Když vám v temném a dokonale vtahujícím úvodu alba „We All Are Shadows“ italských Sleeping Romance řada hlasů až hypnoticky vtíravým způsobem vtlouká do hlavy titulní slogan, tedy že všichni jsme stíny, a zpěvačka Lina Victoria k tomu uvádí hromadu neveselých důvodů, jde z toho mráz po zádech. Jako by s odchodem Federicy Lanny (která ve svých Volturian s albem „Red Dragon“ po nevýrazném debutu „Crimson“ sympaticky zvedla hlavu) měli Sleeping Romance tendence rezignovat na pojem „romance“. ..
Když před dvěma lety dali Royal Hunt novému albu název „Dystopia“, svým obsahem v podstatě ideálně zapadlo do kontextu doby, neboť to, co se kolem nás dělo, skutečně mohlo působit jako cosi značně pesimistického, co s realitou má pramálo společného. A protože svět evidentně směr změnit nehodlá a některým událostem je těžké uvěřit, je název novinky „Dystopia Part II“ ze společenského hlediska opět trefou do černého. Dvojka v názvu však dokonale sedí i z pohledu hudebního ..
U mikrofonu stojí pohledná žena s působivým hlasem a kapela se v rámci uceleného námětu nebrání symfonickým vlivům. Pokud ve vás tahle velmi stručná a poněkud zavádějící (byť samozřejmě pravdivá) charakteristika, vyvolala pocit, že hrozí setkání s jedním z univerzálních zástupců symfonického holko-metalu, realita je podstatně barvitější. Tak, jak si svého času italská Lacuna Coil v některých kruzích vysloužila samostatnou stylovou škatulku s názvem kapely, tak by se australská Victoria K mohla hlásit..
Label Frontiers si při slepování nových projektů připisuje další položku do svého sáhodlouhého seznamu, i když tentokrát prvotní iniciativa vzešla od frontmana švédských melodiků Seventh Crystal, Kristiana Fyhra. Ten poslal vzorek skladeb, které chtěl pod křídly vydavatelství někdy v budoucnu realizovat a starý lišák Perugino musel zastříhat ušima, protože materiál, který se na nedávno vydaném počinu „We Belong To The Stars“ kapely Ginevra nachází, přesně zapadá do škatulky, kterou mají ve Frontiers velmi rádi. ..
To bylo radosti, když se před dvanácti lety vrátila do sestavy italských melodysiláků White Skull zpěvačka Federica „Sister“ De Boni. Nebyla to náhoda, že nejsilnější alba kapely vznikla v závěru minulého století – kapela dospěla a našla svoji osobitou tvář, jejíž největší síla byla ve spojení ostrého Federičina vokálu, výborných melodií a explozivní energie. Po odchodu Federicy kapela natočila další čtyři alba, ale ani Gus Gabaro, ani Elisa de Palma nedokázali dát výrazu kapely tolik barvy a přesvědčivosti, jako jejich předchůdkyně. ..
Aspoň se za nic neschovávají a hned na první pohled prozrazují, co posluchače na desce čeká. Finská pětice Memoremains své druhé album nazvala „Pop Metal.“ I když asociace na Amaranthe, Battle Beast či Beast In Black jsou zjevné, v propojování dvou kdysi neslučitelných hudebních žánrů se Memoremains k tanečnímu parketu blíží ještě víc, než jejich slavnější kolegové. Je trochu obtížné souhlasit s promo hláškou o tom, že „Pop Metal“ je dokonalým soundtrackem ..
V životopise si španělská zpěvačka Ailyn (vlastním jménem Pilar Giménez García) letos odfajkuje konec druhé dekády od svého vstupu na profesionální dráhu. To, že jí sedí symfonický metal, nejlépe deklarovala při spolupráci s Mortenem Velandem v Sirenii, se kterou natočila čtyři alba, z nichž většinu lze označit za vydařenou žánrovou klasiku. Na předloňském debutu kapely Her Chariots Awaits Ailyn předvedla, že z výrazu jemné a hodné holky, který je pro Sirenii velmi zásadní, se dokáže s lehkostí vyvléct,..
Už na tři roky staré desce „Katharsis“ se Archie Cruz dostal do nezávidění hodné situace. To, že se mu opakovaně rozutekla sestava a jediným spolupracovníkem se při tvorbě desky stal Kevin Churko, i to, že dávní fanoušci glam metalu, které Santa Cruz přilákali v rané fázi svojí existence, si s touhle kapelou najednou neměli moc co říct, se ukázalo být menším problémem, než fakt, že se Archiemu deska prostě nepovedla. V době covidové Archie nezahálel, připravil nový materiál a byť to nějakou dobu vypadalo, ..
Tvrdit o Oliveru Hartmannovi, že jde o poměrně nenápadného zpěváka, není úplně fér. Díky dlouholetému působení v Avantasii, jejíž je pevnou součástí, či zásluhou čtyř alb At Vance, vydaných na přelomu století, byla celkem velká příležitost jej na scéně zaregistrovat. A možná jste si v průběhu let všimli i toho, že Oliver vydává desky se svojí kapelou, lakonicky nazvanou Hartmann. Nicméně předpokládám, že těch, kteří na první dobrou vytřepou z rukávu přesný statistický údaj, ..
Pokud snad v Tuomasi Saukonnenovi vidíte neúnavného chrliče metalových alb (ve dvaačtyřiceti letech jich má v životopise zapsáno už víc než dvacet), je na místě přičíst mu k dobru, že když rozběhl Wolfheart, opustil veškeré ostatní aktivity a zaměřil se čistě na tuhle kapelu. Vydrželo mu to sice jen šest let, než se vrátil k souběžnému fungování v temnějších Dawn Of Solace, ale jedno mu upřít nelze. Z alb Wolfheart je cítit hrdost na příslušnost k severskému národu a na plné pecky z nich dýchá autentická a přesvědčivá atmosféra...
Byť to možná bylo trochu naivní, naděje, že se Jaded Heart vrátí k melodickým výkrutům, které byly základním a velmi výživným elementem před čtyřmi lety na povedeném albu „Devil´s Gift“, ještě neumřela. Na dva roky starém albu Jaded Heart ztuhli, zhrubli a v mezích zákona přitvrdili. Nebyla to úplně radikální změna, ale stačila na to, aby Jaded Heart ztratili vzletnost, krapet jim ztěžklo pozadí a přitom narostly hudební bicepsy, jako by chtěli profitovat spíš než na dobrých melodických nápadech ze síly a důrazu. ..
Pokud bych měl vybrat slogan a motiv, který mi letos v hlavě uvízl nejsilněji, stoprocentně by se mezi žhavými kandidáty ocitlo mrazivé „Letí, letí, letí, sedm dětí…“, kterým olomoučtí Perseus udělali skvělou tečku za svým albem „Mor“. Z něj sice dýchá poměrně ponurá atmosféra, ale frontman Mirek Spilka, kterého v odpovědích doplnil kytarista Honza Krmela, uklidňuje, že skoro všechny skladby nakonec skončí dobře…..
Když před jedenácti lety vznikla v Německu kapela We Are Legend, i přes to, že se v ní sešli muzikanti s praxí ve Stormwitch, Coronatus, či Abraxas (nezaměňovat s tuzemskou partou), zněl její název víc než sebevědomě. Záblesk šance na to, že by užití pojmu legenda mohlo časem dávat smysl, připouštěl fakt, že s čtyřskladbovým eponymním EP v zádech se kapela přihlásila o rok později do soutěže German Rock and Pop Award, ze kterého si odnesla první cenu ve čtyřech kategoriích, ..
Před třemi lety vydala německá kapela Magistarium velmi kladně přijaté album „War for All and All for Won“. V kontextu točícího se kola dějin v době jeho vydání asi nikdo neměl potřebu se nad názvem desky kdovíjak pozastavovat, dnes by fakt, že u mikrofonu stojí Oleg Rudych, který má rodiště na Ukrajině, a kytarista Michael Pesin (díky angažmá u Hermana Franka a u Victory asi největší „hvězda“ kapely) může mávat ruským pasem, mohl vzbudit větší pozdvižení. Pětice, sídlící v německém Hannoveru, ..
Imperial Age nemohli své třetí album nazvat výstižněji, než „New World“. Jako by při tom trochu viděli do budoucnosti… Pouhý týden poté, co kapela zveřejnila termín vydání desky, napadlo Rusko Ukrajinu, na což tahouni kapely okamžitě reagovali zveřejněním protiválečného manifestu. A neb podobný krok se zjevně neodpouští, nezbylo ústřední dvojici Alexander Osipov a Jane Odintsova nic jiného, než upustit Rusko a hledat svůj nový svět. Našla jej v Turecku, kde byla realizace desky dotažena do finále. ..
Pensylvánci Sumerlands jsou určitým prototypem kapely, která se snaží soudobá pravidla hudebního byznysu postavit na hlavu a ukazují modernistům, že staré pořádky nebyly úplně od věci. Přijít až šest let po debutu, který zabírá jen něco málo přes půl hodiny, s druhým albem, jež je jenom o chlup delší, příliš nezapadá do soudobých teorií, že v přetlaku, jenž na scéně panuje, je třeba nenechat fanouška vychladnout. Vsadit na zvuk a atmosféru, jež ideálně zapadá do osmdesátých let jako do peřinky, a přitom se spolehlivě vyhnout jakémukoliv náznaku retra,..
Začtete-li se do životopisu spisovatele Roberta E. Howarda, zakladatele fantasy subžánru sword and sorcery, dozvíte se, že jediným rivalem, který se s ním mohl poměřovat, byl J.R.R. Tolkien. Pro švédskou hordu Vanquisher, která se vydatně inspirovala v Howardově díle (u debutu „An Age Undreamed Of“ konkrétně u povídky o barbaru Conanovi a Hybornském věku, pseudonymy členů kapely by měly pocházet z povídky „The Frost Giant`s Daughter“) by se rivalů našlo určitě daleko víc. ..
Hudba je dokonale univerzální jazyk. Netuším, jestli by dokázali najít společnou řeč mongolský pastevec se sámským chovatelem sobů, ale představte si na jednom pódiu The Hu a rané Korpiklaani, a byť nástroje, kterými se kapely prezentují, budou vykazovat jisté odlišnosti, pocit z rockové muziky, výrazně šlehnutou domorodou příchutí bude velice blízký. Pokud jste svérázné partě z Ulánbátaru přišli na chuť se tři roky starým debutovým albem „The Gereg“, asi není potřeba dávat další doporučení..
Ze sestavy House Of Lords odpadl další kamínek, který dělal Jamesi Christianovi dlouhodobě společnost poté, co se kapela v polovině první dekády tohoto století probrala z hibernace a přes lehce kontroverzní album „The Power, na kterém hledala svoji parketu, se vrátila k jemnému hard rocku s vůní A.O.R. Sestavu před novým albem opustil bubeník B.J Zampa (i basista Chris Tristram), ale při vší úctě k jeho umění, je to v podstatě jen statistická informace. Od nové rytmiky House Of Lords stejně vyžadují hlavně to, ..
Přitopili. U dva roky starého počinu „Worlds Apart“, na kterém poprvé rozehráli společné melodické orgie Russell Allen s Anette Olzon, jsem žehral nad tím, že byť je všechno udělané nejlépe, jak jen to jde, určitý chlad umělé spolupráce se překonat nepodařilo. Navazující (velmi důležitý pojem) album „Army Of Dreamers“ technicky pokračuje v naprosto stejné linii, jen emoce a pěvecká symbióza jsou o něco silnější. Když padla jména hlavních tváří projektu Allen / Olzon, je třeba zdůraznit, že se tato dvojice ..
Strávili spolu kdysi dávno řadu let ve Fates Warning a teď dávají lekci z toho, jak to vypadá, když si mistři oboru uvolněně muzicírují. Výsledkem je lehoučké album, které funguje jako krásně skluzná a nerušivá rockově písničková kulisa, stejně tak (když nastražíte uši), jako nádherně spletitá procházka sluncem zalitým labyrintem, v němž na každém rohu čeká nějaké atraktivní překvapení, a i když se do něj vrhnete poněkolikáté, stále nebudete mít pocit, že jste jej důkladně prozkoumali.
..
Při systematickém budování svého vlastního světa našli rakouští Edenbridge na svém jedenáctém albu i jeho ideální pojmenování. Shangri-La, od okolního světa izolovaná utopická země, v níž existuje neustálý mír a štěstí, v podstatě velmi přesně vystihuje postavení kapely na metalové scéně. Ne snad, že by Edenbridge zanevřeli na jakýkoliv vývoj, je zjevné, že autorská Lanvallova matrice je v podstatě od debutu sice nezaměnitelná, nicméně jeho schopnost napsat líbivě košaté a dějově bohaté kompozice..
Více než šest let trvalo řecké partě Fortis Ventus, než se dopracovala k debutovému albu. Možná za to může fakt, že po rozkolu z důvodu odlišných pohledů na tvorbu kapely v roce 2017 zůstalo ústřední duo, klávesista George Halliwell a zpěvačka Nancy Mos, bez parťáků. Do současné doby se jim podařilo ulovit pouze Gregoryho Koilakose, jenž se ujal kytary i baskytary, a tak bicí party na debutu si museli Fortis Ventus obstarat hostovsky. Možná za to může skutečnost, že hudba Fortis Ventis není kdovíjak originální..
Postavíte-li vedle sebe eponymní debutové album Lillian Axe s deskou „Days Before Tomorrow“, kterou kapela vydala před deseti lety a jež se dlouhou dobu tvářila jako studiové finále party Steva Blaze, jen těžko byste bez znalosti věci došli k závěru, že se jedná o muziku pocházející z jedné autorské dílny. Měnilo se hudební klima, měnili se muzikanti, měnily se i principálovy chutě, takže nemůže být žádným překvapením, že se Lillian Axe během téměř čtvrtstoletí propracovali k jinému výrazu, který spojovala jen Blazeova..
Pokud patříte k příznivcům tradiční evropské power metalové školy s jemným heavy metalovým aroma a zároveň nejste ortodoxně zapřisáhlí odpůrci zábavné hry „kdy a kde jsem to již slyšel“, mohlo by album finské šestice Remains Of Destruction být docela solidním typem. Je to příběh jako z učebnice – před třemi lety se zpěvák Jesse Yrjölä rozhodl, že založí novou kapelu, vzal do party kytaristu Tima Pelkonena, spolu začali skládat nové skladby, jako trio s bubeníkem Janne Ollikainenem vydali první singl ..
Kruh se uzavřel. Konečně. Jako by si Blind Guardian museli v předchozí dekádě splnit nějakou výzvu, která nejprve táhla jejich tvorbu do čím dál větší komplikovanosti a vyvrcholila v orchestrálních orgiích. Nic proti tomu, kvalitu tahle cesta neztratila, jen se z ní postupně vytrácel nespoutaně bezprostřední duch tvorby, na které si v devadesátých letech Blind Guardian vybudovali jméno. Přiznám se, že i když členové kapely avizovali, že aktuální album „The God Machine“ by mělo být návratem ke kořenům..
Důvod k nahlédnutí do kuchyně Australanů Ethereal Realm je prostý – z jejich čtyřskladbového debutu dýchá staromilsky sympatický odér začínající kapely, která možná ještě úplně neví, co chce, a tak stylově čerpá z klasického heavy metalu, jenž hodně pokukuje po britské vlně, power metalu a občas nakoukne do thrashové přihrádky. K tomuto pojetí sedí i celková neučesanost, a byť je znát, že parta kolem zpěváka TNT (ne, tak třaskavý jeho hlas není…) se svými nástroji umí zacházet,..
Grave Digger načali třetí desítku řadových albových zápisů. A nepředpokládám, že by kdokoliv z jejich příznivců čekal (a měl potřebu čekat), že se v životě hrobníků něco zásadního změní. Svědčí tomu fakt, že od poslední změny v sestavě, při které před čtyřmi lety opustil řady kapely nestor Stefan Arnold a Marcus Kniep se kromě kláves ujal i bicí soupravy, jsou Grave Digger kompaktní družinou, která se může plně zaměřit na svoji tvorbu (i když kdo ví, jak zapůsobil odchod od dlouholetých parťáků z Napalm Records), ..
Je strašně obtížné vyhnout se v souvislosti s Ronniem Atkinsem zmínce o jeho zdravotním stavu a, jak sám svůj stav nazval, souboji s časem. A je fascinující, jak silná alba z něj padají od okamžiku, kdy se svěřil světu se svojí krutou diagnózou. Před dvěma lety to byla vynikající sólovka „One Shot“, o rok později o chlup obyčejnější „Make It Count“, a otázkou zůstávalo, jestli se Ronnie ještě pustí do práce se svojí domovskou kapelou, či zda naváže na velmi plodnou kooperaci s Erikem Mårtenssonem...
Může být jedna skladba na pětipoložkovém EP důvodem k tomu, aby zarytí optimisté doufali, že bude ještě někdy lépe? To, že Manowar mají v posledních (mnoha) letech docela divné nápady, na to už si jejich fanoušci asi zvykli. Snaha o megalomanství a opulentnost je už dávno svedla z cesty od pompézně pojatého siláckého metalu plného póz do podivných rádoby výpravných a umělecky hodnotných sfér. Je to dvacet let, co z nich vypadlo poslední záživné studiové album,..
Kam jednou dokráčí Oceans Of Slumber? Tuhle otázku přineslo jejich páté album „Starlight And Ash“. Pokud se spolu se jménem kapely skloňují pojmy jako progresivní rock, či doom metal, není to úplně od věci, ale skutečnou podstatu novinkového alba „Starlight And Ash“ to nevystihuje – na progresivnost jsou Oceans Of Slumber až laskavě přístupní, na doom metal jsou příjemně živí a jejich posmutnělost není skličující, spíš v ní neustále problikávají jiskřičky naděje. Velmi zklidněná aktuální novinka má dvě jasné dominanty ..
Nebýt alba „Visions Of Eden“, se kterým se Virgin Steele blýskli v roce 2006 (kde ty časy jsou…) bylo by možné označit období příběhů „The House Of Atreus“ jako kulminační bod celé éry DeFeisovy družiny. Dvanáct měsíců od sebe dělilo vydání jeho dvou částí, kapela je prožila bez jakýchkoliv personálních výkyvů v hektické práci. Fakt, že se Virgin Steele tvářili, že vzhledem k hráčským kvalitám Davida DeFeise a Edwarda Pursina není nutné poohlížet se po novém baskytaristovi,..
Poměrně překvapivá (nicméně velmi pozitivní) zpráva z tábora labelu Frontiers k jednomu z nejnovějších počinů, vydanému pod značkou Black Eye zní, že s ním nemá nic společného firemní inventář Alessandro Del Vecchio. I přes to, že na první pohled by mělo jít o hard rockové album. K tomuto závěru svádí především skutečnost, že u mikrofonu stojí David Readman, křikloun Pink Cream 69, který na aktuálně vydané sólovce „Medusa“ předvedl, že je v současné volbě jasným žolíkem s ideální pěveckou formou...
„Byl jsem velkým fanouškem Type O Negative, Paradise Lost a Depeche Mode. V roce 1994 jsem šel na festival Hultsfred a viděl jsem Type O Negative a Paradise Lost naživo. Úplně mě to omráčilo. Tak jsem se rozhodl, že chci vytvořit temnou, ponurou melancholickou hudbu s vibracemi těchto kapel…“, popisuje zárodek švédské kapely Outshine její zakladatel, zpěvák a kytarista Jimmy Boman. ..
Jako by se Virgin Steele konečně dostali do bodu, ke kterému nejpozději od prvního dílu „Sňatku nebe a pekla“ směřovali. Jen rok po uzavření trilogie prostřednictvím alba „Invictus“ představil DeFeis se svojí družinou (která se definitivně musela obejít bez baskytaristy RobaDe Martina a své nejimpozantnější díla nahrála čistě v trojici) ryzí metalovou operu. Už nešlo o metalové album, propletené atmosféričtějšími vsuvkami, už nešlo o propojený myšlenkový koncept, už šlo o rozsáhlý ucelený příběh,..
Pink Cream 69 mají sice zaděláno na nejdelší studiovou pauzu ve své historii, ale komu schází hlas pěvce Davida Readmana, nemusí to brát nijak tragicky. David se vloni připomněl v rámci návratu do Voodoo Circle (pravda, album „Locked & Loaded“ nebylo zrovna světoborné), letos na jaře si zapsal do svého portfolia první spolupráci s Black Eye (ta byla o něco zajímavější) a aktuálně vydává své druhé sólové album „Medusa“. Na něm David trefil hřebík na hlavičku a příznivci tohoto osobitého pěvce si můžou mnout ruce a chystat uši na parádní jízdu. ..
Kolik je v téhle republice kapel, o kterých vyšla kniha? Ústecká Nerrea kižním zpracováním svého příběhu pod názvem „10 rozbitejch let“ oslavila první dekádu svojí existence. Ale protože čas běží a roky přibývají, do popředí se zase dostává muzika. Svoje hudební vize Nerrea aktuálně představila na svém čtvrtém albu „Soukromé stíny“. Nejen o něm se rozpovídal zpěvák Dan Černý. ..
Pár věcí nelze chilské zpěvačce Caterině Nix upřít – usilovnost, zarputilost a odvahu. Když ji před sedmi lety Frontiers Records spojili v projektu Chaos Magic s Timo Tolkkim, díky kytaristovu jménu bylo sice o pozornost postaráno, ale přece jenom už to přišlo v době, kdy čekat od Tolkkiho mistrovská díla bylo příliš odvážné. Z eponymního debutu se vyklubala celkem slušná deska s docela průhlednými postupy, ve kterých zazářit bylo poměrně obtížné, obzvlášť, když Caterinin hlas není kdovíjak osobitý a její lehce civilní projev..
Italské chrliče Ruxt zjevně nezastaví nic, maximálně je takové patálie jako covid či důkladné překopání sestavy trochu zpomalí. Z úvodního tempa, při kterém během prvních třech let existence vydali tři desky, protáhli interval vydávání nových alb na dva roky, takže v letošním roce plní plán vydáním svého pátého zářezu do diskografie. A i když v čele kapely stále stojí ústřední dvojice kytarista Stefano Galleano a basista Steve Vawamas, ti, kteří si ještě před čtyřmi - pěti lety pochutnávali na melodickém hard rocku,..
Konec minulého století zastihl Virgin Steele v nebývale silném rozpoložení. Během třiceti měsíců v období mezi dubnem 1998 a říjnem 2000 kapela představila tři naprosto strhující alba, na kterých nabídla skoro čtyři hodiny hudby! Protože David DeFeis na svém posledním studiovém počinu před čtyřmi lety předvedl, že kvantita ani zdaleka neznamená i kvalitu, je třeba v souvislosti s trojicí, odstartovanou deskou „Invictus“, zdůraznit, že tehdejší ohromnou nálož hudby Virgin Steele opřeli o parádní nápady, excelentní provedení a propracované příběhy...
K fascinaci Nightwish, Evanescence, Epicou a Within Temptation se zpěvačka Nikolette Olson bez rozpaků přiznává, a dodává, že hlavním důvodem je propojení metalových elementů a orchestru. Hlásí se i k inspiraci u herních a filmových soundtracků, a tím by mohlo být jasno, co v zásadě od druhého alba After Evolution čekat. A třebaže hudba zlínské čtveřice jede plně ve stopách žánrových ikon (byť zvukově výrazně skromněji), výhodou by mohla být určitá bezprostřednost a lehkost, ..
Řecká parta Achelous, která před pěti lety vznikla jako one-man projekt hudebního všeuměla Chrise Achelouse a po postupném nabobtání na kvintet vydala před čtyřmi lety debut „Macedonia“, se hlásí o slovo s novým albem „The Icewind Chronicles“. V dnešním globalizovaném světě nikoho nepřekvapí, že se kapela z rozžhavených Atén pustí do vyprávění plného mrazu a ledu. Zeměpisná vzdálenost není v hudebním světě až tak zásadní veličina, nicméně v tomto případě může být dobrou návodnou pomůckou. ..
Buďte připraveni na to, že se vaše noční můry vrátí, lákají Massacre Records na třetí album okultistů The Heretic Order. Po opakované třičtvrtě hodince ve společnosti britské čtveřice by fakt něco takového mohlo nastat. Ne proto, že by The Heretic Order dokázali vypouštět tak intenzivní a vydařené straširybky, pokud vás napadla možnost srovnávání s King Diamondem, Mercyful Fate, či jinými mistry oboru, zapomeňte. Album „III“ je proti téhle lize ošoupaným strašidelným zámkem na vesnické pouti. To už je blíž realitě ..
V čem je rozdíl mezi prvním a druhým dílem alb „The Marriage of Heaven And Hell“? Vlastně jen v tom, že mladší album je ještě o kus lepší než jeho starší bratříček, byť se zcela pochopitelně jede v naprosto stejném konceptu. Elementy, na kterých album „The Marriage of Heaven And Hell Part One“ v rámci diskografie tak radikálně vyrostlo, Virgin Steele dokázali propracovat a vylepšit, zcela se vyvarovali hluchých míst a svůj osobitý styl dotáhli k dokonalosti. Vydání desky předcházelo turné po Evropě..
Vetknete-li si v našich končinách do názvu kapely římskou třináctku, myšlenkové cesty řady příznivců tvrdších tónů se zcela neomylně nasměrují ke gotice. A když v případě Projektu XIII vezmeme v úvahu, že jednou z alternativ názvu bylo Projekt Xpil, což jednoznačně směřuje k osobě Matěje Lipského, bývalého člena Bratrstva Luny, které s tímto žánrem za Matějova působení vydatně koketovalo, zdá se, že nad směřováním debutového alba Projektu XIII „Ad Radices Tergum“ netřeba váhat..
Pokud bych měl aktuálně vsadit na klubajícího se koně domácí scény, mezi kandidáty by stoprocentně nechyběla brněnská Morwëna. Usuzovat tak čistě ze dvou dosud vydaných singlů a jednoho coveru je možná trochu odvážné, ale silný potenciál, který nabízí neotřelá a nápaditá muzika v duchu hesla „když se dají dokupy housle s niněrou, ale není to folk metal“, i ne zcela obvyklé složení kapely, sestavené z šestice mladých žen ze tří států, k tomu přímo vybízí. A v neposlední řadě k tomu přidejte i vtip a uvolněnost, ..
„Vždy jsem byla fanouškem thrash metalu. Ráda bych zněla jako James Hetfield, ale nezním. V průběhu let mě oslovil nu-metal a power metal, líbí se mi Pink.“ Kromě Metallicy a Pink jako své další vzory uvádí Halestorm, Linkin Park a Joan Jett, hraje a zpívá pod přezdívkou Nikki Pink se svým manželem Mariusem Danielsenem (který nejchutnější ovoce sklízel ve své trilogii Legend Of Valley Doom) v heavy/power partě Darkest Sin, společně se podílejí i na projektu Ana - Metal For Charity…, a teď se pustila Anniken Rasmussen ..
Povedlo se! Křikloun Stefan Zörner se v rámci jedné kapely poprvé ve své poměrně dlouhé kariéře (již v roce 1996 byl podepsán pod debutem power progresivců Lanfear) dopracoval ke třetímu albu. Stalo se tak v rámci kapely Reternity, jejíž první dvě alba, zejména pak předloňské „A Test Of Shadows“, si o pozornost řekla hodně důrazným způsobem. Jenže to, že v rámci jedné kapely dojde už na třetí album, pro Stefana Zörnera neznamená, že by se mělo zůstat stát na místě, zachovávat si stále stejnou tvář..
Sledovat vývoj Virgin Steele je jako jízda na hodně divoké (a občas ne úplně dokonalé) horské dráze. Byť nikdy nebylo (a není) úplně jisté, co Davida DeFeise osloví a kam to jeho hudbu nasměruje, už na raných nahrávkách bylo zřejmé, že to, co tak pateticky Virgin Steele nazvali barbarský romantismus, je pro hudební cítění DeFeisovy party zcela zásadní element. Výpravnost, koncepčnost, syrovost, střet možná až protichůdných elementů, z něhož vychází metalově přímočarý výraz, ..
Tohle je kombinace, na kterou příznivcům hard rocku spolehlivě zvedne tep. Signifikantní hlas nejsilnější éry Bonfire Claus Lessmann a Michael Voss, který svůj výrazný podpis zanechal u řady kapel nejen jako interpret, ale i jako producent, se spolu potkávají už řadu let, přičemž jejich spolupráce v minulé dekádě vyvrcholila při dvou povedených albech pod značkou Phantom V. Proto ohlášení alba „Lessmann / Voss“ pochopitelně muselo vzbudit pozornost. A i když Claus Lessmann avizoval, že dali na albu ..
“Metal se neptá, metal si žádá oběti”, je slogan, který se pojí s hard rockovou partou Warning Vision. Podíváte-li se na obsáhlý výčet kapel, kterými si její členové prošli, je zjevné, že o tom, co si metal žádá, Warning Vision rozhodně vědí své. Aktuálně kapela vydává album „Soudný den“, na kterém kromě novinkových skladeb nabídne částečně i přepracované starší kousky. Více o současném dění ve Warning Vision prozradí kytarista a zakládající člen kapely Jan "Hans" Jiříček. ..
Circle Of Silence jsou přesvědčeni, že toto je jejich zatím největší album a že ho budou milovat všichni příznivci těžšího a temnějšího melodického power metalu, hlásá hrdě do světa firma Massacre, která se o nahrávky německé pětice stará již od hodně našlapaného debutového počinu „The Blackened Halo“. To, že následující dvě alba na úroveň prvotiny nedosáhla, může být v podstatě zapomenuto. Ačkoliv podobné smýšlení o nejnovější nahrávce má zřejmě každý muzikant..
Prospat přelom osmdesátýxch a devadesátých let v situaci, kdy vaše poslední album není kdovíjaký trhák, se z hlediska budoucnosti nejevilo jako zrovna nejšťastnější situace. Přes spory a rozluku s dosavadním managementem se Virgin Steele drželi nad vodou díky aktivitě na pódiích, na místo O´Reillyho přibrali do party Roba DeMartina a pomalu se propracovávali k novému albu. Jenže to by nebyli Virgin Steele, aby si znovu nezkomplikovali život…..
Na konci loňského roku si Mat Sinner posteskl, že během osmi měsíců vystřídal osm nemocnic a ještě o něco dřív Primal Fear avizovali, že z důvodu vážné nemoci ruší na loňský i letošní rok veškeré koncertní aktivity. Aby Matovo prohlášení neznělo příliš pesimisticky, dodal, že v únoru letošního roku je jeho hlavním cílem cesta domů a potom spousta práce. Nejzásadnější zprávou je pochopitelně fakt, že Matt své zdravotní problémy snad překonal. A jak se zdá, je navíc plný síly a odhodlání...
Byť švýcarská symfo-metalová parta avizuje, že při tvorbě alba „Dreamland – Behind The Shades“ se u ní změnilo mnoho věcí, příznivci stylu, kterým zavoněly dvě předchozí nahrávky, se nemusí ničeho radikálního obávat – změna na postu kytaristy není kdovíjak hmatatelná, neb kytara u téhle kapely nikdy nehrála hlavní roli, zvuku prospěla absence modernistických tendencí, související s tématem technologického pokroku na minulé desce, a změna v psaní písní přinesla větší dramatičnost a rozmanitost. ..
Těžko říct, jestli je pro Tungsten výhodou minulost jejich nejviditelnějšího člena. Máte-li v sestavě bubeníka, který mlátil do škopků u Hammerfall, Stratovarius, Yngwieho Malmsteena, či Manowar, tahle jména vyvolávají celkem jednoznačné asociace. Jenže rodinný podnik Tungsten, v němž tatík Anders Johansson muzicíruje se svými dvěma vlastními synátory a společnost jim dělá křikloun Mike Andersson, je zjevně spolkem hlav otevřených, kterým řada hudebních žánrů není cizí...
„One Nation, One Kingdom, One Child Survives…“
Nic není jako dřív…, tak zní úvodní vypravěčova slova na cestovatelsko-záchranné misi pod názvem „Mankind`s Odyssey“, se kterou se po dvou předchozích kraťasech poprvé v rámci řadového alba hlásí varšavská družina Aquilla. Jenže v tomto případě vzletný slogan paradoxně neplatí. Aquilla se bez jakékoliv zkratky vrací přímo do osmdesátých let. Pustíte-li se do retro muziky, je to trochu dvojsečná zbraň. Máte výhodu v tom, že už je všechno vymyšleno, zahráno a nalajnováno, jenže se stavíte do řady s těmi, kteří už mají svoje zásluhy vydobyté, ..
Po vydání tři roky starého alba „The Beast Inside“ to vypadalo, že německým Dawn Of Destiny v rámci delší pauzy trochu dochází dech. Svá první tři alba vypustili bochumští melodici do světa během tří let, po následné tříleté pauze přišla v obdobné kadenci další vlna tří desek, a Dawn Of Destiny si stále udržovali svůj poměrně typický výraz i dostatečnou kvalitu. Tříletý odpočinek před „The Beast Inside“ však s kartami trochu zamíchal a Dawn Of Destiny poprvé na albovém zápisu ztratili jistotu a glanc...
Odpověď na otázku, jaký byl ve Virgin Steele život bez Jacka Starra, je obsažena v úvodu povídání, které David DeFeis sepsal pro reedici alba „Noble Savage“ – …je to extrémně důležité album v historii Virgin Steele. Bylo to nejucelenější, nejkvalitnější, nejlépe napsané a provedené album, které jsme do té doby udělali“ . Tím že se jednalo o o teprve třetí položku v diskografii a zásluhou toho, že předchozí dva počiny zrovna vysokou laťku nenasadily, nemusel by dosah tohoto sdělení ..
Diskografie zpěvačky Eliny Siiraly sice zatím neobsahuje kdovíjak obsáhlý seznam desek, na nichž by sympatická blondýna hrála hlavní (nebo jednu z hlavních) roli, přesto je patrné, že její snaha prosadit se na metalovém kolbišti své plody pomalu začíná nést. Když v roce 2014 vstoupila na scénu se spolkem Enkelination,v němž finským názvem dávala najevo národnostní příslušnost k severským hvozdům, zároveň však kapela deklarovala jako místo svého původu anglický Londýn, bylo zřejmé, že se svým školeným čistým sopránem..
Tak to vypadá, že bojovní trpaslíci Wind Rose vyhráli poslední bitvu, svého nepřítele porazili na hlavu, žádná další potyčka už nehrozí a tak přišel čas na oslavné písně, plné patosu, majestátnosti a hrdinských nálad. Páté album italských válečníků vsadilo na osvědčené power-folkové zbraně – silné zpěvné melodie, energii a působivou atmosféru. A vyzobnete-li si jakoukoliv položku z jejich aktuálního menu, nelze než konstatovat, že tohle je stoprocentně funkční model, na který se bude pod pódiem skvěle skotačit a halekat. ..
Že se první album Virgin Steele kdovíjak moc nepovedlo? Možná z pohledu vnímání kapely pozdější optikou, kterou dorostla do výpravnosti, opulentnosti i daleko větší preciznosti. O tom, že si na začátku osmdesátých let nespoutaná muzika své příznivce našla, svědčí zhodnocení raketového startu kapely slovy Davida DeFeise : „Vydali jsme si album sami, na vlastní náklady. Vylisovali jsme pět tisíc kusů, rychle je vyprodali, vylisovali dalších pět tisíc, a než se to prodalo, měli jsme smlouvu s Music For Nations…“..
Když avizujete, že všechny písně na albu jsou velmi osobního charakteru a vyprávějí příběhy z vašeho vlastního života, přičemž album nese název „Devil Inside“, trošku to svádí k domněnce, že život hlavní protagonistky je asi pěkná divočina a že se na albu bude odehrávat peklo. A ona přitom zpěvačka a hlavní autorka v řadách norských Confidential Astrid Klara Mjoen je sympatická holka se sytým hlasem, se zjevně silným vztahem k decentně uchopenému symfonickému metalu, a s talentem psát zpěvné, ..
Řečtí White Tower svým názvem jednak chtějí demonstrovat sounáležitost se svým rodným městem, neboť Bílá věž je jednou z dominant Soluně, jednak jím i mohou naznačovat fakt, že jejich hudba velice intenzivně čerpá z historického zdroje. Případné pořadatele, kteří by White Tower přizvali na svoji hudební veselici, bych chtěl požádat o to, aby v první řadě zkontrolovali dopravní prostředek, kterým řecká pětice přicestuje, jestli nějak nesouvisí s přesuny v čase, a pak bych navrhoval důkladně zkontrolovat doklady muzikantů,..
Je to trochu paradox. Byť v textu skladby „Navar“ zazní konstatování „... světu už dal, co měl dát …Navar!“, přichází třináct let po ukončení činnosti kapela Navar aktuálně s novým albem „Návrat havranů“, kterým zjevně naznačuje, že ještě stále má v zásobě něco, co může světu dát. O tom, jak se zrodila myšlenka na nové album, jak probíhala jeho tvorba, i o tom, zda může přijít i další budoucí kapitola Navaru, vypráví frontman Jiří Rain...
Pokud by platilo, že máte-li za sebou velký a pestrý příběh, odvahu a originalitu, stanete se také super úspěšnou kapelou, museli by se američtí Virgin Steele bez debat hřát na výsluní metalového Olympu. Objevit v jejich rozsáhlé diskografii řadu skutečně silných počinů vůbec není otázka nějakého usilovného hledání, prsty jedné ruky by na jejich spočítání stačit nemusely. Stejně tak se však dá narazit na alba špatná a zbytečná, což by se dalo pochopit na začátku kariéry u dosud nerozkoukané a nevyprofilované kapely, ..
