Je jen málo kapel, kterým skotačení ze stylu do stylu a experimentování napříč hudebním spektrem nezlomí vaz. Def Leppard na svém bestselleru „Hysteria“ předvedli naprosto elegantní obrat od původní zvuku, který se poohlížel až heavymetalovým směrem a výsledkem byl nadčasový fenomén. Když ale Mötley Crüe chtěli zkusit něco jiného na bezejmenném albu, byl z toho propadák jako vrata. A to jsme jen u největších hegemonů. Co teprve kapely, které nemají svou pozici na scéně zdaleka tak pevnou. ..
Na Wolfganga Van Halena se už nehledí jako na protekčního syna slavného Eddieho Van Halena, ale jako na talentovaného muzikanta, který po otci zdědil hudební geny, ovšem nutně nemusí kráčet v jeho stopách, i přesto, že byl členem Van Halen v jejich závěrečné epizodě a podílel se na comebackové desce s Davidem Lee Rothem „A Different Kind Of Truth“. Pro první hudební krůčky bylo členství ve Van Halen velmi důležité, stejně jako příjmení, ale bez skutečného talentu by mu to nebylo k ničemu, ..
V létě roku 1973 nebyla na newyorské undergroundové scéně větší senzace. New York Dolls byli všude a pravidelní návštěvníci klubových akcí na ně poukazovali jako na budoucí velkou věc. Pověst výtečné koncertní kapely je předcházela a proto se koncerty začínaly úctyhodně plnit. Kromě domovského New Yorku se kapela vypravila i na evropské turné, posílena vítězstvím v anketě časopisu Creem v kategoriích nejlepší i nejhorší kapela. „Dolls jsou ta nejodpornější kapela, že si je zamilujete,“ psalo se o nich v tomtéž plátku. ..
Skutečnost, že se zpěvák Rob Wylde vzdal postu frontmana u pololegendárních Welšanů Tigertailz, musel fanoušky jeho domovských Midnite City potěšit. Jeho desetileté angažmá u Tigertailz nevygenerovalo moc hudby a když už, tak její kvalita se nedala moc srovnat s klasickými alby typu „Bezerk“. V Midnite City se Robovi rozvázaly ruce a rozhodl se ukázat, co v něm všechno je. Ani nevadilo, že si osvojil někdejší mustr Def Leppard, obdivně vzhlížel k Danger Danger a sem tam si vypůjčil nějaký vtípek od Poison, protože hned debutové album..
Poté, co Malmsteenovu kapelu opustil zpěvák Tim Ripper Owens a bubeník Patrick Johansson, začala možná definitivní éra Yngwieho kariéry, která trvá dosud. Nutno přiznat, že z ní nejsou příznivci vůbec nadšeni. Malmsteen se začal starat o veškerou instrumentální i pěveckou složku na deskách sám, stejně jako si začal zajišťovat kompletní producentskou stránku, což v minulosti bývala jeho silná parketa, ovšem v novém tisíciletí jako kdyby vše zapomněl a alba od dob „War To Ends All Wars“ zní spíše jako polovičatá dema. Yngwie stále ohromuje technikou i rychlými prsty, ..
Když Greta van Fleet začínali, nahlíželo se na ně jen jako na další krátkodechou senzaci retro vlny, která si na paškál brala hardrockové dění začátku sedmdesátých let. Debut „Anthem Of The Peacefull Army“ nebyl ničím jiným, než vyznáním se z lásky k Led Zeppelin a milostným výkřikem směrem k jejich raným albům. Když se dostal na třetí místo oficiální americké hitparády a porážel daleko renomovanější soubory či popové hvězdy, bylo nutné začít brát partu bratří Kiszků vážně, ..
Přestože slogan „Born To Lose“ použil kytarista Johnny Thunders až pro skladbu své pozdější kapely The Heartbreakers, klidně by mohl definovat kariéru jiné jeho formace. Té původní, mnohem kultovnější. New York Dolls měli velkou smůlu, která může za to, že jsou už polozapomenutou legendou, jež sice měla obrovský vliv na další generace muzikantů a jako inspirační vzor ji uvádějí největší z největších (jmenovitě třeba Guns N`Roses či Mötley Crüe), ale vlastní úspěch si nikdy neprožila. ..
Že se s novým albem vrací legendární Britky Girlschool je sympatické, ovšem nečekané. Osm let pauzy v životě kapely, která funguje přes čtyřicet let, je doba obrovsky dlouhá, ovšem zdá se, že parta kolem dvou původních členek, zpěvačky a kytaristky Kim McAuliffe a bubenice Denise Dufort, odmlku využila smysluplně. Kapela musela přežit šok, když na konci roku 2015, v době, kdy měla venku nové album „Guilty As Sin“, zemřel její mentor a velký přítel Lemmy Kilmister, čímž padlo turné, ..
Když se dnes řekne power metal, řada lidí si vybaví spolky Sabaton či Powerwolf, které patří k soudobé evropské enklávě, zaklínající se tímto stylem. Že je řada starých metalistů nebere až tak vážně, za to může zaprvé jejich popularita, která se u některých die hard fanoušků neodpouští, ale také to, že pojem power metal má kořeny úplně jinde a pamětníci si jej nespojují pouze s hurónskými popěvky a siláckými pózami à la Manowar, ale hlavně ve spojení klasického heavy metalu, hrstky progresivních postupů a thrashe. ..
Když byl Yngwie Malmsteen v roce 2009 zvolen časopisem Time devátým nejlepším hráčem na elektrickou kytaru všech dob, mluvil o ocenění své tvorby a přínosu hudbě. „Je vidět, že to, co dělám, dělám dobře. Mám důvod být na svou práci hrdý,“ řekl s patřičnou dávkou patosu a sebevědomého egoismu Malmsteen. Mohl být hrdý na svou tvorbu, ačkoliv ani on už nemohl nepostřehnout negativní recenze, které se v posledních letech snášely na jeho alba. Přestože v případě „Perpetual Flame“ byly o něco mírnější než při vydání „Attack!!“ ..
Savage Grace povstávají z popela. Bez divokého potlesku, který jejich kariéru stejně nikdy neprovázel, s totálně překopanou sestavou, v níž zůstává pouze kontroverzní kytarista Chris Louge, a s novým albem. Kdo by čekal, že kapela ještě naváže na alba z let 1985 a 1986 „Master Of Disguise“ a „After The Fall From Grace“, která přece jen nějakou historickou úlohu sehrála, ovšem nikdy se nestala zásadními díly pro metalovou scénu. Savage Grace nelze upřít skutečnost, ..
Přelom tisíciletí zastihl The Rolling Stones v pozici největšího hudebního uskupení na světě. Nejenže kapela ukázala, že dokáže přežít všemožné trendy, které se během druhé poloviny dvacátého století přehnaly přes scénu, dokázala rovněž, že je stále životaschopnou partou, která už má za sebou mladickou bouřlivost, ale dokáže těžit z nadhledu a bohatých zkušeností. Proto ji nerozhodila ani skutečnost, že si Mick Jagger odskočil k sólové dráze a v roce 2001 vydal album "Goddess In The Doorway", ..
Jestliže se na Malmsteenovy aktivity prvních let nového tisíciletí nahlíželo poněkud s despektem a jeho alba nebyla nejočekávanější díla, dostalo se mu pocty, když byl jeho otisk zaznemenán do Hollywood Rock Walk, což je rocková obdoba Chodníku slávy v Hollywoodu. Stalo se tak v době, kdy se znovu přeskupila sestava kapely, odkud vylétl klávesista Joakim Svalberg, jenž našel uplatnění u progmetalistů Opeth, a byla ukončena i poněkud rozpačitá spolupráce se zpěvákem Doogiem Whitem. Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš,..
