I`d sign - a contract with the devil 
Ještě před vydáním alba „Dead Elysium“ tvrdil kytarista australských Vanishing Point Chris Porcianko, že novinka bude stát za dlouhé čekání. Jasně, jednak tohle tvrzení použije každý, kdo se s vydáváním desky byť jen o něco málo opozdí, jednak svoji laťku mají tihle power progresivci nasazenu velice vysoko. Na straně druhé, Vanishing Point nejsou z těch, kteří by alba sekali jak Baťa cvičky (za posledních třináct let je „Dead Elysium“ druhou, kterou vypustili), takže v jejich případě se jedná o běžný kolorit života kapely. ..
Možná ne zcela úmyslně, nicméně poměrně přesně se albem „Znelo lesom“ podařilo slovenským Ramchat reflektovat atmosféru současného světa. Náladově neveselo, truchlivo je na téhle desce. Což by s ohledem na stylové směřování kapely, ve kterém hlavní roli hraje pohanský black metal, nemělo být v podstatě až tak překvapivé. Tvorba Ramchat nikdy nebyla žádná prosvětlená selanka a postupně vypouštěné skladby (do vydání novinky stačil Ramchat představit skoro celou polovinu desky) ..
Znáte to, práce kvapná… Ne, že by v případě druhého alba Dream Evil s hrozivým názvem „Evilized“ byla málo platná. Nebýt očekávání po silném debutu, možná by ta rozpačitost nebyla až tak veliká, ale faktem zůstává, že půlrok, který uběhl mezi vydáním „Dragonslayer“ (byť tahle deska měla strávit v době hledání vydavatele skoro rok v šuplíku) a „Evilized“ prostě k stoprocentnímu dopečení skladeb nestačil. Obzvlášť, když všechny písně údajně vznikly až po natočení debutu, ..
Když budete dlouhá léta a usilovně zásobovat hudební scénu alby, která ponesou natolik typický rukopis, aby bylo jasné, o koho se jedná, nahraná v patřičné technické kvalitě a s příslušnou energií a zápalem, může se stát, že o vás dřív nebo později začnou média mluvit jako o klasicích a pilířích žánru. A paradoxně ani ta alba nemusí být úplně světoborná, někdy prostě stačí, když si držíte nespornou kvalitu a je na vás spoleh. Jednak v tom, že nabídnete přesně to, co se od vás čeká,..
Člověk občas potřebuje bleskově doplnit energii. Místo banánů, ovesných vloček, či čočky by šlo klidně použít nové album švédských melodeathařů The Unguided. První pokus se zpěvákem (a kytaristou) Jonathanem Thorpenbergerem řada fanoušků příliš nevstřebala, ten aktuální pod titulem „Father Shadow“ má našlápnuto podobně. Důvodem je metoda navrch huj a vespod… nic moc. Na to, aby okřídlené rčení zaznělo v plné palbě, je přece jen nová deska zpracována technicky velmi zdařile a motivů, ..
„Chceme nahlas žít, hudbu nechat znít“, sdělují v jedné ze svých nejnovějších skladeb „Noční klid“ karlovarští hardrockeři Meat Mincer. Jak příhodné pro dnešní dobu. Že se kapela těší na to, až zase bude možné nahlas žít, svědčí fakt, že termín vydání alba debutového alba „Nechtěné dědictví“, byl sice přeložen z loňska na letošní rok, nicméně pomalu a jistě už se blíží. Podrobnosti přibližuje kytarista Standa Švarc...
Svět se točí dál… A zdá se, že je úplně jedno, jestli rotuje po směru nebo proti směru hodinových ručiček, jestli ho decimují reálné ekologické problémy, potenciální ekonomické kolapsy, konspirační teorie o nástupu nového světového řádu, či jestli vzkvétá do samých pozitiv a sociálních jistot, němečtí symfonici Aeternitas si pořád pojedou to svoje. Poté, co po první dekádě tohoto století, třech vydaných albech a poměrně bouřlivém vývoji sestavy absolvovali sedmiletou pauzu, se jejich obloha trochu projasnila..
Ach ti draci… Vzpomínám na situaci, jak zhruba někdy v období, kdy vyšlo výborné album „Dragonslayer“, si při probírání nové várky v půjčovně cédéček kamarád nešťastně posteskl, kdo že se v těch dragonech, poletujících na metalových albech, má vlastně ještě vyznat. Oblíbené téma spolehlivě zafungovalo i na prvotině švédských Dream Evil, i když díky kvalitě svých skladeb ho k tomu, aby zaujali širokou fanouškovskou rodinu, primárně nepotřebovali. ..
Baby Secondhand na svém druhém albu „V zrcadlech“ velmi příjemně, důvtipně a rafinovaně klamou tělem. Pustíte-li si jejich desku čistě jako kulisu, velmi snadno vás pohltí optimisticky laděný a zpěvný punk rock, kapelou označovaný jako kabaret punk, ve kterém (aniž by Baby Secondhand ztráceli svoji osobitost) lze strašně snadno narazit na laskavost Starých pušek, jejichž pohodovou mízu ostatně frontman Bart Spinney intenzivně nasával (a vytvářel) zevnitř,..
O tom, že zpěvačka Maxi Nil to má v krku zajímavě seštelováno, asi není potřeba moc polemizovat. I tak se v její diskografii neskví kdovíjaké klenoty. Asi největší díru do světa udělala zatím při svém působení v řadách symfoniků Visions Of Atlantis, jenže čtyřleté období, kdy u nich kapele působila, bylo nejméně výrazným v historii téhle kapely. V řadách řeckých On Thorns I Lay strávila celkem deset let, trefila se však do doby, kdy kapela nevydala žádnou nahrávku a tak se do diskografie ..
Nazvete-li album plné coververzí „No Cover“, použijete-li k němu obal od alba Def Leppard, na který vám jeho původní autor doplní vaší vlastní espézetku, logo a ještě navíc na náklaďáku rozsvítí světla, na spolupráci si přizvete téměř čtyři desítky hostů, přičemž se při jejich výběru nedržíte zrovna při zdi, z původně ohlášených třinácti skladeb jich nakonec představíte devatenáct, netajíte se s tím, že v podstatě jde o jakousi z nouze ctnost, abyste nemuseli v rámci koronavirových omezení vydávat novou řadovou desku, ..
Když před dvěma lety uváděl principál Royal Hunt André Andersen do života album „Cast In Stone“, hájil fakt, že se kapela velmi striktně držela svých obvyklých kolejí snadno pochopitelným odůvodněním, že vymýšlet něco unikátního po více než pětadvaceti letech je stále těžší a těžší, takže příznivci kapely mají očekávat tradiční esenci toho, na co jsou za ta léta zvyklí. Novinkovým albem „Dystopia“ postavila kapela tohle tvrzení zlehýnka na hlavu a dokázala, že i se třemi křížky na zdech lze najít způsob,..
Jako by se dallaský kytarista Chris Manning při přípravě alba „Detonation“ řídil heslem návštěvnické seriálové party kolem akademika Richarda „hlavně nenápadně!“ Výjimku z této koncepce nabourává snad jen fakt, že vydání alba zaštítil bývalý kytarista Kiss Bruce Kulick, který kromě funkce kreativního konzultanta si na desce vystřihl i jedno sólo. Jinak však spojení se zpěvákem a skladatelem Chrisem Hodgesem a naverbování bubeníka Maxe Salidiho a basisty Dana Hawkinse..
Většina z nás bude při letošním účtování počítat ztráty, frontman Sebastien Jirka Rain však prohlašuje, že tenhle šílený rok je pro kapelu paradoxně rokem nejaktivnějším a nejúspěšnějším. Účast na turné Monster Meeting, vydání kompilačního alba „Identity“, vydání řadovky „Integrity“, na které kapela kompletně přeladila z angličtiny na mateřštinu, natočení nových videoklipů, spolupráce s Nadačním fondem Veroniky Kašákové, to všechno jsou body, o kterých se Jirka se zjevnou chutí rozpovídal.
..
Máte jasně daný a svým způsobem typický výraz, stále velmi solidní nápady a maximálně schopné muzikanty. Což je stav, který trochu svádí ke hře na jistotu. Na jedné straně, ukažte mi skalního fanouška, který nebude jásat nad tím, když mu jeho oblíbená kapela nabídne přesně to, co od ní má rád, na straně druhé se vždycky najde dost rejpalů, kteří budou hořekovat nad tím, že tohle přece už slyšeli… Zhruba v tomto rozpoložení se v období alba „Ethnolution A.D.“ ocitli Mob Rules. A to i přes to, ..
Vysvětlení, proč norští Wail hrají hevy metal, stříknutý hard rockem, je poměrně svérázné. „Jsem inteligentní. Někteří lidé by řekli, že jsem velmi, velmi, velmi inteligentní. Podle mého výzkumu je heavy metal nejvíce komerčně dostupný, sexy a taneční žánr“ , zaznívá z tábora Wail. Připočtete-li k tomu fakt, že zpěvák Joakim Joreng užívá poměrně sebevědomou přezdívku The Singer a kapela se holedbá nálepkou „kazatelé apokalypsy civilizovaného světa“, je zjevné, že si Wail o pozornost jednoduše říct umí. ..
Jak lépe mohou muzikanti pojmout tuhle dobu, než prací na novém materiálu... Ne snad, že by pohanům Odraedir současný stav kdovíjak vyhovoval, ale kapela se z něj dle slov svého frontmana Jakuba Držímška nehroutí. Jestli budou mít Odraedir kompletně připravený nový materiál v době, až na konci tunelu konečně zabliká světlo a křepčení pod pódiem nebude patřit na seznam zakázaných aktivit, je zatím otázka, ale že se na něm pracuje, je zjevné nejen z nedávno zveřejněného singlu „“The Inception“,
..
Famílie Johanssonových, samozřejmě včetně pokrevního bráchy Mika Anderssona, se vypravila na výlet po objevování krás severské tundry. A ačkoliv její území zasahuje do různých koutů světa, zdá se, že nejintenzivněji je zaujala její ruská část, kde to kluky navíc vcuclo na nějakou diskotéku. Takový je nejsilnější dojem z druhého alba kapely Tungsten, která už na svém loňském debutu „We Will Rise“ prozradila, že má ráda modernu, její míchání power metalu s tanečními příchutěmi..
Na svém čtvrtém albu „Among The Gods“ se Mob Rules dostali do docela zvláštního stavu. Na jedné straně definitivně skladatelsky i muzikantsky dospěli, což se projevuje především v silných melodiích a nápadité symbióze kytar a kláves, na straně druhé jako by tímto dozráním částečně ztratili dosavadní jiskru a hlad po objevování vlastních limitů. „Among The Gods“ tak působí o něco usedleji, než předchozí „Hollowed By Thy Name“ a navíc díky dosud nejširšímu rozpětí nálad i trochu nesourodě...
Čas je někdy úžasně relativní veličina. Jen o něco málo víc než jeden rok od sebe dělí vydání dvou částí rozsáhlého duchařského koncepčního díla německých Vanden Plas „The Ghost Xperiment“. Tváří v tvář tomuto kompletu se tají dech a okřídlenou frázi o tom, jak by kapela udělala lépe, kdyby nechala nové album raději o něco déle dozrát, totálně staví na hlavu. Vanden Plas znovu rozehrávají úžasně bohatou hru plnou zajímavých detailů, nevtíravě pohlcujících melodií a výborných muzikantských výkonů...
Když se před šesti roky vrátili na scénu po osmileté pauze švédští Persuader a představili své čtvrté album „Fiction Maze“, bylo to, jako by si jen odskočili na chvilku někam na panáka. Podařilo se jim stylem i kvalitou navázat na výborná tři alba, se kterými se na začátku tisíciletí velmi rychle dostali do povědomí příznivců akčního a melodického power metalu – rychlé kytary, velice zpěvné melodie, agresivita, hlas (a vlastně i hudební postupy) evokující mladá léta Blind Guardian. Mohlo se tedy zdát, ..
Jestliže chce kapela vyzkoušet něco nového, není nic neobvyklého , když v jejím „doprovodném týmu“ dojde ke změnám. Méně častější pak bývá, když ke změně dojde poté, když už je práce hotová a začíná se nanovo. A když tím, kdo musí z kola ven, je mistr svého oboru Sascha Paeth, je zjevné, že se při tvorbě třetího alba Mob Rules rodilo něco neotřelého. Důvodem dublovaného mixu, který měl ve druhém kole na starosti Markus Teske, byl fakt, že kapele připadal zvuk příliš zapadající do Paethovy šablony,..
Pozitivismus a bezprostřednost. Přesně ten samý pocit, který dýchá z prvotiny mezinárodní kapely Surma „The Light Within“ jde i ze zpěvačky téhle kapely Viktorie Surmové, která se rozpovídala o tom, jaké to je přeskočit obvyklé vývojové kroky, jak se skládá kapela, kterou tvoří muzikanti z různých koutů Evropy, či jak pohled na sochy může vést až k vytvoření dalšího uměleckého díla. Věřím, že se ten paprsek pozitivna dotkne i vás. ..
Rozpravu k sedmému albu (při sedmnácti letech existence velmi slušná kadence vydávání desek) kyperských Winter`s Verge „The Ballad Of James Tig“ je třeba nastartovat úplně od Adama. Tedy od Frixose Masourase, který stojí za koncepčním námětem novinky. Ten ve svém životopise přiznává, že od doby, kdy se poprvé setkal s hrou Dungeons &Dragons se snaží vytvářet své vlastní světy a charaktery. Jeho příběh o Jamesi Tigovi, jehož rodina zahynula na moři a on se po letech vydává na dobrodružnou cestu,..
Zabralo to necelé dva roky, než Mob Rules představili mladšího bratříčka svého debutového alba. V tomto případě je na místě zdůraznit příbuzenské pouto, protože s albem „Temple Of The Suns“ musela německá pětice nadchnout přesně tu cílovou skupinu, kterou oslovila už s albem „Savage Land“. Můžeme sice poukazovat na fakt, že Mob Rules zněli na nové desce o ždibec vyspěleji, ale jinak se jelo podle zcela stejných not. Nedošlo k žádné změně v sestavě, za zvuk byl znovu odpovědný Sascha Paeth..
Co se asi tak může stát, když kapela, která si prakticky po celých třicet let svojí existence zakládá na melodiích, odsune tuhle svoji zbraň na vedlejší kolej. Inu, něco se změní. Němečtí Jaded Heart naštěstí mají v záloze i jiné přednosti, na kterých mohou stavět. Ale spolehlivost, o které se u nich nedalo dlouhá léta pochybovat, se potvrzuje tentokrát snad jen v tom, že kapela znovu dodržela svůj tradiční dvouletý rozestup mezi alby. Novinková deska „Stand Your Ground“ tak bude jedním z nejpřekvapivějších alb kapely...
Pokud jste někdy přišli na chuť severské melancholii (a jedno, jestli se za to zasloužili To/Die/For, The 69 Eyes, Sentenced, Sinamore, či HIM) mohla by vám zvěst o čerstvě vydaném EP s přitažlivým názvem „Between Love And Death“ helsinských D.O.L. lehce zvýšit tep. Tahle pětice, jejíž zakladatelé bubeník Catsy a zpěvák Eero „MC“ Veri po rozpuštění svého původního spolku Days Of Lost v roce 2017 zkrátili název a během následujících dvou let vybudovali novou sestavu, totiž právě z ingrediencí výše zmíněných spolků umíchala..
Ukažte mi hudebníka, který si při hodnocení letošního roku bude mnout ruce spokojeností… Sabinovským Gloom se v celém tom marastu přece jen podařilo vykřesat optimistickou jiskřičku – na jaře vydali výborné album „Awaken“, a i když jeho křest na první pokus nevyšel, Gloom se ho přece jen (byť jen o fous) na podzim dočkali. A nakonec to byl jediný koncert, který kapela letos odehrála. S bubeníkem Gloom Rado Priputenem jsme probrali to, ..
A budeme se bát… znovu… a hodně…!
Pojmenujete-li svou kapelu po albu jedné z nejvýznamnějších kapel metalové historie, koledujete si o pozornost kritiků, kteří mohou mít potřebu tuhle vaši troufalost řešit v optice této inspirace. Jenže němečtí Mob Rules jsou lišáci, což ostatně už léta dokazují i svým zajímavým hudebním vývojem. A tak za jejich názvem, pod kterým na metalovém kolbišti bojují už více než čtvrt století, nehledejte slovutné Black Sabbath (o tom, jak byla tato představa zažitá, vypovídá i dávné postěžování si jednoho z členů kapely..
U Pyramaze je od příchodu zpěváka Terjeho Harøye personální pohoda. Byť jeho předchůdci (Lance King, Matt Barlow, Urban Breed) papírově získali větší věhlas, Terje za nimi hlasově nijak nezaostává a s ohledem na to, že takhle dlouhou dobu bez personálních změn (pravda, za tu téměř dvacetiletou historii jich i tak nebylo mnoho) Pyramaze ještě nezažili, dá se říct, že tenhle klid se na novince „Epitaph“ odráží. Není se třeba obávat toho, že náladově je to poměrně klidná deska,..
Po loňském vynikajícím albu italských Hollow Haze „Between Wild Landscapes and Deep Blue Seas“ se mohlo zdát, že kytarista a jeden z pilířů power-symfoniků Eternal Idol Nick Savio je v excelentní formě, takže novinka jeho druhé party „Eternal Idol“ slibovala mnohé, obzvlášť s ohledem i na podařené debutové album. Jenže svět neběží podle papírových předpokladů… To, že to skřípe mezi Nickem a bubeníkem Camillem Colleluorim, se dalo odhadovat podle toho, že Camillo před třemi lety opustil Hollow Haze..
Mít na debutovém albu v zádech firmu Metal Blade a po svém boku frontmana faerských Týr Heriho Joensena může být dvojsečné – na jedné misce vah může být potenciál, ambice a možnosti, které hned tak některý z tuzemských hudebníků nemá k dispozici, na misce druhé pak hodně velká očekávání, které tato konstelace nutně vyvolá, ať už co se kvality, či samotného stylového směřování kapely týká. Projekt se začal rodit před dvěma lety, když se pod hlavičkou kapely Surma pustili do společného díla zpěvačka Viktorie Surmová ..
Když se začtete do anabáze vzniku druhého zářezu do diskografie britských rockerů Creeper, nazvaného „Sex, Death & The Infinite Void“, budete možná čekat rozervané dílo, ve kterém o temnotu, depresivnost či psychedelii nebude nouze. Původně horropunková parta zakončila turné ke svému prvnímu albu dramatickým provoláním ve stylu Davida Bowieho o tom, že se jedná o poslední show, kterou kdy odehrála. V následném „mrtvém období“ kytarista Ian Miles strávil díky svému nalomenému duševnímu zdraví ..
„Are you ready to go crazy?“
Docela bych křiklounovi Stefanovi Zörnerovi přál, aby našel nějakou kotvu a konečně zůstal delší čas v jedné kapele. I když je otázka, jestli pro něj není zajímavější zkoušet stále nové výzvy, ochutnávat jiné styly, poznávat nové spoluhráče. U progresivců Lanfear nazpíval dvě první alba, s hard rockovými Strangelet zvládl jen jedno, ve stylově a částečně i personálně příbuzných Spitefuel se počítadlo na diskografii zastavilo znovu na čísle dva a tuto normu aktuálně naplnil i v chameleonštějších Reternity. ..
„Maniachrist“, „Holykaust“, „Mohamord“. Trojlístek názvů alb pardubických deathařů Dysangelium už na první pohled signalizuje, že se slovy umí tahle parta velmi obratně a trefně zacházet. Tomuto dojmu přesně odpovídá i rozhovor se zpěvákem Nekrem. Tak přijměte pozvání k nahlédnutí do kuchyně kapely, která ani v této podivné době neztrácí optimismus a víru, že i ze současné situace lze vyjít jako vítěz. ..
Pro charakteristiku prvotiny „Dust To Come“ německých =fudge= stačí sáhnout do playlistu alba a vypůjčit si názvy skladeb „Mechanical Human“ a „For Those Who Live In Fear“. Díky intenzivnímu využití syntezátoru jde o docela chladnou záležitost (byť rozpálit to =fudge= bez debat dovedou), díky silné horrorové atmosféře z alba dýchá strach. Působivá je i odpovídající image kapely, a když k tomu připočtete fakt, že tohle vše je pospojováno koncepčním příběhem a sem tam se od industriálu zabrousí ke gotice,..
Ačkoliv hamburská úderka Godsnake v závěru svého debutového alba „Poison Thorn“ na plné pecky vyřvává, že to je konec, pevně věřím, že to je naopak teprve začátek. Ne, že by tvorba Godsnake byla kdovíjak objevná, kapela sama se hlásí k přímému, tvrdému a riffově orientovanému modernímu metalu, kterému nechybí chytrost a chytlavost, v němž můžete najít vlivy Metallicy, Trivium, či Hellyeah, a v tomhle sebehodnocení jí lze dát plně za pravdu (snad je u pojmu moderní bych si dovolil zlehka polemizovat). ..
Dva díly „Černého cirkusu“ od sebe odděluje necelých devět měsíců. To je natolik krátká doba, u které si řeknete, že oba díly takhle rozsáhlého příběhu prostě musely vznikat ne-li vyloženě souběžně, tak alespoň v časovém rozpětí, ve kterém se nezmění emoční rozpoložení kapely, její postupy budou totožné, a nejen dějová, ale i hudební kontinuita celého kompletu bude plně zachována. Ale když během tohoto období Manticora dokázala změnit i vydavatele, asi nepřekvapí, že to až tak úplně neplatí. ..
Aktuální album „Šeď strachostánků“ pražské kapely Kruton dělí od víc než průměrného debutu „Lament“ osm let. To je dost dlouhá doba na dozrání, a to, že v tomto procesu jsou na dobré cestě, kluci potvrdili o tři roky později s albem „3“. Přesto se přiznám, že zpráva o tom, že se Kruton pustili do mimořádně ambiciózního projektu, totiž do zhudebnění stejnojmenné knižní předlohy Vojtěcha Šaršeho, čerpající z náboženských témat, vzbudila otázku, zda se kluci nezakousli do příliš velikého krajíce. Odpověď není úplně jednoznačná ..
Jelikož němečtí The Other začínali jako cover band Misfits, asi nepřekvapí, že i v době, kdy se tahle parta pustila do vlastní tvorby, se věnuje horror punku. Příznivcům žánru jistě udělá radost fakt, že The Other tohle své směřování berou natolik vážně, aby ho deklarovali stylovýmu přezdívkami a odpovídající vizáží. A ještě větší potěšení jejich fanouškům přináší fakt, že jim dobře od ruky jde i samotná tvorba. Ne, že byste se u jejich alba klepali strachy, či že by jejich punk byl kdovíjak neurvalý. ..
Od vydání debutového alba německých hard rockerů Mad Max příští rok uplyne čtyřicet let. I když v jejich životopise víc než patnáct let zabrala obligátní hibernace, kytarista Jürgen Breforth, který byl již u samotných začátků Mad Max, tuhle káru táhne stále dál. Společnost mu dělá jeho věrný souputník zpěvák a kytarista Michael Voss, který se ke kapele přidal dva roky po jejím založení a jen na chvíli na konci osmdesátých let z tohoto vlaku vystoupil, jen o trochu víc áček nasekal bubeník Axel Kruse (partu pak doplňuje Thomas Bauer, ..
„My dear friend, I bid you welcome to the show…“
I když si španělští Vhäldemar s názvem svého šestého alba „Straight To Hell“ možná trošku naběhnou u potenciálních posměváčků na vidle, nedá se jim upřít, že u většiny skladeb poměrně přesně vystihuje vervu, s jakou se do novinky pustili. Jako by necelé tři roky, které od sebe dělí minulé album „Against All Kings“ a aktuální „Straight To Hell“, v sobě drželi veškerou energii a teď jim najednou ve studiu vybuchla. Jen u toho trochu zúžili výběr kapel, které v jeiich heavy / power metalu bylo vždycky snadné dohledávat...
Otázka smrtelných hříchů je pro soustavně hřešící lidstvo zjevně velmi zajímavým tématem, vždyť písemné zmínky, zachycují snahu o jejich definování a pojmenování, lze zaznamenat už ve čtvrtém století našeho letopočtu. Postupem času se jejich počet ustálil na sedmi (pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost) a veškeré snahy o jejich modernizaci se zatím míjí účinkem. Zpracování tohoto tématu a jeho propojení s životem imaginární postavy ..
Vypadá to, že ve Švýcarsku mají nějaký životodárný pramen, ze kterého kapely, orientující se na melodický hard rock, heavy metal, či jejich křížence, můžou nasávat až do alelujá. Crystal Ball, Shakra, Gotthard, Burning Witches, China, Shezoo…, a v téhle množině by se rozhodně neztratila ani lucernská šestice Crown Of Glory. Dokonce bych si troufl tvrdit, že pokud by se těmto (a dalším podobným) spolkům vyhlásilo zemské mistrovství v chytlavosti melodií, ..
Znáte-li román „Hyperion“ od amerického spisovatele Dana Simmonse, nejspíš se shodneme na tom, že zpracovat toto dílo do kvalitativně a obsahově adekvátní hudební podoby je výzva jako hrom, trochu zavánějící sysifovstvím. O sebevědomí dánské Manticory svědčí fakt, že se touto cestou vydala na svém teprve třetím (!) albu, a to ještě pouhý rok po vydání předchozí desky „Darkness With Tales To Tell“. Aby nebyla situace pro kapelu příliš jednoduchá, nejenže mezi těmito dvěma alby došlo ke změnám v sestavě ..
Teta wiki tvrdí, že v době od 19. března do 11. dubna 2020 měla Itálie v celosvětovém srovnání nejvyšší počet obětí na následky covidové patálie. A italská horror punková parta Superhorror (která svá první alba vydávala pod názvem Superhorrofuck) přesně na konci tohoto období vypustila do éteru své páté studiové album se vskutku trefným názvem „Italians Die Better“. Podezřívat tuhle pětici z toho, že kombinuje věštectví a černý humor asi netřeba (i když druhou položku bych nevylučoval),..
Pokud poprvé ve více než dvacetileté kariéře změníte poznávací znamení kapely, dá se očekávat, že tenhle krok přitáhne pozornost i v případě, že nepatříte ke jménům skloňovaným všude a ve všech pádech. Do téhle kategorie ruští Arida Vortex spolehlivě pasují – aktuální novinka „Riders Of Steel“ je už jejich osmým albovým zápisem, za svoji dosavadní kariéru si určité renomé v power metalovém světě vydobyli, ale že by se někdy měli stát vlajkonošem stylu, se rozhodně čekat nedá, ..
Obal k druhému albu Manticory „Darkness With Tales To Tell“ se tváří velmi tajemně a v samotném názvu desky kapela koketuje s temnotou. Kontrastnější motiv k obsahu nahrávky si asi zvolit nemohla – úvodní intro s názvem „…from Far Beyond“ (snad aby otázka, zda se Manticora bude i nadále držet ve stopách Blind Guardian, byla co nejdříve zodpovězena) s citací oblíbence H.P. Lovecrafta do tohoto obrazu plně zapadá, ale od následující „The Chance Of Dying In A Dream“..
Německá parta Assignment v loňském roce oslavila čtvrtstoletí svojí existence a zároveň se vrhla do práce na svém pátém řadovém albu. Období, kdy se zaměřovala na míchanici deathu a thrash metalu má sice dávno za sebou, ale protože se drží svého kréda „metal bez hranic“, nepřekvapí, že se jí do jejího výrazu sem tam přimotávají různé žánrové pramínky a že proklamovaná aktuální příslušnost k power progu dostává sem tam hodně pikantní příchuť...
Už celou desetiletku tvrdím, že mostecké trio Alchemist je velice svébytná a svým způsobem nezařaditelná parta. Přeloženo do češtiny to znamená, že prokousávání se jejich počiny není zrovna uvolněná a bezstarostná procházka provoněným sadem. Důvodů, které se na tom podílí, je hned několik – velmi houževnatá, neohebná a syrová melodika, pronikavost podobně stavěného vokálu frontmana Mentola, tříčlenné složení, neumožňující kdovíjakou košatost,..
„To Kill To Live To Kill“… „To Live To Kill To Live“. Dánská Manticora nemůže (a možná ani neumí) dělat věci jednoduše a přímočaře. Prosté zažonglování s názvem dva roky starého alba by mohlo napovědět i těm, kteří se o tuhle kapelu nijak blíž nezajímají, že Manticora, bez toho, aby využila obligátního číselného označení, představuje druhou část svého konceptu, založeného na románu zpěváka Larse Larsena. Vezmeme-li v úvahu, že ten má být reflexí na jeho značně negativní zkušenost..
Pokud bychom se pustili do vytváření seznamu kapel, jejichž alba oplývají nespornou kvalitou, ale přesto se tyhle party vytrvale potýkají s určitým (a někdy docela silným) nedoceněním, zcela určitě by jedna z prvních cest vedla do Dánska, kde v závěrečné pětiletce minulého století přišel na svět představitel ultra řízného power metalu, spolek Manticore. Za jeho vznikem stála dvojice Lars Larsen a Kristian Larsen (jejich hudební cesty se ještě předtím protnuly ve spolku Fear Itself),..
Italští Hell In The Club už popáté rozpoutávají v klubu žhavé peklo. A kdyby tomu doba přála, věřím, že by ho dokázali rozpoutat i na kdejakém stadionu. Může za to fakt, že si jedou stále to svoje - v základu se drží už léta prověřených postupů melodického hard rocku a A.O.R., fungují jim nejen vzletné melodické refrény, ale i o něco syrovější motivy, na každé desce namíchávají náladově poměrně pestrý koktejl, nebojí se nahlédnout za mantinely žánru, ..
„Čekejte jedny z nejtvrdších riffů, co jste od nás kdy slyšeli“, zaznělo od švédských Amaranthe na adresu jejich šestého alba „Manifest“. Po deskách „Maximalism“ a „Helix“ nezavání tohle prohlášení kdovíjakou revolučností, tedy pokud by severská šestice neměla v úmyslu se sunout čím dál tím víc do popové říše. A otázka toho, jestli se se jedná o opravdu ty dosud nejtvrdší riffy, se ve finále stává podružnou. Daleko důležitější je, že Amaranthe své nové album jednak poskládali velmi pestře, ..
Promo materiály brazilského spolku Guardian Of Lightning začínají hláškou, že tahle kapela je zvěstovatelem nové vlny metalu, označovaného jako thunder metal. Ale znáte to, do lákacích materiálů se dá nacpat sebevětší konina, jen aby se přitáhla pozornost a v případě Guardian Of Lightning se skutečně zadařilo. Trio ze Sao Paula totiž nasedlo na hodně unavenou herku, vyhnulo se nějakým zajímavějším nápadům, vsadilo na stereotyp a díky němu systematické natloukání prázdných motivů do hlav, zřejmě v domnění, ..
Vítr vane od Trans-Siberian Orchestra. Právě k tomuto ansámblu doputovala kanadská zpěvačka Rosa Laricchiuta na své cestě do hudebního světa, na které si do svého životopisu zapsala úspěšnou účast v soutěži The Voice, vydání dvou alb, jednoho zacíleného na svůj rodný Quebec, druhého již nazpívaného anglicky, či spolupráci s Éricem Lapointem. Její kámoši z Trans-Siberian Orchestra Jeff Scott Soto a Dino Jelusick pak zatáhli za správné provázky u Frontiers Records, ..
Setrvávat v zaryté lítosti je zjevně nemužné a tak se finští (téměř) smutnilové Nicumo snaží své melancholické nálady provětrávat tu výraznější agresivitou, tu lehkonohou tanečností (ani k ní zpravidla nepotřebují moc optimismu) svých melodií, jinde velkou rozmanitostí a proměnlivostí v rámci skladeb. Tenhle svůj pozitivně posmutnělý koktejl v podobě alba „Inertia“ letos na jaře namíchali již potřetí, a ti, kteří si na předchozích dvou deskách zamilovali jejich stylovou nespoutanost ..
Jsou alba, u kterých si říkáte, že by bylo snad nad lepší, kdyby vůbec nikdy nemusela vzniknout. Ne proto, že by na nich byla špatná hudba, ale proto, že za nimi stojí silný příběh, jehož prožívání může být pro autora noční můrou. Mezi tato díla lze zařadit novinku zpěvačky Heleny Iren Michaelsen. Ta se po poněkud nemastné loňské desce kapely Imperia „Flames Of Eternity“ vrátila ke svému soukromému projektu Angel, s nímž debutovala před čtrnácti lety albem „A Woman`s Diary – Chapter I“. Název již tehdy signalizoval, ..
„It`s thrash, not fucking trash!“ vykřikují v jedné ze skladeb nového alba svou stylovou orientaci Španělé Apotropaico a zároveň tím (pro ty jazykově zdatnější) zřejmě chtějí naznačit, že jejich hudba nepatří do odpadkového koše. O tom prvním prakticky od prvního tónu není pochyb a vlastně ani to druhé vám nepřijde na mysl. Ne, že by Apotropaico měli snad patřit k nějakým stylotvůrcům a tahounům scény, to zase ne, ale jejich převážně staromilský thrash metal..
V singlu „Som to ja“, vydaném v období největšího rozpuku protikoronových opatření, zpívají moderně ladění Fictive Marry ze Slovenska, že „…svět se nevzpamatuje, dokud se nevzpamatujeme my“. Už jen za tenhle chytlavý a krutě pravdivý slogan by si kapela zasloužila maximální pozornost. Ale těch důvodů je daleko víc – třeba je najdete již v následujícím povídání lídra kapely Marka Lacka.
..
Jaké to je být v metalu za bílou vránu (nebo černou ovci, abychom byli dostatečně „barevně“ vyvážení), by mohli vyprávět němečtí Hellride. Trojice z Norimberka se už na začátku svého působení rozhodla hrát akustický metal. Vzhledem k tomu, že nemělo jít o jednorázový odskok od řinčícího rachotu, plného řezajících kytar a dunící rytmiky, nýbrž o systematické „metalování“ za pomoci pouhých dvou umírněných akustických kytar a jednoho hlasu v poměrně decentním provedení,..
Když už něco dělám, tak to dělám pořádně. Trio (s těmi počty opatrně, to je u Palace a jejich novinky „Reject The System“ snad jediná položka, u které není všechno striktně a jednoznačně nalajnované) z německého Špýru, které letos slaví završení svého třetího křížku, se tohoto motta drží s německou důsledností. A příznivci kapel typu U.D.O., Accept či Grave Digger by měli (tedy pokud o téhle partě z nějakého záhadného důvodu dosud neslyšeli) sakra rychle zbystřit pozornost. ..
Recenzi tajemně se tvářícího počinu „Inner“ jihočeských Arthemion jsem končil konstatováním „něco zajímavého tu klíčí“. Pro bližší nakouknutí do procesu klíčení se za pětici mladých muzikantů slova ujala zpěvačka Neira, která se podrobně rozpovídala o aktuálním dění v kapele i o debutové nahrávce. Na jejím povídání mě maximálně chytil kontrast mezi myšlenkovým konceptem alba, vyprávějícím o o pochybnostech v sobě, o touze něčeho dosáhnout, o vnitřních démonech, nebo o strachu, ..
Co je na švýcarských hard and heavy rockerech The Order nejosobitější? Asi fakt, že kapela stále funguje v tom samém složení, v jakém se poprvé sešla před šestnácti lety při svém vzniku. To, že na svém kontě má aktuálně už šest alb a přitom nepatří ke kdovíjak vyhlášeným jménům scény (navzdory tomu, že poslední tři desky jí opečovávají u Massacre Records) bych si troufl v první řadě přičítat tomu pověstnému nezbytnému kousku štěstí, protože kvalitativně nijak příliš za svými stylově spřízněnými krajany Gotthard či Shakra ..
Dostat se hned s debutovým albem pod křídla Massacre Records by mohlo naznačovat, že u Goblins Blade se zadělává na malý zázrak. Realita je však přece jen o něco méně prozaičtější. Novou akvizici na heavy-power metalovém poli, která se představila vloni třískladbovým EP „Awakening“ (dvě položky se dostaly i na novinku s poetickým názvem „Of Angels And Snakes“), totiž ze čtyř pětin tvoří muzikanti, působící v deathové partě My Darkest Hate, která, jak jinak, má na svých albech také vytisknuté logo Massacre. ..
Pilar Jimenéz García, známější pod uměleckým jménem Ailyn, se nezdá. Z jejího poměrně dlouhého působení u symfogotické Sirenie jsem ji měl jednoznačně zařazenou do škatulky hlasově něžných a romantických zpěvaček, pracovně nazývané „hodné holky“. Po odchodu ze Sirenie zprávy o Ailyn pomalu utichaly, až z toho nakonec byl její úplný odchod ze scény. Ale všeho do času, Ailyn se pod křídly vše spojujících Frontiers dala dohromady s kytaristou Mikem Orlandem..
Tak přesně o tomhle by měly být „úniky“ z domovských kapel k vedlejším projektům… Zpěvačka Fabienne Erni a kytarista Jonas Wolf, kteří už stihli v tvorbě Eluveitie zanechat nezanedbatelnou stopu, se společně pustili do budování světa plného kouzel, mystických bytostí, starodávných rituálů, posvátných tradic a krásných krajin. Nazvali jej Illumishade a nebýt krátkého zahostování frontmana Eluveitie Chrigela Glanzmanna, nebyl by důvod hledat sebemenší spojitost se švýcarskými melodeath-folkáči. ..
„Veď mě tam, kde to znáš
V případě finské heavíkové party Oz je vcelku zavádějící ohánět se historií. V rodném listu je sice zapsán rok 1977 jako datum vzniku kapely a debutové album už poměrně brzy oslaví čtyřicet let od svého vydání, nicméně za připomenutí stojí také téměř dvacetileté (a u podobně letitých spolků poměrně obligátní) období naprosté nečinnost, stejně jako fakt, že jediným, kdo se dnes může ve svém životopise pyšnit dlouholetou spojitostí s Oz, je bubeník Mark Ruffneck (aka Pekka Mark). Poté, co kapelu před deseti lety přivedl znovu k životu ..
A zase to zabralo čtyři roky. A stejně jako poprvé u takhle dlouhé pauzy, toto období přineslo pro Power 5 významný posun. Stylovou proměnu (i v této oblasti k určitému vývoji došlo) však tentokrát přebila personální revoluce. Kapela mezi alby „Minuty věčnosti“ a „Symbol“ musela překonat nejen fázi, kdy se rozešly cesty bratrů Škrabalových se zbytkem dosavadní party, ale kdy se ruku v ruce s tím prakticky veškeré významnější aktivity kapely zastavily. Bylo by odvážné tvrdit, že s albem „Symbol“ začínali Power 5 úplně od nuly, ..
Někteří označují novinku „We Are One“, na které družina Udo Dirkschneidera spolupracovala s německým armádním orchestrem Das Musikkorps des Bundeswehr za jedno z nejambicióznějších děl, do kterého se Udo kdy pustil. Nahrává tomu fakt, že Udův našlapaný styl muziky ke spojení s armádou v podstatě vybízí, skutečnost, že tahle kooperace přilákala Udovy bývalé spoluhráče z Accept Stefana Kaufmanna a Petera Baltese, i textová témata skladeb, ve kterých se rozsáhlý ansámbl ..
Čtyři roky nejsou v životě kapely úplně zanedbatelná doba. A přes to, že Power 5 podobně dlouhou prodlevu mezi dvěma řadovými deskami zopakovali (a aktuálně ji ještě o něco protáhnou), tu první přestávku, která dělí debutové album „Progres Time“ a následnou nahrávku „Cesta proti času“, považuji z hlediska vývoje party kolem bratrů Škrabalových za zásadní. Právě v tomhle období se cesty Power 5 zjednodušily a zpřehledněly – na jedné straně se tak mohly na desce objevit až nečekaně jednoduché a přístupné kompozice, ..
„Diego H. Maaginen je vizionářský génius, který může rovnocenně soupeřit s tím, co světu předložili Tuomas Holopainen nebo Oliver Palotai“ , tvrdil před třemi lety o principálovi mexické formace Aryem jeden z hudebních internetových portálů. To bylo v době, kdy Aryem sice už oficiálně existovali, ale ze současné sestavy byste kromě Diega nenašli v řadách kapely ani živáčka a toto odvážné tvrzení se opíralo o jeho prezentaci v mezinárodním projektu Words Unspoken, který v roce předchozím představil své dosud jediné album. ..
Němečtí Ivanhoe v příštím roce oslaví už své pětatřicáté narozeniny. Prakticky po celou tuhle dobu jsou řazeni do progresivního metalu, i když příznivcům vrcholných představitelů tohoto žánru by to mohlo leckdy připadat jako celkem vydařený vtip. Letošní osmé album „Blood And Gold“ by v téhle anekdotě mohlo být vydařenou pointou. Pointou proto, že napasovat Ivanhoe do tohoto žánru může být čím dál obtížnější, neboť technicky sice vytříbené, ale skladby, v nichž se Ivanhoe jen dvakrát přehoupnou přes pět minut,..
Jak začít jinak, než klišovitou hláškou o tom, že na každém konci je pěkné to, že něco nového začíná. Heidi Parvianen na dva roky starém albu „The Golden Moth“ se svým ansámblem Dark Sarah uzavřela trilogii o putování stejnojmenné hrdinky přes tři tajuplné světy. S letošní novinkou „Grim“ představila novou postavu Lunu, která svůj příběh tentokrát prožívá v surrealistickém snu, ale děje se tak v daleko civilnějším duchu a s mnohem větší uvolněností, při níž Dark Sarah pochopitelně úplně nerezignovali..
I přes to, že na svých prvních třech albech vzývali Power 5 čas v různých podobách, ovlivnit chod této veličiny se jim nepodařilo, a tak parta z moravského Brumova-Bylnice završuje v letošním roce už pětadvacátý rok svojí existence. Během tohoto prožila velmi zajímavý stylový vývoj (byť nejčastěji skloňovanými pojmy byly a budou v případě téhle kapely power a progres, troufnu si tvrdit, že v případě Power 5 se nedá říct, že by jejich stylové mantinely měly být jednou provždy definitivně nastaveny), vydala sedm řadových alb ..
Švýcarští Exess mají svoji hudební filozofii shrnutou do prohlášení „Recyklujeme metal“. Co si pod tím představit, by mělo prozradit jejich debutové album „Deus Ex Machina“, ke kterému se kapela dopracovala v pátém roce svojí existence. Pokud bych však měl shrnout své pocity z této desky do podobně úderného sloganu, nejspíš bych se dobral k něčemu jako „klidná voda břehy mele“. ..
Tak už to na tom světě chodí. Když máte příležitost zazpívat si v rámci Little Dreams Foundation s Philem Collinsem, bude se to ve vašem životopise vyjímat na čestném místě. A z pohledu vlastního hudebního vývoje možná zásadnější informace o tom, že jste jednoho dne dostali chuť na vlastní projekt, míchající progresivní a melodický rock, je odsunuta na vedlejší kolej. Švýcarská zpěvačka Melody Dylem si tento svůj záměr splnila. Poté, co s gotickou partou Elferya obohatila své portfolio o nahrávku „Eden´s Fall“,..
Takhle to dopadne, když máte dobré nápady, smysl pro humor, odvahu tak moc nedodržovat stylová pravidla a chuť lehce experimentovat. Že se pak může zdát, že vznikne dílo, které nedrží až tak úplně pohromadě? Že využitím netradičního nástroje už předem signalizujete ortodoxním stylovým příznivcům, že jim možná krapet zabrnkáte na nervy (nebo na bránici)? Amíci Aether Realm se na svém třetím albu s poťouchlým názvem „Redneck Vikings From Hell“ zjevně vyřádili a připravili kolekci, která vám v pohodě dá na výběr,..
Italové Aevum k definici svého hudebního výrazu používají pojmy symfonický – neoklasický – teatrální. Ten poslední výraz by bylo na místě psát tučným a velkým písmem. Jejich třetí nahrávka „Multiverse“ je vyjma úvodního a závěrečného krátkého atmosférického sdělení v morseovce postavena na extravaganci, přeplácané barevnosti, vyzývavosti, bombastičnosti a nervním přetlaku. Svým způsobem je to docela originální kombinace..
Dvacet let téměř v konstatním složení, to je bilance kraslické metalově progresivní party Object. V loňském roce kapela představila své čtvrté album “Starving Paradise” a nejen o něm, ale i o aktuálním dění a nejbližších plánech Object se rozpovídal kytarista Václav Odvárko. ..
Tak, jak se písečtí Arthemion na svých fotkách halí do tajemných barev, stejně tak je možné nahlížet podobně barevnou optikou na jejich prvotinu „Inner“. Ke slovu mohou přijít růžové brýle, stejně tak dobře, jako ty černé. Předesílám, že (ač to tak v průběhu následujících řádků nemusí vždy vypadat) album „Inner“ si v konečném součtu zaslouží, aby se o něm mluvilo v pozitivním duchu. Melodický metal Arthemion sice trpí několika neduhy, na druhé straně (a je paradox, že se tak děje především tehdy, ..
V období mezi letošním březnem a červencem vychází celkem tři desky (Allen/Olzon, Magus Karlsson`s Free Fall a Primal Fear), na kterých nezanedbatelnou roli hraje šikovný multiinstrumentalista Magnus Karlsson. Byť jde o člověka, který je dlouhodobě hodně aktivní, samozřejmě se vtírá otázka, jestli se podobný zápřah nemůže projevit na kvalitě nahrávek. Z tohoto pohledu by třetí album jeho vlastního projektu Magnus Karlsson`s Free Fall s titulem „We Are The Night“ ..
I když švýcarští Miracle Flair vydali svá poslední dvě alba pod křídly Massacre Records, pořád je lze považovat spíš za lehce utajený tip pro milovníky melodického metalu se ženským zpěvem, než médii vzývanou ikonou. Novinka „Synchronism“ by podle vyjádření kapely měla navazovat na kladně přijaté čtyři roky staré album „Angels Cast Shadows“, jen by měla být trochu tvrdší, trochu progresivnější, trochu melodičtější, a zároveň otevřená novým moderním zvukům…..
Výrok zpěvačky německých Beyond The Black Jennifer Haben o tom, že turné s Within Temptation znamenalo v jejím životě důležitý milník, by se možná dal trochu retrospektivně rozšířit o předpověď, že od chystaného turné s Amaranthe Jennifer očekává podobný efekt a někde v pozadí (nebo možná spíš přímo v centru dění) by určitě neměla chybět zmínka o tom, že si tahle kráska po vydání dva roky starého alba „Heart Of The Hurricane“ (z pohledu Jennifer dozajista zlomového, ..
Čas někdy může být nepodstatná veličina, ovšem jak vyřešit otázku oslav svého výročí, když přesné datum vzniku kapely je otázkou polemiky uvnitř v kapele? Čtyřčlenná formace Vanaheim z Chlumce nad Cidlinou si s touto drobností zjevně poradí, vždyť v nedávném období musela řešit závažnější (a tradičnější) otázky života kapely - změny v sestavě, nabourání plánů na vydání nového alba, či jeho plánovaný křest. Co se aktuálně děje ve Vanaheim přibližuje kytarista Martin Drobný. ..
Šest let o sobě nedali švédští Falconer studiově vědět. V době od vydání výtečného alba „Black Moon Rising“ dokonce pomalu utichaly i jakékoliv zprávy ze života téhle party, až se zdálo, že to mají Falconer spočítané. Začátkem letošního roku proskočila zpráva, že se Falconer nakvartýrovali do studia k Andymu LaRocquemu, kde připravují své již deváté albu. Sešli se k němu nejen ve stejné sestavě a se všemi svými obvyklými zbraněmi, ale hlavně i ve stejně nabušené autorské i muzikantské formě, jako na desce minulé, ..
Ostravští Public Relations by aktuálně mohli dobře posloužit za ideální příklad těm, kteří hlásají okřídlené heslo „co tě nezabije, to tě posílí“ - v závěru loňského roku se v průběhu příprav albové novinky „Překonej svůj strach“ rozhodl opustit kapelu zpěvák Honza „Comar“ Ražnok. Že si Public Relations s tímhle oříškem poradili, je zjevné z toho, že album je úspěšně na světě a kapela se v novém složení už už chystala na své jarní turné, ze kterého však v důsledku bezpečnostní situace sešlo. ..
Italští Hyperion vstoupili na scénu s tři roky starým albem „Dangerous Toys“ a poměrně snadno dali zapomenout na to, že o necelých dvacet let dřív už na Apeninském poloostrově kapela tohoto jména působila. Debut mladších Hyperion přinesl velice svěží výlet na přelom osmdesátých a devadesátých let a jejich verze tehdejšího heavíku zněla nejen autenticky díky své energii a postupům, ale zároveň čerstvě a přitažlivě. Italům se od debutového zápisu podařilo udržet sestavu v nezměněném složení..
Co vlastně čekat od dvanáctého alba House Of Lords jiného, než vydatnou porci vyzrálého a šťavnatě melodického hard rocku, který má ohromně blízko k AOR? James Christian se svým ansámblem má už dávno jasno v tom, kam svoji tvorbu směřovat. A jelikož album „New World – New Eyes“ plně navazuje na předchozí nahrávku „Saint Of Lost Soul“, opět koketuje s tvrzením, že House of Lords natočili své nejusedlejší album. Ta usedlost se projevuje v tom,..
„… užívám rulík zlomocný…“
Italští Moonlight Haze to vskutku berou hopem. Na konci roku 2017 zpěvačka Chiara Tricarico a bubeník Giulio Capone opustili kapelu Temperance, dali dohromady nový ansámbl, už po roce a půl představili pod hlavičkou Moonlight Haze své debutové album a téměř „do roka a do dne“ se hlásí s novinkovým dílem „Lunaris“. Horká jehla? Záleží na úhlu pohledu. Do „Lunaris“ znovu mohou střílet ti, kteří po debutu kapele vyčítali jakousi pejsko-kočičkovskou stylovou neukotvenost a rozevlátost, ..
Jaká asi může být atmosféra příběhu, v němž hlavní hrdina čeká ve vězení na popravu a s vědomím, že se blíží konec, hodnotí svůj život, diskutuje se smrtí a směřuje k poznání, že i ta největší lidská monstra v božích očích nejsou žádné příšery? Francouzští gotici Porn ve svém vyprávění o panu Stranglerovi pokračují v poměrně divokém tempu a závěrečný díl trilogie (kdyby vás snad netrknul dovětek v názvu alba, tak číslování skladeb v rozmezí 20 – 32 by mělo jasně napovědět, ..
A ti co řeči budou mít, do jiných zemí odejdou, my tu takhle chceme žít, pod naší vlajkou slovanskou
Centrální plánovač u Grave Digger to nemohl vymyslet lépe. Ve čtyřicátém roce existence kapela vydává své dvacáté album. Je vcelku pochopitelné a snadno akceptovatelné, že v rámci dublovaných kulatin se kapela opět navlékla do kiltů a vyrazila na skotské pláně. Pokud dumáte nad tím, jestli si Grave Digger trochu nezahrávají s pověstným opakovaným vstupem do stejné řeky, tak si troufnu tvrdit, že jenom krapítek. Nahrává tomu především fakt, že Grave Digger, byť jim ani v nejmenším nelze předhazovat, ..
Jestli se od pražské hard rockové kapely Year Of Pluto dočkáme někdy klasického alba, jejich baskytarista Majkl neprozradil. Ale v duchu filozofie, že hudba je pro členy kapely především koníček, a chuť hrát živě pro živé lidi je větší, než pravidelně vydávat alba, je to vcelku pochopitelné, byť z pohledu běžných hudebních zvyklostí možná lehce rebelantské. Ale dáte-li si do názvu kapely jméno největšího rebela mezi planetami, dá se podobný přístup očekávat.
..
Zvolíte-li si jako název kapely pojem Cryptex, celkem oprávněně od vás posluchači mohou očekávat, že vaše hudba bude skrývat (a postupně odhalovat) mnohá tajemství a nebude pocitovou jednohubkou, u které bude všechno jasné po několika málo minutách. Němečtí Cryptex na svém aktuálním albu s poetickým názvem „Once Upon A Time“ toto s přehledem naplňují, rozmanitost jejich hudby je velice pestrá, nápaditost jiskřivá a provedení pohodově laskavé a uvolněné. A pokud vás svou zašmodrchaností ..
Kdyby člověk začal sledovat příběh rumunské party Scarlet Aura od prostředka, asi by mohl s uznáním kvitovat, kterak se tahle čtveřice pomalu posunuje a zlepšuje. Jenže život téhle kapely začal dřív, než s mizerným albem coververzí „Memories“. Tomu předcházelo výborné album „Falling Sky“, které ukázalo, že potenciál Scarlet Aura by mohl být velmi silný. Pak však kapela zavzpomínala na svoje idoly tak nešikovně a diletantsky, že níž už se propadnout snad ani nemohla. A od té doby se snaží zas vyškrábat nahoru...
„Tu eres mi media naranja, perra!“ Kdepak, tenhle rozhovor nevznikal někde na slunečném španělském pobřeží, ale v naší domovině. To jen prostějovská parta Medea Rey využila takhle poeticky znějící titul pro své debutové EP. A protože je to muzika, která jednak dobře leze do uší, jednak si umí i příjemně pohrát s češtinou, klidně si ji pusťte ke čtení následujících řádků, ve kterých kapelu představil kytarista David Drnovský...
Při pročítání bookletu alba „Paper Blood“ vám možná padne do oka speciální poděkování s přáním všeho nejlepšího, věnované bývalým členům Steenu Mogenenovi a Jacobu Kjaerovi, kteří se po vydání alba „Eyewitness“ s hudebními aristokraty Royal Hunt po dlouhých letech rozloučili. Nebýt této poznámky, podezříval bych Andrého Andersena z toho, že si na novinkovém albu vybíjel frustraci z odchodu této dvojice a dočasného rozkladu kapely. Takhle agresivně, naštvaně a natlakovaně Royal Hunt nikdy v minulosti nezněli! ..
„Dám si jedno pivo“, „Banda kreténů“, „Na co sáhnu to mi jde“. Výčtem názvů necelé poloviny skladeb ze čtvrtého alba novojičínské party Dr. Hekto se snažím naznačit jednu věc, kterou celkem jednoznačně vyjadřuje i samotný název kapely. Samotní Dr. Hekto se ve své historii přiznávají k tomu, že když v první polovině devadesátých let začali muzicírovat, věnovali se pivnímu rocku. I když kapelou občas zavál vítr personálních změn (v tomto případě spíš kolotoč, protože u téhle party zřejmě platí, že „dobří holubi se vracejí“..
Speciální situace si žádá speciální řešení. Rozhovor se slovenskými Slight Lie v zájmu zachování určité spontánnosti vznikal tak, že zpěvák Peťo Hajdu, kytarista Demo a bubeník Rado Rusnák po skončení své první zkoušky po rozvolnění bezpečnostních opatření vzali papír s otázkami a nahrávali své bezprostřední reakce. Co z toho vzniklo, můžete v následujících řádcích posoudit sami, byť je třeba s politováním přiznat, že některé z dialogů nešlo úplně v písemné podobě zachytit tak, ..