To spojení je v podstatě dokonalé. Chcete políčit na příznivce melodického hard rocku? Nabídněte jim chytlavou muziku, která jim dokonale padne do noty. A klidně může být upečená z již dávno prověřeného těsta, originalita může být vedlejší, prioritu má kvalita a dobré nápady. Chcete, aby se do fanouškovské party připojili i vyznavači power metalu? Postavte k mikrofonu borce, na jehož jméno vyznavači žánru uslyší. A samozřejmě musí to být natolik stylový chameleon, ..
Vetknete-li si do názvu kapely jméno, které se osobně pojí s některým člena kapely, může se stát, že si časem název začne žít vlastním životem. Před patnácti lety stála u mikrofonu Lady Kate Katka, pak Jana, Štěpánka a posledních šest let zastává přední post jihlavské party Lady Kate Aneta Nosková, která je poměrně výraznou postavou nedávno vydaného pátého alba kapely „See The Signs“. ..
Všimli jste si toho, že finští epičtí vypravěči Battlelore už jedenáct let nevydali žádné album? Když v roce 2011 vyšlo poněkud vlažné „Doombound“ a kapela vyhlásila odpočinek na dobu neurčitou, začala se nenápadně ztrácet ze zřetele i z paměti. Oživení z letargie zhruba v polovině pauzy bylo poměrně krátkodeché, a i když se kapela tvářila, že je stále při životě, spíš to vypadalo, že je otázkou času, kdy se nad Battlelore voda definitivně uzavře. Až do chvíle, než kapela představila své sedmé album „The Return Of The Shadow“, ..
Nepředpokládám, že by se našel příznivec tvrdších tónů, který by alespoň neměl tušení, co za partu poťouchlíků jsou Trollfest. Ale kdyby se snad takový jedinec našel, pohled na do růžova vybarvený obal s bojovně se tvářícím obrněným opeřencem s velitelskými ambicemi v pořadí již devátého alba norských svérázů „Flamingo Overlord“, jasně napoví, že tady jsou veškerá žánrová pravidla nepovinnou četbou. A je jedno jestli budete mít tendence Trollfest napěchovat do folk metalové škatule (do níž obvykle spadnou) ..
Jak vzletně zní hláška, že hudba finské melodické power metalové skupiny Existence Depraved se na svém debutovém albu „Dissonant Image“ vyznačuje silnými riffy a nezapomenutelnými vokály, přičemž mísí do svého výrazu vlivy power, symfonického a progresivního metalu. A pak se dá na desku pohlédnout jinou optikou – kapela Zkažená existence své album „Disharmonický obraz“ uzavírá skladbou „The Outsider“… Jak už to bývá, pravda je někde uprostřed, i když přece jen blíž má k méně lichotivé polovině...
Na jedné straně gotický rock, na straně druhé housle, které chtě nechtě vyvolávají folkové příchutě. Mezi těmito dvěma světy stojí berlínská pětice Thanateros, která je velmi šikovně propojuje. A byť smyčcový nástroj je poměrně dominantní, občas velmi účelně supluje kytarová sóla a na lidovou notu příliš nehraje, takže žonglování s pojmem folk se může zdát trochu zavádějící, Thanateros se nebojí pustit na album i něco ze šamanského zaříkávání, takže při celkem zbytečné snaze o stylovou charakteristiku ..
To je směska! Maďarští keltové, kteří se dali na pirátství a ještě k tomu mají rádi rozjásaně umírněný a veselý punk rock s nenucenou náladou útulné putyky. Sexteto Paddy And The Rats se v tomhle mišmaši na albu „From The Wasteland To Wonderland“ pohybuje s ohromnou lehkostí a uvolněností. O tom, že ví naprosto přesně, co dělá a co dělat chce, svědčí fakt, že za čtrnáct let své existence vydala šestici náladově podobných alb (co taky vymýšlet jiného na keltském punku?), nabitých pozitivní atmosférou..
Pohled na obálku pátého alba „Sacred Arts Of Navigation“ mainských progresivistů Sunrunner prozradí (asi trochu nechtěně)o albu jednu z nejdůležitějších věcí – tak, jak poněkud nesourodě působí soudobě vyzbrojený indián, futuristické plavidlo, v pozadí moderní budovy a starověká zaoceánská loď, stejně tak neuspořádaně (obsahově i kvalitativně) působí hudba americké čtveřice. Kapele nelze upřít, že má svůj vlastní styl a osobitost, jen se v průběhu celého alba perou zajímavé motivy s chaosem. ..
Zavítáte-li na stránky sokolovsko-pražské kapely Oxhole, narazíte na lakonické konstatování „v roce 2021 Oxhole ožívá s novou energií, novými hity a nahrává debutové plnohodnotné album „Ocean of Colours“ s významnou mezinárodní účastí…“ Za tímto skromným oznámením se schovává precizně zpracované album, u něhož přitažlivé barvy přitáhnou pohled už na samotný obal, podstatnější je však to, jak ohromně košatý je samotný obsah desky. O Oxhole se rozpovídal zpěvák a klávesista Jindřich Michalik.
..
Ač finská kapela Eramaa slaví letos své teprve čtvrté narozeniny, základní jadérko, z něhož se odvíjí její hudba, začala před téměř čtyřiceti lety kultivovat folková kapela Värttinä. Eramaa na zpěvnou karelskou a ugrofinskou muziku navlékla jen o něco důraznější kabát, ale trojice dobře sladěných zpěvaček s podobně stavěnými hlasy a bohatá záplava kláves nedopustí, aby na album pronikla kdovíjaká přehnaná hrubost. Debut „Pohjan nainen“ tak má potenciál oslovit především příznivce pozitivněji laděných, ..
Dymytry jsou v současné době naprosto svébytný fenomén. Nepřehlédnutelní byli od vydání debutového alba „Neser“, od té doby jejich hvězda vytrvale stoupala. Se tři roky starým, do detailu propracovaným, energií a silnými skladbami našlapaným albem „Revolter“ sáhli tak vysoko, kam se drtivé většině domácích kapel nikdy nepodaří, svoji neotřesitelnou pozici potvrdili v rámci následného turné Monster Meeting. A tenhle vzestup je nevyhnutelně přivedl k otázce co dál. ..
Není přímočařejší cesty pro charakteristiku debutového výtvoru německých Lesson In Violence, než ocitovat výcuc z jejich promo materiálů: „Chtěli jsme jméno, které vyjadřuje poselství naší hudby a dává představu, o čem to celé je. Každý metalista by měl vědět, co se děje po pouhém přečtení názvu kapely. Pomohli jsme si tím, že jsme se opřeli o jednu z největších thrash metalových kapel, která na nás měla obrovský vliv. Pokud to máte rádi rychle a přímočaře a preferujete oldschoolové thrashové riffy ..
Tak obléknout pěkně do svátečního, vyrazíme do divadla, budou dávat Macbetha… Nepředpokládám, že by před deseti lety, když se v Basileji rodila kapela Askara, tahle věta ve zkušebně zazněla, ale stylové zaměření by celkem přesně charakterizovala. V Askaře nejspíš mají rádi stará alba Theatre Of Tragedy, chladnými je patrně nenechala ani raná díla italských Macbeth a tak druhé album švýcarské čtveřice s názvem „Lights Of Night“ se nese v duchu křehkého, melancholicky potemnělého, gotikou napuštěného vláčného metalu,..
První myšlenka, která mi prolétla hlavou při poslechu aktuálního kraťasu Insignie „Z popela“, byla …no co, však oni se těch dětských nemocí časem zbaví, vždyť je to jejich první nahrávka…“ Jenže ouha, Insignie vydala již před třemi lety debut „Skrz plameny“, což staví její aktuální počin do trochu jiného světla. Obzvlášť, když kapelu volí cestu, která se z pohledu hudebního jeví jako nejjednodušší, z hlediska perspektivy (tedy za předpokladu, že to kapela nedělá jen z čiré radosti, ..
Když se v roce 2007 rozešly cesty Anneke van Giersbergen a The Gathering, možná by se našla řada těch, kteří by klidně vsadili na to, že to pro kapelu musí být konečná, protože nahradit takhle osobitou zpěvačku se zdálo nemožné. The Gathering se nevzdali a s novou akvizicí Silje Wergeland předložili o dva roky později poněkud tvrdší album „The West Pole“, které sice stíny rozchodu s Anneke úplně zaplašit nedokázalo, ale zároveň ukázalo, že cesta pro The Gathering určitě existuje. ..
Pokud jste již něco měli do činění se švýcarskými Silver Dust, musí vám být jasné, že navzdory názvu novinkového alba „Lullabies“ se vám po necelých čtyřiceti minutách ve společnosti Lorda Campbella a jeho kumpánů úplně snadno usínat nebude. Jejich bloudění kolem bludného gotického kořene s výhonky, ovíjejícími se kolem klasického melodického rocku se solidní porcí elektroniky, steam punku, teatrálnosti i záliby v horrorech, i přes to, že často vsází na poměrně vláčné tempo,..
Jeden ze zakladatelů a tvůrců italských heavíků Septem, kytarista Francesco Scontrini, svou anabázi v kapele po minulém albu „Living Storm“ zabalil. Nahradil jej Luca Riggio, který převzal nejen šest strun, ale pustil se i do hrubšího zpěvu, a dělá to takovým způsobem, že papírově významná změna není na první (a možná ani na druhý) pohled nějak zřetelná. Téměř by se dalo říct, že u Septem je všechno v zaběhlých kolejích a na albu „Pseudonica“ by mělo být možné užít si porci nijak objevného, ale solidně zahraného, ..
Pokud zpěvák belgických Evil Invaders Johannes Van Audenhove alias Joe tvrdí, že má rád hudební dynamiku a že moderní thrashové scéně škodí zaměření se na divoké tempo, které frčí na albech od začátku do konce bez nějaké výraznější změny, lze z toho vytušit, jakou cestou belgičtí zlouni svou novinku „Shattering Reflection“ povedou. Už na předchozích dvou deskách předvedli, že rychlost, energie a maximálně divoký projev je jejich ohromnou devizou, cizí jim nebyla ani atmosférická zvolnění a zvraty,..
Proč bádat nad ideální charakteristikou ostravské kapely Metal Factory, když ji zveřejnila na svých stránkách… „poslechni – neusneš…“. Přesně takhle funguje debutové album „Defeat All“, které se kapela chystá příští týden pokřtít v ostravském Barráku. Ale víc, než toto trefné označení, se nejspíš do povědomí metalových příznivců zapíší Metal Factory jako parta, které dominuje duo dokonale sladěných zpěvaček. O rychlém startu Metal Factory, inspiracích od fanoušků, či o svém vztahu k domácí scéně vypráví zakladatel kapely..
Kolik podobných příběhů bylo v poslední době už napsáno, kolik kapel, které byly aktivní v osmdesátých letech, se po letech vrátilo na scénu. Myšlenka na comeback je zdá se pro mnohé lákavá, ovšem spoléhat na to, že vás dávní fanoušci za každé situace podrží, může být ošidné… Holandští heavíci Martyr svoji historii začali psát na začátku osmdesátých let, přes řadu demozáznamů a poměrně důležitých kompilací se na přelomu dekády propracovali až ke dvěma kladně přijatým deskám. Po nich se o slovo hlásili znovu ..
Když se vám nepodaří sjednotit formu a obsah, jen těžko se vyškrábete na Olymp. I když ten reálný mají Chronomancy ze své rodné Soluně takřka na dohled, na ten hudební to mají i se svým druhým albem „Shadows In Atlantis“ hodně daleko. K samoanalýze, tvrdící, že kapela hraje směs epického heavy / power metalu, obohaceného o symfonické, folkové i extrémní prvky, doplněného o texty s inspirací z historických faktů i smyšlených příběhů, ale také z vnitřních filozofického a existenciálního hledání,..
Titul devátého alba Treat „The Endgame“ nezní z hlediska budoucnosti příliš optimisticky, nicméně jak se zdá z prohlášení kytaristy Anderse Wikstroma, spíš než podprahové sdělení o blížícím se (dalším) konci hry švédské party, znamená tento název (mimo jiné) trvající boj o přežití bratrů ve zbrani v letech vzestupů pádů, slz i smíchu. Od svého šestnáct let starého comebacku Treat nevydali slabou desku, a i v minulém století se řadili k nepřehlédnutelným hard rockovým melodickým kapelám. ..
Vykoupat, učesat, navonět a teprve potom je správný čas na to zasunout do přehrávače debutové album britské power metalové party se symfonickými a folkovými příchutěmi SheWolf. Tahle pokojná vlčí smečka už svým názvem naznačuje, že hlavní slovo má samička. Angel Wolf-Black, v SheWolf vystupující pod přezdívkou The Shaman, před lety v Bare Infinity, či nedávno na živých štacích s Vivaldi Metal Project předvedla, že má hrdélko sympaticky a přátelsky seštelované a spolu s trojicí utajených vlků tvoří trošku univerzální,..
Nazvete-li svoji kapelu jménem jednoho z devíti světů severské mytologie Vanaheim, lze celkem úspěšně předpokládat, že vaše hudba se bude primárně ovíjet kolem pohanského severského metalu. Otázku toho, jak autenticky bude znít, když se do severských kožešin zachumlá čtveřice Holanďanů, která svoji národnost podtrhne i textováním v rodném jazyce (nemluvě o tom, že na svém pět let starém povedené krátkometrážním zářezu Vanaheim lyricky zpracovali téma duchů ze slovanské mytologie…),..
Když do názvu kapely zašifrujete název alba, které na vás mělo zásadní vliv, je celkem jasné, že se budete věnovat tomu samému stylu, jako váš inspirační zdroj. Aby byl kryptogram ještě přesnější, museli by do něj západočeští V.P.O.ho kromě vitacitovské desky „Vzhůru přes oceán“ zakomponovat i písmenko „C“, což by na první dobrou mohlo podchytit i příznivce Citronu. Jenže to by nabořilo druhé podprahové sdělení – totiž fakt, že kapela se cítí být pohodě. A tento stav plně potvrzuje i jejich povedený debutový zápis ..
Portugalští vypravěči Glasya mají už od svého debutového alba „Heaven`s Demise“, které vyšlo před třemi lety, trochu megalomanské choutky. K plnému zobrazení jejich vizí by se hodily divadelní kulisy anebo rovnou filmové plátno. Z minulého díla se poučili o tom, že v takto výpravně pojaté muzice je třeba jít do hloubky, nevsadit jen na prvoplánovou opulentnost, ale i na barevnost a dynamiku příběhovou i hudební, a to se na aktuálním hrdinském eposu „Attarghan“ projevuje...
Recept Boguslawa Balceraka na rockovou muziku je vcelku jednoduchý. V první řadě neposedná a šikovná kytara (samozřejmě jeho), která nepřeleze přes hranice samolibosti, ale přesto je v hlavní roli. V druhé řadě na hard rock příznivě naladěná hrdla zpěváků, kteří mají už dostatečně nabroušené ostruhy a na scéně nikoliv bezvýznamná jména. A k tomu velmi obstojně napsané skladby podle těch nejklasičtějších vzorců. Aspoň takhle to fungovalo na osm let staré desce „Gates Of Valhalla“...
Někdy může být minulost trochu koulí na noze. Obzvlášť, když se budete mermomocí snažit historické kořeny najít v současné pozměněné tváři. Když před třemi lety vydávali melodičtí hard rockeři Sign X svůj debut, snad žádný článek nezapomněl zmínit fakt, že železné jádro kapely má za sebou necelé dvě dekády společného působení ve spolku Châlice. Mělo to logiku už jen z toho důvodu, že stylový posun nebyl kdovíjak razantní - s novým pěvcem Sebastianem Zierofem a klávesistou Michelem Jotzerem..
Z následujících řádků se může zdát, že to podstatné se u lanškrounské crossoverové party Headlock točí kolem zpěvačky Vendy Steidlové. Ale velice osobitý hlas by mohl být málo platný, kdyby se nemohl opřít o povedenou muziku. A tahle kombinace u Headlock spolehlivě zafungovala. Když kytarista Roman Mařík v rozhovoru zmiňuje, že kapelu strašně baví živé hraní, věřím mu to do posledního písmenka, protože tenhle pocit se podařil přenést i na nedávno vydanou debutovou desku „Divný slova“, jejíž plánovaný křest ..
Strčíte-li do názvu alba dovětek „Pt. 1“, dá se předpokládat, že v hlavě máte vizi, ve které se objevuje i nějaký ten „Pt. 2“. Skvělý kytarista Symphony X Michael Romeo před čtyřmi lety představil ohromně košaté sólové album „War Of The Worlds Pt. 1“, takže otázka nezněla zda, ale kdy přijde pokračování. Vzhledem k tomu, že prodleva mezi prvním a druhým albem Romeovy sólové kariéry zabrala dvacet tři let, nešlo o úplně jednoduchou odpověď, ale Romeo své příznivce tentokrát (i přes souběžně probíhající práce..
Začíná to vypadat, že dámské duo u mikrofonu by mohlo být trendem, který se bude u metalových kapel prosazovat čím dál víc. Sice může být obtížné najít a udržet v řadách kapely dvojici sladěných zpěvaček (své by mohla vyprávět velmi slušně rozjetá slovenská Symfobia), ale když to vyjde, benefit je jednoznačný. Jasně zářivým příkladem může být symfo-metalová parta Nocturna, vzniklá v loňském roce, která představila své debutové album „Daughters In The Night“. Nejen názvem alba, ale i skutečností,..
Thomen Stauch, Roland Grapow, Alex Holzwarth, Bob Katsionis a nyní Urban Breed. Pokud se v souvislosti se Serious Black svého času přetřásal pojem all-stars seskupení, seznam osobností, které během osmi let působení sestavu již opustili, dává tušit, že hvězdný prach z kapely systematicky opadává. Bob Katsionis se sice k členství v kapele nehlásí, ale na aktuálním albu docela aktivně přiložil ruku k dílu a posledního odpadlíka Urbana Breeda nahradil Nikola Mijič, který o svých pěveckých schopnostech ..
Do roka a do týdne zvládl ikonický zpěvák Ronnie Atkins připravit své druhé sólové album. Stále v jeho pozadí stojí strašák Ronnieho souboje s časem v důsledku závažné nemoci, ale tenhle těžký stín náladu a pojetí alba neovlivňuje s výjimkou osobněji pojatých textů, ke kterým Ronnie dodává, že je nemožné psát o sexu, drogách, či rock`n`rollu se život ohrožující nemocí a mečem, visícím nad hlavou… Co od novinky „Make It Count“ čekat jasně napoví fakt, že část skladeb se rodila již v době tvorby loňského „One Shot“, ..
Latinský pojem „Animus“ by měl mít v češtině řadu významů - životní síla, svědomí, duše, mysl a také odvaha. Budeme-li hledat na třetím albu Moonlight Haze posledně jmenovaný pojem, bude silně záležet na úhlu pohledu. Pokud za odvahu považujete fakt, že Italové vsadili všechno na jednu jedinou kartu a jejich symfo-pop metalová novinka servíruje jedenáct ultramelodických, víc než vydatně oslazených zpěvných symfo-pop-metalových kousků, kterými bez hrozby ..
Popsat slovy hudební dílo nemusí být složitá disciplína, občas však narazíte na nahrávku, u které je jednodušší případného posluchače rovnou nasměrovat k reprobednám, protože na skladě jednoduše nemáte dost bohatou výbavu na dostatečně barvité vylíčení toho, co se nachází v drážkách alba. A pak přichází okřídlené rčení klasika o tom, že psát o hudbě je stejné, jako tančit o architektuře... Při bádání nad tím, kdy naposledy jsem si s domácí kapelou vydatně „zatančil“ tak, aby přitom na přetřes přišla velmi příjemná hudební elegance, ..
Od vydání debutového alba německých hard rockových dinosaurů Scorpions právě uplynulo padesát let. Jak je vidět, okřídlené tvrzení o tom, že věk je jenom číslo a v reálu je vám tolik, na kolik se cítíte, v tomhle případě platí na sto procent. A Scorpions se zjevně cítí mladě a poměrně svěže. Kapela, která na konci první dekády tohoto století svoji kariéru „definitivně“ odpískala s odůvodněním, že další pokračování by bylo jen ze setrvačnosti, což v podstatě potvrdila nejen krátce na to vydaným albem "Comeblack", ..
Je docela veselé (tohle slovo v souvislosti s touhle kapelou zaznělo naposledy…), že řecká kapela W.E.B. se na svých stránkách označuje jako symfometalová parta. Nepředpokládám, že by na příznivce black metalu (primárně), či deathu (trochu s odstupem) mohlo avizované stylové zaměření fungovat jako magnet, i přes to, že symfoničnost pochopitelně v tvorbě W.E.B. místo má. Nikoliv však jako stylotvorný prvek, ale spíš jako dobrá cesta pro zvýraznění extrému a teatrálnosti, ve které si řecká čtveřice s chutí libuje...
Otázku, nakolik je legitimní současná existence Victory, když v ní po desetileté studiové pauze nezůstal už žádný ze zakládajících členů, by šlo snadno odbýt konstatováním, že léta, které v kapele strávil kytarista Herman Frank, jej v podstatě opravňují k tomu, aby na sebe vzal odpovědnost za probuzení kapely z hibernace. Důležité je zdůraznit i fakt, že v rámci své sólové dráhy je Herman Frank natolik aktivní (a relativně úspěšný), že v comebacku Victory není potřeba hledat nějaké postranní úmysly ..
Viděno optikou aktuálních hrůzných událostí jen pár kilometrů od našich hranic asi nemohli Sabaton načasovat vydání alba s názvem „The War To End All Wars“ na pitomější dobu, ale dovolím si při následné pochvalné ódě na desáté album švédských power metalistů zcela vytěsnit a ignorovat dění na Ukrajině. V opačném případě by jakákoliv zmínka o jakékoliv formě opěvování jakékoliv válečného konfliktu zněla příliš mrazivě a nepatřičně, i přes to, že jediné propojení..
Kývnout na angažmá ve Victory asi nebylo pro Jiotiho Parcharidise velké dilema. Kapela měla stále nezpochybnitelné renomé, byť její sláva byla pryč, Kdo však mohl tušit, že za svoje dvanáctileté působení stihne Jioti s Victory natočit jediné řadové album… Přitom už krátce po Jiotiho nástupu do kapely vzniklo kompilační album „Fuel To The Fire“, v němž na dvanácti položkách Jioti deklaroval, že pro příznivce divokého a nespoutaného hlasu Fernanda Garcíi bude lepší volbou než usedlejší Charlie Huhn ..
Nejvíc překvapivé heavy metalové spojení letošního roku? Mohlo by být. Ani v nejmenším nepochybuji o kvalitách nové posily mezinárodního spolku Spirits Of Fire, nicméně jen těžko pátrám po křižovatce, na které by se mi přirozeně propojil neohybně syrový svět agresivnější tvorby Chrise Cafferyho (a to dokonce ani v případě, že by Criss sáhnul po vzdušnějším světě Trans-Siberian Orchestra, což se však v případě Spirits Of Fire nedá předpokládat a také se tak neděje) ..
Tak prý „nejlepší směs finské melancholie a melodického metalu“, tvrdí o sobě finská čtveřice s příjemně patetickým názvem Scars Of Solitude. Pět let staré debutové album „Deformation“ ukázalo, že z těchto základních zdrojů lze vytvořit soudržný celek, který nebude působit násilně a bude mít potenciál oslovit oba fanouškovské tábory. V závěru loňského roku Scars Of Solitude nabídli šestici skladeb, jež pokračuje v nastavené linii a šikovně proplétá osobitost kapely, ..
Rozkódujete-li úspěšně šifru, která je ukrytá v názvu kapely V.P.O.ho. ze Zbiroha, bude vám hned jasné, jakou muziku od téhle party čekat. Album Vitacitu „Vzhůru přes oceán“ je hlavním zdrojem, od kterého se život V.P.O.ho. začal před čtrnácti lety odvíjet. A byť kluci nejsou žádní nedočkavci a na jejich debutové album „Boj“ bylo třeba si počkat až do loňského roku, z kolektivního vyprávění, na kterém se podíleli Dušan Bukvic, Hynek Bukvic, Petr Vrzal i manažer Pavel Bartoň, je zjevné, že V.P.O.ho to berou zcela v pohodě.
..
Vracíte-li se po sedmi letech znovu na scénu, není od věci mít v rukávu trumf, kterým vám pozornost zajistí tak nějak automaticky. Když v roce 2003 Victory ohlásili, že mají připravené nové album a prozradili, v jaké sestavě se do něj pustili, měli jistotu, že se o nich v hard rockovém světě mluvit bude. Nemohli udělat důraznější krok do své minulosti – sestava, která dávala dohromady první album v novém tisíciletí, byla totožná s tou, která byla podepsána pod druhým a třetím albem...
„…tak pojď dělat chyby, to tě posílí, stát za svým není snadný…“ Nemám tušení, kolik chyb ve své minulosti lanškrounská cross-overová kapela Headlock nasekala, ale soudě podle debutu „Divný slova“, nezbytné posilování zbytečně neuspěchala a svojí albovou prvotinu představila až ve chvíli, kdy muzika, nápady i provedení jsou natolik vypracované, aby desítka skladeb měla svoji nespornou sílu, tah i myšlenku...
Bývaly časy, kdy švédská power progová akvizice Hollow nebyla projektem jediného muže. Jenže to bylo ještě v minulém století. Tehdy dělali Andreasi Stolzovi společnost tři spoluhráči, se kterými v jednom seskupení prožil téměř celou pětiletku a vydal s nimi dvě alba. S odchodem všech tří společníků v roce1999 Hollow ukončili svou činnost (těžko říct, co z toho konstatování je vejce a co slepice…). O téměř dvacet let se již samotný Andreas Stolz vrátil s albem „Between Eternities of Darkness“ a stále jako solitér ..
Pojem „definitivní“ přestal pro Victory platit v roce 1996. I když se celá parta rozběhla po vlastních projektech, nikdo z členů kapely hudební průmysl neopustil – Peter Knorn se chtěl věnovat svojí firmě a managerování kapel, Hermann Frank se pustil do vlastní kapely a produkce, Fernando Garcia se snažil prosadit se svojí stejnojmennou kapelou, Tommy Newton se také usadil na producentské židli, Fritz Randow se měl stát prezidentem firmy Pearl, jejíž bicí dlouhá léta užíval. ..
Kdybyste netušili, kolikáté album vydává pod křídly Černého anděla Dave Jason, i bez bookletu vám k rozklíčování této otázky bude stačit elementární znalost němčiny. Jen co v úvodním songu Jason vyklouzne z tajemné latiny, začne svým hypnoticky monotónním hlasem tlouct do hlav číslovku sieben. A právě pojmy tajemný, monotónní a němčina jsou základní elementy alba „Sieben“, které Schwarzer Engel chtěl vydat již na podzim roku 2020, ..
Byť kořeny thrashové kapely Affected začaly klíčit v roce 2020 pod názvem Blackout, samotní Affected, tehdy ještě působící jako trojice, stihli v loňském roce založit kapelu, napsat nový materiál, natočit ho a na sklonku léta jej předložit jako debutové eponymní album. Odpovědí na následující otázky se ujali především zpěvák, kytarista a bývalý bubeník Miroslav Illek, kytarista Filip Formann, kterým mírně přizvukoval i nejnovější člen kapely, bubeník Viktor Jaroš. Poslední článek kapel, ..
A všechno bylo jinak. Rok 1992 byl pro hard rockové kapely obdobím, kdy jim nezbylo nic jiného, než se přizpůsobovat děni v hudebním světě. Melodické refrény, zpěvnost a určitá bezstarostnost nebyly v kurzu, do popředí se drala alternativnost, emotivní rozervanost, ve zvuku hrubost a špinavost. I Victory na tuhle situaci museli reagovat. Na jedné straně je možné jim přičíst k dobru, že si nenechali seattleským vzduchem úplně zničit svoji dosavadní podstatu a na albu „You Bought It – You Name It“ se našly skladby, ..
Pro nové album melodiků Crystal Ball platí celkem jednoduchá matematika – kapela pomalu uzavírá čtvrtstoletí svojí existence, předkládá jedenáctou řadovou kolekci, na tvorbu novinky byla díky kovidu hromada času a poměrně plodní muzikanti mohli vybírat z třiceti písní, producentskou taktovku měl v rukou Stefan Kaufmann (ex-Accept, ex-UDO), coby host se ke kapele připojil Ronnie Romero a k chystanému turné s Jaded Heart si Crystal Ball připravili laskominu pro fanoušky..
Nepřekonatelné limity jsou nepřekonatelné limity. Ukrajinská dvojice Max Molodtsov (Edenian, Sorrowful Land) a Artem Soleyko (Time Shadow), která začala společně tvořit v roce 2019, na ně na svém loňském debutu docela tvrdě narazila. Některé patří k těm, které teoreticky ovlivnit jdou, nicméně v praxi to občas úplně neklapne, a pak vaše nahrávka zní velice skromně, což při tradičním odvolávání se na vlivy od Kamelot, Edguy, Hammerfall, či Powerwolf ještě víc odhaluje částečnou nahotu..
Victory letěli vzhůru jako raketa a v roce 1990 se dostali do kulminačního bodu. Album „Temples Of Gold“ jednak ukončilo neuvěřitelnou kadenci desek co rok – to album, jednak jím vyvrcholila stále silnější forma kapely a Victory dotáhli do absolutna všechno, čím zazářili na předchozí desce. Ve věčném sporu o tom, jestli nejzásadnějším albem jejich historie byla „Culture Killed The Native“ nebo „Temple Of Gold“, hovoří ve prospěch minulé desky jednak v podstatě překvapivý progres, jaký kapela udělala, ..
Švýcarská hard rocková enkláva se rozrostla o další přírůstek – ke Crystal Ball, Wolfpakk, Shakra, Gotthard, Shezoo, či King Zebra se s loňskou prvotinou „Gravity“ snaží zařadit v době vzniku alba čtyřčlenná, nyní již pětičlenná kapela Second Reign. Soudě jednak podle toho, že po nich hned na začátku kariéry sáhli Massacre Records, jednak i podle jakékoliv namátkou vybrané skladby z debutu mají tito melodici velice zdravý kořínek...
To nejsympatičtější na italských Mastercastle byl vždycky fakt, že jejich desky nabídly poměrně nenáročný power metal, u kterého si kapela byla vědoma svých možností, tomu přizpůsobovala kompozice a zásluhou toho zněla přirozeně a nenuceně. Limity byly nastaveny v první řadě poměrně obyčejným hlasem zpěvačky Giorgii Gueglio, v řadě druhé neochotou k opouštění zajetých kompozičních kolejí a v řadě třetí určitou usedlostí...
Pamatuj na smrt…, hlásají s úšklebkem na tváři, navlečeni ve středověké haleně a s Powerwolf v zádech němečtí folkáči Feuerschwanz. A byť se díky tématům, kterým se na novince „Memento Mori“ Feureschwanz věnují, zdá, že přece jen potměšilý škleb tentokrát nebudou mít roztažený od ucha k uchu, není se třeba bát, že by nějak razantně zvážněla jejich muzika - spontánností, lehce povzbuzenou halekačsky alkoholovým oparem, i chytlavě hopsavými melodiemi je Memento Mori“ ..
Hektické období u Victory pokračovalo. V roce 1988 vydali živák „That´s Live“ a rozloučili se s Charliem Hunem, který zamířil do Humble Pie. O tom, jak promptně situaci Victory vyřešili, svědčila skutečnost, že svátek práce v roce 1999 oslavila kapela vydáním již čtvrtého alba „Culture Killed the Native“. A pokud bych v její více než sedmatřicetileté kariéře měl hledat nejzásadnější období, byla by to doba příchodu nového pěvce, Švýcara Fernanda Garcii (v hledáčku byl například i Ted Bullet,..
Je to paradox, ale za loňský rok jsem byl obklopený hudbou víc, než kterýkoliv jiný rok, a to dokonce i v živé formě. Přesto tenhle výčet bude pochopitelně o tom, čím nejčastěji a nejvíc nahlas oblažuji své sousedy. Studiových nahrávek se na mne hrnulo tolik, že přání, které si asi přeje většina z nás (totiž aby kovid táhnul tam, kam patří), je lehounce motivováno i tím, aby sakra už všichni muzikanti vytáhli na turné a prali do nás muziku i z těch sebemenších pódií, než aby ji stále hrnuli do nahrávacího softwaru. Dělejte pak z té záplavy smysluplný souhrn…..
Jednu věc je nutné Battle Beast přiznat. Pokud se snažíte najít si cestu k nějakému stylu, není špatné začít s těmi, kteří ho dělají nejlépe. Ať už jste příznivci diskotékového metalu, či nikoliv, finská sebranka patří k těm, po jejichž deskách se vyplatí sáhnout. Protože Noora Louhimo… Dynamit v sukni je pro kapelu požehnáním a hlavně Battle Beast nemají vůbec špatné skladby, takže pokud disko rytmem pulsující kovový žánr nezavrhujete čistě z principu, měli by mít co nabídnout patrně i v případě, ..
Zaregistrovali jste, že v roce 2019 vyšlo debutové album „Ice Cell“ brazilské kapely Rage In My Eyes? V lavině alb, která se na nás ustavičně valí, se klidně mohlo stát, že tahle deska i zanícenému power metalovému příznivci unikla. A to i přes to, že Rage In My Eyes jsou pohrobkem kapely Scelerata (byť kytarista Leo Nunes se aktuálního nahrávání neúčastnil), která před necelými čtyřmi lety v kompletní sestavě přešla pod novou vlajku. Asi není snadné zahodit téměř dvě desítky let dlouhou historii..
Jsou alba, jejichž důvod vzniku a příběh samotný jsou natolik silné, že obsah může stát až v druhé linii a není od věci nad ním leckdy přimhouřit oko. Řecká black metalová parta Necromantia první polovinu předchozího postulátu splňuje beze zbytku. Kapela, fungující od konce osmdesátých let, jejíž jádro tvořili dva baskytaristé Magus Wampyr Daoloth a Baron Blood, vydala své poslední řadové album v roce 2007. Dalších dvanáct let se pouštěla do různých kompilací či splitek, až na sklonku roku 2019 Baron Blood zemřel. ..
Frekvenci každoročního vydávání alb se v roce 1987 Victory podařilo udržet jen zuby nehty, neboť deska „Hungry Heart“ vyšla pouhých deset dní před koncem roku. V souvislosti s tímto albem se ke slovu dostává dávné nepsané pravidlo o tom, že o úspěchu nebo neúspěchu kapely rozhoduje třetí zářez do diskografie. Pro zastánce této premisy by se Victory mohli stát ukázkovým příkladem toho, že když se vám třetí deska úplně nepovede, na stylový trůn budete (i přes nespornou kvalitu dalších nahrávek) ..
Vydat během dvanácti měsíců tři alba? Inu, když máte dost času (z tohoto pohledu nastalo pro řadu hudebníků bohužel příhodné období) a navíc odněkud shůry naděleno, šance na to, že nebudete svým příznivcům předhazovat jen vymlácenou slámu, zjevně není malá. A to dokonce i v případě, že se pohybujete na progresivním poli, u kterého se tak nějak předpokládá, že omezovat se na délce a šetřit s nápady a barevností není na místě. Po odchodu zpěváka Nathana Peacheyho,..
„Divů světa je sedm, divů Athlantis bude taky sedm“, hlásá hlavní postava italské kapely Athlantis, basák a klávesista Steve Vawamas. V kontextu s názvem alba „Last But Not Least je“ není těžké odhadnout, že Steve se rozhodl dát po osmnáctileté činnosti přednost jiným projektům a Athlantis se touto deskou ukládají (uvidíme na jak dlouho) k plánovanému odpočinku. Rozlučkový večírek se rozhodli pojmout ve zcela klasickém duchu a tak, pokud tvorbu Athlantis nějakou dobu sledujete,..
Během prvních šesti let svojí existence plnili Victory normu co rok, to album, byť jedno z nich nebyla klasická studiovka, ale záznam z koncertu. Nicméně toto strojové tempo jasně naznačuje, že život u Victory byl v prvním období existence rychlý, intenzivní a hektický. A byť hudební vývoj se odehrával jen zlehka a v mezích zákona, rozdíl mezi prvotinou a druhou deskou „Don`t Get Mad...Get Even“ je hmatatelný. Zásluhu na tom mohlo mít posílení sestavy ..
Prakticky u jakéhokoliv alba německých power metalových Custard se dřív nebo později bezděky podíváte do kalendáře, který že rok se vlastně píše, A pokud by běh času řídila německá pětice, svět by se navždy zastavil na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Bez ohledu na to, jestli se Custard klaní před středověkým králem nebo mají přes ramena přehozené sagum římského legionáře, jejich muzika vždy zcela jednoznačně míří do doby, kdy si hudební svět podmanil zvuk sedmi cinkajících klíčů. ..
Nová sestava je silnější než kdy jindy…, hlásá životopis na stránkách power-progresivců Max Pie jako důsledek změny, při které před téměř šesti lety nahradil Thibaut Basely na postu kytaristy a klávesáka Damiena DiFresca. Mohlo by to tak být, i navzdory tomu, že s předchozími dvěma alby si Max Pie nasadili laťku hodně vysoko. Jen by nesměla belgická čtveřice v průběhu novinkového alba „Passengers“ občas zbytečně ztrácet energii a nořit se do technických instrumentálních pasáží..
Tohle jsou paradoxy metalového světa – komu z mladší generace příznivců tvrdší hudby něco říká pojem Eldritch? Italští power-progoví veteráni vloni uzavřeli třetí dekádu svojí existence (a to ještě do ní není započítána první tříletka pod názvem Zeus) a zároveň natočili své dvanácté album „Eos“. Nicméně hlavně proto, že jejich značně technická hudba nepatřila, nepatří a patrně nikdy patřit nebude ke snadno vstřebatelnému artiklu, vyhýbá se jakékoliv hitovosti a tím je jim v podstatě zapovězen vstup mezi komerční taháky, ..