Kytarista Joel Hoekstra žije v poslední době v mírné nejistotě. Když před pár lety nastupoval k Whitesnake, sliboval si od toho přidružení se k legendě historického významu, ač mohl vědět, že frontman David Coverdale je člověk přelétavý a místem v kapele si není nikdo jistý. Kvůli angažmá ve Whitesnake Hoekstra opustil i domovské Night Ranger, aby po Coverdaleově boku natočil dvě alba, trochu zbytečnou sbírku starých hitů Deep Purple „The Purple Album“ a velmi dobrou novinku „Flesh And Blood“. ..
Když v polovině devadesátých let doběhlo do svého konce světové turné k albu „Voodoo Lounge“, mohlo si připsat jedno unikum. Stalo se jedním z nejvýdělečnějších podniků doby, což byla (v časech, kdy světové scéně vládla tvrdá seattleská alternativa na eurodisco na Starém kontinentě) věc nevídaná, aby kapela, která hraje přes třicet let a je krajně nemoderní, měla takový úspěch. Jenže The Rolling Stones spojovali masy i generace. Bylo jedno, jaké trendy vládnou hudbě, kdekoliv, kam kapela přijela a spustila svůj stařičký rhythm n`blues,..
I když se zdálo, že Yngwie Malmsteen aktivity po roce 2005 začal trochu tlumit, opak byl pravdou. Kromě toho, že si se Zakkem Wyldem a Alem Di Meolou zahrál na sólových počinech svého spolupracovníka klávesisty Dereka Sheriniana, vstoupil i do světa filmu, když se dvakrát objevil v animovaném snímku Harvey Birdman, advokát. Stal se i jednou z tváří velidce populární počítačové hry Guitar Hero, což mohlo odpovídat tomu, že začal definitivně požívat status žijící legendy, i přesto, že jeho sólová dráha vykazovala rychle sestupnou tendenci. ..
Že by Toto ještě někdy vydali novou desku, je velice nepravděpodobné. I když papírově členem kapely zůstává kytarista a hlavní tvůrčí mozek Steve Lukather i klávesista David Pacih, věc ohledné legendy amerického AOR dospěla do patové situace. Jakékoliv studiové aktivity pod tímto názvem jsou zablokovány ze strany rodin někdejších zesnulých členů, bubeníka Jeffa Porcara a basisty Mikea Porcara, přičemž ani někdejší frontman Bobby Kimball se k možnému znovusetkání pod hlavičkou Toto nestaví nijak žhavě, takže Stevu Lukatherovi ..
Jak se turné „Steel Wheels/Urban Jungle“ chýlilo ke konci, bylo stále jasnější, že The Rolling Stones čeká událost, která rozdělí kapelu, jež hrála léta ve stále stejném složení a přežila i mrtvičnou část existence kolem alba „Dirty Works“. Tentokrát nebyl na vině Mick Jagger či Keith Richards, popřípadě vztah mezi nimi, ale touha basisty Billa Wymana vystoupit z kolotoče, jehož členem byl od roku 1962. Měl už dost Jaggerových egomaniakálních výjevů, ..
Aby byli underground, na to jsou moc písničkoví, aby byli mainstream, na to jsou moc divní. Queens Of the Stone Age vždycky stáli mimo tyto nesmiřitelné tábory, ovšem dokázali z toho vytěžit až až. Neminuly je platinové desky, v případě alba „…Like Clockwork“ první místo oficiální americké hitparády. a to bez toho, aby museli výrazně korigovat svůj styl. Přestože se v něm dnes vytrácí prvek stoner rocku, který je vždy spojoval s předchůdci Kyuss, alternativně rocková složka je pořád dost silná. ..
Mark Boals byl pryč a epizoda s nástupcem Jornem Landem skončila dřív, než stačila začít, protože svéhlaví seveřani Lande a Malmsteen si vjeli do vlasů takovým způsobem, že Yngwiemu nezbývalo nic jiného než se obrátit opět na Boalse, zda by alespoň nedokončil turné k desce „War To Ends All Wars“, o níž byl přesvědčen, že je jeho dalším mistrovským dílem. Tak to nebylo a pocítit mu to dávali i fanoušci, kterých se na koncertech začala scházet mnohem menší parta. Yngwie definitivně uzavřen ve své bublině věřil tomu, ..
Pokud budeme vycházet ze skutečnosti, že Oasis jsou nadobro uzavřená kapitola, která měla smysl před takovými pětadvaceti lety, je pro hitmakera zázraku britpopu Noela Gallaghera dnes jasným vyjádřením kapela High Flying Birds. Ta toho s Oasis tolik společného nemá, jak by se mohlo čekat od člověka, který se podepsal pod největší hity kapely, čímž vydělal pěknou řádku liber. Jenže každý se vyvíjí a Noel dnes by asi další „Wonderwall“ nenapsal. Ne, že by to neuměl, ale jeho vyjadřovací prostředky jsou už jiné. ..
Vypadalo to jako jasný trucpodnik. Keith Richards tak dlouho odolával narcistickým sklonům Micka Jaggera, až se po vydání jeho druhého sólového alba pustil do vlastní tvorby rovněž. Stále mu záleželo na tom, co s The Rolling Stones bude, ale už nechtěl čekat se založenýma rukama, jestli se Jagger uráčí vrátit ke společné práci. Do běla jej rozpálilo Jaggerovo prohlášení, že by bylo dětinské domnívat se, že člověk zůstane ve stejné partě navěky. V tu chvíli to vypadalo, ..
Pride Of Lions slaví dvacet let od vydání debutu a na jejich kariéře lze dobře demonstrovat, jakou udělal vývojovou stopu styl, který představují, tedy AOR. Před dvaceti lety byly kapely, které ho hrají, na pokraji vyhubení a ikony Journey, Foreigner, Toto či Survivor byly buď nečinné, nebo nezažívaly dobré časy. Dnes je znovu všude, i když jeho úroveň není taková jako na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. O té by mohl předák Pride Of Lions Jim Peterik léta vyprávět, nejenže tu dobu zažil, ale dokonce stál na vrcholu scény. ..
Protože Malmsteen je v podstatě realista, věděl, že se časy mění. Po hubených devadesátých letech, kdy byl na uměleckém vrcholu, měl na začátku milénia možnost k návratu do starých pozic. Heavy metal zažíval nečekanou obrodu, zejména skandinávské spolky Hammerfall či Stratovarius slavily velké úspěchy a nešlo si nepovšimnout, že zejména v případě druhých jmenovaných byla inspirace Malmsteenovou tvorbou více než zřejmá. Yngwie měl jedinečnou šanci svézt se na úspěchu svých žáků ..
Debut stačil The Defiants k tomu, aby se trojice pohrobků glam metalových Danger Danger stala jistotou žánru a můžete jej nazývat americký hard rock, glam metal či AOR, protože The Defiants představují průsečík mezi těmito pojmy. První album z roku 2016 se stalo jedním z nejlepších alb, které v minulé desetiletce v daném stylu vyšlo a dokumentovalo historickou pravdu, že někdejší angažmá Paula Laineho za mikrofonem Danger Danger nebyl krok špatným směrem, ač alba „Dawn“ nebo „Four The Hard Way“ ..
