteří nedávno změnili svůj název na Claymorean, ani s dalším půltuctem kapel stejného jména) chtějí vyřizovat účty („Vengence Is Near“), ale dělají to natolik chaotickým způsobem (Centuries Of Chaos part II), že by mi tahle záměna přišla velice trefná...
Velebnosti, to jsem přeci já, vaše Cecilka! Ale kdepak, žádné slunce (a už vůbec seno a jahody) se zde nekoná. To jen německá kapela My Inner Burning udělala na svém třetím albu, nazvaném „Dead And Gone“ terno se svojí novou zpěvačkou Cecile Beelman. Ta do My Inner Burning přišla po revoluci, která rok předtím vytřásla z kapely kompletní rytmiku i Cecilčinu předchůdkyni (která taky nebyla žádné ořezávátko, o to víc mi je Cecilčin projev sympatičtější) a pokud něco dělá z „Dead And Gone“ záležitost na vícero..
V létě roku 1994 o sobě dali Bonfire (s Michaelem Bormannem) koncertně naposledy vědět a zdálo se, že tahle hranice definitivně vyhasla. Clausi Lessmannovi a Hansi Zillerovi však úpadek jejich miminka nedal spát a v kombinaci s tím, že skladby ze tři roky starého EP „Glaub Dran“ jejich projektu Lessmann/Ziller byly dle jejich názoru dostatečně kvalitní a přitom nedostatečně doceněné, znovu škrtli křesadlem. Získali od svých bývalých spoluhráčů práva znovu užívat logo Bonfire a zatím pouze jako dvoučlenná parta, ..
Když se podíváte na výčet působišť, který u svých jmen mají uveden členové kapely Impera, možná vás napadne něco o all-stars (nebo aspoň stars) seskupení (jen namátkou Paul Stanley, Alice Cooper, Graham Bonnet, Bruce Kulick, Vinnie Vincent…). Všichni jsou fandové Kissáků (ti jsou důvodem toho, že se kluci vůbec začali věnovat muzice) a prý mají jednu společnou vizi – být tou nejlepší kapelou na světě. Soudě dle dalších podobně laděných hlášek principála u bicích J.K. Impery předpokládám, že jde jen o vtípky, ..
Potemnělí Řekové SadDolls se od svého revivalového startu před osmi lety docela vypracovali, díky čemuž v letošním roce vydávají svoje třetí album. Stále se inspirují u kapel jako Sisters Of Mercy, To Die For či The 69 Eyes (sem tam i ocásek Depeche Mode se objeví) a vůbec to nedělají blbě. Škoda jen, že oproti těm zmíněným kolegům mají slabší kapacitu plic, takže jim s blížícím se koncem desky rapidně dochází dech. A tak jejich aktuální náhrobní mejdan chytá komplex klasického asfaltového elpíčka..
S nápadem postavit k mikrofonu hned dvě holky najednou nepřišel principál rakouské kapely Drawzznikk Martin Traussnigg (ta nenápadná vizuální i zvuková podoba názvu kapely a jména jejího šéfa je roztomilá) zdaleka první. Marně však pátrám v paměti, zda takovéhle rozložení sil představila už některá kapela, orientující se na hard rock. O směřování Drawzznikk mnohé vypovídá fakt, že ještě dřív, než se vrhli na své debutové EP „Wings“, ..
Vítr ze Seattlu? To, že Bonfire zhrubli a zpesimitičtěli, příčítal Claus Lessmann v jednom z rozhovorů právě téhle rockové revoluci a s tím souvisejícím následkům nezájmu fanoušků. Byť samozřejmě i tomuto vlivu lze nějaké to slušné procento změn připočíst, viděl bych problém úpadku Bonfire přece jen poněkud jinde. „Knock Out“ je jediná deska Bonfire, na které zcela chybí jméno Hanse Zillera. A s Hansem Zillerem se z tvorby kapely vytratila lehkost, vzdušnost a optimismus, ..
Wolf Hoffmann tvrdí, že velký rozdíl mezi předchozím albem „Stalingrad“ a aktuálním „Blind Rage“ je v tom, že tentokrát měli Accept na skládání nových písní spoustu času. Dle mého je však podstatnější následek tohoto stavu. A tím je fakt, že skladby na „Blind Rage“, byť pochopitelně zachovávají všechna poznávací znamení kapely a v některých případech i vyvolají přímé asociace na různá historická období života kapely, jsou proti svému předchůdci rafinovanější, ..
Švédové Beneath budou asi dobří kousci. Po „pouhých“ dvaceti letech (pravda, přerušované) své existence vydali letos svoje debutové album „Antidote“, na kterém pracovali od roku 2008. Album, na kterém hlavní roli vedle svérázně divokého vokálu hraje především živá kytara. Jenže tu Beneath nemají v kapele ani jednu a tak vypomáhat s nimi musí hosté. Ti se na „Antidote“ představí hned tři (čtvrtý má na starosti piáno), hlavní slovo má pak Daniel Josefsson z Rise And Shine. A to mají Beneath ..
Lovosičtí Steelfaith mě před pěti lety velice příjemně svým prvním demem vytahali za uši a letos k tomu přidali další, podobně chytlavou minikolekci. Kytarista Honza Štok (možná jej znáte i z Krleš či Synů výčepu) vám prozradí novinky ze života Steelfaith. A pokud snad byste přivítali (stejně jako já) i větší porci muziky od téhle kapely, nezbývá než doufat, že se sny plní nejen o vánocích… ;-)
Možná kdyby se třetí album Bonfire jmenovalo „Break Point“ byl by ten název stejně vystihující, jako u desky následující („K.O.“). Byť název „Point Blank“ v sobě taky nese jistou výstižnost (deska skutečně je přímá a otevřená), spíš než jasnou odpověď na to, zda Bonfire definitivně potvrdí status možných budoucích nástupců Scorpions, nastolilo otázku, kam se tahle parta bude ubírat dál. Částečně kvůli hudebnímu obsahu, kdy se do zaběhlého vzorce ..
Nemám ruské pohádky najeté natolik, abych vám byl schopen prozradit, zda Achsar, jehož jméno pochází právě z tohoto pramene, je postavou veskrze kladnou, či zda je to naprostý záporák. Soudě podle debutu stejnojmenné kapely ze slovenských Levic by mohlo jít o odvážného, přímočarého sympaťáka, ctícího a pevně spojeného s kořeny svého zemitého původu, schopného postavit se hordě nepřátel, patřičně hrdého na svou bojovnost, inspirovanou uměním a statečností severských válečníků..
Jsou to tři roky zpátky, co náš bývalý kolega Pagan spokojeně pomlaskával nad debutovým demem slovenských power melodiků Anthology. Nyní přicházejí mládežníci z Nižnej s novinkovým albem „The Prophecy“ a už od prvních tónů (a tahle nálada vydrží až do finále) chápu tehdejší kolegovu spokojenost. Anthology umějí moc dobře krotit melodie, zní dostatečně důrazně, přímočaře a svěže upalují k cíli, spolehlivě střílí kousavé riffy, jejich muzika má v sobě dostatek chytlavých háčků, zapamatovatelných refrénů ..
Slovenští kultivátoři thrashových kořenů Majster Kat vydali nedávno svoje druhé album “Memento…”. To, že jsou Majster Kat snadno identifikovatelní díky specificky zabarvenému vokálu křiklouna Slymáka je věc již dostatečně známá. Že podobně specifickým je i humor, nadhled a uvolněnost basáka Tapyra se můžete přesvědčit v následujících řádcích, ve kterých mimo jiné odhalí Tapyr i důvod toho, proč může být problém potkat Majstra Kata na festivalech :-). ..
Ruské kapele Concordea začaly být stěny zkušebny těsné již v době, kdy je před dvěma lety opustil zpěvák Dmitri Ostapchenko. Ač to obvykle nebývá úplně ideální doba na vydání desky, Concordea, zřejmě dostatečně si jistí svým materiálem, naplánovali cestu do studia a výsledkem je aktuálně vydané EP „Before The Sunrise“. Patrně v duchu hesla „když už děláte něco podobného, co řada jiných, měli byste mít v rukávu (tedy alespoň pokud pomýšlíte na úspěch) něco, čím předběhnete konkurenci“, ..
S vydáním nového alba si Bonfire pospíšili a druhý díl jejich nejsilnější trojčlenky vyšel hned v roce následujícím po vydání „Don´t Touch the Light“. Bonfire se jej vydali nahrát za oceán, kde se dostali do rukou Michaela Wagenera (i to svědčí o tom, že status kapely rozhodně nebyl zanedbatelný). Po odchodu Dominika Hülshorsta Bonfire dočasně fungovali pouze jako kvartet a tak se bicích partů na desce ujal Ken Mary (Fifth Angel, House Of Lords), na desce najdete i kompoziční výpůjčku od Jacka Pontiho a Joe Lynn-Turnera...
Midnattsol – The Sins Of Thy Beloved 1:2. Nene, to nejsou dozvuky nedávno skončeného mistrovství světa ve fotbale, to je pouhé přepočítávání personálního rozložení nově vzniklého gotického seskupení Savn, které koketuje se zařazením do škatulky all-stars sestav. Tedy alespoň za předpokladu, že zpěvačku Carmen Elise Espenæs (ano, to je ta méně výrazná ze sestřiček Espenæsových), multiinstrumentalistu Stiga Johansena a klávesáka Anderse Thua lze považovat za vrcholné hvězdy svého žánru. ..
Tomuhle říkám dilema. Nechat tomu dalších čtrnáct dní, nebo měsíc a bádat, co se mnou druhé album podbořanských Modesty & Pride ještě provede, nebo dát na ty nejintenzivnější pocity z prvních srážek s propracovanou hudbou a přitažlivě filozofickým příběhem, zachyceným na albu „Ordo ab Chao“? Víte co, asi není na co čekat, mám dojem, že tu samou otázku si můžu i přes nepočítané množství rotací klást ještě příští rok. „Ordo ab Chao“ je totiž přesně tím typem alba, které zraje, bobtná a odhaluje..
Prozraďte mi, jak budete reagovat, když uvidíte nahatého Kašpárka, zmítajícího se v bujně narostlém trní? Někdo se asi bude potměšile smát, někoho třeba zaplaví vlna soucitu…, no pokud byste si chtěli vyzkoušet vlastní reakci na takový tristní pohled, sáhněte po demu „Creatures On The Loose“ slovinské kapely Ransom Call, se kterým vás asi jiná reakce nepotká, jelikož je na něm špatně prakticky všechno podstatné...
Jak jsou ty statistiky ošidné a zavádějící. Budeme-li to brát čistě formálně a bez znalosti souvislostí, můžeme Bonfire a jejich „Don´t Touch The Light“ považovat za malé zjevení. Která jiná kapela má na kontě debutové album, které je vyzrálé, našlapané hity a nemá prakticky jedinou slabinu? Vzhledem k těm v minulých dílech zmíněným souvislostem sice můžeme škrtnout pojem debut, ale ostatní pochvalné charakteristiky zůstávají beze změn...