Když zabloudíte na stránky hannoverské hard rockové party Victory a mrknete na její životopis, vlastně ani nevadí, že tuhle sekci kapela už dlouhá léta neaktualizovala. Dovolím si ocitovat část textu, který zřejmě vznikl téměř před celou dekádou: „V seznamu legendárních německých hardrockových kapel zaujímají Victory zvláštní postavení. I dnes se řadí vedle svých hannoverských kolegů The Scorpions k nejvýznamnějšímu německému rockovému exportnímu artiklu. ..
Integrací prvků melodického death metalu a klasických symfonií vytvořila jihofrancouzská kapela Aephanemer zvuk, který by pravděpodobně mohl ovlivnit celou novou generaci metalu… Aephanemer se hodlají prosadit jako jeden z lídrů symfonického melodického death metalu….
Mnichovské heavy rockové trio Spitfire, které v základu tvoří dvojice Dick Dropkick a Nikk Nitro, aktuálně doplněná o basáka Tonyho Törpeda, první kontrakt uzavřelo po odehrání svého třetího koncertu v životě, když v roce 2011 předskakovalo punkerům Serum 114. Není se co divit, jejich živočišná muzika musí na koncertě stoprocentně fungovat, když dokáže strhnout i v závětří obyváku. Dokazuje to třetí album „Do Or Die“, o jehož aktuálnosti svědčí fakt, že při jeho přípravě vzniklo od roku 2013 třicet skladeb,..
Je trošku otázka do pranice, zda v současné pomotané době je vydání alba důkazem o tom, že se ten který projekt či kapela uchytil nebo jen prostým vyjádřením faktu, že je spousta času na to věnovat se tvorbě a studiové práci. A novinkové album „Guardians Of The Void“ projektu The Three Tremors, v němž se před třemi lety sešli Tim „Ripper“ Owens, Harry „The Tyrant“ Conklin a Sean „The Hell Destroyer“, který ze svých domovských Cage využil i instrumentální sekci, odpověď nedá. ..
Od Last Days Of Eden je velmi sympatické, že se svým čtvrtým řadovým albem (počítat mezi řadovky z počátku roku vydanou instrumentální verzi předchozí desky „Chrysalis“ netřeba) „Butterflies“ hned na první pohled jasně deklarují, o co v jejich hudbě jde. Křehkost a zasněnost evokuje pohádkový námět na obalu i název desky, který v metalovém světě, kde se to obvykle hemží různými příšerami, či válkami zní přímo étericky. A přesně taková je hudba Last Days Of Eden,..
Pokud ve Vánocích nevidíte jen nákupní šílenství a stres, může se tato doba stát obdobím, ve kterém atmosféra klidu a míru dokáže v leckom probudit duši malého dítěte, díky čemuž řada tvrďáků najede dočasně místo ostrých tvrdých tónů na vlnu všelijakých „Rolniček“ a podobných vánočních šlágrů. Pokud snad hledáte kompromis, spojující metalový výraz s vánočními melodiemi, najdete dnes už řadu desek, které tyto dva světy velmi obratně spojují. A pak se najdou tací, kteří se vám Vánoce pokusí ukrást…..
Určit, na čí konto připsat výrok „Alea iacta est“ by neměl být tak složitý úkol, ale povědomost třeba o tom, z jakého důvodu si ženy v Kartágu holily hlavy, či jak významný vliv mohla mít dcera krále Servia Tullia na vládu v Římě, už nemusí být zdaleka tak obvyklá. Ne, že by sokolovští Liberate působili jako encyklopedie a tato tajemství přímo odhalili (i přes český překlad textů v bookletu je třeba trochu zapátrat), nicméně jejich orientace na reálnou historii (na jaké období Liberate aktuálně míří..
Pokud byste dosud neměli čest se sólovou tvorbou švédského samorosta Hulkoffa (plným jménem Kurt Pär Einar Hulkoff, ale všimnout jste si ho mohli i pod pseudonymem Payre Hulkoffgarden, či Pärka Kankanranta) a při pohledu na seznam jeho současných či minulých působišť, ve kterých se objevují například Atomkraft, The Storyteller, či Viperine, váháte, co vlastně od jeho aktuální novinky čekat, název „Ragnarök“ by mohl leccos signalizovat. Byť na desku heavy metalové a zlehka snad i power metalové vlivy občas zabloudí, ..
Zdá se, že taktika „řekni toho co nejvíc, když máš co říct“ britským Sorceress Of Sin dokonale vychází. Kapela vznikla v loňském roce, hned stihla vydat prvotinu „Mirrored Revenge“, během letošního léta vypustila album „Constantine“, které díky své více než hodinové délce napovídá, že parta kolem zpěvačky Lisy Skinner toho má na srdci celkem dost, což podtrhuje fakt, že v této době by již mělo vznikat dílo třetí. Podstatné pro takovou kadenci je především to,..
Tak to nahrňme na hromadu – Xandria, Pyramaze, Insatia, Leaves´ Eyes, Amaranthe, Northtale. Z první poloviny vyjmenovaných kapel se rekrutují členové před čtyřmi lety vzniklého spolku Catalyst Crime, druhou polovinu tvoří výběr ze základen hostí a spolupracovníků, kteří měli co do činění s debutovým albem téhle party. Byť americká formace Insatia, ze které pochází polovina členů kapely, asi nepatří k nejznámějším pojmům scény, z názvů ostatních kapel by mohlo být jasné, na jakou cílovou skupinu Catalyst Crime cílí. ..
Na každém konci je nový začátek. Projdete-li si historii kapely The Remedy, zjistíte, že těch začátků napočítá děčínská rocková čtveřice hned několik. A to i přes to, že za celou osmiletou existenci hrají The Remedy stále v úvodním složení, Co je důvodem opakovaných startů nové éry, co má vliv na dozrávání kapely, či jak se The Remedy staví ke zveřejňování nových skladeb či vydání alba objasňuje bubeník Hakiss s výpomocí kytaristy Marťase. ..
„Ten co bere člověku sen, kdo rád plive na tuhle zem, v košili, v dlouhejch kalhotách – je zaručenej zmrd…“
Na to, jací byli po dlouhá léta Eternal Silence držáci, působí jako určitá výstraha fakt, že od poslední desky se v sestavě vyměnili hned dva členové. Podobně by se dala brát i skutečnost, že tak dlouhou pauzu italští žongléři se symfoničností a gotikou dosud nikdy neměli. Podepsala se na ní samozřejmě černá opona, kterou nad hudebním světem zatáhla jistá breberka, ale i přes obligátní tvrzení kapely, že aktuální deska nabízí nejlepší možné písně, se nějak nemůžu zbavit dojmu, že Eternal Silence víc vyhovuje tlak..
Levá – pravá, boom, boom! Co je jednoduššího při lovu na zájem fanoušků, než nasazení naprosto chytlavých sloganů, kterých si okamžitě všimnete, do hlavy se strašně jednoduše zavrtají, nejde se jich jen tak zbavit a máte chuť si je s kapelou pokaždé spontánně zahalekat? Ne, že by nový projekt bubeníka Mikaela Rosengrena Steel Rhino šel primárně touhle cestou. Kromě několika skladeb na první dobrou má na přitažlivosti debutové eponymní nahrávky lví podíl čím dál lepší křikloun Herbie Langhans, ..
Když před deseti lety rozpustil Carsten „Lizard“ Schulz kapelu Evidence One, hudební svět sice neopustil, ale dal přednost před fungující kapelou nárazovým projektům. K těm nejvýraznějším patřila spolupráce s americkým kytaristou Eddiem Lavallem v Lavalle a s polským strunobijcem Boguslawem Balcerakem v Crylord. Každý rok se v Carstenově portfoliu objeví nová alba, která zpravidla žánrově oscilují poblíž hard rockového území, ale není výjimkou, když se Carsten od tohoto kořene zatoulá o kousek dál. ..
Na to, jak dlouho se finská kapela My Haven rodila a klubala na svět, vystřelila své debutové album „Until“ do světa v podstatě hodně rychle. V roce 2016 se bubeník Jan Hirvonen a kytarista Kimmo Pitkänen pustili do společného muzicírování a ani neměli potřebu se omezovat nějakým názvem. Během následujících tří let ve snaze pospojovat prvky moderního melodického metalu s tradičnějším hard and heavy vyprodukovali dvanáct skladeb. Až potom se poohlédli po někom, kdo by jejich vize ztvárnil i pěvecky..
Švýcarští hard rockeři v loňském roce vydali vydařené album „Supreme Hypocrisy“, které se stalo nejúspěšnějším v historii kapely. Chuť vyrazit s ním na cesty byla patrně veliká, stopka v podobě kovidových opatření neúprosná. A tak když už čtveřice z Bernu musela zůstat doma, zrealizovala plán, o kterém se v kapele dlouho mluvilo – akustické album. Kluci se drželi trochu při zdi a výsledkem je pětiskladbový kraťas, který v podstatě odráží důvod svého vzniku. Je to svým způsobem příjemná z nouze ctnost, ..
Někdy se vyplatí vsadit na nejistotu. Jak říká frontman Tomáš Fofonka, ta by měla být nejzásadnější emocí právě vydaného debutového alba „Shades Of Depression“ formace The Last Bad Day ze Rtyně v Podkrkonoší. Tahle sázka na nejistotu kapele vychází – jako posluchač nemáte do poslední chvíle jistotu, kam vás jednotlivé skladby zavedou, co The Last Bad Day vytáhnou v dalším kousku, jestli tahle povedená deska od kluků, kteří ještě neopustili školní lavice, ..
Už citace H.P. Lovecrafta v detailně propracovaném bookletu novinky „Providence Asylum“ naznačuje, že ve světě Epilog by mohlo být vše při starém. Tento stav posiluje i fakt, že už potřetí došlo na spolupráci s výborným švédským křiklounem Robem Lundgrenem, takže navázat na předchozí dvě nepřeslechnutelná alba by pro kapelu neměl být problém, neboť i druhý (lépe řečeno první) základní stavební kámen kapely, kytarista a hlavní autor Michal Zeman, je pochopitelně na svém místě. ..
Zdá se, že diskotéka v metalu frčí…, na obranu této fúze musím hned na úvod zdůraznit fakt, že může být docela rozmanitá, a spektrum, ve kterém se kapely zaměřené na tento žánr pohybují, je celkem široké. Své by o tom mohli vyprávět amíci Edge Of Paradise. Ti před dvěma lety nabídli desku „Universe“, která (i přes to, že k ní ruku přiložili třeba Jacob Hansen (např. Amaranthe), či Mike Plotnikoff, trochu trpěla klasickým post-diskotékovým efektem – když opadlo nablýskané opojení z prvního dojmu, ..
To, že reklamní hlášky vydávajících firem jsou cíleně stavěny tak, aby v záplavě nové muziky, která se na nás bez ustání valí v podstatě každý den (aby většina z ní vzápětí skončila v černé internetové díře), posluchače alespoň zlehka zatahaly za rukáv, je jasné. To, že tuhle snahu firmy leckdy totálně přepálí, je také známá věc. Když si však o španělských Phoenix Rising přečtete, že druhé album (byť po peripetiích s názvem se fakticky jednalo o debut) kapely s názvem „MMXII“ ohromující kritiky stavěly tvorbu kapely ..
K uvedení rozhovoru s hořovickými Ravenlaw jsem se rozhodl využít pouze lakonického konstatování, že hlavním důvodem k jeho uskutečnění se stalo letní vydání alba „For the Sign of Trident Crossed“. Objasnění toho, jaký je nejvyšší možný počet stránek bookletu v CD, k čemu je dobré pro česky zpívající kapelu umět německy a anglicky, jak možná probíhá spolupráce s japonským organizovaný zločinem, či u koho všeho může drancovat metalová kapela nápady, se svérázně ujal frontman Pavel Medonos, řečený Medouch. ..
Ještě se najde někdo, kdo spojení diskotékových rytmů a metalových kytar vnímá jako totálně slepou vývojovou větev? Pokud ano, předpokládám, že ani třetí album adrenalinových Beast In Black „Dark Connection“ mu tohle přesvědčení nevyvrátí. I přes to, že Beast In Black jsou jedni z těch, kteří tuhle fúzi zvládají nejpřesvědčivějším způsobem. Důvodů k tomu je několik. V první řadě famózní pěvec Yannis Papadopoulos, který by se svým variabilním hlasem dokázal zřejmě udělat dobrodružství i z daleko usedlejších stylů. ..
Už když v loňském roce vydali švýcarští Ad Infinitum debutové album „Chapter I – Monarchy“, bylo z názvu jasné, že brzy dojde na pokračování. Ad Infinitum jej lehce přibrzdili poměrně zbytečnou akustickou verzí prvního alba, která potvrdila to, že kapela umí výborně zacházet s melodiemi, ale že jejich plnému vyznění je třeba dodat i pulsující energii a trochu halasu. I tak rozestup osmnácti měsíců mezi dvěma deskami svědčí o tom, že Ad Infinitum nechybí chuť tvořit. ..
V době, kdy se badatelství části populace smrsklo na zadávání hesel do internetových vyhledavačů, může být volba názvu kapely poměrně důležitým krokem. Slovenští Volume svým jménem trochu riskují, že v nepřehledném internetovém moři bude muset posluchač k jejich objevení vyvinout o něco větší úsilí. Nicméně fakt, že Volume za sebou mají víc než sedm let aktivní činnosti a na svém kontě aktuálně třetí album, svědčí o tom, že na cestě do povědomí posluchačské obce ..
Může osvědčený nápad, na který Frontiers využijí osvědčené lidi, překvapit? A může zklamat? Na jedné straně této hádanky stojí dvojice brazilských zpěváků, metalovější Nando Fernandes (Sinistra) a rockovější Renan Zonda (Electric Mob), na straně druhé všudybyl Alessandro Del Vecchio, bez kterého by se zřejmě půlka Frontiers mohla odebrat na pracák. Jednoznačná odpověď neexistuje, záleží na tom, co si od podobných spoluprací slibujete. Jisté je, že dobře složená dvojice velmi schopných vokalistů..
Když před sedmi lety vydala Anette Olzon své první sólové album a nazvala ho velice trefně „Shine“, bylo velmi slunečné, rozzářené a pozitivní. Budeme-li touto optikou nahlížet na její druhé album, pojmenované „Strong“, mělo by být ještě před tím, než ho uslyšíte, poměrně jasné, jaké by mohlo být. Anette se přidržela stejné metodiky pro volbu titulu alba, takže její nová deska je silná. Temnější, agresivnější, útočnější, než byl sólový debut. V kontextu Anettiny spolupráce s Jari Liimatainenem v The Dark Element,..
Už od okamžiku, kdy Anette Olzon natočila “Shine” se nemůžu zbavit pocitu, že je dobře, že tahle dáma s velmi příjemným hlasem se než v rámci jakékoliv (byť sebevětší) kapely se daleko svobodněji cítí v rámci projektů, kde může být víc sama sebou. Letošní sólové pokračování s názvem „Strong“ tenhle dojem ještě umocnilo. I když, pokračování… Anette to vzala z úplně jiného konce. Ale o tom by sólová alba přece měla být. ..
Leverage jsou při chuti. Ne snad, že by z nich čišela potřeba dohnat desetiletou studiovou pauzu, v době koronavirového klidu není u vyhladovělé party pauza mezi alby dva a půl roku kdovíjak dlouhá doba. I když hudba Leverage v sobě absorbuje řadu stylů, nejedná se o přehnaně komplikovanou záležitost, nad kterou by bylo nezbytné sáhodlouze bádat a hledat cestu, kam skladby vést. Základem jejich muziky je přirozená a snadno vstřebatelná zpěvná písničkovost, na kterou je v některých případech ..
V době, kdy na vás na každém rohu vykukuje nějaká vakcína, by nebylo od věci zkapalnit pohodu, uvolněnost a radost, která sála prakticky z každého alba Eclipse a poskytnout ji jako lék na zachmuřenou náladu. Funguje zcela bez výhrad hned na první dobrou. Dostatečně osobitý melodický hard rock, který do sebe přirozeně absorbuje nálady Pretty Maids, Bon Jovi, či Bryana Adamse vás spolehlivě rozpumpuje a rozdivočí. Pro svěžest, melodičnost, energii a perfektní provedení jsou Eclipse již synonymem, ..
V příštím roce oslaví ikonický zpěvák Udo Dirkschneider sedmdesátku. Od roku 1979, kdy v řadách Accept poprvé zazněl z alba jeho osobitý hlas, vydává své dvacáté sedmé řadové album s alarmujícím názvem „Game Over“. Nebýt loňského zablbnutí si s německým armádním orchestrem na desce „We Are One“ se Udo vytrvale drží svého kopyta, takže otloukat mu o hlavu, že alba s jeho účastí (jedno, jestli pod hlavičkou Accept nebo U.D.O.) mají mnoho společného a postupem času (logicky) hrozí jejich čím dál větší zaměnitelnost,..
A pak že nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky… Francouzští Whyzdom, kteří se v počátcích svojí kariéry vydatně potýkali s obsazením postu zpěvačky, na svém třetím albovém zářezu představili Marii Mac Leod (tehdy ještě pod dívčím jménem Marie Rouyer), ve které zjevně našli to, co v předchozích letech marně hledali. Na dosud posledním albu „As Time Turn To Dust“ se nešlo ubránit výtkám proti občasné zpěvaččině afektovanosti, pokukování po Edenbridge, či určité nápadové sterilitě. ..
Za osm let své existence by se už ruští Elisaday na první album určitě zmohli, na dosud vydaných kraťasech by se vhodného materiálu našel dostatek. Důvod toho, že i v letošním roce došlo pouze na čtyřskladbové EP by mohl být v tom, že před dvěma lety se Elisaday rozhodli do svého symfonického metalu přidat více epičnosti a cinematičnosti, a tím nahlížet na své vnímání žánru trochu jinou optikou. ..
Kdeže časy alba „Falling Sky“ jsou. Tehdy se jako reklamní tahák na rumunskou partu Scarlet Aura používal slogan, že se jedná o jednoho z nejžhavějších favoritů na trůn v melodickém metalu a při trošce fantazie si šlo s touhle myšlenkou opatrně pohrávat. Od vydání téhle desky uběhlo jen pět let, Scarlet Aura za tu dobu vydali tři alba, přičemž hned na tom prvním, kompilaci předělávek od slavnějších kolegů „Memories“, zakopli o bludný kořen a od té doby marně hledají cestu z poměrně nezáživného kruhu....
Vydáte-li se po stopách britských modernistů Skarlett Riot, dostanete se až někam na konec první dekády tohoto století, do studijních časů členů kapely, kteří pod hlavičkou Fuzion začali společně muzicírovat. Ne, že by původní název nebyl dostatečně výstižný, stylových pramínků, které se v hudbě Skarlett Riot vzájemně proplétají, se dá najít celkem dost, ale nový název, prozrazující, že lehce dominantní roli v téhle partě hraje zpěvačka Chloe "Skarlett" Drinkwater a že hudba kapely je divoká, akční a nevázaná, je daleko trefnější...
Je to hra na jistotu, při které by šlo hodně dlouho vyjmenovávat hromadu podobně znějících kapel. Ale němečtí Reinforcer už před třemi lety na kraťasu „The Wanderer“ předvedli, že tradici německého power metalu mají pod kůží i v krvi, takže fakt, že jejich debutové album „Prince Of The Tribes“ pokračuje v této linii, nijak nepřekvapí. Důvodem toho, proč Reinforcer vytahovat na světlo z davu podobných kapel je fakt, že od dob prvního zápisu do diskografie zní kapela mnohem sebevědoměji..
S tvrzením Frontiers, že jejich nová akvizice, kapela Crowne, je tou nejzajímavější superkapelou, jakou kdy vytvořili muzikanti švédské hard rockové scény, je samozřejmě možné polemizovat, ale když se vám v jedné skupině sejdou lidi z H.E.A.T. (kytarista a klávesista Jona Tee), Europe (basista John Levén), The Poodles (bubeník Christian Lundquist) a Art Nation (pěvák Alexander Strandell), k tomu je možné hostovsky započítat i účast Dynazty (kytarista Love Magnusson), zvýšená pozornost je bezesporu na místě...
Atmosféra. To je něco, s čím švédští černokněžníci Wormwood uměli vždy zacházet velice obratně. Šlo jim to na prvních dvou albech, jde jim to výborně i na třetím zářezu do diskografie s názvem „Arkivet“. Do jejich pojetí black metalu prosakuje řada stylově odlišných pramínků, ale vše podstatné se odvíjí od přístupné melodičnosti, velmi neposedných kytar, sugestivně uchroptěného vokálu, silné emotivnosti, která má sílu rozsápat vaši duši, a vytrvalé ponurosti...
„Už nějakou dobu jsem chtěl, aby byli RAGE opět kvartetem, se dvěma kytaristy, jak jsme bývali v dobách „Black In Mind“ a „End Of All Days“, pronesl někdy v průběhu minulého roku frontman německých veteránů Rage Peavy Wagner. Že se v kapele chystá nějaká změna, se dalo vytušit z toho, že v rámci covidové uzávěry se do online koncertů nemohl zapojit kytarista Marcos Rodriguez, žijící na Tenerife a ke zbylému duu Wagner – Maniatopoulos se připojil nejprve Stefan Weber (ex-Axxis, Scanner),..
Na to, že ve zkušebně hořovických Ravenlaw visí obrovský plakát Manowar, bych si troufl vsadit klobouk. Plakátů tam bude sice asi viset víc, ale právě tahle parta na mne z alba „For The Sign Of Trident Crossed“ (i přes docela vydatný podíl kláves) vykukuje nejintenzivněji. Není jediná, což jasně signalizuje, že s originalitou jsou Ravenlaw docela na štíru, ale jednu větou dodávám, že jakákoliv snaha měnit zaběhlé žánrové postupy by v tomhle případě byla docela na škodu. Šmak osmdesátek, zápal doby, ..
Na nadčasovém úvodu, který použila kolegyně Ray před pěti lety k hodnocení tehdejší novinky Brainstorm („Brainstorm budou vždycky Brainstorm, i kdyby se zbytek světa stavěl na hlavu“ ) opět není třeba změnit jediné písmenko. A to je dobře. Třináctá řadovka „Wall Of Skulls“ staví na tradičním základu – svižné tempo, parádní sólový zpěv, silné sbory, ideální mix agresivity a melodičnosti – a zachycuje kapelu v ohromně našlápnuté formě. Je znát, že Brainstorm hrají už čtrnáct let ve stejné sestavě, ..
Od vydání druhého alba massachusettských Seven Spires uplynulo teprve devatenáct měsíců a čtveřice s úžasnou dračicí Adrienne Cowan v čele přichází s novinkou „Gods Of Debauchery“. Na jedné straně porce, kterou Seven Spires nabízí, vypadá docela děsivě, přijít po roce a půl s náloží, čítající více než sedmasedmdesát minut, trošičku svádí k myšlence na nedopečenost alba, na straně druhé byl loňský rok (doufejme) výjimečný v tom, kolik času mohli mít interpreti pro přípravu svých nových nahrávek k dispozici. ..
Lake Of Tears jsou velice osobitou kapelou, která má svůj nezaměnitelný a jedinečný styl, přitom ale v jejich diskografii jen obtížně najdete album, u kterého byste si předem mohli vsadit na to, jak bude znít. Sedmá položka s poetickým názvem „Moon And Mushrooms“ do této linie spolehlivě zapadá. I přes to, že melancholie jako obvykle převládající emoce ustupuje do pozadí, i přes to, že kapela dost důrazně zarazila narůstající dominanci kláves. Ty sice zůstávají důležitým elementem, ale kytary tentokrát ..
Chlumečtí vikingové Vanaheim vypluli na svoji třetí válečnou výpravu pod názvem „Amulet“. Jak naznačilo již třískladbové avízo na desku „Křížem proti meči“, přes aktuální image a textovou náplň alba se jejich drakar hudebně daleko víc než u rozbouřených severských břehů a vesnic vikinských pohanů pohupuje na melodických vlnách tuzemských heavy metalových řek. Vanaheim se částečně vymanili z vlivu Epitafu, potažmo Alžběty, byť ten na desce přítomen zůstává, ..
A u kolébky stála Doro Pesch… V žádném případě nebudu tvrdit, že zpěvačka Jule Dahs je klonem metalové královny Dorotky, ale jako vábnička k tomu, v jakých vodách se debut německých Kings Winter „Edge Of Existence“ pohybuje, by tenhle výrok mohl spolehlivě fungovat. Aktuální cesta Kings Winter, jejichž název pochází z vtipné hříčky s názvem domovského města (Königswinter) manželů Dahsových, kteří tvoří stálé jádro kapely, je svým způsobem dalším z důsledků koronavirové hudební výluky. ..
”Pak jsme se rozhodli to znovu zkusit spolu…“ Byť album „Black Brick Road“ dělí od předchozího „The Neonai“ pouhé dva roky, tedy doba, která by se u normálně fungující kapely nedala považovat za kdovíjak natáhnuté období pro vydání nové desky, v případě Lake Of Tears se věci měly trochu jinak. To „spolu“ bylo velmi podstatné. Byť na „The Neonai“ měli Brennareho spoluhráči v bookletu uvedená svá jména coby členové kapely, realita byla trochu jiná. ..
Kolik pojmů, znějících aspoň trochu bojovně a začínajících na „re“ se najde v anglickém slovníku? Možná na tuto otázku dá časem odpověď „utajovaná“ parta kolem zpěváka George Neuhausera, až jednoho dne uzavře svoji diskografii. Zatím se čtveřice starověkých králů Warkings, složená z římského tribuna, divokého vikinga, vznešeného křižáka a bojovného spartana propracovala přes „Reborn“ a „Revenge“ k letošnímu „Revolution“. Revolučnímu jen ve svém názvu, jinak je ta lehce opulentní a vytrvale skandovatelná militantní nálada ..
V bilanci posledních pěti let máte na kontě dvě velice silná a osobitá alba. Máte smlouvu s vydavatelstvím, kterou by nebylo od věci splnit. A nemáte kapelu. Co s tím? K rozpadu Lake Of Tears došlo krátce po vydání alba „Forever Autumn“, ale Daniel Brennare, který v hlavě nosil ještě pár nápadů, to vzdát nechtěl. A tak vzniklo další poměrně specifické album „The Neonai“. Spoluhráči Mikael Larsson a Johan Oudhuis jsou sice stále vedeni jako součást kapely, ale jejich účast byla velice sporadická,..
Retro prostě frčí. Na to jednoznačně vsází řecká parta Sonic Blast, která na svém debutovém albu "Humanity Devided" zapadává do osmdesátých let jak Němci do krytu. Snad jen čistý a přehledný zvuk má tendence naznačit, že jejich prvotina přišla na svět o pár desetiletí později. Jenže ani až zneužíti postupů této pro hravý metal tak kreativního období nepomohlo Sonic Blast k tomu, aby stvořili něco výjimečného. Když se totiž v rámci jednoho alba sejde zahleděnost do minulosti,..
Bývaly doby, kdy natočit desku nebyla záležitost jen tak pro každého. A občas vás chtě nechtě napadne, že ten systém nebyl úplně od věci. Že prostě některé věci, když už se měly dostat k uším široké masy posluchačů, se měly alespoň ještě nějakou dobu dopékat. Do téhle kategorie bych bez mrknutí oka šoupnul finskou hard rockovou partu Lost Division, která vloni završila první pětiletku svojí existence a letos se dopracovala k debutu „Cuts And Scars“...
Melancholická pohádka o tom, kterak se podzim může stát zároveň nejoblíbenějším (pro řadu posluchačů) a nejnáročnějším (pro Daniela Brennareho) ročním obdobím. A to i přes to (anebo snad právě pro to), že by měl trvat navždy… Album „Forever Autumn“ je v rámci diskografie Lake Of Tears jedinečnou záležitostí, unikátních skutečností zahrnuje hned několik. Jde o jednoznačně nejsmutnější, nejpomalejší a nejjemnější album, takže emoce s vámi budou neskutečně cloumat..
Už jen fakt, že italští Kalah upřednostňují vydávání krátkých nahrávek v rychlém sledu za sebou, jasně naznačuje, že k moderním vlivům nebudou mít kdovíjak daleko. Proto jejich orientace na adrenalinový elektronický metal ani v nejmenším nepřekvapí. Své první čtyřskladbové EP „Descent“ vydali Kalah na začátku letošního roku, druhý díl „Human“ si přichystali na začátek léta a do konce roku plánují vydat ještě završení celé trilogie...
První etapa života finských Solution 13 trvala pouhé tři roky a výsledkem bylo debutové eponymní album. Pak se cesty kvinteta z Oulu rozešly a kluci začali sbírat zkušenosti v jiných kapelách, takže dnes v životopisech muzikantů ze Solution 13 najdete působení třeba v Poisonblack či v Afterworld. Solution 13 se sice v souvislosti se svým comebackem neodvolávají na covidovou patálii, ale vzhledem k tomu, že společnou řeč našli po dlouhých sedmnácti letech v loňském roce, dá se předpokládat, že tohle specifické období ..
Z pohledu toho, že v budoucnu zůstane Daniel Brennare jediným členem Lake Of Tears, nebyl odchod kytaristy Jonase Erikssona před nahráváním alba „A Crimson Cosmos“ kdovíjak zásadní událostí. Výhradním autorem i nadále zůstával Brennare, takže hudebně nebyla tahle změna absolutně znát. Paradoxně to bylo spíš naopak - na svém třetím albu „A Crimson Cosmos“ podnikli Lake Of Tears při cestě do minulosti frontální útok na posluchačovy smysly. Už když vezmete do ruky nezvykle vtipný fantasmagorický obal,..
Obal alba „The Dark Age“ mezinárodního seskupení Evil King dost jasně prozrazuje, jakému tématu se řecko-argentinská čtveřice na svém debutu věnuje – rytíři, křížová výprava a nezbytné bitvy jsou tématem alba, které se sice v názvu tváří temně, ale tvorba Evil King je přehledná, lehce heroická a v podstatě optimisticky vyznívající. Asi nejzajímavější složkou této kolekce je zpěv – hlavního křiklouna, který se svým hlasem umí velmi dobře zacházet, doplňují ještě tři hostující vokalisté ..
Dvacet let hráli pod značkou The Ivory Tower, pod kterou vydali i své eponymní album. Pak v nevyhlášeném boji o obchodní značku ustoupili německým kolegům, kteří toho přece jen pod tímto označením měli v životopisu zapsáno trochu víc. A i když řecká šestice dodnes slyší na přezdívku Ivories, pod novým názvem Illusory (tento zvrat přežila téměř kompletní sestava a v současné době jsou na svých postech ještě tři z původních členů) si nejprve zopakovala vydání svého debutu „The Ivory Tower“, o tři roky později přidala album „Polysyllabic“ ..
Své první album stihl Markus Fortunato vydat ještě na sklonku minulého tisíciletí. V rámci spolku M.Z. (nešlo o jeho první působiště, ale jak vidno, už tehdy měl tendence své jméno zaplétat do jména kapely, M je jeho iniciálou, Z dodal kytarista Dan Zang) stihl vydat šest alb a už tehdy se orientoval na melodický heavy metal, do kterého vtahoval neoklasické nitky. Po definitivním Zangově odchodu, který vyšel až na druhý pokus, založil novou partu Fortunato, s níž (v nijak závratně akčním tempu) se od té doby potuluje po metalovém kolbišti..
Jen něco málo přes rok trvalo Lake Of Tears, než představili nástupce neučesaného debutu „Greater Art“. Kapela prohlašovala, že v době mezi vydáním první a druhé desky strávila neuvěřitelné množství času pilováním chystaného alba a práci skončila až tehdy, když s novinkou byla stoprocentně spokojená. Je to znát. Posun je patrný prakticky v každém kousku alba „Headstones“. Brennare se výrazně zlepšil pěvecky, do jeho hlas čistšího a kultivovanějšího hlasu ..
Troufnu si tvrdit, že i kdyby španělští veteráni Ankhara nezpívali ve své mateřštině, nebyl by takový problém správně tipnout zemi jejich původu. Podobně siláckým, neohebným, bezprostředním, přímočarým a staromilským způsobem se prezentují (či prezentovali) třeba jejich krajané Barbarian, Baron Rojo, Red Wine. A samozřejmě poměrně drsná španělština tenhle dojem ještě umocňuje. Vynecháme-li obligátní hibernační období, píše se historie Ankhary už více než čtvrtstoletí,..
Řekne-li se Holandsko a symfonický metal se zpěvačkou za mikrofonem, většině asi začnou naskakovat pojmy jako Epica, After Forever či Within Temptation. Do těchto tahounů žánru asi jen málokdo zařadí šestici z Haagu Kingfisher Sky, byť přímé propojení na tuto linii lze objevit v osobě bubeníka Ivara De Graafa, který po svém odchodu z Within Temptation začal spolupracovat se zpěvačkou Judith Rijnveld a tato spolupráce se z původně rockového projektu Jambone..
Cherchez la femme? Skoro to tak v případě italských gotiků False Memories (i podle slov kytaristy Francesca Savina) vypadá. Když po svém debutovém albu „Chimerical“ kapela přijala zpěvačku Rosellu Moscatello, bylo dle Francesca nutné najít cestu, která by více odpovídala jejímu způsobu zpěvu a přirozenosti. A i když Francesco tvrdí, že False Memories našli přesně to, co hledali, zrovna v tomto vzájemném slučování bych viděl největší potíž, na kterou letošní album „The Last Night Of Fall“ naráží...
„…zkrátka se nám nechtělo jenom sedět doma a poslouchat metalové desky, takže jsme se rozhodli založit vlastní kapelu…“, pronesl kdysi ke vzniku kapely Lake Of Tears její bývalý bubeník Johan Oudhuis. Právě jeho příchod posunul partu kolem hlavní postavy pozdějších smutnilů Daniela Brennareho z působení pod značkou Carnal Eruption, které se neslo v tehdy populárním death metalovém ranku. Proto ještě než došlo na vydání prvního počinu, stylové kormidlo Lake Of Tears se začalo pootáčet jiným směrem. ..
Není čas ztrácet čas, chtělo by se říct při poslechu debutového alba kalifornských rychlíků Nightshadow. Po dvacetivteřinové úvodní melodické vyhrávce se přímočarý otvírák „Legend“ nadšeně rozběhne a i když z nastoleného tempa americká pětice občas poleví, jede se na plné pecky s kousavými riffy, masírující rytmikou a nabroušeně uštěkaným melodickým zpěvem až do samotného finále celé desky. V cílové rovince budou Nightshadow za Dragonforce o nějakou koňskou délku zaostávat,..
Je-li pravdou, že se zpěvák Kristian Fyhr chystá v brzké době vydat album se svojí kapelou Perpetual Etude, není mi úplně jasná strategie a logika tohoto kroku. Původně sólový Kristianův projekt Seventh Crystal se totiž postupně rozrostl do podoby klasické kapely, jež aktuálně vydala svou prvotinu „Delirium“. Seventh Crystal svůj melodický hard rock, koketující s A.O.R., vaří z podobných ingrediencí jako Perpetual Etude a Fyhr si tak sám vytváří dalšího potenciálního kohouta v boji o přízeň fanoušků...
Jsou to přesně čtyři roky, co jsem v souvislosti s řadou změn, které proběhly kolem jablunkovských Witch Hammer kladl u alba „D-Generation“ řečnickou otázku, zda se přerod vydařil. Odpověď tehdy zněla „téměř ano“. Jakoby přímočarosti muziky, obratnější chytlavosti, jasným lyrickým sdělením i větší pestrosti ještě něco chybělo. Na novinkové nahrávce „AbsolutNO“ to Witch Hammer našli. Aniž bych chtěl snižovat zásluhy nového bubeníka Davida Janáčka, ..
Na konci to zase začíná… Jak se zdá, u babské kapely Kapriola jsou konce a příslib nových začátků oblíbeným tématem. Pohrávalo si s ním pět let staré album „Na konci přijde začátek“, z desky „Rebellion“, vydané na sklonku loňského roku také opakovaně vykoukne. Ale proč ne. V kontextu toho, že od minulého alba došlo k několika změnám v sestavě - u mikrofonu Mar Qui nahradila Michelle, ke čtyřem strunám se od bicích přesunula Mercy, na její stoličku usedla Monika, s nedávným příchodem kytaristky Lucie Zelenkové..
Koronavirová omezení přinesla pro některé muzikanty hromadu volného času a pro label Frontiers, pověstný tím, že se nebojí pospojovat i zdánlivě nemožné elementy, je to ideální příležitost tuhle svoji politiku dotáhnout do absolutna. Zdaleka ne vždy trefí do černého, ale spojení dvou zpěvaček z finského Tampere, brusky Noory Louhimo (Battle Beast) a jemnější Netty Laurenne (Smackbound), by mělo patřit těm životaschopnějším. O kousek větší zásluhu na tom bude mít dračice Noora,..
Na minulém albu „A Tragedy in Steel Part II: Shakespeare`s King Lear“ se němečtí Rebellion snad poprvé výrazněji zbavili své pupeční šňůry ke Grave Digger. Tenhle krok by si určitě zasloužil pochvalu, problém byl, že při něm Rebellion sklouzli do jakési rutiny a při zpracování Shakespearova námětu působili poněkud těžkopádně. Že se ústřednímu duu Tomi Göttlich – Michael Seifert, které v mezidobí stačilo vyměnit kompletní zbytek osazenstva kapely, tahle houževnatější podoba zalíbila, ..