„Mick spáchal smrtelný hřích, když vlastní projekt nadřadil zájmům kapely,“ řekl na přelomu let 1985 a 1986 basista Bill Wyman. Ronnie Wood mluvil o velmi deprimující době, jindy zcela klidný a rezervovaný Charlie Watts veřejně hovořil o tom, že z The Rolling Stones odejde a přidá se k nějaké jazzové kapele. Jediným, kdo na kapele lpěl, byl Keith Richards, který byl rovněž na druhé straně a stál v opozici vůči Jaggerovi. Věděl, že „Undercover“ nebyla podařená deska, že ani Mickova sólovka „She`s The Boss“ není tím, ..
„Nejsem s „Facing The Animal“ příliš spokojený,“ vyjádřil Yngwie Malmsteen své pocity rok poté, co deska vyšla, „Není to špatná deska, má dobré skladby, které jsem sám napsal, ale příliš se vzdálila albům stylu „Rising Force“. Znělo to jako deska kapely, ale moje alba jsou o mě a mojí kytaře,“ pokračoval švédský kytarista a jedním dechem dodal, že už má novou sestavu, v níž nepočítá se zpěvákem Matsem Levénem, který podle Malmsteenových slov podával chabé koncetní výkony. Kytarista šmahem vyvrátil spekulace, ..
Léta to vypadalo, že Janet Gardner, platinová blondýna původně z Aljašky, je dávno mimo hudební byznys. Že už nedokáže vykročit ze stínu prvních dvou alb Vixen, které jí zajistily koncem osmdesátých let slušnou popularitu a nebýt grunegové revoluce, které Vixen nedokázaly odolat, tak i slušné živobytí. Její vztah s kapelou patří do kategorie bouřlivých. I když se účastnila comebacku, který byl korunován alternativně grungeovou deskou „Tangerine“, u čtvrtého a zatím posledního alba Vixen, dosti slabé nahrávky „Live And Learn“ ..
Losangeleští Rival Sons patří mezi hrstku vyvolených kapel, které de facto přežily svou vlastní smrt, konkrétněji řečeno razantní opadnutí zájmu. Čtveřice patřila ke kapelám, které před zhruba patnácti lety rozjeli retro módu, jež byla na vrcholu v minulé desetiletce. Těžili z ní australští Wolfmother, skandinávští Blues Pills či Američané Scorpion Child. Rival Sons v této konkurenci nepatřili k nejlepším ani nejprotežovanějším kapelám, přesto se počítají mezi špičku v hardrockové komunitě. ..
Když se sešla sedmdesátá léta s osmdesátými, The Rolling Stones působili na scéně už dvacet let. Přežili vlnu psychedelického rocku a hnutí hippies, z něhož vytěžili album „Their Satanic Májesties Request“, absorbovali i vlnu glam roku na „Goat Head Soup či „It`s Only Rock N`Roll“ a dokázali vzdorovat i punkové revoltě, které se přizpůsobili na desce „Some Girls“, jenže tentokrát jako kdyby jim už ujížděl vlak. „Tattoo You“ bylo dobré album, ovšem na dorůstající generaci působilo zastarale a The Rolling Stones ukázali, ..
Ač chtěli být velkou kapelou a na začátku devadesátých let se oháněli tím, že mají blízko k Jonu Bon Jovimi, Aldo Novovi či kytaristovi Autograph Stevu Plunkettovi, velký úspěch se Bangalore Choir vyhnul. Debut „On Target“, těžící z toho, že zpěvák David Reece před pár lety neslavně nahradil Uda Dirkschneidera u Accept, nebyl špatnou deskou, ale zcela zapadl v grungeové revoluci. Bůhvíjakým trhákem by nebyl ani o pár let dříve, kdy doba přála glam metalovému znění, jaké Bangalore Choir na desce měli...
Pokud budeme striktně souhlasit s kategorickým tvrzením, že nejlepší deathmetalová alba vznikala na konci osmdesátých a začátku devadesátých let, je cesta k novým nahrávkám stylu velmi těžká či dokonce nemožná. Díla odstartovaná deathovskou „Scream Bloody Gore“ a ukončená „Domination“ od Morbid Angel jsou možná nedostižná, ale obracet pozornost v případě chuti na pořádný death metal jen k nim by znamenalo ochudit se o řadu dalších dobrých nahrávek, ..
„Jen co jsem uslyšel jméno Cozyho Powella, věděl jsem okamžitě, že s ním chci dělat,“ řekl k nečekané spolupráci Yngwie Malmsteen. „I jeho to zajímalo a chtěl poslat dema. Když si je poslechl, hodně ho to vzalo. Bylo to někdy v roce 1996 v Miami a Cozy se stal základem sestavy pro další album.“ V té Yngwiemu zůstal věrný jen klávesista Mats OIausson, se zpěvákem Michaelem Vescerou se kytarista rozešel ve zlém a historická sestava z alba coververzí ..
S Buckcherry je to stejné jako se Sunset Stripem, odkud kapela vzešla a kde by chtěla stát v dobách jeho největší slávy. V době před více než třiceti lety byla scéna Sunset Stripu na vrcholu, stejně jako hudba, kterou Buckcherry představují do dnešních dnů. Jenže to je pohádka dávné minulosti a Buckcherry do ní přišli s křížkem po funuse. Stejně jako Sunset Strip dávno své kouzlo ztratil - podle slov muzikantů, kteří byli v osmdesátých letech u toho, působí místo až moc bezpečně a obyčejně. A přesně tak je to i s Buckcherry. ..
Zdálo se, že The Rolling Stones jsou vyčerpaní, na konci svých sil a zevnitř rozložení. Nepomáhalo jim chování šéfa Micka Jaggera, z něhož bylo cítit, že hudba, kterou s kapelou dělal, jej nenaplňuje jako v dobách „Let It Bleed“, „Sticky Fingers“ či „Exile On Main St.“, nepomáhal jim ani fakt, že deska „Emotional Rescue“ po umělecké stránce spíše propadla, než aby navázala na skvělého předchůdce „Some Girls“. Situaci nepomohla ani skutečnost, že Jagger místo toho, aby s kapelou odjel na americké turné,..
I když doba podobné hudbě vůbec nepřála, lépe řečeno polovina devadesátých let byla nejhorší možnou dobou pro klasické heavymetalové a hardrockové umělce, byl Yngwie Malmsteen na vrcholu. Ne na komerčním, osmdesátá léta byla pryč a vrátit se zpět časem nedokázal ani tento samozvaný génius, ale na uměleckém. V osmdesátých letech ukázal, co v něm je po stránce zručnosti a osobitosti, ačkoliv autorský rukopis ještě leckde pokulhával ..
Nebudeme si nic nalhávat, když řekneme, že Foo Fighters nebyli poslední roky ve zrovna nejsilnější formě. Ani poslední deska „Medicine At Midnight“ přes řádně velkohubé proklamace nenaznačilia, že by měla znamenat otočení nepříznivého vývoje. Spíše jen dokumentovala, že Foo Fighters mají vrchol minimálně dvanáct let za sebou, protože před takovou dobou vyšla deska „Wasting Light“, a pak už bylo jen hůř. Hůl se začínala lámat zejména na nevydařené desce „Concrete And Gold“, ..
Když se v roce 1979 stočil rozhovor anglického reportéra s Mickem Jaggerem ke kriketu a kuželkám a následně i k politice, nebylo na tom nic divného. Frontman The Rolling Stones už dávno nebyl jen zpěvákem rockové kapely, orvaným vlasáčem v džínách a upnutém tričku, ale vystupoval coby společenská persona, která glosuje denní události i sportovní výsledky stejně zasvěceně, jako dokáže mluvit o vlastní tvorbě. Přestože se Keith Richards zbavil silného drogového návyku ..