True Epic Hero Metal. To je téma, o kterém budeme dneska hovořit. Ano, je to kapitola prakticky jen pro pravověrné, neb ti, kterým se při otevření této (zpravidla klišovité) škatulky ježí chlupy už jen z principu, hru na hrdiny nejspíš odmítnou, i kdyby se v ní všichni akční rekové přetrhli. A i když Řekové Battleroar (ostatně už samotný název kapely jasně deklaruje, na jakémže poli tahle kapela operuje) mají pro tento žánr v rukou jednu ne příliš tradiční zbraň (housle, díky kterým do své hudby snadno propašují střípky folkoviny)..
Mostečtí Alchemist mi trochu dělají binec ve statistice. Jejich frontman Mentol si totiž po vydání třetí desky „Alchemy Of Rising“ odskočil do soukromé laboratoře a vyměnil svoje společníky, aby v loňském roce vydal pod zavedenou hlavičkou čtvrté album kapely, nazvané „Evilcrusher“ (které by podle hlášení Alchemist mělo odrážet skutečnost, že ne všechny vybrané ingredience fungují v magistrově dílně tak, jak se očekávalo). A vzápětí poté se Mentol opět vrátil k těm, se kterými svoje lektvary míchal doposud ..
Není zas tak časté, aby ve spolku Mistra Lordiho docházelo k personálním změnám. Nejožehavějším místem je post basáka, na kterém se do současnosti protočili celkem čtyři muzikanti. Pamětníci si určitě vzpomenout na toho, který se může pochlubit tím, že spolu s Lordi nabrumlal jejich první album „Get Heavy“. Je to už dvanáct let, co Magnum řady finských monster opustil. Že však vzpomínky na tohle svojí misi neodložil k ledu, vypovídá o loňském Halloweenu vydané pětiskladbové EP..
Že přerod Cacumen do Bonfire byl skutečně víceméně jen kosmetickou úpravou, nejlépe vypovídá deska „Down To Hell“ (někde označována jako EP, někde jako poslední řadové album Cacumen, sám Claus Lessmann se v jednom z rozhovorů vyjadřoval na adresu Cacumen pouze o dvou řadových albech, nicméně v reedici z roku 2004, vydané u LZ Records – tedy vydavatelství Lessmann–Ziller - je označována jako „The Early Days Part III“). „Down To Hell“ vyšlo původně v roce 1984 skutečně jako čtyřskladbové EP..
Před necelými pěti lety si v italském Milánu vzal bicmen Massimo „The Maxx“ Pianta do hlavy, že rozběhne kapelu, která se bude věnovat tvorbě originálního symfonicko-epického metalu. O tom, že se mu tento cíl podařilo splnit (nebo alespoň dotáhnout k nějakému výsledku), svědčí letos vydané album „Midgard“. Že to asi nebyla cesta jednoduchá, vypovídá například to, že finální podoba tohoto alba uzrála již v roce 2012, a než se jej podařilo letos přivést na světlo bóží, museli Holy Shire lovit novou zpěvanduli až na druhém konci světa..
Kdyby se vyhlašovala kategorie o nejoriginálnější obal alba, tak by slovenští Majster kat se svým druhým albem „Memento“ (v jeho limitované sérii, čítající 333 kusů) aspirovali minimálně na album století. K jeho naprosté autentičnosti chybí už jen to, abyste si po rozepnutí kožené přezky a otevření dřevěného obalu s vypáleným logem kapely a katovskou kápí uřízli bříška prstů o miniaturní gilotinku (i když samozřejmě i na ní v papírové podobě dojde), případně si je umazali o čerstvě prolitou krev. ..
Cacumen zůstali v kontaktu se svým bývalým klávesákem Hannsem Schmidt-Thiessenem a tak jeho producentských služeb i nahrávacího studia (důležitou roli prý hrála především finanční dostupnost) využili hned v následujícím roce po vydání svého debutu k nahrávání následovníka, který v roce 1983 vyšel pod názvem „Bad Widow“. Tahle deska se pojí se dvěma změnami – ta první, personální, totiž skutečnost, že u čtyř strun se objevil Robert Prskalowicz, nebyla až tak hmatatelná. Zato ta druhá silně práskla přes uši ..
Návrat…, jakoby tohle slovo získávalo v metalových kruzích čím dál tím pejorativnější význam. Kdekdo se s ním ohání a málokdo ho myslí vážně. Grave Digger si s návraty lehce zakoketovali před čtyřmi lety, kdy se po letech znovu pověnovali skotské tématice a již tehdy ukázali, že návrat v jejich podání je jen tak na oko. A teď přicházejí s návratem na plnou hubu. Jenže návrat do doby před více než dvaceti lety, kdy hrobníci představili svého „Sekáče“ je i v tomhle případě dost relativní...
Soudě podle sedmého alba pražských D.N.A., úderně nazvaného „Sernato“, mám takový dojem, že naštvanost a frustrace, která byla cítit už z minulé desky, aktuálně u kapely dostoupila nového vrcholu. A přiznávám, že na to, abych konstatoval, že to není až tak úplně marný stav, to chtělo novinku prohánět ušima pravidelně a systematicky. Ne snad proto, že by současná autorská forma D.N.A. oplývala nějakou složitostí, kličkováním a vymetáním kdejakých zákoutí, to spíš naopak. Ale z toho, že na první ucho ta jedovatá slina ..
To si takhle na začátku tisíciletí založíte kapelu, vydáte s ní nějaké to épíčko a po osmi letech si nějaký amík vzpomene, že název Neoshine je již obsazený. A protože principál kytarista a klávesák Flo Laurin (tedy, můžete být sebevětší principál, stejně se nakonec o vaší kapele bude mluvit jako o té bandě, ve které hrají dva muzikanti z Blind Guardian, případně zpívá ten kluk z Beyond The Bridge a Seventh Avenue…) byl tím moudřejším, ustoupil a ještě před tím, než se v životě jeho smečky začaly odehrávat důležité události, ..
Je obdivuhodné, když ve čtrnácti letech rozběhnete svoji první kapelu a ještě za dalších jednačtyřicet let tuhle bandu (pravda, po dost zásadní „kosmetické“ změně, díky které tenhle vztah pro neználka není na první pohled hned patrný, i po tříletém výpadku z jejího života) se svým nerozlučným parťákem (i když tento vztah také nebyl bez mráčků) stále udržujete ve formě (i když časy své největší slávy má tenhle spolek patrně definitivně dávno za sebou), ještě stále dokážete oslovit slušný počet fanoušků, ..
Vítej, tak tohle je ráj, můžeš tančit, zpívat nebo na lásku si hrát…
Stále tvrdím, že na Slovensku je metalová půda maximálně úrodná.
Tady je další důkaz – April Weeps z Dunajské Stredy. Fakt, že úspěšně bojují v naší Metalparádě už třetí měsíc je z těch úspěchů ten nejzanedbatelnější ( :-) ), daleko důležitější je řada velmi pozitivních ohlasů na jejich debutové album „Outer Calm, Pain Within“ (jak to vidí Supermartonátor se dozvíte už příští týden) i samotné zapálení a entuziasmus kapely. ..
Jejich hudba vychází z jejich vášně pro rock se spoustou různých odstínů, od alternativy k punku, od hard rocku k popu. Aspoň to tvrdí promo materiály. A když v roce 2011 představili své první EP, měly je mnohé magazíny označit za malý rock´n ´rollový drahokam. Teď přišli se svojí debutovou deskou „Batteries Are Not Includes“ (a zároveň se znovu prohnali Evropou, včetně několika zastávek v ČR). Sice nevím, jestli zrovna na stránkách tohoto plátku to bude dvakrát úspěšná výzva, ale přesto to zkusím:..
Když před sedmnácti lety uváděl Piet Sielck do života svoje Iron Savior, dělal mu u toho společnost i legendární Kai Hansen a sem tam bylo možné zaslechnout hlasy, že ta životaschopná energie, která z desky tryská, je z nemalé míry právě Kaiova zásluha. Sice ten vztah mezi Pietem a Kaiem nelze až tak úplně pasovat do pozice učedník a jeho mistr, ale kdyby ano, bylo by letošní album Iron Savior „Rise Of The Hero“ praktickou ukázkou toho, jak je učedník schopen převálcovat mistra. Pravda, zásluhu na tom má i ne zrovna ..
Dva a půl roku trvalo nezávislákům Deadend In Venice, než se od debutu dobrali k jeho následovníkovi. Za tu dobu protočili v kapele dalšího basáka, ale to je jediná zásadní změna. To podstatné, tedy muzika samotná, sice drobný chuťový odstín nabrala také, ale ten naštěstí není nikterak zásadní. Deadend In Venice si stále drhnou ten chameleonsky pestrý pel mel žánrů, jehož hodně silnou ingredienci (ale ani v tomhle případě bych neměl potřebu označovat ji za základ všeho dění) tvoří Švédskem načichlý melodický ..
Varšavský kytarista Boguslaw Balcerak má zjevně rád hard rock, Yngwieho Malmsteena (nebo alespoň jeho mladší léta), svojí kytaru a k prosazení své muziky si na druhém albu kapely Crylord (ne nadarmo plný název grupy nese i Boguslawovo jméno) „Gates Of Valhalla“ zvolil osvědčený způsob, jak na sebe upozornit – totiž přibrat (stejně jako před třemi lety na debutu) do party lidi, jejichž jména mají v hudebním (potažmo hard rockovém) světě už nějaký zvuk. Vzhledem k těm zmíněným Boguslawovým láskám nepřekvapí, ..
Abych pravdu řekl, při pátrání po stopách jednoho z postupujících v Metalparádě, deathových Grave In Mind z Uherského Ostrohu se mi podařilo na vševědoucím netu vyšťourat jen naprosto mizivé množství informací. A tak se snad to podstatné dozvíte z klávesnice toho nejpovolanějšího – kytaristy Martyho.
V případě projektu Svartna, za kterým stojí finská zpěvačka Janica Lönn, bych stájovou příslušnost k jinak docela ráznému labelu Violent Journey viděl především ve faktu, že Janica byla svého času součástí doom/deathového projektu Black Sun Aeon a frontwomankou gotiků Lunar Path. A pochopitelně i díky tomu, že je majitelkou velice podmanivého vokálu. Jinak totiž příliš velkou metalovou razancí (tedy takovou, kterou podvědomě od koňů z Violent Journey očekávám) nevládne. ..
Když před třemi lety švédští sokolníci Falconer vydali album „Armod“, trochu to skříplo. Nic tragického, ale přece jen určitý návrat k folku a častější využití tradicionálů, silné užití domorodštiny a zejména jakési občasné vzduchoprázdno někteří fandové (i pisálci) skousávali poměrně ztěžka. Netroufám si soudit, zda se u Falconer bouchlo do stolu s konstatováním, že se kapela vrátí ke starým pořádkům anebo se to všechno vyvinulo přirozenou cestou. Každopádně, to, jakou spontánní živelností je nabité aktuální ..
Každý umělec by ze své podstaty měl být aspoň trochu exhibicionista. Zpěvák italských Ushas Giorgio Lorito tuto charakteristiku (bavíme se o jeho hlasové ekvilibristice, o případných jiných formách mi není nic známo) splňuje beze zbytku. Když k tomu připočtete, že podobně nastavené to má se svým nástrojem i kytarista Fillipo Lunardi, je jasné, že tahle kapela zapasovat do nějakého nezáživného chlívku nepůjde. A aby do té jejich neortodoxnosti přibyl ještě nějaký střípek, Ushas se nás pokoušejí přesvědčit o tom, ..