Volbou svého jména erfurtští Macbeth v jedinečnosti jen těžko zvítězí. Přidáme-li k tomu ale dovětek, že tahle pětice je jednou z prvních heavy metalových kapel, vzniklých na území bývalého východního Německa, kdy si dokonce z důvodu úředního zákazu a oplétaček se Stasi ve svých raných letech na čas musela změnit jméno na Caiman, asi nebude nutné v případné identifikaci těchto Macbeth nějak tápat. V závěru sametově revolučního roku po sebevraždě zpěváka Detleva Wittenburga kapela přerušila svoji činnost, ..
„Cruelty has a human heart
ATMOSFÉRA. To je základní a velmi silný pilíř, na kterém stojí nové řadové album kapely Welicoruss „Siberian Heathen Horde“. Tajemná, mrazivá, lehce pochmurná, ale zároveň heroická a monstrózní atmosféra, rozkvétající ze syrového blackmetalového základu a košatící v bohaté symfoničnosti. Atmosféra, důmyslně rostoucí na křížení angličtiny a ruštiny, přičemž autentičtější mateřština frontmana Alexeje Boganova je ze dvou lingvistických složek tou působivější, ale ani jazyk Shakespearův kouzlo téhle zmrzlé symfonii neubírá...
Kdyby to takhle mělo jít s polskými Exlibris dál, za chvíli by mohly na jejich koncertech převládat finské vlajky. Před čtyřmi lety do kapely přišel křikloun Riku Turunen. Ten se na svém debutu v řadách Exlibris s názvem „Innertia“ velmi dobře zapsal a severskou družinu po loňském odchodu Daniela Lechmanskiho a Rickově intervenci rozšířil kytarista Antti Warman, který své ostruhy studiově nejostřeji přibrousil v projektu Warmen svého bratra Janneho (Children Of Bodom), či u King Company. ..
Je jasné, že současná situace docela nevybíravým způsobem boří a mění plány v hudební branži prakticky všemu a všem. Že i na tom špatném se však dá najít aspoň něco dobrého, ať už jde o možný návrat člověka k přírodě nebo o větší prostor a čas na přípravu nového alba, potvrzuje kytarista a zpěvák brněnských pohanů Dark Seal Crudelis...
John West strávil v Royal Hunt v jejich více než třicetileté historii pouhých osm let, přesto se do ní nesmazatelně zapsal. Nejen tím, že se ještě donedávna mohl pyšnit tím, že byl tím pěvcem, který v řadách kapely nazpíval nejvíc desek (o tento primát jej nakonec připravil navrátilec D.C. Cooper), ale hlavně tím, že se podílel i na tom nejsilnějším albu, které kdy parta kolem Andrého Andersena dala dohromady. Sice se může zdát trochu podivná strategie konceptu spojeného s „Marťanskou kronikou“ Raye Bradburyho..
Jistá podobnost v chápání progresivního metalu by tu byla. Ovšem tam, kde Ereley občas otevřou okno, aby určitá hudební neprostupnost mohla na chvíli ustoupit melodičnosti či atmosféře, tam v tom nejkrajnějším případě krasličtí Object jen zlehka poroztáhnou závěsy a svůj výraz nijak zásadně nemění, zůstávají téměř po celou dobu houževnatí, hrubí a těžko přístupní. A byť jsem Object dlouhá léta a pár jejich vývojových větví zcela míjel (čtyři roky staré „In Surdity“ i předchozí desku „Release“), ..
Kdybyste chtěli s kytaristou a tahounem pražské kapely Doktor Triceratops Michalem Randym Rotterem probírat historii téhle party, určitě by bylo o čem dlouho povídat, neboť životopis Doktora Triceratopse se začal psát již v polovině devadesátých let minulého století. Ale jak Randy v rozhovoru zdůrazňuje, pro něj je spíš zásadní současnost. Ale samozřejmě, že i přes procházku loňským albem „Old Skull Metal“ na nějaké vzpomínání přece jen došlo...
Když už dojde na změny v sestavě, nebývá u Royal Hunt obvykle kdovíjak velký průvan, který by nějak razantně pozměnil výraz kapely. Z pohledu toho, v jaké sestavě se zrodilo páté album „Fear“, nedá se říct, že by šlo o proměnu úplně zanedbatelnou. D.C. Coopera nahradil další křikloun zpoza oceánu John West, který se v době svého nástupu k Royal Hunt mohl už pochlubit nejen vydáním dvou sólových desek, ale i působením v Badlands,..
Dílo spisovatele Stephena Kinga lákalo, láká a zřejmě i bude lákat řadu umělců k vlastní interpretaci jeho příběhů. Na své třetí desce sáhlo ústřední duo německých progresivistů Flaming Row po jednom ze zásadních Kingových románů – zrod alba komentoval kytarista, basák, zpěvák a jeden z autorů (tím druhým je zpěvačka Melanie Mau) Martin Schnella hláškou, že s Melanií oba milují sledování skvělých filmů a poté co shlédli Temnou věž, zrodil se nápad na nové album. Pokud vás děsí už samotný fakt, ..
Předpoklad, že verze moderního metalu, na které postavili svůj úspěch Amaranthe, bude postupně mutovat, se vzhledem k ohlasu, který švédská šestice vyvolala, dal brát za jistotu. Pro mladou metalovou krev je tohle zjevně lákavý prostor a čerstvá italská odpověď, založená na kontrastu mezi jemným ženským hlasem, hrubými kytarami, masivní dávkou elektroniky, disko rytmy a občasným chropotem se jmenuje Volturian. Za vznikem této kapely stojí skladatel, kytarista a klávesák Federico Mondelli..
Odhlédneme-li od komerčního hlediska, jsou Royal Hunt dobrým příkladem toho, že systematická práce a píle se vyplácí. Na svém čtvrtém albu „Paradox“ se totiž kapela dobrala jednoho ze svých (ne-li rovnou toho hlavního) uměleckých vrcholů. Této mety se nedočkal bubeník Kenneth Olsen, kterého ve studiu nahradil Allan Sørensen (stálým členem kapely se stal až o rok později a stejně jako D.C. Cooper i on nástupní papíry ke kapele podepisoval ve své kariéře dvakrát)..
Jak se v té obrovské záplavě kapel máte od ostatních odlišit, když se ve své hudební podstatě chcete přidržet tradičního základu a nemáte potřebu do svého výrazu cpát přehršel moderních šidítek? Třeba tak, jak to dělají italští Game Zero. Ti se po sedmi letech svojí existence dopracovali k druhému albu s důvtipným názvem „W.A.R. – We Are Right“ a jejich na první pohled nenápadná hudba staví na hard rocku, který má občas chuť naběhnout na narvané stadiony z osmdesátých let, ale těsně před tím, ..
Polejte svou zbroj galonem piva a místo v předních řadách při druhé válečné výpravě finské pohansky zvrhlé lidušky Verikalpa budete mít jisté. Recept téhle šestice je poměrně jednoduchý – válečná strategie, okoukaná od Turisas a Ensiferum, zalitá mokem ze sklepa raných Korpiklaani a Trollfest, se špetkou smíškovství od Alestorm, opěvující finský folklór, občas se otírající o nějakou mýtickou postavu, s příležitostným drobným přesahem kamsi k blacku a deathu...
Událostí, které by bylo možné v životě Royal Hunt označit za klíčové, se ve více než třicetileté kariéře najde určitě víc, jisté však je, že rok 1995 mezi nimi chybět nemůže. Toto období je spjato s prvním příchodem amerického zpěváka D.C. Coopera do kapely. S docela náročnou nástupní situací (do zahájení plánovaného tour v době jeho příchodu už mnoho času nezbývalo) se nový pěvec bez problému vyrovnal a na albu „Moving Target“, vydaném ještě v témže roce, předvedl, že André Andersen (jak potvrdil i v budoucnu) ..
Na první pohled by se mohlo zdát, že mladičká zpěvačka s osobitým projevem Melissa Bonny si nemůže na nečinnost stěžovat. Svou první metalovou nahrávku vydala před čtyřmi lety s power metalovými Evenmore, vloni natočila album s Rage Of Light, jejichž členkou stále zůstává, zahostovala si na albu Warkings, se kterými se objevila i na pódiu, stejně jako s Dragonland a Serenity, výrazně pomohla Jensu Faberovi s letošním debutem Malefistum. V tomhle poměrně bohatém výčtu se neztratila Melissina touha ..
Když před dvěma lety vydali Bonfire velmi vydařené album „Temple Of Lies“ a chystali se na monstrózní tour, na kterém s nimi měla vystoupit řad významných jmen světové rockové scény, vypadalo to, že má parta kolem Hanse Zillera našlápnuto, jako už dlouho ne. Jenže koncepce turné se začala povážlivě drolit, Hans skončil v rukou lékařů (ponechme stranou, co je vejce a co slepice) a Bonfire se zdánlivě ocitli v dost nezáviděníhodné situaci. Od tohoto okamžiku uteklo jen o málo víc, než jeden rok, ..
Ještě než utichly moje nadšené ódy nad famózním návratem washingtonských Heir Apparent, bylo možné opět vyhlásit za tuto partu tryznu. V loňském roce se totiž kapela zase rozpadla a její členové se rozutekli do všech hudebních stran. Z hlediska příznivců variabilního hrdla Willa Shawa se to nakonec může jevit jako plus, protože Will zapadl do ještě vybranější společnosti (a nemluvě o tom, že i v ní se znovu překonává). Excelentní basák Mike LePond, v jehož hustě popsaném hudebním životopise se vyjímá především angažmá u Symphony X, ..
Ačkoliv mezi debutovým albem a následnou deskou „Clown In The Mirror“ je odstup pouhých pětadvaceti měsíců, jednalo se prakticky o nejdelší rozestup mezi dvěma nahrávkami v prvních třinácti letech studiové tvorby Royal Hunt. Andrému Andersenovi zjevně dvouletý interval vydávání studiových desek vyhovoval, o jeho výborné skladatelské formě prakticky není pochyb po celou jeho hudební kariéru, a protože svůj styl Royal Hunt plně představili na albu „Land Of Broken Hearts“, dalo se vcelku dobře odhadnout, ..
Jedním ze základních kamenů příběhu progresivních aristokratů Royal Hunt je skutečnost, že hudební svět nezná hranic, stejně jako fakt, že můžete mít v hlavě skvělé nápady a kolem sebe vynikající muzikanty a nepotkáte-li potřebnou dávku štěstí, přes veškerou kvalitu se na hudební Olymp stejně nevyškrábete. Ač se historie kapely začala psát v roce 1989, je třeba vrátit se až kamsi na konec šedesátých let minulého století a zamířit do hlavního města tehdejšího Sovětského svazu. ..
Když před pěti lety představili francouzští Evolvent své druhé album „Whatever Happens“, pochvaloval jsem si mimo jiné křehké poletování ve výškách slavíčka Emmy Elvaston. Když se ještě v témže roce kapela rozštěpila a Emma si společně s kytaristou Clémentem Botzem založila novou partu Beneath My Sin, zdálo se, že jen pod jinou značkou bude tahle dvojice pokračovat v započatém díle. Byť k určitým posunům došlo, tak tuto tezi v podstatě nevyvrátilo ani tři roky staré debutové album „Valkyries of Modern Times“,..
U předchozí nahrávky „The 7 Endless“ italských Secret Rule jsem se docela intenzivně pral s pocitem, že tahle parta je univerzální neškodně vzorná kapela, která nijak nevybočuje z rámce standardního melodického metalu s ženským zpěvem. Co zásadního se mohlo změnit na jejím výrazu, když předchozí nahrávku a aktuální dílo „Against“ dělí pouhých třináct měsíců, Secret Rule jej nahrávají ve stejném složení, u stejné firmy…? Nedošlo sice na radikální revoluci, ale přece jen tato poměrně krátká doba byla dostačující k tomu,..
Vlastně se jedná o osvědčený a dobrou polovinou zúčastněných i dostatečně vyzkoušený model, proto by se dalo předpokládat, že se na něm (při muzikantské kvalitě všech protagonistů) nedá nic zkazit. Výsledky vzájemné spolupráce představili kytarista a klávesáka Magnus Karlsson se zpěvákem Russellem Allenem v v první dekádě tohoto století již třikrát, společnost jim u toho dělal další nepřehlédnutelý křikloun rockové scény Jorn Lande. Ve čtvrtém kole již Magnuse nahradil Timo Tolkki, ale jak je vidět, ..
Shakra si s titulem svého nového alba docela intenzivně zavěštila, ale v kontrastu k tomu, že současné události v bláznícím světě nějaké změny do našeho běžného fungování patrně přinesou, pětice švýcarských muzikantů je pevně usazená ve svých melodiích, náladách, postupech, výrazu i nápadech a nemá potřebu na nich nic měnit. Po pětadvaceti letech na scéně, navíc s minimem personálních změn, je to i docela pochopitelné. Pohled na album „Mad World“ se tak bude zřejmě odvíjet od toho,..
Historie v přímém přenosu. Jenže kdo jiný už by měl mít právo courat se po metalovém pravěku, než pražská parta Doktor Triceratops, navíc, když i do názvu své novinky „Old Skull Metal“ vetknula odkaz na léta minulá. Připočtěte k tomu fakt, že kořeny kapely sahají do osmdesátých let minulého století, skutečnost, že jediná dvě řadová alba vyšla v prvních letech tohoto tisíciletí, při poměrně silné muzikantské fluktuaci je však jediným pamětníkem obou řadových alb už pouze kytarista Michal Randy Rotter..
Tedy milá Zubejdo, to mateřství ti nesmírně svědčí. A vlastně i celé kapele… Ono to samozřejmě nebude jen mateřstvím. Diabulus In Musica neskutečně prospěla pauza, v níž hlavní představitelé těchto španělských symfoniků klávesák Gorka Elso a zpěvačka Zuberoa Aznarez nejen přivedli na svět své potomky, ale hlavně vybočili ze stereotypů, získali odstup od vlastní tvorby (Zuberoa se mimo jiné zapojila do mezinárodního projektu Tragul) a načerpali spoustu nové inspirace, hudební energie a spontánnosti ..
Kdeže časy HIM jsou…, a tak mají kapely jako Vlad In Tears volné pole působnosti. Je fakt, že když si smutnilovskou scénu tato čtveřice s italskými kořeny a sídlem v Německu nepodmanila s žádným ze svých dosavadních šesti řadových alb (což za třináct let působení není zase tak málo) tak jako jejich finští kolegové, jen těžko se jim to povede s aktuální novinkou „Dead Stories Of Forsaken Lovers“. Ale upřímně řečeno, z této desky ani nemám pocit, že by hlavní snahou kvarteta Vladů bylo prvoplánově rozslzet ..
Němečtí hard rockeři Châlice nikdy nepatřili ke kapelám, ke kterým by vzhlížela kdovíjak mohutná masa fanoušků, i přes to, že jim nikdy nechyběl cit pro chytlavě vzdušné, zapamatovatelné melodie, šikovně promíchané s rockovou kousavostí, a každé z jejich sedmi alb mělo svoji nespornou kvalitu. Během více než dvaceti let společného muzicírování šlo o velmi soudržnou sestavu. Jediným nestálým postem byly klávesy, u nichž došlo k několika obměnám, jinak Châlice fungovali stále ve stejném složení. P..
Dalo by se říci „co album, to personální průvan“. Když dal Victor Smolski před pěti lety dohromady sestavu, v níž mu po boku stáli pěvci David Readman a Andy B. Franck, otázka nezněla jestli, ale kdy se začne tato sestava štěpit. Na druhém album už Almanac tvořila z třetiny jiná sestava než na debutu, ale hvězdní křiklouni zůstávali. Na třetí desce už dělá z původní sestavy Victorovi společnost pouze Jeannette Marchewka (z pěveckého tria ta jednoznačně třetí vzadu), předchozí nahrávku „Kingslayer“..
Kdyby na světě fungovala čiročirá spravedlnost, nebylo by nutné v souvislosti s druhým albem amerických symfonických vypravěčů Seven Spires zmiňovat kolegy Avanatsia či Paeth`s Master Of Ceremony. Jenže právě v těchto spolcích se všestranná zpěvačka Adrienne Cowan přece jen zviditelnila víc, než u svého domovského působiště. Ovšem kdyby to bylo dobré k tomu, že si příznivci tvrdší muziky díky této Adriennině kooperaci najdou cestu i k albu „Emerald Seas“,..
Kapela na pohodu, která příliš nikam nespěchá a tak nějak zdánlivě mimochodem doplňuje do svého životopisu fakta o již desátém roce své existence, o vydání dvou alb, o nedávno zveřejněném videoklipu. Atmosféra, že není důvod za každou cenu se někam tlačit, že důležitější je užít si radost ze společného hraní i ze samotného kamarádství v kapele, dýchá ze slov kytaristy Jardy Kupky, který se ujal představení ostravských Inner Empire. ..
Tak tohle bude zase tancování o architektuře…, slovenští progresivci Late, kteří začínali před osmi lety jako instrumentálně progresivní projekt, vydali své debutové album „The One And I“, které patří do kategorie velmi obtížně popsatelných desek, protože přehršel nápadů je nepřeberný, proměnlivost skladeb nekonečná a děj velmi bohatý. Tím, co za téhle konstelace mluví ve prospěch kapely, je jejich velmi jemný přístup k progresivitě, díky kterému je album nevtíravé, snadno přístupné a neubije vás žádnou přehnanou komplikovaností...
Možná vás taky napadne otázka, proč vlastně Zak Stevens začal budovat nový projekt pod názvem Archon Angel, když jeho tvorba není kdovíjak vzdálená dosavadní Zakově domovině Circle II Circle a narazit na nálady Savatage, kde Zak nakopl svojí kariéru, není na debutovém albu „Fallen“ už vůbec žádný žádný problém. Kdo ví, jestli by pro Archon Angel osudové setkání Zaka Stevense s producentem a kytaristou Aldo Lonobilem při práci na loňském albu Avalon Tima Tolkkiho „Return To Eden“ mělo přesně tento důsledek,..
I když se tahoun Iced Earth Jon Schaffer sem tam nechal slyšet, že další album jeho společného podniku s parťákem z Blind Guardian Hansi Kürschem není věc nereálná, roky ubíhaly a diskografie Demons & Wizards marně čekala na třetího brášku k nadčasovému eponymnímu debutovému albu i k výbornému (byť přece jen o něco méně dotaženému) následovníkovi „Touched Of The Crimson King“, čerpajícímu z díla spisovatele Stephena Kinga. Jako by však vloni Hansiho Kürsche přepadla potřeba vrátit se do minulosti..
V polovině ledna oznámili Metalcraft, že se s nimi loučí zpěvák Hanz Fuhrmann. Na začátku měsíce kapela odtajnila, kdo bude novu posilou u mikrofonu. O necelé dva týdny později už Mr. Steely (jehož hlas můžete znát z revivalu Judas Priest) prožil své první vystoupení s Metalcraft v brněnském klubu M13. Tuhle ukvaltovanou anabázi v krátkém povídání o současné situaci v Metalcraft naprosto přesně vystihuje Mr. Steely mottem dnešní doby: „není čas ztrácet čas“...
Všechno je relativní. „Líbí se ti mít pěst v ksichtě a nakopaný zadek …?“, ptají se slovenští Slight Lie ve skladbě „Midnight Lady“. Obecně vzato, jasně, že ne, chlapci. Ovšem najdou se výjimky, jako třeba, když se potkáte s deskou, která skvěle nakopává, což o albu „Countdown“ bez debat platí. Nebo alespoň o jeho části. A tím se dostáváme k další části debaty o relativnosti některých událostí. Když totiž budete tvrdit, že první část desky je jasně vydařenější, než ta druhá, obvykle tím chcete vyjádřit fakt, že kapele krapet došel dech. ..
Čím víc kytar, tím lepší album? Nemyslím, že by ta rovnice byla tak jednoduchá. K této myšlence však trochu svádí fakt, že švédští Bombus před dvěma lety ulovili do svých řad kytaristu Simona Solomona, čímž se počet těchto nástrojů v řadách kapely zvýšil už na tři kusy a důsledek je ten, že loňské album s vtipným názvem „Vulture Culture“ je dosud nejlepší nahrávkou, kterou tato göteborgská (dnes už) pětice vytvořila. Není podstatné, jestli za to může fakt, který si frontman Fredrik Feffe Berglund nemohl vynachválit..
Kdy před pěti lety obživli němečtí svérázové S.D.I., prohlásil jejich tahoun Reinhard Kruse, že bude-li odezva fanoušků na jejich návrat taková, aby stálo za to přijít s novými písněmi, pustí se do nich. Ačkoliv Reinharda opustili oba parťáci, kteří pamatovali dávnou éru kapely a byli i při její reinkarnaci, nyní jsou zde S.D.I. s novým albem, jehož název „80s Metal Band“ je v podstatě jakýmsi alibi, kterým trojice z Osnabrücku dává jasný návod, jak k téhle desce přistoupit – nalaďte své uši na osmdesátá léta..
Tenhle vesmír není pro starý. No řekněte, pamětníci, jak moc vás láká vyrazit na vesmírnou diskošku do fabriky? Zhruba o tom je třetí album Edge Of Paradise z Los Angeles, u kterého se na první pohled jedná o velmi přitažlivou záležitost. Adrenalinová muzika, která rychle leze do žil, spolupráce s Jacobem Hansenem (např. Amaranthe) a Mikem Plotnikoffem (např. Halestorm), do metalového základu nacpaná slušná porce moderny, u mikrofonu přitažlivá kočka, s natolik pružnými hlasivkami a hlasovou obratností, ..
Volnou citací výroku zpěváka rakouských Serenity Georga Neuhausera o tom, že je úžasné, když můžete spojit dvě velmi oblíbené činnosti do jednoho celku, v tomto případě muziku a historii, se snadno dobereme odpovědi na otázku, zda Serenity i na svém sedmém albu vychází z historických reálií. Nadýchaný power metal a historické téma doplňují i další obvyklé položky jako ultramelodičnost, výpravnost, elegance, dramatičnost, nadýchanost, přehledný a čitelný zvuk, sametově měkký a nezaměnitelný Georgův hlas..
V životopise švédského křiklouna Matse Levéna se najdou natolik významná působiště (Therion, Yngwie Malmsteen, At Vance, Treat… ), aby bylo od první věty jasné, že tenhle maník to má v krku výborně seštelováno. Stejně tak se v jeho curriculum vitae dá vystopovat fakt, že na jednom místě příliš dlouho nevydrží. Ať už je příčinou to, že rád zkouší nové věci nebo třeba to, že není kdovíjaký týmový hráč, obě tyto možnosti celkem jasně vedou k tomu, že myšlenka natočit vlastní sólové album se v podstatě sama nabízí...
S trochou jízlivosti by se chtělo říct, že samotný název nového alba „8RED“ francouzských heavíků Mystery Blue je jednou z nejdůvtipnějších drobností, které tato nahrávka přináší. Jednak je v něm zakódována informace, že se jedná o osmou desku této veteránské kapely, jednak koresponduje s dominantní barvou obalu alba a navíc se v něm odráží i název úvodní skladby „Hatred“, na kterou díky videoklipovému zpracování Mystery Blue zjevně vsází. To, že se pedantičtí angličtináři nad touhle přesmyčkou..
Byť by progresivní metal jako žánr měl být už z principu různým vlivům „zvenčí“ velmi otevřený a přístupný, se sedmým albem australských Voyager už by možná nebylo od věci škatulkování úplně zrušit. Kapele se totiž čím dál tím víc začínají proplétat svět metalu a popu, a to až tak důkladně, že kromě náladových odkazů na Marillion či Porcupine Tree se občas (se ždibíčkem fantazie) vkrádají díky bohatému využití občas studeně znějících kláves a zásluhou sladce měkkého hlasu principála Daniela Estrina ..
Vsadit na zlato se v posledních letech vyplácí. Snad proto na novém albu německých power metalistů Human Fortress zlato vládne. Ovšem deska zároveň potvrzuje fakt, že ani takhle výnosná komodita se výkyvům kursu nevyhýbá. A v případě „Reign Of Gold“ by ta potenciální křivka létala docela intenzivně nahoru a dolů. A to i přesto, že se kapela tentokrát vyhnula jakýmkoliv snahám o vyklouznutí ze stylových hranic, jako tomu bylo v případě jejich dosud nejhůř přijatého..
Vlastně by se o odchodu baskytaristy Ala Barrowa dalo mluvit jako o velmi důležité změně pro Magnum. Přece jen byl od začátku tohoto století, kdy britská hard rocková legenda odstartovala druhu etapu svého života, pevnou a výraznou součástí kapely. Baskytary se však nově ujal Dennis Ward, známý především díky svému dlouholetému působení u Pink Cream 69, takže je jasné, že tahle trhlina je zacelená skvělým způsobem. A hlavně, dva letité pilíře kapely, kytarista Tony Clarkin a zpěvák Bob Catley, ..
Kdyby si v souvislosti s debutovým albem „No Songs For Lovers“ bochumských Inadream odpustili jejich patroni Echozone přirovnávání k The Clash, Joy Division, či The Pixies, možná by udělali lépe. Bylo by přesnější držet se toho, že se kapela orientuje na post punk osmdesátých let a má chytlavé melodie, než se odvážně pokoušet tvrdit, že se tyhle tóny posluchačům z hlavy nevykouří a navíc (bez toho, aby Inadream ztratili svou osobitost) si při nich vzpomenou na uvedené party. Nic tak zásadního se na téhle desce neděje...
Může vzorec, který před devíti lety začali využívat Mark Sweeney a Michael Voss, fungovat do nekonečna? Pokud to bude klukům skládat stále tak, jako dosud na všech jejich deskách (včetně aktuální novinky „Nature Strikes Back“), tak zjevně může. Zástup známých a známějších jmen, která je jmenovaná dvojice schopna nalákat ke spolupráci, je patrně nevyčerpatelný a tím je ta základní rovnice (dobrý materiál do dobrých rukou a hlasivek) naplněná. M+M jsou si jistí v hard and heavy melodických vodách,..
Páni, ten čas letí. V souvislosti s bilancemi slavím letos jubileum – tohle je již podesáté, kdy si na začátku kalendářního lámu hlavu s tím, co z té záplavy nové hudby bylo pro mne tím zásadním. A nejhezčí na téhle sumarizaci je to objevování „zapomenutého“ – vysypat z rukávu desky z posledního půlroku není problém, ale vydolujte z hlavy to, na čem jste ujížděli někdy v lednu. Vydoloval jsem, doufám, všechno podstatné. A když mám to výročí, tak se potrestám a po dvouletých úlevách zkusím seřadit alba nikoliv abecedně, ..
Co může dělat kapela, jež se dosud věnovala středověkému folk metalu, když jí ze sestavy vypadne muzikant, který měl na starosti lidové nástroje? Těžko říct, jestli němečtí Minotaurus jiného lidovce nesehnali anebo prostě měli přirozenou chuť lidový element ve své tvorbě potlačit, v každém případě tahle změna nezbytně znamená určitý (byť nijak dramatický) posun ve výrazu kapely. Občas jsou k zaslechnutí alespoň housle, i když ani ty nemají kdovíjak přehnaný prostor, ..
Když se téměř před pěti lety rozešly cesty Peavyho Wagnera a Victora Smolskiho, roztočil Peavy se svými novými kumpány setrvačník. A ten se točí… a točí… a točí… Špony lítají na všechny strany, houževnatost narůstá, buldočí stisk nepolevuje, energie neklesá, ale ani typickou razancí se kapele asi nepodaří vymlátit z hlav posluchačů červíka o tom, že v té své hromotlučnosti Rage čím dál tím víc zapomínají na to,..
Byť nebyl součástí amerických progresivců Fates Warning od jejich samotného vzniku a neuzavřel se pouze do jejich světa (v souvislosti s albem „What The Water Wants“ není od věci zavzpomínat na kapelu Engine), jeho hudební osud je s nimi neodmyslitelně spjat. A tak když se po více než třiceti letech působení v této kapele zpěvák Ray Alder rozhodl natočit své sólové album a ještě navíc předem vyhlásil, že deska nebude mít s jeho trvalým působištěm příliš mnoho společného, ..
Je docela odvážné přijít po sedmadvaceti letech aktivního působení a v souvislosti s vydáním osmého alba „Starbourne Traveler“ s tvrzením, že se jedná o nový začátek kapely. U švédských power metalistů Crystal Eyes to sice může být podpořeno tím, že k dvojici Mikael Dahl / Claes Wikander, která působila na kompletní osmičce albových zářezů, se připojili noví parťáci Henrik Birgersson / Jonathan Halberg. Nebo tím, že tradiční Mikaelovu autorskou dominanci tentokrát svým aktivním přístupem ostatní členové kapely zrušili. ..
„Wish for tomorrow
Fakt, že se rumunští folkáči An Theos probyli před dvěma lety skrz Metal Battle na wackenský festival, nasvědčuje tomu, že jejich muzika by nemusela být úplně marná. Toto septeto (byť některé zdroje uvádějí, že by hudebníků v kapele mělo být osm, k houslistce Paulu Gerashim se kapela k coby stálé člence už sama nehlásí), ve své mateřštině opěvující už téměř deset let dávné obyvatele Karpat a rumunskou mytologii, letos vydalo své třetí album „Renăscând“...
„Mým záměrem bylo vytvořit velmi zvláštní atmosféru a náladu, díky níž si budete moci představit svátky ve velkých sálech, ruiny starověkých katedrál, zakuklené mnichy, polární záři na půlnoční obloze, tiše padající sníh, stále zelené lesy kolem vesnice, osvětlené pouze lucernou – jednoduše magické místo, které nechcete opustit“ . Takhle přibližuje svou novinku „Ancient Winter“ kanadská zpěvačka Leah, která se svými dosavadními alby koketovala se symfometalovým světem..
Liv Sin pěkně metalově zrají. Z rozpadu Sister Sin před třemi lety se živelná zpěvačka s pilou v krku Liv Jagrell oklepala tím nejlepším způsobem – s nově vzniklou formací Liv Sin vypustila do světa velmi rychle energií nabitý debut „Follow Me“. Natlakovaný melodický heavy metal ani v nejmenším nejevil jakoukoliv známku toho, že by deska byla šitá horkou jehlou a bonus v podobě velmi zajímavých hostů přitáhl zaslouženou pozornost, takže o pochvalná hodnocení alba nebyla nouze.
..
Kolik znáte kapel, které za sebou mají třiatřicetiletou historii a bez toho, aby ve svých memoárech měly zaznamenané nějaké hibernační období, hrály stále v té samé sestavě, v jaké se představily už na svém debutovém singlu? O tom, že si spolu pětice německých progresivistů Vanden Plas rozumí, svědčí nejen skutečnost, že jejich téměř kompletní sestava spolu muzicírovala pod hlavičkou Missa Mercuria, či Abydos, ale hlavně fakt, že při svém nijak uspěchaném tempu vydávání alb si stále drží vysokou kvalitu ..
Základ vítěznému tažení do středověkého království položila v samém závěru druhého tisíciletí Salamandra především tím, že do svých řad jako stálou akvizici zverbovala bubeníka Daniela Jurečka. Posun, který přinesly živé bicí, je na desce přímo hmatatelný a kapelu úžasně nakopl. Samozřejmě to, že Salamandra oděla svou novinku (ve srovnání s debutem) do nesrovnatelně přesvědčivějšího zvukového kabátu, že přišla s důkladně propracovaným tématickým příběhem..
Ohánět se čísly a termíny u slovenských power-progresivců Castaway je trochu zrádné. Už v době, kdy kapela po sedmileté studiové pauze vydávala své druhé album „Choices & Patterns”, avizovala, že tempo vydávání jejich desek není kritériem, na které by moc brala ohled. Takže skutečnost, že cesta k aktuální novince „Before We Drown“ zabrala dalších šest let, berme jako prostý statistický údaj. Podstatnější informací je, že během této doby se rozešly cesty kapely s basákem Yogim a především..
Nedokážu posoudit, jak pevnou pozici mají při svém ataku na světovou scénu The Trigger v rodném Srbsku. Za necelých patnáct let své existence stihli vydat tři alba, na kterých vždy sáhli po mateřském jazyce, letos poprvé, navíc s Massacre records v zádech, vsadili na angličtinu. A byť se při snaze o získání pozornosti ohánějí tím, že patří mezi female-fronted-metal, není to asi úplně nejšťastnější cesta. Jasně, ve svém čele ženu mají, jenže Milena Brankovič rozhodně nezapadá do toho stereotypního obrazu vnímání této škatulky. ..
Nezvykle dlouho nebylo slyšet o kytarovém čarodějovi Dushanovi Petrossim. To, že nikam nespěchá s Magic Kingdom, není nic neobvyklého, ale tentokrát se příliš aktivně neřinčelo ani v Iron Mask. Alespoň měl Dushan dostatek času na přípravu nového alba svého „Magického království“. Mohl ji trochu komplikovat fakt, že v Magic Kingdom bylo poněkud rušno na pěveckém postu, po odchodu Christiana Palina proskočila zpráva, že novinku nazpívá Fabio Lione, ale nakonec Dushan našel společnou řeč s Michaelem Vescerou...
Když se na sklonku tisíciletí objevilo debutové album moravské Salamandry „Twilight Of Legends“, bral jsem to jako takové malé zjevení. Tohle na první pohled velmi nenápadně se tvářící album v sobě skrývalo do té doby asi nejlepší tuzemský pokus o následování cest, vyšlapaných kapelami, které kromě rychlosti a tvrdosti stavěly především na melodiích (a je jedno, jestli v souvislosti s Helloween, Rhapsody, Blind Guardian, … budeme pohazovat pojmy power, či speed)...
Byť od vydání dosud posledního alba německých Coronatus uplynuly pouhé dva roky, nelze začít jinak, než v případě této kapely již tradiční otázkou – jak velký průvan proletěl sestavou tentokrát? Inu, řádný. Svůj horký post si udržela jen zpěvačka Mareike Makosch a pochopitelně principál s paličkami Mats Kurth, jinak Coronatus tvořili novinku zase v úplně novém složení. Omezili zejména v pěveckých partech pár stereotypů (už minule měl mužský zpěv svůj prostor, který se aktuálně rozšířil,..
Ještě v době, kdy Anette Olzon prožívala své asi nejobtížnější hudební období ve hvězdných Nightwish, nešlo si nevšimnout té zásadní vlastnosti jejích hlasivek i jejího způsobu prožívání (většiny) skladeb. Z té holky šla prostě radost, za kterou se občas dalo téměř schovat i to, že některé skladby bývalých chlebodárců jsou nad její možnosti. Tohle světlo probliklo už v Alyson Avenue, plně se rozsvítilo na sólovém albu „Shine“ a docela intenzivně se snažilo prodrat na povrch i ve spojení s Janim Liimatainenem..
K rychlému rozklíčování toho, co v základu přináší debutové album německých heavíků Wardress, stačí nastínit anabázi jeho vzniku. V roce 1984 pod autorskou taktovkou kytaristy Alexe Gora a zpěváka Ericha Eysna vzniklo pár skladeb, které kluci stihli na nikdy nevydané demo zaznamenat, jenže už o rok později šel z personálních důvodů celý projekt k ledu. Po třiatřiceti (!) letech se Alex Gor rozhodl tyto znovunalezené „poklady“ oprášit,..
Kudy do třetího alba italských Noveria? Tajemství novinky „Aequilibrium“ je skryto v jejím názvu. Velmi soudržná pětice (během dosavadní existence došlo v kapele pouze k jedné personální změně u kláves, které v sytém a někdy až neurvalém výrazu kapely hrají velmi důležitou roli) totiž opět překládá až titěrně propracovanou nálož, která na power-progovém pomezí vydatně brousí po obou stranách této spojnice a v praxi to vypadá tak, že servíruje jak docela sjízdné melodie..
Italští Wind Rose pomalu, ale jistě v základu směřují k čím dál větší jednoduchosti. Tak by se ve stručnosti dalo charakterizovat jejich čtvrté album „Wintersaga“. Pokud ještě před čtyřmi lety pronikaly do jejich tvorby trochu zašmodrchanější power (prog) metalové pramínky, letošní album už je zcela ve vleku nálad Ensiferum, či Turisas, kompletně celá deska zní poměrně heroicky, bojovně, energicky a přitom pompézně a výpravně. Wind Rose při svých ódách na trpaslíky, kterým jejich divoké tance jdou nejlíp ..
Někdy bývají cesty osudu naprosto nevyzpytatelné. Kdo by v roce 1985 vsadil na to, že Europe budou o rok později jedním z největších hudebních trháků? Kdo by jen o pět let později, v době, kdy Europe představili výborné album „Prisoners In Paradise“, uvěřil tomu, že nad švédskou pěticí se začíná stahovat černý mrak, v jehož důsledku se kapela rozejde? A kdo by si tipnul, že se ve své nejslavnější sestavě Europe po letech znovu sejdou, aby v neměnném složení pokračovali až do dnešních dnů? ..
V souvislosti s novým albem Pretty Maids je na místě položit si dvě zásadní otázky. Čekali byste od této dánské party nějaké úhybné manévry z jejich osobitého stylu, postupů, nálad a nápadů? A hlavně, chtěli byste, aby se do něčeho takového ústřední dvojice Ronnie Atkins a Ken Hammer vůbec pouštěla? Patříme-li společně do té skupiny, která na obě otázky odpoví jednoznačným „ne“, patrně se shodneme na tom, že „Undress Your Madness“ jede přesně v té špičkové formě, jež Pretty Maids už léta neopouští ..
Asi jen pošetilec by čekal, že se Europe podaří zopakovat fenomenální úspěch alba „The Final Countdown“, obzvlášť když kapela přišla o výborného kytaristu Johna Noruma, který nepřekousnul směřování Europe k větší nablýskanosti a pompéznosti. Na albu „Out Of This World“ jej nahradil Kee Marcello, který se svým hráčským uměním mohl s Johnem Norumem směle porovnávat a k aktuálnímu stylu kapely seděl díky své vzletnosti a lehkosti přece jen o něco víc, než jeho předchůdce. Europe totiž na pompéznost nerezignovali ..
Prozrazovat u dámy její datum narození je netaktní. Nicméně pro hodnocení nového alba Velvet Viper s podivným názvem „The Pale Man Is Holding Broken Heart“ se jedná o informaci naprosto zásadní a tak to naznačme alespoň oklikou. Zpěvačka s velmi charismatickým hlasem Jutta Weinhold své první album (tehdy ještě pod vlastním jménem) vydala již před třiačtyřiceti lety a v době jeho vydání už nebyla žádné neopeřené pískle. Svá nejslavnější léta prožila na přelomu osmdesátých a devadesátých let ..
Příběh a okolnosti, za kterých přicházelo na svět nové album Blind Guardian „Twilight Orchestra: Legacy Of The Darkness“ jsou v podstatě fascinující. Trvalo dvacet tři let, než jej Hansi Kürsch a André Olbrich uvedli plně do života. Spojili v něm svět literatury a svět vážné hudby, přibrali do party spisovatele Markuse Heitze, dirigenta Adama Klemense, Filharmoniky města Prahy, zcela vynechali ze hry Markuse Siepena i Frederika Ehmkeho, André zůstal jen jako autor v pozadí a společně dali vzniknout dílu,..
„Europe je rocková kapela, která vychází z vlivu Led Zepellin nbo Deep Purple, …, „The Final Countdown“ byl chybný krok, …, „podlehli jsme vlastnímu tlaku a vydali se jiným směrem, než jsme kdy plánovali“, …, „všechny ty klávesy byly pro mě utrpením…“. I takhle lze vnímat album, které se stalo nejprodávanější rockovou deskou roku 1986 v Británii i Americe. Je pravdou, že pokud jste si chtěli ústřední motiv titulní skladby třetího alba Europe zošklivit, nebyl to žádný kumšt, protože ve své době zněl prakticky odevšad,..
Rakouští Edenbridge vloni oslavili dvacet let svojí činnosti, letos představili desátou řadovou desku svojí kariéry a po celou tuto dobu a na každém dalším albu si pěstují svůj osobitý jemný výraz tak intenzivně a systematicky, že je poznáte prakticky za jakékoliv situace a z jakékoliv skladby. Můžete jim otloukat o hlavu, že už léta hrají na jistotu, že zpěvačka Sabine Edelsbacher se svým decentním a umírněným projevem příliš vzruchu do děje nepřinese, že romantické melodie prakticky výhradního autora ..
„Deset kroků zpět“, „Dvacet černých růží“. Názvy svých alb dokáže kapela Rimortis krásně sledovat tok času, z titulu toho aktuálně vydaného je zjevné, že si Rimortis odškrtli svůj druhý křížek. Jediným členem kapely, který tuhle dlouhou cestu plně absolvoval, je v současné době již jen její kapelník a baskytarista Vašek Mrzena. Takže přijměte pozvání z úst toho nejpovolanějšího k prozkoumání aktuálního dění v kapele, představení nového alba i k tradiční procházce lyrickým světem Rimortis. ..
Vlastně se nic tak zásadního nezměnilo. Koncept druhého alba Europe byl pojat obdobně jako debut – devět Tempestových kompozic (že se Europe ještě stále vraceli do své minulosti svědčí fakt, že ta nejdůraznější z nich pocházela ještě z „předevropské“ doby a na jejím vzniku se podílel baskytarista Marcel Jacob, jež v řadách kapely asi nejvíc proslul krátkodobým střídáním s Johnem Levénem u Europe a Yngwiho Malmsteena) a jedna Norumova instrumentálka. Jen se to všechno posunulo o slušný krok vpřed..
Pro hard rockery Metalcraft je tenhle rok hodně vydařený – ke svému výročí si nadělili debutové album „Cannonball“. S bubeníkem Martinem Linhartem jsme se sešli tam, kde se všechno kolem téhle výborné desky zrodilo – přímo ve zkušebně Metalcraftu. A bylo dlouho o čem povídat! Obrázek o tom, co obnáší pětiletá cesta od vzniku kapely až k jejímu aktuálnímu vyvrcholení si můžete udělat z tohoto obsáhlého povídání. ..
Řekne-li se Europe, první, co většinu populace patrně napadne, je hitovka „The Final Ccountdown“. Byť pochopitelně tahle skladba je vlajkovou lodí kapely, která se do dějin světové rockové hudby zapsala velmi významným písmem a zcela změnila život pětici (respektive šestici) švédských hudebníků, byla by chyba spojovat éru Europe jen s touto skladbou, potažmo s celou stejnojmennou deskou. Ačkoliv Europe jsou dokonalým příkladem toho, že podobný majstrštyk, kdy si ve správnou dobu a na správném místě všechno naprosto dokonale sedne..
Jednou z typických vlastností bochumských Dawn Of Destiny je jakási vnitřní neuspořádanost a neposednost, která vede k tomu, že se kapela v rámci svých alb dostává do hodně kontrastních poloh, nedrží se nějaké konstantní linie a posluchači tak může připravit nejedno překvapení. A ačkoliv se na předchozích albech Dawn Of Destiny v tomto ohledu nijak zásadně nekrotili, přece jen se jim dařilo udržet se v intencích poměrně rozumně vstřebatelného a přijatelného víru nálad a nápadů. ..
Kde že časy bigbítovější Deštivé ulice jsou… Děčínští Detroyself na aktuálním albu „Mít se ve svý moci“ v podstatě navazují na hrubou a intenzivní houževnatost, ke které se dopracovali na svém dva roky starém albu „Nedej se“. Jen nyní je to ještě intenzivnější a natlakovanější, když vyjma nevýrazného intra, atmosféričtější skladby „Plameny“ a závěrečného vláčně houževnatého intra můžete mít pocit, že Destroyself chtějí zničit nejen sami sebe, ale že chtějí umlátit i všechno živé okolo sebe. ..
Tak vida. U druhého alba Nordic Union jsem hlásal, že Erik Mårtensson by mohl při tvorbě nového alba Pretty Maids s tandemem Attkins – Hammer klidně zasednout k jednomu stolu a nějaký ten nápad přihodit, aniž by to příznivcům dánské party znělo jakkoliv nepatřičně. Erik tyhle ingredience má zjevně natolik pod kůží, že jejich využití v rámci domovských Eclipse zní naprosto přirozeně, sebevědomě a chutně. Nicméně to není hlavní důvod toho, že švédští hard rockeři i ve dvacátém roce svojí existence v rámci sedmého alba „Paradigm“..
Přišel kytarista švýcarských hard rockerů Gotthard Leo Leoni na geniální nápad, kterak oživit a připomenout starší tvorbu svého domovského spolku, nebo jde jen o vychytralý obchodní trik? Když v loňském roce přišel s debutovým albem projektu Coreleoni, který měl připomenout rané období Gotthard, odůvodňoval Leo tento krok vcelku sympatickým tvrzením, že spousta starých písní je pro něj důležitá, ale jelikož vznikají skladby nové, kterým je třeba najít v setlistu místo, na ty starší se nedostává. ..
Pokud vydáte své debutové album v roce 2015 a o čtyři roky později projeví poměrně významný label zájem jej znovu vydat pod svou značkou, dá se předpokládat, že by na něm nemusela být úplně marná nálož. Přesně tenhle příběh prožívají francouzští symfonici Dreamslave, jejichž debutu „Rest In Phantasy“ se aktuálně ujali Massacre Records. Pokud bych si měl tipnout, jaký byl hlavní důvod zájmu vydavatele o tuto desku, vsadil bych na variantu, že u Massacre spoléhají na to, že tahle deska nezapadne do šedivého davu..
I ve Finsku mají svého pejska a kočičku. Pětičlenná parta z Jyväskylä Weightless World završila osmý rok své existence debutovým dortem „The End Of Beginning“, který je jakousi schizofrenní ukázkou toho, co všechno lze schovat do škatulky moderní melodický metal. Vzhledem k širokým mantinelům tohoto pojmu s tímto zařazením není třeba příliš polemizovat, podstatný je finální pocit z této poněkud neuspořádané smrště...
Někdo naseká hromadu dětí jako pan Klapzuba a udělá z nich fotbalovou jedenáctku, někdo si vystačí se dvěma a založí s nimi kapelu. Není to poprvé, co se se svými dvěma potomky, basákem Karlem a kytaristou Nickem, bývalý bubeník Hammerfall Anders Johansson propojil v nějakém hudebním seskupení, stopu v podobě vydaného alba už společně zanechali v Hulkoff, či ve Strokkur. Ve druhé jmenované kapele zřejmě Johanssonové definitivně adoptovali do své rodiny i křiklouna Mika Anderssona..
Sascha Paeth. Frontiers. Dva hudební pojmy, ke kterým asi není potřeba moc co dodávat. A vlastně ani jejich spojení není příliš překvapivé. Když už totiž dozrála doba na to, aby všudybyl a všeuměl Sascha Paeth dostal zase jednou chuť na prezentaci svých hudebních nápadů a tentokrát poprvé i pod svým vlastním jménem (alespoň částečně), jevilo se italské vydavatelství jako ideální přístav. Přece jen zde už zakotvila velká řada projektů, či kapel, jejichž spojení může vyvolávat otázku,..
Byť tuhle trojici spojuje působení u dánských melodických elegánů Royal Hunt, společně se v řadách téhle kapely nesetkali. Zpěvák Henrik Brockmann ji opustil o sedmnáct let dříve, než principál André Andersen znáboroval kytaristu Jonase Larsena. Na společnou cestu tento trojlístek vyrazil začátkem loňského roku, když kterýsi z hudebních historiků narazil na dávnou skladbu, připravenou pro debutové album Royal Hunt a výzvu na její realizaci..
Na švýcarských symfonicích Dreams In Fragments je mi sympatický fakt, že přímo ve své biografii mají napsáno, že vzhledem ke svému stylu bývají přirovnáváni k Nightwish nebo Delain. A jedním dechem dodávají, že nemají důvod se prezentovat jako cover těchto kapel, což opírají o argumenty, že kombinace hlasu zpěvačky Serainy Schöpfer, lehkého jako pírko, a growlu kytaristy Christiana Geissmanna odlišuje tuto kapelu od výše jmenovaných, stejně, jako propojení kytarových riffů a snových orchestrací. ..
Možná, že kdyby jednou ze sestavy rakouských Visions Of Atlantis zmizel i bubeník Thomas Caser, který tenhle spolek kočíruje už téměř dvě desetiletí, bralo by se to jako přirozený stav věci. Personální kolotoč se ve Visions Of Atlantis nezastavil totiž ani po loňském vystoupání na kvalitativní vrchol diskografie v podobě alba „The Deep And The Dark“ a fakt, že se nepodařilo v řadách kapely udržet křiklouna Siegfrieda Samera, zanechal docela nezanedbatelnou stopu. ..
Německá pětice Delirium si před třinácti lety do svého názvu vetkla v hudebním světě velmi oblíbený pojem (jenže vyznejte se pak ve všech těch Deliriích…) a vrhla se na „normální death s blackovými vlivy“. Krátce po založení kapely však byl jeden ze zakladatelů, kytarista Sascha, nucen ze zdravotních důvodů kapelu opustit a s příchodem jeho nástupce Steffena se Delirium zaměřili na nordickou mytologii, historii svého rodného území a posunuli se k pohanskému metalu (a proto svůj styl nazývají „Franconian pagan metal“). ..
Kam nemůže čert… Začíná to vypadat, že Matt Sinner už zdaleka nevěří tolik svému hlasu, jako v minulosti (i když soudě podle novinkového alba k tomu nemá nějaký zásadní důvod). A v důsledku toho jeho parta Sinner experimentuje. Tedy, experimentuje, to je trochu silný pojem. To, že se opakuje vokální výpomoc Saschi Krebse, který již byl povýšen na řádného člena kapely, bylo vcelku očekávatelné. Do letitého výrazu Sinner zapadají i hostovské příspěvky ..
Turnovští Hitmakers ve své původní podobě běhali po pódiu již více než před dvaceti lety. Na konci první dekády století se však jejich cesty rozešly. V trochu hubenějším složení se po sedmiletém spánku znovu pustili do společného hraní a výsledkem je nedávno vydané album „Na to vem jed“. Více už pamětník dávných časů i kapely i její současný kytarista a zpěvák Jiří Brodský...
Mirroplain – všestranná zbraň proti nudě, prohlašuje o sobě tato německá šestice. Netroufnu si tvrdit, že by tahle zbraň byla všestranná, ale pokud máte v oblibě alternativní rock se silnými (nicméně velmi přirozenými) sklony k melodičnosti, dramatičnosti a intenzivním emocionálním prožitkům, je nutno přiznat, že střílí velmi přesně a účinně.
Tohle je odpověď na pesimistickou otázku „co bude, až jednoho dne definitivně skončí Aerosmith, Bon Jovi, Scorpions, … (zmínit je třeba i Cinderellu, která už do kategorie „až jednoho dne“ bohužel doputovala).“ Budou tu třeba The New Roses! Kapela, která už když před dvanácti lety vstupovala na scénu, byla vlivem těchto kapel – zejména právě té poslední jmenované - načichlá, se na svém čtvrtém albu opět přiblížila ke statusu plnohodnotného nástupce svých inspirátorů...
Kytarista a zpěvák Bill Beadle svoje Sacrilege přivedl k životu už před více než sedmatřiceti lety. Což vypadá jako nesmírně úctyhodná doba, důležité je však dodat, že po úvodní pětiletce, ve které kapela vydala tři demonahrávky, Sacrilege leželi další čtvrtstoletí u ledu. Před sedmi lety sehnal Bill nové spoluhráče a ten hudební přetlak, který ho v předchozích letech zjevně naplňoval, začal realizovat (ještě před znovuobnovením regulérní kapely) ve formě studiových nahrávek. ..
Hudba vídeňských progresivců Avem je možná tak pestrá proto, že jen dva z členů kapely mají jako zemi svého původu zapsáno domovské Rakousko. Hledat vlivy z Německa, Finska, či Austrálie, odkud pochází zbytek party, je zbytečné, Avem nehrají na nějaké národní cítění, ale zjevně jim pod rukama roste poměrně osobitá, atmosférická a členitá muzika, přesvědčivá, když hraje na ostřejší notu, stejně jako když Avem sklouznou až téměř k písničkářství...
Pokud budeme chtít řešit někoho, kdo neustále zraje jako víno, na přetřes určitě přijdou i italští Elvenking. Parta, která během dvaadvaceti (!) let své existence prošla zajímavým hudebním (a vlastně i personálním) vývojem, postupně si vybudovala svůj nezaměnitelný výraz a styl, natočila devítku alb, na kterých nikdy nešlápla vedle a vždy si udržela velmi vysokou laťku. V téhle situaci označit jubilejní desáté album „Reader Of The Runes – Divination“ jako to nejlepší, které kdy natočili,..
Co si představit pod pojmem Red Death Rock? Má to být styl, který hamburská parta Red Dead Roadkill detailněji opisuje jako míchanici hard rocku, alternativního rocku a štípavého pop rocku. Red Dead Kill jej zachytili na svém debutovém albu „Sweet Songs Of Anguish“, na kterém vyjma ústřední dvojice, tvořené zpěvačkou Radd a principálem, kytaristou, basákem, zpěvákem a autorem většiny skladeb Bobem, účinkovala také celá řada hostí v čele s Rolandem Grapowem. ..
Ruští Last Wail se hlásí k melodeathu říznutému folkem a ke kapelám jako Ensiferum, Wintersun, či Wolfchant. Přitom úvod jejich třetího alba „Forgotten“ začíná romantickým cembalovým intrem. Jako by tím Last Wail chtěli říct, že jejich hudba těží z kontrastů. A ačkoliv v momentě, kdy cembalo přestane dominovat, už nejsou protiklady tak markantní, po třičtvrtě hodině ve společnosti ruských chasníků stejně nejspíš dojdete k závěru, že vytrvalé pošťuchovaní mezi pozitivně laděnou muzikou..
Kapel, které slovenští heavy-thrashoví Daggerose uvádějí ve svém životopise jako ty, které je „mírně ovlivnili“, je velmi slušná řada. A ačkoliv tento soupis vypadá hodně lákavě, nemůžu se v souvislosti s prvotinou „Tombkeeper“ zbavit dojmu, že pokud už se Daggerose nějak inspirovali, sahali spíš k hutným neohebným základům, než k osobitým polevám, díky kterým si jejich zdroje vydobyly svoje renomé (přičemž rozptyl od Dia, přes Black Sabbath, k Savatage, k Iron Maiden, či Metal Church, až k Soulfly a Sepultuře ..
Italští heavy metaloví veteráni Skanners už pomalu čmárají na svůj hřbet čtvrtý křížek. Vyjma poměrně akčního startu kariéry, kdy v druhé polovině osmdesátých let poměrně rychle za sebou vydali dvě alba, měli pak na každé další hromadu času - odstup osmi let není u téhle party nic zvláštního. A zřejmě tahle skutečnost může být hlavním důvodem toho, že Skanners nepatří k příliš často skloňovaným jménům metalové scény...