I když se na vrchol scény americký zpěvák a kytarista Mitch Malloy nikdy nedostal, lze ho považovat za legendu. V osmdesátých letech, kdy by měl největší šanci na úspěch, se věnoval spíše studiu hudby a produkční činnosti, takže pravý rock n`rollový život, který byl neopakovatelný a značně sebedestruktivní se mu vyhnul a když vydal debutovou desku, psal se rok 1992 a těžko si lze představit horší dobu pro mix AOR, hard rocku a glam metalu. ..
Po loňském odchodu z Great White je zpěvák Mitch Malloy v životní fázi, kdy se chce věnovat hlavně své tvorbě. Jestliže za celé čtyři roky působení v Great White nepřišla kapela ani s jednou novou věcí, nyní se na trh dostává Mitchova sólovka „The Last Song“, která jako kdyby shrnovala aktuální fázi jeho života. A protože tento muzikant má zajímavou minulost - spolupracoval s Desmondem Childem a na pár chvil nahradil Sammyho Hagara ve Van Halen, patřila nabídka na rozhovor s ním do kategorie takových, jaké se neodmítají. ..
Na americké Extreme můžete nahlížet z několika úhlů pohledu. Ať už je vnímáte jako výtečnou tvrdou kapelu, která se opírá o výbornou kytaru Nuna Bettencourta a pevný vokální projev Garyho Cheronea nebo jako tvůrce akustického oplodňováku „More Tha Words“, v obou případech máte pravdu. Nelže ani skutečnost, že se jedná jak o poctivou hardrockovou partu, tak i čtveřici hudebních chameleonů, kteří se nestyděli ze dne na den převléct kabát a přijít s ostře alternativní nahrávkou. ..
I když měl Malmsteen se zvraty ve svém životě i kariéře bohaté zkušenosti, rok 1993 byl pro něho velmi náročný. Nejenže se mu rozpadla kapela, ze které odešel zpěvák Göran Edman (či snad byl odejit, záleží na tom, koho byste se zeptali) a basista Svante Henryson, bubeníci Bo Werman a Michael Von Knorring rovněž neprojevili vůli pokračovat dál, dobře se nevedlo ani jeho hudbě. Skutečnost, že deska „Fire & Ice“ v Americe zcela propadla, byla pro Yngwieho nepochopitelná, protože do podobné situace se zatím ještě nikdy nedostal...
Když už se zdálo, že Metal Church nemůžou mít větší smůlu, přišel další černý den. Pravděpodobně nejčernější v jejich historii. 26. července 2021 spáchal zpěvák Mike Howe sebevraždu a vypadalo to na konec kapely. Ne že by se Metal Church bez něho neobešli už v minulosti, první dvě kultovní alba natočili i bez něj a stejně žili (spíše živořili) i dalších dvacet let po jeho odchodu. Jenže Howe byl na konci osmdesátých a začátkem devadesátých let podepsán pod nejlepšími alby „Blessing The Disguise“..
Mick Jagger musel uznat, že album „Black And Blue“ nebylo úplně to pravé ořechové a na jeho účet zmínil i známou skutečnost, že The Rolling Stones ubývají síly. Změnit to měl fakt, že se členem kapely napevno stal Ronnie Wood, protože jeho dosavadní formace The Faces ohlásila na přelomu let 1975 a 1976 rozpad. Jeho trvalé angažmá byl první krok k nápravě škod, které deska „Black And Blue“ napáchala. Otazník stále visel na Keithem Richardsem,..
„Hej, kámo, vzpomínáš, jak nám to hrálo na začátku devadesátých let, než nás zlákala komerce?“ Ač je to k nevíře, tak se američtí hejskové Rancid vrací k tomu, co dělali na úplném začátku kariéry a co je zdokumentované na deskách „Rancid“ a „Let`s Go“. Možná jim tato tvář slušela nejvíce, možná je v tom trochu nostalgie po starých časech, ovšem jisté je, že krok je to trochu nečekaný. Možná je vedený na jistotu a Rancid měli pocit, že se s minulou „Trouble Maker“ dostali trochu do slepé uličky, ..
Byly doby, kdy se na Enter Shikari ukazovalo jako na budoucnost ostrovní tvrdé hudby. Parta ze St. Albans uchopila kdysi prudce expandující metalcore, spojila jej s melancholickým post-hardcorem, alternativním rockem, dubstepem a trance, a výsledkem byl unikátní mix vyváženě tvrdé hudby, která dokázala přilákat mladé publikum a nevadila ani odrostlejším a konzervativnějším posluchačům. To dnes neplatí. Minimálně od alba „The Spark“ se kapela začala kazit, ..
Souvislosti, které z výsluní zájmu vypoklonkovaly začátkem devadesátých let hard rock a heavy metal, jsou notoricky známé. A byl to právě Yngwie Malmsteen, do něhož se nastupující generace opírala vší silou. Vadil jeho nakadeřený styl, arogantní, sebestředné vystupování, vadily neoklasicistní motivy, heavymetalová rozmáchlost, vadila i jeho naondulovaná hříva. Před sprškou kritiky, která se začala valit v roce 1991 zároveň s vydáním nirvanovské „Nevermind“, kdy bylo jasné, že nový vítr fouká ze Seattlu,..
Válka proti všem… Demonaz ví přesně, o čem mluví, protože to je on, kdo zachránil, ale zároveň skoro zabil norskou blackmetalovou legendu Immortal. Ta dnes funguje jako jeho výhradní projekt, což řada starých fanoušků schvaluje, ovšem stejně velká skupina za to kontroverzního muzikanta proklíná. Léta byl Demonaz šedou eminencí kapely, trpělivě úpěl v disentu, kam jej uvrhlo onemocnění šlach, které mu nedovolilo hrát na kytaru a proto dlouhá léta přispíval na alba kapely texty, svým vyprávěním o bájné zemi ..
Těžko čekat, že by dnes někdo z bývalých členů Sex Pistols točil desky, jako bylo dílo „Never Mind The Bollocks… Here`s The Sex Pistols“, či přišel s revoltou v duchu „God Save The Queen“ a „Anarchy In The U.K.“. Johnny Rotten se dávno vrátil ke svému jménu John Lydon a v současnosti připravuje novou desku post-punkových Public Image Ltd, kytarista Steve Jones se stal vegetariánem a po prodělaném infarktu v roce 2019 pověsil muziku v podstatě na hřebík. Bubeník Paul Cook se věnuje kapele The Professionals ..
„Mick nějakou dobu chodil kolem horké kaše a oťukával,“ popisoval prvotní koketérie s The Rolling Stones Ronnie Wood, „kdyby odešel Mick Taylor, přešel bys ke Stones, že jo? A já jsem řekl: Jasně, ale teď jsem u The Faces a nechtěl bych to míchat dohromady. Mick to chápal a říkal, že nechce, abych odcházel z The Faces. Řekl jsem mu, že až bude někdy v maléru, tak ať zavolá. Za několik měsíců později zazvonil telefon a na druhém konci drátu byl Mick: Jsem v maléru, řekl.“ ..
Projekt zpěváka a kytaristy white metalových Stryper Michaela Sweeta a kytaristy George Lynche, který se nejvíce proslavil jako bývalý člen Dokken, je jedním z těch, které dávají od počátku existence smysl. Oba muzikanti jsou velmi charismatičtí hráči, oba mají pečlivě rozpoznatelný styl a zkušenosti, které sahají do zlatých osmdesátých. Tam míří i jejich společná tvorba, i když se rozhodně nedá říct, že by cíleně kopírovali tehdejší postupy či se snažili napodobit chvilky,..