Historie brněnských Arch Of Hell se začala psát již před osmi lety. O životaschopnosti téhle bandy vypovídá fakt, že i přes to, že v jejích řadách už dneska nepůsobí ani jeden ze zakládajících členů, Arch Of Hell fungují dál. A dokonce se v letošním roce schyluje k realizaci následovníka debutového alba “One Day”. Jak můžete kapele s tímhle albem pomoci, vám prozradí zpěvačka Tereza Nesvatbová.
Jedenáct let trvalo, než legendární Slobodná Európa vydala svoje čtvrté album. A nemám sebemenší pochyby o tom, že touhle deskou udělají kluci obrovskou radost svým dávným příznivcům (a snad i nějaké nové osloví). Slobodka totiž dokázala takřka nemožné – zůstala svá a přitom stále uvěřitelná. Stále sází na nekomplikované, houpavé rockovky (v jednoduchosti je síla, a když to umíte podat s ležérní uvolněností, může mít i lehký minimalismus grády), stále do svých glos aktuální (obyčejné a nepříliš radostné) reality dokáží ..
V tomhle případě jablko od stromu daleko nepadlo. Když v roce 1982 nazpíval Didier Izard v řadách francouzských heavíků H-Bomb jejich jediné album „Attaque“, nejspíš netušil, že další deska, u které bude v kolonce zpěv uvedené jméno Izard, vyjde až za dlouhých dvaatřicet let. Tenhle Izard se však jmenuje Julian, je synem toho prvně jmenovaného a z toho, co jeho spolek Existance narval do drážek svého debutu „Steel Alive“ bych si troufnul tvrdit, že velký Didier malému Julianovi ..
Třetí album prý bývá pro kapelu rozhodující…, kdyby tomu tak bylo, měli by španělští Diabulus In Musica nejspíš vyhráno. Jejich letošní novinka “Argia” se totiž mimořádně vydařila. Možná i proto, že při jejím vzniku musela kapela překonávat nečekané problémy, Nejen o nich, ale třeba i tom, jaké má tohle album terapeutické účinky se rozpovídala velice racionálně a skromně uvažující frontmanka kapely Zuberoa Aznárez.
Po tři roky starém nadupaném debutu (s touhle statistikou mám trochu problém, neboť na mě dost silně zabralo už EP „The Primacy Of Reason“ a tak mám tendence i tenhle počin označovat jako důležitou studiovou řadovku) se vsetínští Ascendancy s novinkou "The Amazing Ascendancy versus Count Illuminatus" vrací zpátky na zem. Tedy alespoň tématem svého koncepčního příběhu, který nás po předchozí vesmírné výpravě zavede zpátky na matičku Zemi, přímo do víru boje o osud lidstva, ..
Druhé album houstonských power-progresivců Six Minute Century „Wasted Time“ je v první řadě příběhem o tom, kterak rozpouštět a vzápětí znovu budovat (a bytelněji) pomlčku mezi pojmy power a progres, v druhé řadě bojem mezi komplikovanými pasážemi a projevem křiklouna Chucka Williamse, a ve třetí řadě oslavou umění krotitelů strun, z něhož si absolutorium odnáší basák Michael Millsap. A i když v těch nejukličkovanějších pasážích znějí Six Minute Century poměrně upracovaně, ..
Když přišli italští Evenoire se svojí debutovou deskou „Vitriol“, poplácával jsem je pomyslně po rameni a označoval je za naději gotického metalu, především pro velice povedený zpěv jejich dominantní frontwoman Lisy Stefanoni, mistrně využívající bohatou škálu hlasových odstínů, dovedně zpracované melodické nápady, jejich nezbytnou chytlavost, umění hrát si s atmosférou, probouzet emoce i schopnost napsat výraznou hitovku. Albovou prvotinu a aktuální desku „Herons“ dělí přesně dva roky a dvacet dní. ..
Když se kapela jmenuje Black Pope, jejich album „St. Rock“ a letmý pohled na obal desky také vyvolává sakrální dojem, asi by člověk čekal něco seriózního. Tak to je přesně to, co od debutového alba čtveřice z Terstu rozhodně nečekejte. Black Pope systematicky kříží vše, co jim přijde pod ruku (country, grunge, thrash, rock, punk…), spíš než se vyžívat v instrumentálních exhibicích mají potřebu po vás jen tak plivnout své nijak složité nápady, s hlubokomyslností textů si hlavu příliš nelámou a evidentně se tím sami dobře baví...
Sleeper Effect je za a) psychologický jev, kdy se informace, jež je určitým způsobem znehodnocena (např. nedůvěryhodný zdroj), v paměti jedince stává stále přesvědčivější v důsledku toho, že zapomíná na její původ, za b) britská alternativně progresivní kapela, aktuálně vydávající svoje první épíčko, nazvané „The Hero Clone“. Správně jsou obě odpovědi a otázkou tak jen zůstává, který z těch efektů stojí za to prozkoumat důkladněji...
Dvacetiletá historie kapely Claymore může být obrazem toho, jak jsou ty evropské dějiny bouřlivé. V době vzniku kapely mohl doma vyvěšovat její zakladatel Vladimír Garčevič jugoslávskou vlajku. Na prvním albu už se kapela mohla hlásit k příslušnosti soustátí Srbsko – Černá Hora, aby svojí druhou desku (po probrání se z desetileté hibernace a pochopitelně i s pozměněným line-upem) již vydávala s pojmem „Srbsko“ v kolonce státní příslušnost. Leč tato zmínka je čistě faktografická, ..
Udělám-li takové průběžné bilancování za letošní rok, vychází mi, že jedno z prvních třech mist v kategorii album roku drží švédští Persuader se svojí novinkou “The Fiction Maze”. Persuader postavili na hlavu teorii současného uspěchaného světa, kdy se většina snaží ani na okamžik nedat fanopuškům vydechnout, aby na snad někteří nezapomněli a se svým čtvrtým albem přišli až po (neplánované) osmileté studiové pauze. O tom, proč vlastně k té pause došlo, o pocitech z nového alba i o tom,
..
U některých kapel si prostě zemi jejich původu nelze splést, i když jejich inspirace nemusí nutně vycházet z národních kořenů. V případě kapely Perseus je pátrání po sídle základny možná drobně ulehčené tím, že v jedné ze svých skladeb na debutovém albu “The Mystic Hands Of Fate“ sklouznou do rodné italštiny, ale i kdyby tohle vodítko kluci nenabídli, přece jen jejich sound, vycházející z mixu tradiční metalové školy (ne náhodou se část členů kapely potkala v italském Judas Priest tributu Defenders Of The Faith)..
Když před dvěma lety kolegyně Ray psala o tom, že je mírně zklamaná z alba Brainstorm „On the Spur of the Moment“, byť jsem tímhle absolutně netrpěl, rozhodně jsem neměl potřebu o něm sebemíň polemizovat. Ona ta hranice mezi uspokojením a zklamáním umí být někdy zatraceně uzoulinká. A v případě party z německého Heidenheimu, která letos slaví čtvrtstoletí (a aby těch kulatých výročí nebylo málo, aktuálně vydané album „Firesoul“ je jejich desátým řadovým albem) svého působení na scéně, to asi platí dvojnásob. ..
Poslední dobou mám tak trochu pocit, že většina těch, kteří v minulém století vydali desku a dosud neumřeli, mají najednou aktuálně potřebu svojí diskografii ještě o nějaký ten kousek doplnit. Američtí progresivci Leviathan (nezaměňovat s dalšími nejméně dvaceti kapelami stejného jména – z nichž téměř polovina pochází právě ze Spojených států) to mají malinko jinak. Ti si svojí návratovou desku odkroutili po čtrnáctileté albové hibernaci již před třemi lety a aktuálně přicházejí s pátým kouskem svého hudebního herbáře,..
Pokud jste snad nějakou náhodou v první dekádě tohoto století narazili na španělskou gothickou kapelu Remebrances a jejich debutové album „Crystal Tears“ a napadlo by vás pídit se po jejich současném osudu, skončili byste u jména Rainover. Před třemi lety se totiž pánská část Remembrances rozhodla udělat tlustou čáru (snad jen poslední song aktuálního alba má tuhle minulost připomenout), rozešla se s tehdejší zpěvačkou, změnila jméno, po ročním hledání se dala dohromady se slavíčkem Andreou Casanovou..
„Now the times has come.., the Kings of Elves is back“, tvrdí italští Elvenking v úvodu svého osmého alba „The Pagan Manifesto“. A já si (stejně jako před dvěma lety, kdy si kluci znovu sáhli na hvězdnou oblohu s albem „Era“) souhlasně podupávám (no, ono je to spíš zběsilé křepčení, než podupávání) do rytmu živelných bicích s pocitem, že a) bych tu královskou korunu neomezoval čistě na elfí říši, ale vztáhl bych jí minimálně na celé území, ohraničené lidově-metalovou notou za b) se Elvenking víc než důstojně vyrovnali ..
To je tak. Hledáte zajímavé domácí kapely, které by stálo za to prohnat na dráze Metalparády a protože u toho člověk prokliká kdejaké zákoutí, na detaily pak už nekouká. Úplně stačí, když vás zaujme samotná hudba (v případě českobudějovických Eleament postavená na výrazném spojení elektroniky a metalu). Což se také stalo. Až když si tahle kapela nasadila pomyslné startovní číslo a dostala se na postupovou příčku, zjistíte, že už jen z domovských či bývalých působišť členů kapely
..
Kdyby dosud neexistovalo okřídlené rčení o důležitosti třetího alba, mohli bychom si ho vymyslet s novinkovou deskou španělských Diabulus In Musica. A když už je to rčení jednou vymyšlené, tak pokud funguje, mohli by se v jeho duchu pamplonští ďáblíci definitivně zařadit mezi symfo-power-gothickou elitu. Na aktuálním albu „Argia“ totiž Diabulus In Musica rozehrávají barevně bombastické divadlo, ve kterém jednak zdůraznili ty elementy, za které si již vysloužili pochvalu v letech minulých, ..
Nad problémem, zda někdy Keltové a Vikingové dorazili až do Kanady, jsem nikdy nedumal. Mám-li vycházet z autenticity, jakou na mě dýchá loňské album celtic-pagan-folk-black-sympho-melo-death (nehodící se dle potřeby škrtněte a hodící se dle libosti křižte a mixujte) party Vesperia z Toronta, tak určitě ano. Z alba „An Olden Tale“ je totiž cítit pohanština, syrovost, rozvernost i nespoutanost, ocásky lidových motivů i nějaké ty nezbytné „nemetalové“ inštrumenty. Pokud jste o téhle kapele ještě neslyšeli, ..
Z pohledu hudebních ingrediencí si lepší jméno pro kapelu tahle slovenská parta jen těžko mohla vybrat. Bratislavští Symbiosis mají na svém kontě (kromě postupu v naší Metalparádě) debutové EP “Purple” a aktuálně pracují na jeho full následovníkovi. Nejen o něm jsme vedli debatu s kytaristou Alexem, kterému lehce vypomohl i jeho parťák Viktor...