Jen chytit tu správnou vlnu… Zdá se, že to je motto italských Sinheresy. Ti na přelomu tohoto desetiletí odstartovali jako cover Nightwish, aby se postupně pustili do vlastní muziky, pochopitelně postavené na inspiracích nejen od jimi oblíbených Finů, ale i Epicy, či Within Temptation. Ani na jednom ze svých dvou alb se jim však nepodařilo vymanit se z davu pronásledovatelů, byť dva roky stará deska „Domino“ v sobě zajímavý potenciál skrývala...
„Když na temně hnědý dubový bar steče karamelově hustá pěna z orosené sklenice Guinessu a místností se začnou rozléhat řízný kytarový riffy a líbezný tóny houslí, dobře víš, co bude následovat. Pirates of the pubs!“ Jak chcete lépe uvést povídání s českobudějovickými piráty, než citací jejich vlastní autocharakteristiky? K tomu můžu ještě doplnit chytlavá a veselá nejen muzika, ale i vyprávění zpěváka Skippyho...
Ať pátrám, jak pátrám, ze skladiště paměti ne a ne vylovit nějakou kapelu z Paraguaye. A jsem si celkem jist tím, že mladá parta Nightbound z hlavího města této jihoamerické země tuhle statistiku se svým nedávno vydaným eponymním albem nezmění.
Kapitán John Rackham, poté, co před šesti lety při svém prvním cvičném čvachtání způsobil v přístavu paniku, vyráží na svou první zaoceánskou plavbu. A jelikož posádka zůstala až na jeden lodnický post (baskytara) beze změn, lodní kompas se zasekl v tom samém směru a sudy s rumem jsou na jeho lodi patrně bezedné, je jasné, že debutové dlouhohrající (velmi dlouho hrající) eponymní album italských pirátů Calico Jack nabídne velmi podobnou zábavu, jako jejich EP „Panic In Harbor“...
Možná mají v okolí Bernu nějaký utajený pramen, co zabarvuje hlasivky tamních zpěváků do takhle osobité formy – humpolácký, našlápnutý, ochraptělý a relativně neohebný hlas Toma Schluchtera je jedním z jednoznačných poznávacích znamení švýcarských Pertness. A pokud dumáte, kdo by to mohl být Tomovým hlasovým dvojčetem, stačí jen zlehka vystrčit paty do nepříliš vzdáleného Koppigenu a navštívit lídra Excelsis Münggu Beyelera, který chrčí naprosto obdobným způsobem ..
Němečtí symfonici Visionatica na svém druhém albu „Enigma Fire“ udělali asi ten nejchytřejší krok, který by je přirozeně mohl vymanit z házení do jednoho pytle s Xandrií, Delain, Within Temptation, Diabulus In Musica, … Vsadili totiž na fakt, že jejich zpěvačka Amara Avodem (důvtipná přesmyčka z Tamara Amedova) má makedonské kořeny a tak svou hudbu výrazně naočkovali řadou textových i hudebních prvků z orientu a Balkánu...
Od okamžiku, kdy německou power metalovou partu StormHammer vzali pod svá křídla Massacre Records, najela mnichovská pětice na dvouletý rytmus vydávání alb a tak letos přichází již se svým sedmým kouskem „Seven Seals“, přičemž v promo materiálech září avízo, že na desce kolidují heavy a moderní sound. O kolizní momenty na téhle desce není nouze (nutno zároveň hned zdůraznit, že StormHammer z nich dokáží celkem elegantně vybruslit) a v podstatě jejich hlavní příčinou je nová posila u mikrofonu, ..
Hlas zpěvačky Alexandry Anagnostopoulou kandiduje na největší lákadlo, kterým by se mohli řečtí Hand Of Fate ohánět. Jenže, jednak to platí pouze do okamžiku, než Alexandra vyjede ze své osobitě zabarvené hlubší polohy do zaměnitelných výšek (byť ani v těch není špatná), a jednak Alexandra stejně dala společně s bubeníkem Dimitrisem Kounatiadisem kapele vale. Zbylá trojice už sice znáborovala náhradu, nutno však zdůraznit, že loňské debutové album „Messengers Of Hope“ nemá sílu na to,..
Tuhle partu nepřehlédnete! Přece jen není až tak úplně běžné, aby se na pódiu vedle sebe objevilo pět mladých dam a pustily se do hard rocku. Žilinská kapela Wasted Strings, která se v příštím roce chystá oslavit závěr první dekády svojí existence, prostřednictvím zpěvačky Lucie Majtánové však kromě aktuálních informací ze života skupiny prozradí, že ženskost je dobrá zbraň, ale úplně bez chlapů by to nešlo. ..
Na semináři o fluktuaci zpěváků by principál italských power progresivců Hollow Haze Nick Savio mohl mít klidně jeden z hlavních příspěvků. Ten už byl zřejmě z mnohaletého marného lovu na stálého pěvce tak frustrovaný, že před čtyřmi lety, poté, kdy Hollow Haze k natáčení alba „Memories Of An Ancient Times“ přizvali hned pětici hlasů (pochopitelně se nesahalo do žádného bazaru, Rick Altzi, Mats Levén, Amanda Somerville, či Ivan Gannini budiž toho důkazem), kapelu uložil k ledu..
Byla doba, kdy o všeumělovi Lancovi Kingovi bylo slyšet daleko víc. Ať už šlo chválu na jeho hlasivky z působení u Balance Of Power, Pyramaze, či třeba jejich hostovské využití u Signum Regis (ve vlastních i hostujících položkách by ten seznam mohl být pochopitelně rozsáhlejší), anebo na jeho technické hrátky s masteringem a produkováním nahrávek interpretů nejen z toho pomyslného seznamu, a v neposlední řadě i z jeho šéfování vydavatelské firmě Nightmare Records...
Jsou to dva roky, co spojení španělských muzikantů (až na jednu výjimku propojených s power metalovými Darksun) se švédským zpěvákem Robem Lundgrenem představilo pod hlavičkou Reveal své první album „Timeline“. Šlo v podstatě o univerzální přehlídku power metalu, španělsko-švédská šestice nepřinesla nic jedinečného, či zásadního, ale ono někdy může stačit, když nabídnete velmi dobře zahranou muziku, která žánrového příznivce plně nasytí. V prvním kole přesně tohle Reveal dokázali naplnit,..
S debutovým albem slovenských Marturos je to podobné, jako když optimista s pesimistou sedí u lahve naplněné do poloviny a ten první se raduje, že má ještě půlku k dispozici, zatímco druhý si stýská, že už je půlka moku fuč. U „Nameless“ může optimista jásat nad energií osmdesátých let, nad živelným heavy metalem, přelíznutým thrashovou bruskou, nad akční proháněnou velmi šikovných kytar i nad velmi sympaticky přibroušeným vokálem Magee Marturos. ..
Jak jednoduše to vypadá – jednoho dne se objeví nápad na založení kapely, postupně se vám podaří poskládat sestavu, napsat vlastní skladby, dostat se pod křídla hudebního vydavatelství, vydat své první album… Slovenští Marturos, kteří se cítí jako doma v klasickém osmdesátkovém metalu, představují prostřednictvím basáka Juraje nejen své album “Nameless”, ale i aktuální dění a své nebližší plány…
Již téměř třicetiletá anabáze amerických svérázů The Lord Weird Slough Feg dospěla do podivného stádia. Kdykoliv se parta kolem Mikea Scalziho pustila do nového alba, vždycky s nimi byla sranda, což dodávalo jejich typicky prapodivným melodiím a ležérnímu výrazu punc jedinečnosti. Jenže na výročním desátém zářezu tenhle aspekt chybí. Navíc se kalifornská čtveřice totálně vyflákla (ano, dá se to nazvat návratem ke kořenům…) na jakékoliv pečlivější zvukové opracování nahrávky, takže novinka „New Organon“ zní..
Při průběžné radikální proměně sestavy udělali švýcarští hard rockeři King Zebra rok po vydání alba „Wild!Wild!Wild!“ nákup, který teoreticky mohl silně zvednout posluchačský zájem. Na uvolněný pěvecký post nastoupil Eric St. Michaels, muž, jehož hlas je zaznamenán na polovině diskografie výborných stylových kolegů China. Byť je nutné zároveň připustit, že u této kapely Eric prošvihl její nejsilnější tvůrčí pohodu a alba, na kterých je podepsán, sice nejsou vůbec špatná, ale zároveň nejsou ani těmi nejvýraznějšími ..
Obal čtvrtého alba severomoravských Ahard jako by trochu naznačoval, že se parta kolem kytaristy Ivana Jekielka docela intenzivně zastřelovala, než se jí podařilo trefit černý střed. Nicméně pro toho, koho oslovila tři roky stará nahrávka „Freestyle“, nemusí nějaký ten náboj, posazený do bílého okruží na „Devítce“ hrát podstatnější roli. Ahard se totiž drží podobného rámce, jako v kole minulém - to, na čem kluci úspěšně stavěli na „Freestyle“ tvoří ještě bytelnější a povedenější základ,..
Když před čtyřmi lety přišli Metalcraft se svým pilotním třískladbovým EP „Feel The Fire“, dýchala z této krátké nahrávky nostalgie, svěžest i radost. Debutové full-album „Cannonball“ sice přicházelo na svět o něco déle, než kluci původně plánovali, ale ať už bylo důvodem zdržení cokoliv, stoprocentně se vyplatilo nechat vše naplno dozrát. Byť hard rock Metalcraft neztratil nic ze svých osmdesátkových inspirací, ta obrovská porce energie a živočišnosti, kterou deska s velmi přiléhavým názvem přináší, setřela veškerý nostalgický pel..
Je to už dlouhých osm let, co si blacková parta Koudelníkův syn (odkudpak asi?) vyjela na svou poměrně příznivě přijatou albovou projížďku v “Pekelném kočáře“, aby pak v následujících letech kočár postupně zpomaloval, až v loňském roce došlo k jeho totální destrukci. Jediným Koudelníkovým synem zůstal kytarista a zpěvák Robert Svoboda, který aktuálně vydává album s odvážně megalomanským názvem „Opus Magnum“. ..
Když se pustí do sólového alba tak výrazná muzikantská osobnost, jako je Marko Hietala, dá se předpokládat, že taková deska nabídne alespoň trochu jiný pohled na hudební svět, než na jaký je posluchač zvyklý z domovských působišť tohoto nepřehlédnutelného basáka a křiklouna. Ten prostor, který má Marko k dispozici ve svých Tarot, který dostává ve svém nejzářivějším angažmá u Nightwish, i nezanedbatelná role u projektu Raskasta Joulua sice umožňuje dostatečně představit jeho schopnosti, ..
Je jasné, že principál Johann Cadot se názvu kapely Asylum Pyre, v jejímž čele stojí už šestnáct let, nevzdá. I když by tím možná jejím příznivcům při svých stylových posunech dost ulehčil život. Před čtyřmi lety se v rámci progresivního power metalu při velmi jiskřivé spolupráci se zpěvačkou Chaos Heidi (ta jediná se z předchozí sestavy podílela i na albu „Fifty Years Later“ z roku 2012) dostal na jednoznačný vrchol vlastní diskografie a asi nebylo nic snazšího, než se držet této cesty. ..
Když si v následujících řádcích ke každému přirovnávání a připodobňování připojíte dodatek „skoro, či téměř jako“, ušetříme si všichni spoustu práce. Těch momentů, kdy by se tato korekce dala použít, totiž může přijít poměrně hodně a psát (a číst) to pokaždé by bylo docela otrava. Fakt je ten, že motivů, které evokují zástup melodických hard rockových kapel (od Bon Jovi počínaje, přes Guns ´n´Roses, okolo Skid Row až kamsi k L.A. Guns, doplňte klidně řadu dalších, ale právě proto, že zmiňuji ty nejvýraznější, ..
Kytarista Mirko Capitani se v rámci italské scény mohl zapsat do povědomí posluchačstva svým působením u melodeathově gotických Graves Of Nosgoth, se kterými nahrál dvě alba. Když se před čtyřmi lety tato kapela odebrala k věčnému spánku, Mirko vyrazil na sólovou dráhu, kterou kromě hostovkého zverbování zpěváka Francesca Cavaleriho (Wind Rose), basáka Mirka Serry a bicmena Michela Agostiniho (ex-Pulse-R) charakterizuje tvrzením, že debutové album se stane malým vzácným klenotem..
Tvrzení, že italští pohanští folkáči Atlas Pain zapomněli někde v šuplíku návod, podle kterého udělali před dvěma lety své debutové album „What The Oak Left“, při tvorbě letošního alba „Tales Of The Pathfinder“ ho jenom oprášili a dali to sakumprásk (včetně parádního obalu) se vším všudy bez nějakých změn nanovo, není až tak úplně daleko od reality. Což pro ty, kterým jejich křížení pompéznosti, přímočarosti, výpravnosti i agresivity zavonělo, určitě nebude špatná zpráva. ..
Dost pesimisticky vyznívá název aktuálního alba „End Of All Hopes“ švédských veteránů Axenstar. Obzvlášť, když od víc než deset let starého personálního rozkolu funguje parta kolem zpěváka, kytaristy a klávesáka Magnuse Winterwilda ve velmi kompaktním složení (letošní výměna bubeníka je jedinou změnou v poslední dekádě), takže to vypadá, že by Axenstar mohli mít dostatek klidu a prostoru (zprávy o tom, že začínají kutit novou desku, vypustili už před dvěma lety) na práci. Jak ovšem v praxi může takový klid na práci ..
Fakt, že švýcarští symfonici Deep Sun byli na základě své tři roky staré debutové desky „Race Against Time“ uloveni vydavatelstvím Massacre Records naznačuje, že parta kolem výrazné zpěvačky Debory Lavagnolo by měla se svojí novinkou „Das Erbe Der Welt“ snadno spadnout do hledáčku příznivců tohoto stylu, obzvlášť, když Deep Sun se při její tvorbě chovali hodně ambiciózně a vsadili na moderní koncepční příběh – záliba členů kapely v technologickém pokroku a umělé inteligenci..
Dánští heavy/power metaloví dělníci Iron Fire jsou poměrně nenápadnou součástkou metalového soukolí už téměř celé čtvrtstoletí, byť v prvním roce své existence dlouho laborovali ohledně názvu kapely (až se jim výběr podařilo ustálit na tom nejklišovitějším) a před šesti lety si prožili kratičkou klinickou smrt. Nicméně od okamžiku, kdy se po odchodu rytmické sekce basy ujal frontman Martin Steene a po dvou letech se následně připojil i tlučoun Gunnar Olsen,..
Kdo unesl Mabona? Na tuto otázku nezná odpověď ani velšská, potažmo keltská mytologie, z níž vychází příběh o bohu Mabonovi. Jako třídenní robátko jej někdo neznámý ukradl matce Modron a trvalo léta, než byl s přispěním krále Artuše osvobozen. Hledat nějakou souvislost mezi touto mytologickou postavou a švýcarskými thrashery stejného jména je v podstatě jednoduché. Curyšské pětici také spousta věcí trvá celá léta. Vždyť ke svému debutovému albu „Stampede Of The Damned“ se dopracovali ..
Ať už termíny vydání desek tam nahoře plánuje kdokoliv, v případě dua finských Bestií mu do toho mluvil pěkně poťouchlý rarášek. Přece jen když v únoru vyjde deska Kabanenova spolku Beast In Black a jen měsíc později ji následuje s novinkou i jeho původní formace Batle Beast, je jasné, že se přímému srovnávání nevyhnete. Obzvlášť s vědomím, že obě kapely se snaží do svého projevu natlačit docela slušnou porci diskotékových vlivů,..
Dočkej času…, chce se říci při pohledu na zrod alba „Timehookers Scumjob“, který na konci loňského roku pod hlavičkou Robotized vydala dvojice Patrik „Daffy“ Nejedlý a Petr Staněk. A nenechte se mást tím, že historie tohoto projektu nesahá kdovíjak do minulosti, k jeho kořenům je třeba putovat dvě desetiletí proti proudu času. Vše důkladně vysvětlí a i něco o budoucnosti Robotized naznačí „Daffy“. ..
Po tom jednom chuťově celkem neutrálním cukrátku, které trojice rockových pamětnic Rock Goddess hodila do placu v podobě EP „It´s More Than Rock´n´roll“ po třicetileté studiové pauze před dvěma lety, se dalo čekat, že dámy do své diskografie ještě nějaký ten kousek doplní. Neděje se tak již v původní sestavě, neboť basanda Tracy Lamb dala vloni sestrám Turnerovým vale a nahradila ji Jenny Lane, ovšem to základní východisko, na kterém stavělo zmíněné EP, tedy jednoznačná sázka na rockovou nostalgii, ..
Nejsme power metalová kapela. Nejsme parta, hrající AOR. Nejsme ani tribute kapel z osmdesátých let. Nezapadáme do žádné kategorie, ne proto, že bychom nemohli, ale proto, že nechceme. Pro nás je to o tvorbě hraní hudby ze srdce a duše... To o sobě tvrdí finští Leverage, kteří před čtrnácti lety vlétli velmi aktivně na scénu, v poměrně rychlém sledu vydali tři alba a pak o sobě nedali dalších téměř deset let příliš vědět. Pauzu ukončili v loňském roce znáborováním křiklouna Kimmo Bloma..
Když slovenská black-death-industriální parta Khadaver dostála před třemi lety plně svému názvu, kytarista Feral Inferis a bubeník Tomáš Višňovský příliš dlouho neotáleli a založili spolek Etterna, ve kterém je od samotného počátku doplnil zpěvák a kytarista Ady Hnat a postupně do se řad kapely zapojili i kytarista Adam Maňko a Martin Fides. Dá se říct, že stylová proměna, která u prvních dvou jmenovaných proběhla, je poměrně radikální, debutové album „Chaotic“ totiž převážně míří na příznivce power progresivního metalu. ..
Není nad to, když dokážete zvolit dostatečně trefný název, který o obsahu alba prozradí mnohé. Němečtí veteráni Paragon, kteří pomalu uzavírají třetí dekádu svojí existence, jsou v tomto směru poměrně nápadití, takže titul jejich dvanácté desky „Controlled Demolition“ by vás mohl celkem důkladně připravit na to, co od téhle party očekávat. Obzvlášť při vědomí, že Paragon jsou z rodu vytrvalců, kterým do popularity krajanů Grave Digger či Accept (těm se v podání Paragon občas do cesty připletou i Hammerfall)..
Podíváte-li se na diskografii švédských hard and heavy veteránů Steelwings (eponymní album jako doposud jediný záznam v diskografii vyšlo před třiceti lety), datum vzniku kapely (ještě o sedm let dřív) a název aktuálního alba („Back“), asi nebudete potřebovat další nápovědu k tomu, abyste dokázali přesně odhadnout, o co na jejich comebackové desce půjde. Kluci se přidali do řady kapel, které bez toho, aby do jejich tvorby pronikl byť jen jediný paprsek modernějších postupů, na plné pecky vzpomínají na dobu svého mládí..
Italští Secret Rule jsou na první pohled takovou univerzální neškodně vzornou kapelou. Existují pět let, jejich sestava se za tu dobu sice měnila, ale nešlo o žádné veletoče a ze čtveřice, která kapelu zakládala, jsou tři z muzikantů stále na svých místech. Během té pětileté existence stihli aktuálně vydat už čtvrté album a o všech předchozích lze říci, že na něm najdete naprosto typickou ukázku standardního melodického metalu s ženským zpěvem. A pokud říkám standardní, znamená to nijak výjimečného...
…král ve žlutém rozevřel svůj roztrhaný plášť…
„Pokud občas někoho trápí noční můry, zcela jistě ho z nich dostanou naše nové skladby. Anebo taky ne…“, avizují na svých stránkách ostravští Ravar, kteří svou letošní debutovou antimůrovou kolekci nazvali „Zlé sny“. To, že strach je jedna z emocí, se kterou ostravská čtveřice ráda pracuje, naznačuje samotný název desky, poměrně sugestivní obal, ale i fakt, že pojem „strach“ je poměrně častou ingrediencí textové náplně alba. ..
Němečtí Metal Inquisitor osedlali tu nejklasičtější heavy metalovou kobylu již víc než před dvaceti lety a jezdí na ní dodneška. Je zjevně dobře živená, takže jí to stále dobře běhá, co se před dvaceti lety naučila, z toho žije dodnes a protože ji kluci nevypouští na jinou dráhu, než na tu oblíbenou, má tuhle trasu dokonale najetou a nemusí změnit ani krok, aby jí v plném tempu bez jakéhokoliv klopýtnutí proběhla. Že to musí být otrava neuhnout ani o píď? Záleží na úhlu na pohledu - staromilci, odkojení na Judas Priest, ..
Proč to neříct hned na úvod – druhé album kapely Cellar Darling „The Spell“ je velmi zvláštní. Švýcarská trojice v čele s niněristkou a zpěvačkou s nezaměnitelným a podmanivým hlasem Annou Murphy svůj styl oproti silnému debutu „This Is The Sounds“ nijak radikálně nepřekopala. Ale fakt, že koncepční temný příběh o dívce, která se při hledání svého smyslu života zamiluje do smrti, se kterou se však v důsledku kouzla nemůže setkat, plně eliminuje z výrazu kapely drtivou většinu optimistických prvků..
Byť se dva roky starý akustický úkrok švýcarských folkáčů Eluveitie nesetkal s úplně pozitivním přijetím, tehdejší „bezelektrická“ nahrávka byla od principála Chrigela Glanzmana chytrý krok. Po odchodu pro kapelu poměrně zásadního tria muzikantů totiž představil novou sestavu na poli, které nabídlo (už podruhé v historii Eluveitie) krapet odlišnější a klidnější tvář, než by se od tohoto spolku za normálních okolností dalo čekat. Eluveitie tak mohli nespokojence uklidnit tím,..
Dá se teorie o tom, že jízda na kole se nezapomíná, aplikovat i na skládání muziky? Tedy, že když jednou napíšete výbornou desku, když se po letech vrátíte na scénu, že vás tahle vlastnost neopustí? Realita nás už x-krát poučila o tom, že v téhle kategorii tato rozhodně poučka neplatí. Ovšem budete-li pátrat po někom, kdo by mohl být výjimkou potvrzující toto pravidlo, poměrně nenápadně, ale o to účinněji se hlásí o slovo američtí power-progresivci Heir Apparent. Ti své nejsilnější chvíle prožili v druhé polovině osmdesátých let ..
V současné době desetičlenný svérázný ansámbl Mägo de Oz vydal své čtrnácté album a statistici si mohou zamnout ruce, protože s novinkou „Ira Dei“ si tito Španělé připsali dosud nejdelší studiovou pauzu ve svých dějinách. Zkušení už vědí, že tohle konstatování v případě madridského čaroděje může být dvojsečné – Mägo de Oz už léta mají rádi, když je všeho hodně. A jestliže na tuhle svoji jedinečnou vlastnost máte navíc dostatek prostoru, hrozí, že vznikne podobně opulentní nahrávka, jako v případě dvojalba „Ira Dei“...
Hora ruit, tedy čas kvapí. V kontextu tohoto faktu působí docela úsměvně skutečnost, že debutové EP „Absolutní nula“ děčínské party Hora Ruit vyšlo prakticky v řádu několika týdnů po jejím vzniku a nahrávka samotná vznikla ještě před oficiálním založením kapely. Pokud vás v tuto chvíli napadlo rčení související s horkou jehlou, je třeba zdůraznit historické reálie – parta Hora Ruit se zrodila z kapely Vodopaad, kterou po patnácti letech opustil poslední zakládající člen a tak zbytek kapely celkem férově tuto kapitolu uzavřel..
Nitranská symfometalová parta Symfobia na svém druhém albu „Smog Of Tomorrow“ vyrostla do až překvapivé krásy. Jejich debut „Way Of The Queen“ trpěl (s ohledem na letité zkušenosti některých členů kapely docela nečekaně) slušnou epidemií dětských bolestí. Čtyři roky, které dělí první album a aktuální novinku zjevně stačily k tomu, aby jejich léčba byla úspěšná. Symfobia zapracovala nejen na technické stránce, kde zlepšení (vzhledem k tehdejšímu nuznému zvukovému kabátu) sice asi nebylo kdovíjak obtížné, ..
„Andělem se každý může stát…“ zpívají ve skladbě, podle níž je pojmenována samotná kapela, Padlí andělé. Byť se z následujících řádků dozvíte, že se Padlí andělé snaží jít pěkně krůček po krůčku, kapel, které svůj start vzaly tak svižně, jako tahle berounská parta zase tolik nepotkáte. Jak to bylo, jak to je a jak to třeba i bude s Padlými anděly, můžete zjistit ze slov jednoho ze zakladatelů kapely, bubeníka Martina Hrušky...
Klávesy, piáno, perkuse, nějaká ta orchestrace a sem tam vzdušné ženské vokály. Tohle všechno má pod palcem Jonah Weingarten. Zdá se vám to pro rockové (potažmo metalové) album málo? Rozhodně máte pravdu. Ale je tu ještě hlas jednoho z velmi charismatických metalových zpěváků – Matta Barlowa. Ani ten sice neposune tuhle nahrávku do kovovějších sfér, nicméně pozornost metalového světa už by toto spojení vzbudit mohlo. Parťáci Weingarten a Barlow..
Liberečtí Act Of God se svým v pořadí pátým albem „Dirty And Mean“ docela intenzivně oživují své vzpomínky na budoucnost. Když totiž před třemi lety před vydáním alba „Deception Of Freedom“ avizovali, že se rozhodli nabrat úplně nový směr, nebyla realita nakonec zdaleka tak drastická. Nyní to vypadá, jako by parta kolem kytaristy Martina Hrachovce tehdy spíš představovala své dlouhodobé plány, na které se teprve chystá. Novinkové album tehdejší tvrzení totiž naplňuje tentokrát podstatně víc,..
Jsme praví a nefalšovaní oceláři, kteří se potkali v roce 2015 pod zvolna vychládajícím konvertorem na výrobu oceli ve firmě Vítkovice Steel… Kapela chlapů, ocelářů, kteří spolu pracovali v jedné fabrice a muzikou si plní své sny…, texty jsou ze života, tvrdé a pravdivé, muzika je plná emocí. Tyhle hlášky, uvádějící ostravskou kapelu The Konvertor, jsou ve své podstatě stejně bezprostřední a prosté, jako jejich muzika – prostě bigbít, nekomplikovaný, i když trošku usedlý, slušně šlapající. Jeden rok klukům trvalo, než vydali album předělávek..
Zpěváčci z Faerských ostrovů Týr byli dlouhá léta personálně velmi stabilní jednotkou. Před šesti lety, krátce před vydáním alba „Valkyrja“, však kapelu opustil Káry Streymoy, bubeník, který byl přítomen úplným počátkům kapely. Pro potřeby tehdejší nahrávky za něj zaskočil Georg Kollias, se kterým se však pro trvalejší působení v kapele příliš nepočítalo. Takže se dalo čekat, že pohyby v sestavě budou pokračovat. To, že Týr mají ve folk-metalovém světě velmi slušnou pověst, ..
Pojednání o loňském debutovém albu „Smetiště dějin“ jabloneckých DanGar Six by se vlastně mohlo stát jakousi úvahou na téma kde končí a začínají hranice takového toho „domácího žvýkání“. Tedy stavu, kde heavy metalová kapela záměrně cílí na tuzemské „tancovačky“ a přitom by klidně mohla mít i (alespoň o kus) větší ambice. Na tomto trošku schizofrenním stavu se podepisuje především dost intenzivní rozpor, odvíjející se z náhledu při podvědomém vnímání velmi solidně šlapající muziky a při bedlivě nastražených uších..
Madridští Arwen na přelomu tisíciletí naskočili na vlnu popularity power metalových kapel, které měly ve svém čele ženu a dvěma alby, vydanými na počátku tohoto století se i pokusili na scéně prorazit. To, že je některé hlasy přirovnávaly ke krajanům Dark Moor, vyplývalo spíš z toho, že debutová deska Arwen vyšla krátce po vydání alba „The Gates Of Oblivion“ (jednoho z nejsilnějších počinů Dark Moor), stylově nebyly tyto nahrávky až tak radikálně vzdálené a navíc Dark Moor v době aktivní činnosti Arwen přišli o ..
Bon Jovi mají novou desku a Jon na ní zní nějak …nezvykle. Takový je první dojem ze sólového alba Johnnyho Gioeliho „One Voice“. Dopočítat se všech kousků jeho diskografie, která začala bobtnat již v minulém století a silně se rozrostla díky Gioeliho působení u Axela Rudiho Pella, Hardline a Crash 40, je dnes už úkol pro docela zdatného počtáře, tak možná nepřekvapí, že Johnny měl chuť natočit i své ryze osobní album. A přistoupil k němu tím asi nejlepším způsobem, jak lze podobný krok pojmout..
Když před čtyřmi lety vydali italští folkáči Furor Gallico své druhé album „Songs From The Earth“, které celkem bez ostychu nabíralo inspirace z různých stylových odnoží a od různých slavnějších kolegů, jako by tím lehce nakrklo folk-metalové božstvo, které se rozhodlo vyzkoušet, jak silní jsou Furor Gallico v kramflecích. A tak kapele dali postupně vale hned čtyři muzikanti, přičemž dva z nich tvořili důležitou lidovou složku. V sestavě tak z lidovců zůstala pouze zakladatelka Becky Rossi..
Soudržnost původního trojlístku Pink Cream 69 je obdivuhodná, celé čtvrtstoletí vydrželi Dennis Ward, Alfred Koffler a Kosta Zafiriou společně rozdávat radost hard rockovým příznivcům. Jak ukázalo v pořadí jedenácté album kapely, nikdo nejsme nenahraditelný. Ostatně, bubeník Kosta Zafiriou z hlediska tvůrčího nebyl pro Pink Cream 69 tím pilířem, na kterém by tvorba téhle party stála, takže když jej rok před vydáním desky „Ceremonial“ nahradil dosavadní technik Chris Schmidt..
Těžko říct, jestli je vytvoření škatulky „sofistikovaný metal“ potřebné, a ještě obtížněji říct, jestli to může německým M.I.God nějak zásadně prospět při lapání posluchačů na svou neotřelost. Třetí desku této německé kapely s titulem „Specters On Parade“, byť samozřejmě je promyšlená, propracovaná a ne úplně snadno prostupná, by šlo bez nějakých složitostí vměstnávat do škatulky progresivního metalu, snad jen fakt, že se parta z Nürnburgu nepouští do rozsáhlejších kompozic a spíš sází na kratší šlehy, ..
Českobudějovičtí Blamage jsou od loňska plnoletí. Svoje patnáctiny oslavili mimo jiné i vydáním velmi podařeného alba „Kavalerie“. A že ani s plnoletostí neztratila kapela chuť do práce, se dozvíte z následujících řádků. Před čtyřmi lety se slova za kapelu ujal zpěvák Milan Černoch, v aktuálním kole jej nahradil kytarista Tomáš Kuchta...
Vyrazit na živé vystoupení mezinárodního spolku Tigersclaw asi nebude snadno realizovatelná záležitost. Pánská část kapely žije v Německu, dámská v Rusku. Pánská část kapely obstarává veškeré nástroje, což při počtu dvou kusů znamená, že Ralf Neumann má na starosti bicí a Alexander Baier všechno ostatní, přičemž na hrbu má i kompozice a texty veškerých skladeb, kterými Tigersclaw na aktuálně vydaném albu „Force Of Destiny“ disponují. ..
I když desáté album (tuto skutečnost kapela důvtipně znázorňuje již v samotném názvu desky) Pink Cream 69 svým pestrobarevným obalem odkazuje na nejsilnější studiové předchůdce, jeho největší síla tkví tentokrát o kousek jinde, než tomu bylo u ultramelodických „One Size Fits All“ či „Sonic Dynamite“. Jistě, melodičnost zůstává, detailní propracovanost je neměnná (což se vzhledem ke studiové premiéře druhého kytaristy ..
Když sepíšete všechna bývalá i současná působiště členů nedávno vzniklých Spirits Of Fire, výsledkem bude dlouhatánský seznam, zahrnující velmi významné položky světové metalové scény. Soupiska kapely - u mikrofonu Tim „Ripper“ Owens, s kytarou Chris Caffery, rytmická sekce Mark Zonder a Steve DiGiorgio, v pozadí producent Roy Z. – zavání profláklým pojmem all-star, ambice tvořit muziku, v níž se klasičtí Judas Priest potkávají se Savatage (pod čarou pak Chris Caffery ještě zmiňoval Testament a Fates Warning)..
Jó metloši, zvykejme si. Tohle je holt moderna, která táhne, kterou média tlačí a budou tlačit, a která tím, jak důrazně stírá hranice mezi dříve jen těžko slučitelnými proudy, má potenciál oslovit řadu lidí, jimž doposud ten svět za (a jedno jestli metalovým nebo diskotékovým) horizontem nebyl úplně po chuti. Už na dva roky starém debutu „Berseker“ se parta odpadlíka z Battle Beast Antona Kabanena..
Němečtí Syrence se k prvnímu albu propracovávali dlouhých jedenáct let (první tři roky coby Epic Fail), ovšem reálnější obrysy začal debut dostávat až s příchodem zpěváka Johnnyho Voxe, krátce po jeho nástupu ke kapele totiž Syrence přišli se svým prvním EP „5.0“, z něhož jedna skladba doputovala i na nedávno vydanou prvotinu „Freedom In Fire“. Že Syrence berou svůj albový vstup na scénu vážně, svědčí i výběr patronů, kteří dohlíželi na technickou stránku věci..
Neuvěřitelné. Lepší titul si pro svou debutovou desku kvarteto z německého Hannoveru vybrat nemohlo. V osmdesátých letech minulého století se tato první německá ryze dívčí hardrocková kapela dopracovala ke svému jedinému pětiskladbovému EP, společně s Citronem se prohnala i přes naše území, aby se v závěru osmé dekády na téměř třicet let (s dočasným několikaletým probuzením v roce 2002) odmlčela. Nyní se vrací dokonce téměř v totožné sestavě, ..
„Rozhodli jsme se pokračovat. Byly jen dvě možnosti – rozpadnout se nebo sehnat pomoc a jít dál.“ Za slovy Dennise Warda se ukrývá poměrně dramatická situaci, ve které Pink Cream 69 museli čelit faktu, že zdravotní stav kytaristy Alfreda Kofflera do chodu kapely nevyhnutelně zasáhne. Jak už je dnes známo, Pink Cream 69 vzpomínanou pomoc našli a se situací se vyrovnali asi tím nejjednodušším způsobem. Již v bookletu alba „Thunderdome“ se objevila uvítací formulka pro Uweho Reitenauera..
Máte-li v sestavě tak výrazný hlas, jako je Rick Altzi, máte napůl vyhráno. Jste-li k tomu výborný kytarista se zkušenostmi (nejen) z jedné nejzásadnějších kapel heavy metalové historie, navíc už jste hudební veřejnost opakovaně přesvědčili, že v tomto tandemu jste společně schopni vyprodukovat hodně silnou muziku, není se co divit, že očekávání od dalšího společného díla budou hodně vysoká. Na své čtvrté sólové desce (třetí ve spolupráci s Altzim) si Herman Frank udržel stejnou rytmiku,..
Pauza mezi vydáním alb „Sonic Dynamite“ a Endangered“ patří k jedněm z nejkratších, které kdy Pink Cream 69 měli. Budete-li poslouchat tu druhou jmenovanou desku bez toho, abyste byli seznámeni s problémy, s kterými se na začátku třetího tisíciletí začali Pink Cream 69 potýkat, patrně nabydete dojmu, že v kapele je vše v nejlepším pořádku a tahle idylka se plně na novince odráží. Kvalita oproti výbornému „Sonic Dynamite“ nijak zásadně neklesá, ..
Všechno to prý začalo tím, že zpěvačka Elisa Scarpeccio a kytarista Cristiano Tiberi zaznamenali hromadu pozitivních ohlasů na svoji tvorbu (původně pod názvem Blazing Ice) a tak zkusili oslovit dvojici už dostatečně známých muzikantů z metalové scény, kterým nabídli nájemné žoldákování na turné. Bubeník Uli Kusch (ex-Helloween, ex-Masterplan) a následně i basák Mike LePond (Symphony X) si však řekli o místo v dosud neexistující kapele..
Multiinstrumentalista Christian Tolle zjevně patří k těm muzikantům, které hraní ve stálé kapele nijak zásadně neláká. Již páté album, které vydal v závěru loňského roku pod značkou Christian Tolle Project je toho důkazem. Přitom Tolleho recept je celkem jednoduchý – sehnat pár (ve světě celkem známých) kámošů, kteří mají stejně jako on rádi klasický hard rock a mají chuť s ním nahrát několik nových písní. Takhle Christian Tolle Project fungují už téměř dvacet let. Společnost, která se sešla nad loňským albem „Point Blank“ ..
„Věděli jsme přesně, co chceme. Deska nepřináší žádné překvapení.“ I když tato slova basáka Dennise Warda až tak úplně nekorespondovala s vyjádřením kytaristy Alfreda Kofflera, který tvrdil, že kapela nechtěla z novinkového alba udělat nastavovanou kopii předchozí desky, že se Pink Cream 69 sice chtěli přidržet stejného stylu, ale v jeho rámci toužili vyzkoušet něco nového, v podstatě měli pravdu oba. Na albu „Sonic Dynamite“, jehož se poprvé ujali Massacre Records..
Pokud jste v dětství dostatečně nasávali kouzlo pohádek, otázku toho, jaké poklady můžou čekat za sedmero horami či za sedmero řekami, asi budete mít poměrně jasně vyřešenou. Co však může čekat za devátou vlnou? Možnou odpověď nabízí druhé album „Beyond The Ninth Wave“ (nápovědu případně hledejte na stránkách kapely) brněnských folkáčů Wolfarian. Ti před třemi lety představili své středověkem vonící hudební vize na povedeném debutovém albu „Far Away In the North“. ..
Oni ti Lazy Bonez zas tak líné kosti mít nebudou. Parta kolem výborného zpěváka Tommiho Salmely totiž udržuje vcelku standardní odstup mezi svými alby a tak necelé tři roky po vydání alba „Alive“ přichází s novinkou „Kiss Of the Night“. A vlastně by se dalo říci, že kromě toho, že na soupisku přibyl klávesák (tenhle nástroj a jeho harmonická spolupráce s bodavými kytarami jsou pro výraz kapely velmi důležité) Heikki Tolvinen, ..
„Bylo hrozně těžké objevit znovu kořeny Pink Cream 69“ , prohlásil na adresu alba „Electrified“ basák Dennis Ward. Tím v podstatě plně charakterizoval uplynulou pětiletku (je vůbec možné, že takhle dramatický vývojový kotrmelec zabral tak krátké období ve více než třicetileté kariéře kapely?) a vlastně i napověděl, že vývoj je u konce. S albem „Electrified“ totiž Pink Cream 69 objevili pro sebe dokonalou polohu, která v sobě zahrnuje dřívější melodickou uvolněnost a optimismus,..
I dělník ve šroubárně si přece může přečíst Vergilia v originále…
Na Them Troye Norra je ohromně sympatické, že v podstatě z každého kroku, který udělají, je zjevné jejich okouzlení tvorbou King Diamonda, ale přitom do své hudby dokáží dostat tolik osobitosti, aby těm, kteří už dvanáct let touží po nového studiovce dánského horrorového velmistra, nabídli velmi povedenou alternativu s vlastní tváří. Ne nadarmo Troy Norr provozoval tributní kapelu King Diamonda, ne náhodou bylo debutové album..
Pink Cream 69 si zaslouží medaili za usilovnost. Za to, že je nezlomila nepřízeň osudu, za to, že si s albem „Change“ (byť nešlo o technicky špatnou desku, pocitově to byl jasný průšvih) hrábli na svoje dno, z čehož se poměrně brzy oklepali a pustli se do hledání nové cesty a v podstatě i nutného kompromisu, protože bylo jasné, že cesta prošlápnutá na „Change“ nikam nevede. Album „Food For Thought“ (s nejvtipnějším obalem v celé kariéře kapely) je jakousi křižovatkou téměř všeho, ..
Volba titulu „Phoenix“ pro šesté album gotiků The Cascades se jeví jako hodně povedený tah. Pokud totiž máte tento pojem spojený s tradičním rčením o vstávání z popela, možná vám tahle asociace naskočí i v tomto případě a rozhodně nebude až tak daleko od pravdy. Parta kolem zpěváka M.W. Wilda totiž před třemi lety utnula desetileté studiové mlčení a přišla s vcelku průměrným albem „Something To Happen“. Rok na to německá trojice nabídla kompilaci „Diamonds And Rust“, ..
Dalo by se říct, že hudba italských Powerdrive je stejně tak omšelá, jako jejich příběh – před šesti lety se dali dohromady, mezi nějaké covery zamíchali pár svých skladeb, rozpadli se, s novou sestavou se o dva roky později znovu pustili do práce a vloni se prokousali ke svému debutovému albu s přiléhavým názvem „Rusty Metal“. Jejich verze klasického hard and heavy, se kterým se odkazují na AC/DC, Twisted Sister či Motorhead, skutečně vykazuje silné znaky toho, že tohle železo ..
Soutěž o největšího narcise a samohona v metalu má od loňského listopadu nového jednoznačného kandidáta na vítězství. Frontman kdysi metalových Virgin Steele se po neúspěchu tři roky starého (a nepovedeného) alba „Nocturnes Of Hellfire & Damnation“ patrně zbláznil a rozhodl se své příznivce umlátit kvantitou. Vydat v době, kdy zjevně nejsem zrovna v kdovíjaké tvůrčí formě hned tři nová alba, jejichž celková hrací doba dosahuje bezmála čtyři hodiny a u kterých vzhledem k velmi podobnému obsahu lze předpokládat, ..
Němečtí hard rockeři Piledririver bývali svého času označováni jako nejlepší evropský Status Quo tribute. Jejich záliba v muzice téhle britské party byla tak silná, že když už se pustili do vlastní tvorby, tak na své debutové album neváhali Piledriver zvěčnit hned čtyři skladby svých vzorů a ani na většině následujících desek (novinku „Rockwall“ nevyjímaje) nezapomněli vzdát Status Quo svůj hold. Druhé jméno světové scény, které je v souvislosti s Piledriver třeba zdůraznit, ..
„Nový zpěvák, nový styl…“, co za této konstelace můžete čekat?
Potkali se v Brazílii. Byť jejich jména naznačují, že své prapůvodní kořeny ani jeden z manželské dvojice Marcelo Kaczorowsky – Vivs Takahashi v této jihoamerické zemi jen tak snadno nedohledá, společné hudební vize zde začali budovat před dvěma lety a jejich vyvrcholení přišlo na podzim loňského roku, kdy pod hlavičkou FlowerLeaf vydali svou prvotinu „Stronger“. Která je tak trošku hrou na schovávanou, protože vyjma ústřední dvojice, v níž Marcelo hraje na basu a Vivs zpívá, ..
Před pěti lety bubeník Lars Borup použil jako název nového (v pořadí třetího) alba Seven Thorns římskou číslici „II“, aby se tak zřetelně distancoval od historie po dramatickém rozpadu tohoto spolku po vydání debutové desky. Aby zdůraznil tento fakt, Seven Thorns začali psát svou historii s kosmetickou změnu v názvu kapely a s výraznou změnou užívaného loga. Není důvod nebrat toto Larsovo rozhodnutí vážně a na sklonku loňského roku oficiálně vypuštěné album „Symphony Of Shadows“..
Jak paradoxně (vzhledem k současné zakonzervovanosti Pink Cream 69) bude znít věta, která byla po událostech, následujících vydání alba „One Siz Fits All“ pro kapelu na slušných pár let tak typická: „Pink Cream 69 nestojí na místě, vyvíjejí se, experimentují…“. Ty změny, které se projevily na třetím albu „Games People Play“, sice nebylo možné v porovnání s následující revolucí v kapele považovat za přelomové, ovšem v době vydání desky slušná řada fanoušků zůstala s otevřenou hubou zírat na to, ..
Zpěvačka symfometalové party Metalwings Stela Atanasova má v rukou violu a nebojí se ji použít… I přes to, že právě viola hraje v nepřeplácané a střízlivě pojaté melodické hudbě této bulharské pětice ne zcela zanedbatelnou roli, zbraní, které mají Metalwings k dispozici, je daleko víc. Ať už to jsou občasné flétničky (i když by se mohlo zdát, že upozorňování na lidové nástroje kapelu směřuje kamsi do folk metalu, příznivci tohoto stylu kromě drobných keltských inspirací ..
Nebylo to vyloženě novoroční předsevzetí, ale na začátku loňského roku jsem plánoval strávit podstatně víc času na koncertech a zcela vážně jsem si představoval, že finální bilance nesmí být zase jen souhrnem toho, co burácelo v našem obýváku. Člověk míní, příroda mění… jelikož jsem půlku jara a téměř celé léto intenzivně zjišťoval, že má pubertální nesmrtelnost definitivně pominula a místo pumpujících pěstí jsem se oháněl dvěma francouzskými klacky, zůstalo jen u přání...
„Kritiku zasranej, mám chuť si do tebe bouchnout, 
Vezmete-li do ruky debutové album „Breaking Apart“ německých Me Against The World, spolehlivě vám přitáhne oči velmi sugestivní obal z díly Jana Yrlunda. Použijete-li oblíbenou metodu rychlého prozkoumávání alba pomocí krátkých úseků v úvodu skladeb, Me Against The World vás velmi slušně navnadí. A dostane-li se vám do ruky propagační leták, slibující využití vlivů Metallicy, Iron Maiden, System Of A Down, Queen a zprogresivněných Beatles, můžete nejspíš očekávat hodně silnou nálož...
Druhé album Pink Cream 69 s názvem „One Size Fits All“ vyšlo rok a půl po prvotině a v podstatě stvrzuje fakt, že u kapely v té době panovala takřka idyla. Tohle je prostě jednovaječné (snad ještě o trochu hitovější) dvojče, plně navazující na debutové album. Na osvědčených postupech nebylo potřeba prakticky nic měnit, což platí nejen o barevné nevázanosti obalu, ale i o autorském podílu na desce, na níž opět dominuje skladatelská potence Andiho Derise, ..
Takhle nějak to mohlo vypadat, když Jára Cimrman se svým omezeným souborem sehrál svou verzi „Alibaby a čtyřiceti loupežníků“ pod názvem „Samotář Alibaba“. Švýcarští příznivci horrorů Silver Dust totiž na svém loňském třetím albu „House 21“ rozehrávají teátr, v němž řadu postav ztvární principál Lord Campbell a nejvýraznější pomocí – a to ještě mimo hlavní charaktery - je Mr. Lordi, jehož účast na desce vzhledem k tématice příběhu i společnému turné kdovíjak nepřekvapí. Předně je třeba konstatovat,..
Náhled na historii pražských heavíků Soul Keeper budí dojem, že personální proměny byly v jejich více než dvanáctiletém působení těmi jedinými zaznamenání hodnými událostmi a jinak se vlastně nic zásadního nedělo. Ovšem pokud by každé nic-nedění mělo natolik pozitivní tečku, jakou je nedávno vydané eponymní album této pražské pětice, možná by stálo za to vyhlásit v rámci hudební scény víc státních svátků, volných dnů či prázdnin…..
Pink Cream 69. Pro příznivce hard rocku jedno z velmi důležitých jmen světové hudební scény. Kapela, která za třicet dva let svojí existence vydala dvanáct řadových alb a prošla velmi bouřlivým vývojem, aby si postupně našla svůj osobitý styl, ve kterém dnes už hraje trochu na jistotu (nicméně stále velmi jiskřivou). Kapela, o jejímž charakteru svědčí fakt, že za ta dlouhá léta má v dotazníkové položce „bývalí členové“ uvedena pouze tři jména (a navíc jedno z nich je jakýmsi vedlejším produktem..
To, co novojičínští Emerald Shine před dvěma lety na EP „Beneath The Stars“ nakousli, to se svým nedávno vydaným debutovým albem „Misty Tales“ spolehlivě dopověděli. I přes to, že v mezidobí jejich sestavu potkala pořádná čistka a to i na postech, které pro výraz Emerald Shine nejsou úplně zanedbatelné. Z tohoto pohledu je velmi příjemné konstatovat, že melodie jsou stále ladné a skočně neposedné, folková atmosféra decentně bardovská,..
Celá tři alba vydrželi Angel Dust v konstantní sestavě. Pak si na moment odskočil bubeník Dirk Assmuth, aby se stačil ještě před natáčením nové desky do kapely vrátit. To, že jej následoval kvůli blíže nespecifikovaným hudebním rozporům i kytarista Bernd Aufermann (nejspíš však šlo o lano z Running Wild, ty rozpory zřejmě nebyly až tak zásadního rázu, neboť jeho návrat do - v následujících letech sice podivně, ale přece jen existujícím - Angel Dust netrval příliš dlouho), se nezdálo jako kdovíjak zásadní ztráta, ..
When the night drops its cloak, sings my voice mild and mellow, 
Je trochu s podivem, když kapela, jejímž dominantním nástrojem jsou klávesy, nemá ve svých řadách klávesáka. Australští power progresivci Divine Ascension vloni přišli nejen o Davida van Pelta, jehož pestrá hra na černobílé klapky byla na čtyři roky starém albu „Liberator“ jedním ze zásadních poznávacích znamení kapely, ale i o kytaristu Roberta Inglise, čímž se zredukovali na pouhou čtveřici. Tím je výčet změn, které u kapely proběhly, téměř plně vyčerpán (výjimkou je aktuální hostovská účast Toma Englunda..
Co na tom, že zpěvák David Reece se na scéně pohybuje od konce osmdesátých let, co na tom, že počet alb, která od té doby nazpíval, je úctyhodný a dá se počítat na dvě desítky, co na tom, že ve svém portfoliu má zapsáno působení u Bangalore Choir, Sainted Sinners, Wicked Sensation, Ez Livin´, či Tango Down. On tam má také zapsánu poměrně nešťastnou kapitolu, která se na světlo vytáhne s jakýmkoliv jeho dalším počinem – jednorázové působení u Accept. S nimi v roce 1989 dal Reece dohromady album „Eat The Heat“..
V druhé etapě života bylo pracovní tempo Angel Dust obdivuhodné a jejich forma ani v jednom případě ze čtyř pokusů nevykazovala známky jakékoliv únavy. Dokonce se dá říct i to, že každá z desek byla pocitově i provedením alespoň natolik odlišná (byť rozdíly nejsou nijak radikální), aby byla od ostatních spolehlivě k rozeznání. V případě třetího alba pohibernační doby, kterým končí krátké období, kdy v Angel Dust došlo k žádné personální změně, v době, kdy kluci sklízeli ..
Zdá se, že v noclehárně kapel dávno odložených k ledu někdo udělal průvan i hluboko ve sklepě a podařilo se mu vedle německých Rosy Vista probrat k životu i Amíky Fifth Angel. I když ona ta zpráva o aktuálním probrání se není úplně přesná – Fifth Angel o svých oživovacích pokusech dali vědět již na konci minulé dekády, kdy se kytarista John Macko a Kendall Bechtel (ani jeden z nich nebyl u založení kapely, ale první jmenovaný se v osmdesátkách již stihl podílet na obou dosud vydaných albech kapely, ..
Bardovský thrash metal? Máte-li ještě v paměti šest let staré debutové album „No Jesus No Sprite“ brněnského spolku Flowerwhile, s největší pravděpodobností jej budete mít spojené s pojmem melodický thrash metal. Parta kolem ústřední dvojice Martin „Metallica“ Klekner a René „Perry“ David sice na tomto základu staví i na nově vydané desce „Vzdálení“, ale jako by názvem alba chtěla signalizovat skutečnost, že na nezanedbatelné ploše alba se tehdejší nekompromisní smršti vzdaluje...
Jsou to dva roky, co Moravius vydali svoje druhé album „Hope In Us“, které se na svět klubalo celých devět let. Letošní vlaštovka v podobě skladby „Liberty“, ve které si u Moravius zahostoval Niklas Isfeldt (Dream Evil), signalizovala, že by se u téhle party mohlo zase něco studiového připravovat. Podrobnosti prozradí (respektive zatím spíš jen naznačí) zpěvák Dalibor Panther Halamíček. ..
Angel Dust byli poprvé u ledu uloženi téměř celou dekádu. V době, kdy se po knockoutu ze Seattlu k životu znovu začaly probouzet odnože tvrdší hudby, které ke svému životu využívaly melodie, se ústřední dvojice Assmuth – Banx rozhodla znovu nasednout na hudební kolotoč, přibrala do party Banxova bráchu Stevena (fakt, že se jeho klávesy staly pevnou součástí kapely, jasně signalizoval, že na starých zdivočelých základech už tahle parta nebude nějak ortodoxně lpět)..
Jak známo a dávno prověřeno, válečná tématika je pro metal v podstatě požehnáním. Ke kapelám, které z toho nevyčerpatelného zdroje vydatně čerpají, se letos zařadili i vlašimští power-heavíci Rubicon River, kteří pro zdůraznění tohoto zaměření na svém druhém albu „V poslední vteřině“ neváhali k pózování i celé vizuální stylizaci desky využít i tank. Nebudu tvrdit, že zároveň s tím kluci získali i stejný důraz a palebnou sílu, ale protože se jim plně podařilo nejen navázat na velmi solidní základ ..
Pokud mě paměť neklame, tak v dějinách tohoto zinu je projekt mr96 jedním z informačně nejutajenějších. Na vševědoucím drátě se dozvíte pouze to, že se jedná o nekoncertující projekt, který má na kontě album „Fake“, jež vyšlo pouze v digitální podobě. Na bicí na něm hraje Jiří Verbný, o zbytek se (vyjma sborů, které mají na svědomí Jakub Bumba a Martin Alt) postarala hlavní postava mr96 a hudba by neměla zapadat do úplně standardních subžánrů, proto ji mr96 označuje pouze jako "metal". ..
Zhudebněná svérázná poezie. Při poslechu novinky vyškovských Dark Gamballe „Hluboký nádech“ si v podstatě u každé položky posluchač znovu a znovu může uvědomit, jak důležitou součástí písně je její lyrická složka. Jistě, i kdyby Dark Gamballe se svým tradičním crossoverem tentokrát vsadili na svahilštinu, ty jejich vyhrocené emoce a chvílemi až drtící kontrast mezi poetickou a vyhrocenou emotivností, mezi líně uspávací houpavostí a hrubou agresí, které na sebe neustále naráží..
Přískokem vpřed!, zavelela ústřední dvojice Frank Banx a bicmen Dirk Assmuth a dva roky po vydání debutového alba s kompletně novými parťáky vyrazili Angel Dust znovu do studia. Byť u prvotiny bylo skryto autorství skladeb pod jménem kapely, podle seznamu autorů u druhého alba „To Dust You Will Decay“ nemohlo překvapit, že Angel Dust znějí jinak. Nová posila u mikrofonu, chorvatský křikloun Željko Topalovič, známější pod svým pseudonymem S.L.Coe..