„Joe má jistě perfektní hlas, ale mimo to spolu ani lidsky nemáme žádný problém. Zůstáváme přáteli,“ řekl Yngwie Malmsteen, když Joe Lynn Turner opouštěl kapelu, aby opět podlehl volání Ritchieho Blackmorea a nastoupil jako dočasná náhrada za Iana Gillana do Deep Purple. V jejich řadách vydržel pouze jedno album, pak neslavně řady britské legendy nuceně opustil. Pro něho se jednalo o krok vzad, párplovská deska „Slaves And Masters“ nepředstavuje ani v nejmenším vrchol diskografie,..
Odpověď na otázku, zda Alcatrazz přežijí rozchod s Grahamem Bonnetem, byla zodpovězena už před dvěma lety, kdy vyšlo páté album, nazvané prostě „V“. Tato nahrávka byla živější a lepší než comebacková deska „Born Innocent“, na které se představil ještě Bonnet a která se stala kamenem úrazu mezi ním a dvěma původními členy, klávesistou Jimmym Waldem a basistou Garym Sheou. Ti měli jinou představu o budoucnosti kapely, chtěli zvuk modernizovat..
Pokud někdy byli The Rolling Stones nejblíž rozpadu, bylo to v roce 1973 v období alba „Goat Head Soup“, kdy se komunikace mezi jednotlivými členy kapely dostala na bod mrazu. Mick Jagger si hrál na primadonu a myslel si, že celý úspěch kapely je zejména jeho dílo, Keith Richards se propadal do hluboké drogové závislosti a kytarista Mick Taylor se cítil stále více izolovaný na svém postu, neboť ke skladatelskému procesu byl připouštěn velmi zřídka, a když už mu bylo dovoleno přinést nějaké nápady,..
Joe Perry je z těch muzikantů, který si může dělat, co chce, a vždycky má jistotu, že zvedne vlnu pozornosti. Za padesátiletou kariéru se stal obrovskou legendou, ať už pro to, co dokázal s Aerosmith v sedmdesátých letech, i pro to, že přežil obří nálože drog, které druhého z Toxic Twins, tedy zpěváka Stevena Tylera, skoro dostaly do blázince, a také proto, že na konci osmdesátých nastartoval tak slavný a velký comeback, jemuž se může rovnat jen podobně časovaný návrat Meata Loafa. V minulém století Perry zažil ..
Megalomanský projekt Billyho Corgana „Atum“ doběhl do konce. Je jasné, že plánovaná vize, že The Smashing Pumpkins vytvoří protiváhu vůči slavnému dvojalbu „Mellon Collie And Infinite Sadness“ nevyšla. Zčásti proto, že doba je jinde než v časech, kdy světu udával směr alternativní rock a grunge, což byla pravá parketa Corganovy kapely, a zčásti proto, že zdánlivě nevyčerpatelná skladatelská studnice až tak bezedná není. To si Corgan musí uvědomovat už delší dobu a proto cestuje napříč různými styly, ..
„Lidsky jsme si sedli a v Los Angeles pařili tři dny,“ vzpomínal na rok 1987 zpěvák Joe Lynn Turner, „Yngwie osciloval mezi dvěma polohami – arogantním idiotem a nevinným dítětem. Věděl jsem, že Malmsteena po zkušenostech s Blackmorem zvládnu levou zadní. Vrátil jsem se do New Yorku, abych si sbalil věci na delší pobyt v L.A., ale pak přišla zpráva o Yngwieho bouračce, po které upadl do kómatu.“ Lékaři mu moc šancí nedávali, protože zranění, které Malmsteen utrpěl při automobilové nehodě, ..
Kdo by to byl řekl, že Winger se ze slavné glam metalové plejády osmdesátých let, kam však byli hozeni zejména kvůli účesům a pestrým hadrům, budou ve dvacátých letech tohoto století dost možná nejuznávanější kapelou scény? Většina kapel z té doby dnes materiál netvoří, a těch, které jej tvoří ve stejné kvalitě jako kdysi, je ještě daleko méně. Winger tohle bylo dáno a pro muzikanty je to velké zadostiučinění za to, co museli vytrpět za nechutnosti v první polovině devadesátých let, kdy vydali své nejlepší album „Pull“. ..
Francouzský azyl, který demonstroval dobu obrovské umělecké volnosti a velikášství „Exile On Main St.“, končil stejně rychle, jako začal. Kapela po vydání alba odjela turné po Spojených státech, kam se podívala poprvé od neblahého festivalu v Altamontu, ovšem do fazóny z konce šedesátých let měla daleko a nezřídka kdy musela uznat, že hostující Stevie Wonder, vystupující v roli předskokana, byl v mnohem lepší formě a sklízel za to nemalý úspěch. Na vině u The Rolling Stones nebyla..
Festivalová sezóna byla otevřena. Minifestival Prague Rocks, který se v Praze koná už několik let, se dočkal dalšího ročníku, jenž se uskutečnil na letišti v Letňanech. Umělecká společnost, která na něj dorazila, byla skutečně různorodá. Od švédské glam metalové naděje Eclipse, přes tuzemský Kabát, britskou legendu Def Leppard až po americké Mötley Crüe, kteří představují nejzhýralejší odnož rockové hudby. Nesourodě vypadalo i složení publika..
Reedice klasických alb Arakainu pokračují. Po „Thrash The Trash“ a „Schizofrenii“ došlo na další milník pražské legendy, na desku „Apage Satanas“. V chronologickém řazení se přeskočila alba „Black Jack“, „Salto Mortale“, „Legendy“ a „S.O.S.“, ovšem i tak je pro fanoušky nové vydání alba z roku 1998 velmi vítaná událost. Ta se stala důvodem pro další povídání s „tátou Arakainu“, kytaristou Jiřím Urbanem. A že Jiří měl k tématu co říct, o tom svědčí následující řádky,..
I když s tím mnozí fanoušci, soudě podle slušných hitparádových úspěchu poslední desky „The Quest“ nebudou souhlasit, dnešní forma Yes není na vyskakování. Když si odmyslíme nepovzbudivý fakt, že v kapele není žádný zakládající člen (kytarista Steve Howe nehrál na debutu, ani na některých novějších deskách), je toho málo, co tahle parta může nabídnout. Kromě reminiscencí na minulost, zejména na sedmdesátá léta dnešní Yes nemohou uchvátit vůbec ničím, a to i přes skutečnost,..
Už je to sakra dávno, co se o irské trojici Therapy? mluvilo jako nové rockové hvězdě. To bylo někdy kolem alba „Troublegum“ v polovině devadesátých. Od té doby uplynulo hodně vody a Therapy? se hvězdou nestali. Proč, když „Troublegum“ byla skvělá deska, která přesně zapadla do koloritu doby? Možná proto, že Therapy? byla jen parta tří docela obyčejných chlápků, které byste na ulici nepoznali a možná taky proto, že na rozdíl od souputníků Manic Street Preachers se odmítli nechat infikovat popem..