Ten návratový bacil, o kterém jsem se již v souvislosti s italskými (nejen, ale tady je to snad vážně epidemie) kapelami zmiňoval, postihl i partu kolem dnes už manželské dvojice Fabrizia Cislaghiho a Moreny Rossi. Milánští Macbeth sice nikdy oficiálně neprohlásili (alespoň jsem to nezaregistroval), že končí, ale dnes, po sedmileté studiové pauze hlásí, že jsou znovu zpět. S agresivnějším modernějším zvukem, se svojí typickou melodikou i poutavou duetovou spoluprací, s odvoláváním se na křížení vlivů od klasického gotického ..
Tak schválně, pamětníci, co vám říká kapela Kirk? Přiznám se, že když se mi objevilo jejich aktuální album „Masquerade“ v poště, považoval jsem tuhle švýcarskou skvadru za novou hvězdičku na metalovém nebi. A představte si, že ona už tam svítí patnáct let a dokonce před jedenácti lety debutovala s albem „The Final Dance“! Ale jak už to tak bývá, členové kapely se v průběhu let rozutekli ke konkurenci, takže pokud jste o Kirk nezaslechli něco v souvislosti s debutovým albem, bylo pak o nich ..
Kde vlastně začínají hranice melodeath metalu? A je dnes tenhle styl natolik oblíbený, aby se k němu hlásili i ti, kteří sice využívají (a dost intenzivně) chropot u mikrofonu, ale jejichž podstata je někde krapet jinde? Ale dobrá, respektujme vlastní názor kapely a ponechme finské Dead End Finland v chlívku „melodeath“. Za a) opodstatnění to má, za b) chlívek není podstatný, podstatný je obsah. A ten se Fiňákům na jejich druhém albu s názvem „Season Of Withering“ dost vydařil. ..
Jak jinak začít tenhle článek, než tou nejlacinější otázkou, která se nabízí – tak jaký je život po Nightwish, Anetko? Jiný. S touto jednoduchou a hodně napovídající odpovědí máme tohle téma úspěšně za sebou a můžeme se v klidu věnovat Anetčinu „rozzářenému“ albu. Na kterém Anette Olzon dokazuje to, o čem donedávna ještě mnozí horlivě polemizovali. Totiž to, že umí zpívat. Ono když hlasivky napínáte pouze tím směrem a do těch vzdáleností, které vám jsou přirozené..
Ocelověrci z Lovosic mají kadenci necelou jednu skladbu ročně (a to ještě zaokrouhleně…). K tomuto postulátu jsem došel jednoduchým výpočtem. První demo s eponymním názvem vyšlo v roce 2009, letošní novinkové (opět eponymní) épíčko obsahuje celé čtyři písně. Ale čert vzal matematiku (třeba je v šuplíku toho materiálu podstatně víc), podstatné je, že ať šťouchnu do kterékoliv puzzlíku z celkové skládačky, prakticky u všeho je možné spokojeně konstatovat, že Steelfaith udělali, když ne krok, tak aspoň krůček vpřed...
Už příští měsíc sfouknou bratislavští Radix čtrnáct svíček na svém narozeninovém dortu. I přes tohle úctyhodné číslo v kolonce věk se přiznám, že jsem o téhle partě slyšel poprvé až letos v souvislosti s jejich v pořadí druhým (od toho prvního jej dělí dlouhých osm let) studiovým albem „Nezlomní a nezlomení“. Ale na dobré věci není nikdy pozdě, co říkáte?..
Ti, kteří mají rádi sladké, půjdou vpravo, ti, kteří upřednostňují kořeněné, půjdou vlevo. No a ti, kteří zůstali stát uprostřed (na důvodu nezáleží, i když ideální by bylo, kdyby jim voněla kombinace těchto chuťových elementů) si můžou pustit páté album německých Dawn Of Destiny „F.E.A.R. ( Forgotten, Enslaved, Admired, Released)“. Dawn Of Destiny na něm svým způsobem pokračují tam, kde před dvěma lety skončili s předchozí deskou „Praying To The World“. Nabízejí mix melodií, které (v těch nejkrajnějších polohách) umí být..
Jak to asi vypadá v hnízdě Šíleného kloboučníka? Jaké jedovaté nápady nosí tahle postavička pod svým rudým kloboukem? Na tyhle otázky najdete odpověď na hodně povedeném debutovém albu “Welcome To The Den” finské kapely Mad Hatter´s Den. A na pár dalších otázek, týkající se téhle kapely, jsem se zeptal kytaristy Jaakka Hänninena, kterému drobně vypomohl i zpěvák Tapio „Taage“ Laiho. ..
Tak tady jsou karty rozdané naprosto jednoznačně. Havířovští hard-heavíci Ravers mají pod kůží muziku, která kořenila a bobtnala v době, kdy kluci snad ještě ani nebyli na světě. A protože se osmdesátkového mustru kapela drží víc než systematicky (ono třeba i to víc než povědomé logo ukazuje na inspiraci tímto obdobím), vzniká v podstatě dvojí efekt. Na jedné straně vám kterákoliv ze čtyř skladeb, zaznamenaných na jejich loňském EP „Flat Out“ bude připadat hodně známá (v jednom případě jsem i chvílemi váhal nad tím..
Pamatujete na Marcuse Jürgense? Maníka, který před dvaceti lety zpíval v Brainstorm? Tak ten s nahrávkou „Tattooed Woman“, kterou začátkem března vypustili do světa německo-dánští rockeři Miracle Master nemá vůbec nic společného. Je totiž jediným členem kapely Pump, který se nahrávání desky neúčastnil. A na těch zůstavších pumpařích je mi velice sympatické (tedy, netuším, jestli v tom třeba nahrála roli autorská práva), že se se změnou zpěváka dokázali rozloučit se svojí minulostí a s novicem Oliverem Weersem ..
Floor Jansen je nepřehlédnutelnou (a tím vůbec nenarážím na její dlouhé nohy) postavou světového metalu. Stačilo by jí k tomu její angažmá u symfogotiků After Forever, ale poté, co jí vcelku logicky definitivně ulovili do svých sítí Nightwish, to platí dvojnásob. Zdánlivě v pozadí těchto dvou spolků stojí Floořino miminko Revamp, se kterým loňského léta vytáhla divokou kartu, tedy svoje druhé album „Wild Card“. Jehož jednoduchá charakteristika by se dala shrnout do krátké definice –poměrně komplikovanější a hrubší muzika..
Letos to bude už šest let, kdy Symphonity, jedna z domácích kapel s největším potenciálem uspět mimo hranice naší republiky, vydali album “Voice From The Silence”. Důvodů, proč se příznvci kapely dosud nedočkali, je vicero, ale tenhle stav by se měl ještě v letošním roce změnit. Co nového se aktuálně děje u Symphonity prozradí kytarista Libor Křivák. ..
Až jednou vrchní pirát Rolf Kasparek pískne nástup všem metalovým korzárům, bude mít v zádech už docela slušnou flotilu. A někde kolem Port Royal se nejspíš bude motat i kocábka finských Ironclad, kteří koncem loňského roku vyvěsili vlajku s lebkou a zkříženými hnáty prostřednictvím EP „Strike & Ravage“. Vstupenkou do přístavu jim bude fakt, že jsou poměrně zábavní, co by však jejich vylodění mohlo komplikovat, je skutečnost, že na palubě mají i vlky větrem neošlehané a ke Calicově symbolu neinklinující...
Zeptám-li se vás, jestli znáte jméno hlavní postavy z příběhu o postavičce, která měla na hlavě červený čepeček, předpokládám, že se dozvím, že šlo o Karkulku. Druhý díl téhle pohádky by mohla sepsat finská kapela Mad Hatter´s Den, jejímž výrazným symbolem je právě červený cylindr a hlavní postava by měla jméno Tapio „Taage“ Laiho. Tenhle robustní chlapík před dvěma lety zapadl do doupěte tamperských kloboučníků, po jeho příchodu kapela natočila svoje první nahrávky (dvě EP), aby na podzim loňského roku..|
Dnes je 11.9.2025, svátek má Denisa
|
| Autor Savapip |
|
[26.02.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.02.2020] [hodnocení: 9/10] |
Mr. Steely (METALCRAFT) - Nebyl čas ztrácet čas
|
[23.02.2020] |
|
[19.02.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.02.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[14.02.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[10.02.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.02.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.02.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.02.2020] [hodnocení: 5/10] |
|
[31.01.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
HUMAN FORTRESS - Reign Of Gold
|
[29.01.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[27.01.2020] [hodnocení: 8/10] |
INADREAM - No Songs For Lovers
|
[25.01.2020] [hodnocení: 5,5/10] |
WOLFPAKK - Nature Strikes Back
|
[22.01.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2019 - Savapip
|
[21.01.2020] |
MINOTAURUS - Victims Of The Underworld
|
[19.01.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[15.01.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Ray ALDER - What The Water Wants
|
[14.01.2020] [hodnocení: 9/10] |
CRYSTAL EYES - Starbourne Traveler
|
[03.01.2020] [hodnocení: 7/10] |
SALAMANDRA - Great Moravian Elegies
|
[26.12.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[25.12.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[24.12.2019] [hodnocení: 8/10] |
..více |
[24.12.2019] |
|
[22.12.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
VANDEN PLAS - The Ghost Xperiment - Awakening
|
[20.12.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.12.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[16.12.2019] [hodnocení: 9/10] |
THE TRIGGER - The Time Of Miracles
|
[14.12.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[13.12.2019] [hodnocení: 6/10] |
SALAMANDRA - Twilight Of Legends
|
[12.12.2019] [hodnocení: 7/10] |
CORONATUS - The Eminence Of Nature
|
[11.12.2019] [hodnocení: 6/10] |
THE DARK ELEMENT - Songs the Night Sings
|
[09.12.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.12.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[06.12.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.12.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
EUROPE - Prisoners In Paradise
|
[28.11.2019] [hodnocení: 10/10] |
PRETTY MAIDS - Undress Your Madness
|
[25.11.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.11.2019] [hodnocení: 8/10] |
VELVET VIPER - The Pale Man Is Holding Broken Heart
|
[16.11.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
BLIND GUARDIAN - Twilight Orchestra: Legacy Of The Dark Land
|
[15.11.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.11.2019] [hodnocení: 10/10] |
|
[12.11.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
Vašek MRZENA (RIMORTIS) - Spirála času se pořád točí a vrací.