Napíšete-li si do životopisu, že vašim cílem je hrát a tvořit klasickou heavy metalovou hudbu, inspirovanou úspěchem Iron Maiden, Saxon, či Turbo, celkem jasně naznačíte, z jakých končin pocházíte. Pro našince může být tahle nápověda sice trochu zavádějící, ale jelikož se bavíme o ryzím heavy metalu, cesta vede neomylně do Polska. Tam se před sedmi lety bratři Całkové (bicí a kytara), dali dohromady se Zbigniew Bizońem (baskytara), poměrně záhy ulovili i kytaristu Michala Halamodu,..
Kdo jiný se mohl ujmout Infinite & Divine, než chrliči Frontiers? Dvojice Jan Akesson a Tezzi Persson, která začala společně tvořit před dvěma lety, je totiž jakýmsi univerzálním prototypem kapely, která stojí na pomezí melodického metalu a zpěvného hard rocku, dělá líbivou a přístupnou, nicméně poměrně zaměnitelnou muziku, životopisy obou členů nejsou z hlediska rockové historie kdovíjak zásadní, ale zajímavé tituly se v nich najdou a hlavně, Infinite & Divine mají poměrně účinnou zbraň proti monotónnosti..
Italský všeuměl Drakhen se nijak netají svojí láskou k Bathory. To dokazuje nejen statistický fakt, že před čtyřmi lety vydal pod křídly svého projektu Bloodshed Walhalla řadové album „Tribute To Bathory“, ale i hudba, kterou se Bloodshed Walhalla (původně Bloodshed) už nějakých patnáct let prezentuje. Před třemi lety se Drakhen vydal na nelehkou pouť s albem „Ragnarok“. Tehdy se pustil do rozsáhlých kompozic, které se mu na víc než hodinové album vešly pouze čtyři. O tom, jak pojal novinkovou desku, ..
Třetí album, třetí zpěvák. Naštěstí mají finští King Company stále z čeho vybírat. Když je ze zdravotních důvodů musel po výborném „One For The Road“ opustit původní pěvec Pasi Rantanen (Thunderstone), měl italsko-argentinský zpěvák Leonard F. Guillan, který se osvědčil již při živých záskocích za Pasiho, hodně těžkou úlohu jej nahradit. Až tak úplně to nedopadlo. I když druhé album „Queen Of Hearts“ nebylo žádný propadák (na to jsou v King Company příliš dobří hudebníci),..
Že má italský multiinstrumentalista Armando de Angelis velké ambice, předvedl v roce 2017, když pod hlavičkou projektu Mindfar se pustil do progresivně metalové opery na námět románu Stephena Kinga „Temná věž“. Jenže tahle nahrávka docela nekompromisně odhalila i fakt, že kromě velkých ambicí má Armando také velké oči. Poněkud mdlé „The Dark Tower“ prostě a jednoduše příliš nefungovalo. A to ani jako samostatná hudební záležitost, a už vůbec ve spojení s literárním námětem.
..
Nevím, jestli lze úplně věřit tvrzení, že Everlust jsou jedinou aktivní gotickou kapelou v Pobaltí, ale pokud by tomu tak snad mělo být, dá se říct, že tamní fanoušci nedopadli nějak špatně. Prvotní myšlenka na vznik melancholicko-romantické kapely se v hlavě kytaristy Vlada Pucence zrodila již před patnácti lety, k samotnému zformování Evelust však došlo až po dalších sedmi letech, takže nepřekvapí skutečnost, že aktuální album „Diary Of Existence“ je teprve druhým zářezem v diskografii Everlust,..
Tohle je love story, jaká tu ještě nebyla…
Divoženky Burning Witches si na svých prvních třech albech vydobyly velmi slušné renomé. Přežily se ctí poměrně zásadní zvrat v sestavě, při němž před dvěma lety nahradila u mikrofonu Serainu Telli Laura Guildemold, která se představila na kladně přijatém loňském albu „Dance With The Devil“, takže loňská výměna u šesti strun je už nemohla z kursu nijak rozhodit. A jelikož zjevně i v čarodějnickém světě platí, že se vyplatí kout železo, dokud je žhavé, pustily se čarodějnice do přípravy čtvrtého alba, ..
Tak, jak nadšeně hulákaji finští Temple Balls refrén jedné z největších nových pecek "Bad Bad Bad", stejně tak mám chuť jim v odpověď halekat "dobrý, dobrý, dobrý!" Důvod je prostý - Temple Balls nevymýšlí žádné složitosti či novoty, jen do svého melodického hard rocku cpou úžasně chytlavou energii a nadšení. Podobně šťavnatě šli na věc svého času třeba švýcarští Crystal Ball, i když stejně živelných komparací by se v daném žánru dala najít celá řada. To však vůbec nevadí, podstatná je osobitost a drive, který z desky "Pyromide" doslova svítí...
Bohatá diskografie ještě nemusí být jistotou toho, že další albový zářez přinese nějakou zásadní porci muziky. Ve prospěch britského muzikanta, skladatele a producenta Cliva Nolana mluví zápis do diskografií progresivců Arena, Pendragon, Shadowland, bohatý svět projektu Caamora, či řada dalších sólových projektů a hudebních ocenění. S novinkovým albem „Song Of The Wildland“ se Clive Nolan vrací k vydávání alb pod svým vlastním jménem a konstatování, ..
Když před šesti lety vydali italští power-folkáči Vexillum své třetí album „Unum“, nezanedbatelnou roli na něm hráli pěvečtí hosté. Ne, že by čtveřice Hansi Kursch, Maxi Nil, Mark Boals a Chris Bay měla ve svých příběhových charakterech kdovíjak dominantní prostor, ale po pěvecké stránce albu nesporně pomohli. Tento fakt podtrhuje letošní novinka „When Good Man Go To War“, kterou na svých pěveckých bedrech nese frontman Dario Valessi a budeme-li hledat bod, který aktuálnímu albu bere vítr z plachet nejintenzivněji, ..
Výhodou zpěváčků Van Canto je fakt, že ve svém ranku jsou svým způsobem nenapodobitelní, nevýhodou je, že hrají na striktně ohraničeném pískovišti, ze kterého v podstatě není kam vykročit, takže přijít s něčím jiným, než s očekávatelnou deskou, se jeví velmi obtížné. Což potvrdil zatím nejslabší počin v jejich diskografii, tři roky staré album, „Trust In Rust“ na kterém se Van Canto nejen točili na dost průměrném setrvačníku, ale na němž se i poprvé představili bez jednoho ze svých tradičních sólových hlasů. ..
Kovidové restrikce sice pokazily německým progresivistům Poverty`s No Crime oslavy jejich třicátého výročí, ale jak kapela sama přiznává, přispěly i k tomu, že tentokrát příznivci nemuseli na novou desku čekat dlouhých devět let, jako tomu bylo v případě předchozí nahrávky „Spiral Of Fear“. Novince „Secret To Hide“ to zabralo pouhých pět let, ale o tom, že by tenhle „spěch“ mohl mít sebemenší negativní vliv na propracovanost a košatost hudby Poverty`s No Crime nemůže být řeči...
I feel so free
Ikonický a nezaměnitelný zpěvák Chris Boltendahl a kytarista Axel Ritt, který po Chrisově boku v Grave Digger stojí už dvanáct let, mají ve své domovské formaci trochu svázané ruce. Když se pokusí vyklouznout z obvyklé fazóny, zpravidla to od fanoušků schytají. Inu, hrnete-li si to s heavy metalovou mašinou víc než čtyřicet let, je vcelku pochopitelné, že se fanoušek dožaduje toho, na co je zvyklý. V duchu této filozofie (a s vědomím toho, že si Grave Digger mohou v době uspané živé scény taky trochu oddechnout) dozrála ..
Někdy stačí málo k tomu, aby se vaše fantazie rozběhla a domýšlela náznaky a první dojmy. V případě projektu Fafex, za kterým stojí slovenský muzikant Peter Koch, a jeho druhého alba „Mýtus“ se v nejsilnějších momentech vykrystalizoval tento proces do představy, ve které téměř hlavní roli hraje punková Slobodná Európa, která dostala chuť prosadit se na poli naivního písničkářství, ale bylo jí u toho líto vypnout elektriku. ..
Člověk míní, covidová opatření mění. Nejde sice všechno svádět na korona-patálii, na dění u tuzemských symfoniků Wishmasters však jednoznačně vliv měla. Vloni na jaře kapela představila singl „Wasteland“, který měl být ochutnávkou k chystanému EP. Po stopce v podobě vládních opatření se cesta z „Pustiny“ rozběhla dvěma směry. Delší vede k chystanému třetímu albu, ta kratší Wishmasters zavedla zároveň do vlastní minulosti a hudební herny,..
Dřív se říkalo „…až se zima zeptá, co jsi dělal v zimě…“, pro muzikanty spíš teď bude platit varianta „až se fanoušek zeptá, co jsi dělal při koroně…“ Východočeši Wishmasters budou mít poměrně pádnou odpověď – aktuálně vydané EP „Wasteland“, plánovaná předělávka debutního alba „Beatrice“ i práce na chystaném třetím řadovém albu svědčí o tom, že sexteto muzikantů se v poslední době rozhodně nenudilo. Více prozradí kytarista Martin Havel.
..
„Punkrock/dirty rock’n’rollová smršť z Police! Čtyři floutci, tři akordy, životní ztroskotanci i vítězové loterie.“ Takhle se na svých stránkách charakterizuje punk rocková čtveřice Bez šance, která právě vydala své debutové album „Ra-dost“. O části položek tohoto popisu netřeba pochybovat, k části z nich se netroufám vyjadřovat, s čím však zásadně nesouhlasím, to je pojem „smršť“. S využitím Beaufortovy stupnice síly větru bych se zasekl o slušných pár stupňů dřív, v tom nejlepším případě by to Bez šance dotáhli někam k mírnému větru...
Sinbreed, Firewind, Beyond The Bridge, Radiant, Seventh Avenue, Voodoo Circle, Avantasia…, a dalo by se klidně ještě chvíli pokračovat. Už jen zkrácený výčet působišť zpěváka Herbieho Langhanse je dostatečným důvodem ke zvýšení pozornosti, začne-li se kolem něj dít něco nového. Připočtete-li k tomu fakt, že debutové album kapely Sonic Haven po technické stránce jistila osvědčená dvojka Sascha Paeth – Miro, po stránce hudební pak Herbie sáhl jednak po osvědčených spoluhráčích ze svých bývalých štací..
Byť Feanor díky baskytaristovi Gustavo Acostovi, jenž kapelu zakládal, mávají nad hlavou argentinskou vlajkou, dvě nejznámější jména, která v kapele nyní působí, tuhle zeměpisnou polohu značně nabourávají. Zpěvák německých Wizard Sven D`Anna se k Feanor připojil už na pět let starém albu „We Are Heavy Metal“, americký kytarista David Shankle má aktuálně premiéru. Jeho příchod definitivně dodal Acostovým snahám ty správné barvy. Už v roce 2004 ..
„Punk není mrtvej, ale ten českej možná jo…“, halekají na svém aktuálním albu „Šminky padlejch královen“ pražští punk rockeři Nežfaleš. Ale buďte bez obav, pokud budou vycházet desky, které jsou až po okraj nabité bezprostředně chytlavým punk rockem, výbornými melodiemi, chytrými texty a ležérně vyzrálým nadhledem, tak jak to na novince předvádí Nežfaleš, není potřeba mít o životaschopnost tuzemské punk rockové scény sebemenší obavy.
..
Nežfaleš má novou desku. A o skvělou zábavu je postaráno. Vlastně by tohle konstatování jako úvod pro následující rozhovor se zpěvákem pražské punkové party Radkem Šedivým mohlo stačit, protože je v něm o pocitu z alba „Šminky padlejch královen“ řečeno to téměř zásadní. Doplnit je třeba už jen to, že tak, jak mistrně Radek zachází s textařským perem, tak poutavě a s nadhledem vypráví nejen o aktuálním dění v kapele, ale třeba i o nádražních vílách, lásce k češtině a happyendům.
..
Před třemi lety němečtí Wolfchant vyhlásili, že členové kapely se chtějí nadále věnovat svým soukromým záležitostem a kapela se rozpadá. Úvahy o tom, že život běží příliš rychle a je třeba se věnovat jiným aktivitám, možná odstartovala smrt kytaristy Gorthrima, který stihl s Wolfchant nahrát jediné album a poté jej porazila rakovina plic. Reinkarnace kapely přišla však hodně brzy a to dokonce ve velmi podobné sestavě, ve které vznikalo předchozí album „Bloodwinter“.
..
Kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou. Naštěstí není vždycky pravidlem, že by satanské plémě mělo v úmyslu pouze potměšile škodit (jako třeba v nedávném případě německých Crystallion). Snad pro spřízněnost s čarodějnicemi byl v případě Witchbound ďáblík o něco milosrdnější, nicméně ani tady nejde hovořit o tom, že by příchod novicky Natalie Pereiry dos Santos byl jednoznačnou výhrou v jackpotu. Ale důvodů, proč novinka „End Of Paradise“ zaostává za šest let starým debutem „Tarot`s Legacy“, je víc. ..
Asi nebude sporu o tom, koronavirus je v současné době jedním z největších hybatelů celého současného světa. Svůj podíl má i na tom, že slovenští Castaway vyklouzli ze svého obvyklého slimáčího tvůrčího tempa a necelý rok a půl po vydání alba „Before We Drown“ přichází s novinkovým EP „Everlowing Past“. Jak název naznačuje, bratislavská pětice se nenechala strhnout k tvůrčí explozi, a i když se novinková skladba na desce objeví, Castaway dávají přednost kreativnímu proplouvání vlastní minulostí. ..
Na krátké proplouvání vlastní minulostí se vypravili slovenští Castaway. Aktuálně vydávají EP „Everflowing Past“, na kterém představili pro kapelu nejen úplně typickou novinkovou skladbu, ale zároveň předvedli, jak si lze pohrávat s jejich tvárnou muzikou pohrávat na výletě, který vás zavede nejen na každé řadové album kapely, ale i do doby, kdy Castaway teprve přicházeli na svět. O nové nahrávce i o aktuálním dění v Castaway se rozpovídal klávesista Andrej Kutiš.
..
V době, kdy se němečtí Velvet Viper plácají v nemastné neslané kaši, přichází se svým šestým albem „Ritual Warfare“ australští Temtris, kteří by se mohli strašně snadno stát náplastí pro fanoušky německých veteránů. Hudba Temtris je ukovaná z velmi podobného heavy (a trošku hard) základu a zpěvačka Genevieve Rodda má obdobné (v některých momentech víc než podobné) zabarvení hlasu i projev jako Jutta Weinhold. A hlavně v porovnání s aktuálním unaveným albem „Cosmic Healer“ z dílny Velvet Viper je „Ritual Warfare“ ..
Revolution, revolution, revolution… se nekoná. Ne snad, že by jí power metalová kapela Artaban`s Redemption na svém debutovém EP „Broken Puppetts“ slibovala, nicméně fakt, že v sestavě je možné narazit na muzikanty s bohatými zkušenostmi – u mikrofonu Ivan Giannini (Vision Divine, Derdian), u bicích Roberto Cappa (Dark Moor), u čtyř strun Francesco Ferraro (Vexillum, Freedom Call), i skutečnost, že vrchní hlava, kytarista Alvaro Weik pětici skladeb spojil futuristickým příběhem, ve kterém se stroje začnou bouřit proti lidem,..
S tvrzením Frontiers music o tom, že nové album Issy Oversveen je splněním snu fanouška melodického rocku se sice úplně neztotožňuji, daleko snazší je souhlasit s tvrzením, že hudební růst téhle blonďaté sympaťandy je v průběhu let jasně patrný a že aktuální album „Queen Of Broken Hearts“ je nejlepším albem v její diskografii. Jednu větou je však třeba dodat, že tak, jak byla Issina tvorba na předchozích albech jasně čitelná a odhadnutelná, naprosto stejně funguje i nová deska ..
Vlastně je to trochu paradox – při každoročním ohlížení se zpět zpravidla konstatuji, že uplynulý rok nebyl vůbec špatný, ale když mám dát dohromady výběr za poslední desetiletí, tak z pomyslných vah sundávám jedno album za druhým s myšlenkou, že proti deskám z devadesátek by se novější bratříčci (a to i u těch osvědčených jmen) asi jen těžko prosadili. Ale ono v tom roli hraje víc faktorů ..
Když před čtyřmi lety přivedla zpět k životu zpěvačka Jutta Weinhold (za vydatné pomoci kytaristy Holgera Marxe) svou kapelu Velvet Viper a korunovala tento restart poměrně vydařeným albem „Respice Finem“, nešlo jinak než smeknout před tím, kolik po téměř půlstoletí svého působení v hudební branži má Jutta entuziasmu a energie k vytváření nové kapitoly své metalové historie. O rok později s albem „The Pale Man Is Holding a Broken Heart“ už bylo citelně hůř, v roce následujícím pak Jutta mohla ..
Nová generace nepotřebuje fantazie, potřebuje heavy metal – upřímný, přímočarý a takový, co se valí plnou parou vpřed, tvrdí němečtí nováčci Generation Steel. Ehm, nováčci. Kapela by letos na narozeninovém dortu sice sfoukávala teprve druhou svíčku a kytarista Jack The Riffer, který ji založil, se doposud ve svém životopisu nemohl pochlubit žádným albem, ale jeho rytmická sekce Michael Kaspar – Martin Winter může své zkušenosti prokazovat třeba členstvím v řadách krajanů Squealer. ..
Žila byla německá kapela Crystallion, která si svými prvními třemi alby řekla o docela slušnou pozornost v rámci power metalové obce. Postupně do jejího výrazu začaly čím dál tím víc pronikat hard rockové prvky. To mělo za následek, že se frontman Thomas Strübler nejdřív vzdal svých autorských ambicí, což se docela výrazně projevilo na čtvrtém albu „Killer“, nejen ve stylovém posunu, ale i v kvalitativním poklesu. Ještě dalších šest let se Crystallion tak nějak udržovali při životě, ..
Narazíte-li v souvislosti se švédskou symfo-metalovou partou Eleine na takové reklamní háčky, jako že jedním z významných počinů byl singlový cover od Rammstein „Mein Herz Brennt:, či že zpěvačka Madeleine "Eleine" Liljestam se občas objeví na modelingovém molu, či v módním časopise, nenechte se ovlivnit těmito povrchními lákadly a nakoukněte téhle partě pod pokličku. Madeleine to totiž kromě přitažlivého vzhledu taky dobře zpívá a hudba Eleine,..
Klidná voda břehy mele. A někdy může i přehradu strhnout. Zhruba tak nějak se to má se švédskými Evergrey. V porovnání se stylově příbuznými Vanishing Point, či Vanden Plas jsou na první pohled nenápadnější, v případě novinky „Escape Of the Phoenix“ možná dokonce odtažitější a tím na první pohled o něco méně proniknutelnější, ale ten efekt klidně a vytrvale působící vody se u nich dřív nebo později vždycky dostaví. ..
Když už to podle posledního alba Imperie "Flames Of Eternity" začínalo vypadat, že kariéra Heleny Iren Michaelsen pomalu míří do kytek, vrátila se Helen ke svému dávnému projektu Angel, na jehož druhém albu "A Woman`s Diary - Chapter II" se vykřičela z noční můry, způsobené nuceným odloučením od své dcery. Tahle těžká situace ji paradoxně nasměrovala do neskutečně silné formy, ve které emoce stříkaly na všechny strany, a k tomu Helen nešetřila ani dobrými melodickými nápady. ..
Až se budou sčítat nekonečné ztráty a mínusy, způsobené koronavirovým šílenstvím, je dobře, že by se mohl najít prostor i pro světlejší okamžiky. Jeden z nich lze najít třeba ve vyjádření leadera britských hard rockerů Inglorious Nathana Jamese. Ten si pochvaloval, že tvorba jejich čtvrtého alba „We Will Ride“ byla nejpříjemnějším a nejpohodlnějším zážitkem, který jako autor zažil. Žádný tlak, žádný stres, žádné tlaky u písniček, které nefungovaly. A na desce se tahle pohoda dokonale odráží. ..
Udělej si sám. Výhoda je v tom, že současné technologie to umožňují, nikdo vám do ničeho nemluví, nemusíte se nechat ničím svazovat a máte-li v hlavě dost nápadů, realizace alba není otázkou kdovíjak dlouhého období. Takhle nějak by se dal popsat one-man projekt Insanity In Silence, za kterým stojí slovenský kytarista Demo.
Jako by němečtí Squealer při desetileté studiové pauze na přelomu první a druhé dekády tohoto století konečně po poměrně dlouhém hluchém období (které přišlo po tragické smrti původního frontmana Andyho Allendörfera) našli stabilitu a pevnou půdu pod nohama. Leccos naznačilo tři roky staré album „Behind Closed Doors“, na kterém do power metalového základu prosáklo nejen něco z houževnatějšího heavy metalu, ale i decentní pohled na stezku směrem k thrashi. Do jinak poměrně stabilizované sestavy ..
Na rozhovor s hlavní postavou punk-rockových Baby Secondhand Bartem jsem se hodně těšil. Album „V zrcadlech“, které Baby Secondhand vydali v závěru loňského roku, je totiž kromě velmi chytlavé muziky nabité skvělými texty, z nichž je zjevné, že Bart jednak umí skvěle žonglovat se slovy a navíc to má v hlavě velmi dobře srovnané. Bart nezklamal a povídání o svém hudebním životě pojal velice odpovědně a důkladně. A tak přijměte pozvání k seznámení se s Baby Secondhand a Bartem Spinneym prakticky od A až do Z. ..
„This good life it´s splendour…“
To, že němečtí Wizard nedávno oslavili třicet let svojí existence je z hlediska jejich muziky prakticky nepodstatné. Dokud těmhle bojovníkům bude stačit dech a energie na to, aby udýchali svůj ultraklasický heavy metal a dokud v jejich řadách působí trojice Snoppi Denn, Sven D`Anna a Michael Maass (byť v případě posledně jmenovaného se již ukázalo, že ani jeho relativně krátkodobá absence nemůže vyhodit Wizard z jejich hluboce vyrytých kolejí), je už předem jasné, jak jejich albová novinka bude znít...
Jako by si členové finských Stud řekli, že ta skladatelská matrice, kterou používali na svých předchozích albech, se prostě nikdy neošoupe a nevyčerpá. Ale čekejte změny od kapely, která se se svým výrazem z osmdesátých let probudila při reinkarnaci, ke které po dlouhých čtyřiadvaceti letech spánku došlo před osmi roky. A nebýt trochu pálivého postu baskytaristy, na kterém téměř v pravidelných dvou až tříletých intervalech dochází ke změně, ..
Jihlavští Sotury prostřednictvím alba „Anděl zkázy“ uzavřeli docela zajímavý kruh ve své historii. Ještě před tím, než se tato parta dobrala současného názvu, laborovala v první dekádě tohoto století mezi názvy Helldicks a Alastor. Přes velmi dlouhé porodní bolesti na konci loňského roku představili Sotury svou druhou desku s ambiciózním obsahem - album „Anděl zkázy“ ve své první části nabídne v mantinelech ryzího heavy metalu ucelený koncepční příběh, v němž postava Alastora hraje ne sice hlavní, ..
Jihlavští válečníci Sotury vydali v závěru loňského roku album „Anděl zkázy“. Od debutového počinu „Temné údolí“ dělí novinku víc než sedm let, což je doba poměrně dlouhá. O tom, že Sotury v tomhle období nezaháleli, o tom, jak přišel na svět a co odráží neobvyklý koncept, spojující ucelený příběh i samostatné skladby i o tom, co pozitivního se dá najít na současném kovidovém marastu se rozpovídal zpěvák Petr Kočka.
..
Nevermore jsou dávno v pánu, Savatage patrně jakbysmet, Virgin Steele jsou totálně bez formy, Sanctuary na jediném albu po svém comebacku nedokázali na staré časy úplně navázat, Iced Earth teď budou chvíli řešit asi úplně jiné záležitosti, než muziku… a tak se kalifornským Witherfall, jejichž progresivní power metal amerického střihu celkem rafinovaně pokukuje po výše zmíněných partách (nemluvě o tom, že průsečíky s nimi se najdou jednak v samotné sestavě, jednak i v „pomocném“ personálu, ..
David Readman se nenudí a k tomu, aby byl výrazně aktivní, ani nepotřebuje (bohužel) domovské Pink Cream 69. Na začátku letošního roku vydal docela neprostupné album s Voodoo Circle, do jejichž sestavy po čtyřleté absenci znovu naskočil a jen o měsíc později přišlo na svět debutové album „Human“ hard rockerů Natural Born Machine, Tuhle partu v roce 2019 založil basák Alberto Rigoni a kromě Davida se spojil s kytaristou Alllesiem Tricaricem, s nímž muzicíroval v Bad As,..
Spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát se slovenská hard and heavy parta Makar Čudra uložila ke spánku a následně se znovu probudila k životu, se nedá. Vždy, když se doba bdělosti protáhla na období delší, než jeden rok, byl u toho kytarista Ivan Kutný. Ten se před třemi lety obklopil muzikanty, soustředěnými kolem spolků Janesession, Daggerose a The Karnsteins a prvním výsledkem obnovené aktivity bylo kompilační album „1987 – 2014“, na kterém se poprvé na jednom nosiči sešly nejvýraznější skladby téhle party ..
Vydáte-li debutové album v době, kdy se nad celou hudební scénou zatahuje na velmi dlouhou dobu opona, nemusí být zrovna nejsnadnější dostat se do povědomí fanoušků. Ve prospěch alba „Čierny motýľ“, které v loňském roce představila slovenská formace Lady Jane, hovoří fakt, že obě hlavní postavy kapely, zpěvačka Jana Čonková a kytarista Palo Chodelka, už si určitou reputaci vydobyly ve svých předchozích působištích, stejně jako skutečnost, že se na albu podílela i velmi známá jména slovenské textařské scény...
Když v ryze hard rockové kapele nahradí zpěváka, kterého to táhne spíš k power metalu, křikloun, který je v hard rocku jako doma, jaká je pravděpodobnost, že to kapelu ještě víc nakopne? Teoreticky hodně vysoká. Prakticky se ovšem nemusí papírové předpoklady vždy naplnit. A to dokonce ani v případě, že mluvíme o takové personě, jakou je David Readman.
V roce 2017 nahradil u progresivců Redemption skvělého pěvce Raye Aldera kvalitativně stejně hlasově vybavený Tom S. Englund, který do té doby sbíral superlativy za své výkony u Evergrey. O rok později se k Redemption přidal i klávesista Vikram Shankar. Klukům však vzájemná spolupráce zachutnala ještě o ždibec dřív, než je cesty osudu přivedly do jedné kapely a tak se pustili do společného projektu pod názvem Silent Skies. ..
Třicet let prý nosil bubeník Savatage a Trans-Siberian Orchestra Jeff Plate v hlavě myšlenku na projekt Alta Reign, jenž právě dospěl k debutovému albu „Mother`s Day“. Třicet let psaní, poslechů, učení, plánování a čekání na ten správný okamžik… a výsledkem je album, které by mohlo zajímat milovníky A.O.R. i hard rocku, progresivně technických metalových kličkovaných, zajímavých riffů i vzdušných melodií, staromilských retro nálad a postupů. Tedy, mohlo by je zajímat, ale silně pochybuji, že by je mohlo i plně uspokojit. ..
„Už je zcela jasné, že rok 2020 za moc nestál. Proto věříme, že píseň o naději a nevzdání se je přesně to, co všichni potřebujeme slyšet.“
Byť potyčka s koronavirem na první pohled totálně umrtvila hudební svět, je hrozně fajn sledovat, že se řada interpretů jen tak umlčet nenechá. Patří k nim i slovenští Signum Regis, kteří v téhle době pozvedli svůj prapor naděje, jenž se následně stal i titulní skladbou na konci roku vydaného EP. Že Signum Regis nezahálí, dokazuje i čerstvé rozšíření sestavy o nového kytaristu Maja Sucháně. Čerstvé informace z tábora slovenských melodiků přináší kytarista Filip Koluš...
Asi je dobře, že se Daniel Brennare se svými Lake Of Tears nikdy příliš nesnažil udělat pokrevního sourozence přelomového alba „Forever Autumn“. Šlo o tak jedinečnou nahrávku, že to okřídlené rčení o nemožnosti vstupování do jedné řeky je zcela na místě. Proto očekávání v souvislosti s vydáním nové řadovky Lake Of Tears byla spíš v tom směru, kam se v průběhu desetileté studiové odmlky nasměrovaly Danielovy chutě. To, že ho v průběhu této doby opustili oba parťáci, kteří se podíleli na vzniku alba „Ilwill“ není až tak zásadní ..
Zdá se, že postupné pronikání popových a diskotékových lákadel do tvorby symfo metalových kapel je značně chytlavý trend. Ale že mu na novince „Riddles, Ruins & Revelations“ podlehne i tahoun Sirenie Morten Veland, to je docela překvapení. Morten je dostatečně zkušený kozák, takže jednak tyto vlivy udržel na natolik snesitelné úrovni, aby se z desátého alba Sirenie nestala plytká a průhledná nahrávka, jednak je většinou dokázal využít natolik důmyslně, aby (alespoň v některých pasážích) je bylo možné brát jako určitý přínos...
Ze StrangeFeelings jsem na větvi. Pánům to hraje dobře, zvuk je také slušný, nápady poměrně kvalitní, ale stále mi v té hudbě něco chybí. Slyším všechny ty krkolomné změny temp, kytarové onanie, zajímavé postupy, ale výsledek mi přijde prázdný..., to jsou slova, která na adresu severočeské party StrangeFeelings čestný ředitel Venca v souvislosti s albem „Fractality“. Od té doby uplynulo již téměř třináct let, kapele se rozšířila diskografie, změnil se styl i sestava, ale finální pocit (byť tehdy pocházel z jiné hlavy ..
Své nejnovější hudební miminko „Znelo lesom“ nepřivedli slovenští Ramchat na svět zrovna v ideální době. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že jde o dosud nejhrubější nahrávku, kterou Ramchat představili, jde o poměrně symbolickou záležitost. Pro ty, kteří sledují i nehudební aktivity leadera a kytaristy kapely Pavla „Hiraxe“ Baričáka, který se rozvyprávěl o novém albu, svém pohledu na aktuální dění kolem nás, i o stínech vlastní duše, ..
Dobré riffy můžou zachránit leccos. To je největší naděje pro nové album belgických Fireforce „Rage Of War“. Paradoxem je, že u čtyři roky starého alba „Annihilate The Evil“ jsem tvrdil, že tahle intenzivní, nekompromisní a syrová metalová flákota slibuje velmi slušnou zábavu pro heavy-power metalové staromilce. Fireforce, aniž by měli potřebu něco na téhle charakteristice měnit, najednou už tak zábavní nejsou. Nicméně najít příčinu není tak složité. Stačí se podívat na personální kolotoč, který se po vydání „Annihilate The Evil“ ve Fireforce rozjel. ..
Marina La Torraca. Jméno, které by v metalových kruzích molo znít už docela povědomě. První významnější zmínka o téhle brazilské zpěvačce se pojí s její účastí v živém ansámblu Avantasie, v druhé polovině roku 2017 nejprve s dalšími třemi kolegyněmi vypustila pod hlavičkou Exit Eden poměrně kontroverzně přijaté (nicméně zajímavé) album „metalově“ načačančaných předělávek popových a rockových písní „Rhapsody In Black“, aby o čtyři měsíce později představila i debutové album své kapely Phantom Elite „Wasteland“..
Byť se zrod novopacké party Eclipsis dá počítat na dlouhá léta, zdá se, že kdo si počká, ten se dočká, a to možná i debutového alba, na kterém kapela v současné době už intenzivně pracuje. Byť se Eclipsis dříve hlásili zejména k heavy metalu a thrashi, dnes své stylové zaměření charakterizují jednoduše – metal! Více o Eclipsis prozradí kytarista Radek Mikyska. ..
Při prvním pohledu na sestavu, která nahrála páté album „In The Night“, muselo nezasvěceného příznivce Dream Evil docela zamrazit. V sestavě nezůstal kámen na kameni…, při důkladnějším prozkoumání však vyšlo najevo, že na těch nejdůležitějších postech zůstala sestava Dream Evil nezměněná a Niklas Isfeldt, Fredrik Nordström a Peter Stalfors jen ukryli svá jména za přezdívky, na svém postu zůstal i bubeník Patrik Jerksten (Pat Power), jediným novicem se stal kytarista Daniel Varghamne (Dannee Demon). ..
Jako když vezmete folk metal a vydestilujete z něj metal…, tato povedená charakteristika vlastní tvorby zazněla v jednom z rozhovorů s pohany Deloraine. Pro ty, kteří měli možnost ochutnat sílu debutu „Vlaštovka“, na kterém se brněnská parta zaměřila na oblíbenou ságu „Zaklínač“ (kterou ani na aktuálním albu úplně neopustila), musela už samotná zpráva o přípravách druhého alba „Srdce z kamene“ vzbudit silná očekávání. A dnes je jasné, že zcela oprávněně...
Jako kdyby chtěli Dream Evil názvem svého čtvrtého alba „United“ všechny ujistit, že v kapele panuje naprostá soudržnost. Ono to nebylo úplně od věci. Nejdřív ze sestavy zmizel kytarista Gus G., který na rozdíl od švédské části kapely pobýval ve svém rodném Řecku a hlavně chtěl energii upřít na své Firewind. Vzhledem k tomu, že už před jeho oficiálním odchodem jej na pár koncertech nahradil Mark Black, nedalo hledání nástupce příliš mnoho práce. Složitější situace nastala v momentě, ..
Bylo, nebylo… Už názvem kapely němečtí Snow White Blood signalizují, že jejich hra s pohádkovými motivy nebude vždy úplně nevinná a výhradně s dobrým koncem. Ostatně s titulem svého prvního kraťasu „Once Upon A Fearytale“ si s motivem dobra, které může občas mít pěkně nabroušené drápy, zažonglovali ještě dokonaleji. Po čtyřleté studiové odmlce, přerušované vydáním buď předělávky jednoho ze starších singlů anebo odhalováním toho, co připravují na debutové album,..
Tak ať to máme rychle za sebou – Covid. Tím je odbyté téma, která vloni (a bohužel patrně i letos) hýbalo úplně se vším. A můžeme se jít věnovat tomu zábavnějšímu. Na hudebním poli toho naštěstí bylo tolik, že tradiční sestavování žebříku je opět radost i řehole zároveň. A jelikož ten loňský rok byl náročný, opět si ulevím od jedné starosti a nabízím vám nahlédnutí do mých hudebních příchutí bez toho, abych vážil, jestli to které album bylo o ždibíček výš než ty ostatní. Ono se mi to stejně zase brzy promíchá,..
Když tvoříte kompozice, ze kterých je patrné, že vám je velmi blízká tvorba Iron Maiden, a když máte zpěváka, který bez násilného napodobování svou prací s hlasem docela intenzivně evokuje Bruce Dickinsona, jak asi může vaše hudba znít? Hláškám o klonu této britské legendy se nejspíš nevyhnete, ale portugalští Attick Deamons oproti všemožným revivalům mají tu výhodu, že dělají svoji vlastní muziku a i přes zcela hmatatelnou inspiraci zní velice uvěřitelně, ..
Starého psa prý novým kouskům nenaučíš (tuhle frázi asi budou Six Degrees Of Separation poslouchat v souvislosti s novým albem „Old Dogs“ až do omrzení). Nedokážu říct, jestli je to tím, že mé hudební chutě postupně tvrdnou a hutní, nebo zda Six Degrees Of Separation do svých starých kousků pustili víc melodičnosti. Ale snad poprvé mi jejich žánrově nesnadno zařaditelná muzika (zůstaňme u nejširšího možného pojmu metal, protože SDOS systematicky a důmyslně nabírají z mnoha odrůd) ..
I`d sign - a contract with the devil 
Ještě před vydáním alba „Dead Elysium“ tvrdil kytarista australských Vanishing Point Chris Porcianko, že novinka bude stát za dlouhé čekání. Jasně, jednak tohle tvrzení použije každý, kdo se s vydáváním desky byť jen o něco málo opozdí, jednak svoji laťku mají tihle power progresivci nasazenu velice vysoko. Na straně druhé, Vanishing Point nejsou z těch, kteří by alba sekali jak Baťa cvičky (za posledních třináct let je „Dead Elysium“ druhou, kterou vypustili), takže v jejich případě se jedná o běžný kolorit života kapely. ..
Možná ne zcela úmyslně, nicméně poměrně přesně se albem „Znelo lesom“ podařilo slovenským Ramchat reflektovat atmosféru současného světa. Náladově neveselo, truchlivo je na téhle desce. Což by s ohledem na stylové směřování kapely, ve kterém hlavní roli hraje pohanský black metal, nemělo být v podstatě až tak překvapivé. Tvorba Ramchat nikdy nebyla žádná prosvětlená selanka a postupně vypouštěné skladby (do vydání novinky stačil Ramchat představit skoro celou polovinu desky) ..
Znáte to, práce kvapná… Ne, že by v případě druhého alba Dream Evil s hrozivým názvem „Evilized“ byla málo platná. Nebýt očekávání po silném debutu, možná by ta rozpačitost nebyla až tak veliká, ale faktem zůstává, že půlrok, který uběhl mezi vydáním „Dragonslayer“ (byť tahle deska měla strávit v době hledání vydavatele skoro rok v šuplíku) a „Evilized“ prostě k stoprocentnímu dopečení skladeb nestačil. Obzvlášť, když všechny písně údajně vznikly až po natočení debutu, ..