Jako dva kohouti na jednom smetišti, tak s odstupem času popisoval vztah s Yngwiem Malmsteenem zpěvák Jeff Scott Soto, který byl v době, kdy vyšla Malmsteenova druhá deska „Marching Out“ už de facto pryč z kapely. Situace si žádala rozřešení a jelikož by bylo krajně nelogické, aby kapelu opouštěl Malmsteen, musel pryč Soto. Jeho místo zaujal Malmsteenův objev Mark Boals, jenž předtím koketoval s koncertní kapelou Teda Nugenta a nějaký čas strávil na turné s bluesrockovou stálicí Savoy Brown...
Zdánlivě je kapela Atomic Kings novým hráčem na rockovém poli. Pokud se na ni podíváte blíže, zjistíte, že prvotní zdání docela hodně klame. Kapela nejenže vznikla z formace Kings Of Dust, která v roce 2020 vydala debutovou desku, aby se pak rozešla se zpěvákem Michaelem Thomasem Beckem, ale tvoří ji další ostřílení muzikanti. Tím nejdůležitějším a nejznámějším je basista Greg Chaisson, dlouholetý souputník bývalého kytaristy Ozzyho Osbournea Jakea E. Lee, ..
Tisk to nazýval útěkem, The Rolling Stones čerpáním nových inspirací. Pravda, jak už to tak bývá, byla někde na půli cesty. Hlavním důvodem byly finanční problémy, nový bankéř kapely Rupert Loewenstein doporučil přesídlení z Velké Británie, jelikož kapela dlužila na daních obrovský balík liber, protože povinné odvody jaksi bývalý manažer Allen Klein „zapomněl“ zaplatit a hrozily velké právní problémy, včetně odebrání třiaosmdesáti procent veškerých příjmů. Druhá věc byla ta, že po umělecké stránce došlo ..
Odpověď na otázku, zda se Heavens Edge z Pennsylvánie někdy mohli stát hvězdami, kdyby je nesemlela vlna okolností, které nemohli ovlivnit, zůstane navždy nezodpovězena. Pravdou je, že kapela zapadla mnohem rychleji než jiné glam metalové party konce osmdesátých let a přitom bezejmenný debut z roku 1990 byl výtečné dílo, které přesně popisovalo jejich vzestup. Jenže dobře známé okolnosti s nástupem grunge a úspěchem nirvanovského díla „Nevermind“ ..
„V den, kdy zemřel Jimi Hendrix, narodil se kytarista Yngwie Malmsteen.“ Titulky, které představovaly zázračného Švéda Americe, byly věhlasné a poukazovaly na fakt, že na hvězdnou kariéru se Yngwie Malmsteen připravoval celá sedmdesátá léta. Když dosáhl plnoletosti, šlo všechno už jako po másle a ve chvíli, kdy přišel se sólovým debutovým materiálem „Rising Force“, byl novým kytarovým bohem, k němuž mohli vzhlížet i ti, kteří v sedmdesátých letech ..
Stále platí, že The Damned je jedna z kapel, která pomohla na svět klasickému britskému punku model 1977, ale rozhodně neplatí to, že by u tohoto stylu zůstala. Klasický výraz, který si člověk spojuje s revolucí anarchie a číraté módy opustila velmi záhy a už v roce 1980 ukázala na počinu „The Black Album“, že umí zahrát i pořádný kus psychedelie, aby o dva roky později nabrala zcela jiný směr, což korunovala v létě 1985 gotickým monolitem „Phantasmagoria“. ..
Nebývá příliš zvykem, že by zaběhlé superskupiny (ty, které natočí dvě a více desek) měnily nějak dramaticky členy. Buď vydrží ve stejné sestavě několik let nebo prokáží pouze schopnost jepičí existence a jejich název brzy zmizí ze zemského povrchu. To však není případ Revolution Saints. Tvrdilo se o nich, jak jsou stmeleni na svých třech deskách a nepočítalo se s tím, že by trojice Deen Castronovo, Jack Blades a Doug Aldrich mohla zažít nějaký rozkol. To se stalo loni, kdy Blades i Aldrich oznámili, že přestávají být členy kapely. ..
Umělecky byli The Rolling Stones na přelomu šedesátých a sedmdesátých let na jasném vrcholu. Výměna Briana Jonese za Micka Taylora se ukázala být nezbytnou, protože Jones v posledních měsících své působnosti byl pro kapelu spíše koulí na noze než charismatický kytarista jako na počátku kariéry, kdežto Taylor byl muzikant plný života. Žilami mu pulzovalo horkokrevné blues, byl rocker každým coulem, což bylo pro The Rolling Stones nesmírně důležité, ..
Jak moc je ještě relevantní Nová vlna britského heavy metalu, která bývá historiky ohraničována pětiletkou 1979 až 1984, se snaží každoročně odpovědět řada kapel, která si v té době udělala jméno. Nejsilněji mezi nimi rezonovali Iron Maiden a Def Leppard, stejně jako dávní mentoři Judas Priest, ovšem ti mantinely trendu přerostli už dávno. A pak je tu zástup (tehdy druholigových) kapel, které se dávný prapor snaží pořád pozvednout. Mezi nimi jsou (možná jako nepsaní vůdci) Tygers Of Pan Tang,..
Tygers Of Pan Tang jsou jednou z mála kapel Nové vlny britského heavy metalu, o které se dá říct, že je v současnosti stejně silná jako v době, kdy její hudba byla brána jako nejmodernější výstřelek. Je tomu tak i přes skutečnost, že jediným původním členem je kytarista Robb Weir. Toho jsme vyzpovídali v roce 2020, proto se partnerem pro rozhovor u příležitosti vydání nové desky stal zpěvák Jack Meille, který je členem Tygers Of Pan Tang od roku 2004, tedy bezmála dvacet let. Rozpovídal se i o svých jiných hudebních aktivitách,..
Že Yngwiemu Malmsteenovi členství v kapelách nesvědčí a jeho přítomnost nedělá dobře kapelnímu duchu, bylo jasné už v době, kdy se na pár měsíců stal členem Steeler, s nimiž natočil debutovou desku, aby následně tuto partu de facto pohřbil. Zkusil to pak ještě jednou a nastoupil do renomovanější party Alcatrazz, kterou vedl bývalý zpěvák Rainbow Graham Bonnet, ovšem ani zde nevydržel déle než jednu desku, debutovou „No Parole From Rock N`Roll“. To, že jej nahradil další podobný střelec Steve Vai je pro jeho příběh nepodstatná věc,..
Když se řekne Last In Line, jako první okamžitě na mysl vyskočí výtečné album Ronnieho Jamese Dia. Nikdo si v tu chvíli nejspíš nevzpomene na to, že v současné době působí kapela téhož názvu, v níž hrají dva někdejší Diovi spoluhráči, bubeník Vinny Appice a kytarista Def Leppard Vivian Campbell. Ta možná vytane na mysli o mnoho později a jen u hrstky zasvěcených, protože je její existence se nikdy nemůže vyrovnat dopadu a významu klasické desky z roku 1984. Proč tedy existuje? Původní myšlenka nebyla vůbec špatná..
Že dnešní vývojové proudy v rockové a metalové hudbě nejsou zrovna nejnápaditější, je známo několik let. Podle toho také vypadá trend, který styl tvrdé hudby nabral a tak na scéně máme například řadu ultratemných spolků, stále ještě posunující hranice extrému. Máme tu i houf metalcorových nadšenců, kteří kopírují postupy jeden od druhého, a snad ani nevědí, že svou mělkou uměleckou studánku už dávno vyčerpali a je v ní sucho na troud. A pak tu máme mainstreamové spolky v čele s Disturbed nebo Five Finger Death Punch,..