Budete-li se pídit po raných létech německých Angel Dust, při poslechu jejich prvních dvou alb se nevyhnutelně doberete konstatování, že takhle to holt v Německu v osmdesátých letech fungovalo. Vždyť si vezměte debutové album Helloween, první dvě alba Blind Guardian, Scanner, svým způsobem i Running Wild a máte v ruce neurvalou, nespoutanou a nekompromisní muziku, kde energie, neučesanost, přímočarost a osobitost jsou plně nadřazeny melodiím a propracovanosti,..
Jsou tu znovu Ronnie Atkins a Erik Mårtensson. Slušelo by se připojit i jméno třetího do party, bubeníka Magnuse Ulfstedta, který se k ústřední dvojici připojil již na debutu projektu Nordic Union, ale upřímně, jeho rytmika je sice opět velmi šťavnatá a pro výraz Nordic Union nezbytná, nicméně tady všechno stojí na excelentním a nezaměnitelném zpěvu ústřední postavy dánských Pretty Maids a šikovných prstech tahouna spolků W.E.T. či Eclipse. Kooperace této dvojice přinesla před téměř třemi lety příjemnou porci..
Pro německé melody-rychlíky Sinbreed může být skvělým vysvědčením, že za více než deset let existence došlo jen ke dvěma změnám v jejich sestavě. Tři roky starý odchod kytaristy Marcuse Siepena (Blind Guardian) mohl být sice mediálně zajímavý, na výraz a formu kapely však neměl nijak zásadní vliv. Což se ostatně potvrzuje i na letošní novince, kde kytary jsou tím nejsilnějším pilířem a v souvislosti s tímto konstatováním je nutno připomenout, ..
Chameleonský workoholik Sebastiano Conti je k neutahání. Debutové album „Among My Giants“ jeho spolku Bastian (jehož je jediným trvalým členem) vyšlo před třemi roky a od té doby Bastian sází pravidelně každý rok jednu novou desku. A tak, jak se mu na debutu zalíbilo stopování Yngwieho Malmsteena, k čemuž si přizval i pamětníky slavných Yngwieho okamžiků Marka Boalse a Michaela Vesceru, na aktuálním albu „Grimorio“ doputoval až kamsi k Black Sabbath (a aby tato cesta byla aspoň o ždibec stylovější,..
„Všechny věci, které na hudbě miluji, jsem vložil do mixéru…“, takhle připodobňuje jedna z hlavních postav progresivců Symphony X své nedávno vydané druhé sólové album „War Of the Worlds Pt. 1“. Skvělý kytarista Michael Romeo se k sólové tvorbě vrátil po třiadvaceti letech a udělal to skutečně impozantním způsobem. Do party přibral výtečného zpěváka Ricka Castellana, basáka Johna DeServia (Black Label Society, Zakk Wylde) a bubenického světoběžníka Johna Macalusa..
Vsadit si na to, že leader norských symfoniků Sirenia Morten Veland konečně najde po všech stránkách dokonalou zpěvačku, která by byla hodna toho zhmotňovat jeho hudební vize, by byla sakra riziková investice. Přece jen to zatím statisticky vypadá tak, že životnost jedné zpěvačky v této kapele je necelá dvě alba, a to ještě tyhle počty silně zkresluje Španělka Ailyn, která strávila v Sirenii osm let, během nichž stihla nazpívat celé čtyři kusky. Aktuální pěnice Emmanuelle Zoldan, původem z Francie, ..
Když vezmete v úvahu, že samotný název kapely Negacy ani titul jejich třetího (pokud tedy nebudeme počítat úplnou prvotinu, vydanou ještě pod hlavičkou Red Warlock) alba „Escape From Paradise“ (a mrkněte i na ten depresivní obal) přílišným optimismem neoplývá, asi nepřekvapí, že hudba Negacy je poměrně hrubá, agresivní a adrenalinová. A to i přes to, že oproti předchozím dvěma albům je proplétání melodií do hutného základu o hodně výraznější. ..
Jsou to pouhé dva roky, co v souvislosti s druhým albem rumunských Scarlet Aura padla hláška o tom, že by se tahle parta mohla jednou vydrápat na melodicko metalový trůn (a osobně mi tahle idea nepřipadala úplně praštěná). To, že v loňském roce do této představy udělala ústřední dvojice manželů Danciulescových prostřednictvím mimořádně špatného tributního alba „Memories“ díru o velikosti Macochy se dalo omluvit tím, že se jednalo o kompletně vypůjčenou tvorbu a Scarlet Aura prostě těžce přepálili snahu o osobitost..
Není nad to, když vám distribuční firma spolu s deskou pošle i poměrně přesnou charakteristiku toho, co daná kapela hraje. Pokud se v souvislosti se švýcarskými Maxxwell dozvíte, že jejich sound je trochu víc In Flames a Five Finger Death Punch a trochu méně Accept a AC/DC, tak vězte, že zhruba tak nějak to i bude. A i když se jejich oscilování mezi metalem a rockem v průběhu let vyvíjelo, aktuální směr je poměrně dobře charakterizován samotným názvem aktuální desky – „Metalized“...
Lidé odcházejí a přicházejí. Což pro dánské aristokraty Royal Hunt je docela klika. Přece jen jejich tvorba (přesněji řečeno, tvorba vrchního autora Andrého Andersena), i přes vytrvalou kvalitu začínala od alba „Paradox“ z roku 1996 trpět jistou sílící vyčerpaností ducha i fyzického stavu. Již na albu „Paper Blood“ z roku 2005 se mohlo zdát, že s příchodem kytaristy Marcuse Jidella a bubeníka Allana Sorensena (bývalého souputníka Andrého na jeho sólovém počinu, stálou akvizicí spřízněných Cornerstone a hlavně ..
Debutové album „Phantom Of The Past“ mezinárodního spolku (své zastoupení zde má Slovensko, Česká republika, Rakousko i USA) Dream Patrol prozradí na šéfa basáka Ronnieho Königa, známého ze Signum Regis, Vindex, Trigger či Symphonity, hned několik věcí. Že má rád svůj nástroj. Že má stejně dobrý cit pro hard rock jako pro power metal i heavík. Že je příznivcem „Noční můry z Elm Street“. Že dokáže ve prospěch svojí kapely spojit a využít docela širokou škálu hard rockových odénků tak, ..
Je dvanáct let existence v poměru k vydání jediného alba hodně nebo málo? Předpokládám, že slovenští Broken Rain, kterých se tahle statistika týká, tenhle problém neřeší. Jak je zřejmé ze slov basáka Vlada Gálise, Broken Rain jsou prostě stará škola a raději dotáhnou věci svým tempem do maxima, než aby se přizpůsobovali současné uspěchané době. A koneckonců, Vlado naznačuje i to, že poměry v té úvodní otázce by se mohly v příštím roce změnit nejen na straně doby existence kapely, ale i na straně vydaných desek...
Jako by tři roky staré konstatování o tom, že norští Guardians Of Time jsou zpět, bylo málo zdůrazněné, parta kolem neúnavného kytaristy Paula Olsena a křiklouna Bernta Fjellestada se hlásí o slovo se svou pátou deskou „Tearing Up The World“, která tuto tezi ještě podtrhuje. Zřejmě jednou provždy zapomeňme na jejich famózní progresivní úlet, kterým na začátku této dekády ukončili sedmiletou hibernaci a smiřme se s tím, že podstatou jejich hudby je rychlost a melodie ..
„Rock Is My Religion“ haleká v tradičně melodickém duchu Bernie Weiss již na patnáctém studiovém albu kapely Axxis. A není nejmenší důvod mu tuhle prohlášení nevěřit. „Deska „Monster Hero“ je dokonalou hudební i kvalitativní esencí toho, v jakých vodách se Axxxis pohybuje zhruba někdy od přelomu tisíciletí a alba „Back To The Kingdom“ (naštěstí s výjimkou potvrzující pravidlo – výtažek z nepovedeného „reDISCOver(ed)“ zde nehledejte). Čekat tedy lze ultramelodicky měkký power metal..
Brainstorm budou vždycky Brainstorm, i kdyby se zbytek světa stavěl na hlavu. Tuhle geniální a naprosto výstižnou charakteristiku německé party, seskupené kolem skvělého pěvce Andyho B. Francka, použila kolegyně Ray k hodnocení dva roky starého alba „Scary Creatures“ a ani na aktuální desce „Midnight Ghost“ není nutné na ní měnit jediné písmenko. V té samé sestavě hrají Brainstorm už jedenáct let, tu samou skladatelskou matrici používají ještě déle,..
„Raise your fist in the air– Raise your fist
Postupná přestavba pražských D.N.A. dopsala svou další kapitolu. K rytmickému tandemu Kamil Nehilč a Roman Tůma, který společně tvrdí muziku kapely již od jejího založení, se po osmiletém období klidu připojili před třemi lety při přípravě alba „Démon času“ na místo kytaristy Petra Kašpera Jiří Špalek a Václav Janů, z nichž ten první jmenovaný zůstal členem kapely i na aktuálním albu „Cirkus válka“, chvíli po vydání předchozího alba se pak k D.N.A. přidal kytarista Jiří Karpjuk (ex-Krleš) a zpěvák Vít Čížkovský. ..
Situace se mění každým okamžikem! Ještě ve chvíli, kdy přilétla od švýcarských Forty Shades první várka odpovědí, byl jejich zpěvák Tosse Basler souběžně členem i německých Crematory. A byť pochopitelně hlavním tématem rozhovoru je aktuální dění u teatrálního domovského působiště, z následujícího poměrně filozofického Tosseho vyprávění se dozvíte nejen o Forty Shades a jejich letošní velmi povedené albové novince „Blackstar Diamond“, ale i o příčině jeho čerstvého odchodu z řad německých gotiků...
„The Night Of Warlock“, „Celebrate“, „25 Years“..., již z tohoto krátkého výčtu názvů skladeb jedenáctého (zahrneme-li do počtů i neřadové „Classic Diamond“) sólového alba zpěvačky Doro Pesch je zjevné, že tato na dobu svých začátků (vlastně i dobu nejvýraznějšího úspěchu) stále ráda vzpomíná. A byť tento výčet může trochu svádět k tomu, že Doro už plně a definitivně naskočí na warlockovskou vlnu, nestalo se tak. Možná je to škoda, protože po předchozím velmi dobře přijatém albu „Warrior Soul“, ..
Když v roce 2012 opustila zpěvačka Heidi Parvianen kapelu Amberian Dawn (čímž se nastartoval velmi sympatický rozkvět této party) pustila se do velmi ambiciózního třídílného projektu, jehož hlavní postavou je poněkud rozpolcená žena Sarah a především její temná půle Dark Sarah, která se vydala na mystickou cestu přes tři světy, přičemž každému ze světů bylo věnováno jedno samostatné album. Heidi Parviainen se při této cestě zaklínala pojmem cinematic/symphonic meta..
I keep the faith in this world of broken hearts…
Se zpěvákem olomoucko-bruntálských Black Tiger Honzou Trbuškem jsme vedli řeč poprvé před čtyřmi lety. Již tehdy Honza uváděl, že kapela pracuje na novém materiálu, který v mezidobí částečně zazněl z EP „Songs From Abyss“ a v těchto dnech už se Black Tiger připravují na představení svého eponymního debutu. Jak si náročnou a přitom zjevně vzrušující cestu při tvorbě desky Black Tiger užili a prožili se dozvíte z dalšího Honzova vyprávění...
Se švédskými Treat na Sibiř? Před sto deseti lety došlo v prostoru neobydlené části centrální Sibiře nedaleko řeky Podkamenná Tunguska k masivnímu výbuchu o odhadované síle 10 – 25 megatun TNT v důsledku průletu nikdy nenalezeného kosmického tělesa. Výbuch za sebou zanechal rozsáhlou škodu – kolem šedesáti milionů polámaných stromů. A hard rockoví melodici Treat se metaforicky snaží k těmto událostem své osmé řadové album „Tunguska“ přirovnat, na což lze nahlížet z různých úhlů pohledu..
Vezmete-li v úvahu, jak dlouhou dobu se Doro zmítala v útlumu či ve slepých uličkách, dá se dneska už tvrdit, že tahle zpěvačka přežije všechno. Svou nezáživnou formu a z minulého alba i těžko uvěřitelný výraz totiž dokázala protáhnout ještě i na další album, které pod názvem „Fight“ vyšlo o dva roky později. To už byla doba, která přece jen tradičnějšímu výrazu Doro znovu přála, ale Doro a její tvůrčí tým (tentokrát se do něj zapojili i členové zpěvaččina doprovodného ansámblu) neměli kdovíjak jiskřivou chvíli..
Když do Grave Digger přišel téměř před deseti lety (to to letí…) kytarista Axel Ritt, měli hrobníci ideální příležitost trochu změnit svůj léta stabilní výraz. Nestalo se a hračička Ritt zapadl do rozjetého vlaku bez toho, aby tento na svých vyjetých kolejích s sebou byť jen cuknul. Axelova chvíle přišla nyní. Principál Boltendahl dostal chuť trochu uvolnit hranice ortodoxního klasického heavíku (kdo ví, zda to nemělo vliv i na to, že po více než dvaceti letech se z kapely poroučel bubeník Stefan Arnold,..
Blamage popáté. Tak jak kluci pomalu prodlužují mezery mezi vydáváním svých alb, stejně tak jsou krůček po krůčku silnější. A i na aktuálně vydaném albu „Kavalerie“ jsou dokonalým příkladem toho, jak šlapavou, akčně důraznou melodickou muziku (se kterou by Blamage z davu vyčnívali tak jako tak) dokáže nakopnout a zvýraznit chytrý text a obratné zacházení s češtinou, obzvlášť když z point většiny skladeb docela mrazí. Se svým heavy thrash metalem se Blamage letos zase malinko víc vrátili k náladám Arakainu...
Pomalu se začaly vracet staré časy. Jasně, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš a tak přelom století zachytil Doro v trochu zvláštním rozpoložení. Šesté sólové album „Calling The Wild“ je odrazem období, kdy Doro ve své kariéře asi nejvíc tápala v tom, kam se vlastně vydat. Na „Volání divočiny“ je zřejmé, že Doro má chuť se vrátit ke kořenům, přitom ale jako by se nechtěla úplně zpronevěřit posledním dvěma experimentálním albům a tak se tyhle dvě polohy tak nějak bezútěšně prolínají celým albem...
Máš kolty proklatě nízko. Chvílema fakt děsně nízko…
Budeme-li hledat něco pozitivního na tvorbě metalové královny na přelomu dekády a v druhé polovině devadesátých let, bude nejsnazší se opřít o konstatování, že Doro nezůstala stát na místě, nepřizpůsobila se trendu a snažila se najít svoji vlastní cestu. Že to úplně nefungovalo v prvním kole, bylo už jasné, že to nebude fungovat ani v kole druhém se ukázalo o tři roky později s albem „Love Me In Black“. Doro i po letech žehrá na období,..
Kdeže folkové časy jsou…(?), tedy, ne že by Cruadalach zapomněli na svou záplavu lidových nástrojů a lidovostí vonících motivů, oni jen ten svůj pozvolný vývoj vzali pořádně hopem. Ostatně fakt, že se Cruadalach označují jako folk corová smečka, i skutečnost, že oproti tři roky starému albu „Rebel Against Me“ je sestava kapely slušně provětraná (změny nastaly u tří z osmi postů) jasně naznačují, že evoluce Cruadalach nabrala vysoké obrátky...
S bývalými mistry světa v nevázaných chlastacích halekačkách nějak přestává být sranda. Zvážněli, jsou přemýšlivější. K tomuto trendu se finští Korpiklaani sice přiklonili už na tři roky starém albu „Noita“, na aktuální novince „Kulkija“ však zacházejí ještě o pěkných pár kroků dál. Vzhledem k tomu, že myšlenkové téma alba je zaměřeno na návrat k přírodě, přirozenost a čistotu, tak se tenhle postup v podstatě nabízí. A mrkněte na obálku desky,..
Už na dobu, kdy vyšlo album „Angels Never Die“, vzpomínala Doro jako na období, kdy vládnul grunge. A protože v období temna pro hard rock, kdy se drtivá většina interpretů této módě chtě nechtě přizpůsobovala, ani v nejmenším nepřekvapilo, že došlo i na Doro. K její cti nutno uznat, že nešla s davem a její páté sólové album sice šlo hodit do jednoho pytle s nálepkou „změna“, nicméně její cesta vedla přece jen jinudy. Byť se na na albu „Machine II Machine“ podílelo pár těch,..
Z toho, jak rychle se do povědomí metalových příznivců nacpali němečtí Beyond The Black by se mohlo zdát, že je s nimi zaděláno na obrovskou senzaci. Přece jen již jako neznámá kapela vystoupit na Wackenu, během prvních dvou let své existence vydat dvě velmi příznivě přijatá alba a usalašit se u jednoho z nejsilnějších labelů, to nepřijde jen tak samo od sebe. Nicméně raketový vzestup si vybral svojí daň ..
Kombinace Izrael a progresivní metal může být pro našince sama o sobě velmi exotická. Pravda je, že hudba Distorted Harmony, kteří letos přišli se svým třetím albem „A Way Out“, se může stát pro ty, kteří neujíždějí na technických finesách alá Queensryche či Dream Theater, nebo na krkolomnosti moderního djentu (oba tyto světy v sobě Distorted Harmony spojují), hodně nevstřebatelnou náloží. ..
Ať se vám to líbí nebo ne, metalový nestor Udo Dirkchneider, který nedávno oslavil magickou šestašedesátku, i přes to, že se svými U.D.O. aktuálně vydává již šestnácté album, bude navždy spojován s Accept. A po letošním novince „Steelfactory“ tahle dávná asociace ještě posílí. Těžko říct, zda Udo tak silně acceptovinou načichnul při svých živých výletech do minulosti na koncertech v rámci „Back To The Roots“, faktem je, ..
Otevřete-li booklet čtvrtého sólového alba Doro Pesch „Angels Never Die“, nejspíš vás udeří do očí frekvence užití jmen Jack Ponti a Vic Pepe. Tahle dvojka, která měla mimo jiné na kontě spolupráci s Alicem Cooperem na desce „Hey Stoopid“, se vydatně vyřádila i na Dorotčině desce, kluci se podíleli na vokálech, zahráli si na kytary i klávesy, ale hlavně produkovali, mixovali a aranžovali, a protože jim ještě evidentně zbylo dost z chytlavosti a rockové přitažlivosti, ..
Němečtí Mob Rules jsou institucí, na kterou se dá spolehnout. Prakticky od okamžiku, kdy dali přednost propracovanosti a lehké přemýšlivosti před rychlostí má jejich příznivec jistotu, že s každým novým albem dostane porci velmi silných melodií, lehkých power-progových kliček i důkladně propracovaných detailů. Nic zásadního na téhle formuli nepřinesl ani fakt, že Mob Rules poprvé po dvanácti letech nechali svou devátou albovou položku „Beast Reborn“ zrát pouze rok a půl..
Polští melodysiláci Exlibris si k patnáctým narozeninám nadělili své čtvrté album „Innertia“ (tentokrát spáchané vlastními silami bez spolupráce s jakýmkoliv labelem), kterým utnuli čtyřletou studiovou pauzu, v níž udělali docela radikální řez ve své sestavě – radikální nikoliv z rozsahu změn, ale z pohledu toho, že do jejich řad naskočil finský křikloun (s mírně zavádějícím jménem, ale nehledejte v něm přímé propojení genů) Riku Turunen, jehož optimisticky agresivní..
Smíchejte severský chlad a melancholii s balkánským temperamentem a na konci tohoto spojení vás čeká návštěva v čekárně na smrt…, tahle rovnice v překladu znamená, že pětice švédských muzikantů, kterým dělá u mikrofonu společnost rumunská zpěvačka, završila svou cestu k debutovému albovému zápisu letos na jaře vydáním velmi povedené prvotiny „…In The Waiting Room Of Death“. Nejen o něm se rozpovídali členové kapely, ..
Je fascinující, jak aktivní byla Doro Pesch v prvních letech svojí kariéry. Vždyť vyjma jednoho roku na přelomu mezi Warlock a její sólovou kariérou sázela po celých osm let pravidelně rok co rok jedno album, a ani v jednom případě nešlápla vedle. Toto tvrzení platí beze zbytku i pro třetí album její sólové kariéry, které lze označit jako nejintimnější a nejniternější položku celé její diskografie a název „True At Heart“ je zcela na místě. K jeho tvorbě Doro nejprve vyrazila do Anglie, ..
Vyměníte-li v klasické metalové kapele zpěváka, který po dlouhých letech už může fungovat jako poznávací znamení, zpravidla se to neobejde bez kontroverzí a sáhodlouhých debat mezi fanoušky. Co však může nastat v případě, že hlas je základním stavebním kamenem a jeho výměnou sáhnete na samotnou podstatu kapely? Svérázní němečtí zpěváčci Van Canto se na svém sedmém albu poprvé ocitají bez jednoho ze zakladatelů, sólisty Philipa Dennise Schunkeho, ..
Tahle stopovaná starých Accept vás spolehlivě a velmi přesvědčivě zavede do osmdesátých let, které švédští smíšci Bullet mají zjevně hluboko pod kůží. A vzhledem k tomu, že tahle kapela nejen že nijak zásadně nemění sestavu - tři z pěti muzikantů už spolu hrají šestnáctým rokem a jediná změna (teprve třetí (!) v dějinách Bullet) se od posledního alba odehrála u tlustých strun – a zároveň se pevně drží svého stylu, lze od jejich šestého alba „Dust To Gold“ ..
Latina jako metalový jazyk? Navíc ve spojení s realitou příběhu z dob inkvizice? Tohle je výzva, do které se v současné době pouštějí sokolovští Liberate. Jak dopadne, na to si budeme muset ještě chvíli počkat (kluci slibují, že v ideálním případě by konec letošního roku nemusel být nesplnitelnou metou), a do té doby přijměte pozvání k povídání s kytaristou Vojtěchem Brázdou a zpěvákem a autorem textů Tomášem Dvořákem...
Je to pro hudební kariéru výhoda nebo nevýhoda, když je váš tatík velmi výraznou osobností hudební scény? V případě Dashe Coopera bych to viděl jednoznačně na první možnost. Co na tom, že stěží najdete nějaký článek, kde by nebyla zmínka o jeho příbuzenské vazbě na Alice Coopera (vlastním jménem Vincent Damon Furnier…), co na tom, že nejen vaše jméno, ale při trošce fantazie i název kapely tuhle spojitosti celkem jasně zdůrazňuje? Důležité je,..
Asi je to to největší klišé, jaké lze v souvislosti se zpěvačkou Doro Pesch použít, aleje pravdou, že si titul metalová královna stoprocentně zaslouží. Třeba za svojí celoživotní oddanost metalu, za to, že byla jednou z prvních žen, která se dokázala prosadit již v době, kdy tvrdá muzika byla převážně mužským světem, i za to, že svým nezaměnitelným ostrým i mazlivě něžným hlasem rozdává radost rockovým a metalovým fanouškům po celém světě už pětatřicet let...
Po šestileté pauze (na tak dlouho se studiově dosud nikdy neodmlčela) přichází s novým albem metalová královna (před dvěma lety v Las Vegas titulovaná jak „Metalová bohyně“) Doro Pesch. A byť tohle označení může znít trochu klišovitě, svou dlouholetou úspěšnou kariérou si jej tato jedinečná zpěvačka plně zasloužila a na novince s lehkostí potvrdila. Tak dlouhé odmlčení Doro kompenzuje tím, že album „Forever Warrior, Forever United“ pojala jako dvojalbum,..
Když finští hard rockeři King Company vydali před dvěma lety svou debutovou desku „One For The Road“, mohli si příznivci tohoto hudebního stylu nadšeně mnout ruce. V King Company se sešla velmi silná jména finské hudební scény a fakt, že ta nejvýraznější neměla do té doby s hard rockem příliš společného, nebyl vůbec na škodu, neboť jejich nahrávka zněla velmi čerstvě. Pak King Company vyrazili na turné,..
Byť si řečtí heavíci Terra Incognita řekli o pozornost již na začátku této dekády debutovým albem „Barren Land“, následný totální rozklad sestavy znamenal uzavření první kapitoly života kapely a dvouletou pauzu. Zpěvák Billy Vass, který jako jediný z aktuálního složení kapely pamatuje tehdejší začátky, však nevydržel zahálet, před třemi lety dal dohromady sestavu novou, se kterou krátkometrážním počinem „Sign Of Blood“ z před dvou let (netřeba se po něm kdovíjak pídit,..
Škatulky, škatulky, míchejte se! Tak nějak by se dala přiblížit tvorba broumovské kapely Temper, jejíž kytarista a zpěvák Břeťa Verner vysvětlí, co si představit pod pojmem power-metalcore, prozradí, jak na tom jsou Temper s přípravou debutové desky, představí novou progresivní metodu výroby videoklipů, či objasní, jak důležité téma je pro kapelu konflikt...
Utečeme času, řekla si v loňském roce pětice italských rockových matadorů Ruxt. Dle toho, že album „Running Out Of Time“ bylo v průběhu teprve dvouleté existence kapely již jejich druhým, lze soudit, že kluci toho mají světu dost co říct, dle toho, že se jedná o už zkušené muzikanty i s odkazem na to, jak se prezentovali na svém debutu „Behind The Masquerade“, nepřekvapí, že jejich muzika má hlavu, patu i vyzrálost a prozkoumáte-li další působiště členů kapely..
Už když vypouštěli vloni svou krátkometrážní prvotinu, slibovali rockeři Heroes Don`t Ask Why brzké pokračování v podobě dlouhohrajícího alba. No, rozdíl mezi jejich eponymním debutem a nedávno vydaným následovníkem „Sound Of A Broken Heart“ znamená z časového hlediska pouhé tři a čtvrt minuty (tedy přesně jednu skladbu) a z hlediska hudebního lze říct, že kluci klidně mohli tyto dvě nahrávky vydat jako jednu kolekci, ..
Pokud byste při přečtení názvu kapely Daeken váhali nad tím, jak vlastně její název vyslovit, začtěte se do slov kytaristy Jakuba Danišky. Dozvíte se mimo jiné i tom, jaké následky má fakt, že zpěvák začal mluvit až na druhé zkoušce, či jak se rocková kapela snadno stane „takovou EMO kapelou…“. A nezapomeňte si k tomu pustit i čerstvou novinku Deaken, skladbu „Salvation“ a zjistíte, proč je na ni Jakub tak hrdý. ..
Pokud patříte k zastáncům názoru, že holek je v metalu už trochu moc, zkuste Australany Horizons Edge a jejich třetí album „Let The Show Go On“. V čele téhle party totiž stojí pěkně nabroušená zpěvačka Kat Sproule, jejíž hlasivky jsou seštelované takovým způsobem, že si občas můžete lámat hlavu, zda u mikrofonu náhodou nestojí zástupce silnějšího pohlaví (pravda, některý z rodu fistulkáčů). Ovšem není to jediná osoba, na kterou se vyplatí upozornit. ..
Tvrdit o Chrisu Cafferym, že zraje jako víno, by bylo hodně odvážné. Tenhle bojovník za návrat Savatage na pódia a vlajkonoš monstrteátru Trans – Siberian Orchestra, který se kromě nespočtu dalších projektů vydal na sólovou dráhu už před čtrnácti lety, už dávno předvedl, že jeho muzikantské mistrovství i netradiční hudební vize jsou plně vyzrálé, takže jakékoliv obavy o to, zda se mu podaří s aktuálním albem „Jester`s Court“ ..
Viva La Musica!
Tomu srovnání se prostě nevyhnete. Byť se členové Follow The Cipher zaklínají tím, že nejsou a nechtějí být druhými Amaranthe, ona se ta podobnost (dejme tomu, že čistě náhodná) vůbec nehledá těžko. Na první pohled může zlehka ťuknout do očí samotné logo kapely, na pohled druhý zpěvačka Linda Toni Grahn je nepřehlédnutelná ještě dávno před tím, než vůbec propne své hlasivky a do třetice si stačí pustit jejich debutovou eponymní desku..
Když v roce 2009 natočili němečtí gotici Aeternitas své třetí album „Rappacinis Tochter – Gesamtwerk“, zřejmě se v následné sedmileté studiové pauze dali do intenzivního studia díla Edgara Allana Poea. Album „House Of Usher“, se kterým přišli před dvěma lety, bylo silně inspirované právě tvorbou tohoto básníka a prozaika, aktuálně vydaná novinka „Tales Of The Grotesque“ se pak drží toho samého námětu. Což na jedné straně nabízí nosné silné téma,..
V jednoduchosti je obvykle síla, v případě kapely Rebel z Golčova Jeníkova to až tak úplně neplatí, neboť toto okřídlené rčení se docela intenzivně pere s jiným, totiž, že všeho moc škodí. A byť klukům nechci ani v nejmenším upírat právo na to znít ve svém věku a při dosavadních zkušenostech naivně, není toho moc, na čem se dá s jejich jednoduše zpívánkovým bigbítem stavět. ..
Sedmý hřích mají za sebou němečtí Powerwolf. Ten aktuální, nazvaný „The Sacrament Of Sin“ sice svým způsobem jede v zajetých kolejích (ostatně, Powerwolf jsou instituce, u které nějaké zásadní zvraty by byly na škodu) , takže příznivci kapely dostanou to, co od kapely očekávají. Nicméně ty drobné nuance, které Powerwolf dokázali na své tvorbě změnit (respektive ke kterým je nejspíš posunul producent Jens Bogren) kapele ohromně svědčí a ..
Počátky historie švýcarské kapely Forty Shades jsou poměrně zábavné. Jen je mi trochu záhadou, proč se Forty Shades tak hrdě hlásí k období, kdy zpěvačka Manuella Kraller (pamatujete na její čtyřleté působení v Xandrii) založila s klávesákem Tobiasem Gutem spolek Nagor Mar, který se orientoval na hudbu ve stylu Nightwish a Evanescence a poté, co po sobě zanechal pouhých pár písní, se v roce 2012 rozpadl. Tedy, rozpadl. Tobias Gut, ..
Škoda, že s hradeckými Kodiak jsme nestihli udělat rozhovor o nějaký ten pátek dřív. Ještě v době, kdy Kodiak vstupovali do Metalparády, bylo vše v řádku a na svém místě, v momentě, kdy dosáhli na prvenství, však již kapela byla bez zpěvačky. A jak je z následujících slov bicmena Jirky Slezáka a basáka Radka Hajnoviče zjevné, aktuální situace s dalšími plány Kodiak docela zamávala. ..
Allah and Odin meet!
Minulosti neutečeš, ale v případě finských Psychework není zas až tak před čím utíkat. Ba naopak, fakt, že kytarista J-V Hintikka a zpěvák Antony Parviainen za sebou mají třináctileté společné působení v osobitých Machine Men (ukončené v roce 2011 rozpadem kapely a Antonyho bojem s leukémií), může být lehkou nápovědou pro to, co od Psychework očekávat. Byť jsou na svém druhém albu s poeticky místopisným názvem „Karelian Hills“ ..
Na svých stránkách slovenská kapela Scarlet Wings tvrdí, že cílem jejich kapely je hrát pro radost a předávat radost z poctivé muziky všem fanouškům tohoto žánru. A těm by radost mohl radost udělat i fakt, že vydání druhého alba „Spread For The Future“ je už na spadnutí. Co se aktuálně ve Scarlet Wings děje, o lásce k hudbě osmdesátých let, ale i tom, jaké to je rodit ježka se rozpovídal kytarista a zpěvák Glorian.
..
Z půvabně přihlouplých promo hlášek ta o italských Rockstar Frame zcela bezkonkurečně bude kandidovat na pitomost roku. Prý jejich sound lze definovat jako „nové Guns n` Roses se zabijáckým ženským zpěvem“. Uf…, vezměme výchozí fakta. Rockstar Flame před třemi lety vydali své debutové album „Rock`n`Roll Mafia“, za které schytali pár relativně pozitivních ohlasů, nicméně na hard rockový zázrak ..
„Big City, Big City Nights…“,
Zemitý rock s ocásky alternativy, který je dostatečně barevný na to, aby koketoval s decentními příchutěmi Nirvany či Metalliky, ale i s bezprostředním optimismem i lehkým pop-rockem, který nevsází na kdovíjaké melodické veletoče, či emotivní výlevy a v podstatě díky nezpochybnitelné osobitosti ani na chvíli nenudí (byť s upozorněním, že občas je to jen o fous, ale koneckonců i to je umění). Takové je album „The Stories We Tell“ ..
Kdyby měl italští folkáči Materdea hudbu tak osobitou, jako jsou jejich kostýmy (obzvlášť ty neposedné růžky kytaristy a zpěváka Marca Pavoneho jsou luxusní), možná by patřili k nejskloňovanějším jménům kovově kotlíkářské scény. Obzvlášť, když tu menší polovinu jejich septeta tvoří smyčcové nástroje – dvoje housle a jedno cello. O to víc překvapí, že tyto nástroje v řadě případů (alespoň v první polovině desky)..
“Budou nové věci, velké věci…” slibují v záhlaví své stránky kluci ze slovenské Nové Bystrice, Oravské Lesné, kteří se v hudebním světě snaží prosadit pod značkou All Against Nothing. Co si představit pod kombinací moderního metlu a metalcoru, kdy přijde na svět následovník téměř tři roky starého debutového alba “Falošná sloboda” i další aktuality ze života kapely prozradí zpěvák Tomáš Talapka. ..
S námětem svého druhého alba „Century Of Decay“ se švýcarští heavíci Headless Crown možná trefí do myšlenkových pochodů mnoha svých příznivců – koncepční sci-fi příběh, sepsaný zpěvákem Steffem Perronem, vypráví o dělníkovi z blízké budoucnosti, jenž se snaží uniknout svému bezvýznamnému životu bez cíle prostřednictvím svých snů, s touhou žít ve světě, který si sám vytvořil. S muzikou už to bude asi složitější, jejich heavy metal,..
Všechno už tu jednou bylo a proto parta kolem zpěváka a skladatele Floriana Greye nepřichází na svém druhém albu „Ritus“ s nijak inovativním stylem muziky. Naopak, asi bude strašně snadné Florianovi předhazovat jeho zalíbení v potemnělém rocku a v partách jako HIM, To Die For, Sisters Of Mercy, či Depeche Mode (a našli by se mnozí další). Pokud vám takhle ohraničené pole působnosti připadá jako strašně široký prostor, ..
Je to už šest let, co byste v řadách jihlavské kapely Lady Kate marně hledali jakoukoliv Kate. A ačkoliv se v minulosti Lady Kate museli opakovaně vyrovnávat se změnou u mikrofonu (kde v původně složím „Kate“ skutečně působila), v současném složení s Anett Noskovou našla svou pravou tvář, kterou v loňském roce zvěčnila na albu „Tears Of Love“. Nejen tuhle i další informace ze života Lady Kate přináší jeden ze zakladatelů kapely, bubeník Ondřej Němec. ..
Amanda Somerville. Kdo by neznal toto jméno? Zpěvačka, jejíž výčet spoluprací s význačnými jmény metalové scény by tvořil velmi, velmi dlouhý seznam, zpěvačka, která s alby, na kterých hraje hlavní roli, poměrně šetří. A samozřejmě zpěvačka s úžasným hlasem, která po sedmi letech navazuje na tehdejší debut svého projektu Trilium, v němž vlastně poprvé plně prezentovala svoje vlastní ambice v hudebně kovovém světě. To, zda chápat Trillium jako regulérní kapelu..
Bavorští rockeři Magical Heart byli poměrně nenápadní už v době, kdy hráli pod hlavičkou Quo Vadis. Vzniku jejich aktuální kapely předcházela pouze snaha o výběr přiléhavějšího jména a tak bez toho, aby došlo k jakékoliv změně v sestavě či hudebním směřování (pravda, započítat by se dala tvorba vlastních písní) se kluci již pod změněnou hlavičkou propracovali k debutové nahrávce „Another Wonderland“. A i když ani ta s největší pravděpodobností nevynese..
Milý Peavy, děláš v tom docela hokej… možná, kdyby se cesty Peavyho Wagnera nerozešly s kudrlinkářem Victorem Smolskim by se ještě dalo pochopit, že Peavy má potřebu vedle Rage, kteří se dlouhá léta posunovali pryč od své dávné agresivní a přímočaré podstaty do trochu komplikovanějších vod, provozovat i další spolek, který se do téhle fazóny vrátí. Jenže Victor Smolski je už tři roky pryč, Rage mezitím stihli vydat dvě alba, která potvrdila Peavyho přání ..
Takhle to dopadne, když se spojí severský chlad, důraz a špetka melancholie a balkánská krev to všechno nakopne temperamentem a nespoutaností. Pod hlavičkou Lost Domain vzala kdysi pětice instrumentalistů ze švédského hlavního města do party zpěvačku Catalinu Leonte z Rumunska a pět let od vydání eponymního EP aktuálně přichází s debutovým albem „…In The Waiting Room Of Death“. Žánr? Velmi přístupný progresivní metal, ..
Debutové album „Age Of Changes“ polské kapely Plethora, vydané koncem loňského roku, patřilo k jedněm z velmi pozitivních překvapení loňského roku, které se na mě vyvalilo z reproduktorů. Pětice mladých heavy progresivců nabídla velmi svěží kolekci, přičemž právě svěžest a čerstvost je tím pojmem, který muzikantům z Plethory zjevně nedává spát. Představení téhle party se svorně ujala celá pětice, ..
Nejsem si úplně jist, zda je to extra dobrý nápad nazvat svou kapelu stejným jménem, jaké nosila před dvaceti lety parta, lter8 má od vás hnízdo něco málo přes dvěstě kilometrů, se svým jediným (pravda, nikterak zásadním) albem, vydaným na sklonku minulého století mohla ještě v hlavách některých pamětníků zůstat a navíc vaše hudební styly nejsou až tak radikálně odlišné. Nicméně faktem je, že Hyperion z italského Bergama už mají ..
Jednu věc nelze finským příšerkám Lordi upřít – smysl pro humor a důvtipné hraní si se slovy. Vždyť titul jejich devátého alba „Sexorcism“ svou šikovnou přesmyčkou spolehlivě přitáhne pozornost (a ano, témat spojených se sexem se na albu najde přehršel) a navíc určitým způsobem koresponduje i s obvyklou strašidláckou image, „Romeo Ate Juliet“ dostatečně vyjádří, o co v tomhle romantickém vztahu půjde, „Polterchrist“ může působit dostatečně provokativně, ..
Své spojenectví s čarodějkami deklarují němečtí romantici Stormwitch už téměř čtyřicet let nejen jménem kapely, ale od ukončení hibernace před šestnácti lety také tím, že každé nově vydané album do svého názvu nějakou tu čarodějku dokáže propašovat. A až do minulého alba museli mít Stormwitch přízeň cechu čarodějnického plně na své straně, protože nejen v době předhibernační (v té o trochu více), ale i po ní byla jistota, ..
Svěř nám všechna svá tajemství, jestli se chceš cítit bezpečně, Dej nám svou mysl a duši a čeká tě prima život… V hodnocení loňského alba svérázné mostecké kapely Alchemist jsem doporučoval nevydávat se jeho prozkoumávání bez seznámení se s textovým obsahem, neboť bez jejich znalosti může tahle muzika ztratit jeden velmi důležitý rozměr. Ty ostatní rozměry a aktuální informace přináší vrchní alchymista, zpěvák a kytarista Mentol...
To, že se Finové Machina odkazují v krátké promo zmínce na osmdesátá léta vlastně koresponduje i s tím, jak nenápadně se tahle parta v současné době se svým melodickým heavy metalem prezentuje. Vždyť zkuste pohledat něco víc z jejich historie na vševědoucím drátu…, vyjma informace o takřka hlemýždím tempu vydávání desek (od prvního dema před třinácti lety kluci na začátku letošního roku ukuchtili ve vlastní režii své třetí album) se prakticky nic jiného nedozvíte...
Restart. Už samotný název druhého alba plzeňských Avidity For… naznačuje, že od vydání dva roky staré nahrávky „Na svůj osud se nadřeš“ došlo v kapele k určitým rošádám, personálním i hudebním. Ta první se týká změny u mikrofonu, kde Jardu Nováka nahradil Lukáš Justich (nutno zároveň připomenout, že čistka v sestavě přišla i před předchozím albem, takže z pamětníků začátků kapely je na svém postu už pouze basák Pavel Vaněk)...
Modern metal? Když už na sebe lípnete tuhle visačku, asi je nutné, aby se ve vaší tvorbě našla nějaká spojnice na Amaranthe (ono je to stejně prvoplánové srovnání, jako když každá zpěvandule, koketující se sopránem, skončí v jednom pytlíku s Tarjou Turunen, nicméně funguje to…). U britských Metaprism, kteří přichází se svým druhým albem „Catalyst To Awakening“ je ta asociace jasná – čistý ženský hlas a v opozici chropot a čistý mužský hlas. K tomu docela silná melodičnost ..
Jedním z velkých překvapení loňského rokuse pro mě stali francouzští Supercscream, kapela, která dokázala skvělým způsobem ve své hudbě spojit zdánlivě nespojitelné. Na žádost o rozhovor reagoval frontman Eric Pariche velice pozitivně s poznámkou, jestli nevadí, že to může chvilku trvat. Že to trvalo opravdu dlouho, poznáte i podle toho, že Eric se vyjadřuje k otázce Vánoc. Nicméně buďte bez obav, ostatní informace, které Eric o Superscream prozradí, jsou plně aktuální. ..
Pokud jste si pochutnali na rok a půl starém albu italských Afterlife Symphony „Moment Between Lives“, možná vás napadne, že ten odstup mezi touhle deskou a aktuálně vydanou novinkou může být vzhledem k určité složitosti jejich muziky docela krátký. Afterlife Symphony totiž patří k těm kapelám, které do nadýchaně romantického symfometalu rozpouští hodně emocí, progresivních kliček a drobných složitostí, které nedovolují (anebo aspoň důkladně ztěžují) ..
Tak mě napadá, že jsem ještě nikdy nepotkal člověka, který by byl ochoten přísahat na melodiky Rough Silk a jejich kompletní diskografii jako na něco, co nesmí ve sbírce příznivců tvrdší muziky bezpodmínečně chybět. Důvodem bude nejspíš nesporná kvalitativní rozkolísanost jednotlivých alb a zároveň stylová nespoutanost a neortodoxnost, která se občas vymyká tradičním postupům. Rough Silk, kteří už dávno rezignovali na divokou kadenci vydávání alb ..
Budete-li se pídit na vševědoucím drátu po italské skupině Serenade, kromě nezpochybnitelných faktografických informací o tom, že kapela brzy odškrtne první křížek na svých zádech, že na sklonku loňského roku vydané album „Orinica“ je druhým příspěvkem do jejich diskografie a kapela jej ve srovnání s debutem natočila po docela solidním průvanu v sestavě, zapříčiněném snahou o posun od gotických symfonií k heavy metalu s thrashovými, progresivními a gotickými vlivy, ..
„Krvavá“ trilogie irských Cruachan dospěla do svého finále. Principál Keith Fay při této cestě postavil zbrusu novou sestavu (největší revoluce nastala u minulého alba, před vydáním novinky „Nine Years Of Blood“ už poměrně stabilizovanou sestavu opustil pouze flétničkář John O´Fathaigh, vyjma Keitha poslední pamětník toho, kterak Cruachan před víc jak čtvrtstoletím vznikli), docela důkladně zamotal fanouškům hlavu stylovými posuny ..
Tak ti nevím, milý Juliáne, jaké budeš mít po téhle ukolébavce sny, ale upřímně se obávám, že budou docela vlažné, fádní, obyčejné a místy až nudné. Aspoň takový pocit dýchá z druhého alba řeckých heavy symfoniků Julian`s Lullaby, kteří rádi do svých písní zapojují housle, hodně staví na vyvážené spolupráci mužského a ženského sólového zpěvu (byť díky tou, že se George Saddler nesnaží své hlasivky přehnaně přibrousit ani zdrsnět..
Reklamní heslo pro páté album německých progresivců Tomorrow`s Eve by mohlo znít: „Co je pro někoho dřina, může být pro jiné zábava“. Parta, kterou před rovnými dvaceti lety začali budovat kytarista Rainer Grund a klávesák Oliver Schwickert se v roce 2008 rozloučila s hudebním světem velmi kladně přijatým albem „Tales From Serpentia“, aby se po desetileté studiové odmlce vrátila ke svému konceptu „Zrcadla stvoření“...
Žili byli kdysi slovutní válečníci Manowar, kterým se musí přiznat, že na poli heroicky pompézního a ramenatého heavy metalu patřili ve své době k těm nejudatnějším hrdinům. Ještě před tím, než jim začal docházet dech a uvadat svaly, udeřili svým podobně stylizovaným kladivem seveřané Hammerfall, kterým udatnost a forma slouží (s občasnými výkyvy) doposud. A protože oba jmenované spolky sláva neminula, není divu, že se jimi ..
Jak je všechno v případě šestého alba moravských Silent Stream Of Godless Elegy relativní. Již samotný název „Smutnice“ signalizuje, že album v sobě ponese určitý melancholický náboj (což ostatně není poprvé), ale přitom takovou radost, jakou přináší toto jejich dílo, jsem ze „Sajlentů“ ještě neměl. Promo materiály popisují tvorbu SSOGE jako jedinečnou kombinaci tradiční moravské lidové hudby a doom / death metalu, přičemž o tyto zmíněné metalové vlivy ..
Na úvod trochu sci-fi vzpomínek na budoucnost. Ve vyfešákované kavárně (ne, do zaplivané putyky se hudba, o které bude řeč, absolutně nehodí) k tahounovi rakouských Edenbridge Lanvallovi přisedá kytarista Vynce Leff z francouzských Whyzdom a nedočkavě se ptá: „Tak co“? A Lanvall blahosklonně přikyvuje: „Ale jo, celkem dobrý, ale ještě se budeš muset trochu učit. Jo, a hlavně tu Marušku příště trochu zkroť…“ No a takhle nějak by mohlo vypadat i celkové hodnocení ..
Máte-li rádi, když si kapela zachová svoji tvář, ale přitom se dokáže tvářit pokaždé jinak, mohli by pro vás být němečtí hard rockeři Bonfire a události posledních tří let v této kapele zajímavé téma. Po odchodu ikonického pěvce Clause Lessmanna se kytarista Hans Ziller za doprovodu antižolíka Davida Reeceho pokusil pod vlajkou Bonfire reinkarnovat své Ez Livin´. Když to nezafungovalo, nahradil Reeceho Alexxem Stahlem, ..
Kdybyste snad nevěděli, kde jsou Dambořice, tak hned na úvod našeho povídání vás, po více než třiceti letech jeden ze tří stále ještě aktivních zakladatelů kapely Kelwin, zpěvák Vojtěch Máša, nasměruje na Jižní Moravu. A kdybyste snad chtěli vědět i další podrobnosti ze života této heavy-hard (a možná i trochu punk) rockové party, začtěte se do následujících řádků. ..
Když se power-folkoví Elfíci houslista Fabio Lethien Polo a ex-bubeník Simone Morretin sešli u táboráku se slavíčkem Lisou Stefanoni z gothic-folkových Evenoire, klávesandou Elenou Crolle z power metalových Sound Storm, basákem Davidem Papou od elektrorockerů Insanity Fair a kytaristou Matteo Comarem, u něhož je jakoukoliv rockovou či metalovou minulost obtížné vystopovat, vylezla z toho křehoučká variace na akustický keltský folk-pop..
Citaci tak krásně klišovitých vět, kterými Dánové Savage Machine představují svou prvotinu „Abandon Earth“ prostě nelze odolat: „Po dlouhé době podřimování (zřejmě myšlena čtyřletá pauza od vydání EP „Through The Iron Forest“) jsou Savage Machine vyzbrojeni, nabiti a připraveni na obnovení těžké křižácké výpravy. Výsledkem je ambiciózní album plné elektrizujících riffů, silného zpěvu, rockových rytmů, jejich jedinou snahou je konvertovat vaši duši na skutečného head bangera…“ ..
Křišťálová koule podesáté. A bylo by čiré bláznovství očekávat, že se parta kolem tandemu Scott Leach (jehož sólová kytara je jedním z nejsilnějších magnetů novinky) a Marcel Sardella, pamatujících start Crystal Ball před dlouhými dvaceti lety, nějakým způsobem zpronevěří tomu, čím si za ty dvě dekády prošla. Pamětníci éry zpěváka Marka Sweenyho možná budou opět upozorňovat na prosáknutí příchutí Uda Dirkschneidera, ..
Italští Eternal Silence nasadili pravidelné tempo, se svým třetím albem „Mastermind Tyranny“, které vydali na podzim loňského roku, dodrželi dvouletý interval od vydání hodně povedené desky „Chasing Chimera“ (která Eternal Silence zavála do náruče vydavatelství Sliptrick Records), a kromě tempa dokázali udržet i nastavenou laťku. Důvody lze hledat v nezměněné sestavě kapely, v kompoziční dovednostech, velmi střízlivě pojaté bohatosti kláves,..
Je jedno, jestli vám v hlavě bude rozverně bzučet třeba „Tam, kde teče řeka Fleet“, nebo „Káně nebo vrána“ (a ono by se jich našlo daleko, daleko víc), s pražskými Hakka Muggies a jejich zálibou v lidovkách si spolehlivě užijete kupu radosti nejen díky chytlavosti muziky, ale i díky „těm ukrutně dobrým českým textům“ (veškerá ironie stranou, v tomhle tvrzení se s autorem výroku shodneme) Erika Onody, který se ke svému téměř rychlopalnému přiblížení ..
„To the spirit that guides you, follow it through
Byť se němečtí Evertale v souvislosti s loňským albem „The Great Brotherwar“ ohánějí aktuálností (díky nastolenému tématu Velkého bratra) a moderností (vzhledem k inspiraci v počítačových hrách a faktu, že Velká bratrská válka se odehrává ve hráčském vesmíru Warhammer 40K), nad druhým zářezem v jejich diskografii zajásají spíš staromilci. Evertale totiž plně pokračují tam, kde začali na pět let staré prvotině „Of Dragons And Elves“, tedy ve stopované raných (byť ne úplně v počátcích jejich kariéry)..
Přesně ten samý dojem, jakým na mě působila hudba kapely Shezoo, tedy určitou lehkostí, bezstarostností a radostí, vyvolala komunikace s Natachou, frontmwoman této party, kterou před dvanácti lety založila s pěticí kolegyň, aby dnes, již ve společnosti tří mužů prezentovala album „Agony Of Doubt“ své kapely. A i když v „oficiálních“ odpovědích Natacha trošku zvážněla, to potěšení z toho, že se může realizovat prostřednictvím svojí hudby je z následujících řádků patrné. ..
It`s awakening, those of forgotten inside
Budete-li se pídit po historických kořenech horrorové party Deathless Legacy, dopátráte se až do začátku druhé pětiletky tohoto století, ve kterém (tehdy ještě jako Deathless) se tihle Italové zformovali s cílem jako tributní kapela se přiživit na úspěchu kultovních krajanů Death SS. Vydrželo jim to až do roku 2013, kdy si jednak zaktualizovali svůj název a jednak se vrhli na vlastní tvorbu, se kterou v posledních třech letech nabrali hodně intenzivní tempo ..
Kytarista Richie Sambora bude navždy spojován s Bon Jovi. Byť v současné době není členem kapely, o důvodech rozchodu se příliš nemluví a sám Richie svůj potenciální návrat do Bon Jovi úplně nezavrhnul (a poslední album Bon Jovi dokazuje, že kouzlo, na kterém tahle parta vždycky mohla stavět, stálo převážně na jiskřivé chemii mezi principálem a právě Richiem Samborou), už v minulosti jasně předvedl, ..
Když Sammy potkal Christiana…, začal se pomalu vyvíjet zárodek seskupení Panorama, které aktuálně vydává své první album. Tehdy před deseti lety kytarista Sammy Lasagne (Gods Of Silence, ex-Kirk, ex-Godiva) v řadách poslední jmenované kapely předskakoval v programu kapely Adagio a potkal se na jednom pódiu s jejich tehdejším zpěvákem Christianem Palinem (Random Eyes). Už tehdy se prý kluci dohodli, že jednou spolu něco spáchají a tuhle myšlenku..
Když vám chvíli před realizací nového alba pláchne zpěvák, jak může taková deska dopadnout? Inu, všelijak. V případě švédských Denied a jejich čtvrtého (kluci v mezičase přestali své dvě nahrávky z první dekády tohoto století označovat pojmem demo) alba „Freedom Of Speech“ platí, že nejednoznačně. Nově zformovaná parta kolem kytaristy a jediného původního člena Andrease Carlssona (kromě druhého kytaristy Chrise Wovdena, ..
Když skončila dlouhatánská koncertní šňůra, spojená se čtvrtým albem Bon Jovi „New Jersey“, musela přijít pauza. Jenže chtějte po takových personách, jako byl Jon Bon Jovi či Richie Sambora, aby se jen tak bezcílně poflakovali. Takže když Jonovi přišla nabídka od herce Emilia Esteveze, aby se podílel na natáčení volného pokračování westernu (tomu asi vážně nešlo odolat) „Mladé pušky“, bylo zaděláno nejen na drobnou filmovou roli, ..
We march! We strike! At night! Raise your sword and shield… cílem bylo vytvořit něco, co máme rádi, pefektní směs našich vlivů jako Iron Maiden, Helloween, Hammerfall…
Je to už sedm let, co kytarista Within Temptation Ruud Jolie představil prvotinu svého projektu For All We Know, která určitě musela zavonět příznivcům progresivního roku a decentního písničkářství. V loňském roce Ruud společně s kompletní partou, která mu dělala společnost již na eponymním albu, nabídl pokračování, na kterém byl tentokrát při výběru hostí (co se jejich počtu týká) poměrně skromnější...
Bon Jovi se dostali na vrchol. Trvalo to necelé čtyři roky, kdy ze startovní čáry, z absolutní nuly, to dotáhli na špici. A lze jenom smeknout, že i s dalším albem se na ní dokázali udržet. Pochopitelně, že hektický život prakticky bez odpočinku si musel svou daň vybrat, nicméně ty zásadní problémy (byť navázané na album „New Jersey“) se dostavily o pěkných pár měsíců později. Čtvrté album Bon Jovi tak v podstatě plynule navazuje na svého předchůdce,..
Pokud by si principál německé kapely Voodoo Circle Alex Beyrodt vedl po vydání velmi kladně přijatého tři roky starého alba „Whisky Fingers“ nějakou kapelní docházku, asi by ty zápisky vypadaly hodně bouřlivě. Nejdřív tenhle spolek opustil bubeník Tim Husung, kterého krátce na to nahradil Francesco Jovino, jehož jméno dostatečně zapadá do konceptu silných osobností ve Voodoo Circle. V roce následujícím kapelu na skok opustil (považte) Matt Sinner,..