Když budete dlouhá léta a usilovně zásobovat hudební scénu alby, která ponesou natolik typický rukopis, aby bylo jasné, o koho se jedná, nahraná v patřičné technické kvalitě a s příslušnou energií a zápalem, může se stát, že o vás dřív nebo později začnou média mluvit jako o klasicích a pilířích žánru. A paradoxně ani ta alba nemusí být úplně světoborná, někdy prostě stačí, když si držíte nespornou kvalitu a je na vás spoleh. Jednak v tom, že nabídnete přesně to, co se od vás čeká,..
Člověk občas potřebuje bleskově doplnit energii. Místo banánů, ovesných vloček, či čočky by šlo klidně použít nové album švédských melodeathařů The Unguided. První pokus se zpěvákem (a kytaristou) Jonathanem Thorpenbergerem řada fanoušků příliš nevstřebala, ten aktuální pod titulem „Father Shadow“ má našlápnuto podobně. Důvodem je metoda navrch huj a vespod… nic moc. Na to, aby okřídlené rčení zaznělo v plné palbě, je přece jen nová deska zpracována technicky velmi zdařile a motivů, ..
„Chceme nahlas žít, hudbu nechat znít“, sdělují v jedné ze svých nejnovějších skladeb „Noční klid“ karlovarští hardrockeři Meat Mincer. Jak příhodné pro dnešní dobu. Že se kapela těší na to, až zase bude možné nahlas žít, svědčí fakt, že termín vydání alba debutového alba „Nechtěné dědictví“, byl sice přeložen z loňska na letošní rok, nicméně pomalu a jistě už se blíží. Podrobnosti přibližuje kytarista Standa Švarc...
Svět se točí dál… A zdá se, že je úplně jedno, jestli rotuje po směru nebo proti směru hodinových ručiček, jestli ho decimují reálné ekologické problémy, potenciální ekonomické kolapsy, konspirační teorie o nástupu nového světového řádu, či jestli vzkvétá do samých pozitiv a sociálních jistot, němečtí symfonici Aeternitas si pořád pojedou to svoje. Poté, co po první dekádě tohoto století, třech vydaných albech a poměrně bouřlivém vývoji sestavy absolvovali sedmiletou pauzu, se jejich obloha trochu projasnila..
Ach ti draci… Vzpomínám na situaci, jak zhruba někdy v období, kdy vyšlo výborné album „Dragonslayer“, si při probírání nové várky v půjčovně cédéček kamarád nešťastně posteskl, kdo že se v těch dragonech, poletujících na metalových albech, má vlastně ještě vyznat. Oblíbené téma spolehlivě zafungovalo i na prvotině švédských Dream Evil, i když díky kvalitě svých skladeb ho k tomu, aby zaujali širokou fanouškovskou rodinu, primárně nepotřebovali. ..
Baby Secondhand na svém druhém albu „V zrcadlech“ velmi příjemně, důvtipně a rafinovaně klamou tělem. Pustíte-li si jejich desku čistě jako kulisu, velmi snadno vás pohltí optimisticky laděný a zpěvný punk rock, kapelou označovaný jako kabaret punk, ve kterém (aniž by Baby Secondhand ztráceli svoji osobitost) lze strašně snadno narazit na laskavost Starých pušek, jejichž pohodovou mízu ostatně frontman Bart Spinney intenzivně nasával (a vytvářel) zevnitř,..
O tom, že zpěvačka Maxi Nil to má v krku zajímavě seštelováno, asi není potřeba moc polemizovat. I tak se v její diskografii neskví kdovíjaké klenoty. Asi největší díru do světa udělala zatím při svém působení v řadách symfoniků Visions Of Atlantis, jenže čtyřleté období, kdy u nich kapele působila, bylo nejméně výrazným v historii téhle kapely. V řadách řeckých On Thorns I Lay strávila celkem deset let, trefila se však do doby, kdy kapela nevydala žádnou nahrávku a tak se do diskografie ..
Nazvete-li album plné coververzí „No Cover“, použijete-li k němu obal od alba Def Leppard, na který vám jeho původní autor doplní vaší vlastní espézetku, logo a ještě navíc na náklaďáku rozsvítí světla, na spolupráci si přizvete téměř čtyři desítky hostů, přičemž se při jejich výběru nedržíte zrovna při zdi, z původně ohlášených třinácti skladeb jich nakonec představíte devatenáct, netajíte se s tím, že v podstatě jde o jakousi z nouze ctnost, abyste nemuseli v rámci koronavirových omezení vydávat novou řadovou desku, ..
Když před dvěma lety uváděl principál Royal Hunt André Andersen do života album „Cast In Stone“, hájil fakt, že se kapela velmi striktně držela svých obvyklých kolejí snadno pochopitelným odůvodněním, že vymýšlet něco unikátního po více než pětadvaceti letech je stále těžší a těžší, takže příznivci kapely mají očekávat tradiční esenci toho, na co jsou za ta léta zvyklí. Novinkovým albem „Dystopia“ postavila kapela tohle tvrzení zlehýnka na hlavu a dokázala, že i se třemi křížky na zdech lze najít způsob,..
Jako by se dallaský kytarista Chris Manning při přípravě alba „Detonation“ řídil heslem návštěvnické seriálové party kolem akademika Richarda „hlavně nenápadně!“ Výjimku z této koncepce nabourává snad jen fakt, že vydání alba zaštítil bývalý kytarista Kiss Bruce Kulick, který kromě funkce kreativního konzultanta si na desce vystřihl i jedno sólo. Jinak však spojení se zpěvákem a skladatelem Chrisem Hodgesem a naverbování bubeníka Maxe Salidiho a basisty Dana Hawkinse..
Většina z nás bude při letošním účtování počítat ztráty, frontman Sebastien Jirka Rain však prohlašuje, že tenhle šílený rok je pro kapelu paradoxně rokem nejaktivnějším a nejúspěšnějším. Účast na turné Monster Meeting, vydání kompilačního alba „Identity“, vydání řadovky „Integrity“, na které kapela kompletně přeladila z angličtiny na mateřštinu, natočení nových videoklipů, spolupráce s Nadačním fondem Veroniky Kašákové, to všechno jsou body, o kterých se Jirka se zjevnou chutí rozpovídal.
..
Máte jasně daný a svým způsobem typický výraz, stále velmi solidní nápady a maximálně schopné muzikanty. Což je stav, který trochu svádí ke hře na jistotu. Na jedné straně, ukažte mi skalního fanouška, který nebude jásat nad tím, když mu jeho oblíbená kapela nabídne přesně to, co od ní má rád, na straně druhé se vždycky najde dost rejpalů, kteří budou hořekovat nad tím, že tohle přece už slyšeli… Zhruba v tomto rozpoložení se v období alba „Ethnolution A.D.“ ocitli Mob Rules. A to i přes to, ..
Vysvětlení, proč norští Wail hrají hevy metal, stříknutý hard rockem, je poměrně svérázné. „Jsem inteligentní. Někteří lidé by řekli, že jsem velmi, velmi, velmi inteligentní. Podle mého výzkumu je heavy metal nejvíce komerčně dostupný, sexy a taneční žánr“ , zaznívá z tábora Wail. Připočtete-li k tomu fakt, že zpěvák Joakim Joreng užívá poměrně sebevědomou přezdívku The Singer a kapela se holedbá nálepkou „kazatelé apokalypsy civilizovaného světa“, je zjevné, že si Wail o pozornost jednoduše říct umí. ..
Jak lépe mohou muzikanti pojmout tuhle dobu, než prací na novém materiálu... Ne snad, že by pohanům Odraedir současný stav kdovíjak vyhovoval, ale kapela se z něj dle slov svého frontmana Jakuba Držímška nehroutí. Jestli budou mít Odraedir kompletně připravený nový materiál v době, až na konci tunelu konečně zabliká světlo a křepčení pod pódiem nebude patřit na seznam zakázaných aktivit, je zatím otázka, ale že se na něm pracuje, je zjevné nejen z nedávno zveřejněného singlu „“The Inception“,
..
Famílie Johanssonových, samozřejmě včetně pokrevního bráchy Mika Anderssona, se vypravila na výlet po objevování krás severské tundry. A ačkoliv její území zasahuje do různých koutů světa, zdá se, že nejintenzivněji je zaujala její ruská část, kde to kluky navíc vcuclo na nějakou diskotéku. Takový je nejsilnější dojem z druhého alba kapely Tungsten, která už na svém loňském debutu „We Will Rise“ prozradila, že má ráda modernu, její míchání power metalu s tanečními příchutěmi..
Na svém čtvrtém albu „Among The Gods“ se Mob Rules dostali do docela zvláštního stavu. Na jedné straně definitivně skladatelsky i muzikantsky dospěli, což se projevuje především v silných melodiích a nápadité symbióze kytar a kláves, na straně druhé jako by tímto dozráním částečně ztratili dosavadní jiskru a hlad po objevování vlastních limitů. „Among The Gods“ tak působí o něco usedleji, než předchozí „Hollowed By Thy Name“ a navíc díky dosud nejširšímu rozpětí nálad i trochu nesourodě...
Čas je někdy úžasně relativní veličina. Jen o něco málo víc než jeden rok od sebe dělí vydání dvou částí rozsáhlého duchařského koncepčního díla německých Vanden Plas „The Ghost Xperiment“. Tváří v tvář tomuto kompletu se tají dech a okřídlenou frázi o tom, jak by kapela udělala lépe, kdyby nechala nové album raději o něco déle dozrát, totálně staví na hlavu. Vanden Plas znovu rozehrávají úžasně bohatou hru plnou zajímavých detailů, nevtíravě pohlcujících melodií a výborných muzikantských výkonů...
Když se před šesti roky vrátili na scénu po osmileté pauze švédští Persuader a představili své čtvrté album „Fiction Maze“, bylo to, jako by si jen odskočili na chvilku někam na panáka. Podařilo se jim stylem i kvalitou navázat na výborná tři alba, se kterými se na začátku tisíciletí velmi rychle dostali do povědomí příznivců akčního a melodického power metalu – rychlé kytary, velice zpěvné melodie, agresivita, hlas (a vlastně i hudební postupy) evokující mladá léta Blind Guardian. Mohlo se tedy zdát, ..
Jestliže chce kapela vyzkoušet něco nového, není nic neobvyklého , když v jejím „doprovodném týmu“ dojde ke změnám. Méně častější pak bývá, když ke změně dojde poté, když už je práce hotová a začíná se nanovo. A když tím, kdo musí z kola ven, je mistr svého oboru Sascha Paeth, je zjevné, že se při tvorbě třetího alba Mob Rules rodilo něco neotřelého. Důvodem dublovaného mixu, který měl ve druhém kole na starosti Markus Teske, byl fakt, že kapele připadal zvuk příliš zapadající do Paethovy šablony,..
Pozitivismus a bezprostřednost. Přesně ten samý pocit, který dýchá z prvotiny mezinárodní kapely Surma „The Light Within“ jde i ze zpěvačky téhle kapely Viktorie Surmové, která se rozpovídala o tom, jaké to je přeskočit obvyklé vývojové kroky, jak se skládá kapela, kterou tvoří muzikanti z různých koutů Evropy, či jak pohled na sochy může vést až k vytvoření dalšího uměleckého díla. Věřím, že se ten paprsek pozitivna dotkne i vás. ..
Rozpravu k sedmému albu (při sedmnácti letech existence velmi slušná kadence vydávání desek) kyperských Winter`s Verge „The Ballad Of James Tig“ je třeba nastartovat úplně od Adama. Tedy od Frixose Masourase, který stojí za koncepčním námětem novinky. Ten ve svém životopise přiznává, že od doby, kdy se poprvé setkal s hrou Dungeons &Dragons se snaží vytvářet své vlastní světy a charaktery. Jeho příběh o Jamesi Tigovi, jehož rodina zahynula na moři a on se po letech vydává na dobrodružnou cestu,..
Zabralo to necelé dva roky, než Mob Rules představili mladšího bratříčka svého debutového alba. V tomto případě je na místě zdůraznit příbuzenské pouto, protože s albem „Temple Of The Suns“ musela německá pětice nadchnout přesně tu cílovou skupinu, kterou oslovila už s albem „Savage Land“. Můžeme sice poukazovat na fakt, že Mob Rules zněli na nové desce o ždibec vyspěleji, ale jinak se jelo podle zcela stejných not. Nedošlo k žádné změně v sestavě, za zvuk byl znovu odpovědný Sascha Paeth..
Co se asi tak může stát, když kapela, která si prakticky po celých třicet let svojí existence zakládá na melodiích, odsune tuhle svoji zbraň na vedlejší kolej. Inu, něco se změní. Němečtí Jaded Heart naštěstí mají v záloze i jiné přednosti, na kterých mohou stavět. Ale spolehlivost, o které se u nich nedalo dlouhá léta pochybovat, se potvrzuje tentokrát snad jen v tom, že kapela znovu dodržela svůj tradiční dvouletý rozestup mezi alby. Novinková deska „Stand Your Ground“ tak bude jedním z nejpřekvapivějších alb kapely...
Pokud jste někdy přišli na chuť severské melancholii (a jedno, jestli se za to zasloužili To/Die/For, The 69 Eyes, Sentenced, Sinamore, či HIM) mohla by vám zvěst o čerstvě vydaném EP s přitažlivým názvem „Between Love And Death“ helsinských D.O.L. lehce zvýšit tep. Tahle pětice, jejíž zakladatelé bubeník Catsy a zpěvák Eero „MC“ Veri po rozpuštění svého původního spolku Days Of Lost v roce 2017 zkrátili název a během následujících dvou let vybudovali novou sestavu, totiž právě z ingrediencí výše zmíněných spolků umíchala..
Ukažte mi hudebníka, který si při hodnocení letošního roku bude mnout ruce spokojeností… Sabinovským Gloom se v celém tom marastu přece jen podařilo vykřesat optimistickou jiskřičku – na jaře vydali výborné album „Awaken“, a i když jeho křest na první pokus nevyšel, Gloom se ho přece jen (byť jen o fous) na podzim dočkali. A nakonec to byl jediný koncert, který kapela letos odehrála. S bubeníkem Gloom Rado Priputenem jsme probrali to, ..
A budeme se bát… znovu… a hodně…!
Pojmenujete-li svou kapelu po albu jedné z nejvýznamnějších kapel metalové historie, koledujete si o pozornost kritiků, kteří mohou mít potřebu tuhle vaši troufalost řešit v optice této inspirace. Jenže němečtí Mob Rules jsou lišáci, což ostatně už léta dokazují i svým zajímavým hudebním vývojem. A tak za jejich názvem, pod kterým na metalovém kolbišti bojují už více než čtvrt století, nehledejte slovutné Black Sabbath (o tom, jak byla tato představa zažitá, vypovídá i dávné postěžování si jednoho z členů kapely..
U Pyramaze je od příchodu zpěváka Terjeho Harøye personální pohoda. Byť jeho předchůdci (Lance King, Matt Barlow, Urban Breed) papírově získali větší věhlas, Terje za nimi hlasově nijak nezaostává a s ohledem na to, že takhle dlouhou dobu bez personálních změn (pravda, za tu téměř dvacetiletou historii jich i tak nebylo mnoho) Pyramaze ještě nezažili, dá se říct, že tenhle klid se na novince „Epitaph“ odráží. Není se třeba obávat toho, že náladově je to poměrně klidná deska,..
Po loňském vynikajícím albu italských Hollow Haze „Between Wild Landscapes and Deep Blue Seas“ se mohlo zdát, že kytarista a jeden z pilířů power-symfoniků Eternal Idol Nick Savio je v excelentní formě, takže novinka jeho druhé party „Eternal Idol“ slibovala mnohé, obzvlášť s ohledem i na podařené debutové album. Jenže svět neběží podle papírových předpokladů… To, že to skřípe mezi Nickem a bubeníkem Camillem Colleluorim, se dalo odhadovat podle toho, že Camillo před třemi lety opustil Hollow Haze..
Mít na debutovém albu v zádech firmu Metal Blade a po svém boku frontmana faerských Týr Heriho Joensena může být dvojsečné – na jedné misce vah může být potenciál, ambice a možnosti, které hned tak některý z tuzemských hudebníků nemá k dispozici, na misce druhé pak hodně velká očekávání, které tato konstelace nutně vyvolá, ať už co se kvality, či samotného stylového směřování kapely týká. Projekt se začal rodit před dvěma lety, když se pod hlavičkou kapely Surma pustili do společného díla zpěvačka Viktorie Surmová ..
Když se začtete do anabáze vzniku druhého zářezu do diskografie britských rockerů Creeper, nazvaného „Sex, Death & The Infinite Void“, budete možná čekat rozervané dílo, ve kterém o temnotu, depresivnost či psychedelii nebude nouze. Původně horropunková parta zakončila turné ke svému prvnímu albu dramatickým provoláním ve stylu Davida Bowieho o tom, že se jedná o poslední show, kterou kdy odehrála. V následném „mrtvém období“ kytarista Ian Miles strávil díky svému nalomenému duševnímu zdraví ..
„Are you ready to go crazy?“
Docela bych křiklounovi Stefanovi Zörnerovi přál, aby našel nějakou kotvu a konečně zůstal delší čas v jedné kapele. I když je otázka, jestli pro něj není zajímavější zkoušet stále nové výzvy, ochutnávat jiné styly, poznávat nové spoluhráče. U progresivců Lanfear nazpíval dvě první alba, s hard rockovými Strangelet zvládl jen jedno, ve stylově a částečně i personálně příbuzných Spitefuel se počítadlo na diskografii zastavilo znovu na čísle dva a tuto normu aktuálně naplnil i v chameleonštějších Reternity. ..
„Maniachrist“, „Holykaust“, „Mohamord“. Trojlístek názvů alb pardubických deathařů Dysangelium už na první pohled signalizuje, že se slovy umí tahle parta velmi obratně a trefně zacházet. Tomuto dojmu přesně odpovídá i rozhovor se zpěvákem Nekrem. Tak přijměte pozvání k nahlédnutí do kuchyně kapely, která ani v této podivné době neztrácí optimismus a víru, že i ze současné situace lze vyjít jako vítěz. ..
Pro charakteristiku prvotiny „Dust To Come“ německých =fudge= stačí sáhnout do playlistu alba a vypůjčit si názvy skladeb „Mechanical Human“ a „For Those Who Live In Fear“. Díky intenzivnímu využití syntezátoru jde o docela chladnou záležitost (byť rozpálit to =fudge= bez debat dovedou), díky silné horrorové atmosféře z alba dýchá strach. Působivá je i odpovídající image kapely, a když k tomu připočtete fakt, že tohle vše je pospojováno koncepčním příběhem a sem tam se od industriálu zabrousí ke gotice,..
Ačkoliv hamburská úderka Godsnake v závěru svého debutového alba „Poison Thorn“ na plné pecky vyřvává, že to je konec, pevně věřím, že to je naopak teprve začátek. Ne, že by tvorba Godsnake byla kdovíjak objevná, kapela sama se hlásí k přímému, tvrdému a riffově orientovanému modernímu metalu, kterému nechybí chytrost a chytlavost, v němž můžete najít vlivy Metallicy, Trivium, či Hellyeah, a v tomhle sebehodnocení jí lze dát plně za pravdu (snad je u pojmu moderní bych si dovolil zlehka polemizovat). ..
Dva díly „Černého cirkusu“ od sebe odděluje necelých devět měsíců. To je natolik krátká doba, u které si řeknete, že oba díly takhle rozsáhlého příběhu prostě musely vznikat ne-li vyloženě souběžně, tak alespoň v časovém rozpětí, ve kterém se nezmění emoční rozpoložení kapely, její postupy budou totožné, a nejen dějová, ale i hudební kontinuita celého kompletu bude plně zachována. Ale když během tohoto období Manticora dokázala změnit i vydavatele, asi nepřekvapí, že to až tak úplně neplatí. ..
Aktuální album „Šeď strachostánků“ pražské kapely Kruton dělí od víc než průměrného debutu „Lament“ osm let. To je dost dlouhá doba na dozrání, a to, že v tomto procesu jsou na dobré cestě, kluci potvrdili o tři roky později s albem „3“. Přesto se přiznám, že zpráva o tom, že se Kruton pustili do mimořádně ambiciózního projektu, totiž do zhudebnění stejnojmenné knižní předlohy Vojtěcha Šaršeho, čerpající z náboženských témat, vzbudila otázku, zda se kluci nezakousli do příliš velikého krajíce. Odpověď není úplně jednoznačná ..
Jelikož němečtí The Other začínali jako cover band Misfits, asi nepřekvapí, že i v době, kdy se tahle parta pustila do vlastní tvorby, se věnuje horror punku. Příznivcům žánru jistě udělá radost fakt, že The Other tohle své směřování berou natolik vážně, aby ho deklarovali stylovýmu přezdívkami a odpovídající vizáží. A ještě větší potěšení jejich fanouškům přináší fakt, že jim dobře od ruky jde i samotná tvorba. Ne, že byste se u jejich alba klepali strachy, či že by jejich punk byl kdovíjak neurvalý. ..
Od vydání debutového alba německých hard rockerů Mad Max příští rok uplyne čtyřicet let. I když v jejich životopise víc než patnáct let zabrala obligátní hibernace, kytarista Jürgen Breforth, který byl již u samotných začátků Mad Max, tuhle káru táhne stále dál. Společnost mu dělá jeho věrný souputník zpěvák a kytarista Michael Voss, který se ke kapele přidal dva roky po jejím založení a jen na chvíli na konci osmdesátých let z tohoto vlaku vystoupil, jen o trochu víc áček nasekal bubeník Axel Kruse (partu pak doplňuje Thomas Bauer, ..
„My dear friend, I bid you welcome to the show…“
I když si španělští Vhäldemar s názvem svého šestého alba „Straight To Hell“ možná trošku naběhnou u potenciálních posměváčků na vidle, nedá se jim upřít, že u většiny skladeb poměrně přesně vystihuje vervu, s jakou se do novinky pustili. Jako by necelé tři roky, které od sebe dělí minulé album „Against All Kings“ a aktuální „Straight To Hell“, v sobě drželi veškerou energii a teď jim najednou ve studiu vybuchla. Jen u toho trochu zúžili výběr kapel, které v jeiich heavy / power metalu bylo vždycky snadné dohledávat...
Otázka smrtelných hříchů je pro soustavně hřešící lidstvo zjevně velmi zajímavým tématem, vždyť písemné zmínky, zachycují snahu o jejich definování a pojmenování, lze zaznamenat už ve čtvrtém století našeho letopočtu. Postupem času se jejich počet ustálil na sedmi (pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost) a veškeré snahy o jejich modernizaci se zatím míjí účinkem. Zpracování tohoto tématu a jeho propojení s životem imaginární postavy ..
Vypadá to, že ve Švýcarsku mají nějaký životodárný pramen, ze kterého kapely, orientující se na melodický hard rock, heavy metal, či jejich křížence, můžou nasávat až do alelujá. Crystal Ball, Shakra, Gotthard, Burning Witches, China, Shezoo…, a v téhle množině by se rozhodně neztratila ani lucernská šestice Crown Of Glory. Dokonce bych si troufl tvrdit, že pokud by se těmto (a dalším podobným) spolkům vyhlásilo zemské mistrovství v chytlavosti melodií, ..
Znáte-li román „Hyperion“ od amerického spisovatele Dana Simmonse, nejspíš se shodneme na tom, že zpracovat toto dílo do kvalitativně a obsahově adekvátní hudební podoby je výzva jako hrom, trochu zavánějící sysifovstvím. O sebevědomí dánské Manticory svědčí fakt, že se touto cestou vydala na svém teprve třetím (!) albu, a to ještě pouhý rok po vydání předchozí desky „Darkness With Tales To Tell“. Aby nebyla situace pro kapelu příliš jednoduchá, nejenže mezi těmito dvěma alby došlo ke změnám v sestavě ..
Teta wiki tvrdí, že v době od 19. března do 11. dubna 2020 měla Itálie v celosvětovém srovnání nejvyšší počet obětí na následky covidové patálie. A italská horror punková parta Superhorror (která svá první alba vydávala pod názvem Superhorrofuck) přesně na konci tohoto období vypustila do éteru své páté studiové album se vskutku trefným názvem „Italians Die Better“. Podezřívat tuhle pětici z toho, že kombinuje věštectví a černý humor asi netřeba (i když druhou položku bych nevylučoval),..
Pokud poprvé ve více než dvacetileté kariéře změníte poznávací znamení kapely, dá se očekávat, že tenhle krok přitáhne pozornost i v případě, že nepatříte ke jménům skloňovaným všude a ve všech pádech. Do téhle kategorie ruští Arida Vortex spolehlivě pasují – aktuální novinka „Riders Of Steel“ je už jejich osmým albovým zápisem, za svoji dosavadní kariéru si určité renomé v power metalovém světě vydobyli, ale že by se někdy měli stát vlajkonošem stylu, se rozhodně čekat nedá, ..
Obal k druhému albu Manticory „Darkness With Tales To Tell“ se tváří velmi tajemně a v samotném názvu desky kapela koketuje s temnotou. Kontrastnější motiv k obsahu nahrávky si asi zvolit nemohla – úvodní intro s názvem „…from Far Beyond“ (snad aby otázka, zda se Manticora bude i nadále držet ve stopách Blind Guardian, byla co nejdříve zodpovězena) s citací oblíbence H.P. Lovecrafta do tohoto obrazu plně zapadá, ale od následující „The Chance Of Dying In A Dream“..
Německá parta Assignment v loňském roce oslavila čtvrtstoletí svojí existence a zároveň se vrhla do práce na svém pátém řadovém albu. Období, kdy se zaměřovala na míchanici deathu a thrash metalu má sice dávno za sebou, ale protože se drží svého kréda „metal bez hranic“, nepřekvapí, že se jí do jejího výrazu sem tam přimotávají různé žánrové pramínky a že proklamovaná aktuální příslušnost k power progu dostává sem tam hodně pikantní příchuť...
Už celou desetiletku tvrdím, že mostecké trio Alchemist je velice svébytná a svým způsobem nezařaditelná parta. Přeloženo do češtiny to znamená, že prokousávání se jejich počiny není zrovna uvolněná a bezstarostná procházka provoněným sadem. Důvodů, které se na tom podílí, je hned několik – velmi houževnatá, neohebná a syrová melodika, pronikavost podobně stavěného vokálu frontmana Mentola, tříčlenné složení, neumožňující kdovíjakou košatost,..
„To Kill To Live To Kill“… „To Live To Kill To Live“. Dánská Manticora nemůže (a možná ani neumí) dělat věci jednoduše a přímočaře. Prosté zažonglování s názvem dva roky starého alba by mohlo napovědět i těm, kteří se o tuhle kapelu nijak blíž nezajímají, že Manticora, bez toho, aby využila obligátního číselného označení, představuje druhou část svého konceptu, založeného na románu zpěváka Larse Larsena. Vezmeme-li v úvahu, že ten má být reflexí na jeho značně negativní zkušenost..
Pokud bychom se pustili do vytváření seznamu kapel, jejichž alba oplývají nespornou kvalitou, ale přesto se tyhle party vytrvale potýkají s určitým (a někdy docela silným) nedoceněním, zcela určitě by jedna z prvních cest vedla do Dánska, kde v závěrečné pětiletce minulého století přišel na svět představitel ultra řízného power metalu, spolek Manticore. Za jeho vznikem stála dvojice Lars Larsen a Kristian Larsen (jejich hudební cesty se ještě předtím protnuly ve spolku Fear Itself),..
Italští Hell In The Club už popáté rozpoutávají v klubu žhavé peklo. A kdyby tomu doba přála, věřím, že by ho dokázali rozpoutat i na kdejakém stadionu. Může za to fakt, že si jedou stále to svoje - v základu se drží už léta prověřených postupů melodického hard rocku a A.O.R., fungují jim nejen vzletné melodické refrény, ale i o něco syrovější motivy, na každé desce namíchávají náladově poměrně pestrý koktejl, nebojí se nahlédnout za mantinely žánru, ..
„Čekejte jedny z nejtvrdších riffů, co jste od nás kdy slyšeli“, zaznělo od švédských Amaranthe na adresu jejich šestého alba „Manifest“. Po deskách „Maximalism“ a „Helix“ nezavání tohle prohlášení kdovíjakou revolučností, tedy pokud by severská šestice neměla v úmyslu se sunout čím dál tím víc do popové říše. A otázka toho, jestli se se jedná o opravdu ty dosud nejtvrdší riffy, se ve finále stává podružnou. Daleko důležitější je, že Amaranthe své nové album jednak poskládali velmi pestře, ..
Promo materiály brazilského spolku Guardian Of Lightning začínají hláškou, že tahle kapela je zvěstovatelem nové vlny metalu, označovaného jako thunder metal. Ale znáte to, do lákacích materiálů se dá nacpat sebevětší konina, jen aby se přitáhla pozornost a v případě Guardian Of Lightning se skutečně zadařilo. Trio ze Sao Paula totiž nasedlo na hodně unavenou herku, vyhnulo se nějakým zajímavějším nápadům, vsadilo na stereotyp a díky němu systematické natloukání prázdných motivů do hlav, zřejmě v domnění, ..
Vítr vane od Trans-Siberian Orchestra. Právě k tomuto ansámblu doputovala kanadská zpěvačka Rosa Laricchiuta na své cestě do hudebního světa, na které si do svého životopisu zapsala úspěšnou účast v soutěži The Voice, vydání dvou alb, jednoho zacíleného na svůj rodný Quebec, druhého již nazpívaného anglicky, či spolupráci s Éricem Lapointem. Její kámoši z Trans-Siberian Orchestra Jeff Scott Soto a Dino Jelusick pak zatáhli za správné provázky u Frontiers Records, ..
Setrvávat v zaryté lítosti je zjevně nemužné a tak se finští (téměř) smutnilové Nicumo snaží své melancholické nálady provětrávat tu výraznější agresivitou, tu lehkonohou tanečností (ani k ní zpravidla nepotřebují moc optimismu) svých melodií, jinde velkou rozmanitostí a proměnlivostí v rámci skladeb. Tenhle svůj pozitivně posmutnělý koktejl v podobě alba „Inertia“ letos na jaře namíchali již potřetí, a ti, kteří si na předchozích dvou deskách zamilovali jejich stylovou nespoutanost ..
Jsou alba, u kterých si říkáte, že by bylo snad nad lepší, kdyby vůbec nikdy nemusela vzniknout. Ne proto, že by na nich byla špatná hudba, ale proto, že za nimi stojí silný příběh, jehož prožívání může být pro autora noční můrou. Mezi tato díla lze zařadit novinku zpěvačky Heleny Iren Michaelsen. Ta se po poněkud nemastné loňské desce kapely Imperia „Flames Of Eternity“ vrátila ke svému soukromému projektu Angel, s nímž debutovala před čtrnácti lety albem „A Woman`s Diary – Chapter I“. Název již tehdy signalizoval, ..
„It`s thrash, not fucking trash!“ vykřikují v jedné ze skladeb nového alba svou stylovou orientaci Španělé Apotropaico a zároveň tím (pro ty jazykově zdatnější) zřejmě chtějí naznačit, že jejich hudba nepatří do odpadkového koše. O tom prvním prakticky od prvního tónu není pochyb a vlastně ani to druhé vám nepřijde na mysl. Ne, že by Apotropaico měli snad patřit k nějakým stylotvůrcům a tahounům scény, to zase ne, ale jejich převážně staromilský thrash metal..
V singlu „Som to ja“, vydaném v období největšího rozpuku protikoronových opatření, zpívají moderně ladění Fictive Marry ze Slovenska, že „…svět se nevzpamatuje, dokud se nevzpamatujeme my“. Už jen za tenhle chytlavý a krutě pravdivý slogan by si kapela zasloužila maximální pozornost. Ale těch důvodů je daleko víc – třeba je najdete již v následujícím povídání lídra kapely Marka Lacka.
..
Jaké to je být v metalu za bílou vránu (nebo černou ovci, abychom byli dostatečně „barevně“ vyvážení), by mohli vyprávět němečtí Hellride. Trojice z Norimberka se už na začátku svého působení rozhodla hrát akustický metal. Vzhledem k tomu, že nemělo jít o jednorázový odskok od řinčícího rachotu, plného řezajících kytar a dunící rytmiky, nýbrž o systematické „metalování“ za pomoci pouhých dvou umírněných akustických kytar a jednoho hlasu v poměrně decentním provedení,..
Když už něco dělám, tak to dělám pořádně. Trio (s těmi počty opatrně, to je u Palace a jejich novinky „Reject The System“ snad jediná položka, u které není všechno striktně a jednoznačně nalajnované) z německého Špýru, které letos slaví završení svého třetího křížku, se tohoto motta drží s německou důsledností. A příznivci kapel typu U.D.O., Accept či Grave Digger by měli (tedy pokud o téhle partě z nějakého záhadného důvodu dosud neslyšeli) sakra rychle zbystřit pozornost. ..
Recenzi tajemně se tvářícího počinu „Inner“ jihočeských Arthemion jsem končil konstatováním „něco zajímavého tu klíčí“. Pro bližší nakouknutí do procesu klíčení se za pětici mladých muzikantů slova ujala zpěvačka Neira, která se podrobně rozpovídala o aktuálním dění v kapele i o debutové nahrávce. Na jejím povídání mě maximálně chytil kontrast mezi myšlenkovým konceptem alba, vyprávějícím o o pochybnostech v sobě, o touze něčeho dosáhnout, o vnitřních démonech, nebo o strachu, ..
Co je na švýcarských hard and heavy rockerech The Order nejosobitější? Asi fakt, že kapela stále funguje v tom samém složení, v jakém se poprvé sešla před šestnácti lety při svém vzniku. To, že na svém kontě má aktuálně už šest alb a přitom nepatří ke kdovíjak vyhlášeným jménům scény (navzdory tomu, že poslední tři desky jí opečovávají u Massacre Records) bych si troufl v první řadě přičítat tomu pověstnému nezbytnému kousku štěstí, protože kvalitativně nijak příliš za svými stylově spřízněnými krajany Gotthard či Shakra ..
Dostat se hned s debutovým albem pod křídla Massacre Records by mohlo naznačovat, že u Goblins Blade se zadělává na malý zázrak. Realita je však přece jen o něco méně prozaičtější. Novou akvizici na heavy-power metalovém poli, která se představila vloni třískladbovým EP „Awakening“ (dvě položky se dostaly i na novinku s poetickým názvem „Of Angels And Snakes“), totiž ze čtyř pětin tvoří muzikanti, působící v deathové partě My Darkest Hate, která, jak jinak, má na svých albech také vytisknuté logo Massacre. ..
Pilar Jimenéz García, známější pod uměleckým jménem Ailyn, se nezdá. Z jejího poměrně dlouhého působení u symfogotické Sirenie jsem ji měl jednoznačně zařazenou do škatulky hlasově něžných a romantických zpěvaček, pracovně nazývané „hodné holky“. Po odchodu ze Sirenie zprávy o Ailyn pomalu utichaly, až z toho nakonec byl její úplný odchod ze scény. Ale všeho do času, Ailyn se pod křídly vše spojujících Frontiers dala dohromady s kytaristou Mikem Orlandem..
Tak přesně o tomhle by měly být „úniky“ z domovských kapel k vedlejším projektům… Zpěvačka Fabienne Erni a kytarista Jonas Wolf, kteří už stihli v tvorbě Eluveitie zanechat nezanedbatelnou stopu, se společně pustili do budování světa plného kouzel, mystických bytostí, starodávných rituálů, posvátných tradic a krásných krajin. Nazvali jej Illumishade a nebýt krátkého zahostování frontmana Eluveitie Chrigela Glanzmanna, nebyl by důvod hledat sebemenší spojitost se švýcarskými melodeath-folkáči. ..
„Veď mě tam, kde to znáš
V případě finské heavíkové party Oz je vcelku zavádějící ohánět se historií. V rodném listu je sice zapsán rok 1977 jako datum vzniku kapely a debutové album už poměrně brzy oslaví čtyřicet let od svého vydání, nicméně za připomenutí stojí také téměř dvacetileté (a u podobně letitých spolků poměrně obligátní) období naprosté nečinnost, stejně jako fakt, že jediným, kdo se dnes může ve svém životopise pyšnit dlouholetou spojitostí s Oz, je bubeník Mark Ruffneck (aka Pekka Mark). Poté, co kapelu před deseti lety přivedl znovu k životu ..
A zase to zabralo čtyři roky. A stejně jako poprvé u takhle dlouhé pauzy, toto období přineslo pro Power 5 významný posun. Stylovou proměnu (i v této oblasti k určitému vývoji došlo) však tentokrát přebila personální revoluce. Kapela mezi alby „Minuty věčnosti“ a „Symbol“ musela překonat nejen fázi, kdy se rozešly cesty bratrů Škrabalových se zbytkem dosavadní party, ale kdy se ruku v ruce s tím prakticky veškeré významnější aktivity kapely zastavily. Bylo by odvážné tvrdit, že s albem „Symbol“ začínali Power 5 úplně od nuly, ..
Někteří označují novinku „We Are One“, na které družina Udo Dirkschneidera spolupracovala s německým armádním orchestrem Das Musikkorps des Bundeswehr za jedno z nejambicióznějších děl, do kterého se Udo kdy pustil. Nahrává tomu fakt, že Udův našlapaný styl muziky ke spojení s armádou v podstatě vybízí, skutečnost, že tahle kooperace přilákala Udovy bývalé spoluhráče z Accept Stefana Kaufmanna a Petera Baltese, i textová témata skladeb, ve kterých se rozsáhlý ansámbl ..