Brian Jones měl pohřeb 10. července 1969. Z bývalých spoluhráčů se smuteční akce zúčastnil pouze basista Bill Wyman a bubeník Charlie Watts. Mick Jagger byl se svou přítelkyní Marrianne Faithfull v Austrálii, tak alespoň poslal květiny a Keith Richards se omluvil se zdůvodněním, že nesnáší pohřby. Bylo to trochu alibistické, ale pokud si uvědomíme, že Jonesův a Richardsův vztah byl na bodu mrazu od chvíle, kdy Keith Brianovi přetáhl jeho švédskou přítelkyni Anitu Pallenberg, tak i pochopitelné. ..
Heavymetalové Japonsko osmdesátých let, to zdaleka nebyli jen Loudness, kapele kytaristy Akiry Takasakiho zdatně šlapala na paty neméně instrumentálně zručná parta Anthem. I když vydávala debut v době, kdy Loudness vyrazili do světa s průlomovým dílem „Thunder In The East“, brzy si obě kapely konkurovaly, ač přece jen Anthem minulo kultovní postavení jako Takasakiho partu. Drobné, spíše přátelské rozmíšky z osmdesátých let, jsou dnes minulostí a obě kapely stojí na stejné straně barikády, ..
Mezi jistým okruhem posluchačstva je kapela Angel jednou z největších rockových legend. Možná jen proto, že si uměla načasovat svůj rozpad a činnost ukončila po vydání nejlepšího alba „Sinful“ už v roce 1979, čímž to vypadalo, že kapela nejenže odešla v nejlepším, ale sakra chybělo poslední slovo, které by udělalo tečku za skvostnou kariérou v sedmdesátých letech. Tehdy možná byli slušným marketingovým produktem, ale také po čertech nadanými muzikanty, kteří vyprodukovali pět výborných alb,..
Poslední léta u helsinských upírů nebyla zrovna naplněná výtryskem kreativity. Pauzy mezi jednotlivými deskami se prodlužovaly a často se mluvilo o tom, že kapela je dávno za zenitem, který si odbyla nejpozději na deskách „Devils“ a „Angels“, na nichž ukázala svou nejtypičtější a nejhitovější tvář. Další alba z toho už jen čerpala a všechno šlo stále více ztuha. Na minulém albu „West End“ bylo celkem zle, The 69 Eyes jako kdyby zapomněli i schopnost napsat skutečný hit, ..
Vyprávět příběh hudební kariéry švédského kytaristy Yngwieho Malmsteena chce dávku trpělivosti. Je nanejvýš známé, že dnes už šedesátiletý muzikant je osobností vysoce kontroverzní, která zejména v osmdesátých letech vzbuzovala bezmeznou úctu, v letech devadesátých patřičný respekt, ale jak postupovaly roky nového milénia, stával se jeden z nejzručnějších kytaristů všech dob spíše karikaturou sebe sama. Nejen tím, že rezignoval na jakýkoliv vývoj, ale především kvůli tomu, s jakou až aristokratickou vznešeností o sobě dokáže mluvit, a to se dnes příliš nenosí...
Kanaďané Theory Of A Deadman byli vždy bráni spíše jako béčko slavnějších krajanů Nickelback. Stejně jako parta Chada Kroegera zažili i Theory Of A Deadman dobu největšího rozpuku před patnácti, dvaceti lety, tedy v době, kdy vydávali své první desky. Ne náhodou jsou dodnes to nejlepší a nejúspěšnější, co tato parta vydala. Vykazovala na nich komerční tendence, tehdy velmi populární post-grunge, či moderní americký hard rock postrčila směrem k popovému zvuku..
Rozpačité přijetí „Their Satanic Majesties Request“ jasně ukázalo, že psychedelické experimenty jsou u konce. Stejně nebyl prostor, kam je posouvat dál a natočit dvojče této desky by se rovnalo komerční sebevraždě, o což kapela nestála. Padlo rozhodnutí vrátit se ke starému zvuku, až někam k albu „Aftermath“, což tvrdošíjně prosazoval Jagger s Richardsem a s čímž nakonec souhlasil i Bill Wyman a Charlie Watts. Jediným, kdo se podobných debat neúčastnil anebo všechna rozhodnutí Jaggera a Richardse odmítal,..
Že opětovné spojení zpěváka Phila Lewise a kytaristy Tracii Gunse neznamená návrat k prvním třem albům, je jasné stále zřetelněji. Možná první postcomebacková deska „The Missing Peace“ odkazovala na přelom osmdesátých a devadesátých let, ponejvíce ke klasickému albu „Cocked And Loaded“ a baladu „Christine“ lze považovat za novou variaci na slavnou „The Ballad Of Jayne“. Od dalšího počinu „The Devil You Know“ je zjevné, že kapela nebude o nostalgii, o lítosti po "starých dobrých časech“ a o věčném opěvování ..
L.A. Guns nikdy nebyli největší kapelou losangeleské glam metalové exploze, ale dá se říct, že jsou kapelou nejvytrvalejší. Přes řadu eskapád, odchodů všech členů nejslavnější sestavy a jejich částečných návratů je tato parta pětatřicet let od vydání debutové desky pořád naživu a netěží jen z nostalgie. To tvrdí i zpěvák Phil Lewis, dlouholeté poznávací znamení souboru. S ním vznikl zcela otevřený rozhovor, při něž se Phil dotkl i témat, o kterých běžně nemluví. ..
Oslnivá kariéra Mott The Hoople trvala jen pět let, ale doba mezi lety 1969 až 1974 patří i v životě britského zpěváka Iana Huntera k té nejzářivější. Lemována hity „All The Yound Dudes“, „All Ther Way From Memphis“, „One Of The Boys“ nebo „Sweet Jane“ navždy zůstane spojena s jeho jménem a typickým vokálním projevem, ač následujících bezmála padesát let Ian strávil na sólové dráze. V té pokračuje, i když je mu neuvěřitelných třiaosmdesát let (což z něho dělá ještě většího matadora ..
Olda Říha je nezmar. Nejen proto, že letos je mu pětasedmdesát, s hudbou začínal už před šedesáti lety kdesi v plzeňských tanečních podnicích a během činnosti Katapultu musel řešit tolik malérů, od zákazu činnosti po smrt většiny spoluhráčů, ale i proto, že stále točí nové desky. Frekvence jejich vydávání není vysoká, v tomto tisíciletí vydal Katapult pouhé čtyři novinky, ale přes pravidelnou spršku ultra negativních recenzí a úšklebků ze strany jak kritiky, tak i rockových posluchačů i toto číslo je úctyhodné...
Je jen málo kapel, na kterých se dá demonstrovat definice sludge metalu, tak jako na sanfranciských Acid King. Už jen název mluví za vše. Nejenže si tak říkal mladý drogový dealer Ricky Kasso, který byl po nějakém nepovedeném feťáckém kšeftu zavražděn, ale ze slovního spojení smrdí kyselina, čpí halucinogeny, a to vše je povýšené až na nejvyšší královskou úroveň. Přitom hudba kapely vůbec vznešená není. Plazí se ve smradlavých bažinách, kde je cítit síra i hniloba, kam nikdy nedopadl sluneční paprsek..
Soudní tahanice, které nakonec poslaly Micka Jaggera i Keitha Richardse na svobodu, se táhly měsíce. Původně vyřčené ortely v podobě tříměsíčního, respektive ročního trestu vězení za držení a užívání drog byly přeměněny na podmíněné tresty a kapele spadl kámen ze srdce. Jagger byl opět silný v kramflecích a procházel se při společenských událostech jako lev v kleci. „V užívání drog, i heroinu, nevidím větší zločin pro společnost, než když někdo skočí z okna,“ prohlásil, a o poprask bylo zase postaráno. ..