Vzhůru do osmdesátek. Tohle pro rockovou muziku tak plodné období je zásadním životadárným zdrojem švýcarských Shezoo, v jejichž čele už víc než deset let stojí zpěvačka Natacha. Ta tuhle hard rockovou partu rozjela ještě s pěticí kámošek, nicméně v současné době už tu první polovinu názvu kapely reprezentuje ona samotná, zatímco druhou už zastupují tři muzikanti, kterým ta osmdesátková hard rocková míza protéká žilami stejně intenzivně,..
Liv Jagrell zjevně nerada zahálí. Chvíli poté, co se po třinácti letech činnosti a pěti vydaných albech rozpadla kapela Sister Sin, ve které bruska v Livině hrdle byla zásadním poznávacím znamením, rozběhla Liv nový projekt Liv Sin (no jasně, proč úplně odkopnout svoji historii?), se kterým hned v následujícím roce vydala debutové album „Follow Me“. To lze dostatečně popsat prostým konstatováním, že Liv má hluboko v kostech klasický heavy metal ..
V jednom z rozhovorů k novému albu „Cast In Stone“ principál dánských (tenhle místopis je už lehce zpochybnitelný, Dánové jsou v téhle partě již v menšině) kraleviců Royal Hunt André Andersen předeslal, že vymýšlet něco unikátního po více než pětadvaceti letech je stále těžší a těžší, takže příznivci kapely mají od novinky očekávat tradiční esenci toho, na co jsou za ta léta již zvyklí. Lepší a přesnější charakteristika se prostě vymyslet nedá. ..
Prostě to chtělo něco málo navíc. To přišlo při přípravě alba „Slippery When Wet“, do kterého se Bon Jovi pustili už v polovině roku 1986. Nespornou výhodou byl fakt, že těch „něco málo navíc“ se sešlo hned několik. V první řadě z dílny Jona a Richie vypadl baladický hit, o kterém se Jon později vyjadřoval jako o „hymně“ Bon Jovi. V druhé řadě kapela navázala spolupráci s hitmakerem Desmondem Childem, který je na „Slippery When Wet“ podepsán pod čtyřmi skladbami,..
Němečtí Heavatar, v jejichž čele stojí Stefan Schmidt od zpěváčků Van Canto, svou hudbu přibližují otázkou „Jak by to mohlo znít, kdyby se Beethoven, Mozart, Chopin a přátelé připojili k metalové skupině?“ Troufnu si však tvrdit, že takhle postavené entrée desky „Opus II – The Annihilation“ je docela zavádějící. Ne snad, že by o klasiku Heavatar vůbec nezavadili, ale přece jen mnozí kolegové to dělají daleko intenzivněji, přístup Schmidtovy party k dávným mistrům ..
Může se zdát až podezřelé, že kdykoliv se zmíním o pražských Voice Of Instinct, zazní ta kouzelná formulka, kterou mi hlavní postava téhle party, zpěvačka, klávesanda a vrchní autorka Hanka Kittnarová, představila jejich debutové album „Independent“, totiž, že deska je produktem přístupu, když se člověk cítí svobodně a nezávisle. Ta nezávislost, radost a uvolněnost je znát nejen z hudby Voice Of Instinct, ale i z následujících slov Hanky. ..
Statisticky splnili normu a zůstávají na značkách, hudebně se vytáhli a takhle výbornou formu už hodně dlouho neměli. Řeč je o „německých“ (však víte, jak je to s národnostmi v tomto spolku) Jaded Heart, kteří ve znamení trojek (30.3. vydají své třinácté album) představují v obligátním časovém odstupu dvou let novinku „Devil´s Gift“, Tu její vydavatel označuje slovy „od začátku do konce je tenhle klenot melodického metalu plný síly a melodií“...
Debutové album Bon Jovi vyšlo na začátku roku 1984, při jeho koncertní propagaci kapela nenechala nic náhodě a věnovala se jí dostatečně intenzivně a přitom už v listopadu téhož roku se začalo s přípravami druhého alba. To vznikalo ve stejné sestavě, ale přece jen v trochu jiné atmosféře. Producentovi Lancemu Quinnovi se zamlouval lehounce tvrdší, kytarovější zvuk a ze vzpomínek Tica Torrese vyplývá, ..
U melodeath – thrasherů Wasted Shells strávili bratři Ola a Johan Svenssonovi celých devět let. Když se tahle parta před třemi lety rozpadla, trvalo bráchům zhruba dva měsíce, než rozběhli svůj nový projekt, kapelu Eastern High. Pokud snad příznivci jejich předchozího působiště byli natěšení na to, že by Svenssonové mohli stylově navázat na svá předchozí alba, nejspíš je loňský debut Eastern High „Garden Of Heathens“ až tak úplně neuspokojí...
Budete-li se pídit po podrobnějších informacích o leaderovi kapely Bon Jovi, Jonu Bon Jovim (vlastním jménem John Francis Bongiovi), který právě slaví své šestapadesáté narozeniny, asi vždycky narazíte na konstatování, že se jedná o nesmírně cílevědomou osobnost, která si už od raného mládí šla jednoznačně za svým, stejně tak, že se jedná o velmi talentovaného muzikanta, který svému úspěchu musel leccos obětovat...
Ti největší příznivci (a zároveň pamětníci) power metalu s progresivní příchutí si možná ještě vzpomenout na to, že v poslední desetiletce minulého století fungovala ve Francii kapela Dream Child, která stačila vydat dvě poměrně dobře hodnocená alba. Na debutovém albu této party se objevila píseň „Eternal Flight“, jejíž název zpěvák Gérard Fois (poté, co se Dream Child rozpadli) použil jako název své nové kapely. ..
V podstatě se dalo souhlasit s kytaristou italských Sleeping Romance (paradoxně, neboť právě oni měli k té zaužívané představě o tomto stylu nejblíž) Federicem Truzzim, který se v průběhu svého setu podivoval nad tím, že si společné turné Serenity, Visions Of Atlantis, Sleeping Romance a Evenmore vtisklo do svého názvu pojem „symphonic“. Byť minimálně tři z kapel by s tímto pojem i důkladně koketovat mohly,..
Jsou to prakticky přesně dva roky, kdy jsme se zakladatelem folkových Obereg Petrem Hladíkem poprvé bavili o jeho hudebním dítku. Během téhle poměrně krátké doby došlo nejen k určitým změnám v sestavě, ale hlavně i k vydání velmi příjemného alba „Po stopách předků“, na kterém si můžete dosyta užít nejen přirozené folk-metalové atmosféry, ale i propracovaných textů, plně odrážejících skutečnost..
V březnu loňského roku zemřel kytarista amerických Reverence Pete Rossi. Byť tato vynucená změna v sestavě kapely není jedinou, která od tři roky starého alb „Gods Of War“ nastala (z tehdejšího složení zůstali na svých postech pouze kytarista Bryan Holland a bubeník Steve Wacholz), na aktivitu Reverence neměla nijak destrukční vliv a kapela se v rámci příprav..
Už samotný název kapely Sleeping Romance jasně naznačuje, kterým směrem že se hudební chutě italského kvintetu ubírají. Před pěti lety si debutovým albem „Enlighten“ řekli o místo ve stáji Napalm Records a vloni přišli s novinkou “Alba“. Ta se sice drží poměrně striktně pravidel pro symfonický metal, ale přece jen v sobě nese natolik silný střípek osobitosti, aby se Sleeping Romace neztratili v záplavě podobně znějících kapel...
Ještě v roce 2009 jsem trochu potměšile na adresu německých Rebellion konstatoval, že ze svého osvědčeného stylu neuhnou ani o píď a že když s deskou na světlo vylezou Grave Digger, tak rebelanti na sebe nenechají dlouho čekat. Jenže hned o rok později z kapely odešel bývalý kytarista hrobníků Uwe Lulis (a spolu s ním i další dva členové kapely) a basák Tomi Göttlich (další pohrobek party Chrise Boltendahla) a zpěvák Michael Seifert, ..
Lidi přicházejí a odcházejí, to je přece naprosto normální jev. A v metalových dějinách už došlo k daleko překvapivějším rozkladům sestav. Nicméně je pravdou, že kolaps, ke kterému došlo v Leaves´ Eyes, který měl razantní dopad i na soukromý život (nebo to bylo naopak?) do té doby hlavních postav kapely, byl poměrně nečekaný. Parta kolem Alexandra Krulla však reagovala obratem (jinak řečeno, v téhle části kapely to asi až takové překvapení nebylo), ..
Tak tohle už má blíž k vědecké práci než k zábavné muzice. „Cognitive Dissonance“ (velmi trefný a v podstatě mnohé osvětlující název), pátá nahrávka tachovských Neurotic Machinery je totiž maximálně technická záležitost (dominanci v tomto směru na sebe berou bicí), ve které vyzrálé individuální schopnosti jsou tím základním kamenem, kterým lze desku charakterizovat, nijak přehnaně složitá, nicméně přece jen poměrně zašmodrchaná, ..
Co nového u německých melodeathařů All Will Know? Kompletní rytmika a vloni vydané album „Infinitas“. Máte-li ještě v paměti to, že o téhle kapele byla řeč před dvěma lety v souvislosti s jejich debutem „Deeper Into Time“, tak pokud vám nějakým řízením osudu z toho uvízly v hlavě nějaké podrobnější informace, můžete klidně následující řádky přeskočit, neb budou velmi, velmi podobné těm minulým. To svědčí o tom, že All Will Know prostě dělají muziku tak,..
O svém třetím albu, nazvaném „Act Of Creation“, tvrdí kapela Sebastien, že jde o její dosud nejambicióznější projekt. Ve světle toho, že hostovské řady zvučných jmen z prvních dvou alb poněkud prořídly a ke spolupráci kluci aktuálně přizvali zpoza hranic „pouze“ Apolla Papathanasia a Maya Petranina, stejně tak nahrávání tentokrát neproběhlo pod taktovkou Rolanda Grapowa v jeho studiu, ale v domácích podmínkách a vlastními silami kapely, může se zdát,..
Sebastien se na stránkách tohoto zinu objevují poměrně často. Tak jako se v souvislosti s hodnocením jejich alba „Act Of Creation“, které na svou pouť hudebním světem vyrazí za dva týdny, často objevuje pojem „poprvé“, stejně tak se poprvé slova za kapelu ujal kytarista Andy Mons, který s frontmanem Georgem Rainem tvoří nerozlučný tandem ještě z dob jejich dávného společného působení v kapele Navar. ..
Čím jiným začít povídání o osmém albu německých Coronatus než výčtem personálních změn, které se u téhle party udály od vydání nepříliš povedeného alba „Raben In Herz“ před dvěma lety? Přece jen je to v podstatě jedna z tradic, která u Coronatus v podstatě pravidelně přichází. Z kola tentokrát vypadla zpěvačka Anny Maleyes, kytarista Olivér D. a basanda Susanne Bachmann, která své umění ve hře na čtyři struny na žádné desce Coronatus ani předvést nestihla, ..
„Hudebně se vyvíjet. Nestagnovat. My chtěli vždycky přijít s něčím novým. Ne nutně novým z hlediska stylového průkopnictví, ale novým pojetím nás samých“.
Pokud tato slova pronesete na adresu svého nového alba, tak jak to udělal křikloun crossoverových BikkinyShop Tomáš Čeřovský, dá se předpokládat, že některé stopy, zanechané na hudební scéně prostřednictvím předchozích nahrávek, krátkometrážního EP „How I Met Your Murder“ ..
„Tohle album jsme si vyrobili pro radost mezi roky 2014 – 2017. Díky všem, co z něj budou mít radost taky“ . Úrvyek z anotace k nedávno vydanému pátému albu Hakka Muggies „Farewell To Erin“ naprosto přesně vystihuje podstatu tohoto díla, respektive jeho podstatné části. Radost je totiž tím pocitem, který z alba prýští v míře sice omezené, ale i tak nesmírně intenzivně. Jednoduše by se dalo říct, že po netradičním úkroku v podobě předloňského alba „MDCCXLVI“ ..
Po realizaci posledního lektvaru „Fear Business“ zbloudil Alchemist v kyberprostoru… Přiznám se, že mě tahle hláška, zveřejněná na domovských stránkách mostecké tříčlenné party Alchemist, docela vyděsila. Přece jen představa spojení syrového a neohebného metalu, kterým se Mentol a jeho družina (která po personální revoluci před vydáním alba „Fear Business“ tentokrát zůstala v nezměněné podobě) prezentují už víc než deset let,..
Ach ty bilance…, hlavně při nich si člověk uvědomí, kolik muziky se na něj každý rok hrne, jak to vlastně ty současné mladé kapely mají v téhle nekončící mlýnici těžké, když se snaží prosadit proti starým osvědčeným jménům a doufají, že nezapadnou v hlavách hudebních fanouškům na místa, kam slunce nesvítí. A byť jsem vybíral důkladně a snažil se nezapomenout na nic důležitého, co mi v loňském roce v prostoru mezi ušima zvonilo, je mi jasné, ..
Loňský rok byl pro českobudějovické Desire For Sorrow jakýmsi zhmotněním oblíbeného motta Stephena Kinga „dejte si pozor na tajná přání, mohla by se vám splnit“. Krátce poté, co kluci vydali své druhé album „Visions“, jehož hlavním tématem byla otázka nesmrtelnosti, hned tři z pěti členů kapelu opustili. Zůstavší Marek Horváth a Jiří Zíka však kapelu nejen při životě udrželi, ale z následujících slov prvního jmenovaného je zřejmé,..
Budete-li zkoumat životopis kytaristy Constantina Hevia Torana (v metalových kruzích známějšího pod jménem Tino Hevia), dopočítáte se nejprve tří alb v řadách dávno již neexistujících španělských powermetláků Nörtwind, poté dojde na sedmičku desek pod vlajkou stylově i zemí původu spřízněných Darksun a svoji diskografii Tino na konci loňského roku doplnil o první zářez na pažbě kapely Reveal. Ta pochopitelně stylově není příliš vzdálená dosavadní Tinově profilaci..
Anette Olzon a Jani Liimatainen. Spojení, které u příznivců metalových melodií musí vzbudit pozornost už jen ze své samotné podstaty (a co na tom, že tuhle fúzi tradičně zastřešují Frontiers?). Anette Olzon nejen na svém sólovém albu a v řadách Alyson Avenue, ale především (z hlediska popularity) i u Nightwish předvedla, že když má k dispozici skladby psané jí na tělo, dokáže je rozsvítit svým optimisticky emotivním zpěvem...
Under The Skin nemají rádi svázanost jednotlivých stylů, škatulkování a bezpodmínečné zařazení. V jejich repertoáru lze najít písně rázné, ale i citlivé. Takhle skromně a v podstatě velmi chladně se na svých stránkách představuje čtveřice z Frýdku-Místku. Jaký to kontrast k jejich emocemi nabitému druhému albu „Planet Earth`s Survivors“, které vyšlo koncem loňského roku. A protože tahle deska nebude chybět v mém výčtu toho nejlepšího za loňský rok, ..
Slovenští Midnight Scream pokračují ve svém víceméně tradičním rytmu vydávání řadových alb (byť v roce 2011 jej dodrželi jen díky tomu, že přišli s albem „Covers“, plným předělávek od slavnějších kolegů) a koncem loňského roku tak představili album „Dark Blood“. Midnight Scream na něm pokračují v těch svých tradičně technicky dobře zmáknutých power-thrashových a poměrně houževnatých kolejích, které se natahují po nikterak složitých..
Hudební svět potřebuje svěžest a to je to, co my nabízíme, tvrdí o sobě polská kapela Plethora. Pokud ve vás tohle vyjádření probouzí myšlenky na nějaké extra moderní kulišárny, zapomeňte na to. Plethora si vystačí se základem, položeným již někdy v metalovém dávnověku, při kterém však nemá potřebu držet se ortodoxních kompozičních postupů (škatulkovací nápovědu, ve které se objevuje pojem „progresivní“, berte s rezervou, ..
Stu Marshall. Tenhle australský kytarista (a občas basák) se v poslední době rozhodně nenudí a zcela zjevně není jeho snem být aktivním pouze v jedné kapele. Vždyť za posledního dva a půl roku stihl vydat desku s Blasted To Static, Death Dealer i Empires Of Eden a tuhle statistiku letos rozšiřuje o debutový počin spolku Night Legion, kde kromě kytary (nejenže má Stu pro svůj nástroj v každé skladbě dostatek prostoru, i hosté, kteří se na albu objevují, ..
Ke křížku přicházíš, tvá chvíle, ruce pálí, nad svícen zavěsíš obereg slovanský…
To si jen tak chcete zavpomínat na mládí a probudíte k životu kapelu, která dlouhých patnáct let odpočívala. Zjistíte, že na ni posluchači reagují natolik pozitivně, abyste sáhli do šuplíku a nově natočili desku, jejíž vydání bylo na spadnutí už v době rozpadové. A tím to zdaleka nekončí - z původně avizované jednorázové záležitosti je regulérní návrat (dokonce v téměř kompletní sestavě, která se v roce 2003 ukládala ke spánku) a ústečtí Hydrarrgyrum už spřádají nové plány. ..
Zpívá celá rodina. Tedy nezpívá, ale nejspíš by mohla. V rodině u Worholů totiž mají muziku v krvi a tak si hudebně vzdělaní tatík Larry a dcerka Ashley splnili svůj sen a založili kapelu. Společně se pustili do komponování, Larry vzal do ruky kytaru, podělil se s Ashley o černobílé klapky a přenechal jí hlavní roli tím, že dostala silně dominantní prostor u mikrofonu. Není se co divit, Ashley má velmi šikovný a příjemný hlas, umí s ním zacházet a v často používaných vysokých polohác..
To je to úskalí škatulkování. Narazíte-li na informaci, že němečtí Ember Sea hrají gotický metal a v čele mají ženu, nepatříte-li k vyznavačům tohoto stylu, dost možná to bude to poslední, co vás na téhle kapele bude zajímat. Ti důslednější se třeba doberou poznatku o rockových oddencích, které do hudby Ember Sea prosakují, ale ani to podstatu téhle kapely nevystihuje. Je pravdou, že Ember Sea lze zařadit do rodiny kapel, ..
Když jsem po třetím albu „Mlada“ měl ruské Grai tendence přirovnávat k jejich krajanům (no, krajanům, vzdálenost mezi sídly těchto dvou kapel je taková, jako kdybyste jeli z Aše do Ostravy a zpět…) Arkona, zahrál jsem si trochu na věštce. Jen vzpomeňte, jakou cestu urazila Arkona od svých alb „Goi, Rode, Goi“ a „Slovo“ k tři roky staré řadovce „Yav“, na které velmi zvážněla, stala se rozvážnější a přemýšlivější, ..
Scarlet Aura je jedním z nejžhavějších favoritů na trůn v melodickém metalu! Je to něco málo víc než rok, co jsem nad tímhle reklamním sloganem pokyvoval hlavou s tím, že to není až taková pitomost. A jak tak Scarlet Aura do svých show sem tam propašovali nějaké oblíbené skladby od hudebních kolegů, napadlo kytaristu Mihaie, že by mohli natočit album poskládané z výpůjček, kterým by vtiskli svou vlastní tvář...
Giulia a Luca Cerardiovi, sourozenci, kteří společně pár lét muzicírovali v italské kapele Merendine Atomiche se dali dohromady s basákem Luigim Stefaninim a rozběhli studiový projekt Not Over Yet. Jejich cílem je vytvořit ultimátní hard rockové album, a protože jejich plány jsou zjevně ohraničeny hranicemi studia, obrátili se o výpomoc na pár slavnějších kolegů. Na spolupráci kývli kytaristé Luc Princiotta s Chrisem Polandem a zpěváci Zak Stevens, Blaze Bayley, Dylan Rose, Charlie Huhn..
Matematika je jasná, výsledek neobvyklý a nejistý… U nového alba ledové královny (této asociaci se při pohledu na obal nového alba nelze vyhnout) Tarji Turunen "From Spirits And Ghosts (Score For A Dark Christmas)" není třeba spekulovat o dvou základních jistotách – za prvé Tarja prostě umí zpívat a její hlas má své specifické kouzlo, pro které je vánoční tématika jako dělaná. Za druhé téma Vánoc není pro rockery žádné tabu a věřím tomu..
Švýcarští folkáči Eluveitie se po osmi letech vrátili k akustice. Album „Evocation II – Pantheon“ se tentokrát rodilo po poměrně dramatických událostech uvnitř kapely, když Chrigel Glanzmann, již dávno jediný původní člen Eluveitie, se rozešel s trojicí parťáků, kteří to s ním táhli (vyjma zpěvačky a niněristky Aničky Murphy, jež přišla do kapely o dva roy později) již od prvního personálního zemětřesení před třinácti lety. Řady kapely pak následně docela nabobtnaly, ..
Když předloni po odchodu z Rage představil Victor Smolski sestavu své nové kapely Almanac a rok na to i její debutové album „Tsar“, byl bych ochoten vsadit poslední pětník na to, že do druhého alba už se budou Almanac pouštět v jiném složení. Přece jen přitáhnout do party zpěváky Davida Readmana (Pink Cream 69) a Andyho B.Francka (Brainstorm) znamenalo sice vynikající tah, ale zároveň i potenciální nejistotu ohledně dalšího společného fungování. ..
Když vyjmenujete jako své inspirace kapely Dream Theater, Guns N` Roses, Megadeth, Led Zeppelin, Pain Of Salvation, Rammstein, Faith No More, Rage Against The Machine a budete tvrdit, že se snažíte o syntézu jejich vlivů, nebude těžké vytušit, že výsledný produkt nebude ideální kulisou pro nedělní čaje. Francouzští progresivci Superscream se skutečně nebojí hudební rozmanitosti a s grifem zkušeného alchymisty ..
I was a happy boy once back then. Many friends to play with. Corn fields everywhere. Then the monster came…
Ještě vloni zhruba na začátku podzimu tvrdil kytarista Zbyněk Haase, že loňský výroční návrat kapely Hydrarrgyrum na pódium je jen nostalgickou záležitostí a nové album v plánu není, jedině snad, že by příznivci kapelu přesvědčili, že je Hydrarrgyrum stále zajímá. Těsně před Vánocemi pak kluci oznámili, že nové nabroušené a nažhavené album už se připravuje. A je úžasné, jak (byť pochopitelně k nějakým změnám došlo) současně..
Michaela Eichhorn se na hudební scéně pohybuje (její cesta vedla od popových věcí, přes rock až k aktuálnímu svébytnému power metalu) už slušnou řádku let. Již před třinácti lety se jako zpěvačka představila na albu kapely Com` N Rail, o čtyři roky později vydala své první sólové album „Passion“, na přelomu desetiletí se pustila do spolupráce na projektu "Rock And Racing Team" EBC Roxx s JR Blackmorem (synátor slavného otce Ritchieho) ..
Kdyby v muzice platilo to, co obvykle platí v hokeji, tedy, že když v první třetině v podstatě smetete svého soupeře z povrchu zemského a co střela, to parádní gól, tak máte v kapse jasné vítězství, byli by italští Elvenking zásluhou alba „Secrets Of The Magick Grimoire“ naprostí mistři světa. Elfové se na svém devátém albu vezou na vítězně vlně, a proto nic nemění (tedy kromě obsazení bubenického postu, kam se usadil Damnův parťák z Hell In The Club Marco Lanciotti)..
To, co začali španělští Vhäldemar vyprávět po čtyřleté studiové pauze letos v květnu, to dopověděli právě nyní. Jejich novinkové album „Against All Kings“ se nese přesně v tom duchu, jako nejen letos vydané EP „Old King`s Visions“, ale vlastně i předchozí tvorba kapely. Pro příznivce melodií a rychlosti jsou tak tihle španělští ptáčci jasnou sázkou na jistotu. Trochu jim lze zazlívat fakt, že z jedenácti položkového „Against All Kings“..
Od té doby, co se přelomilo tisíciletí, tak němečtí Pink Cream 69 už se do studia kdovíjak rychle nehrnou. Kapela, která byla a je plná nepřehlédnutelných jmén rockové scény. Kapela, jejímž jméno by se dalo použít jako synonynum pro soudržnost, vždyť za třicet let existence došlo pouze k výměně Davida Readmana za Andiho Derise (vzpomene si dneska ještě někdo na to, že současný frontman Helloween získával ostruhy právě u PC69?), ..
Rodinný podnik, dalo by se říci. V řadách košických Ravenclaw, kteří aktuálně dovršují svojí plnoletost, totiž najdete hned trio sourozenců. Ale nejen touhle v podstatě raritní informací se mohou Ravenclaw pochlubit, stejně tak zajímavé je jejich spojenectví s Kaiem Hansenem, ne každému se podaří nechat si pokřtít vlastní nahrávky od této ikonické osobnosti. A jelikož, jak říká zpěvák Mattey Valiska jsou si v kapele všichni rovní, do odpovědí se pustili téměř všichni členové kapely...
Když vaše kapela v loňském roce (teoreticky, z análů britské kapely Moritz vyplývá, že téměř dvě třetiny svého života strávila v hibernaci) oslavila své třicáté narozeniny, tak se asi jen málokdo bude dožadovat toho, abyste se pouštěli do nějaké moderny. A tak není divu, že Moritz znějí tak, jak kdyby na zdi visel kalendář někde z hloubi osmdesátých let minulého století. A stejně tak asi nikoho neudiví fakt, že Moritz nikam nespěchají..
Hairy Groupies. Stylové jméno pro kapelu, která se svým hard rockem pošilhává po glamu. Že téhle jihlavské čtveřici, která příští týden pokřtí své EP „Volume 1“ nechybí sebevědomí, entusiasmus, cílevědomost, nezbytná špetka štěstí, ale i smysl pro realitu vás v následujících řádcích přesvědčí zpěvačka a kytaristka Jackie Daniel´s. ..
O tom, že Anneke van Giersbergen je až neskutečně univerzální a všestranná zpěvačka, svědčí její cesta přes The Gathering, Agua De Annique, spolupráci s Arjenem Lucasenem nejen v rámci Ayreon, ale i v The Gentle Storm, sólovou kariéru, či spolupráci s Devinem Townsendem. Na všech štacích tahle dáma se zlatem v hrdle dokázala, že na jejím andělském a emocemi nabitém hlasu se dají vystavět hudební chrámy. Start nového uskupení Vuur ..
Rakouští Serenity jsou zjevně v laufu. Jen první dvě alba stihli vydat v kratším odstupu, než aktuální album „Lionheart“ od loňského „Codex Atlanticus“. Nicméně tehdy se ještě nepouštěli do monotematických počinů, tak jak je tomu v posledních dvou letech. Že právě koncepční alba jsou pro měkce výpravný power metal se symfonickými a progresivními šlahounky téhle party ideální, se ukázalo již v loňském roce a tak není divu, že se Serenity opět vrhli ..
Hrdinové se neptají proč… a tak jsou hrdinů plné hřbitovy. O finské čtveřici Heroes Don`t Ask Why, která o své tvorbě tvrdí, že se jedná o melodickou rozluku metalu s rockovým přístupem (a představit si pod tím můžete lehce neotřelou rockovou muziku s metalovým ohonem, průběžným otíráním se o progresivní komplikovanost a s decentním nátěrem hrubé moderny, který umocňuje i poměrně agresivní zvuk nahrávky), lze na základě ..
Francouzští Lonewolf nedostatečnou potencí rozhodně netrpí. Vždyť v posledních deseti letech měli trochu delší pauzu mezi dvěma alby jen na přelomu desetiletí a jinak střílí alba takřka se železnou pravidelností. Až by se chtělo jízlivě dodat, že je to snadno pochopitelné. Ten mustr, který Lonewolf používají, totiž není kdovíjak složitý a jeho obměny jsou natolik sporadické, že představa, jak si Lonewolf zoufale lámou hlavu s tím, že múza nepřichází, ..
Mrknete-li na informace ohledně debutového alba „Noční jezdec“ jihlavských Dark Spark, asi vždycky narazíte na zmínku o tom, že si kapela natáčela desku svépomocí v domácím studiu. Což bráno z pohledu čistě zvukového bych vnímal jako určité vyjádření spokojenosti nad konečným výsledkem, protože zvuk „Nočního jezdce“ nezní špatně ani začátečnicky. Mohl být agresivnější, sytější i důraznější, ..
Jako by již samotným názvem nového alba „Play II Win“ chtěla německá hard rocková parta Phantom 5 charakterizovat jeho obsah. Stejně jako v případě loňské vydařené eponymní prvotiny stačí připomenout čtveřici jmen, která se opět sešla ve studiu – Claus Lessmann, Michael Voss, Robby Boebel, Axel Kruse. Sestava je téměř stejná (vypadl jen basák Francis Buchholz), autorský rukopis neměnný, melodický hard rock těmhle osobnostem koluje v žilách už léta, ..
Co nového u švýcarských melodiků Kirk? Stali se z nich Bohové ticha… Bráno čistě statisticky, délka života Kirk čítala celkem dvaadvacet let, i když aktivitou po celé toto období zrovna dvakrát nehýřili. Před třemi lety se po zablýsknutí s výborným albem „Masquerade“ mohlo zdát, že Kirk začnou být čilejší. Jenže v loňském roce kapelu opustil zpěvák Tomi Rauch, a byť se novic Gilberto Melendéz stal na chvíli členem Kirk, netrvalo dlouho a kapela změnila název na Gods Of Silence. ..
Gods Of Silence ze Švýcarska trochu klamou tělem. Dostane-li se vám do ruky jejich nedávno vydané debutové album „Neverland“, možná užasnete nad vyzrálostí kapely. Bližší pohled na historii kapely objasní mnohé – ještě pod jménem Kirk společně téměř celá tahle parta hrála už v minulém století. Se změnou na postu zpěváka se však kluci rozhodli otevřít novou kapitolu a stali se bohy „Bohy ticha“, což je možná trochu paradoxní s ohledem na to,..
Budete-li hledat kořeny (alespoň personální), ze kterých vyrůstají pražští Voice Of Instinct, snadno dopujete k dnes již neexistující power metalové (preventivně podotýkám, že to je naposledy, kdy v souvislosti s Voice Of Instinct zazní pojem „metal“) partě Lammoth. Po jejím rozpadu zpěvačka Hanka Plesná a bubeník Filip Kittnar sjednotili příjmení na Kittnarovi, přibrali do party kytaristu Petra Kotála a basáka Lukáše Hrachovce ..
Atmosféra. Valhala. Thor. Bathory. Atmosféra…. Italský samotář Drakhen před jedenácti lety rozběhl svůj sólo projekt Bloodshed, se kterým vydal své první demo „Walhalla“. Od toho okamžiku již své dítko pojmenovává souslovím, odkazujícím na první vlaštovku ze své dílny a prakticky v žádném z počinů, které má na svědomí, nezapomene zmínit svůj velký vzor, mistra Quorthona a jeho Bathory. A jak je zřejmé nejen z názvu kapely, ale i z titulu jeho nedávno vydaného alba „Thor“..
Na jedné straně kapela Sage tvrdí, že hlavním tématem jejich tvorby je zlo, na straně druhé za necelé dva měsíce vypukne již pátý ročník vánočního metalového festivalu, který právě kluci ze Sage mají na svědomí. Ta hlavní zpráva o čtveřici z Kojetína je však ta, že v letošním roce vydala své třetí album “Rhymes For The Dead”. Více už prozradí dva kapelní hlasy - kytarista Lukáš Benešovský a bubeník Vavřa. ..
O jedné z nejpůsobivějších obálek alb letošního roku bych měl už celkem jasno. Ta pochmurně romantická atmosféra v sytě jedovatých barvách, která dýchá z aktuálního alba budějovických Dark Angels, prostě pohled přitáhnout musí. Otázkou zůstává, co parta kolem workoholika Vency Votruby tentokrát nabízí za hudební materiál, protože s předchozím albem „Embodiement Of Grief“ se Dark Angels od svých raných nahrávek stylově nejen vzdálili na hony daleko, ..
Revoluce u Rimortis? Z hlediska statistického jednoznačně – nezvykle dlouhá pauza mezi dvěma alby, radikální změna v sestavě, principál Vašek Mrzena bez autorství některé ze skladeb. Z hlediska hudebního tak trochu - změna u mikrofonu samozřejmě může výraz kapely pozměnit, nicméně po poslechu aktuálně vydaného alba „Ozvěny minulosti“ si fanoušek kapely musí spokojeně říct, že tohle jsou zase ti staří známí Rimortis. O aktuálním dění ..
Jeden by řekl, že požár Říma z kraje našeho letopočtu (a vůbec všechny ty dějinné události na území dnešní Itálie na přelomu letopočtů) mohly být docela pohodové a optimistické záležitosti. Tedy alespoň soudě podle hudebního výrazu, který jim přisoudili Italové Imperivm na svém druhém albu „Rome Burns“. To je takovou specifickou power metalovou směsicí, které občas zakřepčí na zábavovém parketě, občas vykrouží velmi svůdnou a chytrou melodii, ..
„Don`t you say it`s the same old story“ , prozpěvují v nejchytlavější písni svého sedmého alba finští Ensiferum, čímž tak trochu předznamenávají dění na „Two Paths“. A je trochu alarmující, že to není úplně nejlepší zpráva. Jako by kapela prostě jela na setrvačník. Jasně, všechno, co jste na Ensiferum mohli mít od dob alba „From Afar“ (které je jakýmsi zlomem v diskografii, od kterého už se helsinští válečníci nemůžou vyhoupnout do sedla toho nejdivočejšího koně) rádi,..
Není to úplně originální nápad. Vždyť do něčeho podobného se vcelku úspěšně pustili Northern Kings, bez odezvy nezůstal ani podobný krok od Helloween, pro Axxis se obdobný pokus stal slepu ulicí. V tomto světle je nutné uznat, že čtveřice zpěvaček (Amanda Somerville, Clémentine Delauney, Marina LaTorraca, Anna Brunner), která se spojila pod názvem Exit Eden, vzala adaptaci (převážně) popových skladeb do metalového (potažmo symfometalového) ..
„Welcome Storm“ je vzrušující a působivé album kapely LionSoul, která je vítaným přírůstkem na power metalové scéně! Aspoň to tvrdí firma Limb Music, která se ujala v pořadí druhého alba této party z italského Bergama. U reklamních taháků to okřídlené „na každém šprochu pravdy trochu“ vždycky neplatí. A já se přiznám, že v případě LionSoul mi trvalo poměrně dlouho, než jsem byl ochoten uznat, že tam bude o trochu víc než jen pravdy trochu (byť k plné shodě s Limb Music ..
Modern heavy metal je pojem, pod kterým si lze představit mnohé. A jelikož kladenská kapela Halo Of The Sun se právě k tomu stylu hlásí, její zpěvák Lukáš Urban vysvětlí nejen svoji poměrně jednoduchou a jasnou definici toho stylu, ale zároveň příjemně odlehčeným způsobem přiblíží atmosféru v tomto mladém uskupení.
..
Němečtí InfiNight vloni oslavili patnáctiletku své existence a závěr roku se svým příznivcům pokusili osladit prostřednictvím malého dárku – krátkometrážního nosiče s lakonickým názvem „Fifteen“. Kapela, která by se zjevně ráda někdy postavila do jedné řady s Iced Earth, jej pojala skutečně jako záležitost ryze pro své věrné, která v dnešní době hudebního přetlaku těžko osloví někoho mimo tento okruh. Deska totiž nabízí předělávku jedné z nejstarších skladeb kapely, ..
Jak Fénix z popela? Deset let trvalo Nocturnal Rites, než přišli se svým osmým albem „Phoenix“. Přitom už v roce 2011 naznačovali, že cesta do studia je na spadnutí a chystaný materiál bude v duchu určitého návratu k albu „Afterlife“, temný, agresivní a přitom s typicky chytlavými melodiemi. To byla doba, kdy se kapele podařilo najít náhradu za kytaristu Nilse Norberga, který po vydání „The 8th Sin“ Nocturnal Rites opustil. Jenže novic Chris Rörland už od roku 2012 prohání struny u Sabaton..
Když mezi svoje kámoše počítáte jistého Marcela Schirmera, tedy basáka a křiklouna Destruction či Panzer (samozřejmě známějšího pod přezdívkou Schmier), který za vás dokáže ztratit nějaké to slovo, můžete mít tu cestičku do povědomí rockové obce o něco jednodušší. Na druhé straně, když je takováhle persóna ochotna podpořit váš projekt, něco by na něm být mohlo. Takhle nějak se to má s dámskou pěticí Burning Witches..
Holt jsou na světě kapely, které nikam nespěchají. A holt jsou mezi nimi i takové, u kterých by nevadilo, kdyby byly o něco pracovitější. Kandidátem do téhle kategorie by se mohli stát i italští heavíci Heavenfall (tedy alespoň v případě, kdyby si udrželi fazónu z úvodu aktuální nahrávky), kteří se před pěti lety po deseti rocích existence dopracovali k debutovému albu. Což byl pro rytmiku kapely zřejmě takový šok, že si původní členové kytarista Pave a zpěvák Dest ..
Ryzí heavy metalové album, třináct nakopávajících skladeb s ohromujícími riffy, burácejícími bicími a krk lámajícím rytmem…, není nad to, když reklamní slogan v zásadě nekecá a přitom stručně a jasně řekne vše podstatné. Pravdou je, že tohle tvrzení lze snadno použít nejen na předchozí dvě alba belgických Fireforce, ale i na jejich aktuální novinku s všeříkajícím názvem „Annihilate The Evil“, krásně klišovitým obalem i oblíbenou válečnou tématikou. ..
„We rise in the name of Thor…“, tvrdí ve svých nedávno vydaných adrenalinových „Legendách z temných časů“ pražští Odraedir. A vzhledem k tomu, že jejich debutové album zní velmi povedeně, možná na tom tvrzení i něco bude. Kapel, které by na našem území smysluplně provozovali pagan metal, zas tolik neběhá, takže přijměte pozvání k představení Odraedir, kterého se ujal zpěvák a textař Dub. ..
Na německé heavíky Black Hawk by se dalo parafrázovat tvrzení inspektora Trachty o tom, že jedni sejí a vláčejí a ti druzí sklízí. V tomhle případě zaseli například U.D.O., Accept, Manowar, Saxon, no a Black Hawk se na svém již šestém albu „The End Of The World“ snaží sklízet. A je to sklizeň taková, jako když si koupíte v supermarketu rajčata – vzhledem i chutí to rajčata nejen připomene, někdy i vážně zachutná, nicméně vlastní zahrádka..
První oficiální písní, kterou po svém vzniku před dvěma lety vypustili italští Freight Train do éteru, byla coververze skladby „Any Way You Want It“od kolegů Journey. A Freight Train tím v podstatě prozradili hned tři věci najednou – definovali své stylové zaměření, předvedli, že umí hrát a že do klasického A.O.R. či melodického hard rocku nehodlají vnášet žádné novinky. Letitého originálu, který zařadili i na svou prvotinu „I“, se drží (pochopitelně s využitím soudobé techniky) velmi důsledně..
A tak Popelka dostala další přepychovou kytici růží. A nejen Popelka… Němečtí The New Roses mají trochu smůlu v tom, že dějiny zaoceánského hard rocku jsou tak nesmírně bohaté, že možností, aby se dalo říct, že na tomto parketu znějí originálně, se moc nenabízí. A i když jejich aktuální kolekce čítá včetně bonusů (této nálepky mohly být všechny položky klidně zbaveny) čtrnáct velmi povedených položek, prakticky v každé z nich se můžeme dohadovat o tom, ..
Je tomu rok a půl, co jsem při poslechu debutového EP „In Your Skin“ mládežnic Doll Skin z Arizony tvrdil, že by tahle kapela jednou mohla být pecka. Nyní, když holky přišly s albem „Manic Pixie Dream Girl“, si to troufnu prohlásit znovu a navíc dodávám, že k tomu mají zas o kousek blíž. Důvodem je to, že z jejich hard rock–pop-punku leze ohromná energie, chytlavost a radost. To, že za partou holek, sotva odrostlých pubertě, stojí basák Megadeth David Ellefson,..
Jak je to naše tuzemské metalové a rockové podhoubí bohaté…, proto není nouze zakopnout o spolky, které jako by se vynořily odnikud – i přes to, že jako v případě mladoboleslavských Epilog, pomalu završují desetiletou historii – a přitom jejich muzika má v sobě parádní sílu. Epilog letos přišli s tajemným albem „Whispers In The Darkness“, které výborně nazpíval (a to i přes to, že stálý post u mikrofonu v kapele patří ženě) Rob Lundgren ze Švédska...
Když mrknete na fotku řecké kapely Sede Vacante, při vědomí, že se sami pasují do škatulky melodicko- gotického rocku, zdá se, že karty jsou jasně rozdané – další z kapel, stavějící na sladkých melodiích a příjemném ženském zpěvu. Jenže Sede Vacante na to na svém debutu „Skies Infernal“ jdou přece jen trochu jinak. Kupodivu tím, který z ústřední dvojice na sebe strhává víc pozornosti (a který si i víc té pozornosti zaslouží) je zpěvák, kytarista a hráč na syntezátory ..
Nemělo by být těžké uhádnout, na jakou emoci sází Fading Azalea (už i tenhle posmutnělý název mnohé naznačuje) na svém debutovém albu „Maze Of Melancholy“. A úvodní instrumentální intro „Reverie Funeste“ je přesně o zasněné melancholii se špetkou dramatična. Doplňte v průběhu alba se objevující píšťalky, smyčce či étericky křehký hlas hlavní protagonistky kapely Olivie a základ je položen. Jenže ono je to všechno trochu jinak. ..
Pojmenujete-li svoji kapelu Thrashing Machine, lze poměrně snadno předpokládat, jakému že stylu se asi budete věnovat. Jenže u čtveřice ze Šestajovic je to malinko jinak. Hudbu, kterou prezentují na svém debutovém albu „Disease Called Human Mind“, kluci sami nazývají progresivním thrash metalem, kteréžto spojení může být poměrně neortodoxní a nepříliš obvyklé. Problém (a bude jich víc) však je, že propojení těchto dvou stylů..
Je naprosto normální jev, že dřív nebo později dojde v podstatě v každé kapele k nějakým změnám v sestavě. Přesto bych si proces obměn složení brněnských Eagleheart, probíhající v podstatě ve dvouleté periodě, dovolil přirovnat ke svlékání kůže. Když v době mezi vydáním prvního a druhého alba opustil řady kapely kytarista Martin Klekner, aby založil své Flowerwhile, a místo něj přišel Michal Jankuliak, ..
Těch necelých šest let, které od sebe dělí vydání alb „Dreamtherapy“ a „Reverse“ brněnských Eagleheart, se sice může zdát jako velmi dlouhá doba, nicméně se nedá říct, že by to bylo období klidu, zejména pak pro tahouna kapely Michala Kůse. Jako by však všechno směřovalo k letošnímu vyvrcholení na všech frontách – stabilizování sestavy kapely, vydání třetí desky „Reverse“, angažmá v Kreysonu, narození prvního syna. O tom a nejen o tom víc poví právě kytarista Mike. ..
Platí-li rčení „konec dobrý, všechno dobré“, může platit i negace „konec špatný, všechno špatně?“ A co teprve, když se ke špatnému konci přidá i mizerný začátek? Není úplně fér začínat elaborát o krátkometrážní prvotině středočechů Atheist`sFaith „Sen“ takhle negativně, nicméně naprosto necharismaticky a bezpohlavně podané jalové intro, zoufale žadonící alespoň o špetičku dramatičnosti, aby mohlo dostát své funkci vtahování posluchače do děje,..
Je docela zvláštní, že dva z nejzásadnějších nestorů německé metalové scény vydávají svá nová alba v rozpětí jednoho týdne a u obou dvou lze v podstatě narazit na podobný zádrhel – od prvního tónu je nad slunce jasné, kdo vám hraje, léty definovaný sound a výraz je naprosto jednoznačný. Od prvního tónu je naprosto zřejmé, že vás kapela nemá v podstatě jak překvapit. Od prvního tónu je zjevné, že to kapele maximálně šlape. ..
Coby oblíbenou skupinu uvádějí „způsobování hluku“ a jedním dechem přidávají i kapely jako Queensryche, A.C.T, Dream Theater, Rush, Fates Warning. Že mají slovenští Definition rádi progresivní metal, je z tohoto výčtu zřejmé. O tom, jak se tenhle vztah projevuje v jejich vlastní tvorbě kytarista kapely Róbert Krajči...
Dinosauři, nástup! Tohle je něco jako sraz po x-letech od ukončení školní docházky. Britské trio Rock Goddess, které si mohou pamatovat ti, co měli přehled o rockové scéně osmdesátých let (kdy kapele vyšla tři alba), se dalo dohromady v původní sestavě čtyřicet (!) let od svého založení. Pochopitelně, během těchto čtyř dekád došlo nejen ke změnám ve složení kapely, ale i dvěma poměrně dlouhým pauzám. Ta druhá, čítající osmnáct let, skončila před čtyřmi lety, ..
David Readman, Gus Monsato, Christian Palin, Mats Levén, Kelly Sundown Carpenter. Výčet jmen pěvců, kteří během sedmnácti let prošli francouzskými progresivci Adagio deklaruje, že principál Stéphan Forté rád sáhne po křiklounovi, který už nějaké ty ostruhy získal, zároveň však poukazuje na skutečnost, že post u mikrofonu je u téhle party docela žhavý. Jediný David Readman dokázal s Adagio vydat víc než jednu desku, Mats Levén ani nestihl do svého širokého portfolia..
Jako noc a den. Richie Kotzen nahrál s Mr. Big pouhá dvě alba, přičemž jejich vzájemné porovnávání musí dopadnout přesně tímto kontrastním způsobem. Jako by se právě ve spojení s albem „Actual Size“ začala projevovat ta filozofie, ke které se Mr. Big hlásí v současnosti a dle které nechtějí věci kazit tím, že něco „musí“, protože si věci mohou dělat podle svého a pojem „muset“ se jich netýká. „Actual Size“ je (alespoň ve své první polovině) ..
Tenhle příběh je v podstatě zhmotněním rčení o tom, že všechno zlé je k něčemu dobré. Když to v loňském roce zaskřípalo u švýcarských folkáčů Eluveitie, netušil principál Chrigel Glanzmann, že snaha rozšířit už tak dlouhý seznam bývalých členů kapely přinese revoluci a poslední tři, kteří to s ním táhli ještě z hloubi první dekády tohoto století zvednou kotvy kolektivně. Pro Chrigela to znamenalo vystavět Eluveitie prakticky znovu od základů a pro odpadlíky ..
Je úžasné, že za celou téměř třicetiletou historii Mr. Big došlo pouze jedinkrát ke změně v seznamu členů kapely (pomiňme smutný fakt, že bubeníka Pata Thorpeye musí vzhledem k jeho zdravotnímu stavu občas zastoupit pomocník). Odchod Paula Gilberta, ke kterému došlo v klidovém období mezi alby „Hey Man“ a „Get Over It“, byl poměrně překvapivý, zejména s ohledem na to, že se Paul Gilbert nijak aktivně nešířil o důvodech, které jej k tomuto kroku vedly,..
Rocková raritní hudba z Maďarska s vlasteneckými texty. Co si pod tímhle „lákadlem“, uvedeným na stránkách maďarské kapely Europica představíte? Byť to zní velmi neortodoxně, realita je taková, že semínko, ze kterého klíčí hudba maďarského patrně septetu (dopočítat se aktuálního počtu členů kapely není věc úplně jednoznačná, jistotou je, že z dohledatelné sedmičky všichni působí i v kapele Kárpátia, hrající tzv. „národní rock“) má základ ..
Vlastně už jen prostý statistický údaj o tom, že Rage sází další kousek do již třetí desítky svojí diskografie, zřetelně naznačuje, co od aktuální desky „Seasons Of The Black“ lze očekávat. Obzvlášť s vědomím, že s odchodem hračičky Victora Smolskiho se Rage vrátili do svých mladých let a podstatou jejich hudby je energie a přímočarost. Skutečnost, že vydání „Seasons Of The Black“ dělí od předchozího alba „The Devil Strikes Again“ něco málo přes třináct měsíců..
Téměř celé čtvrtstoletí od sebe dělí vydání debutového alba havířovské kapely Bastard a následujícího počinu, letos vydaného EP „…na start“. Je pochopitelné, že takhle dlouhý rozestup mezi nahrávkami je zapříčiněn tím, že činnost kapely byla dlouhá léta pozastavena. Před dvěma lety však dva členové původní sestavy, zpěvák Láďa Tomis a kytarista Ladislav Krečmer, kapelu znovu oživili. V následujících řádcích prvně jmenovaný nejen vzpomíná na léta minulá, ..
Když se kanadská kapela pojmenuje Mongol, tak buď musí být její členové dobře švihnutí, nebo je třeba v tomhle postupu hledat nějakou logiku či symboliku. U šestice z Devonu je vysoce pravděpodobná druhá varianta – velmi výrazným prvkem jejich folk-deathmetalu je užití lidových nástrojů, typických pro Mongolsko (akordeon, banjo, píšťalky a mandolína), byť i ta první varianta přichází v úvahu, neboť v samotných začátcích kapely prý nebylo v plánu..
„Nejvíce prošlapaný cesty nikam nevedou, tak hledal jiný - až se uchodil…“
Po vydání alba „Bump Ahead“ se Mr. Big dostali tak trochu na rozcestí. Na jedné straně stála masová touha po dalším komerčním trháku v duchu „To Be With You“, kterému se výpůjčka „Wild World“ nevyrovnala, na druhé straně pak byly umělecké a rockové ambice samotné kapely. Ke cti Mr. Big patří skutečnost, že na čtvrtém albu „Hey Man“ se vyhnuli komerčním svodům, učinili tak sice nahrávku o něco nepřístupnější, než byly předchozí dvě desky,..
Tomu se říká vítězství zdravého rozumu a tradic. Když z Bonfire odešel zpěvák Claus Lessmann, bylo jasné, že bez takhle důležitého poznávacího znamení kapely bude v případě pokračování velmi těžké u fanoušků zabodovat. A druhá duše Bonfire, kytarista Hans Ziller to vzal ze všech možných konců za ten nejhorší. Navlékl do dresů Bonfire svoje Ez Livin´ a pokusil se pod touhle hlavičkou udat album „Glörious“. Což o to, ono vůbec nebylo špatné, ..
Kde nic není, ani hezká holka nezabere. Zhruba tak by se dal shrnout obsah šestiskladbového EP „I Can Hope“, se kterým se vloni představili Void Inn. Nejzajímavější na nich je asi fakt, že, ačkoliv kapela byla založena před šesti lety v Los Angeles, v současné době se o slovo hlásí ze Srbska. Důvod je prostý, zpěvačka Jelena Vujanovic a kytarista Sinisa Pejovic se potkali při studiích v hollywoodském Musicians Institute..
Těžko přesně říct, v které době se s trochou nadsázky začalo o Mr. Big mluvit jako o „tak velké kapele, že jí ty ostatní říkají pane“. Myšlence, že to mohlo být v období okolo vydání třetího alba „Bump Ahead“, je těžké se ubránit, protože jednak v právě v téhle době Mr. Big letěli z pohledu celosvětové přízně raketově vzhůru a jednak přišli se zmíněným majstrštykem, který osobně považuji za vrchol tvorby Pana Velkého. Důvod je prostý – ..
Švédové Mean Streak mají rádi klasický heavy metal natolik, že jej nejen udržují při životě, ale navíc do něj cpou tolik životadárné energie, že z jejich podání a entusiasmu cítíte tu podmanivou vůni osmdesátých a devadesátých let, kdy ten, kdo hrál tvrdě, rychle, nápaditě a melodicky si na nezájem davů rozhodně stěžovat nemohl. K zamyšlení může být fakt, že Mean Streak v devátém roce svého života vydávají již své čtvrté album..
Je vlastně naprosto dokonale charakterizující, že v každém rozhovoru s bývalým ředitelem tohoto zinu Vencou Votrubou se výčet jeho hudebních aktivit rozroste o novou položku. Venca svoje hudební aktivity propojil s činností psaveckou, výsledkem byl nejen zisk prvního místa v Břitva 2016 za „Knihu kovu“, ale i zbrusu nová kniha „Šumavský Děs“. A že zároveň pracuje na novém albu After Rain, aktuálně vychází nové album Dark Angels..
Ústřední duo ruské power metalové kapely Concordea kytaristka Daria Piankova a klávesák Aleksej Turetskov zřejmě nemá příliš velkou potřebu hledat další stálé parťáky. Už před třemi lety, když vydali krátkometrážní album „Before The Sunrise“, jim u mikrofonu vypomáhal Andrea Bicego z 4th Dimension a na letošní albové prvotině „Over Wide Spaces“ už jsou stálými členy kapely pouze oba zmínění protagonisté a jejich aktuální spoluhráči, ..
Ať se nám to líbí nebo ne, tady to všechno začalo. Dva roky po debutovém eponymním albu přišli Mr. Big s deskou „Lean Into It“. Ta ještě necelý rok po vydání měla zhruba stejný dopad, jako album minulé. Tedy takový, že rockoví příznivci si mnuli ruce nad skvělým hard rockem s jedinečným instrumentálním podáním a zbytek světa neměl o Mr. Big tušení. Jenže pak komerční rádia objevila finální skladbu tohoto alba, baladu „To Be With You“ a svět Mr. Big se hnul...
Bez jediného dne trvalo Larsi Jensenovi přesně deset let, než pod hlavičkou Myrkgrav (kde byl jediným stálým členem) vydal svoje druhé album „Takk og farvel; tida er blitt ei annen“. Jenže v kontextu toho, z jak různých období pocházejí skladby na něm zařazené, že překlad názvu desky zní „Díky, sbohem a šáteček; časy se změnily“, jak spolu korespondují termíny vydání obou počinů Myrkgrav (nehledě na to, že v průběhu několika let se průběžně a docela radikálně měnily zprávy o tom, kdy a zda vůbec deska vyjde) i toho, ..
Mr. Big našli cestu, jak fungovat bez jakéhokoliv násilí, stresů a zbytečných komplikací. Samozřejmě, tenhle soud je bez toho, aby člověk viděl kapele pod pokličku, celkem zavádějící, nicméně je to pocit, který na mě dýchá z jejich devátého alba „Defying Gravity“. Na něm kapela zní naprosto uvolněně (jako by kluci chtěli říct „nám už vážně nejde o nic jiného, než o radost z muziky“), velice pestře a tradičně hráčsky nesmírně vyzrále..
Procházku po diskografii amerického hvězdného seskupení Mr. Big si dovolím uvést osobní historkou, plně charakterizující dění kolem této kapely. Někdy v době, kdy rádia celosvětově válcovala balada „To Be With You“ z druhé desky Mr. Big „Lean Into It“, jsem toto album vracel do půjčovny, kde mi jej se slovy „No hurá, dcera už se na to těší“ doslova trhal z ruky hudebně podobně naladěný známý. Majitel půjčovny se jej potutelně zasmál: „No, ta bude čumět! Spíš se těš ty…“ ..