Čtyři roky nejsou v životě kapely úplně zanedbatelná doba. A přes to, že Power 5 podobně dlouhou prodlevu mezi dvěma řadovými deskami zopakovali (a aktuálně ji ještě o něco protáhnou), tu první přestávku, která dělí debutové album „Progres Time“ a následnou nahrávku „Cesta proti času“, považuji z hlediska vývoje party kolem bratrů Škrabalových za zásadní. Právě v tomhle období se cesty Power 5 zjednodušily a zpřehledněly – na jedné straně se tak mohly na desce objevit až nečekaně jednoduché a přístupné kompozice, ..
„Diego H. Maaginen je vizionářský génius, který může rovnocenně soupeřit s tím, co světu předložili Tuomas Holopainen nebo Oliver Palotai“ , tvrdil před třemi lety o principálovi mexické formace Aryem jeden z hudebních internetových portálů. To bylo v době, kdy Aryem sice už oficiálně existovali, ale ze současné sestavy byste kromě Diega nenašli v řadách kapely ani živáčka a toto odvážné tvrzení se opíralo o jeho prezentaci v mezinárodním projektu Words Unspoken, který v roce předchozím představil své dosud jediné album. ..
Němečtí Ivanhoe v příštím roce oslaví už své pětatřicáté narozeniny. Prakticky po celou tuhle dobu jsou řazeni do progresivního metalu, i když příznivcům vrcholných představitelů tohoto žánru by to mohlo leckdy připadat jako celkem vydařený vtip. Letošní osmé album „Blood And Gold“ by v téhle anekdotě mohlo být vydařenou pointou. Pointou proto, že napasovat Ivanhoe do tohoto žánru může být čím dál obtížnější, neboť technicky sice vytříbené, ale skladby, v nichž se Ivanhoe jen dvakrát přehoupnou přes pět minut,..
Jak začít jinak, než klišovitou hláškou o tom, že na každém konci je pěkné to, že něco nového začíná. Heidi Parvianen na dva roky starém albu „The Golden Moth“ se svým ansámblem Dark Sarah uzavřela trilogii o putování stejnojmenné hrdinky přes tři tajuplné světy. S letošní novinkou „Grim“ představila novou postavu Lunu, která svůj příběh tentokrát prožívá v surrealistickém snu, ale děje se tak v daleko civilnějším duchu a s mnohem větší uvolněností, při níž Dark Sarah pochopitelně úplně nerezignovali..
I přes to, že na svých prvních třech albech vzývali Power 5 čas v různých podobách, ovlivnit chod této veličiny se jim nepodařilo, a tak parta z moravského Brumova-Bylnice završuje v letošním roce už pětadvacátý rok svojí existence. Během tohoto prožila velmi zajímavý stylový vývoj (byť nejčastěji skloňovanými pojmy byly a budou v případě téhle kapely power a progres, troufnu si tvrdit, že v případě Power 5 se nedá říct, že by jejich stylové mantinely měly být jednou provždy definitivně nastaveny), vydala sedm řadových alb ..
Švýcarští Exess mají svoji hudební filozofii shrnutou do prohlášení „Recyklujeme metal“. Co si pod tím představit, by mělo prozradit jejich debutové album „Deus Ex Machina“, ke kterému se kapela dopracovala v pátém roce svojí existence. Pokud bych však měl shrnout své pocity z této desky do podobně úderného sloganu, nejspíš bych se dobral k něčemu jako „klidná voda břehy mele“. ..
Tak už to na tom světě chodí. Když máte příležitost zazpívat si v rámci Little Dreams Foundation s Philem Collinsem, bude se to ve vašem životopise vyjímat na čestném místě. A z pohledu vlastního hudebního vývoje možná zásadnější informace o tom, že jste jednoho dne dostali chuť na vlastní projekt, míchající progresivní a melodický rock, je odsunuta na vedlejší kolej. Švýcarská zpěvačka Melody Dylem si tento svůj záměr splnila. Poté, co s gotickou partou Elferya obohatila své portfolio o nahrávku „Eden´s Fall“,..
Takhle to dopadne, když máte dobré nápady, smysl pro humor, odvahu tak moc nedodržovat stylová pravidla a chuť lehce experimentovat. Že se pak může zdát, že vznikne dílo, které nedrží až tak úplně pohromadě? Že využitím netradičního nástroje už předem signalizujete ortodoxním stylovým příznivcům, že jim možná krapet zabrnkáte na nervy (nebo na bránici)? Amíci Aether Realm se na svém třetím albu s poťouchlým názvem „Redneck Vikings From Hell“ zjevně vyřádili a připravili kolekci, která vám v pohodě dá na výběr,..
Italové Aevum k definici svého hudebního výrazu používají pojmy symfonický – neoklasický – teatrální. Ten poslední výraz by bylo na místě psát tučným a velkým písmem. Jejich třetí nahrávka „Multiverse“ je vyjma úvodního a závěrečného krátkého atmosférického sdělení v morseovce postavena na extravaganci, přeplácané barevnosti, vyzývavosti, bombastičnosti a nervním přetlaku. Svým způsobem je to docela originální kombinace..
Dvacet let téměř v konstatním složení, to je bilance kraslické metalově progresivní party Object. V loňském roce kapela představila své čtvrté album “Starving Paradise” a nejen o něm, ale i o aktuálním dění a nejbližších plánech Object se rozpovídal kytarista Václav Odvárko. ..
Tak, jak se písečtí Arthemion na svých fotkách halí do tajemných barev, stejně tak je možné nahlížet podobně barevnou optikou na jejich prvotinu „Inner“. Ke slovu mohou přijít růžové brýle, stejně tak dobře, jako ty černé. Předesílám, že (ač to tak v průběhu následujících řádků nemusí vždy vypadat) album „Inner“ si v konečném součtu zaslouží, aby se o něm mluvilo v pozitivním duchu. Melodický metal Arthemion sice trpí několika neduhy, na druhé straně (a je paradox, že se tak děje především tehdy, ..
V období mezi letošním březnem a červencem vychází celkem tři desky (Allen/Olzon, Magus Karlsson`s Free Fall a Primal Fear), na kterých nezanedbatelnou roli hraje šikovný multiinstrumentalista Magnus Karlsson. Byť jde o člověka, který je dlouhodobě hodně aktivní, samozřejmě se vtírá otázka, jestli se podobný zápřah nemůže projevit na kvalitě nahrávek. Z tohoto pohledu by třetí album jeho vlastního projektu Magnus Karlsson`s Free Fall s titulem „We Are The Night“ ..
I když švýcarští Miracle Flair vydali svá poslední dvě alba pod křídly Massacre Records, pořád je lze považovat spíš za lehce utajený tip pro milovníky melodického metalu se ženským zpěvem, než médii vzývanou ikonou. Novinka „Synchronism“ by podle vyjádření kapely měla navazovat na kladně přijaté čtyři roky staré album „Angels Cast Shadows“, jen by měla být trochu tvrdší, trochu progresivnější, trochu melodičtější, a zároveň otevřená novým moderním zvukům…..
Výrok zpěvačky německých Beyond The Black Jennifer Haben o tom, že turné s Within Temptation znamenalo v jejím životě důležitý milník, by se možná dal trochu retrospektivně rozšířit o předpověď, že od chystaného turné s Amaranthe Jennifer očekává podobný efekt a někde v pozadí (nebo možná spíš přímo v centru dění) by určitě neměla chybět zmínka o tom, že si tahle kráska po vydání dva roky starého alba „Heart Of The Hurricane“ (z pohledu Jennifer dozajista zlomového, ..
Čas někdy může být nepodstatná veličina, ovšem jak vyřešit otázku oslav svého výročí, když přesné datum vzniku kapely je otázkou polemiky uvnitř v kapele? Čtyřčlenná formace Vanaheim z Chlumce nad Cidlinou si s touto drobností zjevně poradí, vždyť v nedávném období musela řešit závažnější (a tradičnější) otázky života kapely - změny v sestavě, nabourání plánů na vydání nového alba, či jeho plánovaný křest. Co se aktuálně děje ve Vanaheim přibližuje kytarista Martin Drobný. ..
Šest let o sobě nedali švédští Falconer studiově vědět. V době od vydání výtečného alba „Black Moon Rising“ dokonce pomalu utichaly i jakékoliv zprávy ze života téhle party, až se zdálo, že to mají Falconer spočítané. Začátkem letošního roku proskočila zpráva, že se Falconer nakvartýrovali do studia k Andymu LaRocquemu, kde připravují své již deváté albu. Sešli se k němu nejen ve stejné sestavě a se všemi svými obvyklými zbraněmi, ale hlavně i ve stejně nabušené autorské i muzikantské formě, jako na desce minulé, ..
Ostravští Public Relations by aktuálně mohli dobře posloužit za ideální příklad těm, kteří hlásají okřídlené heslo „co tě nezabije, to tě posílí“ - v závěru loňského roku se v průběhu příprav albové novinky „Překonej svůj strach“ rozhodl opustit kapelu zpěvák Honza „Comar“ Ražnok. Že si Public Relations s tímhle oříškem poradili, je zjevné z toho, že album je úspěšně na světě a kapela se v novém složení už už chystala na své jarní turné, ze kterého však v důsledku bezpečnostní situace sešlo. ..
Italští Hyperion vstoupili na scénu s tři roky starým albem „Dangerous Toys“ a poměrně snadno dali zapomenout na to, že o necelých dvacet let dřív už na Apeninském poloostrově kapela tohoto jména působila. Debut mladších Hyperion přinesl velice svěží výlet na přelom osmdesátých a devadesátých let a jejich verze tehdejšího heavíku zněla nejen autenticky díky své energii a postupům, ale zároveň čerstvě a přitažlivě. Italům se od debutového zápisu podařilo udržet sestavu v nezměněném složení..
Co vlastně čekat od dvanáctého alba House Of Lords jiného, než vydatnou porci vyzrálého a šťavnatě melodického hard rocku, který má ohromně blízko k AOR? James Christian se svým ansámblem má už dávno jasno v tom, kam svoji tvorbu směřovat. A jelikož album „New World – New Eyes“ plně navazuje na předchozí nahrávku „Saint Of Lost Soul“, opět koketuje s tvrzením, že House of Lords natočili své nejusedlejší album. Ta usedlost se projevuje v tom,..
„… užívám rulík zlomocný…“
Italští Moonlight Haze to vskutku berou hopem. Na konci roku 2017 zpěvačka Chiara Tricarico a bubeník Giulio Capone opustili kapelu Temperance, dali dohromady nový ansámbl, už po roce a půl představili pod hlavičkou Moonlight Haze své debutové album a téměř „do roka a do dne“ se hlásí s novinkovým dílem „Lunaris“. Horká jehla? Záleží na úhlu pohledu. Do „Lunaris“ znovu mohou střílet ti, kteří po debutu kapele vyčítali jakousi pejsko-kočičkovskou stylovou neukotvenost a rozevlátost, ..
Jaká asi může být atmosféra příběhu, v němž hlavní hrdina čeká ve vězení na popravu a s vědomím, že se blíží konec, hodnotí svůj život, diskutuje se smrtí a směřuje k poznání, že i ta největší lidská monstra v božích očích nejsou žádné příšery? Francouzští gotici Porn ve svém vyprávění o panu Stranglerovi pokračují v poměrně divokém tempu a závěrečný díl trilogie (kdyby vás snad netrknul dovětek v názvu alba, tak číslování skladeb v rozmezí 20 – 32 by mělo jasně napovědět, ..
A ti co řeči budou mít, do jiných zemí odejdou, my tu takhle chceme žít, pod naší vlajkou slovanskou
Centrální plánovač u Grave Digger to nemohl vymyslet lépe. Ve čtyřicátém roce existence kapela vydává své dvacáté album. Je vcelku pochopitelné a snadno akceptovatelné, že v rámci dublovaných kulatin se kapela opět navlékla do kiltů a vyrazila na skotské pláně. Pokud dumáte nad tím, jestli si Grave Digger trochu nezahrávají s pověstným opakovaným vstupem do stejné řeky, tak si troufnu tvrdit, že jenom krapítek. Nahrává tomu především fakt, že Grave Digger, byť jim ani v nejmenším nelze předhazovat, ..
Jestli se od pražské hard rockové kapely Year Of Pluto dočkáme někdy klasického alba, jejich baskytarista Majkl neprozradil. Ale v duchu filozofie, že hudba je pro členy kapely především koníček, a chuť hrát živě pro živé lidi je větší, než pravidelně vydávat alba, je to vcelku pochopitelné, byť z pohledu běžných hudebních zvyklostí možná lehce rebelantské. Ale dáte-li si do názvu kapely jméno největšího rebela mezi planetami, dá se podobný přístup očekávat.
..
Zvolíte-li si jako název kapely pojem Cryptex, celkem oprávněně od vás posluchači mohou očekávat, že vaše hudba bude skrývat (a postupně odhalovat) mnohá tajemství a nebude pocitovou jednohubkou, u které bude všechno jasné po několika málo minutách. Němečtí Cryptex na svém aktuálním albu s poetickým názvem „Once Upon A Time“ toto s přehledem naplňují, rozmanitost jejich hudby je velice pestrá, nápaditost jiskřivá a provedení pohodově laskavé a uvolněné. A pokud vás svou zašmodrchaností ..
Kdyby člověk začal sledovat příběh rumunské party Scarlet Aura od prostředka, asi by mohl s uznáním kvitovat, kterak se tahle čtveřice pomalu posunuje a zlepšuje. Jenže život téhle kapely začal dřív, než s mizerným albem coververzí „Memories“. Tomu předcházelo výborné album „Falling Sky“, které ukázalo, že potenciál Scarlet Aura by mohl být velmi silný. Pak však kapela zavzpomínala na svoje idoly tak nešikovně a diletantsky, že níž už se propadnout snad ani nemohla. A od té doby se snaží zas vyškrábat nahoru...
„Tu eres mi media naranja, perra!“ Kdepak, tenhle rozhovor nevznikal někde na slunečném španělském pobřeží, ale v naší domovině. To jen prostějovská parta Medea Rey využila takhle poeticky znějící titul pro své debutové EP. A protože je to muzika, která jednak dobře leze do uší, jednak si umí i příjemně pohrát s češtinou, klidně si ji pusťte ke čtení následujících řádků, ve kterých kapelu představil kytarista David Drnovský...
Při pročítání bookletu alba „Paper Blood“ vám možná padne do oka speciální poděkování s přáním všeho nejlepšího, věnované bývalým členům Steenu Mogenenovi a Jacobu Kjaerovi, kteří se po vydání alba „Eyewitness“ s hudebními aristokraty Royal Hunt po dlouhých letech rozloučili. Nebýt této poznámky, podezříval bych Andrého Andersena z toho, že si na novinkovém albu vybíjel frustraci z odchodu této dvojice a dočasného rozkladu kapely. Takhle agresivně, naštvaně a natlakovaně Royal Hunt nikdy v minulosti nezněli! ..
„Dám si jedno pivo“, „Banda kreténů“, „Na co sáhnu to mi jde“. Výčtem názvů necelé poloviny skladeb ze čtvrtého alba novojičínské party Dr. Hekto se snažím naznačit jednu věc, kterou celkem jednoznačně vyjadřuje i samotný název kapely. Samotní Dr. Hekto se ve své historii přiznávají k tomu, že když v první polovině devadesátých let začali muzicírovat, věnovali se pivnímu rocku. I když kapelou občas zavál vítr personálních změn (v tomto případě spíš kolotoč, protože u téhle party zřejmě platí, že „dobří holubi se vracejí“..
Speciální situace si žádá speciální řešení. Rozhovor se slovenskými Slight Lie v zájmu zachování určité spontánnosti vznikal tak, že zpěvák Peťo Hajdu, kytarista Demo a bubeník Rado Rusnák po skončení své první zkoušky po rozvolnění bezpečnostních opatření vzali papír s otázkami a nahrávali své bezprostřední reakce. Co z toho vzniklo, můžete v následujících řádcích posoudit sami, byť je třeba s politováním přiznat, že některé z dialogů nešlo úplně v písemné podobě zachytit tak, ..
Volbou svého jména erfurtští Macbeth v jedinečnosti jen těžko zvítězí. Přidáme-li k tomu ale dovětek, že tahle pětice je jednou z prvních heavy metalových kapel, vzniklých na území bývalého východního Německa, kdy si dokonce z důvodu úředního zákazu a oplétaček se Stasi ve svých raných letech na čas musela změnit jméno na Caiman, asi nebude nutné v případné identifikaci těchto Macbeth nějak tápat. V závěru sametově revolučního roku po sebevraždě zpěváka Detleva Wittenburga kapela přerušila svoji činnost, ..
„Cruelty has a human heart
ATMOSFÉRA. To je základní a velmi silný pilíř, na kterém stojí nové řadové album kapely Welicoruss „Siberian Heathen Horde“. Tajemná, mrazivá, lehce pochmurná, ale zároveň heroická a monstrózní atmosféra, rozkvétající ze syrového blackmetalového základu a košatící v bohaté symfoničnosti. Atmosféra, důmyslně rostoucí na křížení angličtiny a ruštiny, přičemž autentičtější mateřština frontmana Alexeje Boganova je ze dvou lingvistických složek tou působivější, ale ani jazyk Shakespearův kouzlo téhle zmrzlé symfonii neubírá...
Kdyby to takhle mělo jít s polskými Exlibris dál, za chvíli by mohly na jejich koncertech převládat finské vlajky. Před čtyřmi lety do kapely přišel křikloun Riku Turunen. Ten se na svém debutu v řadách Exlibris s názvem „Innertia“ velmi dobře zapsal a severskou družinu po loňském odchodu Daniela Lechmanskiho a Rickově intervenci rozšířil kytarista Antti Warman, který své ostruhy studiově nejostřeji přibrousil v projektu Warmen svého bratra Janneho (Children Of Bodom), či u King Company. ..
Je jasné, že současná situace docela nevybíravým způsobem boří a mění plány v hudební branži prakticky všemu a všem. Že i na tom špatném se však dá najít aspoň něco dobrého, ať už jde o možný návrat člověka k přírodě nebo o větší prostor a čas na přípravu nového alba, potvrzuje kytarista a zpěvák brněnských pohanů Dark Seal Crudelis...
John West strávil v Royal Hunt v jejich více než třicetileté historii pouhých osm let, přesto se do ní nesmazatelně zapsal. Nejen tím, že se ještě donedávna mohl pyšnit tím, že byl tím pěvcem, který v řadách kapely nazpíval nejvíc desek (o tento primát jej nakonec připravil navrátilec D.C. Cooper), ale hlavně tím, že se podílel i na tom nejsilnějším albu, které kdy parta kolem Andrého Andersena dala dohromady. Sice se může zdát trochu podivná strategie konceptu spojeného s „Marťanskou kronikou“ Raye Bradburyho..
Jistá podobnost v chápání progresivního metalu by tu byla. Ovšem tam, kde Ereley občas otevřou okno, aby určitá hudební neprostupnost mohla na chvíli ustoupit melodičnosti či atmosféře, tam v tom nejkrajnějším případě krasličtí Object jen zlehka poroztáhnou závěsy a svůj výraz nijak zásadně nemění, zůstávají téměř po celou dobu houževnatí, hrubí a těžko přístupní. A byť jsem Object dlouhá léta a pár jejich vývojových větví zcela míjel (čtyři roky staré „In Surdity“ i předchozí desku „Release“), ..
Kdybyste chtěli s kytaristou a tahounem pražské kapely Doktor Triceratops Michalem Randym Rotterem probírat historii téhle party, určitě by bylo o čem dlouho povídat, neboť životopis Doktora Triceratopse se začal psát již v polovině devadesátých let minulého století. Ale jak Randy v rozhovoru zdůrazňuje, pro něj je spíš zásadní současnost. Ale samozřejmě, že i přes procházku loňským albem „Old Skull Metal“ na nějaké vzpomínání přece jen došlo...
Když už dojde na změny v sestavě, nebývá u Royal Hunt obvykle kdovíjak velký průvan, který by nějak razantně pozměnil výraz kapely. Z pohledu toho, v jaké sestavě se zrodilo páté album „Fear“, nedá se říct, že by šlo o proměnu úplně zanedbatelnou. D.C. Coopera nahradil další křikloun zpoza oceánu John West, který se v době svého nástupu k Royal Hunt mohl už pochlubit nejen vydáním dvou sólových desek, ale i působením v Badlands,..
Dílo spisovatele Stephena Kinga lákalo, láká a zřejmě i bude lákat řadu umělců k vlastní interpretaci jeho příběhů. Na své třetí desce sáhlo ústřední duo německých progresivistů Flaming Row po jednom ze zásadních Kingových románů – zrod alba komentoval kytarista, basák, zpěvák a jeden z autorů (tím druhým je zpěvačka Melanie Mau) Martin Schnella hláškou, že s Melanií oba milují sledování skvělých filmů a poté co shlédli Temnou věž, zrodil se nápad na nové album. Pokud vás děsí už samotný fakt, ..
Předpoklad, že verze moderního metalu, na které postavili svůj úspěch Amaranthe, bude postupně mutovat, se vzhledem k ohlasu, který švédská šestice vyvolala, dal brát za jistotu. Pro mladou metalovou krev je tohle zjevně lákavý prostor a čerstvá italská odpověď, založená na kontrastu mezi jemným ženským hlasem, hrubými kytarami, masivní dávkou elektroniky, disko rytmy a občasným chropotem se jmenuje Volturian. Za vznikem této kapely stojí skladatel, kytarista a klávesák Federico Mondelli..
Odhlédneme-li od komerčního hlediska, jsou Royal Hunt dobrým příkladem toho, že systematická práce a píle se vyplácí. Na svém čtvrtém albu „Paradox“ se totiž kapela dobrala jednoho ze svých (ne-li rovnou toho hlavního) uměleckých vrcholů. Této mety se nedočkal bubeník Kenneth Olsen, kterého ve studiu nahradil Allan Sørensen (stálým členem kapely se stal až o rok později a stejně jako D.C. Cooper i on nástupní papíry ke kapele podepisoval ve své kariéře dvakrát)..
Jak se v té obrovské záplavě kapel máte od ostatních odlišit, když se ve své hudební podstatě chcete přidržet tradičního základu a nemáte potřebu do svého výrazu cpát přehršel moderních šidítek? Třeba tak, jak to dělají italští Game Zero. Ti se po sedmi letech svojí existence dopracovali k druhému albu s důvtipným názvem „W.A.R. – We Are Right“ a jejich na první pohled nenápadná hudba staví na hard rocku, který má občas chuť naběhnout na narvané stadiony z osmdesátých let, ale těsně před tím, ..
Polejte svou zbroj galonem piva a místo v předních řadách při druhé válečné výpravě finské pohansky zvrhlé lidušky Verikalpa budete mít jisté. Recept téhle šestice je poměrně jednoduchý – válečná strategie, okoukaná od Turisas a Ensiferum, zalitá mokem ze sklepa raných Korpiklaani a Trollfest, se špetkou smíškovství od Alestorm, opěvující finský folklór, občas se otírající o nějakou mýtickou postavu, s příležitostným drobným přesahem kamsi k blacku a deathu...
Událostí, které by bylo možné v životě Royal Hunt označit za klíčové, se ve více než třicetileté kariéře najde určitě víc, jisté však je, že rok 1995 mezi nimi chybět nemůže. Toto období je spjato s prvním příchodem amerického zpěváka D.C. Coopera do kapely. S docela náročnou nástupní situací (do zahájení plánovaného tour v době jeho příchodu už mnoho času nezbývalo) se nový pěvec bez problému vyrovnal a na albu „Moving Target“, vydaném ještě v témže roce, předvedl, že André Andersen (jak potvrdil i v budoucnu) ..
Na první pohled by se mohlo zdát, že mladičká zpěvačka s osobitým projevem Melissa Bonny si nemůže na nečinnost stěžovat. Svou první metalovou nahrávku vydala před čtyřmi lety s power metalovými Evenmore, vloni natočila album s Rage Of Light, jejichž členkou stále zůstává, zahostovala si na albu Warkings, se kterými se objevila i na pódiu, stejně jako s Dragonland a Serenity, výrazně pomohla Jensu Faberovi s letošním debutem Malefistum. V tomhle poměrně bohatém výčtu se neztratila Melissina touha ..
Když před dvěma lety vydali Bonfire velmi vydařené album „Temple Of Lies“ a chystali se na monstrózní tour, na kterém s nimi měla vystoupit řad významných jmen světové rockové scény, vypadalo to, že má parta kolem Hanse Zillera našlápnuto, jako už dlouho ne. Jenže koncepce turné se začala povážlivě drolit, Hans skončil v rukou lékařů (ponechme stranou, co je vejce a co slepice) a Bonfire se zdánlivě ocitli v dost nezáviděníhodné situaci. Od tohoto okamžiku uteklo jen o málo víc, než jeden rok, ..
Ještě než utichly moje nadšené ódy nad famózním návratem washingtonských Heir Apparent, bylo možné opět vyhlásit za tuto partu tryznu. V loňském roce se totiž kapela zase rozpadla a její členové se rozutekli do všech hudebních stran. Z hlediska příznivců variabilního hrdla Willa Shawa se to nakonec může jevit jako plus, protože Will zapadl do ještě vybranější společnosti (a nemluvě o tom, že i v ní se znovu překonává). Excelentní basák Mike LePond, v jehož hustě popsaném hudebním životopise se vyjímá především angažmá u Symphony X, ..
Ačkoliv mezi debutovým albem a následnou deskou „Clown In The Mirror“ je odstup pouhých pětadvaceti měsíců, jednalo se prakticky o nejdelší rozestup mezi dvěma nahrávkami v prvních třinácti letech studiové tvorby Royal Hunt. Andrému Andersenovi zjevně dvouletý interval vydávání studiových desek vyhovoval, o jeho výborné skladatelské formě prakticky není pochyb po celou jeho hudební kariéru, a protože svůj styl Royal Hunt plně představili na albu „Land Of Broken Hearts“, dalo se vcelku dobře odhadnout, ..
Jedním ze základních kamenů příběhu progresivních aristokratů Royal Hunt je skutečnost, že hudební svět nezná hranic, stejně jako fakt, že můžete mít v hlavě skvělé nápady a kolem sebe vynikající muzikanty a nepotkáte-li potřebnou dávku štěstí, přes veškerou kvalitu se na hudební Olymp stejně nevyškrábete. Ač se historie kapely začala psát v roce 1989, je třeba vrátit se až kamsi na konec šedesátých let minulého století a zamířit do hlavního města tehdejšího Sovětského svazu. ..
Když před pěti lety představili francouzští Evolvent své druhé album „Whatever Happens“, pochvaloval jsem si mimo jiné křehké poletování ve výškách slavíčka Emmy Elvaston. Když se ještě v témže roce kapela rozštěpila a Emma si společně s kytaristou Clémentem Botzem založila novou partu Beneath My Sin, zdálo se, že jen pod jinou značkou bude tahle dvojice pokračovat v započatém díle. Byť k určitým posunům došlo, tak tuto tezi v podstatě nevyvrátilo ani tři roky staré debutové album „Valkyries of Modern Times“,..
U předchozí nahrávky „The 7 Endless“ italských Secret Rule jsem se docela intenzivně pral s pocitem, že tahle parta je univerzální neškodně vzorná kapela, která nijak nevybočuje z rámce standardního melodického metalu s ženským zpěvem. Co zásadního se mohlo změnit na jejím výrazu, když předchozí nahrávku a aktuální dílo „Against“ dělí pouhých třináct měsíců, Secret Rule jej nahrávají ve stejném složení, u stejné firmy…? Nedošlo sice na radikální revoluci, ale přece jen tato poměrně krátká doba byla dostačující k tomu,..
Vlastně se jedná o osvědčený a dobrou polovinou zúčastněných i dostatečně vyzkoušený model, proto by se dalo předpokládat, že se na něm (při muzikantské kvalitě všech protagonistů) nedá nic zkazit. Výsledky vzájemné spolupráce představili kytarista a klávesáka Magnus Karlsson se zpěvákem Russellem Allenem v v první dekádě tohoto století již třikrát, společnost jim u toho dělal další nepřehlédnutelý křikloun rockové scény Jorn Lande. Ve čtvrtém kole již Magnuse nahradil Timo Tolkki, ale jak je vidět, ..
Shakra si s titulem svého nového alba docela intenzivně zavěštila, ale v kontrastu k tomu, že současné události v bláznícím světě nějaké změny do našeho běžného fungování patrně přinesou, pětice švýcarských muzikantů je pevně usazená ve svých melodiích, náladách, postupech, výrazu i nápadech a nemá potřebu na nich nic měnit. Po pětadvaceti letech na scéně, navíc s minimem personálních změn, je to i docela pochopitelné. Pohled na album „Mad World“ se tak bude zřejmě odvíjet od toho,..
Historie v přímém přenosu. Jenže kdo jiný už by měl mít právo courat se po metalovém pravěku, než pražská parta Doktor Triceratops, navíc, když i do názvu své novinky „Old Skull Metal“ vetknula odkaz na léta minulá. Připočtěte k tomu fakt, že kořeny kapely sahají do osmdesátých let minulého století, skutečnost, že jediná dvě řadová alba vyšla v prvních letech tohoto tisíciletí, při poměrně silné muzikantské fluktuaci je však jediným pamětníkem obou řadových alb už pouze kytarista Michal Randy Rotter..
Tedy milá Zubejdo, to mateřství ti nesmírně svědčí. A vlastně i celé kapele… Ono to samozřejmě nebude jen mateřstvím. Diabulus In Musica neskutečně prospěla pauza, v níž hlavní představitelé těchto španělských symfoniků klávesák Gorka Elso a zpěvačka Zuberoa Aznarez nejen přivedli na svět své potomky, ale hlavně vybočili ze stereotypů, získali odstup od vlastní tvorby (Zuberoa se mimo jiné zapojila do mezinárodního projektu Tragul) a načerpali spoustu nové inspirace, hudební energie a spontánnosti ..
Kdeže časy HIM jsou…, a tak mají kapely jako Vlad In Tears volné pole působnosti. Je fakt, že když si smutnilovskou scénu tato čtveřice s italskými kořeny a sídlem v Německu nepodmanila s žádným ze svých dosavadních šesti řadových alb (což za třináct let působení není zase tak málo) tak jako jejich finští kolegové, jen těžko se jim to povede s aktuální novinkou „Dead Stories Of Forsaken Lovers“. Ale upřímně řečeno, z této desky ani nemám pocit, že by hlavní snahou kvarteta Vladů bylo prvoplánově rozslzet ..
Němečtí hard rockeři Châlice nikdy nepatřili ke kapelám, ke kterým by vzhlížela kdovíjak mohutná masa fanoušků, i přes to, že jim nikdy nechyběl cit pro chytlavě vzdušné, zapamatovatelné melodie, šikovně promíchané s rockovou kousavostí, a každé z jejich sedmi alb mělo svoji nespornou kvalitu. Během více než dvaceti let společného muzicírování šlo o velmi soudržnou sestavu. Jediným nestálým postem byly klávesy, u nichž došlo k několika obměnám, jinak Châlice fungovali stále ve stejném složení. P..
Dalo by se říci „co album, to personální průvan“. Když dal Victor Smolski před pěti lety dohromady sestavu, v níž mu po boku stáli pěvci David Readman a Andy B. Franck, otázka nezněla jestli, ale kdy se začne tato sestava štěpit. Na druhém album už Almanac tvořila z třetiny jiná sestava než na debutu, ale hvězdní křiklouni zůstávali. Na třetí desce už dělá z původní sestavy Victorovi společnost pouze Jeannette Marchewka (z pěveckého tria ta jednoznačně třetí vzadu), předchozí nahrávku „Kingslayer“..
Kdyby na světě fungovala čiročirá spravedlnost, nebylo by nutné v souvislosti s druhým albem amerických symfonických vypravěčů Seven Spires zmiňovat kolegy Avanatsia či Paeth`s Master Of Ceremony. Jenže právě v těchto spolcích se všestranná zpěvačka Adrienne Cowan přece jen zviditelnila víc, než u svého domovského působiště. Ovšem kdyby to bylo dobré k tomu, že si příznivci tvrdší muziky díky této Adriennině kooperaci najdou cestu i k albu „Emerald Seas“,..
Kapela na pohodu, která příliš nikam nespěchá a tak nějak zdánlivě mimochodem doplňuje do svého životopisu fakta o již desátém roce své existence, o vydání dvou alb, o nedávno zveřejněném videoklipu. Atmosféra, že není důvod za každou cenu se někam tlačit, že důležitější je užít si radost ze společného hraní i ze samotného kamarádství v kapele, dýchá ze slov kytaristy Jardy Kupky, který se ujal představení ostravských Inner Empire. ..
Tak tohle bude zase tancování o architektuře…, slovenští progresivci Late, kteří začínali před osmi lety jako instrumentálně progresivní projekt, vydali své debutové album „The One And I“, které patří do kategorie velmi obtížně popsatelných desek, protože přehršel nápadů je nepřeberný, proměnlivost skladeb nekonečná a děj velmi bohatý. Tím, co za téhle konstelace mluví ve prospěch kapely, je jejich velmi jemný přístup k progresivitě, díky kterému je album nevtíravé, snadno přístupné a neubije vás žádnou přehnanou komplikovaností...
Možná vás taky napadne otázka, proč vlastně Zak Stevens začal budovat nový projekt pod názvem Archon Angel, když jeho tvorba není kdovíjak vzdálená dosavadní Zakově domovině Circle II Circle a narazit na nálady Savatage, kde Zak nakopl svojí kariéru, není na debutovém albu „Fallen“ už vůbec žádný žádný problém. Kdo ví, jestli by pro Archon Angel osudové setkání Zaka Stevense s producentem a kytaristou Aldo Lonobilem při práci na loňském albu Avalon Tima Tolkkiho „Return To Eden“ mělo přesně tento důsledek,..
I když se tahoun Iced Earth Jon Schaffer sem tam nechal slyšet, že další album jeho společného podniku s parťákem z Blind Guardian Hansi Kürschem není věc nereálná, roky ubíhaly a diskografie Demons & Wizards marně čekala na třetího brášku k nadčasovému eponymnímu debutovému albu i k výbornému (byť přece jen o něco méně dotaženému) následovníkovi „Touched Of The Crimson King“, čerpajícímu z díla spisovatele Stephena Kinga. Jako by však vloni Hansiho Kürsche přepadla potřeba vrátit se do minulosti..
V polovině ledna oznámili Metalcraft, že se s nimi loučí zpěvák Hanz Fuhrmann. Na začátku měsíce kapela odtajnila, kdo bude novu posilou u mikrofonu. O necelé dva týdny později už Mr. Steely (jehož hlas můžete znát z revivalu Judas Priest) prožil své první vystoupení s Metalcraft v brněnském klubu M13. Tuhle ukvaltovanou anabázi v krátkém povídání o současné situaci v Metalcraft naprosto přesně vystihuje Mr. Steely mottem dnešní doby: „není čas ztrácet čas“...
Všechno je relativní. „Líbí se ti mít pěst v ksichtě a nakopaný zadek …?“, ptají se slovenští Slight Lie ve skladbě „Midnight Lady“. Obecně vzato, jasně, že ne, chlapci. Ovšem najdou se výjimky, jako třeba, když se potkáte s deskou, která skvěle nakopává, což o albu „Countdown“ bez debat platí. Nebo alespoň o jeho části. A tím se dostáváme k další části debaty o relativnosti některých událostí. Když totiž budete tvrdit, že první část desky je jasně vydařenější, než ta druhá, obvykle tím chcete vyjádřit fakt, že kapele krapet došel dech. ..
Čím víc kytar, tím lepší album? Nemyslím, že by ta rovnice byla tak jednoduchá. K této myšlence však trochu svádí fakt, že švédští Bombus před dvěma lety ulovili do svých řad kytaristu Simona Solomona, čímž se počet těchto nástrojů v řadách kapely zvýšil už na tři kusy a důsledek je ten, že loňské album s vtipným názvem „Vulture Culture“ je dosud nejlepší nahrávkou, kterou tato göteborgská (dnes už) pětice vytvořila. Není podstatné, jestli za to může fakt, který si frontman Fredrik Feffe Berglund nemohl vynachválit..
Kdy před pěti lety obživli němečtí svérázové S.D.I., prohlásil jejich tahoun Reinhard Kruse, že bude-li odezva fanoušků na jejich návrat taková, aby stálo za to přijít s novými písněmi, pustí se do nich. Ačkoliv Reinharda opustili oba parťáci, kteří pamatovali dávnou éru kapely a byli i při její reinkarnaci, nyní jsou zde S.D.I. s novým albem, jehož název „80s Metal Band“ je v podstatě jakýmsi alibi, kterým trojice z Osnabrücku dává jasný návod, jak k téhle desce přistoupit – nalaďte své uši na osmdesátá léta..
Tenhle vesmír není pro starý. No řekněte, pamětníci, jak moc vás láká vyrazit na vesmírnou diskošku do fabriky? Zhruba o tom je třetí album Edge Of Paradise z Los Angeles, u kterého se na první pohled jedná o velmi přitažlivou záležitost. Adrenalinová muzika, která rychle leze do žil, spolupráce s Jacobem Hansenem (např. Amaranthe) a Mikem Plotnikoffem (např. Halestorm), do metalového základu nacpaná slušná porce moderny, u mikrofonu přitažlivá kočka, s natolik pružnými hlasivkami a hlasovou obratností, ..