|
[10.11.2019] |
|
[07.11.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.11.2019] |
|
[31.10.2019] [hodnocení: 6/10] |
DAWN OF DESTINY - Beast Inside
|
[30.10.2019] [hodnocení: 6/10] |
DESTROYSELF - Mít se ve svý moci
|
[26.10.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[25.10.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[13.10.2019] [hodnocení: -/10] |
|
[07.10.2019] [hodnocení: 7/10] |
WEIGHTLESS WORLD - The End Of Beginning
|
[06.10.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[04.10.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
SASCHA PAETH`S MASTERS OF CEREMONY - Signs Of Wings
|
[01.10.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
DREAMS IN FRAGMENTS - Reflections Of A Nightmare
|
[27.09.2019] [hodnocení: 6/10] |
VISIONS OF ATLANTIS - Wanderers
|
[20.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.09.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.09.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
Jiří BRODSKÝ (HITMAKERS) - Trochu jsme odbočili od hard rocku, snažíme se to dělat jinak
|
[15.09.2019] |
MIRRORPLAIN - Lost In Paradise
|
[11.09.2019] [hodnocení: 8/10] |
THE NEW ROSES - Nothing But Wild
|
[10.09.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
SACRILEGE - The Court Of The Insane
|
[07.09.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[04.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
ELVENKING - Reader of the Runes - Divination
|
[02.09.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
READ DEAD ROADKILL - Sweet Songs Of Anguish
|
[01.09.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[31.08.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.08.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[24.08.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.08.2019] [hodnocení: 6/10] |
SKIPPY (PIRATES OF THE PUBS) - Na tomhle stylu je dokonalý, že umí zhmotňovat emoce.
|
[18.08.2019] |
|
[17.08.2019] [hodnocení: 3/10] |
|
[12.08.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.08.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.08.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.08.2019] [hodnocení: 7/10] |
HAND OF FATE - Messengers Of Hope
|
[03.08.2019] [hodnocení: 5/10] |
Lucie MAJTÁNOVÁ (WASTED STRINGS) - Stále máme vysoké ambície a ešte stále sme nestratili chuť hrať.
|
[28.07.2019] |
HOLLOW HAZE - Between Wild Landscapes and Deep Blue Seas
|
[22.07.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.07.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.07.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[15.07.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
Juraj ONDREJMIŠKA (MARTUROS) - Sme dobre vychovaní našimi rodičmi!
|
[14.07.2019] |
THE LORD WEIRD SLOUGH FEG - New Organon
|
[10.07.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[06.07.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.07.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.07.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.06.2019] [hodnocení: 4,5/10] |
Marko HIETALA - Mustan Sydämen Rovio
|
[19.06.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[18.06.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[17.06.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.06.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
ATLAS PAIN - Tales Of The Pathfinder
|
[04.06.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.06.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.06.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.05.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[25.05.2019] [hodnocení: 7/10] |
BATTLE BEAST - No More Hollywood Endings
|
[22.05.2019] [hodnocení: 7/10] |
Patrik Daffy NEJEDLÝ (ROBOTIZED) - Nemělo cenu natáčet něco, co hraje každá třetí kapela
|
[19.05.2019] |
|
[18.05.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[13.05.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[11.05.2019] [hodnocení: 7/10] |
PARAGON - Controlled Demolition
|
[08.05.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.05.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.05.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.05.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[30.04.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[29.04.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.04.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.04.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
HEIR APPARENT - The View From Below
|
[20.04.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.04.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[13.04.2019] [hodnocení: 4/10] |
|
[08.04.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.04.2019] |
WE ARE SENTINELS - We Are Sentinels
|
[06.04.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.04.2019] [hodnocení: 7/10] |
THE KONVERTOR - Vstup na vlastní nebezpečí
|
[30.03.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[27.03.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.03.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[23.03.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.03.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
FUROR GALLICO - Dusk Of The Ages
|
[16.03.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.03.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.03.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[10.03.2019] |
|
[09.03.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[07.03.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
SPIRITS OF FIRE - Spirits Of Fire
|
[06.03.2019] [hodnocení: 9/10] |
BEAST IN BLACK - From Hell With Love
|
[04.03.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.03.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.03.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.02.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[25.02.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.02.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[20.02.2019] [hodnocení: 8/10] |
CHRISTIAN TOLLE PROJECT - Point Blank
|
[19.02.2019] [hodnocení: 7/10] |
PINK CREAM 69 - Sonic Dynamite
|
[14.02.2019] [hodnocení: 10/10] |
WOLFARIAN - Beyond The Ninth Wave
|
[12.02.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
LAZY BONEZ - Kiss Of The Night
|
[08.02.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.02.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
LIBERATE - Malleus Maleficarum
|
[06.02.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.02.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
PINK CREAM 69 - Food For Thought
|
[31.01.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[30.01.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.01.2019] [hodnocení: 4,5/10] |
VIRGIN STEELE - Seven Devils Moonshine
|
[27.01.2019] [hodnocení: 2,5/10] |
|
[25.01.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.01.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[22.01.2019] [hodnocení: 7/10] |
SEVEN THORNS - Symphony Of Shadows
|
[21.01.2019] [hodnocení: 7/10] |
PINK CREAM 69 - Games People Play
|
[17.01.2019] [hodnocení: 10/10] |
|
[16.01.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2018 - Savapip
|
[15.01.2019] |
|
[12.01.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
ME AGAINST THE WORLD - Breaking Apart
|
[11.01.2019] [hodnocení: 5/10] |
PINK CREAM 69 - One Size Fits All
|
[10.01.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.01.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[04.01.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.01.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[02.01.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
..více |
[01.01.2019] |
|
[27.12.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.12.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
DIVINE ASCENSION - The Uncovering
|
[24.12.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.12.2018] [hodnocení: 6/10] |
ANGEL DUST - Enlighten The Darkness
|
[20.12.2018] [hodnocení: 9/10] |
FIFTH ANGEL - The Third Secret
|
[19.12.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.12.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
Dalibor Panther HALAMÍČEK (MORAVIUS) - Jsme rádi, že můžeme i naší hudbou pomoci dobré věci.
|
[16.12.2018] |
ANGEL DUST - Border Of Reality
|
[13.12.2018] [hodnocení: 9/10] |
RUBICON RIVER - V poslední vteřině
|
[11.12.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.12.2018] [hodnocení: 4/10] |
DARK GAMBALLE - Hluboký nádech
|
[07.12.2018] [hodnocení: 9/10] |
ANGEL DUST - To Dust You Will Decay
|
[06.12.2018] [hodnocení: 8/10] |
ANGEL DUST - Into The Dark Past
|
[29.11.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.11.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.11.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.11.2018] [hodnocení: 6/10] |
Michael ROMEO - War Of The Worlds Pt. 1
|
[16.11.2018] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[09.11.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.11.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.11.2018] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[02.11.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.10.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
DREAM PATROL - Phantoms Of The Past
|
[29.10.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.10.2018] |
GUARDIANS OF TIME - Tearing Up The World
|
[26.10.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.10.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.10.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.10.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.10.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.10.2018] |
|
[11.10.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[08.10.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.10.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.10.2018] |
|
[05.10.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.10.2018] [hodnocení: 5,5/10] |
GRAVE DIGGER - The Living Dead
|
[30.09.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.09.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.09.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.09.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.09.2018] [hodnocení: 5/10] |
|
[19.09.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[17.09.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.09.2018] [hodnocení: 4,5/10] |
BEYOND THE BLACK - Heart Of The Hurricane
|
[10.09.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.09.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.09.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.09.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.09.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.09.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.09.2018] |
|
[30.08.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.08.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[27.08.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.08.2018] |
|
[25.08.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.08.2018] [hodnocení: 9/10] |
DORO - Forever Warriors, Forever United
|
[22.08.2018] [hodnocení: 9/10] |
KING COMPANY - Queen Of Hearts
|
[21.08.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
TERRA INCOGNITA - Fragments Of Ruined Mind
|
[20.08.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[19.08.2018] |
|
[18.08.2018] [hodnocení: 7/10] |
HEROES DON`T ASK WHY - Sound Of A Broken Heart
|
[13.08.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[12.08.2018] [hodnocení: /10] |
HORIZONS EDGE - Let The Show Go On
|
[11.08.2018] [hodnocení: 7/10] |
..více |
[10.08.2018] |
Chris CAFFERY - Jester`s Court
|
[08.08.2018] [hodnocení: 9/10] |
SCHWARZER ENGEL - Kut der Krähe
|
[07.08.2018] [hodnocení: 7/10] |
FOLLOW THE CIPHER - Follow The Cipher
|
[06.08.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
AETERNITAS - Tales of the Grotesque
|
[05.08.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.08.2018] [hodnocení: 4/10] |
POWERWOLF - The Sacrament Of Sin
|
[03.08.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
FORTY SHADES - Blackstar Diamond
|
[31.07.2018] [hodnocení: 9/10] |
Jirka SLEZÁK, Radek HAJNOVIČ (KODIAK) - Pokud víš o nějaké zpěvačce nebo zpěvákovi … dej nám echo
|
[29.07.2018] [hodnocení: /10] |
|
[28.07.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.07.2018] [hodnocení: 9/10] |
Glorian (SCARLET WINGS) - Hudba je našou drogou a sme pomerne závislí
|
[22.07.2018] |
ROCKSTAR FRAME & Kiara LAETITIA - Bulletproof
|
[21.07.2018] [hodnocení: 2,5/10] |
|
[16.07.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
STEELMADE - The Stories We Tell
|
[14.07.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.07.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[08.07.2018] |
HEADLESS CROWN - Century Of Decay
|
[07.07.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.07.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.07.2018] |
|
[30.06.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
MAGICAL HEART - Another Wonderland
|
[27.06.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.06.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
LOST DOMAIN - …In The Waiting Room Of Death
|
[18.06.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[17.06.2018] |
|
[16.06.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[13.06.2018] [hodnocení: 6/10] |
STORMWITCH - Bound To The Witch
|
[11.06.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[10.06.2018] |
|
[06.06.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[05.06.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
METAPRISM - Catalyst To Awakening
|
[02.06.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[27.05.2018] |
|
[26.05.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
ROUGH SILK - Progressive Oi!-Pop
|
[25.05.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[19.05.2018] [hodnocení: 4/10] |
CRUACHAN - Nine Years Of Blood
|
[15.05.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
JULIAN`S LULLABY - Prisoners Of Emotions
|
[14.05.2018] [hodnocení: 5,5/10] |
TOMORROW`S EVE - Mirror Of Creation III – Project Ikaros
|
[13.05.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[08.05.2018] [hodnocení: 8/10] |
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY - Smutnice
|
[07.05.2018] [hodnocení: 9,5/10] |
WHYZDOM - As Time Turns To Dust
|
[02.05.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[30.04.2018] [hodnocení: 8/10] |
Vojtěch MÁŠA (KELWIN) - Muzika je a byla pro některé z nás život, bez ní se to nedá.
|
[29.04.2018] |
SHADYGROVE - In The Heart Of Scarlet Wood
|
[28.04.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
SAVAGE MACHINE - Abandon Earth
|
[27.04.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.04.2018] [hodnocení: 8/10] |
ETERNAL SILENCE - Mastermind Tyranny
|
[17.04.2018] [hodnocení: 8/10] |
Erik, Pobuďák, Martin (HAKKA MUGGIES) - Respekt je to, co dělá z parazitování na předloze symbiózu.