Pro ty, kteří sledují jablunkovské Witch Hammer jen nárazově v závislosti na vydání nových alb, může být jejich čtvrtá řadovka „D-Generace“ docela překvapením. Poměrně razantních změn je u téhle kapely hned několik. Witch Hammer se poprvé představují jako trio (v nezměněné sestavě fungovali od roku 2002 na všech svých dosavadních deskách), jejich klasickému heavíku odzvonilo a Witch Hammer jsou daleko rockovější, potažmo rock´n´rollovější ..
Během posledních dvou let, kdy se upovídaný tahoun kapely Sebastien Jirka Rain zpovídal na našich stránkách naposledy, se udála ohromná spousta věcí. Tehdy vydané druhé album Sebastien „Dark Chambers Of Deja Vú“ sklidilo spoustu pozitivních ohlasů, nicméně zásadní průlom do života téhle kapely nepřineslo. Radikálnější změnou v Jirkově životě se stalo jeho angažování v Citronu a další novinkou je pak ... - část druhá..
Během posledních dvou let, kdy se upovídaný tahoun kapely Sebastien Jirka Rain zpovídal na našich stránkách naposledy, se udála ohromná spousta věcí. Tehdy vydané druhé album Sebastien „Dark Chambers Of Deja Vú“ sklidilo spoustu pozitivních ohlasů, nicméně zásadní průlom do života téhle kapely nepřineslo. Radikálnější změnou v Jirkově životě se stalo jeho angažování v Citronu a další novinkou je pak ... část první..
Přerod dokonán? Už když folkáči Žrec přišli po čtyřletém odstupu se svým druhým albem „Paměti“, bylo znát, že nechtějí jen pokračovat v tom, co stvořili na prvotině „Žertva“. Nicméně proti tomu, jaký posun přišel po další pětiletce s aktuálně vydaným EP „Klíč k pokladům“, to tehdy nebylo kdovíjak dramatické. Jistě, ono to může souviset s tím, že i v sestavě kapely došlo k výrazným změnám, když na svých postech zůstali jen kytarista Torham s bicmenem Sarapisem a z té party, která nahrála „Klíč k pokladům“..
Osm let trvalo pohanům Odraedir, než se od svých začátků (přes jeden krátkometrážní nosič) dopracovali k debutu „Legends Of The Dark Times“. Nadějné vyhlídky pro toto album přináší především dva zásadní okamžiky – jednak skutečnost, že tuzemské ryze pagan metalové bitevní pole se zlehka vylidňuje, když ty nejvýraznější party, které měly k tomuto stylu velmi blízko, míchají do své aktuální tvorby řadu stylově odlišných šlahounků..
Ostrý hlas, křičící kytary, úderný rytmus, ohromující směs síly a melodie… tvrdí o sobě italští White Skull, kteří se po pěti letech hlásí se svým již desátým albem „Will Of the Strong“. Deska, jejímž jednotícím tématem jsou ženské hrdinky v historii, tuhle charakteristiku naprosto přesně splňuje. Více o albu i o kapele samotné prozradí její zakladatel a principál, kytarista „Tony „Mad“ Fontó. ..
Když na sklonku minulého století dali v Baskicku Pedro J. Monge a Carlos Escudero dohromady partu Vhäldemar, měli poměrně rychlý start – po demu v roce 2001 je vzali pod křídla firma Arise Records a během následujících dvou let jim vydala dvě hodně silná alba. Pak se stroj zadrhl a s dalším albem Vhäldemar přišli až o osm let později, pochopitelně již bez kontraktu (byť k následnému podepsání smlouvy na reedici alba došlo) a s nějakou tou obligátní změnou v sestavě...
Děčínští Destroyself se pomalu, ale jistě blíží k završení prvního čtvrtstoletí svojí existence. To, že samotné začátky kapely pamatuje z trojice muzikantů jen kytarista a zpěvák Michal T. Tomášek, vzhledem k té dlouhé časové ose není až tak důležité, vždyť bubeník Josef Sladkovský se přidal poměrně záhy od založení kapely a horizont uzavření první dekády působení basáka a zpěváka Martina Kalese v Destroyself už je také na dohled...
Rutina. Ať na to koukám z jakékoliv strany, jiné synonymum mě pro šesté album švédských Dream Evil nenapadá. Kluci téměř zdvojnásobili svoji dosud nejdelší pauzu mezi vydáním dvou alb a po sedmi letech přicházejí s novinkovou deskou, která postrádá na jedné straně strhující energii, na straně druhé schopnost vykroužit melodie obratněji, než velká řada konkurentů, což jsou elementy, které kapelu dosud pravidelně zdobily. ..
Šťastná desítka? Byť to v průběhu let (a že jich budou mít příští rok už na kontě rovných třicet) občas vypadalo s italskými White Skull všelijak, vždycky se dokázali zmátořit. A jelikož to kolísání bylo spojena výhradně s absencí sirény Federicy „Sister“ DeBoni, znamenal před sedmi lety její návrat do sestavy velkou naději pro příznivce power metalu. To, že byla oprávněná, Lebkouni přesvědčili metalový svět..
Chtělo by se říct - v hlavní roli zpěvák Rob Lundgren. Jenže by to vůči ostatním, kteří se na albu mladoboleslavských Epilog „Whispers In the Darkness“ podíleli, bylo dost nefér. Je sice fakt, že Rob se svým hlasem udělá z téhle nahrávky leckdy až strhující představení, ale bez toho, aby měl k dispozici siný materiál, asi by se mohl klidně uvřískat a k ničemu by to nebylo. Takže je třeba v jedné řadě s ním zmínit i kytaristu a klávesáka Michala Zemana,..
Take my hand and I will follow, now I turned to god with rage
Finská melancholie ze Slovenska? To jsou gotici ze Sabinova Gloom, která se po osmileté hibernaci před nedávnem dopracovala ke svému druhému album “Catharsis”. A nutno uznat, že to dlouhé sbírání sil mělo něco do sebe, protože novinkové album Gloom bude pro příznivce dnes již neexistujících To/Die/For (a dalších spřízněně posmutněle kapel) trefou do černého. Více už zakladatel kapely bubeník Rado Priputen. ..
Němečtí Wizard jsou prostě držáci. Nejenže od svého založení, ke kterému došlo už před osmadvaceti lety, hrají ze tří pětin v původní sestavě (a kytarista Dano Boland je členem kapely již čtrnáct let a „novic“ Arndt Ratering vystřídal na baskytaře před čtyřmi lety dalšího z původních členů Volkera Lesona, který odešel ze zdravotních důvodů). To je asi ten nejsilnější argument jako důkaz pro to, že v téhle kapele panuje přátelská pohoda...
Nazvat metalovou kapelu „Pudink“ zavání průšvihem ještě před tím, než vypustíte první tón. Nicméně Němci Custard, kteří se ve zkušebně sešli poprvé v roce 1987 (tedy v době, kdy hudební říši ovládl strážce sedmi klíčů, což na stylové směřování Custard mělo nezanedbatelný vliv) a k debutovému albu se propracovávali dlouhých dvanáct let, se s tímto hendikepem dokázali vyrovnat. Alespoň soudě podle jejich nejúspěšnějšího alba „For My King“ z přelomu století, ..
Na rakvi patnáct popíjí chlapů, johohó, ať teče rum... 
Vzhůru do šedesátek! Jablonecká trojice Rambling Wolves má tohle období ráda, takže není s podivem, že i jejich muzika tuhle etapu hudebního vývoje reflektuje. O tom, co se u téhle kapely aktuálně děje, vypráví příjemně odlehčeným způsobem kytarista a občasný „erotický vokalista“ Matěj. ..
Italští Atlas Pain svojí biografii uvádějí otázkou, zda vůbec existuje nějaká vazba mezi filmovou hudbou a heavy metalem. Myslím, že tento dotaz už dávno celkem jednoznačně zodpověděla řada jiných, takže by bylo bláhové očekávat, že Atlas Pain přijdou na svém debutovém albu „What The Oak Left“ s něčím revolučním. A to i přes to, že Atlas Pain svoji výpravnost táhnou přes folkově pohanské území, díky čemuž se nabízí srovnávání s Ensiferum či Wintersun. ..
Skyclad se vrhli na folk metal ještě v době, kdy o popularitě tohoto žánru neměli tušení snad ani ti největší vizionáři a tak ani nepřekvapí, že letos přicházejí již se svým třináctým albem. Pravda, zásluhu na tom má především jejich bouřlivá potence v poslední dekádě minulého století, protože v posledních třinácti letech je jejich aktuální novinka „Forward Into The Past“ teprve druhým vydaným albem. Co je však důležitější, že osmiletá pauza ..
Necelou desetiletku byl velmi výraznou postavou u švýcarských hardrockerů Crystal Ball, při následné práci na sólovém albu se osudově protnuly jeho cesty s Michaelem Vossem, který už také svou brázdu na hard rockovém poli vyryl značně hlubokou. A tak před sedmi lety vznikl projekt, jehož nápad je úžasně jednoduchý a realizace asi značně komplikovaná. Nicméně, jak je možné soudit podle již čtvrtého vydařeného alba z produkce Wolfpakk,..
„Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá, ve stínu Všemohoucího bude spočívat…“, tak začíná Žalm 91 v biblické knize žalmů, podle kterého si italští progresivci S91 zvolili před jedenácti lety svůj název. Tipnout si, jakou tématikou se zabývají ve svých textech, tedy nebude vůbec složité. Stejně tak nepřekvapí, že na aktuálním albu „Behind The Mankind“ se S91 věnují jednotnému tématu a pouští se do pranýřování nešvarů současné společnosti, vycházejících z toho,..
Časy se mění. Když před třemi lety kolegyně Ray porovnávala debutové album italských glam rockerů Roxin` Palace s prvotinou kolegů Hell In The Club (pojítko hledejte u folkáčů Elvenking, Pekelníkům šéfuje křikloun Dave, alias Damnagoras a ve Šlechtickém sídle bubnuje bývalý tlučoun Elfů Hell, alias Elvis Ortolan), vycházeli jí z toho lépe ti prvně jmenovaní. Hell In The Club jsou díky své větší aktivitě už o jedno album napřed, přičemž podstatné je to, ..
S druhým albem italských heavíků Killin` Kind je to asi jako na fotbalovém zápase, kde vás v prvním poločase až neskutečně namlsá parta výborných hráčů sice nikterak objevným, ale zato precizním, energickým a strhujícím výkonem, aby vás v poločase druhém zmrazila banda nekopů mizerným a jalovým představením. Možná stačilo jen trochu promíchat pořadí skladeb, aby se dva protipóly promíchaly, čímž by sice „Dying Earth“ mohlo ztratit dost ze svého ostří a působivého lesku první poloviny, ..
Italští Mastercastle vydali svoje šesté album „Wine Of Heaven“, o kterém zpěvačka Giorgia Gueglio tvrdí, že „jde o cestu skrz aroma Nektaru Bohů, o putování mezi meandry mysli, objevování chutě života, osamělosti a utrpení“ . Je na vás, co si pod touhle vpravdě epickou charakteristikou představíte, já bych se s popisem držel trochu víc při zemi a v porovnání s Giorgiou bych si vcelku nezáživně toto album dovolil pasovat jako vcelku standardní album Mastercastle, ..
V průběhu let dokázali třikrát změnit název kapely. Vzhledem k tomu, že ten současný zvolili až po příchodu zpěváka Sammyho Salminena, který z té dávné sestavy už jako jediný stále působí ve finské Ancaře, jsou ty předchozí dva názvy jen jakousi statistickou poznámkou v historii. Pravdou však zůstává, že Ancaru provází nejen změny názvu, ale i výrazný posun ve stylovém výrazu. A ačkoliv ta novodobá historie skupiny čítá už plných dvaadvacet let,..
Inspiraci k tomu, jak pojmenovat kapelu, si zpěvák Igor Piattesi a kytarista Marco Campoli našli ve své domovské Imole pět set let po krvavých událostech z počátku šestnáctého století, na jejichž připomenutí byla do tamního místopisu zapsána ulice Vicolo Inferno. O dalších jedenáct let později Vicolo Inferno překopali sestavu, k ústřední dvojici se připojilo nové rytmické duo Wallace a Michelle Gollini a v tomto složení se v závěru loňského roku pokusili novinkovým albem „Stray Ideals“ ..
Mark Sweeney a Michael Voss rozehráli již počtvrté partii s hvězdnými jmény hudební scény a pro své posluchače připravili další kolo kvízové hry na poznávání jejich aktuálních spolupracovníků v projektu Wolfpakk. O čtvrtém albu „Wolves Reign“ lze jedním dechem říci, že je ve své podstatě stejné, jako všechny tři předchozí díly, stejně tak, že je úplně jiné, jako kterýkoliv z dosud vydaných kousků. Logika tohoto rozporu je jednoduchá..
Jsou tací, kteří se v souvislosti s nahrávkami melodických rockerů Jupiter Falls zcela vážně zaobírají otázkou, jestli se jedná o nejlepší undergroundovou kapelu současnosti ve Velké Británii. Nedivím se. Nemám sice dostatečnou představu o tom, co vše se děje v ostrovní podzemní scéně, ale album „Faces In The Sand Part I“ přináší tak explozivní emotivní bouři a fajnové melodické nápady, že uvažovat o vysokých příčkách pro pětici z Leedsu vůbec není od věci ..
Kdyby kluci z wroclawské kapely Skaza měli tak silného zpěváka, jako to dovedou s kytarami, asi by jejich debutové album „Art Declined“ mohlo udělat podstatně větší díru do světa. Ostatně, ono těch kdyby se u tohohle spolku dá najít daleko víc. Co by se asi tak dělo, kdyby měli ve svých řadách bubeníka, kdyby jejich velmi decentní sklony k hrátkám se symfoničnem dostaly víc prostoru, kdyby místo snahy skloubit heavy metal a death metal upřednostnili jeden z těchto stylů… ..
Je za námi první třetina roku a já můžu s potěšením konstatovat, že dění na domácí scéně je zatím velmi úrodné a desek, které si díky své vysoké kvalitě zasluhují pozornost, utěšeně přibývá. S jednou takovou přišli i lovosičtí Steelfaith, kteří na své albové prvotině „Propustka z nebe“ nabídli maximálně strhující, velmi energický a přímočarý melodický power metal s českými texty. Víc o desce i dění v kapele prozradí kytarista Honza Štok...
Když italští thrasheři Reapter vydali v roce 2010 vlastními silami svoje první album „M.I.N.D.“, sáhli po něm za tři roky Buil2Kill Records a vydali jej znova. Fakt, že thrash metalu doba přála, samozřejmě na tento krok mohla mít vliv, nicméně Reapter nejsou natolik ortodoxní vyznavači žánru, aby tohle byl jediný důvod reedice. Způsob, jakým nechali úderný thrashový základ kontaminovat melodickými šlahounky heavy-power metalu i drobounkou špetkou přemýšlivosti..
To, že kořeny Blue Hour Ghosts vyrůstají od melodeathařů Oblivion 999, nelze z jejich debutového eponymního alba poznat ani v nejmenším. A to i přes to, že tahle šestice z italské Modeny v křížení metalových stylů netrpí zrovna skromností, tahá do své hudby progresivní prvky, klasický metal i alternativní rock a výsledkem je…, no ano, hybrid, nazvaný moderní alternativní metal, cílící (dle nápovědy vydávající firmy, ze které je vybráno jen namátkou) na fanoušky, libující si v prostoru někde mezi ..
Ačkoliv je vloni vydané album „Searching For The Ded Sun“ označováno jak debutové deska kapely Scars Of The Insane, která podle oficiální statistiky letos oslavila své druhé narozeniny, zkušeností mají členové kapely na rozdávání. Vždyť tři z pěti členů kapely spolu již od poloviny devadesátých let hráli pod hlavičkou Insane. Co se změnilo (či co zůstalo stejné poté), když se z Insane stali Scars Of The Insane, prozradí bubeník Pavel Jureček.
..
Čekání na novou desku kapely Cruel bylo nekonečné, nicméně po devíti letech od vydání debutu „Ekvilibrium“ je novinková „Entelecheia“ konečně na světě. A nebojím se říct, že těm, kteří na tuhle desku vydrželi čekat, Cruel vše bohatě kompenzují další porcí košaté, skvěle propracované a chytlavé muziky. Do komentáře k albu „Entelecheia“ i aktuálnímu k dění v Cruel se pustil Marek Neckář...
Když středočeši Cruel vydali svoji prvotinu „Ekvilibrium“, jásal jsem nad nadčasovostí a vzdušností jejich hudby. Zeptáte-li se mě dnes na nejlepší tuzemské album tohoto tisíciletí, bude právě tahle deska jedním z nejžhavějších kandidátů. Trvalo to však dlouhých devět let, než Cruel přišli s novým albem „Entelecheia“. Devět let je v hudebním světě doba víc než dlouhá a během ní došlo – byť kámen na kameni rozhodně zůstal – ..
Je jasné, že po třiceti letech na scéně (pochopitelně s obligátní přestávkou, která však v jejich případě nebyla nijak závratně dlouhá) mají House Of Lords na jedné straně zkušeností na rozdávání, na straně druhé i nárok na to dělat si věci po svém bez toho, aby museli soupeřit s bandou mladých nadržených vlčáků. A zhruba o tomhle je jejich jedenácté album „Saint Of The Lost Soul“. Jako by odchod nejmladšího člena kapely basáka Chrise McCarvilla, kterého nahradil Chris Tristram, ..
Slovenští Signum Regis uzavřeli první dekádu svojí existence. Udělali to velmi poutavým způsobem – původně plánované EP jim nabobtnalo až do podoby pátého řadového alba “Decennium Primum”, které sklízí velmi pozitivní hodnocení na všech frontách. Není divu, že hrdost Signum Regis na toto album je z následujících řádků silně cítit. A o tom, že tahle parta táhne za jeden (velmi ambiciózní) provaz, vypovídá i fakt, že o aktuální náladě a současném dění v Signum Regis ..
Ačkoliv Chris Boltendahl před vydáním alba „Rheingold“ vyhlásil, že se Grave Digger opět pouští do příběhové trilogie, situace se vyvinula poněkud jinak. Jak Chris přiznal v dobových rozhovorech, koncept „Rheingold“ byl pro něj natolik vyčerpávající, že od svého původního záměru ustoupil a album „The Last Supper“, i přes to, že některé skladby k sobě mají tematicky blízko (to hlavní téma, kolem kterého se pohybují, není náboženství - i když název desky..
Největší metalový romantik a nejhodnější metalová zpěvačka po téměř dvaceti letech společného působení vydávají své deváté album. V době, kdy začínali a kdy ještě zpěvaček v metalových kapelách nebylo jak máku, patřili mezi ty, o kterých se mluvilo v superlativech. Jejich výhodou je fakt, že mají svůj vlastní svět, ve kterém jsou v podstatě nenapodobitelní a nezaměnitelní a fanoušek naprosto přesně ví, co od nich s každou novou deskou může čekat...
Při vší úctě k historii německé Xandrie, novinkové album „Theater Of Dimension“ potvrdilo to, co minulé album docela výrazně naznačilo. Zpěvačka Dianne van Giersbergen je pro tuhle kapelu něco jako výhra v loterii. Díky jejímu prosvětleně optimistickému vokálu a radosti, která z jejího projevu sálá, jako by se kapela v aktuální formě rozsvítila, uvolnila a dostala chuť nepokrytě dovádět. Co na tom, že to dovádění je stále tak nějak ve vleku prvních alb Nightwish, co na tom, že občas pokukuje po holandských symfonických velmistrech, ..
Daniel Gazzoli. Jméno, na které (možná vyjma rodné Itálie) zřejmě asi jen málokdo bude zatím reagovat. Kytarista a skladatel, který má rád osmdesátá léta a hard rock. A jak jinak dát svou lásku k tomuto období najevo, než vydáním vlastního alba, plně reflektujícím tenhle zjevně nevyčerpatelný zdroj. Pod hlavičkou Daniel Gazzoli Project tak na konci loňského roku vyšlo album „Night Hunter“, u kterého promo konstatování tvrdící, že vyvolává typickou atmosféru ..
Slovenští latiníci Signum Regis slaví završení své první dekády prostřednictvím alba s jednoznačným názvem „Decennium Primum“. Ačkoliv měla parta kolem Ronnieho Königa v plánu původně vydat pouze EP, plány vzaly postupně za své a deska se rozrostla do rozměrů pátého řadového alba. Budete-li na něm chtít hledat vzpomínkové asociace na předchozí dekádu, najdete je. Třeba v podobě autorského příspěvku bývalého kytaristy Ado Kalábera,..
Ano, to je ta parketa, na které jsou Grave Digger jako ryba ve vodě. Ano, to je ta parketa, na které Grave Digger dlouhá léta dráždí své odpůrce (a někdy i příznivce), kteří budou mít samozřejmě pravdu v tom, že ten základ, ze kterého Boltendahlovci vychází, je stále dokola a na jedno brdo. Nicméně pro toho, koho Grave Digger svojí výrobní matricí oslovili, to jistě nebude překážkou. A pokud časem ano, tak na podobné myšlenky je s albem „Rheingold“ ještě čas. ..
Když sloučíte thrash metal s folkem, prý z toho vznikne dresch-metal. A kdo může být v dresch-metalu lepší, než Drescher? Rakouské pětici bych tohle prvenství rozhodně neupíral, protože je pravdou, že jejich svérázný mix je poměrně neobvyklý, takže hledat někoho, s kým se kapela může smysluplně poměřovat, je poměrně náročné. Ve prospěch kapely mluví i fakt, že tři roky starý debut „Erntezeit“ vzbudil v hudebním světě natolik ohlas, aby kapelu do svých sítí ulovili Napalm Records, ..
Když Brazilci Attractha vydali na začátku roku 2013 své první épíčko „Engraved“, avizovali, že během půl roku přijdou i s první dlouhohrající deskou. Dodržet tenhle termín se sice nepodařilo, nicméně kapela se do práce přece jen pustila s vidinou toho, že deska vyjde v roce 2015. Odchod zpěváka Marcose De Canhy však vystavil stopku a místo dokončení alba se zbývající členové kapely pustili do hledání nového křiklouna..
Není příliš obvyklé v momentě, kdy máte na kontě jedno řadové album, navázat na něj vydáním akustického alba. Nicméně v případě pražských Second Chance lze tento krok považovat ne-li přímo za logický, tak alespoň za přirozený. Album „Acoustic“ jednak vzniklo jako přímý „důsledek“ akustických koncertů, jednak stálo za to zvýraznit tímto krokem skutečnost, že hlavní dominantou debutového alba „Dotyky“ byl hlas Veroniky Fialové..
S přelomem století přistál zase jednou pod nohama Grave Digger pořádný problém. Vztah mezi Chrisem Boltendahlem a Uwe Lulisem těžce zaskřípal a to natolik důkladně, že se jejich cesty ve zlém rozešly. Po nějakém tom vyprání špinavého prádla a střetu o jméno kapely se Uwe Lulis spřáhnul s bývalým basákem Hrobníků Tomi Göttlichem a společně rozběhli kapelu Rebellion, z jejíž tvorby lze usuzovat, že rozpory, které mezi Chrisem a Uwem narostly, ..
První zastávky má za sebou dvojnásbná oslava narozenin, na které se potkali Ahard, slavící svoji první desetiletku s Motorbandem, který završil již třetí dekádu. Za Ahard se nejen do lehkého bilancování, ale i do povídání o vloni vydaném albu “Freestyle” pustil kytaristaa zakladatel Ahardu Ivan “Jeki” Jekielek, jehož slova berte i jako pozvánku na zbývající štace tour “Rockové narozky”. ..
V téhle situaci se Grave Digger již jednou ocitli. Když na začátku své kariéry udělali album „Witch Hunter“, na kterém vycházeli prakticky z totožného vzorce, jako u debutu „Heavy Metal Breakdown“, nedopadlo to vůbec špatně, jen se začaly ozývat hlasy, které jim tento krok vyčítaly. Jak to asi mohlo dopadnout téměř o patnáct let později, když úspěšný vzorec (byť od toho letitého značně přeformulovaný) použili Boltendahlovci bez větších úprav potřetí v řadě za sebou? Odpověď není až tak úplně jednoznačná. ..
O Stefanu Zörnerovi nebylo od chvíle, kdy nazpíval první dvě alba progresivců Lanfear, dlouhá léta nic slyšet. Před třemi lety rozběhl kapelu Strangelet, se kterou vydal jedno velmi dobré album, po kterém přišlo zase ticho po pěšině. S ohledem na to, že do nově založené kapely SpiteFuel se ze Strangelet přesunuli kromě Stefana i kytarista Tobias Eurich a basák Finn Janetzky, celkem asi nepřekvapí, že ten velmi kladný vztah ke škatuli hard and heavy, který prezentovali u Strangelet, si (v ještě o něco ucelenější formě)..
Když před pěti lety představil Bernie Weiss kolekci svých diskotékových předělávek pod názvem „reDISCOver(ed)“ byl z toho totální karambol. Když před třemi lety vyvolával ducha jedné ze svých nejúspěšnějších desek prostřednictvím dvojalba „Kingdom Of the Night“ bylo z toho (zejména pokud se člověk neubránil srovnání s prvním dílem) docela zklamání, i když bez historického kontextu by tahle deska snadno zapadla do průměru Bernieho tvorby. Přiznám se, že po těchto zkušenostech mě název aktuálního alba ..
Italští Windshades by mohli být prototypem červeného hadru pro ty, kterým již leze krkem cokoliv, kolem čeho se mihne sopránem obdařená ženština. Přitom kombinace, kterou slibovaly promo materiály, tedy zpěvačka s operním sopránem a s chorálními a divadelními zkušenostmi, bubeník, věnující se punku a hard coru, basák, běžně hrající nu-metal, jazz či funky a k tomu dva šikovní kytaristé, zněla poměrně zajímavé. Jenže…
..
Debaty o tom, které z alb historické trilogie Grave Digger je vlastně nejlepší, by se asi mohly vést do nekonečna. V každém ze tří kousků konce dvacátého století ze sebe dokázali Grave Digger vymačkat maximum, každé z nich, byť se drží stejného základu, je natolik odlišné, aby se kapele nedalo vyčítat nějaké sebevykrádání (byť v posledním díle už to bude silně na hraně), každé z nich nabídne působivou epickou náladu, silné skladby a metalovou chytlavost. O druhém dílu „Knights Of the Cross“ principál Chris Boltendahl vyhlásil, ..
A nejlepší diskotékovou kapelou se pro rok 2017 stávají – Battle Beast! Ne snad, že by tahle finská parta koketovala s diskotékovými motivy poprvé, ale to, kam až se zvrhlo její nové album „Bringer Of Pain“ je docela na pováženou. Odchod prakticky výhradního autora Antona Kabanena před dvěma lety postavil před Battle Beast ohromnou výzvu, přece jen, přijdete-li o životodárný zdroj, který je na prvních třech albech podepsán téměř pod kompletní tvorbou, někde se to odrazit musí. A vlastně se nabízí i otázka, ..
Narazili jste už někdy na pojem Diabol Boruta? Jednak se jedná o postavu z polské mytologie, údajně žijící v okolí hradu Leczyca. Pětice z Rzeszowa pak o sobě tvrdí, že je pravděpodobně nejstarší polskou kapelou, která zahrála už v roce 996 na základě osobní žádosti knížete Měška I. Vzhledem k tomu, že v té době byl Měšek I. již čtyři roky po smrti, dovolil bych si považovat poměrně rozsáhlou historii kapely, brodící se úspěšně několika stoletími až do roku 2011 (který je možné považovat za skutečný start kapely), ..
Není nad to, když kapela dokáže zaujmout něčím neobvyklým. U plzeňských Middledark na mě dokonale zabralo konstatování, že nahrávky zveřejněné na netu jsou pracovní verze, podle kterých kapela zkouší pro živé hraní, což většinou dopadne tak, že je při zkoušení následně zrychlují a zrychlují. Že by návod, jak udělat z doom metalu speed? O tom, že je to trochu jinak a třeba i o tom, že se vás chystají zaujmout i svojí muzikou na chystaném debutovém albu,..
I když Chris Boltendahl dává k dobru historku o tom, že film „Braveheart“, věnovaný příběhu skotské legendy Williamu Wallaceovi, viděl poprvé až několik měsíců poté, co Grave Digger nahráli šesté album „Tunes Of War“, je nesporné, že tato tématika, právě díky filmu v dané době velmi populární, mohla hrát svou roli i v přitažlivosti tohoto alba. Ani taková injekce by asi nebyla moc platná, kdyby kapela nenabídla silný materiál. I když v zárodku alba bylo v plánu zařadit na něj jen pár skladeb ze skotské historie,..
Kdyby někdy floridští Skyliner chtěli zvěčnit svojí historii v literární podobě, mohli by první kapitolu, zahrnující téměř čtrnáct let jejich existence, nazvat „Jak jsme hledali basáka“. Zpěvák a kytarista Jake Becker a bubeník Ben Brenner, kteří to spolu táhnou již od počátku století (tehdy jim bylo něco kolem patnácti let), neměli na krotitele tlustých strun zjevně štěstí a než narazili na Nathaniela Curtise, vystřídalo se jim na tomto postu celkem pět dalších muzikantů. Shledání s Nathanielem bylo důležitým krokem k tomu, ..
Frank Ulrich a srdce plné temnoty. A také mírný ústup z dobytých pozic. Tak by se dal v kostce charakterizovat pro Grave Digger rok 1995. To, že ztráta Jörga Michaela, který v předchozím roce dal přednost konkurenčním Running Wild (doba, kdy to opačným směrem vezme basák Jens Becker není už moc vzdálená), bude znát, se dalo předpokládat. Jeho nástupce Frank Ulrich, který u Grave Digger vydržel pouhé jedno album, byl ve velmi obtížné situaci. Nahradit mlátičku Jörga se totiž ukázalo jako aktuálně nemožné. ..
I kdyby se italští Degrees Of Truth dali dohromady hned první den loňského roku, stejně by říjnové vydání jejich debutového alba „The Reins Of Life“ bylo možné považovat za pokus o zápis do knihy rekordů o nejrychlejší natočení alba po založení kapely. Ovšem, i když se facebooková stránka hlásí o narozeninové přání až v březnu, nelze vyloučit, že spolu pětice z Varese třeba nezačala „pokoutně“ tvořit ještě v době, kdy kapela oficiálně neexistovala. První otázka, která asi většinu posluchačů napadne, ..
Každému muzikantovi, který někdy uvažoval o reunionu svojí rozpadlé kapely, bych vrazil do ruky album „The Reaper“, kterým se Grave Digger v roce 1993 opět vyhoupli do sedla. To je totiž návratová lekce jako hrom! Pokud totiž na „Heavy Metal Breakdown“ byli hrobníci zběsilí a agresivní, na „The Reaper“ jsou jak urvaní z řetězu, Chris Boltendahl se na adresu alba vyjádřil v tom duchu, že agresivnější desku Grave Digger nikdy předtím a ani nikdy potom již nenatočili a nelze jinak, než s tímhle tvrzením souhlasit...
Když spolu začali v roce 2009 muzicírovat kytarista Eddy Talpo, klávesák Stefano Tiso a basák Nicolas Manarbin, dalo to tak akorát na přehrávání vypůjčených písní. Když o rok později přibrali do party zpěvačku Annu Giusto a bicmena Antonia Gobbata, vetkli si do názvu pojem Afterlife a pomalu se prokousávali k prvnímu albu. To vyšlo před čtyřmi lety a z jeho pojmenování si pětice z italské Padovy doplnila do názvu pojem „Symphony“. Tahle na první pohled kosmetická změna měla své opodstatnění, ..
Hodný holky se dostanu do nebe, zlobivé tam, kam samy chtějí. U nepřeslechnutelné (i nepřehlédnutelné) zpěvačky švédské thrashmetalové kapely Decadence Kitty Saric mám pocit, že by mezi těmi, které se dostanou tam, kam chtějí, mohla stát někde v první řadě. Jsou to necelé čtyři roky, co Metallic Kitty poměrně překvapivě vyhlásila, že Decadence končí. Stejně překvapivě se nedávno objevila zvěst, že Decadence mají připravené svoje páté album, se kterým se vrací na scénu. Jaké bude? ..
Ruská Arkona právě dopředla plány na oslavné turné k patnácti letům své existence. A ještě předtím si udělala radost a vydala svou osmou studiovou desku. Ta ale přináší otázku, která je pro podobné kroky příznačná. Proč? Co Arkonu vedlo k tomu, že dvanáct let od vydání debutového alba „Vozrozhdenie“ sáhla znovu po téhle nahrávce, aby jí nově nahrála, pochopitelně s „masivní produkcí a novými instrumentálními schopnostmi“ (jak praví chlebodárce Napalm Records)?
..
Drž se, hrobníku, svojí lopaty! Je to až podivem, jak se u největších tahounů německé (a vlastně nejen té) heavy metalové scény koncem osmdesátých let projevila nákaza jménem v lepším případě experiment, v horším případě Amerika. Ani jednu z variant jejich příznivci skousnout nedokázali a následoval solidní kotrmelec. Grave Digger nebyli výjimkou. Jejich klopýtnutí bylo velmi, velmi důkladné a následky fatální. A byť třetí album „War Games“ (na které kapela poprvé částečně zakoketovala s koncepčním tématem) žádnou katastrofou ještě nezavánělo,..
To spojení vzbuzovalo nemalé naděje. O tom, že Pete Ahonen umí napsat chytlavé melodie není sporu. I když se nemůžu zbavit dojmu, že ty, kterými zásobuje svoji druhou kapelu Ghost Machinery jsou voňavější. Tím, že předloni vzal do party divokou Nitte Vallo, se nabízela spekulace o tom, že Pete své hrdlo vyhodnotil právě coby rozdílový článek mezi Ghost Machinery (kde září Taage Laiho) a Burning Point, a po patnácti letech za mikrofonem přenechal tenhle plac odpadlici z Battle Beast. Předloňské první společné dílo, ..
Je to už deset let, co Henning Basse zaskočil za zaneprázdněného (a bezesporu všestrannějšího) Apolla Papathanasia na koncertech Firewind, takže fakt, že jej před dvěma lety nahradil i na postu stálého zpěváka možná není tak úplně šokující. Upřímně řečeno, s každým dalším albem jakoby spolupráce kytaristy Guse G., klávesáka Boba Katsionise a křiklouna Apolla sklouzávala stále víc do jakési neobjevné rutiny a tuhle cestu bylo zjevně potřeba nějak změnit. Povedlo se. Důležité je, že ta změna je k lepšímu...
V kapele máme velmi nadané hudebníky, tvrdí o sobě mladoboleslavská parta Surmata. Do bližšího představení kapely se pustil kytarista Jirka Kozmér, který si vzal k srdci šťouchanec o tom, že dozvědět se něco bližšího o Surmatě není z běžných zdrojů zrovna snadné, takže se o téhle skromně, realisticky a příjemně působící partě můžete dozvědět spoustu věcí. ..
Po deseti letech a dvou krátkometrážních poskocích vydali lovosičtí Steelfaith svojí první dlouhohrající desku. Tedy dlouhohrající…, ona jen o necelé dvě minuty přetáhne délku třísesterského alba „25:01“, které rozdělilo hudební svět na krátký a dlouhý. A když k tomu připočtete ještě tu maličkost, že jednu ze skladeb Steelfaith představili na dva roky starém épíčku, je jasné, že tvůrčím přetlakem tahle parta zrovna nesrší (což není nic nového, nízkou tvůrčí hemživost kapely jsem namítal již minule). ..
Na přípravu druhého alba vážně nebylo moc času, vždyť prvotinu „Heavy Metal Breakdown“ a následující „Witch Hunter“ od sebe dělí jen sedm měsíců! Ale proč ne, když Grave Digger měli co nabídnout a tvorba jejich písní zjevně nevyžadovala sáhodlouhé komponování, vymýšlení kliček a proplétání aranžerské košatosti. Grave Digger na svém druhém albu vsadili na formuli, použitou v kole minulém, kterou lehce ořezali o atmosférické prvky a bez zřetelné potřeby cokoliv na své tvorbě měnit vyprskli album „Witch Hunter“...
I když novojičínští heavíci Demos právě slaví své teprve druhé narozeniny, je zjevné, že se nejedná o žádné zajíce, jejichž kamarádství s muzikou už nějaký ten pátek trvá. To, zda své letité zkušenosti z jiných kapel dokázali dostatečně zúročit, můžete posoudit na vloni vydaném debutu „Namyšlenej“. A i když Demos zjevně víc hrají než mluví, představování kapely se ujal basák Milan Hlaváč...
Tak tomu říkám (bohužel) zafungovat docela prognosticky. Své třetí album nazvali švédští Civil War „The Last Full Measure“, což by se dalo přeložit mimo jiné jako „poslední plná dávka“ (přesnější význam a zdroj názvu alba však hledejte v třídílné sáze „The Civil War Trilogy autorů Michaela a Jeffa Saarových). A neuběhly ani dva měsíce od vydání této desky, kdy se ukázalo, že v aktuální sestavě skutečně půjde o poslední dávku. Tedy, ono je pravdou, že už v předloňském roce byla po odchodu Stefana Erikssona a Oskara Monteliuse ..
„Začal jsem s Grave Digger a budu s nimi až do konce“. To jsou slova jednoho z nejosobitějších heavy metalových zpěváků Chrise Boltendahla, která pronesl asi před pěti lety, tedy v době, kdy tahle kapela za sebou měla už víc než třicetiletou historii. Pravda, historii poměrně bouřlivou. Tedy alespoň v první desetiletce života, kdy docházelo nejen k obvyklým kolotočům se sestavou a hledání vlastního hudebního výrazu, ale i k dvojnásobné změně názvu kapely, potažmo dočasnému rozpadu. Německému hrobníkovi trvalo pěkných pár let, ..
„Healed By Metal“ je už sedmnáctým řadovým albem Grave Digger. A protože tohle parta má léta svůj neměnný a snadno rozpoznatelný styl, je asi jasné, kam úvodní věta tohoto článku směřuje – příznivci téhle německé kapely dostanou téměř přesně to, co od novinkového alba mohli očekávat. Tedy velmi dobře zahraný echt klasický heavík s kořeny kdesi v osmdesátkách. Co je však možné připočítat hrobníkům k dobru, je fakt, že všechny drobounké změny od tradiční matrice tuhle desku hodně oživují. ..
”Ak všetko pôjde tak ako chceme, teda podľa našich predstáv, tak snáď sa v roku 2016 zrodí nový album kapely Anthology“ , tvrdila v závěru roku 2015 zpěvačka kapely Raylyn Shayde. A jak je vidět, zřejmě všechno šlo podle představ, neboť nové album je na světě (byť při jeho vydání zbývaly do konce roku 2016 už pouze dva týdny). A ať na něj koukám z jakékoliv strany, výsledek mi vychází pokaždé stejný. O druhém albu „Angel’s Revenge“ můžu v globále psát zhruba to samé, jako u jejich debutového „The Prophecy“...
Nick Savio, Fabio Lione, Camillo Colleulori. Tahle trojka se před třemi lety sešla v kapele Hollow Haze, spolku, který prvně jmenovaný rozjížděl už před třinácti lety, po ukončení svého angažmá u White Skull, Vicious Mary či Broken Arrow, a který se stal na dlouhá léta jeho hlavním působištěm. Všudybyl Fabio Lione však Hollow Haze po vydání jednoho společného alba opustil, nicméně události loňského roku potvrdily, že důvodem rozchodu byla spíš Fabiova vytíženost než nějaké osobní rozpory. Koncem února totiž label Frontiers avizoval, ..
Loňský rok je pro mě rokem veteránů, na stupně vítězů se dostaly výhradně party, které už mají něco za sebou. Neznamená to však, že by se rok 2016 obešel bez nečekaných pozitivních překvapení a moc mě těší fakt, že to největší přišlo z domova. Celkově můžu říct, že se mi tahle bilance skládala daleko líp, než ta loňská, přišlo mi, že těch vážně dobrých alb se po světě potulovalo fakt hodně. Co se koncertů týká, jsem pozitivně mrtvej, letos mě vlastní lenora (především) i všechny možné další okolnosti nikam nepustily,..
Budeme-li se držet postulátu, že hudba by prioritně měla být o zábavě, tak s druhým albem ostravských glam rockerů Sweet Leopard „Horny House“ nemůžete sáhnout vedle. Kluci coby reinkarnátoři osmdesátek působí velmi uvolněně, hravě, přesvědčivě. Nejen díky chytlavosti samotné hudby (byť bez ní by pochopitelně všechny ostatní složky jejich prezentace vyzněly docela prázdně), ale i dotažením do detailů z hlediska image (nicméně, přiznám se, že první nakouknutí do bookletu částečnou nedůvěru vyvolalo)..
Pomalu začínám severomoravské kapely podezřívat z toho, že si v nepravidelných intervalech mezi sebou musí průběžně povyměňovávat muzikanty, jednak proto, aby mohly fungovat, jednak proto, aby jejich tvůrčí a prezentační genofond nezakrněl a neustále se mohl oživovat o nějakou tu novou informaci, postup, nápad. Tuhle dedukci mi potvrdilo třetí album heavíků (tohle autooznačení z Bandzonu nepovažuji za úplně přesné, na čemž právě poslední změna v sestavě má značný podíl) z Orlové Ahard, ..
Nebýt toho, že na bubenickém štokrleti nahradil Grazina Mariottiho velmi šikovný novic Matteo Gigli, dalo by se o albu „Living Storm“ lakonicky konstatovat, že u italských Septem je naprosto vše při starém a kapela, přesně podle receptu, použitém na tři roky starém debutu, spíchla další desku. Takhle aspoň ta změna v sestavě, která na celkové vyznění však nemá žádný větší vliv, je tím střípkem, který tohle tvrzení oživí. Na druhou stranu, proč měnit něco, co funguje? Jelikož eponymní prvotina Septem byla hodně poslouchatelným a trvanlivým albem,..
Optimistou není lehké být, ale
Před dvěma lety uzavřel Herman Frank své další účinkování u legendárních Accept a tak mu opět vybylo dost času na věnování se sólové kariéře. Z týmu, se kterým tvořil minulé album „Right In The Guts“, s ním zůstal pouze křikloun Rick Altzi (na to, jak to mezi těmito dvěma na čtyři roky staré desce jiskřilo, je to volba naprosto jasná), aktuální rytmický tandem, u kterého se (už jen z prostého faktu, že basu nahrával sám Herman Frank a s bicími vypomáhal Arne Neurand) dá předpokládat, ..
Na konci minulého století se v Turíně bráchové Zublenovi pustili do budování kapely Soul Seller. Trvalo dvanáct let, než se prokousali k prvnímu albu a dalších pět, než udělali další studiový krok. Pro příznivce hard rocku, které oslovil konglomerát vlivů osmdesátek i moderny, mám dvě zprávy. Ta první (dobrá) je, že melodika, se kterou se Zublenovic hoši a jejich parta prezentovali na prvním albu, se nemění, stejně jako vydařená producentská práce Alessandra del Vecchia...
Už víc než pětatřicet let (jasně, byla tam i nějaká výluka) táhne basák Yves Campion svoje Nightmare. Vloni jej opustili dlouholetí parťáci bratři Amoreové, kteří byli součástí každé z desek po znovusjednocení kapely na konci minulého století. A je pochopitelné, že jakákoliv náhrada (vždyť hlas Jo Amorea byl šestnáct let poznávacím znamením Nightmare) musela přinést změnu. Ale asi jen málokdo mohl tušit, že se protnou cesty Nightmare a zpěvačky Maggy (či Magali, chcete-li) Luyten. ..
Kdo by to byl řekl, že vlk může být takové mírné, způsobné a spořádané zvířátko… Němečtí symfonici Visionatica svůj vstup na hudební scénu a debutové album „Force Of Luna“ charakterizují mottem „Ti, kdo zpívají s vlkem“. Název alba pak nepokrytě koketuje s lykantropií a kapela se ohání pojmy epický orchestr, mocné basy, co rozvibrují kosti, brutální kytarový sound, rytmy, které nabudí každého haedbangera, křišťálově čistý hlas s klasickými back-vokály, který trefí posluchače přímo do srdce a udělá z něj bezbrannou kořist...
Dobří holubi se vracejí? Zpěvák Dalibor Halamíček je takový satelit, který se sice nepravidelně, ale naštěstí stále vrací na místo činu, tedy do studia, za mikrofon a na koncertní pódia. Po odchodu ze Salamandry mu to netrvalo kdovíjak dlouho, než se přihlásil o slovo s kapelou Moravius, pod jejíž hudbou byl podepsán kytarista Petr Štrauch (Solar System). Uběhlo téměř deset let od vydání debutu a Moravius je zpět. Vyjma Dalibora v kompletně obměněné sestavě, když i Petr Štrauch, ..
Moravius se vrací a vydávají nové album. Zpráva, která těm, kteří dění kolem zpěváka Dalibora Halamíčka a kytaristy Petra Štraucha nesledovali, zní možná překvapivě (i přes to, že doba všemožným návratům přeje), ale o to příjemněji. Je pravdou, že o reinkarnaci tohoto power-speedového spolku se mluvilo už v polovině loňského roku, ale někdy je prostě potřeba dočkat toho správného času. Ten, soudě podle fyzického důkazu v podobě aba „Hope In Us“ i podle následujících slov hlavního hrdiny..
Začínat hodnocení pátého alba bavorských Minotaurus konstatováním, že jejich sestava od tři roky starého alba „The Call“ doznala dost podstatných změn, je vlastně takovým laciným reklamním trikem, protože v celkovém vyznění aktuálního „Insolubilis“ to nějakou zásadní revoluci nezpůsobilo. Jednoduše lze říci, že ti, kterým nenásilný a převážně pohodový mix rocku a folku téhle kapely voněl před třemi lety, bude stejný pocit mít i z alba aktuálního. Ostatně, hlásíte-li se k heslu ..
"Jsme mladá sexy hard/glam rocková kapela z Frýdku-Místku, která vznikla v polovině roku 2013 seskupením čtyř totálně zapálených šílenců, kteří jako by bylo jejich osudem drtit spolu tuto hellmachine." To o sobě tvrdí čtveřice, která si říká Bad Joker´s Cream. Jak můžete posoudit z následujících slov basáka Tommyho, je to taky parta, která ví, co chce a která si ten svůj sen chce prožít naplno. A kdo ví, jak říká Tommy, nikdy nevíš, kdy se zrodí další legenda…..
Hurá do Karpat! Ukrajinci Paganland se se svým třetím albem moc nemazali a jen patnáct měsíců poté, co opěvovali zemi svých otců se přesuli do zmíněného pohoří. A nutno jim přiznat, že tenhle přesun, byť poměrně rychlý, je docela smysluplný. Pohanština a black na albu „From Carpathian Land“ totiž trpí daleko menší porcí dětských nemocí, než na albu minulém, takže karpatská odysea Paganland se už nepotácí kdesi v šedošedém průměru. Je sice paradox, že za to můžou hlavně momenty,..
Zloženie: ručne rezaný a skladaný 100% recyklovaný papier a odporný plast. Předpokládám, že je jasné, že se jedná o složení alba, nikoliv kapely, nicméně tato krátká poznámka, uvedená na přebalu prvotiny „Iba pre mňa!“ kapely Lishyneec ze Svätého Jura leccos naznačuje. Poselství textů, poukazujících na devastaci životního prostředí, válečnou agresi či cílenou konzumní manipulaci člověka, je asi významnější a výraznější, než hudební forma, kterou bratři Lipovští, doplnění o basáka Karola Popluhára, pro jejich prezentaci zvolili...
Před čtyřmi lety vyhlásili power-gotici Krypteria, že si dávají pauzu z důvodu těhotenství zpěvačky Ji-In Cho. A jak se zdá, tak „ona už zase přišla“ zpět na scénu. Možná překvapí, že v kapele And Then She Came jí dělá společnost autorský tandem Krypterie Frank Stumvoll a S.C. Kuschnerus, doplněný o kytaristu Olliho Singera, který se s Krypterií svého času objevoval na pódiu. Pokud vás tento muzikantský výčet naladil na to, že Krypteria se propracovala ke svému pátému albu, zapomeňte. Vzhledem ke stylovému veletoči, ..
Taková šikovná hard rockovka se ságem. Těm, kteří tento hudební žánr sledují, možná už z této strohé charakteristiky je jasné, že řeč bude o německých Human Zoo, kteří deset let od vydání svého debutního alba představili letos na jaře svoje čtvrté album „My Own God“. Na něm předvádí to, co na svých předchozích počinech – klasický hard rock s chytlavými melodiemi, někdy až stadionovými refrény, přitažlivou variabilitu klasicky rockově zabarveného hrdla Thomase Seeburgera, ..
Mrknete-li na bandzone jihlavské kapely Sotury, dozvíte se, že kapela hledá basáka. Mrknete-li na níže uvedená slova kytaristy Dejwa Tůny, dozvíte se třeba i to, že už to pravda není a Sotury se tak zase posunuli blíž k nahrávání druhé desky, ke kterému se odhodlávají již od roku 2014.
Dnes již zřejmě nejznámější španělská symfo-gotická kapela Diabulus In Musica plní normy a tak, jak je u nich od počátku této dekády zvykem, přichází každý sudý rok s novým albem. Poté, co před třemi lety provedli klávesák Elso Gorka a zpěvandule Zuberoa Aznárez personální rekonstrukci kapely a s novým osazenstvem nabídli albem „Argia“ dosud jednoznačně nejlepší nahrávku své diskografie, nebylo na tento počin snadné navázat. A přes to, že novinka „Dirge For The Archons“ se tváří jako velice ambiciózní záležitost ..
Jen něco málo přes devět let od sebe dělí první a páté album britských (dle země původu jednotlivých muzikantů však silně mezinárodních) Eden`s Curse. Oproti začátkům už není v kapele takřka kámen na kameni, Eden`s Curse se otřásli v samotných základech, když původní sestavu v téměř pravidelných dvouletých intervalech opouštěl jeden zakládající člen za druhým, až z původní posádky zbyl jen basák Paul Longe a kytarista Thorsten Köhne...
To je, panečku, frekvence! Vydání debutového alba a aktuálního třetího zářezu v diskografii brazilských Grey Wolf dělí pouhopouhých dvacet sedm měsíců. Na nedostatek nápadů u novinkového alba „Gloroius Death“ se žehrat nedá, Grey Wolf totiž patří do kategorie reprodukčních umělců, kteří nemají potřebu vymýšlet něco dosud nevymyšleného a nepokrytě těží z toho, co již dávno vymysleli jiní. A když zmíním názvy songů jako „Metal Avenger“, „The Barbarian“, „Conan The Liberato“, či „Red Sonja“, ..
Rok veteránů? Je to možná trochu dvojsečné. Přece jen po všech možných trendových vlnách je dnes doba, kdy ti, kteří hýbali s metalovou scénou před dvaceti – třiceti lety, mohou dělat bez nějakých experimentů muziku, se kterou se proslavili, aniž by to působilo zpátečnicky a zaprděně. A je vlastně i docela povedené, že dva zástupci starší generace naplánovali vydání svých alb na jeden den a oběma se podařilo své staroškolské postupy navléct do tak svěžího kabátu, že člověk prostě musí smeknout. A ti starší z dvojice ..
Hammerfall se nám krásně zakulatili. Blížící se kulaté výročí (dvacet let od vydání debutového alba) slaví desátým řadovým albem. A (coby heavíkový konzervativec) s potěšením hlásám, že se to na něm všechno sešlo v podstatě v ideální formě. Etapu drobných experimentů už mají Hammerfall za sebou, takže nic jiného, než léty prověřenou klasiku od nich není možné čekat. To, že jsou šikovní muzikanti, o tom už léta nemusí nikoho přesvědčovat. To, jaká pohoda, nadhled, lehkost a nadšení z nich v poslední době sálala z pódia, ..
Scarlet Aura je jedním z nejžhavějších favoritů na trůn v melodickém metalu!... Inu, znáte to, promo materiály. Ovšem největší fór na téhle nálepce, kterou od firmy vyfasovala rumunská čtveřice, je fakt, že si klidně dokážu představit, že by se (v ideálním světě, kde by všechno záleželo výhradně na vlastních schopnostech) mohla stát realitou. Druhé album Scarlet Aura „Falling Sky“ přináší sympatickou stylovou a pocitovou míchanici, začínající někde u syrového rocku a končící u gotické nadýchanosti, ..
Nestává se příliš často, že bych otázky směřoval na kapelu z Balkánu. Rumunští Scarlet Aura, v jejichž čele stojí manželský pár Aura a Mihai Danciulescu, však se svým novinkovým albem „Falling Sky“ a po doprovodu Tarji Turunen po Evropě zjevně nechtějí hrát ve světě jen druhé housle a tak můžete nahlédnout do jejich světa. A zároveň si můžete i zahrát hru, kdo na kterou z otázek vlastně odpovídal, protože mojí snahu dopátrat se autorství odpovědí Scarlet Aura se smíchem odbyli..
Historka z druhé ruky. V nejmenované trampské osadě očekávali příjezd jistých kotlíkářských bratrů a jejich příbuzných. Do praskotu ohně bouchlo několikero dveří poměrně drahých vozidel a začalo logisticky a technicky náročné stěhování nástrojů, kabelů a záložních zdrojů, které v tom zapadlém koutu přírody byly schopny všechny ty folkové inštrumenty utáhnout. No a jen co se dohrálo, zůstal po umělcích jen smrad z jejich bouráků a vyhasínající oheň. Inu, folk… Co mají s touhle historkou společného folkoví pohani Stožar z ruské Jaroslavlje? Jen to,..
Ještě před rokem se o téhle skupině maximálně šuškalo jen v zasvěcených kruzích. To začaly prosakovat na veřejnost zprávy, že zpěvák Pete Godfrey a basák Rob Naylor se koncem roku 2014 spojili pod hlavičkou Blood Red Saints a pouhý rok od tohoto termínu chystají vydání alba „Speedway“. Z tohoto pohledu je možná zavádějící fakt, že pro mě osobně se tím hlavním magnetem na seznámení s debutem ostřílených kozáků stalo angažmá bicmena Peta Newdecka, jehož předchozí působiště (Eden´s Cruse, Tainted Nation) ..
To, že se ženské budou montovat prakticky do všech žánrů tvrdší hudby, to už je věc jasná řadu let. Thrash metal není výjimkou. A proč ne, když to „něžné stvoření“ je schopné si to se svým struhadlem v hrdle schopné rozdat na férovku s mnohým zástupcem silnějšího pohlaví? Ale bylo by zavádějící existenci holandských thrasherů X-tinxion opírat jen o hlasivky Monicy Janssen. Základ X-tinxion je položen v přímočarém staroškolském thrash-metalu, do kterého kapela přimíchá někdy hodně sjízdné melodie..
Druhé album bulharských Krossfire „Shades Of Darkness“ je příběhem o tom, jak dobrá powermetalová kapela chodí tak dlouho se džbánem pro progové (a symfonické, což by ale zas tak nevadilo) ingredience, až to uši utrhne. Což je docela škoda, protože první polovina desky, na které se Krossfire drží zpěvné přímočarosti, ukazuje, že Krossfire umí napsat chytlavou melodii, umí ji i vyzdobit šikovnou instrumentální kličkou, umí dodat svým písním atmosféru a velice vkusně využívají pomoci svých hostí. ..