Volnou citací výroku zpěváka rakouských Serenity Georga Neuhausera o tom, že je úžasné, když můžete spojit dvě velmi oblíbené činnosti do jednoho celku, v tomto případě muziku a historii, se snadno dobereme odpovědi na otázku, zda Serenity i na svém sedmém albu vychází z historických reálií. Nadýchaný power metal a historické téma doplňují i další obvyklé položky jako ultramelodičnost, výpravnost, elegance, dramatičnost, nadýchanost, přehledný a čitelný zvuk, sametově měkký a nezaměnitelný Georgův hlas..
V životopise švédského křiklouna Matse Levéna se najdou natolik významná působiště (Therion, Yngwie Malmsteen, At Vance, Treat… ), aby bylo od první věty jasné, že tenhle maník to má v krku výborně seštelováno. Stejně tak se v jeho curriculum vitae dá vystopovat fakt, že na jednom místě příliš dlouho nevydrží. Ať už je příčinou to, že rád zkouší nové věci nebo třeba to, že není kdovíjaký týmový hráč, obě tyto možnosti celkem jasně vedou k tomu, že myšlenka natočit vlastní sólové album se v podstatě sama nabízí...
S trochou jízlivosti by se chtělo říct, že samotný název nového alba „8RED“ francouzských heavíků Mystery Blue je jednou z nejdůvtipnějších drobností, které tato nahrávka přináší. Jednak je v něm zakódována informace, že se jedná o osmou desku této veteránské kapely, jednak koresponduje s dominantní barvou obalu alba a navíc se v něm odráží i název úvodní skladby „Hatred“, na kterou díky videoklipovému zpracování Mystery Blue zjevně vsází. To, že se pedantičtí angličtináři nad touhle přesmyčkou..
Byť by progresivní metal jako žánr měl být už z principu různým vlivům „zvenčí“ velmi otevřený a přístupný, se sedmým albem australských Voyager už by možná nebylo od věci škatulkování úplně zrušit. Kapele se totiž čím dál tím víc začínají proplétat svět metalu a popu, a to až tak důkladně, že kromě náladových odkazů na Marillion či Porcupine Tree se občas (se ždibíčkem fantazie) vkrádají díky bohatému využití občas studeně znějících kláves a zásluhou sladce měkkého hlasu principála Daniela Estrina ..
Vsadit na zlato se v posledních letech vyplácí. Snad proto na novém albu německých power metalistů Human Fortress zlato vládne. Ovšem deska zároveň potvrzuje fakt, že ani takhle výnosná komodita se výkyvům kursu nevyhýbá. A v případě „Reign Of Gold“ by ta potenciální křivka létala docela intenzivně nahoru a dolů. A to i přesto, že se kapela tentokrát vyhnula jakýmkoliv snahám o vyklouznutí ze stylových hranic, jako tomu bylo v případě jejich dosud nejhůř přijatého..
Vlastně by se o odchodu baskytaristy Ala Barrowa dalo mluvit jako o velmi důležité změně pro Magnum. Přece jen byl od začátku tohoto století, kdy britská hard rocková legenda odstartovala druhu etapu svého života, pevnou a výraznou součástí kapely. Baskytary se však nově ujal Dennis Ward, známý především díky svému dlouholetému působení u Pink Cream 69, takže je jasné, že tahle trhlina je zacelená skvělým způsobem. A hlavně, dva letité pilíře kapely, kytarista Tony Clarkin a zpěvák Bob Catley, ..
Kdyby si v souvislosti s debutovým albem „No Songs For Lovers“ bochumských Inadream odpustili jejich patroni Echozone přirovnávání k The Clash, Joy Division, či The Pixies, možná by udělali lépe. Bylo by přesnější držet se toho, že se kapela orientuje na post punk osmdesátých let a má chytlavé melodie, než se odvážně pokoušet tvrdit, že se tyhle tóny posluchačům z hlavy nevykouří a navíc (bez toho, aby Inadream ztratili svou osobitost) si při nich vzpomenou na uvedené party. Nic tak zásadního se na téhle desce neděje...
Může vzorec, který před devíti lety začali využívat Mark Sweeney a Michael Voss, fungovat do nekonečna? Pokud to bude klukům skládat stále tak, jako dosud na všech jejich deskách (včetně aktuální novinky „Nature Strikes Back“), tak zjevně může. Zástup známých a známějších jmen, která je jmenovaná dvojice schopna nalákat ke spolupráci, je patrně nevyčerpatelný a tím je ta základní rovnice (dobrý materiál do dobrých rukou a hlasivek) naplněná. M+M jsou si jistí v hard and heavy melodických vodách,..
Páni, ten čas letí. V souvislosti s bilancemi slavím letos jubileum – tohle je již podesáté, kdy si na začátku kalendářního lámu hlavu s tím, co z té záplavy nové hudby bylo pro mne tím zásadním. A nejhezčí na téhle sumarizaci je to objevování „zapomenutého“ – vysypat z rukávu desky z posledního půlroku není problém, ale vydolujte z hlavy to, na čem jste ujížděli někdy v lednu. Vydoloval jsem, doufám, všechno podstatné. A když mám to výročí, tak se potrestám a po dvouletých úlevách zkusím seřadit alba nikoliv abecedně, ..
Co může dělat kapela, jež se dosud věnovala středověkému folk metalu, když jí ze sestavy vypadne muzikant, který měl na starosti lidové nástroje? Těžko říct, jestli němečtí Minotaurus jiného lidovce nesehnali anebo prostě měli přirozenou chuť lidový element ve své tvorbě potlačit, v každém případě tahle změna nezbytně znamená určitý (byť nijak dramatický) posun ve výrazu kapely. Občas jsou k zaslechnutí alespoň housle, i když ani ty nemají kdovíjak přehnaný prostor, ..
Když se téměř před pěti lety rozešly cesty Peavyho Wagnera a Victora Smolskiho, roztočil Peavy se svými novými kumpány setrvačník. A ten se točí… a točí… a točí… Špony lítají na všechny strany, houževnatost narůstá, buldočí stisk nepolevuje, energie neklesá, ale ani typickou razancí se kapele asi nepodaří vymlátit z hlav posluchačů červíka o tom, že v té své hromotlučnosti Rage čím dál tím víc zapomínají na to,..
Byť nebyl součástí amerických progresivců Fates Warning od jejich samotného vzniku a neuzavřel se pouze do jejich světa (v souvislosti s albem „What The Water Wants“ není od věci zavzpomínat na kapelu Engine), jeho hudební osud je s nimi neodmyslitelně spjat. A tak když se po více než třiceti letech působení v této kapele zpěvák Ray Alder rozhodl natočit své sólové album a ještě navíc předem vyhlásil, že deska nebude mít s jeho trvalým působištěm příliš mnoho společného, ..
Je docela odvážné přijít po sedmadvaceti letech aktivního působení a v souvislosti s vydáním osmého alba „Starbourne Traveler“ s tvrzením, že se jedná o nový začátek kapely. U švédských power metalistů Crystal Eyes to sice může být podpořeno tím, že k dvojici Mikael Dahl / Claes Wikander, která působila na kompletní osmičce albových zářezů, se připojili noví parťáci Henrik Birgersson / Jonathan Halberg. Nebo tím, že tradiční Mikaelovu autorskou dominanci tentokrát svým aktivním přístupem ostatní členové kapely zrušili. ..
„Wish for tomorrow
Fakt, že se rumunští folkáči An Theos probyli před dvěma lety skrz Metal Battle na wackenský festival, nasvědčuje tomu, že jejich muzika by nemusela být úplně marná. Toto septeto (byť některé zdroje uvádějí, že by hudebníků v kapele mělo být osm, k houslistce Paulu Gerashim se kapela k coby stálé člence už sama nehlásí), ve své mateřštině opěvující už téměř deset let dávné obyvatele Karpat a rumunskou mytologii, letos vydalo své třetí album „Renăscând“...
„Mým záměrem bylo vytvořit velmi zvláštní atmosféru a náladu, díky níž si budete moci představit svátky ve velkých sálech, ruiny starověkých katedrál, zakuklené mnichy, polární záři na půlnoční obloze, tiše padající sníh, stále zelené lesy kolem vesnice, osvětlené pouze lucernou – jednoduše magické místo, které nechcete opustit“ . Takhle přibližuje svou novinku „Ancient Winter“ kanadská zpěvačka Leah, která se svými dosavadními alby koketovala se symfometalovým světem..
Liv Sin pěkně metalově zrají. Z rozpadu Sister Sin před třemi lety se živelná zpěvačka s pilou v krku Liv Jagrell oklepala tím nejlepším způsobem – s nově vzniklou formací Liv Sin vypustila do světa velmi rychle energií nabitý debut „Follow Me“. Natlakovaný melodický heavy metal ani v nejmenším nejevil jakoukoliv známku toho, že by deska byla šitá horkou jehlou a bonus v podobě velmi zajímavých hostů přitáhl zaslouženou pozornost, takže o pochvalná hodnocení alba nebyla nouze.
..
Kolik znáte kapel, které za sebou mají třiatřicetiletou historii a bez toho, aby ve svých memoárech měly zaznamenané nějaké hibernační období, hrály stále v té samé sestavě, v jaké se představily už na svém debutovém singlu? O tom, že si spolu pětice německých progresivistů Vanden Plas rozumí, svědčí nejen skutečnost, že jejich téměř kompletní sestava spolu muzicírovala pod hlavičkou Missa Mercuria, či Abydos, ale hlavně fakt, že při svém nijak uspěchaném tempu vydávání alb si stále drží vysokou kvalitu ..
Základ vítěznému tažení do středověkého království položila v samém závěru druhého tisíciletí Salamandra především tím, že do svých řad jako stálou akvizici zverbovala bubeníka Daniela Jurečka. Posun, který přinesly živé bicí, je na desce přímo hmatatelný a kapelu úžasně nakopl. Samozřejmě to, že Salamandra oděla svou novinku (ve srovnání s debutem) do nesrovnatelně přesvědčivějšího zvukového kabátu, že přišla s důkladně propracovaným tématickým příběhem..
Ohánět se čísly a termíny u slovenských power-progresivců Castaway je trochu zrádné. Už v době, kdy kapela po sedmileté studiové pauze vydávala své druhé album „Choices & Patterns”, avizovala, že tempo vydávání jejich desek není kritériem, na které by moc brala ohled. Takže skutečnost, že cesta k aktuální novince „Before We Drown“ zabrala dalších šest let, berme jako prostý statistický údaj. Podstatnější informací je, že během této doby se rozešly cesty kapely s basákem Yogim a především..
Nedokážu posoudit, jak pevnou pozici mají při svém ataku na světovou scénu The Trigger v rodném Srbsku. Za necelých patnáct let své existence stihli vydat tři alba, na kterých vždy sáhli po mateřském jazyce, letos poprvé, navíc s Massacre records v zádech, vsadili na angličtinu. A byť se při snaze o získání pozornosti ohánějí tím, že patří mezi female-fronted-metal, není to asi úplně nejšťastnější cesta. Jasně, ve svém čele ženu mají, jenže Milena Brankovič rozhodně nezapadá do toho stereotypního obrazu vnímání této škatulky. ..
Nezvykle dlouho nebylo slyšet o kytarovém čarodějovi Dushanovi Petrossim. To, že nikam nespěchá s Magic Kingdom, není nic neobvyklého, ale tentokrát se příliš aktivně neřinčelo ani v Iron Mask. Alespoň měl Dushan dostatek času na přípravu nového alba svého „Magického království“. Mohl ji trochu komplikovat fakt, že v Magic Kingdom bylo poněkud rušno na pěveckém postu, po odchodu Christiana Palina proskočila zpráva, že novinku nazpívá Fabio Lione, ale nakonec Dushan našel společnou řeč s Michaelem Vescerou...
Když se na sklonku tisíciletí objevilo debutové album moravské Salamandry „Twilight Of Legends“, bral jsem to jako takové malé zjevení. Tohle na první pohled velmi nenápadně se tvářící album v sobě skrývalo do té doby asi nejlepší tuzemský pokus o následování cest, vyšlapaných kapelami, které kromě rychlosti a tvrdosti stavěly především na melodiích (a je jedno, jestli v souvislosti s Helloween, Rhapsody, Blind Guardian, … budeme pohazovat pojmy power, či speed)...
Byť od vydání dosud posledního alba německých Coronatus uplynuly pouhé dva roky, nelze začít jinak, než v případě této kapely již tradiční otázkou – jak velký průvan proletěl sestavou tentokrát? Inu, řádný. Svůj horký post si udržela jen zpěvačka Mareike Makosch a pochopitelně principál s paličkami Mats Kurth, jinak Coronatus tvořili novinku zase v úplně novém složení. Omezili zejména v pěveckých partech pár stereotypů (už minule měl mužský zpěv svůj prostor, který se aktuálně rozšířil,..
Ještě v době, kdy Anette Olzon prožívala své asi nejobtížnější hudební období ve hvězdných Nightwish, nešlo si nevšimnout té zásadní vlastnosti jejích hlasivek i jejího způsobu prožívání (většiny) skladeb. Z té holky šla prostě radost, za kterou se občas dalo téměř schovat i to, že některé skladby bývalých chlebodárců jsou nad její možnosti. Tohle světlo probliklo už v Alyson Avenue, plně se rozsvítilo na sólovém albu „Shine“ a docela intenzivně se snažilo prodrat na povrch i ve spojení s Janim Liimatainenem..
K rychlému rozklíčování toho, co v základu přináší debutové album německých heavíků Wardress, stačí nastínit anabázi jeho vzniku. V roce 1984 pod autorskou taktovkou kytaristy Alexe Gora a zpěváka Ericha Eysna vzniklo pár skladeb, které kluci stihli na nikdy nevydané demo zaznamenat, jenže už o rok později šel z personálních důvodů celý projekt k ledu. Po třiatřiceti (!) letech se Alex Gor rozhodl tyto znovunalezené „poklady“ oprášit,..
Kudy do třetího alba italských Noveria? Tajemství novinky „Aequilibrium“ je skryto v jejím názvu. Velmi soudržná pětice (během dosavadní existence došlo v kapele pouze k jedné personální změně u kláves, které v sytém a někdy až neurvalém výrazu kapely hrají velmi důležitou roli) totiž opět překládá až titěrně propracovanou nálož, která na power-progovém pomezí vydatně brousí po obou stranách této spojnice a v praxi to vypadá tak, že servíruje jak docela sjízdné melodie..
Italští Wind Rose pomalu, ale jistě v základu směřují k čím dál větší jednoduchosti. Tak by se ve stručnosti dalo charakterizovat jejich čtvrté album „Wintersaga“. Pokud ještě před čtyřmi lety pronikaly do jejich tvorby trochu zašmodrchanější power (prog) metalové pramínky, letošní album už je zcela ve vleku nálad Ensiferum, či Turisas, kompletně celá deska zní poměrně heroicky, bojovně, energicky a přitom pompézně a výpravně. Wind Rose při svých ódách na trpaslíky, kterým jejich divoké tance jdou nejlíp ..
Někdy bývají cesty osudu naprosto nevyzpytatelné. Kdo by v roce 1985 vsadil na to, že Europe budou o rok později jedním z největších hudebních trháků? Kdo by jen o pět let později, v době, kdy Europe představili výborné album „Prisoners In Paradise“, uvěřil tomu, že nad švédskou pěticí se začíná stahovat černý mrak, v jehož důsledku se kapela rozejde? A kdo by si tipnul, že se ve své nejslavnější sestavě Europe po letech znovu sejdou, aby v neměnném složení pokračovali až do dnešních dnů? ..
V souvislosti s novým albem Pretty Maids je na místě položit si dvě zásadní otázky. Čekali byste od této dánské party nějaké úhybné manévry z jejich osobitého stylu, postupů, nálad a nápadů? A hlavně, chtěli byste, aby se do něčeho takového ústřední dvojice Ronnie Atkins a Ken Hammer vůbec pouštěla? Patříme-li společně do té skupiny, která na obě otázky odpoví jednoznačným „ne“, patrně se shodneme na tom, že „Undress Your Madness“ jede přesně v té špičkové formě, jež Pretty Maids už léta neopouští ..
Asi jen pošetilec by čekal, že se Europe podaří zopakovat fenomenální úspěch alba „The Final Countdown“, obzvlášť když kapela přišla o výborného kytaristu Johna Noruma, který nepřekousnul směřování Europe k větší nablýskanosti a pompéznosti. Na albu „Out Of This World“ jej nahradil Kee Marcello, který se svým hráčským uměním mohl s Johnem Norumem směle porovnávat a k aktuálnímu stylu kapely seděl díky své vzletnosti a lehkosti přece jen o něco víc, než jeho předchůdce. Europe totiž na pompéznost nerezignovali ..
Prozrazovat u dámy její datum narození je netaktní. Nicméně pro hodnocení nového alba Velvet Viper s podivným názvem „The Pale Man Is Holding Broken Heart“ se jedná o informaci naprosto zásadní a tak to naznačme alespoň oklikou. Zpěvačka s velmi charismatickým hlasem Jutta Weinhold své první album (tehdy ještě pod vlastním jménem) vydala již před třiačtyřiceti lety a v době jeho vydání už nebyla žádné neopeřené pískle. Svá nejslavnější léta prožila na přelomu osmdesátých a devadesátých let ..
Příběh a okolnosti, za kterých přicházelo na svět nové album Blind Guardian „Twilight Orchestra: Legacy Of The Darkness“ jsou v podstatě fascinující. Trvalo dvacet tři let, než jej Hansi Kürsch a André Olbrich uvedli plně do života. Spojili v něm svět literatury a svět vážné hudby, přibrali do party spisovatele Markuse Heitze, dirigenta Adama Klemense, Filharmoniky města Prahy, zcela vynechali ze hry Markuse Siepena i Frederika Ehmkeho, André zůstal jen jako autor v pozadí a společně dali vzniknout dílu,..
„Europe je rocková kapela, která vychází z vlivu Led Zepellin nbo Deep Purple, …, „The Final Countdown“ byl chybný krok, …, „podlehli jsme vlastnímu tlaku a vydali se jiným směrem, než jsme kdy plánovali“, …, „všechny ty klávesy byly pro mě utrpením…“. I takhle lze vnímat album, které se stalo nejprodávanější rockovou deskou roku 1986 v Británii i Americe. Je pravdou, že pokud jste si chtěli ústřední motiv titulní skladby třetího alba Europe zošklivit, nebyl to žádný kumšt, protože ve své době zněl prakticky odevšad,..
Rakouští Edenbridge vloni oslavili dvacet let svojí činnosti, letos představili desátou řadovou desku svojí kariéry a po celou tuto dobu a na každém dalším albu si pěstují svůj osobitý jemný výraz tak intenzivně a systematicky, že je poznáte prakticky za jakékoliv situace a z jakékoliv skladby. Můžete jim otloukat o hlavu, že už léta hrají na jistotu, že zpěvačka Sabine Edelsbacher se svým decentním a umírněným projevem příliš vzruchu do děje nepřinese, že romantické melodie prakticky výhradního autora ..
„Deset kroků zpět“, „Dvacet černých růží“. Názvy svých alb dokáže kapela Rimortis krásně sledovat tok času, z titulu toho aktuálně vydaného je zjevné, že si Rimortis odškrtli svůj druhý křížek. Jediným členem kapely, který tuhle dlouhou cestu plně absolvoval, je v současné době již jen její kapelník a baskytarista Vašek Mrzena. Takže přijměte pozvání z úst toho nejpovolanějšího k prozkoumání aktuálního dění v kapele, představení nového alba i k tradiční procházce lyrickým světem Rimortis. ..
Vlastně se nic tak zásadního nezměnilo. Koncept druhého alba Europe byl pojat obdobně jako debut – devět Tempestových kompozic (že se Europe ještě stále vraceli do své minulosti svědčí fakt, že ta nejdůraznější z nich pocházela ještě z „předevropské“ doby a na jejím vzniku se podílel baskytarista Marcel Jacob, jež v řadách kapely asi nejvíc proslul krátkodobým střídáním s Johnem Levénem u Europe a Yngwiho Malmsteena) a jedna Norumova instrumentálka. Jen se to všechno posunulo o slušný krok vpřed..
Pro hard rockery Metalcraft je tenhle rok hodně vydařený – ke svému výročí si nadělili debutové album „Cannonball“. S bubeníkem Martinem Linhartem jsme se sešli tam, kde se všechno kolem téhle výborné desky zrodilo – přímo ve zkušebně Metalcraftu. A bylo dlouho o čem povídat! Obrázek o tom, co obnáší pětiletá cesta od vzniku kapely až k jejímu aktuálnímu vyvrcholení si můžete udělat z tohoto obsáhlého povídání. ..
Řekne-li se Europe, první, co většinu populace patrně napadne, je hitovka „The Final Ccountdown“. Byť pochopitelně tahle skladba je vlajkovou lodí kapely, která se do dějin světové rockové hudby zapsala velmi významným písmem a zcela změnila život pětici (respektive šestici) švédských hudebníků, byla by chyba spojovat éru Europe jen s touto skladbou, potažmo s celou stejnojmennou deskou. Ačkoliv Europe jsou dokonalým příkladem toho, že podobný majstrštyk, kdy si ve správnou dobu a na správném místě všechno naprosto dokonale sedne..
Jednou z typických vlastností bochumských Dawn Of Destiny je jakási vnitřní neuspořádanost a neposednost, která vede k tomu, že se kapela v rámci svých alb dostává do hodně kontrastních poloh, nedrží se nějaké konstantní linie a posluchači tak může připravit nejedno překvapení. A ačkoliv se na předchozích albech Dawn Of Destiny v tomto ohledu nijak zásadně nekrotili, přece jen se jim dařilo udržet se v intencích poměrně rozumně vstřebatelného a přijatelného víru nálad a nápadů. ..
Kde že časy bigbítovější Deštivé ulice jsou… Děčínští Detroyself na aktuálním albu „Mít se ve svý moci“ v podstatě navazují na hrubou a intenzivní houževnatost, ke které se dopracovali na svém dva roky starém albu „Nedej se“. Jen nyní je to ještě intenzivnější a natlakovanější, když vyjma nevýrazného intra, atmosféričtější skladby „Plameny“ a závěrečného vláčně houževnatého intra můžete mít pocit, že Destroyself chtějí zničit nejen sami sebe, ale že chtějí umlátit i všechno živé okolo sebe. ..
Tak vida. U druhého alba Nordic Union jsem hlásal, že Erik Mårtensson by mohl při tvorbě nového alba Pretty Maids s tandemem Attkins – Hammer klidně zasednout k jednomu stolu a nějaký ten nápad přihodit, aniž by to příznivcům dánské party znělo jakkoliv nepatřičně. Erik tyhle ingredience má zjevně natolik pod kůží, že jejich využití v rámci domovských Eclipse zní naprosto přirozeně, sebevědomě a chutně. Nicméně to není hlavní důvod toho, že švédští hard rockeři i ve dvacátém roce svojí existence v rámci sedmého alba „Paradigm“..
Přišel kytarista švýcarských hard rockerů Gotthard Leo Leoni na geniální nápad, kterak oživit a připomenout starší tvorbu svého domovského spolku, nebo jde jen o vychytralý obchodní trik? Když v loňském roce přišel s debutovým albem projektu Coreleoni, který měl připomenout rané období Gotthard, odůvodňoval Leo tento krok vcelku sympatickým tvrzením, že spousta starých písní je pro něj důležitá, ale jelikož vznikají skladby nové, kterým je třeba najít v setlistu místo, na ty starší se nedostává. ..
Pokud vydáte své debutové album v roce 2015 a o čtyři roky později projeví poměrně významný label zájem jej znovu vydat pod svou značkou, dá se předpokládat, že by na něm nemusela být úplně marná nálož. Přesně tenhle příběh prožívají francouzští symfonici Dreamslave, jejichž debutu „Rest In Phantasy“ se aktuálně ujali Massacre Records. Pokud bych si měl tipnout, jaký byl hlavní důvod zájmu vydavatele o tuto desku, vsadil bych na variantu, že u Massacre spoléhají na to, že tahle deska nezapadne do šedivého davu..
I ve Finsku mají svého pejska a kočičku. Pětičlenná parta z Jyväskylä Weightless World završila osmý rok své existence debutovým dortem „The End Of Beginning“, který je jakousi schizofrenní ukázkou toho, co všechno lze schovat do škatulky moderní melodický metal. Vzhledem k širokým mantinelům tohoto pojmu s tímto zařazením není třeba příliš polemizovat, podstatný je finální pocit z této poněkud neuspořádané smrště...
Někdo naseká hromadu dětí jako pan Klapzuba a udělá z nich fotbalovou jedenáctku, někdo si vystačí se dvěma a založí s nimi kapelu. Není to poprvé, co se se svými dvěma potomky, basákem Karlem a kytaristou Nickem, bývalý bubeník Hammerfall Anders Johansson propojil v nějakém hudebním seskupení, stopu v podobě vydaného alba už společně zanechali v Hulkoff, či ve Strokkur. Ve druhé jmenované kapele zřejmě Johanssonové definitivně adoptovali do své rodiny i křiklouna Mika Anderssona..
Sascha Paeth. Frontiers. Dva hudební pojmy, ke kterým asi není potřeba moc co dodávat. A vlastně ani jejich spojení není příliš překvapivé. Když už totiž dozrála doba na to, aby všudybyl a všeuměl Sascha Paeth dostal zase jednou chuť na prezentaci svých hudebních nápadů a tentokrát poprvé i pod svým vlastním jménem (alespoň částečně), jevilo se italské vydavatelství jako ideální přístav. Přece jen zde už zakotvila velká řada projektů, či kapel, jejichž spojení může vyvolávat otázku,..
Byť tuhle trojici spojuje působení u dánských melodických elegánů Royal Hunt, společně se v řadách téhle kapely nesetkali. Zpěvák Henrik Brockmann ji opustil o sedmnáct let dříve, než principál André Andersen znáboroval kytaristu Jonase Larsena. Na společnou cestu tento trojlístek vyrazil začátkem loňského roku, když kterýsi z hudebních historiků narazil na dávnou skladbu, připravenou pro debutové album Royal Hunt a výzvu na její realizaci..
Na švýcarských symfonicích Dreams In Fragments je mi sympatický fakt, že přímo ve své biografii mají napsáno, že vzhledem ke svému stylu bývají přirovnáváni k Nightwish nebo Delain. A jedním dechem dodávají, že nemají důvod se prezentovat jako cover těchto kapel, což opírají o argumenty, že kombinace hlasu zpěvačky Serainy Schöpfer, lehkého jako pírko, a growlu kytaristy Christiana Geissmanna odlišuje tuto kapelu od výše jmenovaných, stejně, jako propojení kytarových riffů a snových orchestrací. ..
Možná, že kdyby jednou ze sestavy rakouských Visions Of Atlantis zmizel i bubeník Thomas Caser, který tenhle spolek kočíruje už téměř dvě desetiletí, bralo by se to jako přirozený stav věci. Personální kolotoč se ve Visions Of Atlantis nezastavil totiž ani po loňském vystoupání na kvalitativní vrchol diskografie v podobě alba „The Deep And The Dark“ a fakt, že se nepodařilo v řadách kapely udržet křiklouna Siegfrieda Samera, zanechal docela nezanedbatelnou stopu. ..
Německá pětice Delirium si před třinácti lety do svého názvu vetkla v hudebním světě velmi oblíbený pojem (jenže vyznejte se pak ve všech těch Deliriích…) a vrhla se na „normální death s blackovými vlivy“. Krátce po založení kapely však byl jeden ze zakladatelů, kytarista Sascha, nucen ze zdravotních důvodů kapelu opustit a s příchodem jeho nástupce Steffena se Delirium zaměřili na nordickou mytologii, historii svého rodného území a posunuli se k pohanskému metalu (a proto svůj styl nazývají „Franconian pagan metal“). ..
Kam nemůže čert… Začíná to vypadat, že Matt Sinner už zdaleka nevěří tolik svému hlasu, jako v minulosti (i když soudě podle novinkového alba k tomu nemá nějaký zásadní důvod). A v důsledku toho jeho parta Sinner experimentuje. Tedy, experimentuje, to je trochu silný pojem. To, že se opakuje vokální výpomoc Saschi Krebse, který již byl povýšen na řádného člena kapely, bylo vcelku očekávatelné. Do letitého výrazu Sinner zapadají i hostovské příspěvky ..
Turnovští Hitmakers ve své původní podobě běhali po pódiu již více než před dvaceti lety. Na konci první dekády století se však jejich cesty rozešly. V trochu hubenějším složení se po sedmiletém spánku znovu pustili do společného hraní a výsledkem je nedávno vydané album „Na to vem jed“. Více už pamětník dávných časů i kapely i její současný kytarista a zpěvák Jiří Brodský...
Mirroplain – všestranná zbraň proti nudě, prohlašuje o sobě tato německá šestice. Netroufnu si tvrdit, že by tahle zbraň byla všestranná, ale pokud máte v oblibě alternativní rock se silnými (nicméně velmi přirozenými) sklony k melodičnosti, dramatičnosti a intenzivním emocionálním prožitkům, je nutno přiznat, že střílí velmi přesně a účinně.
Tohle je odpověď na pesimistickou otázku „co bude, až jednoho dne definitivně skončí Aerosmith, Bon Jovi, Scorpions, … (zmínit je třeba i Cinderellu, která už do kategorie „až jednoho dne“ bohužel doputovala).“ Budou tu třeba The New Roses! Kapela, která už když před dvanácti lety vstupovala na scénu, byla vlivem těchto kapel – zejména právě té poslední jmenované - načichlá, se na svém čtvrtém albu opět přiblížila ke statusu plnohodnotného nástupce svých inspirátorů...
Kytarista a zpěvák Bill Beadle svoje Sacrilege přivedl k životu už před více než sedmatřiceti lety. Což vypadá jako nesmírně úctyhodná doba, důležité je však dodat, že po úvodní pětiletce, ve které kapela vydala tři demonahrávky, Sacrilege leželi další čtvrtstoletí u ledu. Před sedmi lety sehnal Bill nové spoluhráče a ten hudební přetlak, který ho v předchozích letech zjevně naplňoval, začal realizovat (ještě před znovuobnovením regulérní kapely) ve formě studiových nahrávek. ..
Hudba vídeňských progresivců Avem je možná tak pestrá proto, že jen dva z členů kapely mají jako zemi svého původu zapsáno domovské Rakousko. Hledat vlivy z Německa, Finska, či Austrálie, odkud pochází zbytek party, je zbytečné, Avem nehrají na nějaké národní cítění, ale zjevně jim pod rukama roste poměrně osobitá, atmosférická a členitá muzika, přesvědčivá, když hraje na ostřejší notu, stejně jako když Avem sklouznou až téměř k písničkářství...
Pokud budeme chtít řešit někoho, kdo neustále zraje jako víno, na přetřes určitě přijdou i italští Elvenking. Parta, která během dvaadvaceti (!) let své existence prošla zajímavým hudebním (a vlastně i personálním) vývojem, postupně si vybudovala svůj nezaměnitelný výraz a styl, natočila devítku alb, na kterých nikdy nešlápla vedle a vždy si udržela velmi vysokou laťku. V téhle situaci označit jubilejní desáté album „Reader Of The Runes – Divination“ jako to nejlepší, které kdy natočili,..
Co si představit pod pojmem Red Death Rock? Má to být styl, který hamburská parta Red Dead Roadkill detailněji opisuje jako míchanici hard rocku, alternativního rocku a štípavého pop rocku. Red Dead Kill jej zachytili na svém debutovém albu „Sweet Songs Of Anguish“, na kterém vyjma ústřední dvojice, tvořené zpěvačkou Radd a principálem, kytaristou, basákem, zpěvákem a autorem většiny skladeb Bobem, účinkovala také celá řada hostí v čele s Rolandem Grapowem. ..
Ruští Last Wail se hlásí k melodeathu říznutému folkem a ke kapelám jako Ensiferum, Wintersun, či Wolfchant. Přitom úvod jejich třetího alba „Forgotten“ začíná romantickým cembalovým intrem. Jako by tím Last Wail chtěli říct, že jejich hudba těží z kontrastů. A ačkoliv v momentě, kdy cembalo přestane dominovat, už nejsou protiklady tak markantní, po třičtvrtě hodině ve společnosti ruských chasníků stejně nejspíš dojdete k závěru, že vytrvalé pošťuchovaní mezi pozitivně laděnou muzikou..
Kapel, které slovenští heavy-thrashoví Daggerose uvádějí ve svém životopise jako ty, které je „mírně ovlivnili“, je velmi slušná řada. A ačkoliv tento soupis vypadá hodně lákavě, nemůžu se v souvislosti s prvotinou „Tombkeeper“ zbavit dojmu, že pokud už se Daggerose nějak inspirovali, sahali spíš k hutným neohebným základům, než k osobitým polevám, díky kterým si jejich zdroje vydobyly svoje renomé (přičemž rozptyl od Dia, přes Black Sabbath, k Savatage, k Iron Maiden, či Metal Church, až k Soulfly a Sepultuře ..
Italští heavy metaloví veteráni Skanners už pomalu čmárají na svůj hřbet čtvrtý křížek. Vyjma poměrně akčního startu kariéry, kdy v druhé polovině osmdesátých let poměrně rychle za sebou vydali dvě alba, měli pak na každé další hromadu času - odstup osmi let není u téhle party nic zvláštního. A zřejmě tahle skutečnost může být hlavním důvodem toho, že Skanners nepatří k příliš často skloňovaným jménům metalové scény...
Jen chytit tu správnou vlnu… Zdá se, že to je motto italských Sinheresy. Ti na přelomu tohoto desetiletí odstartovali jako cover Nightwish, aby se postupně pustili do vlastní muziky, pochopitelně postavené na inspiracích nejen od jimi oblíbených Finů, ale i Epicy, či Within Temptation. Ani na jednom ze svých dvou alb se jim však nepodařilo vymanit se z davu pronásledovatelů, byť dva roky stará deska „Domino“ v sobě zajímavý potenciál skrývala...
„Když na temně hnědý dubový bar steče karamelově hustá pěna z orosené sklenice Guinessu a místností se začnou rozléhat řízný kytarový riffy a líbezný tóny houslí, dobře víš, co bude následovat. Pirates of the pubs!“ Jak chcete lépe uvést povídání s českobudějovickými piráty, než citací jejich vlastní autocharakteristiky? K tomu můžu ještě doplnit chytlavá a veselá nejen muzika, ale i vyprávění zpěváka Skippyho...
Ať pátrám, jak pátrám, ze skladiště paměti ne a ne vylovit nějakou kapelu z Paraguaye. A jsem si celkem jist tím, že mladá parta Nightbound z hlavího města této jihoamerické země tuhle statistiku se svým nedávno vydaným eponymním albem nezmění.
Kapitán John Rackham, poté, co před šesti lety při svém prvním cvičném čvachtání způsobil v přístavu paniku, vyráží na svou první zaoceánskou plavbu. A jelikož posádka zůstala až na jeden lodnický post (baskytara) beze změn, lodní kompas se zasekl v tom samém směru a sudy s rumem jsou na jeho lodi patrně bezedné, je jasné, že debutové dlouhohrající (velmi dlouho hrající) eponymní album italských pirátů Calico Jack nabídne velmi podobnou zábavu, jako jejich EP „Panic In Harbor“...
Možná mají v okolí Bernu nějaký utajený pramen, co zabarvuje hlasivky tamních zpěváků do takhle osobité formy – humpolácký, našlápnutý, ochraptělý a relativně neohebný hlas Toma Schluchtera je jedním z jednoznačných poznávacích znamení švýcarských Pertness. A pokud dumáte, kdo by to mohl být Tomovým hlasovým dvojčetem, stačí jen zlehka vystrčit paty do nepříliš vzdáleného Koppigenu a navštívit lídra Excelsis Münggu Beyelera, který chrčí naprosto obdobným způsobem ..
Němečtí symfonici Visionatica na svém druhém albu „Enigma Fire“ udělali asi ten nejchytřejší krok, který by je přirozeně mohl vymanit z házení do jednoho pytle s Xandrií, Delain, Within Temptation, Diabulus In Musica, … Vsadili totiž na fakt, že jejich zpěvačka Amara Avodem (důvtipná přesmyčka z Tamara Amedova) má makedonské kořeny a tak svou hudbu výrazně naočkovali řadou textových i hudebních prvků z orientu a Balkánu...
Od okamžiku, kdy německou power metalovou partu StormHammer vzali pod svá křídla Massacre Records, najela mnichovská pětice na dvouletý rytmus vydávání alb a tak letos přichází již se svým sedmým kouskem „Seven Seals“, přičemž v promo materiálech září avízo, že na desce kolidují heavy a moderní sound. O kolizní momenty na téhle desce není nouze (nutno zároveň hned zdůraznit, že StormHammer z nich dokáží celkem elegantně vybruslit) a v podstatě jejich hlavní příčinou je nová posila u mikrofonu, ..
Hlas zpěvačky Alexandry Anagnostopoulou kandiduje na největší lákadlo, kterým by se mohli řečtí Hand Of Fate ohánět. Jenže, jednak to platí pouze do okamžiku, než Alexandra vyjede ze své osobitě zabarvené hlubší polohy do zaměnitelných výšek (byť ani v těch není špatná), a jednak Alexandra stejně dala společně s bubeníkem Dimitrisem Kounatiadisem kapele vale. Zbylá trojice už sice znáborovala náhradu, nutno však zdůraznit, že loňské debutové album „Messengers Of Hope“ nemá sílu na to,..
Tuhle partu nepřehlédnete! Přece jen není až tak úplně běžné, aby se na pódiu vedle sebe objevilo pět mladých dam a pustily se do hard rocku. Žilinská kapela Wasted Strings, která se v příštím roce chystá oslavit závěr první dekády svojí existence, prostřednictvím zpěvačky Lucie Majtánové však kromě aktuálních informací ze života skupiny prozradí, že ženskost je dobrá zbraň, ale úplně bez chlapů by to nešlo. ..