|
[15.04.2018] |
MAGNUM, REDS`COOL - 10.4.2018, PRAHA, Nová Chmelnice
|
[13.04.2018] |
EVERTALE - The Great Brotherwar
|
[10.04.2018] [hodnocení: 8/10] |
NATACHA (SHEZOO) - Život je krátký, buďte spokojeni s každou minutou, kterou máte k dispozici
|
[08.04.2018] |
|
[07.04.2018] [hodnocení: 7/10] |
DEATHLESS LEGACY - Rituals Of Black Magic
|
[06.04.2018] [hodnocení: 7/10] |
Richie SAMBORA - Stranger In This Town
|
[05.04.2018] [hodnocení: 10/10] |
|
[04.04.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.04.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.03.2018] [hodnocení: 10/10] |
|
[26.03.2018] [hodnocení: 6/10] |
FOR ALL WE KNOW - Take Me Home
|
[25.03.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.03.2018] [hodnocení: 10/10] |
VOODOO CIRCLE - Raised On Rock
|
[21.03.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.03.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.03.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.03.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.03.2018] [hodnocení: 10/10] |
HEAVATAR - Opus II - The Annihilation
|
[14.03.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.03.2018] |
|
[09.03.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.03.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
EASTERN HIGH - Gardens Of Heathens
|
[03.03.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.03.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.02.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[26.02.2018] |
Petr HLADÍK (OBEREG) - Křest jsme pojali tak, že se křtilo vodou ze studánky z lesa.
|
[25.02.2018] |
|
[24.02.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.02.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
REBELLION - A Tragedy In Steel Part II: Shakespeare´s King Lear
|
[19.02.2018] [hodnocení: 6/10] |
LEAVES´ EYES - Sign Of The Dragonhead
|
[14.02.2018] [hodnocení: 7/10] |
NEUROTIC MACHINERY - Cognitive Dissonance
|
[09.02.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[06.02.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[04.02.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[04.02.2018] |
|
[31.01.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[30.01.2018] [hodnocení: 7/10] |
HAKKA MUGGIES - Farewell To Erin
|
[29.01.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.01.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2017 (Savapip)
|
[23.01.2018] |
|
[21.01.2018] |
|
[19.01.2018] [hodnocení: 7/10] |
THE DARK ELEMENT - The Dark Element
|
[15.01.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
Pavel KRPEC (UNDER THE SKIN) - Má smysl mít odvahu a konat dobro.
|
[14.01.2018] |
|
[13.01.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.01.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.01.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[08.01.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.01.2018] |
|
[06.01.2018] [hodnocení: 6/10] |
EMBER SEA - How to Tame a Heart
|
[03.01.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.01.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[31.12.2017] [hodnocení: 2/10] |
..více |
[31.12.2017] |
|
[25.12.2017] [hodnocení: 6/10] |
Tarja TURUNEN - From Spirits And Ghosts (Score For A Dark Christmas)
|
[24.12.2017] [hodnocení: 7/10] |
ELUVEITIE - Evocation II - Pantheon
|
[23.12.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.12.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
SUPERSCREAM - The Engine Cries
|
[17.12.2017] [hodnocení: 8/10] |
UNDER THE SKIN - Planet Earth`s Survivors
|
[15.12.2017] [hodnocení: 8/10] |
HYDRARRGYRUM - Rebirth In Steel
|
[10.12.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[27.11.2017] [hodnocení: 7/10] |
ELVENKING - Secrets Of The Magick Grimoire
|
[24.11.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[22.11.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.11.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.11.2017] |
|
[18.11.2017] [hodnocení: 7/10] |
Jackie (HAIRY GROUPIES) - Produkovat sám sebe nelze
|
[12.11.2017] |
VUUR - In This Moment We Are Free - Cities
|
[08.11.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.11.2017] [hodnocení: 9/10] |
HEROES DON`T ASK WHY - Heroes Don`t Ask Why
|
[04.11.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.11.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.11.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[30.10.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.10.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.10.2017] |
VOICE OF INSTINCT - Independent
|
[27.10.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.10.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.10.2017] |
DARK ANGELS - Venomous Embrace
|
[16.10.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.10.2017] |
|
[14.10.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[13.10.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
EXIT EDEN - Rhapsodies In Eden
|
[10.10.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.10.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[08.10.2017] |
|
[07.10.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[06.10.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
BURNING WITCHES - Burning Witches
|
[25.09.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.09.2017] [hodnocení: 6/10] |
FIREFORCE - Annihilate The Evil
|
[20.09.2017] [hodnocení: 7/10] |
Jakub DRŽMÍŠEK (ODRAEDIR) - Našim nejaktuálnějším plánem je příprava materiálu na další album
|
[17.09.2017] |
BLACK HAWK - The End Of The World
|
[15.09.2017] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[13.09.2017] [hodnocení: 7/10] |
THE NEW ROSES - One More For The Road
|
[11.09.2017] [hodnocení: 8/10] |
DOLL SKIN - Manic Pixie Dream Girl
|
[04.09.2017] [hodnocení: 8/10] |
Michal ZEMAN (EPILOG) - Z mého pohledu dopadla deska tak, jak jsem zamýšlel
|
[03.09.2017] |
|
[02.09.2017] [hodnocení: 6/10] |
FADING AZALEA - Maze Of Melancholy
|
[30.08.2017] [hodnocení: 6/10] |
THRASHING MACHINE - Disease Called Human Mind
|
[28.08.2017] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[27.08.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[27.08.2017] |
|
[26.08.2017] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[22.08.2017] [hodnocení: 8/10] |
Róbert KRAJČI (DEFINITION) - Progresívny rock a metal nie je iba o zložitosti
|
[20.08.2017] |
ROCK GODDESS - It`s More Than Rock and Roll
|
[19.08.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.08.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.08.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
CELLAR DARLING - This Is The Sound
|
[14.08.2017] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.08.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.08.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.08.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.08.2017] |
|
[05.08.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.08.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[03.08.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[31.07.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.07.2017] [hodnocení: 3,5/10] |
|
[27.07.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[24.07.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.07.2017] |
|
[21.07.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.07.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
MYRKGRAV - Takk og farvel; tida er blitt ei annen
|
[15.07.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.07.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.07.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[12.07.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.07.2017] |
Jirka RAIN (SEBASTIEN, KREYSON, CITRON) - Chceš-li být úspěšný, musíš pracovat víc, než ostatní!
|
[08.07.2017] |
|
[08.07.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
ODRAEDIR - Legends Of The Dark Times
|
[03.07.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.07.2017] |
VHÄLDEMAR - Old King`s Visions
|
[01.07.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.06.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[26.06.2017] [hodnocení: 6/10] |
WHITE SKULL - Will Of The Strong
|
[25.06.2017] [hodnocení: 9/10] |
EPILOG - Whispers In The Darkness
|
[21.06.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.06.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.06.2017] |
|
[14.06.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.06.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
ALESTORM - No Grave But The Sea
|
[07.06.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
Matěj (RAMBLING WOLVES) - Zatím jsme ještě úplně nepřišli na to, jak správně a koho "podmáznout"
|
[04.06.2017] |
ATLAS PAIN - What The Oak Left
|
[03.06.2017] [hodnocení: 6/10] |
SKYCLAD - Forward Into The Past
|
[29.05.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
Mark SWEENEY (WOLFPAKK) - Existuje ještě spousta jmen, která bych měl rád na našich albech
|
[28.05.2017] |
|
[27.05.2017] [hodnocení: 5,5/10] |
ROXIN` PALACE - Freaks Of Society
|
[24.05.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[21.05.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.05.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[15.05.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[14.05.2017] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[12.05.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
JUPITER FALLS - Faces In The Sand
|
[08.05.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.05.2017] [hodnocení: 6/10] |
Honza ŠTOK (STEELFAITH) - Nemá cenu dělat všechno tak, jak to dělaj ostatní
|
[30.04.2017] |
|
[26.04.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
BLUE HOUR GHOSTS - Blue Hour Ghosts
|
[25.04.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.04.2017] |
|
[16.04.2017] |
|
[16.04.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
HOUSE OF LORDS - Saint Of Lost Soul
|
[11.04.2017] [hodnocení: 7/10] |
Ronnie, Filip, Jaro, Mayo (SIGNUM REGIS) - Náš recept je tvrdá práca a výdrž
|
[09.04.2017] |
GRAVE DIGGER - The Last Supper
|
[06.04.2017] [hodnocení: 7/10] |
EDENBRIDGE - The Great Momentum
|
[05.04.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
XANDRIA - Theater Of Dimensions
|
[04.04.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
DANIEL GAZZOLI PROJECT - Night Hunter
|
[02.04.2017] [hodnocení: 6/10] |
SIGNUM REGIS - Decennium Primum
|
[31.03.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[30.03.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.03.2017] [hodnocení: 6/10] |
ATTRACTHA - No Fear To Face What`s Buries Inside You
|
[28.03.2017] [hodnocení: 7/10] |
SECOND CHANCE & Richard SCHEUFLER - Acoustic
|
[25.03.2017] [hodnocení: -/10] |
GRAVE DIGGER - The Grave Digger
|
[23.03.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.03.2017] |
|
[16.03.2017] [hodnocení: 9/10] |
|
[15.03.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.03.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[11.03.2017] [hodnocení: 2,5/10] |
GRAVE DIGGER - Knights Of The Cross
|
[09.03.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
BATTLE BEAST - Bringer Of Pain
|
[08.03.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[05.03.2017] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[05.03.2017] |
|
[02.03.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[27.02.2017] [hodnocení: 6/10] |
GRAVE DIGGER - Heart Of Darkness
|
[23.02.2017] [hodnocení: 7/10] |
DEGREES OF TRUTH - The Reins Of Life
|
[22.02.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.02.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
AFTERLIFE SYMPHONY - Moment Between Lives
|
[13.02.2017] [hodnocení: 8/10] |
Metallic Kitty (DECADENCE) - Mám nenaplněné ambice ve všem, co dělám!
|
[12.02.2017] |
|
[11.02.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.02.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.02.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[06.02.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[05.02.2017] |
|
[04.02.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.02.2017] [hodnocení: 9/10] |
Milan HLAVÁČ (DEMOS) - Hrajeme klasický heavy metal, který nebude nikdy zapomenut.
|
[29.01.2017] |
CIVIL WAR - The Last Full Measure
|
[27.01.2017] [hodnocení: 8/10] |
GRAVE DIGGER - Heavy Metal Breakdown
|
[26.01.2017] [hodnocení: 10/10] |
GRAVE DIGGER - Healed by Metal
|
[25.01.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.01.2017] [hodnocení: 8/10] |
ETERNAL IDOL - The Unrevealed Secret
|
[18.01.2017] [hodnocení: 8/10] |
Redaktorská bilance roku 2016 (Savapip)
|
[17.01.2017] |
|
[16.01.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.01.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[09.01.2017] [hodnocení: 7/10] |
KOHOUT PLAŠÍ SMRT - Nejlepší by bylo mít tučňáka ve vaně...
|
[07.01.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
Herman FRANK - The Devil Rides Out
|
[04.01.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.01.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[28.12.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[26.12.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[25.12.2016] [hodnocení: 8/10] |
Dalibor Panther HALAMÍČEK (MORAVIUS) - Trvalo to dlouho, ale za to výsledek je super
|
[25.12.2016] |
|
[19.12.2016] [hodnocení: 7/10] |
Tommy Ace (BAD JOKER`S CREAM) - Nikdy nevíš, kdy se zrodí další legenda
|
[18.12.2016] |
PAGANLAND - From Carpathian Land
|
[17.12.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[14.12.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
AND THEN SHE CAME - And Then She Came
|
[07.12.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[05.12.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
Dejw TŮNA (SOTURY) - Primárním cílem je dokončit práce na CD!