To, že od posledního alba vyměnili mostečtí Alchemist dvě třetiny sestavy prakticky nic zásadního ohledně tvorby kapely neznamená. Hlavní postava, alchymista, zpěvák, kytarista a autor kompletně všech skladeb Mentol zůstává a tím pádem čekat nějaký hop a skok z tradiční houževnatosti by bylo bláhové. Nicméně Mentol začal před dvěma lety na albu „Damnation“ pouštět do své zaťatosti uvolněné pramínky světla a v tomto trendu pokračuje i na aktuální novince „Fear Business“. ..
„Takže to neberu nijak vážně…, je to jen jedna z forem úniku…“ Pokud při putování po internetových zákoutích narazíte na zmínku o projektu Mistress Of 999 a napadne vás ochutnat letošní album „Another Day In Hell…Again“, dřív než se do toho pustíte, doporučuji si důkladně přečíst informace, které o svém náhledu na celou věc zveřejnil Thomas Vain, solitér, který za projektem stojí. Ony totiž mnohé vysvětlují, odhalují a předznamenávají...
Oganalp Canatan na poli progresivního power metalu zanechal už nepřehlédnutelnou stopu. Nejprve v řadách kapely Dreamtone, která se následně po spojení se zpěvačkou Iris Mavraki transformovala v Neverland (kteří posléze pro lepší odlišitelnost upřesnili název na Dreamtone & Iris Mavraki’s Neverland) a naposledy na sebe přitáhl pozornost před třemi lety startem svého projektu Maegi. Koncept, se kterým přišel na debutovém albu tohoto projektu, byl (při autorských schopnostech Oganalpa) předem odsouzen k úspěchu..
Napadlo vás někdy, jak by mohl svět metalu vypadat, kdyby každý z autorů měl ideální podmínky k životu a mohl se soustředit výhradně na svoji tvorbu? Těžko říct, jestli by to bylo ku prospěchu věci nebo by to naopak vedlo k zakrnění muzikantů. Tahle otázka mě napadla ve chvíli, kdy jsem dostal odpovědi na své otázky od Oganalpa Canatana, muzikanta, který se svým projektem Maegi právě vydává druhou desku „Tales From The King`s Court“. Jak vidno i v ne zrovna jednoduchých podmínkách ..
Mladá sexy hard/glam rocková kapela z Frýdku-Místku, zakládající si na typicky hard-rockových riffech sedmdesátých a osmdesátých let s příměsí moderního rocku a heavy metalu. Tak zní autodefinice kapely Bad Joker`s Cream. Posouzení, zda je tato čtveřice sexy, přenechám ženské části redakce, co se samotné hudby týká, tak ta definice je pochopitelně přesná. A nutno zdůraznit i to, že debutovému albu „Behind The Mask“, se kterým Bad Joker`s Cream přichází, není vlastně s ohledem na aktuální dění na glamové scéně co zásadního vytknout...
Amíci Apollo Under Fire se se svojí hudbou snaží nalézt duši. Ne, to není vlastní závěr, to je úvodní věta promomateriálu o téhle rockové pětici a jejím debutovém eponymním albu. Vlastně je tím ale řešeno úplně všechno. Hudba, kterou Apollo Under Fire nabízejí, má ambice člověka zklidnit, nenápadně posunout k rozjímání, na nás bezvěrce – i přes svoji textovou náplň, která pochopitelně reflektuje víru, má vyvolávat naději, probouzet lásku – pak může působit písničkářsky relaxačním a uvolňujícím dojmem. ..
Peter Tägtgren je lišák. Po tanečku s Tillem Lindemannem, kterému před třemi předcházela vlna nosičů od jeho dalšího působiště Hypocrisy, se po pětileté pauze vrátil do svého elektronicko-alieního domova Pain. Jenže tahle charakteristika už příliš neplatí. Na osmém albu „Coming Home“ se Tägtgren totiž vyřádil hodně netradičním (ovšem co je u tohoto pána tradiční?) způsobem. Samotářskému principálovi tentokrát vypomohl Clemens Wijers (Carach Angren), jehož orchestrace zrušily dominanci elektroniky ..
„Ponořte se do příběhu Sirael… pusťte si album a začtěte se do bookletu.“ Poměrně jednoduchý návod k poslechu svého čtvrtého alba „Sirael“ předkládají severomoravští Public Relations. Jenže vás musím varovat. Návod je jednoduchý, následky trvalé a nevratné. Jednoduše řečeno, ač jsem nikdy nebyl kdovíjakým zastáncem moderního míchání elektroniky do rockové hudby, „Sirael“ mě trefila na komoru. Svojí komplexností, energií, nasazením, provedením i melodickými nápady. ..
Překvapení? Pro mě rozhodně ano. Přiznám se, že když jsem v rámci zjišťování informací o Public Relations narazil na autocharakteristiku „rock-elektronická smršť ze severní Moravy“, pochyboval jsem a podvědomě předpokládal, že se jedná o pouhý reklamní trik. Jenže na novinkové album „Sirael“ tohle hodnocení dokonale pasuje. A byť jeden poslech tohoto alba vydá za tisíc slov, zpěvák a textař Public Relations Honza „Comar“ Ražnok je tím nejpovolanějším, který o „Sirael“ může leccos prozradit.
..
I když finským Lordi dneska už asi nikdo nebude předhazovat jejich účast v Eurovizi, přece jen jisté zapadnutí do nepříliš širokých mantinelů vlastní tvorby je svým způsobem poměrně omezující. Přesvědčujte stále své fanoušky o tom, že umíte udělat stále stejně chytlavé hitovky jako kdysi, když kvalita posledních alb je krapet rozkolísaná. Naberte nové fanoušky, když uhnout z vytyčeného směru je kvůli těm starým nemožné. Šokujte namlsané příznivce ještě něčím neobvyklým, když šokovou terapii využíváte už léta. ..
Když finští Lazy Bonez přišli před třemi lety se svým prvním albem „Vol. 1“, sázel jsem na ně jako na jeden z nejsilnějších debutů roku. Při pohledu na složení kapely se dalo čekat už ze samotné podstaty, že tahle parta nemůže hrát druhé housle, vždyť polovinu sestavy tvořili ostřílení matadoři z Tarot (z nich nedávno zesnulého bubeníka Pecu Cinnariho nahradil Topi Kosonen), další část muzikantů jste pak mohli registrovat u Exception To The Rule. ..
Budeme-li diskutovat o Messalině, bude karvinská hard-heavy kapela asi přece jen o něco méně známější téma, než římská císařovna, mocná a vlivná žena se špatnou pověstí. Ale třeba už znáte album “Mizerov”, angažovaný song „Trojský kůň“, či jste zahlédli v TV Rebel principála souboru, Rudu Schwesera. Ať tak či onak, v následujících řádcích máte možnost se s tou způsobnější Messalinou i Rudou Schweserem blíže seznámit. ..
Proběhnete-li archivy švýcarských melodiků Crystal Ball, zjistíte, že s heavíkářem Udem Dirkschneiderem a jeho kapelou U.D.O. rajzovali po Evropě naposledy někdy před dvanácti lety. To, že bývalý Udův parťák Stefan Kaufmann se s nimi pravidelně potkává při tvorbě nových alb, to už je pomalu zavedená tradice. Letos Stefan nejen mixoval, produkoval a masteroval, ale i přidal kytarové sólo a nějaké vokály. Ale že by měl ještě pořád v krvi tolik ingrediencí ze svého působení v U.D.O., aby jimi dokázal prosytit slušnou porci..
Seznam kapel, které se po letech hibernace probraly k životu, je zase o jednu položku bohatší. Tedy v případě rakouských Darkwell a jejich třetího alba „Moloch“ se kterým přicházejí po dvanáctileté studiové pauze, by se možná patřilo říct, nikoliv probraly, ale probírají. Darkwell nikdy nebyli kdovíjak akční či uspěchanou kapelou, stavěli spíše na rozvážně houpavém rocku s příchutí gotiky a melancholie a „Moloch“ v zásadě pokračuje na tom samém paloučku, na kterém se Darkwell pohybovali v první pětiletce tohoto století. ..
Tak, jak v sobě má nádech tajemna jejich muzika, tak tajemná je (aspoň se zdá) i samotná kapela Bloody Rose. Pětice z Českých Budějovic sama o sobě příliš mnoho informací nešíří (ten důvod, o kterém se zpěvák Kamil Dráb v rozhovoru zmiňuje, je mi velice blízký, tím pádem i pochopitelný), tak vám snad přijde vhod nahlédnout pod pokličku a dozvědět se nejen něco o loňském albu „Tajemství růže“, ale třeba i o tom, co všechno Bloody Rose na aktivitách spojených s muzikou baví. Není toho málo.
..
Když před třemi lety založili švédští Highrider svoji kapelu, zjevně si vzali k srdci postulát o tom, že v dnešní době, přesycené ohromnou záplavou kapel, je největší šance zaujmout posluchače aspoň špetkou odlišnosti. Jenže co chcete vymýšlet nového v heavy metalu? Recept Highrider na jedinečnost je v podstatě jednoduchý – dominantní klávesy, které čtveřice z Goteborgu vyhrabala někde v sedmdesátých letech (což umocňuje i nepříliš dokonalý zvuk). Uječený zpěv, živelná energie a řezavá přímočarost..
Těžko říct, kdy přesně se v hlavě bubeníka Mirky Rantanena zrodil nápad na rozběhnutí hard rockové kapely (jako kdyby těch hudebních působišť měl málo, že?). Každopádně chvíli po svém odchodu z Thunderstone se do realizace tohoto plánu pustil a začal tím, že dal přesně podle svojí vize dohromady partu lidí, se kterými už měl v průběhu své kariéry něco do činění. Ani v nejmenším nepřekvapí, že k mikrofonu se postavil Pasi Rantanen (Thunderstone), na nabídku bez váhání kývnul kytarista Antti Wirman, ..
Charakteristiku prvotiny projektu Face The Day s názvem „Corroding Dreams“ by šlo snadno pojmout volnou citací prohlášení, které na konto svého nového hudebního působiště pronesl jeho tvůrce Martin Schuster – „už u Mindwork jsem začal pociťovat, že mě daleko víc baví ty vyklidněnější, zadumanější pasáže…, s trochou nadsázky by se dalo říct, že se jedná o takový odmetalovaný Mindwork.“ Tomuto tvrzení nahrává i fakt, že Martinu Schusterovi..
Nevím, zda touto vlastností oplývali hodonínští Like Fool již před dvaceti lety, ale pokud zpěvérista této kapely Slakh v následujícím rozhovoru vypočítává, jací jsou Like Fool dnes, zcela zjevně zapomněl zmínit položku vtipní. Následující řádky tedy berte nejen jako náhled do života vyzrálé kapely, ale i jako recept na dobrou náladu a nadhled. Mon Dieu! ..
K tradicím brněnského Kernu patří skutečnost, že žádné album jejich diskografie se příliš nepodobá těm ostatním. Když se nyní, patnáct let od vydání posledního studiového alba „Síla zvyku“ kapela vrací s novou nahrávkou, už samotný fakt, že v jejích řadách poprvé chybí léty prověřené typické poznávací znamení, totiž hlas Jaroslava Alberta Kronka (nemluvě o tom, že na „Hrnu to k tobě“ hraje Kern v kompletně jiné sestavě, než na „Síle zvyku“) , nahrává tomu, že i novinka splní toto kritérium. ..
Když o sobě kapela prohlásí, že hraje progxtreme metal, tak by vás mělo trknout, že se jedná o spojení slov progresivní a extrémní. A v čem spočívá extrémnost progresivního metalu? No v tom, že uděláte progresivně progresivní dlouhatánské album (jasně, celkový počet skladeb se zastavil na pouhé osmičce), na které nahrnete všechny nápady, které vás v uplynulém období napadly, prokřížíte, promícháte, přidáte něco muzikálové teatrálnosti a navrch do toho nacpete pořádnou porci individuálních kreací, tak abyste posluchače ..
Hned tři věci vás můžou v souvislosti se čtvrtým albem kanadských power-folkáčů (no dnes už daleko víc power) Scythia prásknout přes smysly. Obal, image kapely a úvodní skladba „Eternal Oath“. Každá z těchto položek je natolik svérázná a definující, že ve svém součtu postačují k tomu, abyste si o téhle kapele udělali poměrně přesný obrázek. Obal alba těžce kýčovitý, image roztomile klišovitá a úvodní skladba, ve které se skvělým způsobem prolíná divoká energičnost s agresivním ostřím, lehkonohá melodičnost, nadýchaná zpěvnost ..
Nádherně rozzlobená…, tak nějak by mohl znít překlad názvu původem australské kapely (aktuálně působící ve Spojených státech) Bellusira. A nutno uznat, že poměrně přesně vystihuje projev jednoznačně hlavní postavy tohoto ansámblu, zpěvačky Crystal Ignite. Její hlas, ze kterého lezou žiletky i emoce, je tím nejzásadnějším, co na druhém albu téhle party „The Healing“ přitáhne pozornost. Do pozadí odstrčí i celkem známý přírůstek (který však mezitím, zdá se, vítr už zase odvál někam jinam)..
Eduardo Teixeira da Fonseca Vasconcellos nedávno oslavil své pětačtyřicáté narozeniny a zároveň se rozhodl zbilancovat svou pětadvacetiletou pěveckou kariéru. Že nevíte, o kom je řeč? Když napovím, že strávil dvanáct let v kapele Angra a již téměř stejnou dobu o kolegů Almah (daly by se samozřejmě zmínit i další, pro světovou scénu ne tak podstatné spolky) a s oběma skupinami nahrál čtyři desky, asi už bude mnohem jasněji. Edu Falaschi se čtvrtstoletí své kariéry rozhodl oslavit vydáním prvního sólového alba, ..
Dvacet sedm let. To je časový údaj, který od sebe dělí debutové eponymní album německých heavíků Creature s jeho letošním následovníkem „Ride To Bullet“ (údaj, tvrdící, že v roce 2003 vyšlo album „Way To Paradise“ je poněkud zavádějící, jedná se totiž o reedici první desky pod jiným názvem). Jenže čas je v tomto případě zcela nepodstatný údaj. Creature totiž na novince znějí, jako by do studia zalezli krátce po dokončení koncertní šňůry k prvotině. ..
A teď mi někdo řekněte, v čem je tak radikální rozdíl v tvorbě třeba u Faeřanů Týr a u švédských Fejd? Jak je možné, že Týr si vydobili na folk-metalovém poli solidní úspěch a Fejd jsou spíš jen utajeným tipem? Možná by to mohlo být tím, že Týr vydali své první album o pěkných pár let dřív, takže na zápis do povědomí příznivců měli více času a jednak tím, že i přes určitá zakolísání tlačí kvalitu svých alb nahoru (anebo ji aspoň trvale neztrácejí), zatímco u Fejd se ta šťavnatá chuť prvního alba „Storm“..
Výčet kapel, ve kterých hrál kytarista Henrik Flyman, by vydal na docela slušný seznam. Na vrcholu tohoto seznamu by bezpochyby stálo Henrikovo dítě, Evil Masquerade. Ti v třináctém roce svého působení přišli se svým sedmým albem „The Outcast Hall Of Fame“, na kterém se představili ve výborné formě. Není divu, že na svojí práci je Henrik Flyman, muzikant tělem i duší, náležitě hrdý. ..
Před sedmi lety se nad švýcarskými Inishmore zavřela voda. Po dvanácti letech na scéně a třech nezávisle vydaných albech kapela ukončila svojí činnost. Jenže hudební nicnedělání zjevně nešlo klávesákovi Pascalu Gysimu, kytaristovi Fabianu Niggemeierovi a basákovi Danielu Novoselovi pod nos a tak po dvou letech zahálení se dali zase dohromady s aktualizovanou sestavou. Ta přinesla zásadní změnu v tom, že k mikrofonu se postavila žena. ..
Všechno už tu jednou bylo. To je myšlenka, která se při poslechu prvotiny italských Revenience neodbytně krade na mysl. Členové kapely se mohou sebevíc odvolávat na modernu, působení v různých projektech italské undergroundové scény a z toho vyplývající progresivitu jejich míchanice gotického a symfonického metalu s elektronickými vlivy. Jenže to by před nimi nesměli scénu ovládnout jejich krajané Lacuna Coil či holanďané Within Temptation. Takhle jsou Revenience až ti druzí v řadě. ..
Brněnští Arch Of Hell nejsou žádní alboví úderníci. Po deseti letech existence se jejich příznivci letos dočkali druhého alba, poeticky nazvaného “Freakshow”. To by mělo Arch Of Hell představit v trochu jiném, modernějším světle, než tomu bylo na debutovém počinu “One Day”. Nejen o posunech v muzice a vývoji kapely se rozpovídala zpěvačka Tereza Nesvatbová. ..
Retro jako hrom. Finští Wishing Well postavili prezentaci svého debutového alba na tom, že vypustili do éteru skladbu „Hippie Heart Gypsy Soul“, kterou s nimi nazpíval Graham Bonnet. Byť je samozřejmě účast tohoto pěvce nezpochybnitelným lákadlem, mají Wishing Well v záloze i jiné háčky. Tedy za předpokladu, že jste příznivci dřevního rocku (v jeho různých odstínech) ze sedmdesátých a osmdesátých let. A i když je deska „Chasing Rainbows“ prvotinou Wishing Well, je natolik sugestivní, že snadno podlehnete dojmu, ..
Když vám vydá desku label Pure Prog Records a ze všech stran po vás pohazují šuflíkem „progresivní metal“, tak co asi tak hrajete? Jde-li o páté řadové album rakouských Mayfair, je tato zdánlivě prostoduchá otázka celkem na místě. Ono totiž v té atmosférické muzice, kterou tahle čtveřice produkuje, se poměrně těžko hledají ta typická poznávací znamení progresivního metalu – žádné přetechnizované pasáže, žádný důraz na instrumentální ekvilibristiku, žádné natahování skladeb do nekonečna,..
Když před dvanácti lety vydali své debutové album Švédi Last Autumn`s Dream, málem se tahal na světlo pojem all-star band. V té době již celkem populární zpěvák Mikael Erlandsson společně s kytaristou Andym Maleckem, který měl na kontě desetiletku u Fair Warning, k sobě stáhli hned tři muzikanty z Europe a malá senzace byla na světě. Tahle sestava však vydržela pouze jedno album. Ne snad, že by si Erlandsson s Maleckem pak k sobě vybrali nějaké nazdárky, jen to už nebylo tak hvězdné. ..
Polovina roku je za námi, doba sestavování různých bilancí se zase přiblížila a tak je na místě vyzpovídat ostravskou kapelu Kapriola, která díky albu „Na konci přijde začátek“ patří na mých osobních žebřících na jednu z nejvyšších příček v letošním tuzemském dění. Zásluhu na tom mají kromě chytlavých melodií i obratné texty. A jak v následujících řádcích můžete posoudit, že jejich autorka, „hybny motor“ kapely, kytaristka dona Michelle, je dostatečně výřečná nejen při jejich tvorbě. ..
Ještě předtím, než vyhlásili časově neohraničenou pauzu, o sobě dali brněnští Kern studiově vědět. Fanoušci si na novinku museli počkat až do nového tisíciletí, kdy se Kern přihlásili o slovo s albem „Síla zvyku“. A jediné, čím se dala „Síla zvyku“ spojovat s minulostí byla skutečnost, že poprvé od vydání prvních dvou alb Kern nahráli tehdejší novinku v pozměněné sestavě. Krátce po vydání desky „Mistr čas“ odešel bubeník Karel Vodička, kterého nahradil Vít Franěk a o rok později se ke Kernu připojil druhý kytarista Michal Kugler. ..
Nemají to ty moderní kapely jednoduché. V době, kdy nové a nové skupiny vznikají prakticky den co den a moderní technologie umožňují každé z nich okamžitě zvěčnit svojí muziku, je stále těžší se výrazněji prosadit. Obzvlášť když řada těchto spolků zní, ne-li rovnou totožně, tak alespoň strašně podobně. Moderně. A to je případ i švédských rockerů MarysCreek, kteří na začátku letošního roku, devět let po vydání svého debutu „Some Kind Of Hate“ (i po obvyklém personálním šejkrování) ..
Pokud ještě netrpíte pocitem, že na scéně (pseudo) symfonických kapel s ženským sólovým zpěvem už je dávno přeplněno a dostat se do špičky je úkol prakticky nemožný, protože vše podstatné již bylo v tomto stylu vyřčeno, možná byste měli věnovat pozornost kanadským Celestial Ruin. Ono je dost dobře možné, že již o této kapele máte nějaké povědomí, neboť svůj debut „The Awakening“ parta kolem zpěvačky Larissy Dawn představila před čtyřmi lety. ..
Ač nebývá v seriálech úplným zvykem věnovat se podrobněji neřadovým albům, v případě výběrovky Kernu „Mistr čas“ je nutné toto pravidlo obejít. Kern tímto poměrně utajeným krokem (ač jej měl pod palcem Monitor, kdovíjaká povědomost o vydání alba nezavládla) zavzpomínal na patnáctileté výročí existence kapely a deska přinesla tři hlavní pozitiva. Jednak po nepřirozeném stylovém veletoči z loňského roku nabídl přesně „Mistr čas“ ty ingredience, které dlouhá léta dělaly Kern Kernem,..
Pokud sami sebe označíte jako progresivně extrémní kapelu, zatímco jiní si vás spojují s melodickým black metalem (přičemž v tomto případě se rčení „na každém šprochu pravdy trochu“ spolehlivě potvrzuje), dá se předpokládat, že (decentně řečeno) nepůjde o muziku, držící se až tak úplně standardních pravidel. Novinkové album izraelských Winterhorde „Maestro“, se kterým tato parta utnula šestileté studiové ticho, je přesně taková. Teatrální, výpravné, velmi, velmi rozmanité...
Brněnští symfonici Rosa Nocturna vydali desku „Zapomenuté příběhy“. Jelikož kytaristé Tonda Buček a Jenda Koriťák (zároveň jediní vytrvalí členové kapely) nejsou zrovna plodní autoři, je aktuální album spíš jen takovou mlskou pro skalní, kteří se mohli dožadovat pokračování prvotiny, vydané před šesti lety. Nabízí totiž všehovšudy jen tři novinkové věci, doplněné o novou i původní verzi dvou skladeb, zveřejněných v roce 2014. Jelikož však personální kolotoč se v rámci Rosa Nocturna zjevně ne a ne zastavit..
Second Rate Angels. Londýnská kapela, hrající modernu, trocha rocku, trocha metalu, sytý, průrazný zvuk, sem tam povedený nápad, sem tam chytlavý riff. Nekouká jim z toho kolovrátkovost, sem tam si příjemně zakličkují, sem tam nabídnou chytlavou melodii a dovedou hrát. Na jednu stranu je jejich druhé EP s názvem „II“ poměrně slušná jistota, na druhou stranu mrkněte po rockových festivalech (ne na ty úplně okrajové časy a zastrčená pódia) a podobných kapel najdete deset –jedenáct do tuctu…..
Free Fall z Uherského Hradiště si ke dvacátému výročí své existence vloni nadělili poměrně neobvyklý dárek, speciálně zaměřený na domácí publikum. Patnáct skladeb, které jejich novinka „Malý kousek věčnosti“ přináší (pochopitelně kromě nového zvukového kabátu), nabídne hned třináct písní, které Free Fall v uplynulých letech již na desce představili, podle názvů je však budete hledat marně. Původně anglické tety jsou totiž nahrazeny hodně povedeným přetextováním do češtiny. ..
Šok!!! Neexistuje jednoznačnější způsob, jak charakterizovat čtvrté album Kernu s názvem „Totální tunel“. Skalní fanoušci nechápali co se děje, od desky dávali houfně ruce pryč a poprvé neprotlačili zástupce alba na postupové pozice v hudební soutěži Triangl. Kritika snad poprvé v historii Kern chválila a mluvila o jakémsi návratu k rockovým kořenům, syrovosti a objevení nejsprávnější hudební polohy. ..
Kolik odstínů může mít vikingský metal? Brněnští Tears Of Styrbjorn, kteří po pěti letech od vydání eponymního EP (které je vyjma coveru od Vintersorg kompletně součástí novinky, vzhledem k personálním změnám, kdy Tears Of Styrbjorn opustili členové už opět aktivních Žrec, kteří na EP zanechali svoji poměrně významnou stopu, rozhodně není zařazení těchto skladeb od věci) přichází se svým debutovým albem „The Fallen Einheri“, ukazují, že při zachování nezbytné agresivity a atmosféričnosti..
Příznivci Lanfear už dávno vědí. A ti ostatní, kteří o téhle power-progové víceméně utajené perle ještě nemají tušení, se třeba s již sedmým albem Lanfear „The Code Inherited“ konečně chytnou na nenápadně lákavou a maximálně propracovanou udičku, kterou parta z německého Gundelsheimu aktuálně nahodila. Ale že by to přišlo samo od sebe, to se asi nestane. Může za to jednak už minule vzpomínaný fakt, že pauzy, které si Lanfear dopřávají mezi ..
Je to už víc jak čtvrt století, co brněnský Kern představil svojí první desku. Každý další dílek jejich diskografie se vyznačoval tím, že posluchač dopředu jen těžko mohl předvídat, s jakou inovací, změnou chuti, či poměrně radikálním stylovým zvratem tahle parta přijde. A věřím tomu, že (nejen) generace plus mínus čtyřicátníků si nenechá ujít aktuální novinku, se kterou se Kern v dnešních dnech hlásí o slovo. Bude to sázka na jistotu nebo zase jednou nečekané překvapení? Odpověď nabízí bubeník Karel Vodička...
Diskografie kapely Kern se vyznačuje tím, že každé z alb je v něčem jiné a každá z desek nabídne trochu jinou náladu a šmak. Rozdíl mezi první a druhou polovinou diskografie je měřitelný takřka na světelné roky. Třetí album „Ztráty & nářezy”, se kterým se Kern přihlásil o slovo dva roky po vydání sladkých „Lovců žen“, je pomyslným zlomem. Ještě pořád jsou v něm cítit silné melodické choutky, nicméně pomalinku a decentně se začínají vkrádat rockovější a experimentálnější postupy. ..
O tom, že o Kern byl na začátku devadesátých let velice silný zájem, svědčí nejen prodejní čísla debutu (120 000 kousků), ale i fakt, že nová studiová nahrávka vycházela hned v roce následujícím po vydání debutu. Jenže přišlo klasické „jenže“. Nejen, že se začalo měnit obecné hudební klima, změny se nevyhnuly ani Kernu samotnému. A v duchu dilema, co bylo dřív, zda vejce nebo slepice, lze spekulovat o tom, co bylo dřív, zda odchod obou kytaristů nebo změna soundu. S odchodem Antonína Vodičky a Jaroslava Karáska,..
Je to už dvacet šest let, co jistá americká Popelka zařadila na své třetí řadové album skladbu „Dead Man´s Road“. Je to o něco málo víc než čtyři měsíce, co jistá německá parta The New Roses vydala své druhé album „Dead Man´s Voice“. Nemůžu se ubránit dojmu, že název alba není tak nějak náhodou zvolen podle jedné z nejsilnějších skladeb na desce. Album „Dead Man´s Voice“ (alespoň ve své podstatné části) totiž zní tak, jako kdyby si parta kolem zpěváka a kytaristy Timmyho Rougha řekla,..
Dáte-li se do počítání kapel, věnujících se v naší zemi gotickému rocku, kterým stojí za to věnovat nějakou pozornost, i jedna zdravá ruka bude víc než dost. Na volných prst se pokusili koncem loňského roku zaútočit Výsměch? z Poličky se svým debutovým dark-gotickým albem „Thorns“ s příchutí alternativního rocku. Že kapela nepatří k nejaktivnějším, je možné vydedukovat z toho, že její hudební kořeny sahají až do roku 1996 a s deskou „Thorns“ přicházejí šest let od vydání svého druhého dema,..
Blízko nás, místo máš, jít domů teď s tím se nepočítá…, je to možná s podivem, že famózní bigbítová hymna „Blízko nás“ se (ve své původní podobě) dostala na desku dlouhých sedmnáct let po svém prvním zvěčnění na singlu. Ale hitovek s podobným osudem má brněnský Kern má svém arzenálu daleko víc. Procházku po diskografii téhle kapely, která svojí první dlouhohrající položku zapsala do análů v roce následujícím po sametové revoluci, je tedy na místě začít ještě v dobách, kdy o nějaké blížící se změně režimu..
Ze země mistrů světa v melancholii se se svým druhým albovým zápisem hlásí o slovo parta Denigrate. Čtveřice muzikantů z města Tuusula svojí prvotinu, nasycenou především touto emocí, vydala již před třinácti lety. Jenže pak se všichni členové rozutekli do jiných kapel a projektů a Denigrate upadli v zapomnění., ačkoliv nikdy oficiálně neohlásili svůj rozpad. Těžko říct, zda již při svém rozchodu měli v hlavách myšlenu na to, že se ještě společně sejdou ve studiu, každopádně k tomu došlo ..
Koľko nocí presedol som, nevidel som nič
„Vstávám každé ráno v pět hodin“, konstatoval Pavol Hirax Baričák při dokončování tohoto rozhovoru. Nedivím se. Stihnout všechny ty hudební i nehudební aktivity, kterým se lídr slovenských Ramchat věnuje, to si žádá své. Jak můžete z následujících řádků vidět, Hiraxův záběr je velmi široký, i když pochopitelně hlavní část povídání se točí kolem činnosti Ramchat a jejich nového alba „Atrana“. A co mě na tomhle chlapíkovi oslovuje asi nejvíc je to, jaká z jeho tvorby a slov promlouvá pokora, vyrovnanost, člověčenství. ..
Po vydání druhého alba se hektický život Sinergy zpomalil jen nakrátko, to když se Alexi Laiho musel také chvíli věnovat domovským Children Of Bodom. Že ho to však k Sinergy stále vydatně táhlo dokazuje kalendář, ve kterém se v druhé půlce léta, následujícího po vydání „To Hell And Back“, Sinergy v nezměněné sestavě nahrnuli do gothenburského studia Fredman, aby zde stvořili své další album. A budeme-li brát vážně rčení o důležitosti třetího alba..
Počítám, že Peavy Wagner asi nebude znát hitovku Olympicu „Jako za mlada“. Aktuální (v pořadí už jednadvacátou) řadovku Rage by ale bylo možné charakterizovat právě sloganem téhle písně. Peavy jako by znovu osedlal ty ultra divoké koně, které měl dvě desetiletí pevně přivázané někde v maštali, a ta sázka mu vyšla. Jasně, vyrazil na cestu, na kterou se po jeho boku jen těžko mohl vydat dlouholetý parťák Victor Smolski, jelikož tahle stezka je zbavena jakékoliv kudrlinky a orašplovaná až na samotnou syrovou dřeň...
Je docela paradox, že v recenzi na minulé album „The Digital Crucifix“ jsem prohlašoval, že až ve chvíli, kdy se Evil Masquerade zbavili slavných jmen v sestavě, podařilo se jim navázat na velice silné počátky svojí tvorby. Slavná jména jsou zpět. Na svém sedmém albu s názvem „The Outcast Hall Of Fame“ dotáhli dánští Evil Masquerade své tradiční personální „škatule, škatule, hejbejte se“ do absolutna. Zpěvák Tobias Jansson přežil v řadách kapely jedinou desku, jenže náhradu za něj principál Henrik Flyman ne a ne najít. A tak uspořádal ve svém rodném Švédsku náborovou akci..
Časy se mění a dokonalým příkladem tohoto tvrzení je následující rozhovor, ve kterém zpěvačka chropyňských Corps Of Noise Ivana Svítková nejen podrobně představí svoji kapelu, ale zároveň nabídne téma na diskuzi svým tvrzením o tom, že dnešní doba je uspěchaná, lidé chtějí stále něco nového a proto než je nechat čekat na celé CD celý rok, je lepší skladby vypouštět v kratším časovém intervalu po menších dávkách. Co vy na to, souhlasíte?..
Listen up everybody, because the bitch is back!!!
Přiznám se, že když jsem si poprvé poslechl novinkové album libereckých Act Of God „Deception Of Freedom“, bezmála jsem tuhle partu proklel, takové bylo moje zklamání z toho, že kapela jednak ustoupila od šikovně opracované češtiny, jednak i hudebně docela důkladně zhrubla. Na rozdíl od předchozích alb Act Of God to tedy nebyla láska na první poslech, ale už nyní si troufám tvrdit, že se album „Deception Of Freedom“ objeví v letošní bilanci mezi nejsilnějšími tuzemskými počiny. I přes proběhlé změny ..
Když se v roce 1997 potkali na svých cestách In Flames a Dimmu Borgir, dali se do debaty o svém vztahu k heavy metalu klávesanda norských blackošů Kimberly Goss a kytarista švédských melodeathařů Jesper Stromblad, našli přitom společnou řeč a zaseli semínko na realizaci společného projektu. K jehož realizaci však došlo až poté, kdy Kimberly dala Dimmu Borgir vale a In Flames relaxovali po náročném turné, ..
Sledujete-li vývoj plzeňských pohanů Panychida, asi vás nejméně půlka jejich nového alba „Haereticalia – The Night Battles“ moc nepřekvapí. Již na minulém albu začala kapela zlehka upřednostňovat blackové potemnění před (částečně) prosvětlenou a přístupnou pohanštinou a pomalu nechávala klíčit i deathové odénky. V tomto směru zachází na novém albu ještě o krok dál. Snad aby ti příznivci, které Panychida vzala do party v počátcích svých dějin, nepřišli úplně zkrátka, ..
Nejzásadnější vlastnost německých Mystic Prophecy? Buldočí zarputilost, projevující se nejen v intenzitě hudby samotné, ale i v tom, jak tvrdošíjně se parta kolem Roberta Dimitriho Liapakise drží své léty zaběhlé formule, do které zcela zjevně nemíní pustit ani paprsek inovací. Je otázkou, jestli se svým energickým a extrémně natlakovaným stroze melodickým heavy-power metalem s nějakým tím thrashovým odénkem mají ambice přitáhnout nové fanoušky nebo jim stačí naservírovat svým příznivcům víc než osvědčené menu. ..
V hnízdě šíleného klouboučníka odkudsi z Tampere se odehrály poměrně bouřlivé události. Pokud byl úspěch debutového alba „Welcome To The Den“ před třemi lety spojován s působením křiklouna Taageho Laiha, mají Mad Hatter´s Den příležitost na letošním pokračování s názvem „Excelsior“ své posluchače přesvědčit, že ta kvalita, kterou nabídli na debutu, má zdroje jinde. Na cestě k druhému albu kapela totiž vyměnila kompletní rytmiku, přičemž nový basák Jarno Vitri..
Všechno už tu jednou bylo a tak proč to nevyužít? Asi takhle bych odhadl filozofii zpěvandule Marielle Tengström. Ta před dvěma lety se svými parťáky založila hard-glam-kapelu, aby dostatečně evokovala pramen, ze kterého nepokrytě nasává, dala jí přiměřeně provokativní jméno Rebel Mistress a pokusila se naskočit na vlnu, kdysi dávno zvednutou od Guns n´ Roses, Mötley Crüe a jim podobných spolků. Na svém loňském druhém EP „Restless Minds“ potvrdili to, co řekli na svém krátkometrážním eponymním debutu. ..
Železnou pravidelnost, s jakou němečtí (ehm, rodilí Němci jsou v kapele již v menšině) hard rockeři Jaded Heart vydávají svá alba, by nenarušila snad ani biblická potopa. Ať se děje co se děje, Jaded Heart v průměru jednou za dva roky (sem tam nějaká drobná odchylka) vydají novou desku. Co na tom, že pamětníkem té první, vydané před dvadvaceti lety, je už jen basák Michael Müller. Co na tom, že v aktuální sestavě nenajdeme žádné tak slavné jméno, jako svého času křiklouna Michaela Bormanna..
Chlapi, řeklo se bez bab…, jenže soudě podle novinkového alba „Na konci přijde začátek“ ostravských rockerek Kapriola by to byla zatracená škoda! Holky totiž na svém šestém albu (byť jedinou pamětnicí prvních třech je z dnešní sestavy už pouze kytaristka dona Michelle) s názvem „Na konci přijde začátek“ rozehrály pěkně ostrou rockovou (s občasný metalovým ocáskem) partii, které předcházel fakt, že z položky nástrojů u dony Michelle zcela zmizely housle a čtyř strun se poprvé chopila Tess the Bass. ..
Nepřeslechnutelní a nepřehlédnutelní. Brněnští Wolfarian mají na kontě své debutové album, které sklízí velice kladná hodnocení. Průběžně s ním objíždějí Českou republiku a zkuste přehlédnout folkmetalový ansámbl, který čítá osm lidí. A jelikož se Wolfarian zjevně daří i naší Metalparádě, je ten správný čas dozvědět se o téhle kapele něco víc. Za kapelu Wolfarian odpovídali Zdenka Motáčková a Radek Krejčí.
Kde jsou hranice tvrzení, že v jednoduchosti je síla? Jedním z těch, kteří je vcelku systematicky testují, jsou germáni Eisenhauer. Ti se před třemi lety (po šesti letech své existence) dokopali k debutu, na který v loňském roce navázali čtyřskladbovým EP „Horse Of Hell“. Základem jejich muziky je sytý, těžkopádný heavík v převážně vláčném, leckdy až doomově tahavém tempu, opřený o houževnatou a v podstatě hodně stereotypní a intenzivní rytmiku, zemité riffy, nijak přehnaně vykroucené ..
Aby bylo hned od začátku jasno, nelze začít jinak, než zkrácenou citací dopisu, připojeného k albu „MDCCXLVI“. Pražští Hakka Muggies v něm avizují, že po šestiletém albovém půstu na novince reagují na často se opakující výtky ohledně malého počtu původních skladeb a textů v češtině, novinka je tedy plně autorská, jen s občasnými odkazy na folklorní motivy a kompletně v domorodém jazyce. Stejně tak přibylo více growlů, metalových pasáží, úkroků směrem k písničkářství a alternativě, ..
Docela fatálně působí v biografii pražských D.N.A konstatování „…jak je u D.N.A. zvykem, po změnách v sestavě se fanoušci opět mohou těšit na novou desku…“. Nutno však připomenout, že kapela vydržela beze změn v sestavě téměř deset let. Ale změna je život a tak své již osmé album s názvem „Démon času“ D.N.A vydávají s čerstvým impulsem od nově sestavené kytarové sekce. Novinky u D.N.A. jsme probrali se zpěvákem Lukášem Gracou (s drobnou výpomocí bicmena Romana Tůmy). ..
Tuzemští vlajkonoši old school hard rocku Red Baron Band oslavili na začátku roku 2014 své dvacetiny. Oslavu pojali velkolepě, neboť do pražského Paláce Akropolis pozvali prakticky všechny, kteří se na „cestě z pravěku“ až do současnosti podíleli a stejným způsobem (tedy procházkou od nejstarších skladeb k těm „nejnovějším“) rekapitulovali i svojí historii. Nezvěčnit takovou událost je prakticky nemyslitelné a tak s dvouletým odstupem nyní Red Baron Band ..
Hranice toho, kde je kapelu, nepokrytě útočící prostřednictvím nekomplikovaných (a leckdy až primitivních a ještě lépe prostřednictvím nějaké té slzy alkoholu odlehčených) halekaček na posluchačovu nultou signální, ještě možné brát vážně, máme sice každý nastavenou jinak, ale jako osobní měřítko důstojně zmáknuté kašpárkoviny bych si dovolil využít vloni vydané album německých folkáčů Vogelfrey „Sturm und Klang“.
..
Ten jeden rok, kdy jsem si poprvé povídal s kytaristou a hlavní postavou speedových Sinbreed Flo Laurinem, byl pro kapelu zjevně docela hektický. Nejdřív Sinbreed opustil kytarista Marcus Siepen, potom kapela vydala své třetí (a opět výborné) album „Master Creator“ a aktuálně u Sinbreed plánují evropské turné, které svou zastávku bude mít i v České republice. Nejen o těchto událostech se opět rozpovídal Flo Laurin.
..
Čas může být někdy neuvěřitelně nepodstatná veličina. Švédští Treat, kteří v průběhu jedné pětiletky v osmdesátých letech minulého století nahráli čtyři alba plná melodicky lehkonohého hard rocku, aby v roce 1992 uzavřeli první kapitolu svého života albem pátým. Na něm sice lehce zhrubli a přitvrdili (nemluvě o tom, že šlo o první a zároveň poslední řadové album kapely, kde nezpíval Robert Erlund, kterého tehdy nahradil Mats Levén), ale ne natolik, aby se zcela zpronevěřili svým dosavadním postupům. ..
Tichá voda břehy mele. Tak nějak by se dalo charakterizovat druhé album kanadských progresivců Inner Odyssey „Ascension“, které sází na decentnost, intimnost (byť samozřejmě i na pár dravějších momentů dojde) a detailní propracovanost. Rozsáhlé porci sedmdesáti minut (to vše v jedenácti na sebe převážně navazujících skladbách) vévodí klidný, čistý, leckdy až popově měkounký a emotivní zpěv Pier-Luca Garand Diona a výrazná hračičkovost všech zúčastněných muzikantů. ..
Začtete-li se do životopisu libereckých Act Of God, musí vás (obzvlášť pokud vám jejich doposud vydaná alba zavoněla) přes oči praštit věta, týkající se období let 2012 – 2014 – „…a tak se Act Of God rozhodli nabrat úplně nový směr…“ následovaná konstatováním, že nové album je konečně tady. Od tohoto vyhlášení ještě nějaký ten pátek uběhl, než se novinka „Deception Of Freedom“ objevila ve své finální podobě, ale nešť. Daleko podstatnější je fakt, že nabrání nového směru není až tak drastické, ..
Jak ten čas letí…, ale v případě německých (trošku) progresivních (hodně) melodiků Mob Rules je čas relativní pojem. Kluci před dvěma lety oslavili svoje dvacátiny kompilačkou „Timekeeper“ a letos přicházejí se svojí osmou řadovkou „Talers From Beyond“, tyhle statistické údaje však nic nemůžou změnit na tom, že i po těch letech hudba Mob Rules zní velice svěže, uvolněně a mladicky. Mob Rules na „Příbězích ze záhrobí“ sázejí na jistotu, drží se zaběhlých pravidel ..
Harfa v metalu? Co se neobvyklého nástrojového složení týká, jsou folk-metalem načichlí Emerald Shine bezesporu jistým unikátem a ještě nemusí být všem dnům (a nápadům) konec. Jak předvedli na svém debutovém EP „Beneath The Stars“ jejich hudba nabízí víc, než jen netradiční nástroje – chytlavé melodie, fantasy příběhy, koketování s power či gothic metalem. Kapelu Emerald Shine vám představí zpěvačka, flétnistka a „centrální mozek“ kapely Leena. ..
Když ve finském městečku Vantaa před dvěma lety kytarista a klávesák Ericsson a bicman Romppanen dumali nad tím, jak rozběhnout kapelu, nemajíce další spoluhráče, drželi se hodně pozitivní filozofie. Prý „když to začneme budovat, však oni přijdou“. Přišli. A tak už po roce své činnosti mohla pětice Machinæ (název má reflektovat úsilí, neúnavnou pracovní morálku a odhodlání, se kterým se tahle parta pustila do práce) přijít se svým debutovým albem „Clockwork“...
Když po vydání čtvrtého alba „Evolution 4.0“ opustil finské Thunderstone zpěvák Pasi Rantanen, zdálo se, že jde o ránu do vazu téhle kapely. Do rozjeté mašiny však naskočil (téměř) všudybyl Rick Altzi, tohle spojení o dva roky později na albu „Dirt Metal“ zafungovalo bez ztráty kytičky a želet Pasiho odchodu mohli snad jen ultraodpůrci výraznějších progresivních vlákének (jenže ta Thunderstone natahovali a provlékali svou hudbou již za časů Pasiho Rantanena). Po Thunderstone se v roce 2011 slehla zem..
To, že běloruský kytarový čaroděj Victor Smolski nezůstane po svém odchodu od Rage jen tak sedět v koutě, bylo jasné. Kam bude směřovat, to se dalo celkem dobře odhadnout z jeho vyhlášení, že chce navázat na tvorbu Lingua Mortis Orchestra. Tím, že do kapely přitáhl Davida Readmana (Pink Cream 69) a Andyho B. Francka (Brainstorm), že došlo na předpokládané spojení s filharmoniky (v tomto případě barcelonské) a že se Almanac na svém debutu pustili do koncepčního příběhu,..
Když se řekne jméno Pete Newdeck, předpokládám, že příznivcům hard rocku v uších jako první zazvoní kapela Eden´s Curse, ve které Pete dlouhá léta tloukl do bicí soupravy. Když před třemi lety Eden´s Curse se svým čtvrtým „Symphony Of Sin“ poněkud vyklízeli dobité pozice, Pete Newdeck již v té době stál v první linii u spolku Tainted Nation, u kterého zvěčnil svůj hlas na jejich prvotině „Fear“. ..
Ten kdo chce moc, občas nemá nic. Italští After Apocalypse, kteří na konci loňského roku vydáním debutového alba „After Apocalypse“ završili druhý rok své existence, toto rčení sice nenaplňují do slova a do písmene, neboť přece jen deska je hmatatelným výsledek jejich snahy, ale zjevná snaha dostat do svojí hudby maximum ingrediencí nebyla úplně nejšťastnějším nápadem. Je sice pravdou, že po případné apokalypse by nejspíš nastal pekelný chaos, ale nejsem si jist,..
Leckoho by mohly trknout už názvy některých skladeb. Když se po necelé půlminutě typicky wildovským způsobem rozklokotá kytara, začne svítat. A když o necelých dvacet vteřin italské trio King Wraith nasadí melodiku a stavbu slok přesně v tom duchu, v jakém ji v poslední desetiletce minulého století excelentně protáčela posádka Rolfa Kaspareka, je definitivně jasno. Debutové album King Wraith „Of Secrets And Lore“..
Platí-li, že líná huba znamená holé neštěstí, lze potom patero maximálně akčních úst pohromadě považovat za čiré štěstí? S odpovědí přichází německá šestice (jak známo, tím šestým do party je bicman Bastian Emig) Van Canto prostřednictvím svého již šestého alba. Před deseti lety Van Canto poprvé albově představili svůj jedinečný a capella styl. Jeho výhodou je fakt, že se dosud nenašel nikdo, kdo by chtěl Van Cantu fušovat do řemesla, ..
Ostravští Absolut Deafers mají oproti domácí konkurenci jednu obrovskou výhodu. Objevovat se na pódiích pravidelně již pátým rokem před Arakainem (či absolvovat šňůru s Citronem i Kreysonem) je jednoznačnou zárukou toho, že se kapela do povědomí rockových příznivců prostě dostat musí. K letošnímu doprovázení tuzemské legendy si Absolut Deafers přibalili do uzlíčku i zbrusu nové album „Himaláje v nás“. Které ve svých jedenácti položkách nabídne jednu nepříliš povzbudivou nepřímou úměru ..
Možná to zní neuvěřitelně, ale teplický Motorband se chystá na oslavu svých třicátin. V souvislosti s tímto výročím kapela chystá mimo jiné i novou desku a jak je vlastně tradicí, opět ve značně pozměněné sestavě od posledního albového zápisu. Frontmanem Motorbandu je od loňského roku Luděk Struhař, kterého si mnozí jistě budete pamatovat z jeho působení v kapele Vindex. Kromě forntmanství se Luděk stal aktuálně i mluvčím kapely Motorband..
((Primal Fear + Sinner) * 2 + (Silent Force+Eleventh Hour+Level 10)) * Pink Cream 69 * 1,2 = Whitesnake umocněn na Deep Purple. Byť tahle rovnice vypadá zběsile, je to vážně záležitost spíš pro hudební příznivce než pro matematiky. A nemá vyjádřit nic jiného, než že strunná sekce Primal Fear a Sinner ve složení Mat Sinner a Alex Beyrodt (jeho sóla jsou jedním z magnetů alba) přibrala nově do party ..
Přemýšlíte, jak letos strávit dovolenou, tak aby moc nestála, a přitom jste její každičkou minutu intenzivně vyplnili nevšedními zážitky? Kupte si debutové album „ESC“ dánských progresivců Zierler, dejte si závazek, že budete schopni kdykoliv jednoznačně identifikovat a správně označit kteroukoliv skladbu a máte vystaráno. „ESC“ je totiž naprosto neuvěřitelným (a dost těžko naráz vstřebatelným) gejzírem nápadů, výkonů, nálad a neutuchajícího děje...
Je to takové malé déjá vu. Nedávno jsem si u debutu brněnských Wolfarian pochvaloval, že se folk-metalu v naší zemi daří a že i domácí kapely na tom mají svůj nezanedbatelný podíl. A je to tu znovu. Dalším vydařeným zrnkem do téhle mlýnice je debutové EP novojičínských Emerald Shine (mimochodem, aktuálně pódiových souputníků Wolfarian) „Beneath The Stars“.
..
Ano, je čas (i důvod) vzpomínat. Už když se v poslední čtvrtině loňského roku chýlila ke konci osmiletá práce na druhém albu popradských progresivců Nympha, začínalo hrozit, že po odchodu klávesandy Terezy Kočišové (v průběhu nahrávání) a kytaristy Kristiána Psotky (krátce před dokončením alba) je další cesta Nymphy poněkud ve hvězdách. Dnes, kdy Nympha již nefunguje, je jasné, že album „Time For Memories“ je (nejen svým výstižným názvem)..
U Sinbreed všechno při starém. Tedy až na tu maličkost, že na aktuálně vydaném albu „Master Creator“ kapela funguje už jen ve čtyřech lidech, poté, co se po epizodní účasti na minulém albu (pravda, ona ta jeho epizodka trvala tři roky) rozloučil kytarista Slepých strážců Marcus Siepen. Ale v kontextu toho, co Sinbreed na novince předvádí, je tahle zpráva skutečně nepodstatná a nepředpokládám, že by se našel živáček, který by Marcusovu absenci nějak pocítil.
..
Fortelní metaloví dělníci Ghost Machinery se v závěru loňského roku dokopali k vydání svého třetího alba „Evil Undetown“. Touto deskou kluci potvrdili tři skutečnosti. Za a) že je vůbec netlačí čas, i když je pauza mezi druhým a třetím albem o víc než půl roku kratší, než tomu bylo u debutu a jeho následovníka, stále se bavíme o pětiletém rozestupu. Však se není čemu divit, vždyť hlavní tahouni kapely, workoholici bubeník a klávesák Jussi Ontero a zpívající kytarista Pete Ahonen ..
Máte ještě někde ve skladišti paměti v přihrádce power-metal zařazenou rakouskou kapelu Ecliptica? V tom případě na toto spojení zapomeňte. To, co Ecliptica naznačila na svém čtyři roky starém albu „Journey Saturnine“, totiž příklon k staromilskému hard rocku, se na letošní novince „Ecliptified“ rozvinulo do nečekaně obřích rozměrů (leccos naznačí už cover desky) a po power metalu prakticky není ani památky. A, světe, div se, vůbec to nebyla špatná volba. ..
Folk-metalu se v naší rodné kotlině už léta daří. A je fajn, že tuzemské kapely nezůstávají pozadu a mají snahu do folkové úrody taky nějakým tím zrnkem přispět. Brněnští Wolfarian tak na konci roku učinili se svým debutem „Far Away In The North“. Jak již název napovídá, Wolfarian se nezaměřují výhradně na domorodé hudební kořeny, to nejpodstatnější, totiž uvěřitelnost a atmosféra jim však nechybí. Výsledným pocitem tohoto alba je..
Světoví politici by si mohli vzít příklad z kapely Magistarium, která jasně deklaruje, že najít společnou řeč pro Němce, Rusy a Ukrajince nemusí být zase až takový problém. Faktem je, že jazyk, kterým tahle pětice promlouvá, není příliš originální a navíc je docela chameleonský. Nutno je však zároveň uznat, že šťavnaté album „5´55´ till The End Of Days“ je jedním z těch, u kterých vydatné čerpání z knihy heavy metalu autorům nemáte problém odpustit,..
A teď jsme zde s naším debutovým albem, na které jsme velmi hrdí…, tuhle větu po sedmi letech existence umístila na svých stránkách stockholmská čtveřice Inner Sense, když na podzim loňského roku vydala album „Life Sentence“. Album, které vody symfonického metalu kdovíjak bouřlivě nezčeří, ale které by fanoušky tohoto stylu mělo potěšit. Splňuje totiž prakticky téměř vše, co daný žánr vyžaduje, nepobuřuje nějakým náznakem agrese či přílišným vybočováním ..
Máte-li rádi historii, přijměte pozvání na setkání s pohany z Pohořelic, kteří si říkají Obereg, aktuálně se propracovali k vydání rozšířené verze svého dema, původně vydaného před třemi lety a nijak se netají tím, že texty jsou hlavní složkou jejich hudby. Stojí za to se do nich začíst či zaposlouchat. A pro příznivce živých vystoupení mám jedno doporučení – nebojte se využít výzvy, kterou najdete v rozhovoru s bubeníkem kapely Obereg Petrem Hladíkem...
To, že krátkometrážní prvotina „In Your Face“ arizonských Doll Skin určitě nezapadne prachem bez všimnutí, aniž by se o ní aspoň chvilku mluvilo, to je věc naprosto jistá. Pozornost k ní zcela spolehlivě přitáhne jméno David Ellefson. Basák Megadeth prý byl na hudební soutěži Rock Revelation Battle of the Bands ze čtveřice zvítězivších puberťaček (nejmladší z kvarteta, zpěvačka Sydney Dolezal nedávno překročila šestnáctku a nejstarší, bubenice Shea Herring, se blíží k dvacítce) ..
Dneska frčí být moderní. Kdo není moderní, tak je patrně zakonzervovaná konzerva, držící se profláknutých postupů a schémat. A pochopitelně, ve většině hudebních stylů toto nebezpečí hrozí. Ale zrovna u progresivního metalu, kdy již sám název stylu naznačuje, že by mělo jít o styl pokrokový a soustavně se rozvíjející, je spojení s pojmem „moderní“ poměrně zavádějící, ne-li přímo podezřele samoúčelné. Nicméně když už Italové Fatal Destiny..
Zuřivý zpěv, hlasité kytary, hromové basy, drtivé bicí, skvělé písně, to o sobě tvrdí Violent Divine, kteří po pětileté studiové pauze vydali koncem loňského roku své čtvrté studiové album. Jak už to bývá, s tou samochválou (byť samozřejmě reálný základ v sobě nese), se dá celkem snadno polemizovat...