Na semináři o fluktuaci zpěváků by principál italských power progresivců Hollow Haze Nick Savio mohl mít klidně jeden z hlavních příspěvků. Ten už byl zřejmě z mnohaletého marného lovu na stálého pěvce tak frustrovaný, že před čtyřmi lety, poté, kdy Hollow Haze k natáčení alba „Memories Of An Ancient Times“ přizvali hned pětici hlasů (pochopitelně se nesahalo do žádného bazaru, Rick Altzi, Mats Levén, Amanda Somerville, či Ivan Gannini budiž toho důkazem), kapelu uložil k ledu..
Byla doba, kdy o všeumělovi Lancovi Kingovi bylo slyšet daleko víc. Ať už šlo chválu na jeho hlasivky z působení u Balance Of Power, Pyramaze, či třeba jejich hostovské využití u Signum Regis (ve vlastních i hostujících položkách by ten seznam mohl být pochopitelně rozsáhlejší), anebo na jeho technické hrátky s masteringem a produkováním nahrávek interpretů nejen z toho pomyslného seznamu, a v neposlední řadě i z jeho šéfování vydavatelské firmě Nightmare Records...
Jsou to dva roky, co spojení španělských muzikantů (až na jednu výjimku propojených s power metalovými Darksun) se švédským zpěvákem Robem Lundgrenem představilo pod hlavičkou Reveal své první album „Timeline“. Šlo v podstatě o univerzální přehlídku power metalu, španělsko-švédská šestice nepřinesla nic jedinečného, či zásadního, ale ono někdy může stačit, když nabídnete velmi dobře zahranou muziku, která žánrového příznivce plně nasytí. V prvním kole přesně tohle Reveal dokázali naplnit,..
S debutovým albem slovenských Marturos je to podobné, jako když optimista s pesimistou sedí u lahve naplněné do poloviny a ten první se raduje, že má ještě půlku k dispozici, zatímco druhý si stýská, že už je půlka moku fuč. U „Nameless“ může optimista jásat nad energií osmdesátých let, nad živelným heavy metalem, přelíznutým thrashovou bruskou, nad akční proháněnou velmi šikovných kytar i nad velmi sympaticky přibroušeným vokálem Magee Marturos. ..
Jak jednoduše to vypadá – jednoho dne se objeví nápad na založení kapely, postupně se vám podaří poskládat sestavu, napsat vlastní skladby, dostat se pod křídla hudebního vydavatelství, vydat své první album… Slovenští Marturos, kteří se cítí jako doma v klasickém osmdesátkovém metalu, představují prostřednictvím basáka Juraje nejen své album “Nameless”, ale i aktuální dění a své nebližší plány…
Již téměř třicetiletá anabáze amerických svérázů The Lord Weird Slough Feg dospěla do podivného stádia. Kdykoliv se parta kolem Mikea Scalziho pustila do nového alba, vždycky s nimi byla sranda, což dodávalo jejich typicky prapodivným melodiím a ležérnímu výrazu punc jedinečnosti. Jenže na výročním desátém zářezu tenhle aspekt chybí. Navíc se kalifornská čtveřice totálně vyflákla (ano, dá se to nazvat návratem ke kořenům…) na jakékoliv pečlivější zvukové opracování nahrávky, takže novinka „New Organon“ zní..
Při průběžné radikální proměně sestavy udělali švýcarští hard rockeři King Zebra rok po vydání alba „Wild!Wild!Wild!“ nákup, který teoreticky mohl silně zvednout posluchačský zájem. Na uvolněný pěvecký post nastoupil Eric St. Michaels, muž, jehož hlas je zaznamenán na polovině diskografie výborných stylových kolegů China. Byť je nutné zároveň připustit, že u této kapely Eric prošvihl její nejsilnější tvůrčí pohodu a alba, na kterých je podepsán, sice nejsou vůbec špatná, ale zároveň nejsou ani těmi nejvýraznějšími ..
Obal čtvrtého alba severomoravských Ahard jako by trochu naznačoval, že se parta kolem kytaristy Ivana Jekielka docela intenzivně zastřelovala, než se jí podařilo trefit černý střed. Nicméně pro toho, koho oslovila tři roky stará nahrávka „Freestyle“, nemusí nějaký ten náboj, posazený do bílého okruží na „Devítce“ hrát podstatnější roli. Ahard se totiž drží podobného rámce, jako v kole minulém - to, na čem kluci úspěšně stavěli na „Freestyle“ tvoří ještě bytelnější a povedenější základ,..
Když před čtyřmi lety přišli Metalcraft se svým pilotním třískladbovým EP „Feel The Fire“, dýchala z této krátké nahrávky nostalgie, svěžest i radost. Debutové full-album „Cannonball“ sice přicházelo na svět o něco déle, než kluci původně plánovali, ale ať už bylo důvodem zdržení cokoliv, stoprocentně se vyplatilo nechat vše naplno dozrát. Byť hard rock Metalcraft neztratil nic ze svých osmdesátkových inspirací, ta obrovská porce energie a živočišnosti, kterou deska s velmi přiléhavým názvem přináší, setřela veškerý nostalgický pel..
Je to už dlouhých osm let, co si blacková parta Koudelníkův syn (odkudpak asi?) vyjela na svou poměrně příznivě přijatou albovou projížďku v “Pekelném kočáře“, aby pak v následujících letech kočár postupně zpomaloval, až v loňském roce došlo k jeho totální destrukci. Jediným Koudelníkovým synem zůstal kytarista a zpěvák Robert Svoboda, který aktuálně vydává album s odvážně megalomanským názvem „Opus Magnum“. ..
Když se pustí do sólového alba tak výrazná muzikantská osobnost, jako je Marko Hietala, dá se předpokládat, že taková deska nabídne alespoň trochu jiný pohled na hudební svět, než na jaký je posluchač zvyklý z domovských působišť tohoto nepřehlédnutelného basáka a křiklouna. Ten prostor, který má Marko k dispozici ve svých Tarot, který dostává ve svém nejzářivějším angažmá u Nightwish, i nezanedbatelná role u projektu Raskasta Joulua sice umožňuje dostatečně představit jeho schopnosti, ..
Je jasné, že principál Johann Cadot se názvu kapely Asylum Pyre, v jejímž čele stojí už šestnáct let, nevzdá. I když by tím možná jejím příznivcům při svých stylových posunech dost ulehčil život. Před čtyřmi lety se v rámci progresivního power metalu při velmi jiskřivé spolupráci se zpěvačkou Chaos Heidi (ta jediná se z předchozí sestavy podílela i na albu „Fifty Years Later“ z roku 2012) dostal na jednoznačný vrchol vlastní diskografie a asi nebylo nic snazšího, než se držet této cesty. ..
Když si v následujících řádcích ke každému přirovnávání a připodobňování připojíte dodatek „skoro, či téměř jako“, ušetříme si všichni spoustu práce. Těch momentů, kdy by se tato korekce dala použít, totiž může přijít poměrně hodně a psát (a číst) to pokaždé by bylo docela otrava. Fakt je ten, že motivů, které evokují zástup melodických hard rockových kapel (od Bon Jovi počínaje, přes Guns ´n´Roses, okolo Skid Row až kamsi k L.A. Guns, doplňte klidně řadu dalších, ale právě proto, že zmiňuji ty nejvýraznější, ..
Kytarista Mirko Capitani se v rámci italské scény mohl zapsat do povědomí posluchačstva svým působením u melodeathově gotických Graves Of Nosgoth, se kterými nahrál dvě alba. Když se před čtyřmi lety tato kapela odebrala k věčnému spánku, Mirko vyrazil na sólovou dráhu, kterou kromě hostovkého zverbování zpěváka Francesca Cavaleriho (Wind Rose), basáka Mirka Serry a bicmena Michela Agostiniho (ex-Pulse-R) charakterizuje tvrzením, že debutové album se stane malým vzácným klenotem..
Tvrzení, že italští pohanští folkáči Atlas Pain zapomněli někde v šuplíku návod, podle kterého udělali před dvěma lety své debutové album „What The Oak Left“, při tvorbě letošního alba „Tales Of The Pathfinder“ ho jenom oprášili a dali to sakumprásk (včetně parádního obalu) se vším všudy bez nějakých změn nanovo, není až tak úplně daleko od reality. Což pro ty, kterým jejich křížení pompéznosti, přímočarosti, výpravnosti i agresivity zavonělo, určitě nebude špatná zpráva. ..
Dost pesimisticky vyznívá název aktuálního alba „End Of All Hopes“ švédských veteránů Axenstar. Obzvlášť, když od víc než deset let starého personálního rozkolu funguje parta kolem zpěváka, kytaristy a klávesáka Magnuse Winterwilda ve velmi kompaktním složení (letošní výměna bubeníka je jedinou změnou v poslední dekádě), takže to vypadá, že by Axenstar mohli mít dostatek klidu a prostoru (zprávy o tom, že začínají kutit novou desku, vypustili už před dvěma lety) na práci. Jak ovšem v praxi může takový klid na práci ..
Fakt, že švýcarští symfonici Deep Sun byli na základě své tři roky staré debutové desky „Race Against Time“ uloveni vydavatelstvím Massacre Records naznačuje, že parta kolem výrazné zpěvačky Debory Lavagnolo by měla se svojí novinkou „Das Erbe Der Welt“ snadno spadnout do hledáčku příznivců tohoto stylu, obzvlášť, když Deep Sun se při její tvorbě chovali hodně ambiciózně a vsadili na moderní koncepční příběh – záliba členů kapely v technologickém pokroku a umělé inteligenci..
Dánští heavy/power metaloví dělníci Iron Fire jsou poměrně nenápadnou součástkou metalového soukolí už téměř celé čtvrtstoletí, byť v prvním roce své existence dlouho laborovali ohledně názvu kapely (až se jim výběr podařilo ustálit na tom nejklišovitějším) a před šesti lety si prožili kratičkou klinickou smrt. Nicméně od okamžiku, kdy se po odchodu rytmické sekce basy ujal frontman Martin Steene a po dvou letech se následně připojil i tlučoun Gunnar Olsen,..
Kdo unesl Mabona? Na tuto otázku nezná odpověď ani velšská, potažmo keltská mytologie, z níž vychází příběh o bohu Mabonovi. Jako třídenní robátko jej někdo neznámý ukradl matce Modron a trvalo léta, než byl s přispěním krále Artuše osvobozen. Hledat nějakou souvislost mezi touto mytologickou postavou a švýcarskými thrashery stejného jména je v podstatě jednoduché. Curyšské pětici také spousta věcí trvá celá léta. Vždyť ke svému debutovému albu „Stampede Of The Damned“ se dopracovali ..
Ať už termíny vydání desek tam nahoře plánuje kdokoliv, v případě dua finských Bestií mu do toho mluvil pěkně poťouchlý rarášek. Přece jen když v únoru vyjde deska Kabanenova spolku Beast In Black a jen měsíc později ji následuje s novinkou i jeho původní formace Batle Beast, je jasné, že se přímému srovnávání nevyhnete. Obzvlášť s vědomím, že obě kapely se snaží do svého projevu natlačit docela slušnou porci diskotékových vlivů,..
Dočkej času…, chce se říci při pohledu na zrod alba „Timehookers Scumjob“, který na konci loňského roku pod hlavičkou Robotized vydala dvojice Patrik „Daffy“ Nejedlý a Petr Staněk. A nenechte se mást tím, že historie tohoto projektu nesahá kdovíjak do minulosti, k jeho kořenům je třeba putovat dvě desetiletí proti proudu času. Vše důkladně vysvětlí a i něco o budoucnosti Robotized naznačí „Daffy“. ..|
Dnes je 14.9.2025, svátek má Radka
|
| Autor Savapip |
SLEEPING ROMANCE - We All Are Shadows
|
[11.11.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.11.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
GINEVRA - We Belong to the Stars
|
[05.11.2022] [hodnocení: 8/10] |
WHITE SKULL - Metal Never Rusts
|
[01.11.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.10.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[26.10.2022] [hodnocení: 6/10] |
SANTA CRUZ - The Return Of The Kings
|
[24.10.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[22.10.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.10.2022] [hodnocení: 7/10] |
Mirek SPILKA, Honza KRMELA (PERSEUS) - Lidi se musí naučit lásce ke všemu na světě
|
[16.10.2022] |
|
[15.10.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[14.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.10.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
VANQUISHER - An Age Undreamed Of
|
[02.10.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[28.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
HOUSE OF LORDS - Saints And Sinners
|
[26.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
ALLEN / OLZON - Army Of Dreamers
|
[23.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.09.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[17.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
LILLIAN AXE - From Womb To Tomb
|
[14.09.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
REMAINS OF DESTRUCTION - New Dawn
|
[10.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
BLIND GUARDIAN - The God Machine
|
[07.09.2022] [hodnocení: 9/10] |
ETHEREAL REALM - Enter The Realm
|
[03.09.2022] [hodnocení: 6/10] |
GRAVE DIGGER - Symbol Of Eternity
|
[02.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.08.2022] [hodnocení: 9,5/10] |
MANOWAR - Highlights from the Revenge of Odysseus
|
[27.08.2022] [hodnocení: 3,5/10] |
OCEANS OF SLUMBER - Starlight and Ash
|
[26.08.2022] [hodnocení: 8/10] |
VIRGIN STEELE - The House Of Atreus Act 2
|
[25.08.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.08.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.08.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
VIRGIN STEELE - The House Of Atreus Act 1
|
[18.08.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[17.08.2022] [hodnocení: 9/10] |
Dan ČERNÝ (NERREA) - Nejsme nájemní hráči, ale kámoši, a přesně takhle to chceme mít
|
[14.08.2022] |
|
[13.08.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.08.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[11.08.2022] [hodnocení: 10/10] |
AFTER EVOLUTION - War Of The Worlds
|
[08.08.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
ACHELOUS - The Icewind Chronicles
|
[06.08.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[05.08.2022] [hodnocení: 4,5/10] |
VIRGIN STEELE - The Marriage Of Heaven And Hell Part 2
|
[04.08.2022] [hodnocení: 10/10] |
PROJEKT XIII - Ad Radices Tergum
|
[03.08.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Veronika FUXOVÁ (MORWËNA) - Chceme být nejlepší ženská kapela u nás!
|
[31.07.2022] |
|
[30.07.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[29.07.2022] [hodnocení: 8/10] |
VIRGIN STEELE - The Marriage Of Heaven And Hell Part 1
|
[28.07.2022] [hodnocení: 9,5/10] |
LESSMANN / VOSS - Rock is Our Religion
|
[26.07.2022] [hodnocení: 6/10] |
Jan JIŘÍČEK (WARNING VISION) - Jsme taková menší kapelka, která dělá hudbu pro zábavu a potěšení
|
[24.07.2022] |
CIRCLE OF SILENCE - Walk Through Hell
|
[23.07.2022] [hodnocení: 8/10] |
VIRGIN STEELE - Life Among The Ruins
|
[21.07.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[20.07.2022] [hodnocení: 8/10] |
DEEP SUN - Dreamland – Behind The Shades
|
[16.07.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.07.2022] [hodnocení: 7/10] |
VIRGIN STEELE - Age Of Consent
|
[14.07.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[13.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[06.07.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.07.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
VIRGIN STEELE - Guardians Of The Flame
|
[30.06.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.06.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[27.06.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
Jiří RAIN (NAVAR) - Chtěl jsem Navar na první poslech co nejvíc odlišit od Sebastien
|
[25.06.2022] |
|
[23.06.2022] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[22.06.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.06.2022] [hodnocení: 6/10] |
BATTLELORE - The Return Of The Shadow
|
[15.06.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.06.2022] [hodnocení: 7/10] |
EXISTENCE DEPRAVED - Dissonant Image
|
[11.06.2022] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[10.06.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
PADDY AND THE RATS - From Wasteland to Wonderland
|
[06.06.2022] [hodnocení: 7/10] |
SUNRUNNER - Sacred Arts of Navigation
|
[01.06.2022] [hodnocení: 6/10] |
Jindřich MICHALIK (OXHOLE) - Můj recept obsahuje asi dvě klíčové přísady - sebereflexi a trpělivost
|
[28.05.2022] |
|
[25.05.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.05.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
LESSON IN VIOLENCE - The Thrashfall of Mankind
|
[21.05.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.05.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.05.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
THE GATHERING - Beautiful Distortion
|
[13.05.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[11.05.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.05.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
EVIL INVADERS - Shattering Reflection
|
[03.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.04.2022] |
|
[29.04.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
CHRONOMANCY - Shadows In Atlantis
|
[23.04.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[18.04.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.04.2022] [hodnocení: 7/10] |
VANAHEIM - Een verloren verhaal
|
[15.04.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[11.04.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[09.04.2022] [hodnocení: 6/10] |
Boguslaw Balcerak`s CRYLORD - Human Heredity
|
[06.04.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[02.04.2022] [hodnocení: 7/10] |
Roman MAŘÍK (HEADLOCK) - Hlavně chceme předat pozitivní energii
|
[02.04.2022] |
Michael ROMEO - War of the Worlds // Pt. 2
|
[30.03.2022] [hodnocení: 9,5/10] |
NOCTURNA - Daughters In The Night
|
[26.03.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
SERIOUS BLACK - Vengeance Is Mine
|
[25.03.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.03.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.03.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[16.03.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[14.03.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[12.03.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.03.2022] [hodnocení: 7/10] |
SABATON - The War To End All Wars
|
[06.03.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.03.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
SPIRITS OF FIRE - Embrace the Unknown
|
[02.03.2022] [hodnocení: 8/10] |
SCARS OF SOLITUDE - If These Walls Could Talk
|
[27.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
V.P.O.ho - Doufám, že věci, na které budeme vzpomínat, nás teprve čekají
|
[26.02.2022] |
|
[24.02.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.02.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.02.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.02.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.02.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.02.2022] |
VICTORY - You Bought It - You Name It
|
[10.02.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[09.02.2022] [hodnocení: 7/10] |
BLESSDIVINE - Between Sin & Sacrifice
|
[05.02.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[03.02.2022] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[02.02.2022] [hodnocení: 7/10] |
MASTERCASTLE - Lighthouse Pathetic
|
[30.01.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[28.01.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
VICTORY - Culture Killed The Native
|
[27.01.2022] [hodnocení: 9/10] |
Redaktorská bilance roku 2021 - Savapip
|
[26.01.2022] |
|
[25.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.01.2022] [hodnocení: 7/10] |
NECROMANTIA - To the Depths We Descend...
|
[21.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.01.2022] [hodnocení: 6/10] |
TERAMAZE - And The Beauty They Perceive
|
[18.01.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
ATHLANTIS - Last But Not Least
|
[14.01.2022] [hodnocení: 6/10] |
VICTORY - Don`t Get Mad...Get Even
|
[13.01.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.01.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.01.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
AEPHANEMER - A Dream Of Wilderness
|
[04.01.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.01.2022] [hodnocení: 7/10] |
THE THREE TREMORS - Guardians Of The Void
|
[26.12.2021] [hodnocení: 6/10] |
LAST DAYS OF EDEN - Butterflies
|
[25.12.2021] [hodnocení: 7/10] |
YE BANISHED PRIVATEERS - A Pirate Stole My Christmas
|
[24.12.2021] [hodnocení: -/10] |
|
[22.12.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.12.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
SORCERESS OF SIN - Constantine
|
[17.12.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
CATALYST CRIME - Catalyst Crime
|
[15.12.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Hakiss (THE REMEDY) - V současné době máme hromadu plánů, ale minimum času
|
[11.12.2021] |
|
[08.12.2021] [hodnocení: 9/10] |
ETERNAL SILENCE - Timegate Anathema
|
[04.12.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[03.12.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.12.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.11.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[27.11.2021] [hodnocení: 6/10] |
Tomáš FOFONKA (THE LAST BAD DAY) - Chceme hlavně hrát hudbu, která nás baví
|
[27.11.2021] |
|
[24.11.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
EDGE OF PARADISE - The Unknown
|
[17.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
PHOENIX RISING - Acta Est Fabula
|
[15.11.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
Pavel MEDONOS (RAVENLAW) - Věci se hýbou mnohem pomaleji, než jsem si myslel, ale hýbou se
|
[13.11.2021] |
BEAST IN BLACK - Dark Connection
|
[12.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
AD INFINITUM - Chapter II: Legacy
|
[10.11.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
BROTHER AGAINST BROTHER - Brother Against Brother
|
[01.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.10.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Anette OLZON - Žijeme jen jeden život a tak ho potřebuju žít na maximum
|
[31.10.2021] |
|
[29.10.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[27.10.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.10.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.10.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.10.2021] [hodnocení: 8/10] |
SCARLET AURA - Genesis of Time
|
[16.10.2021] [hodnocení: 5/10] |
|
[15.10.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
REINFORCER - Prince Of The Tribe
|
[09.10.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.10.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.10.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[28.09.2021] [hodnocení: 9/10] |
RAVENLAW - For the Sign of Trident Crossed
|
[22.09.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.09.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
SEVEN SPIRES - Gods Of Debauchery
|
[17.09.2021] [hodnocení: 9/10] |
LAKE OF TEARS - Moons And Mushrooms
|
[16.09.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.09.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
KINGS WINTER - Edge Of Existence
|
[10.09.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
LAKE OF TEARS - Black Brick Road
|
[09.09.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.09.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.09.2021] [hodnocení: 7/10] |
SONIC BLAST - Humanity Divided
|
[28.08.2021] [hodnocení: 5/10] |
LOST DIVISION - Cuts And Scars
|
[27.08.2021] [hodnocení: 4,5/10] |
LAKE OF TEARS - Forever Autumn
|
[26.08.2021] [hodnocení: 10/10] |
|
[21.08.2021] [hodnocení: 5/10] |
|
[20.08.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
LAKE OF TEARS - A Crimson Cosmos
|
[19.08.2021] [hodnocení: 10/10] |
|
[16.08.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[14.08.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.08.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[12.08.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.08.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.08.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
FALSE MEMORIES - The Last Night Of Fall
|
[06.08.2021] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[05.08.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
NIGHTSHADOW - Strike Them Dead
|
[31.07.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.07.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.07.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.07.2021] [hodnocení: 8/10] |
LAURENNE/LOUHIMO - The Reckoning
|
[23.07.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.07.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.07.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
INFINITE & DIVINE - Silver Lining
|
[13.07.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
BLOODSHED WALHALLA - Second Chapter
|
[10.07.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[07.07.2021] [hodnocení: 8/10] |
MINDFAR - Prophet Of The Astral Gods
|
[03.07.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.07.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
DARK GAMBALLE - Romance panenky a kladiva
|
[29.06.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
BURNING WITCHES - The Witch of the North
|
[26.06.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[25.06.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
Clive NOLAN - Song Of The Wildlands
|
[21.06.2021] [hodnocení: 9/10] |
VEXILLUM - When Good Men Go To War
|
[18.06.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
VAN CANTO - To The Power Of Eight
|
[14.06.2021] [hodnocení: 7/10] |
POVERTY`S NO CRIME - A Secret To Hide
|
[11.06.2021] [hodnocení: 8/10] |
AEONBLACK - The Time Will Come
|
[09.06.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
HELLRYDER - The Devil Is A Gambler
|
[02.06.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.06.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.05.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Martin HAVEL (WISHMASTERS) - Myslím si, že jsme konečně našli ten jediný a pravý cíl
|
[29.05.2021] |
|
[26.05.2021] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[21.05.2021] [hodnocení: 8/10] |
FEANOR - Power Of The Chosen One
|
[17.05.2021] [hodnocení: 6/10] |
NEŽFALEŠ - Šminky padlejch královen
|
[15.05.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.05.2021] |
|
[14.05.2021] [hodnocení: 7/10] |
WITCHBOUND - The End Of Paradise
|
[10.05.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[08.05.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[08.05.2021] |
|
[03.05.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
ARTABAN`S REDEMPTION - Broken Puppets
|
[01.05.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[28.04.2021] [hodnocení: 7/10] |
NEJLEPŠÍ ALBA DRUHÉ DEKÁDY NOVÉHO TISÍCILETÍ PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Savapip
|
[28.04.2021] |
|
[26.04.2021] [hodnocení: 5,5/10] |
GENERATION STEEL - The Eagle Will Rise
|
[24.04.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[19.04.2021] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[16.04.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
EVERGREY - Escape Of The Phoenix
|
[14.04.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.04.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.04.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
INSANITY IN SCARLET - Insanity In Scarlet
|
[07.04.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.04.2021] [hodnocení: 8/10] |
Bart Spinney (BABY SECONDHAND) - Když vidím, čemu jsou schopni lidé věřit, mám z toho krapet strach.
|
[03.04.2021] |
|
[26.03.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[22.03.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.03.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.03.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.03.2021] |
WITHERFALL - The Curse of Autumn
|
[10.03.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[09.03.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
MAKAR ČUDRA - Makar Čudra (Späť pri živote)
|
[06.03.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[06.03.2021] |
VOODOO CIRCLE - Locked & Loaded
|
[05.03.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[03.03.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.03.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[27.02.2021] [hodnocení: 7/10] |
Filip KOLUŠ (SIGNUM REGIS) - Máme skvelých fanúšikov, ktorí na nás nezabudli ani počas tejto doby.
|
[27.02.2021] |
|
[22.02.2021] [hodnocení: 8/10] |
SIRENIA - Riddles, Ruins & Revelations
|
[19.02.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.02.2021] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[13.02.2021] |
|
[10.02.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[09.02.2021] [hodnocení: 7/10] |
Radek MIKYSKA (ECLIPSIS) - Nic není tak jednoduché, jak si člověk myslí
|
[06.02.2021] |
|
[04.02.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.02.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[28.01.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
SNOW WHITE BLOOD - Hope Springs Eternal
|
[26.01.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2020 - Savapip
|
[25.01.2021] |
ATTICK DEMONS - Daytime Stories... Nightmare Tales
|
[24.01.2021] [hodnocení: 7/10] |
SIX DEGREES OF SEPARATION - Old Dogs
|
[23.01.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
DREAM EVIL - The Book Of Heavy Metal
|
[21.01.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
VANISHING POINT - Dead Elysium
|
[19.01.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[15.01.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[14.01.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.01.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.01.2021] [hodnocení: 6/10] |
Standa ŠVARC (MEAT MINCER) - Na výzvy návštěvníků koncertů jsme repertoár přetextovali do češtiny,
|
[09.01.2021] |
|
[08.01.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.01.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[04.01.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[01.01.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[31.12.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.12.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.12.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Jirka RAIN (SEBASTIEN) - Sebastien je jako rodina!
|
[26.12.2020] |
|
[24.12.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.12.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Jakub DRŽMÍŠEK (ODRAEDIR) - Je to sakra příjemný bonus získat trochu uznání od lidí
|
[19.12.2020] |
|
[18.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
VANDEN PLAS - The Ghost Xperiment - Illumination
|
[15.12.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[11.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
MOB RULES - Hollowed Be Thy Name
|
[10.12.2020] [hodnocení: 9/10] |
Viktorie SURMOVÁ (SURMA) - Když se člověk snaží najít světlo v životě, život mu to obrátí k lepšímu
|
[06.12.2020] |
WINTER`S VERGE - The Ballad Of James Tig
|
[04.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
MOB RULES - Temple Of Two Suns
|
[03.12.2020] [hodnocení: 7/10] |
JADED HEART - Stand Your Ground
|
[02.12.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
D.O.L. - Between Love And Death
|
[28.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
Rado PRIPUTEN (GLOOM) - Snáď bude rok 2021 lepší
|
[28.11.2020] |
|
[27.11.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.11.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.11.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.11.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
CREEPER - Sex, Death & The Infinite Void
|
[10.11.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[07.11.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.11.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
NEKRO (DYSANGELIUM) - Ať už budou mé cesty jakékoliv, hudba v nich vždy bude nějak přítomna
|
[31.10.2020] [hodnocení: /10] |
|
[30.10.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.10.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
MANTICORA - The Black Circus Pt.2 - Disclosure
|
[22.10.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.10.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.10.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.10.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
MANTICORA - The Black Circus Pt.1 - Letters
|
[15.10.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[13.10.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.10.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[06.10.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.10.2020] [hodnocení: 9/10] |
SUPERHORROR - Italans Die Better
|
[30.09.2020] [hodnocení: 5,5/10] |
ARIDA VORTEX - Riders Of Steel
|
[28.09.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
MANTICORA - Darkness With Tales To Tell
|
[24.09.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.09.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.09.2020] [hodnocení: 6/10] |
MANTICORA - To Live to Kill to Live
|
[18.09.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.09.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
HELL IN THE CLUB - Hell Of Fame
|
[15.09.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[11.09.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
GUARDIAN OF LIGHTNING - Cosmos Tree
|
[04.09.2020] [hodnocení: 3,5/10] |
BLACK ROSE MAZE - Black Rose Maze
|
[02.09.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[31.08.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
ANGEL - A Woman`s Diary – Chapter II
|
[26.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.08.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.08.2020] |
HELLRIDE - Goodbyes To Forever
|
[22.08.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
Neira (ARTHEMION) - Za poslední půlrok se začaly věci dost hýbat, aniž bychom to sami čekali
|
[16.08.2020] |
|
[15.08.2020] [hodnocení: 7/10] |
GOBLINS BLADE - Of Angels And Snakes
|
[12.08.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
HER CHARIOT AWAITS - Her Chariot Awaits
|
[10.08.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
ILLUMISHADE - Eclyptic: Wake Of Shadows
|
[07.08.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
U.D.O. / Musikkorps der Bundeswehr - We Are One
|
[25.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[23.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[14.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
AETHER REALM - Redneck Vikings From Hell
|
[08.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[05.07.2020] |
|
[04.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
MAGNUS KARLSSON`S FREE FALL - We Are The Night
|
[03.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.06.2020] |
|
[26.06.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
Tomáš KLOS (PUBLIC RELATIONS) - Dopředu nikdy nevím, jak nakonec nová skladba bude vypadat.
|
[21.06.2020] |
|
[20.06.2020] [hodnocení: 7/10] |
HOUSE OF LORDS - New World - New Eyes
|
[17.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
PORN - No Monsters In God`s Eyes - Act III
|
[10.06.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.06.2020] [hodnocení: 8/10] |
GRAVE DIGGER - Fields Of Blood
|
[01.06.2020] [hodnocení: 9/10] |
MAJKL (YEAR OF PLUTO) - Naší prioritou je brzy natočit videoklip
|
[31.05.2020] |
|
[30.05.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.05.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
David DRNOVSKÝ (MEDEA REY) - Hrajeme, co nás baví a jsme rádi, když to baví i druhé.
|
[24.05.2020] |
|
[21.05.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.05.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Peťo HAJDU, Demo, Rado Rusnák (SLIGHT LIE) - Hrajeme metal, to je v pohodě!
|
[17.05.2020] |
|
[15.05.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.05.2020] [hodnocení: 7/10] |
WELICORUSS - Siberian Heathen Horde
|
[11.05.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[10.05.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
Dušan KOLAŘÍK (DARK SEAL) - Zabýváme se převážně pohanstvím, protože je to moje životní filozofie
|
[09.05.2020] |
|
[07.05.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[04.05.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Michal Randy ROTTER (DOKTOR TRICERATOPS) - Snažil jsem se o to, aby CD bylo vzteklé a pravdivé!
|
[03.05.2020] |
|
[30.04.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.04.2020] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[24.04.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[23.04.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
GAME ZERO - W.A.R. - We Are Right
|
[22.04.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.04.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.04.2020] [hodnocení: 9/10] |
AD INFINITUM - Chapter I: Monarchy
|
[15.04.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[13.04.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[10.04.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
ROYAL HUNT - Clown In The Mirror
|
[09.04.2020] [hodnocení: 8/10] |
ROYAL HUNT - Land Of Broken Hearts
|
[02.04.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[31.03.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.03.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.03.2020] [hodnocení: 7/10] |
DOKTOR TRICERATOPS - Old Skull Metal
|
[20.03.2020] [hodnocení: 5,5/10] |
DIABULUS IN MUSICA - Euphonic Entropy
|
[16.03.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
VLAD IN TEARS- Dead Stories Of Forsaken Lovers
|
[14.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[11.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.03.2020] [hodnocení: 9/10] |
Jaromír KUPKA (INNER EMPIRE) - Dobrá rada přijde vždycky vhod
|
[01.03.2020] |
|
[28.02.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[26.02.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.02.2020] [hodnocení: 9/10] |
Mr. Steely (METALCRAFT) - Nebyl čas ztrácet čas
|
[23.02.2020] |
|
[19.02.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.02.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[14.02.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[10.02.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.02.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.02.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.02.2020] [hodnocení: 5/10] |
|
[31.01.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
HUMAN FORTRESS - Reign Of Gold
|
[29.01.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[27.01.2020] [hodnocení: 8/10] |
INADREAM - No Songs For Lovers
|
[25.01.2020] [hodnocení: 5,5/10] |
WOLFPAKK - Nature Strikes Back
|
[22.01.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2019 - Savapip
|
[21.01.2020] |
MINOTAURUS - Victims Of The Underworld
|
[19.01.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[15.01.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Ray ALDER - What The Water Wants
|
[14.01.2020] [hodnocení: 9/10] |
CRYSTAL EYES - Starbourne Traveler
|
[03.01.2020] [hodnocení: 7/10] |
SALAMANDRA - Great Moravian Elegies
|
[26.12.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[25.12.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[24.12.2019] [hodnocení: 8/10] |
..více |
[24.12.2019] |
|
[22.12.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
VANDEN PLAS - The Ghost Xperiment - Awakening
|
[20.12.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.12.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[16.12.2019] [hodnocení: 9/10] |
THE TRIGGER - The Time Of Miracles
|
[14.12.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[13.12.2019] [hodnocení: 6/10] |
SALAMANDRA - Twilight Of Legends
|
[12.12.2019] [hodnocení: 7/10] |
CORONATUS - The Eminence Of Nature
|
[11.12.2019] [hodnocení: 6/10] |
THE DARK ELEMENT - Songs the Night Sings
|
[09.12.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.12.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[06.12.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.12.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
EUROPE - Prisoners In Paradise
|
[28.11.2019] [hodnocení: 10/10] |
PRETTY MAIDS - Undress Your Madness
|
[25.11.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.11.2019] [hodnocení: 8/10] |
VELVET VIPER - The Pale Man Is Holding Broken Heart
|
[16.11.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
BLIND GUARDIAN - Twilight Orchestra: Legacy Of The Dark Land
|
[15.11.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.11.2019] [hodnocení: 10/10] |
|
[12.11.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
Vašek MRZENA (RIMORTIS) - Spirála času se pořád točí a vrací.
|
[10.11.2019] |
|
[07.11.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.11.2019] |
|
[31.10.2019] [hodnocení: 6/10] |
DAWN OF DESTINY - Beast Inside
|
[30.10.2019] [hodnocení: 6/10] |
DESTROYSELF - Mít se ve svý moci
|
[26.10.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[25.10.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[13.10.2019] [hodnocení: -/10] |
|
[07.10.2019] [hodnocení: 7/10] |
WEIGHTLESS WORLD - The End Of Beginning
|
[06.10.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[04.10.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
SASCHA PAETH`S MASTERS OF CEREMONY - Signs Of Wings
|
[01.10.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
DREAMS IN FRAGMENTS - Reflections Of A Nightmare
|
[27.09.2019] [hodnocení: 6/10] |
VISIONS OF ATLANTIS - Wanderers
|
[20.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.09.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.09.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
Jiří BRODSKÝ (HITMAKERS) - Trochu jsme odbočili od hard rocku, snažíme se to dělat jinak
|
[15.09.2019] |
MIRRORPLAIN - Lost In Paradise
|
[11.09.2019] [hodnocení: 8/10] |
THE NEW ROSES - Nothing But Wild
|
[10.09.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
SACRILEGE - The Court Of The Insane
|
[07.09.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[04.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
ELVENKING - Reader of the Runes - Divination
|
[02.09.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
READ DEAD ROADKILL - Sweet Songs Of Anguish
|
[01.09.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[31.08.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.08.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[24.08.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.08.2019] [hodnocení: 6/10] |
SKIPPY (PIRATES OF THE PUBS) - Na tomhle stylu je dokonalý, že umí zhmotňovat emoce.
|
[18.08.2019] |
|
[17.08.2019] [hodnocení: 3/10] |
|
[12.08.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.08.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.08.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.08.2019] [hodnocení: 7/10] |
HAND OF FATE - Messengers Of Hope
|
[03.08.2019] [hodnocení: 5/10] |
Lucie MAJTÁNOVÁ (WASTED STRINGS) - Stále máme vysoké ambície a ešte stále sme nestratili chuť hrať.
|
[28.07.2019] |
HOLLOW HAZE - Between Wild Landscapes and Deep Blue Seas
|
[22.07.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.07.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.07.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[15.07.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
Juraj ONDREJMIŠKA (MARTUROS) - Sme dobre vychovaní našimi rodičmi!
|
[14.07.2019] |
THE LORD WEIRD SLOUGH FEG - New Organon
|
[10.07.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[06.07.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.07.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.07.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.06.2019] [hodnocení: 4,5/10] |
Marko HIETALA - Mustan Sydämen Rovio
|
[19.06.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[18.06.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[17.06.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.06.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
ATLAS PAIN - Tales Of The Pathfinder
|
[04.06.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.06.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.06.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.05.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[25.05.2019] [hodnocení: 7/10] |
BATTLE BEAST - No More Hollywood Endings
|
[22.05.2019] [hodnocení: 7/10] |
Patrik Daffy NEJEDLÝ (ROBOTIZED) - Nemělo cenu natáčet něco, co hraje každá třetí kapela
|
[19.05.2019] |