|
[04.12.2016] |
DIABULUS IN MUSICA - Dirge For The Archons
|
[30.11.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.11.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.11.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[16.11.2016] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[15.11.2016] [hodnocení: 9/10] |
|
[13.11.2016] [hodnocení: 8/10] |
SCARLET AURA - Pozitivní ohlasy nám dávají víru, ty méně pozitivní nám dodávají odvahu
|
[13.11.2016] |
STOŽAR - Молотом гроз, в сумерки битв...
|
[09.11.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[07.11.2016] [hodnocení: 7/10] |
X-TINXION - From The Ashes Of Eden
|
[02.11.2016] [hodnocení: 6/10] |
KROSSFIRE - Shades Of Darkness
|
[31.10.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[30.10.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
MISTRESS OF 999 - Another Day In Hell…Again
|
[26.10.2016] [hodnocení: 6/10] |
MAEGI - Tales Of The King`s Court
|
[23.10.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.10.2016] |
BAD JOKER`S CREAM - Behind The Mask
|
[18.10.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
APOLLO UNDER FIRE - Apollo Under Fire
|
[15.10.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[12.10.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.10.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[09.10.2016] |
LORDI - Monstereophonic (Theaterror vs. Demonarchy)
|
[05.10.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.10.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
Ruda SCHWESER (MESSALINA) - Muziku nepodvedeš…, i když v některých případech si tak jistý nejsem…
|
[02.10.2016] |
|
[28.09.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.09.2016] [hodnocení: 6/10] |
Kamil DRÁB (BLOODY ROSE) - ...v půlce koncertu i zastydlý publikum najde s námi společnou řeč
|
[25.09.2016] |
|
[24.09.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
KING COMPANY - One For The Road
|
[20.09.2016] [hodnocení: 8/10] |
FACE THE DAY - Corroding Dreams
|
[18.09.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.09.2016] |
|
[14.09.2016] [hodnocení: 7/10] |
SEVENTH STATION - Between Life And Dreams
|
[11.09.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[09.09.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[06.09.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.09.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.09.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[31.08.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[28.08.2016] |
INISHMORE - The Lemming Project
|
[26.08.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.08.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.08.2016] |
WISHING WELL - Chasing Rainbows
|
[15.08.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.08.2016] [hodnocení: 6/10] |
LAST AUTUMN`S DREAM - Paintings
|
[10.08.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[07.08.2016] |
|
[04.08.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.08.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[30.07.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.07.2016] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[25.07.2016] [hodnocení: 8/10] |
ROSA NOCTURNA - Zapomenuté příběhy
|
[24.07.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[23.07.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
FREE FALL - Malý kousek věčnosti
|
[22.07.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.07.2016] [hodnocení: 4,5/10] |
TEARS OF STYRBJORN - The Fallen Einheri
|
[18.07.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.07.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
Karel VODIČKA (KERN) - Vše se dá koupit, ale talent ne … :-)
|
[17.07.2016] |
|
[14.07.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.07.2016] [hodnocení: 7/10] |
THE NEW ROSES - Dead Man´s Voice
|
[04.07.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.07.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[30.06.2016] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[29.06.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.06.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.06.2016] |
|
[23.06.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
RAGE - The Devil Strikes Again
|
[21.06.2016] [hodnocení: 8/10] |
EVIL MASQUERADE - The Outcast Hall Of Fame
|
[20.06.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
Ivana SVÍTKOVÁ (CORPS OF NOISE) - Stále zkoušíme své možnosti a hranice
|
[19.06.2016] |
|
[16.06.2016] [hodnocení: 9,5/10] |
Martin HRACHOVEC (ACT OF GOD) - Všechno zlé bylo pro něco dobré
|
[12.06.2016] |
|
[09.06.2016] [hodnocení: 9/10] |
PANYCHIDA - Haereticalia – The Night Battles
|
[01.06.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.05.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.05.2016] [hodnocení: 8/10] |
REBEL MISTRESS - Restless Minds
|
[21.05.2016] [hodnocení: 5/10] |
JADED HEART - Guilty By Design
|
[18.05.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
KAPRIOLA - Na konci přijde začátek
|
[16.05.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.05.2016] |
|
[14.05.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[11.05.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
Lukáš GRACA (D.N.A.) - V dnešní době je strašně fajn, když přijde alespoň ta hrstka věrných
|
[08.05.2016] |
RED BARON BAND - Live In Prague
|
[07.05.2016] [hodnocení: -/10] |
|
[02.05.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
Flo LAURIN (SINBREED) - Myslím si, že třetí deska je zlomová
|
[01.05.2016] |
|
[30.04.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[29.04.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
ACT OF GOD - Deception Of Freedom
|
[22.04.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.04.2016] [hodnocení: 9/10] |
Leena (EMERALD SHINE) - Zpětná vazba je velmi motivující
|
[17.04.2016] |
|
[16.04.2016] [hodnocení: 7/10] |
THUNDERSTONE - Apocalypse Again
|
[15.04.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.04.2016] [hodnocení: 9/10] |
TAINTED NATION - On The Outside
|
[11.04.2016] [hodnocení: 7/10] |
AFTER APOCALYPSE - After Apocalypse
|
[08.04.2016] [hodnocení: 4/10] |
KING WRAITH - Of Secrets And Lore
|
[06.04.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.04.2016] [hodnocení: 7/10] |
ABSOLUT DEAFERS - Himaláje v nás
|
[30.03.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
Luděk STRUHAŘ (MOTORBAND) - Motorband je pořád v plné síle!
|
[27.03.2016] |
VOODOO CIRCLE - Whisky Fingers
|
[25.03.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.03.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
EMERALD SHINE - Beneath The Stars
|
[19.03.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.03.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[15.03.2016] [hodnocení: 9/10] |
GHOST MACHINERY - Evil Undertow
|
[07.03.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.03.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
WOLFARIAN - Far Away In The North
|
[29.02.2016] [hodnocení: 7/10] |
MAGISTARIUM - 5´55´´ Til The End Of Days
|
[24.02.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.02.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[21.02.2016] |
|
[20.02.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[15.02.2016] [hodnocení: 6/10] |
VIOLENT DIVINE - Hyperactivity Disorder
|
[13.02.2016] [hodnocení: 6/10] |
TANAGRA - None Of This Is Real
|
[12.02.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.02.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.02.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.02.2016] [hodnocení: 10/10] |
|
[01.02.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
LUNA RISE - Dark Days & Bright Nights
|
[31.01.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.01.2016] |
HAXNA - Poslední večeře přeživších
|
[30.01.2016] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[25.01.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[24.01.2016] [hodnocení: 6/10] |
HAMMER KING - Kingdom Of the Hammer King
|
[22.01.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[20.01.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[18.01.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[17.01.2016] |
|
[16.01.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
STORMY ATMOSPHERE - Pent Letters
|
[13.01.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2015 (Savapip)
|
[13.01.2016] |
|
[12.01.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.01.2016] |
|
[08.01.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
ALL WILL KNOW - Deeper Into Time
|
[06.01.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[04.01.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.01.2016] |
|
[28.12.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[22.12.2015] [hodnocení: 7/10] |
HAMMERFALL, ELVENKING, SERENITY - 11.12.2015, PARDUBICE, TipSport Aréna
|
[18.12.2015] |
Tonda BUČEK (ROSA NOCTURNA) - Chtěl bych na lidi působit pozitivně nebo jim aspoň něco předat
|
[13.12.2015] |
|
[13.12.2015] [hodnocení: 4/10] |
EMBASSY OF SILENCE - Verisimilitude
|
[09.12.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
MOONLYGHT - Return To Desolation
|
[07.12.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.12.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.12.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.11.2015] |
|
[27.11.2015] [hodnocení: 8/10] |
TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA - Letters From The Labyrinth
|
[25.11.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.11.2015] [hodnocení: 9,5/10] |
Johann CADOT (ASYLUM PYRE) - Naší identitou je snaha mít mnoho identit!
|
[22.11.2015] |
|
[21.11.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[18.11.2015] [hodnocení: 2,5/10] |
|
[17.11.2015] [hodnocení: 7/10] |
MELPHOMENE - Destructive Crescendo
|
[14.11.2015] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[11.11.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.11.2015] [hodnocení: 6/10] |
CIRCLE II CIRCLE - Reign Of Darkness
|
[06.11.2015] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[01.11.2015] |
|
[31.10.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.10.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.10.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
NETHERFELL - Between East And West
|
[23.10.2015] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.10.2015] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.10.2015] [hodnocení: 5,5/10] |
NIGHTMARE WORLD - In The Fullness Of Time
|
[14.10.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[11.10.2015] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.10.2015] [hodnocení: 9/10] |
|
[05.10.2015] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[04.10.2015] |
|
[03.10.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.09.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.09.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
Ksenia GLONTY (SENSORIUM) - Žijeme pro umění, žijeme hudbou a naše životy jsou její součástí.
|
[27.09.2015] |
|
[23.09.2015] [hodnocení: 7/10] |
LOTHLÖRYEN - Principles Of A Past Tomorrow
|
[21.09.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.09.2015] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[16.09.2015] [hodnocení: 3/10] |
|
[14.09.2015] [hodnocení: 8/10] |
Jirka RAIN (SEBASTIEN) - Když je žák připraven, učitel se objeví
|
[13.09.2015] |
WHISPERING WOODS - Perditus Et Dea
|
[11.09.2015] [hodnocení: 5,5/10] |
Chris CAFFERY - Your Heaven Is Real
|
[09.09.2015] [hodnocení: 9/10] |
GHOST SHIP OCTAVIUS - Ghost Ship Octavius
|
[07.09.2015] [hodnocení: 7/10] |
Štefan DIBDIAK (EUFORY) - Flying Island Eufory je proste taký životabudič!
|
[06.09.2015] |
|
[05.09.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.09.2015] [hodnocení: 8/10] |
|
[31.08.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.08.2015] |
FUROR GALLICO - Songs From The Earth
|
[29.08.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
EMPIRES OF EDEN - Architect Of Hope
|
[28.08.2015] [hodnocení: 7/10] |
ANN MY GUARD - Innocence Descent
|
[26.08.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.08.2015] [hodnocení: 9/10] |
|
[17.08.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[16.08.2015] |
SAVAGE MACHINE - Through The Iron Forest
|
[15.08.2015] [hodnocení: 7/10] |
TŘI SESTRY - Fernet Underground
|
[13.08.2015] [hodnocení: 5,5/10] |
CELTACHOR - Nuada Of the Silver Arm
|
[07.08.2015] [hodnocení: 5/10] |
|
[06.08.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
ETERNAL SILENCE - Chasing Chimera
|
[03.08.2015] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.08.2015] [hodnocení: 3/10] |
|
[30.07.2015] [hodnocení: 4/10] |
VIRGIN STEELE - Nocturnes Of Hellfire & Damnation
|
[29.07.2015] [hodnocení: 4/10] |
BLACKSHARD - Realms Of Blackshard
|
[27.07.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.07.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.07.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.07.2015] [hodnocení: 9/10] |
|
[19.07.2015] |
TŘI SESTRY - Lihová škola umění aneb Válka sloky
|
[16.07.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.07.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
RUBICON RIVER - Kostky jsou vrženy
|
[12.07.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
Tomáš KRAJÁNEK (RUBICON RIVER) - Další album by mohlo být v roce 2016 + - 300 let.