Když v roce 2010 přišel původní bicmen spolku Tanagra s tímhle názvem, měl zpěvák (s velmi povedeným hlasovým fondem, zahrnujícím nenucenou civilnost, dokonalou stylovou nabroušenost i přesvědčivost při sporadických výletech do ječáku) Tom Socia obavu, aby kapela nebyla kvůli svému jménu označována za trotly. Název pocházel z písně, napsané ještě před vznikem Tanagry a byl inspirován jménem jednoho z ostrovů v sérii Star Trek. ..
Tak Dean Wells, hlavní mozek australských Teramaze, měl prý při skládání pátého alba kapely zlomenou ruku a zásluhou toho není album „Her Halo“ tak technické, jako téměř rok a půl starý předchůdce. Haha. Pro milovníky ultrazašmodrchaných kompozic je to možná špatná zpráva, troufnu si však (bez toho, že bych snad Deanovi přál nějakou zdravotní újmu) tvrdit, že příznivci prostupnější muziky by možná uvítali i jeho lehce podvrknutý kotník...
Čistá hlava, nekomplikovaná přímočará uhalekaná jízda, ideální muzika někam za volant nebo ještě lépe na divokou párty. Jako by Germáni Steelpreachers pozvali na bečku haldu svých rock´n´rollových, bigbítových i metalových kámošů, ale dřív, než poslední hosté vůbec dorazili, stačili jim Motorhead a S.D.I. takřka všechno vyslopat, W.A.S.P., , Saxon, Pretty Maids či Accept vytáhli pár posledních loků a na řadu dalších zbyly už jen oschlé chlebíčky. ..
O tom, že historická fakta jsou pro rakouské Serenity dokonale nosným tématem, nás tahle parta kolem skvělého frontmana Georga Neuhausera několikrát přesvědčila. Nevyslovená výzva, která před tímto spolkem stála, totiž album, věnované jednomu koncepčnímu tématu, byla na pátém albu „Codex Atlanticus“ konečně zdolána a za hlavního hrdinu alba byl vybrán nikdo menší, než Leonardo Da Vinci. ..
Vítězná sestava se nemění, to je známé pravidlo. Němečtí Infinight, kteří celou patnáctiletku své existence strávili v konstantním složení, toho zatím sice na mezinárodním poli se svými dvěma deskami a dvěma épíčky mnoho nevyhráli, ale soudě podle jejich formy na vloni vydaném třetím albu „Apex Predator“, důvod k tomu měnit sestavu rozhodně nemají. Jejich melodický power metal s osvěžující thrashovou polevou totiž nabízí nespočet chytlavých momentů,..
Pokud byste se mi pokoušeli tvrdit, že album „Dark Days & Bright Nights“ je jakýmsi raným počinem Japeho Perätala z doby, kdy puberťák Jape ještě neměl hlas dozrálý do své plné síly a charakteristické barvy, bydlel v Itálii, kde při chytání bronzu slunce rozpustilo většinu jeho melancholických nálad a kdy se stejnou měrou pohyboval pod rockovými pódii i na tanečním parketu, možná byste mě dokázali přinejmenším nahlodat, ..
Okřídlené rčení praví, že nikdo není dokonalý. Z tohoto pohledu si pražská kapela Not Perfect zvolila vlastně dokonalý název. Zda se parta, která před vice než třemi lety vznikla proto, aby podpořila sólové album coverů své původní zpěvačky, blíží hudební dokonalosti, posuďte na stránkách Not Perfect, s děním okolo kapely vás mezitím seznámí kytarista Martin Pavlíček.
..
Klatovská HaXna vydala své druhé EP, nazvané „Poslední večeře přeživších“. Přiznám se, že za takhle nemastným úvodem se skrývá určitá rozpačitost nad tím, jak vybruslit z faktu, že dvě třetiny téhle nahrávky mě (coby příznivce takové té typicky domácí scény) docela baví a oslovují, ale ta omáčka kolem, související s tímto albem snahu kapely lehce devalvuje. Vyrovnat se s poměrně svérázným názvem kapely i lehce infantilním coverem je celkem malina..
Čekat od holandských (ehm, holandských, jeden je z Belgie, další z Německa, třetí z Finska a ta poslední do party je Norka…, ale držme se oficiálních statusů) Imperia nějaký neobvyklý vývoj by bylo značně bláhové. Tahle parta hraje celých dvanáct let od svého založení v konstantním složení, neměnný je autorský tým, přibližně stejná je i pauza mezi posledními třemi studiovými alby a stylově se Imperia stále pohybují v oblasti symfonického gotického metalu ..
Hudba zjevně nezná hranice. Tunisko není zemí metalu zaslíbenou, ale že i zde se může nějaká kovem čpící nahrávka urodit, dokazují Kartáginci s šalamounským názvem Carthagods. Ti se po téměř dvaceti letech své existence (původní členy kapely byste však v aktuální sestavě hledali marně) dopracovali k debutovému eponymnímu albu. Už tento fakt svým způsobem ospravedlňuje to, že Carthagods zní poměrně stařešinsky, ..
Otřepané rčení tvrdí, že pokud se vám něco líbí hned napoprvé, je to proto, že jste něco téměř totožného již slyšeli. Dle této teorie by v případě debutového alba Germánů Hammer King (nedejte nic na jejich tvrzení, že pochází ze Saint-Tropez) s názvem „Kingdom Of The Hammer King“ mělo jít na absolutní lásku na první poslech. Tedy alespoň v případě, že vám nebude vadit naprosto nulová originalita, kadence výrazu „kladivo“ častější než při celodenní směně v Hornbachu ..
Vezměme to úplně odzadu. Ve chvíli, kdy do redakce dorazilo třetí album brněnských Clawed Forehead „My Domain“, kapela už neexistovala. Poté, kdy je opustil vrchní autor Jakub Špiřík, ohlásili v říjnu loňského roku Clawed Forehead ukončení činnosti a přesunutí aktivit pod hlavičku The Entropies. Pár měsíců předtím, v době, kdy se zmíněné album dostalo na svět, byla sestava kapely po odchodu zpěvačky Terezy Malé a kontrabasistky Lenky Barotkové ..
To si takhle prostě vzpomenete, že byste chtěli natočit album plné (a to až do maxima) progresivního metalu, jelikož máte rádi filmovou muziku, tak si usmyslíte, že vaše deska jí zlehka bude načichlá. Pak si uděláte seznam těch, s kým byste tu desku chtěli nahrát, všem třem (o něco slavnějším) kolegům napíšete, oni vám na spolupráci kývnou a vůbec nevadí, že zrovna nebydlíte na jednom kontinentu. Každý ze zúčastěných své party nahraje v řádu více méně několika hodin..
Když se kuřimští Embrace The Darkness prosadili v naší Metalparádě, zabrousil jsem na jejich profil na bandzone a docela dobře se pobavil nad tím, jak s nadhledem kluci vykreslili svojí historii. Ale nejen historií živ je člověk, takže na to, co se děje u Embrace The Darkness aktuálně, jsme se podívali společně se zpěvákem Alešem Sethem Krupicou. ..
K přesnému a jednoznačnému popisu krátkometrážní prvotiny pražských MetalCraft s názvem „Feel The Fire“ by šlo vcelku snadno použít jejich autobiografické konstatování, tvrdící, že „MetalCraft stojí pevně na základech NWOBHM a cítí se v této „Old School“ velmi dobře“ . Trojice skladeb, zachycená na tomto EP, vzniklá někdy od jara loňského roku (kdy se sestava kapely, jejíž polovina členů má v kolonce životopis uvedenou položku Abax,..
Hranici toho, kde leží spektakulární dramatičnost a přehnaně hysterický tyjátr máme každý nastavenu úplně jinak. Chcete-li si otestovat, kde asi leží ta vaše hranice, sáhněte po druhém albu izraelských Stormy Atmosphere s názvem „Pent Letters“. Tomuto koncepčnímu příběhu by neskutečně prospělo, kdyby jej parta kolem klávesáka Eduarda Krakova a zpěváka Teddyho Shvetse ..
Vlivem stále narůstající lenosti i zásluhou dvou malých upírků, systematicky se starajících o můj noční život, se má návštěva koncertů v letošním roce vyrovnala počtu slunovratů, a z těch dvou to na celé čáře vyhrála pardubická zastávka Hammerfall ve společnosti Elvenking a Serenity.
Být moderní. Je to trochu jako zaklínadlo, které by mělo mnohé vyřešit. Kupodivu, při pohledu na domácí scénu nemám dojem, že by kdovíjak fungovalo. Ani v případě kapel, které skutečně lapají aktuální trendy, a už vůbec ne u těch, které vaří spíš dle letitých receptů a modernou jen nepatrně dochucují. A to je i případ debutového alba brněnských Alia Tempora „Digital Cube“, které se konečném součtu tváří jako teenager, ..
Zavzpomínáte-li na teplé letní měsíce, možná se někomu z vás vybaví, že o prázdninách se postupujícím v Metalparádě stal projekt Mephisto. Rozhovor s Jirkou Arlethem, alias Mephistem se rodil poměrně dlouho, neboť Mephisto měl rozcestováno kamsi za velkou louži, ale kdo si počká, ten se dočká. Odpověď na otázky, kdo je tajemný Mephsto, jaká hudební pole zákoutí jej zajímají a jaké plány chystá najdete v následujících řádcích...
I kdyby se velešínští A Sweetwater Trick na svém debutovém albu (předchozí krátkometrážní nahrávky kapela samotná do kategorie full-album nezařazuje) „What If“ nepřiznali k tomu, že se jedná o kolekci skladeb, vzniklých v průběhu jejich více než desetileté činnosti, tahle myšlenka by asi kdekomu mohla přijít na mysl. „What If“ se sice drží celkem jasného základu – kytarová rockovka, vytrvale se pohybující na vlně moderního míchání agrese a melodičnosti, ..
Mají to ty moderní kapely těžké. Je hezké hlásit se k myšlence prosazení se prostřednictvím inovativního a moderního melodického deathu, jenže jak zbořit tu překážku, že podobným nápadem se v současnosti zabývá přehršel dalších spolků? Šestice z německého Darmstadtu All Will Know na to na svém druhém albu „Deeper Into Time“ jde prostřednictvím elektroniky, kterou nenásilně rozpouští do svého vytrvalého souboje..
Soudě podle rychlosti vývoje a událostí, jsou Kanaďané Sovereign Council typickým produktem dnešní uspěchané doby. Své první album vydali necelý rok od vzniku kapely, příprava jeho následovníka zabrala něco málo přes rok a půl. Soudě podle obsahu, který tahle progresivní (sem tam můžete narazit i na spojování s pojmem symfonický, či gotický, ale – byť se pochopitelně jejich šlahounky na desce najdou..
“Death is certain, life is not…” Takový je podtitul již čtvrtého alba projektu After Rain s jednoznačným názvem “The Funeral March”, kterému plně odpovídá i silně melancholický obsah alba. A musím se přiznat, že v dobách, kdy vrchní hlava projektu Venca Votruba řediteloval našemu zinu, bych nikdy neřekl, že z člověka s takhle optimistickou a projasněnou povahou bude někdy padat tak pochmurná muzika. Inu, “…life is not…”..
Debutové album francouzského multiinstrumentalisty Deana Wallace s přátelským názvem „Metal Family“ je takovým metalovým „Návratem do budoucnosti“. Ve svém základu vypráví o tom, jak mohla hrát Metallica, kdyby… Těch kdyby je sice celá řada, k nejvýznamnějším lze zařadit tato: kdyby se Metallice nepodařilo získat takový věhlas, kdyby její transformace z thrashové úderky v roce 1991 (tady někde je doba toho potenciálního návratu)..
Za předpokladu, že máte rádi sedmdesátky, osmdesátky a (víc než) dospělácky orientovaný rock, nenechte se odradit tím, že Britové Cats In Space mají poměrně potrhlý název (nabízí se jistá asociace na pořad Pigs In Space, ale souvislost mi uniká), prapodivné vesmírné intro „Arrival“, a jejich pilotní singl „The Heartache“ chvílemi koketuje až s nasládlými manýry popových boy-bandů. Aktuálně vydaná prvotina „Too Many Gods“ totiž ta pionýrská..
„What do you say, if I say: Let The Hammer?“ FALL!
Nejsou lidi. Okřídlené rčení, které by brněnská kapela Rosa Nocturna asi s chutí vyškrtla ze slovníku. Ale ani ustavičné personální rošády neodradily tuhle partu od přípravy jejich druhého alba. O tom, co na něm najdete, kdy by se mohlo objevit, i o tom, jak největší letošní úspěch kapely souvisí s úvodním konstatováním, se rozpovídal kytarista a v současné době jeden ze dvou původních členů kapely Tonda „Gabriel“ Buček.
..
V nepříliš dlouhém promo materiálu o slovinské kapele Zaria se hned čtyřikrát objevuje slovo originální. Připustíme-li fakt, že propojení folk metalu (byť poměrně syntetického) a gothic metalu (pro který je odrazovým můstkem zejména vysoký vokál Inez Osiny) zas tak ohranou písničkou není, na jedno užití Zaria nárok mají. V dalších případech však už jde o čirou troufalost, nemluvě o tom, že i užití pojmu metal (nene, lehounce přibroušené kytary všechno nezachrání)
..
Embassy Of Silence jsou rocková kapela. Opakuji, Embasy Of Silence jsou rocková kapela. Tvrdí to všemožné servery, hudební encyklopedie a kapela sama sebe označuje jako rock-metalovou grupu s progresivními vlivy. Co na tom, že některé jejich písně (a na nové desce „Verisimilitude“ je takových většina), by mohly slavit úspěch na tanečním parketu. Výrazné melodicko-popové refrény Embassy Of Silence sem tam decentně zakryjí skromnou příměsí gotiky, ..
Kanaďané Moonlyght mají docela zamotanou historii. V první etapě svého života, čítající téměř rovnoměrně na přelomu století rozloženou dvanáctiletku, stihli vydat své debutové album. V roce 2007 to v kapele zaskřípalo natolik, že se Moonlyght rozpadli, a rozpad to byl zřejmě tak raketový, že druhé album ani nestihlo za života kapely vyjít. Takže když se v roce 2008 objevilo, vypadalo to na labutí píseň téhle prog-folkové party. ..
Nová éra? No, dřív se tomu říkalo disko, dneska se k tomu přifaří kytary a je z toho gothic sympho metal…, pravda, v tomhle tvrzení je hodně nadsázky, ale pokud se italští Setanera označují jako alternativní symfonicko-metalová kapela, viděl bych jejich alternativu právě v tom, že jim ty diskotékové nálady občas výrazně do skladeb prosakují. Až do druhé řady bych řadil to decentní (a hodně neumětelské) zacházení s elektronikou, i fakt,..
Když před čtyřmi lety v Britské Columbii na západě Kanady zakládali sourozenci Chris a Amanda Ostermanovi kapelu, část jména svého největšího inspiračního zdroje propašovali i do svého vlastního názvu. Snaha jít po stopách Iron Maiden (a celkově po osmdesátkovém heavíku) je patrná i na třetím albu Iron Kingdom, nazvaném „Ride For Glory“, které ve srovnání s debutem (a vlastně i se dva roky starým následovníkem) přináší jedno podstatné plus. ..
Při pohledu na tváře členů slovenské kapely Anthology se člověk neubrání okřídlenému spojení “mladá kapela”. Přesto tenhle spolek má za sebou už téměř osm let činnosti, které v loňské roce ozdobili vydáním povedeného debutového alba “The Prophecy”. Na téhle desce už je ke slyšení zpěvačka Raylyn Shayde, která do kapely přišla nedlouho před nahráváním desky. Naše povídání se tak pochopitelně točilo nejen kolem alba, ale hlavně kolem aktuálního dění v Anthology...
Když před dvěma lety přišli detroitští Reverence se svým debutem „When Darkness Fall“, byl z toho malý poprask. Tedy spíš z toho, kdo se v téhle kapele sešel, protože výčet působišť, ve kterých maníci z Reverence v minulosti hráli, obsahoval hodně známá jména – Crimson Glory, Savatage, Riot, Tokyo Blade…. A díky tomu se tak nějak dalo předpokládat, že (v případě, že zafunguje ta správná chemie a podaří se zúročit veškeré zkušenosti a potenciál) z toho nemůže vylézt špatná deska. ..|
Dnes je 16.9.2025, svátek má Ludmila
|
| Autor Savapip |
DREAM EVIL - The Book Of Heavy Metal
|
[21.01.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
VANISHING POINT - Dead Elysium
|
[19.01.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[15.01.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[14.01.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.01.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.01.2021] [hodnocení: 6/10] |
Standa ŠVARC (MEAT MINCER) - Na výzvy návštěvníků koncertů jsme repertoár přetextovali do češtiny,
|
[09.01.2021] |
|
[08.01.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.01.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[04.01.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[01.01.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[31.12.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.12.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.12.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Jirka RAIN (SEBASTIEN) - Sebastien je jako rodina!
|
[26.12.2020] |
|
[24.12.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.12.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Jakub DRŽMÍŠEK (ODRAEDIR) - Je to sakra příjemný bonus získat trochu uznání od lidí
|
[19.12.2020] |
|
[18.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
VANDEN PLAS - The Ghost Xperiment - Illumination
|
[15.12.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[11.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
MOB RULES - Hollowed Be Thy Name
|
[10.12.2020] [hodnocení: 9/10] |
Viktorie SURMOVÁ (SURMA) - Když se člověk snaží najít světlo v životě, život mu to obrátí k lepšímu
|
[06.12.2020] |
WINTER`S VERGE - The Ballad Of James Tig
|
[04.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
MOB RULES - Temple Of Two Suns
|
[03.12.2020] [hodnocení: 7/10] |
JADED HEART - Stand Your Ground
|
[02.12.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
D.O.L. - Between Love And Death
|
[28.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
Rado PRIPUTEN (GLOOM) - Snáď bude rok 2021 lepší
|
[28.11.2020] |
|
[27.11.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.11.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.11.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.11.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
CREEPER - Sex, Death & The Infinite Void
|
[10.11.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[07.11.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.11.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
NEKRO (DYSANGELIUM) - Ať už budou mé cesty jakékoliv, hudba v nich vždy bude nějak přítomna
|
[31.10.2020] [hodnocení: /10] |
|
[30.10.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.10.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
MANTICORA - The Black Circus Pt.2 - Disclosure
|
[22.10.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.10.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.10.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.10.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
MANTICORA - The Black Circus Pt.1 - Letters
|
[15.10.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[13.10.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.10.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[06.10.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.10.2020] [hodnocení: 9/10] |
SUPERHORROR - Italans Die Better
|
[30.09.2020] [hodnocení: 5,5/10] |
ARIDA VORTEX - Riders Of Steel
|
[28.09.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
MANTICORA - Darkness With Tales To Tell
|
[24.09.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.09.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.09.2020] [hodnocení: 6/10] |
MANTICORA - To Live to Kill to Live
|
[18.09.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.09.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
HELL IN THE CLUB - Hell Of Fame
|
[15.09.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[11.09.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
GUARDIAN OF LIGHTNING - Cosmos Tree
|
[04.09.2020] [hodnocení: 3,5/10] |
BLACK ROSE MAZE - Black Rose Maze
|
[02.09.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[31.08.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
ANGEL - A Woman`s Diary – Chapter II
|
[26.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.08.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.08.2020] |
HELLRIDE - Goodbyes To Forever
|
[22.08.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
Neira (ARTHEMION) - Za poslední půlrok se začaly věci dost hýbat, aniž bychom to sami čekali
|
[16.08.2020] |
|
[15.08.2020] [hodnocení: 7/10] |
GOBLINS BLADE - Of Angels And Snakes
|
[12.08.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
HER CHARIOT AWAITS - Her Chariot Awaits
|
[10.08.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
ILLUMISHADE - Eclyptic: Wake Of Shadows
|
[07.08.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
U.D.O. / Musikkorps der Bundeswehr - We Are One
|
[25.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[23.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[14.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
AETHER REALM - Redneck Vikings From Hell
|
[08.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[05.07.2020] |
|
[04.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
MAGNUS KARLSSON`S FREE FALL - We Are The Night
|
[03.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.06.2020] |
|
[26.06.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
Tomáš KLOS (PUBLIC RELATIONS) - Dopředu nikdy nevím, jak nakonec nová skladba bude vypadat.
|
[21.06.2020] |
|
[20.06.2020] [hodnocení: 7/10] |
HOUSE OF LORDS - New World - New Eyes
|
[17.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
PORN - No Monsters In God`s Eyes - Act III
|
[10.06.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.06.2020] [hodnocení: 8/10] |
GRAVE DIGGER - Fields Of Blood
|
[01.06.2020] [hodnocení: 9/10] |
MAJKL (YEAR OF PLUTO) - Naší prioritou je brzy natočit videoklip
|
[31.05.2020] |
|
[30.05.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.05.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
David DRNOVSKÝ (MEDEA REY) - Hrajeme, co nás baví a jsme rádi, když to baví i druhé.
|
[24.05.2020] |
|
[21.05.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.05.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Peťo HAJDU, Demo, Rado Rusnák (SLIGHT LIE) - Hrajeme metal, to je v pohodě!
|
[17.05.2020] |
|
[15.05.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.05.2020] [hodnocení: 7/10] |
WELICORUSS - Siberian Heathen Horde
|
[11.05.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[10.05.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
Dušan KOLAŘÍK (DARK SEAL) - Zabýváme se převážně pohanstvím, protože je to moje životní filozofie
|
[09.05.2020] |
|
[07.05.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[04.05.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Michal Randy ROTTER (DOKTOR TRICERATOPS) - Snažil jsem se o to, aby CD bylo vzteklé a pravdivé!
|
[03.05.2020] |
|
[30.04.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.04.2020] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[24.04.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[23.04.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
GAME ZERO - W.A.R. - We Are Right
|
[22.04.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.04.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.04.2020] [hodnocení: 9/10] |
AD INFINITUM - Chapter I: Monarchy
|
[15.04.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[13.04.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[10.04.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
ROYAL HUNT - Clown In The Mirror
|
[09.04.2020] [hodnocení: 8/10] |
ROYAL HUNT - Land Of Broken Hearts
|
[02.04.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[31.03.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.03.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.03.2020] [hodnocení: 7/10] |
DOKTOR TRICERATOPS - Old Skull Metal
|
[20.03.2020] [hodnocení: 5,5/10] |
DIABULUS IN MUSICA - Euphonic Entropy
|
[16.03.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
VLAD IN TEARS- Dead Stories Of Forsaken Lovers
|
[14.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[11.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.03.2020] [hodnocení: 9/10] |
Jaromír KUPKA (INNER EMPIRE) - Dobrá rada přijde vždycky vhod
|
[01.03.2020] |
|
[28.02.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[26.02.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.02.2020] [hodnocení: 9/10] |
Mr. Steely (METALCRAFT) - Nebyl čas ztrácet čas
|
[23.02.2020] |
|
[19.02.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.02.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[14.02.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[10.02.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.02.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.02.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.02.2020] [hodnocení: 5/10] |
|
[31.01.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
HUMAN FORTRESS - Reign Of Gold
|
[29.01.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[27.01.2020] [hodnocení: 8/10] |
INADREAM - No Songs For Lovers
|
[25.01.2020] [hodnocení: 5,5/10] |
WOLFPAKK - Nature Strikes Back
|
[22.01.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2019 - Savapip
|
[21.01.2020] |
MINOTAURUS - Victims Of The Underworld
|
[19.01.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[15.01.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Ray ALDER - What The Water Wants
|
[14.01.2020] [hodnocení: 9/10] |
CRYSTAL EYES - Starbourne Traveler
|
[03.01.2020] [hodnocení: 7/10] |
SALAMANDRA - Great Moravian Elegies
|
[26.12.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[25.12.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[24.12.2019] [hodnocení: 8/10] |
..více |
[24.12.2019] |
|
[22.12.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
VANDEN PLAS - The Ghost Xperiment - Awakening
|
[20.12.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.12.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[16.12.2019] [hodnocení: 9/10] |
THE TRIGGER - The Time Of Miracles
|
[14.12.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[13.12.2019] [hodnocení: 6/10] |
SALAMANDRA - Twilight Of Legends
|
[12.12.2019] [hodnocení: 7/10] |
CORONATUS - The Eminence Of Nature
|
[11.12.2019] [hodnocení: 6/10] |
THE DARK ELEMENT - Songs the Night Sings
|
[09.12.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.12.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[06.12.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.12.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
EUROPE - Prisoners In Paradise
|
[28.11.2019] [hodnocení: 10/10] |
PRETTY MAIDS - Undress Your Madness
|
[25.11.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.11.2019] [hodnocení: 8/10] |
VELVET VIPER - The Pale Man Is Holding Broken Heart
|
[16.11.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
BLIND GUARDIAN - Twilight Orchestra: Legacy Of The Dark Land
|
[15.11.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.11.2019] [hodnocení: 10/10] |
|
[12.11.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
Vašek MRZENA (RIMORTIS) - Spirála času se pořád točí a vrací.
|
[10.11.2019] |
|
[07.11.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.11.2019] |
|
[31.10.2019] [hodnocení: 6/10] |
DAWN OF DESTINY - Beast Inside
|
[30.10.2019] [hodnocení: 6/10] |
DESTROYSELF - Mít se ve svý moci
|
[26.10.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[25.10.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[13.10.2019] [hodnocení: -/10] |
|
[07.10.2019] [hodnocení: 7/10] |
WEIGHTLESS WORLD - The End Of Beginning
|
[06.10.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[04.10.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
SASCHA PAETH`S MASTERS OF CEREMONY - Signs Of Wings
|
[01.10.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
DREAMS IN FRAGMENTS - Reflections Of A Nightmare
|
[27.09.2019] [hodnocení: 6/10] |
VISIONS OF ATLANTIS - Wanderers
|
[20.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.09.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.09.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
Jiří BRODSKÝ (HITMAKERS) - Trochu jsme odbočili od hard rocku, snažíme se to dělat jinak
|
[15.09.2019] |
MIRRORPLAIN - Lost In Paradise
|
[11.09.2019] [hodnocení: 8/10] |
THE NEW ROSES - Nothing But Wild
|
[10.09.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
SACRILEGE - The Court Of The Insane
|
[07.09.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[04.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
ELVENKING - Reader of the Runes - Divination
|
[02.09.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
READ DEAD ROADKILL - Sweet Songs Of Anguish
|
[01.09.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[31.08.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.08.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[24.08.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.08.2019] [hodnocení: 6/10] |
SKIPPY (PIRATES OF THE PUBS) - Na tomhle stylu je dokonalý, že umí zhmotňovat emoce.
|
[18.08.2019] |
|
[17.08.2019] [hodnocení: 3/10] |
|
[12.08.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.08.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.08.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.08.2019] [hodnocení: 7/10] |
HAND OF FATE - Messengers Of Hope
|
[03.08.2019] [hodnocení: 5/10] |
Lucie MAJTÁNOVÁ (WASTED STRINGS) - Stále máme vysoké ambície a ešte stále sme nestratili chuť hrať.
|
[28.07.2019] |
HOLLOW HAZE - Between Wild Landscapes and Deep Blue Seas
|
[22.07.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.07.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.07.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[15.07.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
Juraj ONDREJMIŠKA (MARTUROS) - Sme dobre vychovaní našimi rodičmi!
|
[14.07.2019] |
THE LORD WEIRD SLOUGH FEG - New Organon
|
[10.07.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[06.07.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.07.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.07.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.06.2019] [hodnocení: 4,5/10] |
Marko HIETALA - Mustan Sydämen Rovio
|
[19.06.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[18.06.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[17.06.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.06.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
ATLAS PAIN - Tales Of The Pathfinder
|
[04.06.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.06.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.06.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.05.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[25.05.2019] [hodnocení: 7/10] |
BATTLE BEAST - No More Hollywood Endings
|
[22.05.2019] [hodnocení: 7/10] |
Patrik Daffy NEJEDLÝ (ROBOTIZED) - Nemělo cenu natáčet něco, co hraje každá třetí kapela
|
[19.05.2019] |
|
[18.05.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[13.05.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[11.05.2019] [hodnocení: 7/10] |
PARAGON - Controlled Demolition
|
[08.05.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.05.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.05.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.05.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[30.04.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[29.04.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.04.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.04.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
HEIR APPARENT - The View From Below
|
[20.04.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.04.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[13.04.2019] [hodnocení: 4/10] |
|
[08.04.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.04.2019] |
WE ARE SENTINELS - We Are Sentinels
|
[06.04.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.04.2019] [hodnocení: 7/10] |
THE KONVERTOR - Vstup na vlastní nebezpečí
|
[30.03.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[27.03.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.03.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[23.03.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.03.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
FUROR GALLICO - Dusk Of The Ages
|
[16.03.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.03.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.03.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[10.03.2019] |
|
[09.03.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[07.03.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
SPIRITS OF FIRE - Spirits Of Fire
|
[06.03.2019] [hodnocení: 9/10] |
BEAST IN BLACK - From Hell With Love
|
[04.03.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.03.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.03.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.02.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[25.02.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.02.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[20.02.2019] [hodnocení: 8/10] |
CHRISTIAN TOLLE PROJECT - Point Blank
|
[19.02.2019] [hodnocení: 7/10] |
PINK CREAM 69 - Sonic Dynamite
|
[14.02.2019] [hodnocení: 10/10] |
WOLFARIAN - Beyond The Ninth Wave
|
[12.02.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
LAZY BONEZ - Kiss Of The Night
|
[08.02.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.02.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
LIBERATE - Malleus Maleficarum
|
[06.02.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.02.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
PINK CREAM 69 - Food For Thought
|
[31.01.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[30.01.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.01.2019] [hodnocení: 4,5/10] |
VIRGIN STEELE - Seven Devils Moonshine
|
[27.01.2019] [hodnocení: 2,5/10] |
|
[25.01.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.01.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[22.01.2019] [hodnocení: 7/10] |
SEVEN THORNS - Symphony Of Shadows
|
[21.01.2019] [hodnocení: 7/10] |
PINK CREAM 69 - Games People Play
|
[17.01.2019] [hodnocení: 10/10] |
|
[16.01.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2018 - Savapip
|
[15.01.2019] |
|
[12.01.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
ME AGAINST THE WORLD - Breaking Apart
|
[11.01.2019] [hodnocení: 5/10] |
PINK CREAM 69 - One Size Fits All
|
[10.01.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.01.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[04.01.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.01.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[02.01.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
..více |
[01.01.2019] |
|
[27.12.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.12.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
DIVINE ASCENSION - The Uncovering
|
[24.12.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.12.2018] [hodnocení: 6/10] |
ANGEL DUST - Enlighten The Darkness
|
[20.12.2018] [hodnocení: 9/10] |
FIFTH ANGEL - The Third Secret
|
[19.12.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.12.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
Dalibor Panther HALAMÍČEK (MORAVIUS) - Jsme rádi, že můžeme i naší hudbou pomoci dobré věci.
|
[16.12.2018] |
ANGEL DUST - Border Of Reality
|
[13.12.2018] [hodnocení: 9/10] |
RUBICON RIVER - V poslední vteřině
|
[11.12.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.12.2018] [hodnocení: 4/10] |
DARK GAMBALLE - Hluboký nádech
|
[07.12.2018] [hodnocení: 9/10] |
ANGEL DUST - To Dust You Will Decay
|
[06.12.2018] [hodnocení: 8/10] |
ANGEL DUST - Into The Dark Past
|
[29.11.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.11.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.11.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.11.2018] [hodnocení: 6/10] |
Michael ROMEO - War Of The Worlds Pt. 1
|
[16.11.2018] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[09.11.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.11.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.11.2018] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[02.11.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.10.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
DREAM PATROL - Phantoms Of The Past
|
[29.10.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.10.2018] |
GUARDIANS OF TIME - Tearing Up The World
|
[26.10.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.10.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.10.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.10.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.10.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.10.2018] |
|
[11.10.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[08.10.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.10.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.10.2018] |
|
[05.10.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.10.2018] [hodnocení: 5,5/10] |
GRAVE DIGGER - The Living Dead
|
[30.09.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.09.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.09.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.09.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.09.2018] [hodnocení: 5/10] |
|
[19.09.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[17.09.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.09.2018] [hodnocení: 4,5/10] |
BEYOND THE BLACK - Heart Of The Hurricane
|
[10.09.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.09.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.09.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.09.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.09.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.09.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.09.2018] |
|
[30.08.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.08.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[27.08.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.08.2018] |
|
[25.08.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.08.2018] [hodnocení: 9/10] |
DORO - Forever Warriors, Forever United
|
[22.08.2018] [hodnocení: 9/10] |
KING COMPANY - Queen Of Hearts
|
[21.08.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
TERRA INCOGNITA - Fragments Of Ruined Mind
|
[20.08.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[19.08.2018] |
|
[18.08.2018] [hodnocení: 7/10] |
HEROES DON`T ASK WHY - Sound Of A Broken Heart
|
[13.08.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[12.08.2018] [hodnocení: /10] |
HORIZONS EDGE - Let The Show Go On
|
[11.08.2018] [hodnocení: 7/10] |
..více |
[10.08.2018] |
Chris CAFFERY - Jester`s Court
|
[08.08.2018] [hodnocení: 9/10] |
SCHWARZER ENGEL - Kut der Krähe
|
[07.08.2018] [hodnocení: 7/10] |
FOLLOW THE CIPHER - Follow The Cipher
|
[06.08.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
AETERNITAS - Tales of the Grotesque
|
[05.08.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.08.2018] [hodnocení: 4/10] |
POWERWOLF - The Sacrament Of Sin
|
[03.08.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
FORTY SHADES - Blackstar Diamond
|
[31.07.2018] [hodnocení: 9/10] |
Jirka SLEZÁK, Radek HAJNOVIČ (KODIAK) - Pokud víš o nějaké zpěvačce nebo zpěvákovi … dej nám echo
|
[29.07.2018] [hodnocení: /10] |
|
[28.07.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.07.2018] [hodnocení: 9/10] |
Glorian (SCARLET WINGS) - Hudba je našou drogou a sme pomerne závislí
|
[22.07.2018] |
ROCKSTAR FRAME & Kiara LAETITIA - Bulletproof
|
[21.07.2018] [hodnocení: 2,5/10] |
|
[16.07.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
STEELMADE - The Stories We Tell
|
[14.07.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.07.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[08.07.2018] |
HEADLESS CROWN - Century Of Decay
|
[07.07.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.07.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.07.2018] |
|
[30.06.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
MAGICAL HEART - Another Wonderland
|
[27.06.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.06.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
LOST DOMAIN - …In The Waiting Room Of Death
|
[18.06.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[17.06.2018] |
|
[16.06.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[13.06.2018] [hodnocení: 6/10] |
STORMWITCH - Bound To The Witch
|
[11.06.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[10.06.2018] |
|
[06.06.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[05.06.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
METAPRISM - Catalyst To Awakening
|
[02.06.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[27.05.2018] |
|
[26.05.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
ROUGH SILK - Progressive Oi!-Pop
|
[25.05.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[19.05.2018] [hodnocení: 4/10] |
CRUACHAN - Nine Years Of Blood
|
[15.05.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
JULIAN`S LULLABY - Prisoners Of Emotions
|
[14.05.2018] [hodnocení: 5,5/10] |
TOMORROW`S EVE - Mirror Of Creation III – Project Ikaros
|
[13.05.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[08.05.2018] [hodnocení: 8/10] |
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY - Smutnice
|
[07.05.2018] [hodnocení: 9,5/10] |
WHYZDOM - As Time Turns To Dust
|
[02.05.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[30.04.2018] [hodnocení: 8/10] |
Vojtěch MÁŠA (KELWIN) - Muzika je a byla pro některé z nás život, bez ní se to nedá.
|
[29.04.2018] |
SHADYGROVE - In The Heart Of Scarlet Wood
|
[28.04.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
SAVAGE MACHINE - Abandon Earth
|
[27.04.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.04.2018] [hodnocení: 8/10] |
ETERNAL SILENCE - Mastermind Tyranny
|
[17.04.2018] [hodnocení: 8/10] |
Erik, Pobuďák, Martin (HAKKA MUGGIES) - Respekt je to, co dělá z parazitování na předloze symbiózu.
|
[15.04.2018] |
MAGNUM, REDS`COOL - 10.4.2018, PRAHA, Nová Chmelnice
|
[13.04.2018] |
EVERTALE - The Great Brotherwar
|
[10.04.2018] [hodnocení: 8/10] |
NATACHA (SHEZOO) - Život je krátký, buďte spokojeni s každou minutou, kterou máte k dispozici
|
[08.04.2018] |
|
[07.04.2018] [hodnocení: 7/10] |
DEATHLESS LEGACY - Rituals Of Black Magic
|
[06.04.2018] [hodnocení: 7/10] |
Richie SAMBORA - Stranger In This Town
|
[05.04.2018] [hodnocení: 10/10] |
|
[04.04.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.04.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.03.2018] [hodnocení: 10/10] |
|
[26.03.2018] [hodnocení: 6/10] |
FOR ALL WE KNOW - Take Me Home
|
[25.03.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.03.2018] [hodnocení: 10/10] |
VOODOO CIRCLE - Raised On Rock
|
[21.03.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.03.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.03.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.03.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.03.2018] [hodnocení: 10/10] |
HEAVATAR - Opus II - The Annihilation
|
[14.03.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.03.2018] |
|
[09.03.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.03.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
EASTERN HIGH - Gardens Of Heathens
|
[03.03.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.03.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.02.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[26.02.2018] |
Petr HLADÍK (OBEREG) - Křest jsme pojali tak, že se křtilo vodou ze studánky z lesa.
|
[25.02.2018] |
|
[24.02.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.02.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
REBELLION - A Tragedy In Steel Part II: Shakespeare´s King Lear
|
[19.02.2018] [hodnocení: 6/10] |
LEAVES´ EYES - Sign Of The Dragonhead
|
[14.02.2018] [hodnocení: 7/10] |
NEUROTIC MACHINERY - Cognitive Dissonance
|
[09.02.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[06.02.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[04.02.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[04.02.2018] |
|
[31.01.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[30.01.2018] [hodnocení: 7/10] |
HAKKA MUGGIES - Farewell To Erin
|
[29.01.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.01.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2017 (Savapip)
|
[23.01.2018] |
|
[21.01.2018] |
|
[19.01.2018] [hodnocení: 7/10] |
THE DARK ELEMENT - The Dark Element
|
[15.01.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
Pavel KRPEC (UNDER THE SKIN) - Má smysl mít odvahu a konat dobro.
|
[14.01.2018] |
|
[13.01.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.01.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.01.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[08.01.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.01.2018] |
|
[06.01.2018] [hodnocení: 6/10] |
EMBER SEA - How to Tame a Heart
|
[03.01.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.01.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[31.12.2017] [hodnocení: 2/10] |
..více |
[31.12.2017] |
|
[25.12.2017] [hodnocení: 6/10] |
Tarja TURUNEN - From Spirits And Ghosts (Score For A Dark Christmas)
|
[24.12.2017] [hodnocení: 7/10] |
ELUVEITIE - Evocation II - Pantheon
|
[23.12.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.12.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
SUPERSCREAM - The Engine Cries
|
[17.12.2017] [hodnocení: 8/10] |
UNDER THE SKIN - Planet Earth`s Survivors
|
[15.12.2017] [hodnocení: 8/10] |
HYDRARRGYRUM - Rebirth In Steel
|
[10.12.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[27.11.2017] [hodnocení: 7/10] |
ELVENKING - Secrets Of The Magick Grimoire
|
[24.11.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[22.11.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.11.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.11.2017] |
|
[18.11.2017] [hodnocení: 7/10] |
Jackie (HAIRY GROUPIES) - Produkovat sám sebe nelze
|
[12.11.2017] |
VUUR - In This Moment We Are Free - Cities
|
[08.11.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.11.2017] [hodnocení: 9/10] |
HEROES DON`T ASK WHY - Heroes Don`t Ask Why
|
[04.11.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.11.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.11.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[30.10.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.10.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.10.2017] |
VOICE OF INSTINCT - Independent
|
[27.10.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.10.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.10.2017] |
DARK ANGELS - Venomous Embrace
|
[16.10.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.10.2017] |
|
[14.10.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[13.10.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
EXIT EDEN - Rhapsodies In Eden
|
[10.10.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.10.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[08.10.2017] |
|
[07.10.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[06.10.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
BURNING WITCHES - Burning Witches
|
[25.09.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.09.2017] [hodnocení: 6/10] |
FIREFORCE - Annihilate The Evil
|
[20.09.2017] [hodnocení: 7/10] |
Jakub DRŽMÍŠEK (ODRAEDIR) - Našim nejaktuálnějším plánem je příprava materiálu na další album
|
[17.09.2017] |
BLACK HAWK - The End Of The World
|
[15.09.2017] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[13.09.2017] [hodnocení: 7/10] |
THE NEW ROSES - One More For The Road
|
[11.09.2017] [hodnocení: 8/10] |
DOLL SKIN - Manic Pixie Dream Girl
|
[04.09.2017] [hodnocení: 8/10] |
Michal ZEMAN (EPILOG) - Z mého pohledu dopadla deska tak, jak jsem zamýšlel
|
[03.09.2017] |
|
[02.09.2017] [hodnocení: 6/10] |
FADING AZALEA - Maze Of Melancholy
|
[30.08.2017] [hodnocení: 6/10] |
THRASHING MACHINE - Disease Called Human Mind
|
[28.08.2017] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[27.08.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[27.08.2017] |
|
[26.08.2017] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[22.08.2017] [hodnocení: 8/10] |
Róbert KRAJČI (DEFINITION) - Progresívny rock a metal nie je iba o zložitosti
|
[20.08.2017] |
ROCK GODDESS - It`s More Than Rock and Roll
|
[19.08.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.08.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.08.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
CELLAR DARLING - This Is The Sound
|
[14.08.2017] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.08.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.08.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.08.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.08.2017] |
|
[05.08.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.08.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[03.08.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[31.07.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.07.2017] [hodnocení: 3,5/10] |
|
[27.07.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[24.07.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.07.2017] |
|
[21.07.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.07.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
MYRKGRAV - Takk og farvel; tida er blitt ei annen
|
[15.07.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.07.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.07.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[12.07.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.07.2017] |
Jirka RAIN (SEBASTIEN, KREYSON, CITRON) - Chceš-li být úspěšný, musíš pracovat víc, než ostatní!
|
[08.07.2017] |
|
[08.07.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
ODRAEDIR - Legends Of The Dark Times
|
[03.07.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.07.2017] |
VHÄLDEMAR - Old King`s Visions
|
[01.07.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.06.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[26.06.2017] [hodnocení: 6/10] |
WHITE SKULL - Will Of The Strong
|
[25.06.2017] [hodnocení: 9/10] |
EPILOG - Whispers In The Darkness
|
[21.06.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.06.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.06.2017] |
|
[14.06.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.06.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
ALESTORM - No Grave But The Sea
|
[07.06.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
Matěj (RAMBLING WOLVES) - Zatím jsme ještě úplně nepřišli na to, jak správně a koho "podmáznout"
|
[04.06.2017] |
ATLAS PAIN - What The Oak Left
|
[03.06.2017] [hodnocení: 6/10] |
SKYCLAD - Forward Into The Past
|
[29.05.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
Mark SWEENEY (WOLFPAKK) - Existuje ještě spousta jmen, která bych měl rád na našich albech
|
[28.05.2017] |
|
[27.05.2017] [hodnocení: 5,5/10] |
ROXIN` PALACE - Freaks Of Society
|
[24.05.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[21.05.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.05.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[15.05.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[14.05.2017] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[12.05.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
JUPITER FALLS - Faces In The Sand
|
[08.05.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.05.2017] [hodnocení: 6/10] |
Honza ŠTOK (STEELFAITH) - Nemá cenu dělat všechno tak, jak to dělaj ostatní
|
[30.04.2017] |
|
[26.04.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
BLUE HOUR GHOSTS - Blue Hour Ghosts
|
[25.04.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.04.2017] |
|
[16.04.2017] |
|
[16.04.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
HOUSE OF LORDS - Saint Of Lost Soul
|
[11.04.2017] [hodnocení: 7/10] |
Ronnie, Filip, Jaro, Mayo (SIGNUM REGIS) - Náš recept je tvrdá práca a výdrž
|
[09.04.2017] |
GRAVE DIGGER - The Last Supper
|
[06.04.2017] [hodnocení: 7/10] |
EDENBRIDGE - The Great Momentum
|
[05.04.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
XANDRIA - Theater Of Dimensions
|
[04.04.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
DANIEL GAZZOLI PROJECT - Night Hunter
|
[02.04.2017] [hodnocení: 6/10] |
SIGNUM REGIS - Decennium Primum
|
[31.03.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[30.03.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.03.2017] [hodnocení: 6/10] |
ATTRACTHA - No Fear To Face What`s Buries Inside You
|
[28.03.2017] [hodnocení: 7/10] |
SECOND CHANCE & Richard SCHEUFLER - Acoustic
|
[25.03.2017] [hodnocení: -/10] |
GRAVE DIGGER - The Grave Digger
|
[23.03.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.03.2017] |
|
[16.03.2017] [hodnocení: 9/10] |
|
[15.03.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.03.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[11.03.2017] [hodnocení: 2,5/10] |
GRAVE DIGGER - Knights Of The Cross
|
[09.03.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
BATTLE BEAST - Bringer Of Pain
|
[08.03.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[05.03.2017] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[05.03.2017] |
|
[02.03.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[27.02.2017] [hodnocení: 6/10] |
GRAVE DIGGER - Heart Of Darkness
|
[23.02.2017] [hodnocení: 7/10] |
DEGREES OF TRUTH - The Reins Of Life
|
[22.02.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.02.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
AFTERLIFE SYMPHONY - Moment Between Lives
|
[13.02.2017] [hodnocení: 8/10] |
Metallic Kitty (DECADENCE) - Mám nenaplněné ambice ve všem, co dělám!
|
[12.02.2017] |
|
[11.02.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.02.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.02.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[06.02.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[05.02.2017] |
|
[04.02.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.02.2017] [hodnocení: 9/10] |
Milan HLAVÁČ (DEMOS) - Hrajeme klasický heavy metal, který nebude nikdy zapomenut.
|
[29.01.2017] |
CIVIL WAR - The Last Full Measure
|
[27.01.2017] [hodnocení: 8/10] |
GRAVE DIGGER - Heavy Metal Breakdown
|
[26.01.2017] [hodnocení: 10/10] |
GRAVE DIGGER - Healed by Metal
|
[25.01.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.01.2017] [hodnocení: 8/10] |
ETERNAL IDOL - The Unrevealed Secret
|
[18.01.2017] [hodnocení: 8/10] |
Redaktorská bilance roku 2016 (Savapip)
|
[17.01.2017] |
|
[16.01.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.01.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[09.01.2017] [hodnocení: 7/10] |
KOHOUT PLAŠÍ SMRT - Nejlepší by bylo mít tučňáka ve vaně...
|
[07.01.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
Herman FRANK - The Devil Rides Out
|
[04.01.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.01.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[28.12.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[26.12.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[25.12.2016] [hodnocení: 8/10] |
Dalibor Panther HALAMÍČEK (MORAVIUS) - Trvalo to dlouho, ale za to výsledek je super
|
[25.12.2016] |
|
[19.12.2016] [hodnocení: 7/10] |
Tommy Ace (BAD JOKER`S CREAM) - Nikdy nevíš, kdy se zrodí další legenda
|
[18.12.2016] |
PAGANLAND - From Carpathian Land
|
[17.12.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[14.12.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
AND THEN SHE CAME - And Then She Came
|
[07.12.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[05.12.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
Dejw TŮNA (SOTURY) - Primárním cílem je dokončit práce na CD!
|
[04.12.2016] |
DIABULUS IN MUSICA - Dirge For The Archons
|
[30.11.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.11.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.11.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[16.11.2016] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[15.11.2016] [hodnocení: 9/10] |
|
[13.11.2016] [hodnocení: 8/10] |
SCARLET AURA - Pozitivní ohlasy nám dávají víru, ty méně pozitivní nám dodávají odvahu
|
[13.11.2016] |
STOŽAR - Молотом гроз, в сумерки битв...
|
[09.11.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[07.11.2016] [hodnocení: 7/10] |
X-TINXION - From The Ashes Of Eden
|
[02.11.2016] [hodnocení: 6/10] |
KROSSFIRE - Shades Of Darkness
|
[31.10.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[30.10.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
MISTRESS OF 999 - Another Day In Hell…Again
|
[26.10.2016] [hodnocení: 6/10] |
MAEGI - Tales Of The King`s Court
|
[23.10.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.10.2016] |
BAD JOKER`S CREAM - Behind The Mask
|
[18.10.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
APOLLO UNDER FIRE - Apollo Under Fire
|
[15.10.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[12.10.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.10.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[09.10.2016] |
LORDI - Monstereophonic (Theaterror vs. Demonarchy)
|
[05.10.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.10.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
Ruda SCHWESER (MESSALINA) - Muziku nepodvedeš…, i když v některých případech si tak jistý nejsem…
|
[02.10.2016] |
|
[28.09.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.09.2016] [hodnocení: 6/10] |
Kamil DRÁB (BLOODY ROSE) - ...v půlce koncertu i zastydlý publikum najde s námi společnou řeč
|
[25.09.2016] |
|
[24.09.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
KING COMPANY - One For The Road
|
[20.09.2016] [hodnocení: 8/10] |
FACE THE DAY - Corroding Dreams
|
[18.09.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.09.2016] |
|
[14.09.2016] [hodnocení: 7/10] |
SEVENTH STATION - Between Life And Dreams
|
[11.09.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[09.09.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[06.09.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.09.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.09.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[31.08.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[28.08.2016] |
INISHMORE - The Lemming Project
|
[26.08.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.08.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.08.2016] |
WISHING WELL - Chasing Rainbows
|
[15.08.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.08.2016] [hodnocení: 6/10] |
LAST AUTUMN`S DREAM - Paintings
|
[10.08.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[07.08.2016] |
|
[04.08.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.08.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[30.07.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.07.2016] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[25.07.2016] [hodnocení: 8/10] |
ROSA NOCTURNA - Zapomenuté příběhy
|
[24.07.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[23.07.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
FREE FALL - Malý kousek věčnosti
|
[22.07.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.07.2016] [hodnocení: 4,5/10] |
TEARS OF STYRBJORN - The Fallen Einheri
|
[18.07.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.07.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
Karel VODIČKA (KERN) - Vše se dá koupit, ale talent ne … :-)
|
[17.07.2016] |
|
[14.07.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.07.2016] [hodnocení: 7/10] |
THE NEW ROSES - Dead Man´s Voice
|
[04.07.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.07.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[30.06.2016] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[29.06.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.06.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.06.2016] |
|
[23.06.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
RAGE - The Devil Strikes Again
|
[21.06.2016] [hodnocení: 8/10] |
EVIL MASQUERADE - The Outcast Hall Of Fame
|
[20.06.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
Ivana SVÍTKOVÁ (CORPS OF NOISE) - Stále zkoušíme své možnosti a hranice
|
[19.06.2016] |
|
[16.06.2016] [hodnocení: 9,5/10] |
Martin HRACHOVEC (ACT OF GOD) - Všechno zlé bylo pro něco dobré
|
[12.06.2016] |
|
[09.06.2016] [hodnocení: 9/10] |
PANYCHIDA - Haereticalia – The Night Battles
|
[01.06.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.05.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.05.2016] [hodnocení: 8/10] |
REBEL MISTRESS - Restless Minds
|
[21.05.2016] [hodnocení: 5/10] |
JADED HEART - Guilty By Design
|
[18.05.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
KAPRIOLA - Na konci přijde začátek
|
[16.05.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.05.2016] |
|
[14.05.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[11.05.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
Lukáš GRACA (D.N.A.) - V dnešní době je strašně fajn, když přijde alespoň ta hrstka věrných
|
[08.05.2016] |
RED BARON BAND - Live In Prague
|
[07.05.2016] [hodnocení: -/10] |
|
[02.05.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
Flo LAURIN (SINBREED) - Myslím si, že třetí deska je zlomová
|
[01.05.2016] |
|
[30.04.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[29.04.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
ACT OF GOD - Deception Of Freedom
|
[22.04.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.04.2016] [hodnocení: 9/10] |
Leena (EMERALD SHINE) - Zpětná vazba je velmi motivující
|
[17.04.2016] |
|
[16.04.2016] [hodnocení: 7/10] |
THUNDERSTONE - Apocalypse Again
|
[15.04.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.04.2016] [hodnocení: 9/10] |
TAINTED NATION - On The Outside
|
[11.04.2016] [hodnocení: 7/10] |
AFTER APOCALYPSE - After Apocalypse
|
[08.04.2016] [hodnocení: 4/10] |
KING WRAITH - Of Secrets And Lore
|
[06.04.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.04.2016] [hodnocení: 7/10] |
ABSOLUT DEAFERS - Himaláje v nás
|
[30.03.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
Luděk STRUHAŘ (MOTORBAND) - Motorband je pořád v plné síle!
|
[27.03.2016] |
VOODOO CIRCLE - Whisky Fingers
|
[25.03.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.03.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
EMERALD SHINE - Beneath The Stars
|
[19.03.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.03.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[15.03.2016] [hodnocení: 9/10] |
GHOST MACHINERY - Evil Undertow
|
[07.03.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.03.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
WOLFARIAN - Far Away In The North
|
[29.02.2016] [hodnocení: 7/10] |
MAGISTARIUM - 5´55´´ Til The End Of Days
|
[24.02.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.02.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[21.02.2016] |
|
[20.02.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[15.02.2016] [hodnocení: 6/10] |
VIOLENT DIVINE - Hyperactivity Disorder
|
[13.02.2016] [hodnocení: 6/10] |
TANAGRA - None Of This Is Real
|
[12.02.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.02.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.02.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.02.2016] [hodnocení: 10/10] |
|
[01.02.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
LUNA RISE - Dark Days & Bright Nights
|
[31.01.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.01.2016] |
HAXNA - Poslední večeře přeživších
|
[30.01.2016] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[25.01.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[24.01.2016] [hodnocení: 6/10] |
HAMMER KING - Kingdom Of the Hammer King
|
[22.01.2016] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[20.01.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[18.01.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[17.01.2016] |
|
[16.01.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
STORMY ATMOSPHERE - Pent Letters
|
[13.01.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2015 (Savapip)
|
[13.01.2016] |
|
[12.01.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.01.2016] |
|
[08.01.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
ALL WILL KNOW - Deeper Into Time
|
[06.01.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[04.01.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.01.2016] |
|
[28.12.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[22.12.2015] [hodnocení: 7/10] |
HAMMERFALL, ELVENKING, SERENITY - 11.12.2015, PARDUBICE, TipSport Aréna
|
[18.12.2015] |
Tonda BUČEK (ROSA NOCTURNA) - Chtěl bych na lidi působit pozitivně nebo jim aspoň něco předat
|
[13.12.2015] |
|
[13.12.2015] [hodnocení: 4/10] |
EMBASSY OF SILENCE - Verisimilitude
|
[09.12.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
MOONLYGHT - Return To Desolation
|
[07.12.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.12.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.12.2015] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.11.2015] |
|
[27.11.2015] [hodnocení: 8/10] |