|
[12.07.2015] |
TŘI SESTRY - Do Evropy nechceme
|
[09.07.2015] [hodnocení: 5,5/10] |
Alexey BOGANOV (WELICORUSS) - Měl jsem se přestěhovat už před třemi roky!
|
[05.07.2015] |
MIDNIGHT BULLET - Lose My Face
|
[04.07.2015] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.07.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.07.2015] [hodnocení: 7/10] |
KOUZIN BEDLAM - Longing For The Incomplete
|
[29.06.2015] [hodnocení: 6/10] |
DOWN TO HELL - V zajatí temnoty
|
[26.06.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[25.06.2015] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.06.2015] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.06.2015] [hodnocení: 3/10] |
|
[18.06.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[16.06.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.06.2015] [hodnocení: 6/10] |
|
[11.06.2015] [hodnocení: 9/10] |
|
[09.06.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.06.2015] |
|
[04.06.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.06.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.05.2015] [hodnocení: 8/10] |
Petr ŠTRAUCH (SOLAR SYSTEM, MORAVIUS) - Asi jsme si s kytarou chyběli…
|
[31.05.2015] |
|
[29.05.2015] [hodnocení: 8/10] |
TŘI SESTRY - Alkáč je největší kocour aneb několik písní o lásce
|
[28.05.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
GUARDIANS OF TIME - Rage And Fire
|
[26.05.2015] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.05.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[24.05.2015] |
TŘI SESTRY - Na Kovárně, to je nářez
|
[21.05.2015] [hodnocení: 10/10] |
|
[18.05.2015] [hodnocení: 6/10] |
|
[17.05.2015] |
|
[16.05.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.05.2015] [hodnocení: 8/10] |
VETERÁNI PŘÍŠTÍ VÁLKY - Zase na dně
|
[12.05.2015] [hodnocení: 5,5/10] |
EVIL MASQUERADE - The Digital Crucifix
|
[05.05.2015] [hodnocení: 8/10] |
|
[04.05.2015] [hodnocení: 6/10] |
|
[29.04.2015] [hodnocení: 6/10] |
VANISHING POINT - Distant Is The Sun
|
[20.04.2015] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[17.04.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.04.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[11.04.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.04.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.04.2015] [hodnocení: 5,5/10] |
WAKE THE NATIONS - Sign Of Heart
|
[01.04.2015] [hodnocení: 6/10] |
|
[30.03.2015] [hodnocení: 9,5/10] |
NORTHLAND - Downfall And Rebirth
|
[25.03.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.03.2015] [hodnocení: 5/10] |
CRUACHAN - Blood For The Blood God
|
[18.03.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.03.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[14.03.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.03.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.03.2015] [hodnocení: 6/10] |
|
[04.03.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[03.03.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.03.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.03.2015] [hodnocení: 5/10] |
IGNOTUS ENTHROPYA - Solid Silver
|
[28.02.2015] [hodnocení: 7/10] |
WIND ROSE - Wardens The West Wind
|
[23.02.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.02.2015] [hodnocení: 4,5/10] |
KILMARA - Love Songs And Other Nightmares
|
[20.02.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.02.2015] [hodnocení: 9,5/10] |
STORMWITCH - Season Of The Witch
|
[18.02.2015] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[16.02.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.02.2015] |
|
[14.02.2015] [hodnocení: 5/10] |
|
[12.02.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.02.2015] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.02.2015] [hodnocení: 8/10] |
Milan ČERNOCH (BLAMAGE) - Já se asi už ničím překvapit nenechám.
|
[08.02.2015] |
|
[07.02.2015] [hodnocení: 5/10] |
|
[05.02.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[04.02.2015] [hodnocení: 9/10] |
Jessica THIERJUNG (LYRIEL) - Rock, metal, folk a romantika.
|
[01.02.2015] |
|
[29.01.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
CEA SERIN - The Vibrant Sound of Bliss and Decay
|
[28.01.2015] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.01.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.01.2015] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.01.2015] [hodnocení: 6/10] |
Redaktorská bilance roku 2014 - Savapip
|
[20.01.2015] |
|
[18.01.2015] |
|
[17.01.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.01.2015] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[12.01.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
Axel A.J. JULIUS (SCANNER) - Očekávám, že rok 2015 bude rokem Scanner. Nic míň, nic víc :-)
|
[11.01.2015] |
PORTA INFERI - Out Of The Difference
|
[07.01.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[06.01.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.01.2015] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[04.01.2015] |
BIGBANGBAYBEES - Little Nothing
|
[03.01.2015] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.01.2015] [hodnocení: 9/10] |
MASTERCASTLE - Enfer (De La Bibliothèque Nationale)
|
[29.12.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.12.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
GRAVEYARD SHIFTERS - Brainwashed by Moonshine
|
[20.12.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.12.2014] [hodnocení: 6/10] |
DARK ANGELS - Embodiment Of Grief
|
[15.12.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[13.12.2014] [hodnocení: 7/10] |
CELTIBEERIAN - Keltorevolution
|
[10.12.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
BOKOM OKOLKY - Prelomový album
|
[08.12.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.12.2014] |
|
[06.12.2014] [hodnocení: 6/10] |
ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas
|
[03.12.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.12.2014] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[26.11.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[24.11.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[21.11.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.11.2014] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.11.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[16.11.2014] |
|
[15.11.2014] [hodnocení: 3/10] |
ELVENSTORM - Blood Leads To Glory
|
[05.11.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.11.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[01.11.2014] [hodnocení: 3/10] |
|
[29.10.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
ALESTORM - Sunset On The Golden Age
|
[27.10.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.10.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.10.2014] [hodnocení: 7/10] |
9 FAKE REASON - Days Of Downfall
|
[20.10.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
Miroslav SPILKA (PERSEUS) - CD není mrtvý nosič, pokud je do něj zaznamenán život a myšlenka.
|
[19.10.2014] |
|
[18.10.2014] [hodnocení: 5/10] |
|
[16.10.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
TWILIGHT FORCE - Tales Of Ancient Prophecies
|
[15.10.2014] [hodnocení: 9/10] |
|
[13.10.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.10.2014] [hodnocení: 5,5/10] |
THE WOLVES OF AVALON - Boudicca´s Last Stand
|
[08.10.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[06.10.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.10.2014] |
|
[04.10.2014] [hodnocení: 5/10] |
|
[02.10.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.10.2014] [hodnocení: 6/10] |
PROJECT ARCADIA - A Time Of Changes
|
[29.09.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
Ruzveld, Jurij (GRAI) - Chceme lidem přinést to, co dává Slunce každému z nás.
|
[28.09.2014] |
Skryté okno do skryté zahrady aneb změníme metalovou historii! ..více |
[28.09.2014] |
|
[27.09.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[25.09.2014] [hodnocení: 9,5/10] |
MY DOPPELGÄNGER - God Is A Lie
|
[24.09.2014] [hodnocení: 9/10] |
|
[22.09.2014] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.09.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.09.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.09.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
MY INNER BURNING - Dead And Gone
|
[15.09.2014] [hodnocení: 8/10] |
BONFIRE - Feels Like Comin´ Home
|
[11.09.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.09.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.09.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.09.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[04.09.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.09.2014] [hodnocení: 9/10] |
|
[01.09.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[31.08.2014] |
|
[28.08.2014] [hodnocení: 10/10] |
|
[27.08.2014] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.08.2014] [hodnocení: 7/10] |
Tapyr (MAJSTER KAT) - Slymák pľuje na pódiu a trepe tam hlavou jak jebnutý :-)
|
[24.08.2014] |
CONCORDEA - Before The Sunrise
|
[23.08.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[21.08.2014] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[20.08.2014] [hodnocení: 8/10] |
MODESTY & PRIDE - Ordo ab Chao
|
[18.08.2014] [hodnocení: 8/10] |
RANSOM CALL - Creatures On The Loose
|
[16.08.2014] [hodnocení: 2/10] |
BONFIRE - Don´t Touch The Light
|
[14.08.2014] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[13.08.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[11.08.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[09.08.2014] [hodnocení: 6/10] |
CACUMEN (BONFIRE) - Down To Hell
|
[07.08.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[06.08.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.08.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
Okurková sezóna aneb jak se zrovna máme… ..více |
[03.08.2014] |
|
[31.07.2014] [hodnocení: 7/10] |
GRAVE DIGGER - Return Of The Reaper
|
[30.07.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[28.07.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[25.07.2014] [hodnocení: 9/10] |
|
[24.07.2014] [hodnocení: 5/10] |
|
[23.07.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.07.2014] |
WAKEUPCALL - Batteries Are Not Included
|
[19.07.2014] [hodnocení: 6/10] |
IRON SAVIOR - Rise Of The Hero
|
[16.07.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
DEADEND IN VENICE - A View From The Above
|
[12.07.2014] [hodnocení: 7/10] |
Boguslaw Balcerak's CRYLORD - Gates Of Valhalla
|
[07.07.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
Marty (GRAVE IN MIND) - Hledáme basáka, kdyby měl někdo zájem, stačí se ozvat.
|
[06.07.2014] |
|
[05.07.2014] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.07.2014] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[30.06.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
Tereza NESVATBOVÁ (ARCH OF HELL) - S myšlenkou na nahrání nového alba koketujeme už delší dobu
|
[29.06.2014] |
|
[25.06.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.06.2014] [hodnocení: 8/10] |
Zuberoa AZNÁREZ (DIABULUS IN MUSICA) - Můj život je vlastně takový soundtrack!
|
[22.06.2014] |
ASCENDANCY - The Amazing Ascendancy versus Count Illuminatus
|
[18.06.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
SIX MINUTE CENTURY - Wasted Time
|
[16.06.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[11.06.2014] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.06.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
SLEEPER EFFECT - The Hero Clone
|
[07.06.2014] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[04.06.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[01.06.2014] |
PERSEUS - The Mystic Hands Of Fate
|
[31.05.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[28.05.2014] [hodnocení: 8/10] |
LEVIATHAN - Beholden to Nothing, Braver Since Then
|
[26.05.2014] [hodnocení: 5,5/10] |
RAINOVER - Transcending The Blue And Drifting Into Rebirth
|
[24.05.2014] [hodnocení: 7/10] |
ELVENKING - The Pagan Manifesto
|
[20.05.2014] [hodnocení: 9,5/10] |
Mr. Dee (ELEAMENT) - Vize jsou a neustále budou!
|
[18.05.2014] |
|
[14.05.2014] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[12.05.2014] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.05.2014] |
MACBETH - Neo-Gothic Propaganda
|
[09.05.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.05.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
DEAD END FINLAND - Season of Withering
|
[30.04.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.04.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[26.04.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.04.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
DAWN OF DESTINY - F.E.A.R. ( Forgotten, Enslaved, Admired, Released)
|
[21.04.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.04.2014] |
|
[19.04.2014] [hodnocení: 6/10] |
MIRACLE MASTER - Tattooed Woman
|
[16.04.2014] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.04.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.04.2014] |
|
[12.04.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
MAD HATTER´S DEN - Welcome To The Den
|
[09.04.2014] [hodnocení: 8,5/10] |