Když se kapela pojmenuje Stargazer, je jasné, odkud bude foukat vítr. Pravda, skladeb, které měly v názvu bájného „Hvězdáře“ je více, ale jen jedna z nich je legendou s velkým L. Takový monolit, který v roce 1976 dali dohromady Ritchie Blackmore a Ronnie James Dio pro společnou kapelou Rainbow, se nikdy nikomu nepodařilo překonat, ač se o to řada umělců snažila. Tito Norové nejsou výjimkou, ovšem jdou na to jinak, od lesa. Jméno Stargazer si vetkli do názvu, aby bylo na první pohled jasné,..
Hardrockový prapor, který v minulosti v Norsku držely TNT či Stage Dolls, je předán do dalších povolaných rukou. Kapela Stargazer vydává třetí album „LIfe Will Never Be The Same“ a chce s ním udělat průlom na světovou scénu. Dosud neměla moc štěstí, po vydání debutu musela stavět novou sestavu, chyběli jí peníze a když přišla s druhým albem „The Sky Is The Limit“, čáru přes rozpočet jí udělal covid. Tak snad teď… Zpěvák Tore André Helgemo má velké plány. Ví, o čem mluví, na šanci,..
Model alba, jaký zvolil zpěvák Mike Tramp, už tady jednou byl, a když v roce 1999 přišel s deskou „Remembering White Lion“, dostal za to od starých fanoušků americké glam metalové legendy řádně po letech. Za desku se pak dlouho omlouval, aby následně oživil White Lion, v nichž byl jediným původním členem. A omlouval se zase, i když comebackové album „Return Of The Pride“ bylo velmi slušné dílo a kromě inovativní a charakteristické kytary Vita Bratty mu nechybělo takřka nic, co by dělalo Bílého lva White Lionem...
Holy Moses končí a s nimi odchází i kus německé thrashmetalové historie. Kapela sice nikdy nepatřila mezi nejvýznamnější thrashmetalové spolky německých sousedů, její hudba byla vždy trochu šablonovitá a pouze lehce nadprůměrná, ovšem skutečnost, že v jejím středu stojí žena, působila zejména v osmdesátých letech obrovské pozdvižení, jež Holy Moses zajistilo až kultovní status. Sabina Classen se stala matkou všech metalových divoženek (skutečně nemyslím Doro Pesch nebo Litu Ford…) ..
Deska „Aftermath“ dala The Rolling Stones křídla a kapela rostla rychleji, než ještě před časem doufala. Byla z ní hvězda doma ve Velké Británii i v Americe, kde se poslední desky povedlo prodat milion kusů, což byla v USA meta, která oddělovala hvězdy od obyčejných pěšáků. The Rolling Stones byli rázem největší britskou kapelou (po The Beatles),, které se podařilo prorazit v Americe a měli větší úspěch než The Who nebo Kinks, s nimiž se původně počítalo jako s jasnými nástupci Lennonovy party...
Švédští Bai Bang měli vždycky své kouzlo, ale nikdy jim nebylo dopřáno, aby se stali hvězdami, a to ani v rámci evropského glam metalu, k němuž se hrdě hlásí už od osmdesátých let. Tehdy celý svět upíral zraky na Europe, trocha pozornosti zbyla na Treat a TNT, a Bai Bang se krčili až někde za nimi, i když se nedá říct, že by tvořili o tolik horší muziku než zmíněné veličiny. Přežili devadesátá léta, což se o Europe ani Treat říct nedá, a i když přestávky mezi jednotlivými alby byly delší, nikdy s jejich vydáváním nepřestali, ..
Už pětatřicet let stojí nezmar Diddi Kastenholt v čele švédských glam metalistů Bai Bang. Nepodařilo se jim prorazit v době, kdy glam metal byl na vrcholu a ze Švédska do Ameriky expandovali jejich souputníci Shotgun Messiah, zato se kapela (tedy zejména Diddi) ukázala být jako trvalka a v posledních patnácti letech vydává desky v aspoň trochu pravidelném rytmu. Novinka „Sha na na na“ patří mezi její nejvydařenější počiny a proto bylo záhodno se na pár věcí Diddiho zeptat. ..
O tom, že v Mr. Big byl největší metalista kytarista Paul Gilbert, není třeba pochybovat. Proto, že svou kariéru rozjel u losangeleských ocelářů Racer X, s nimiž v osmdesátých letech vydal speedmetalové album „Street Lethal“, i proto, že do hudby Mr. Big nikdy nevnášel příliš progresivních postupů, ale byl zastáncem hardrockové přímočarosti. Nikdy nezapíral, kde leží jeho inspirační zdroje - u Deep Purple, Black Sabbath, Rush či Rainbow. O svých hudebních kořenech vždy spíše mluvil a teď předkládá pádný důkaz. ..
Přestože jsou John Diva & The Rockets Of Love původně americkou kapelou, kterou vede plážový blondýn za San Diega John Diva, je faktem, že od vydání debutu „Mama Said Rock Is Dead“ operují hlavně na evropské scéně, což vysvětlují tím, že na starém kontinentu se o jejich hudbu zájem, kdežto Amerika je po hardrockové stránce dnes mrtvá. Diva o tom něco ví, protože už v osmdesátých letech byl zapleten v okruhu největších kapel doby ..
Po sedmi letech je to zase tady. Metallica vydala novou desku a celý hudební svět okamžitě postavila do pozoru. Ne snad proto, že by měla tendence přijít s něčím objevným, něčím, co by přepsalo dějiny tvrdé hudby, ale proto, že to je Metallica. To stačí, víc není zapotřebí. Je jasné, že se zvedne vlna nadšení a euforie, ale objeví se i řada remcalů, tvrdící, že od „…And Justice For All“ san franciská čtveřice nenatočila dobrou desku. Metallica nikdy nikoho nemůže nechat chladným, ačkoliv je jasné, že kdyby alba její pozdní kariéry..
„Skládání a vydávání vlastních věcí zajistilo Mickovi a Richardsovi místo lídrů kapely daleko spolehlivěji než Brianovi, Charliemu nebo mně. Jejich jména něco znamenala,“ popsal situaci, která měla v kapele udělat zlou krev basista Bill Wyman, „Oni říkali, co je lepší a co uděláme, ale tomu, co jsme přinesli my, tedy Brian, Charlie nebo já, se nikdy nedostalo žádného uznání.“ První dvě alba tento trend naznačila a „Out Of Our Heads“ vygenerovalo Jaggerovu a Richardsovu osobnost jako jasné vůdčí typy kapely. ..
Američtí Babylon A.D. byli jedna z kapel, které mohla čekat na konci osmdesátých let velká budoucnost, ale exploze alternativní hudby jejich osud změnila a poslala je na spletitou cestu dalšími desetiletími. Kapela chvíli fungovala, jindy se jevila jako definitivně mrtvá. Teď je tu její další comeback prostřednictvím živáku „Live Lightning“, jenž má být startovním výstřelem k nové studiové desce. Kdy deska vyjde, je zatím ve hvězdách a přesné datum nezná ani zpěvák Derek Davis,..
Když před sedmi lety vydali The Answer album „Solas“, mohla je čekat velká budoucnost. Deska byla mnohem dospělejší než všechny její předchůdkyně, čarokrásně odrážela severoirský naturel kapely ve spojení s vlivy původního hard rocku ve stylu Led Zeppelin, Deep Purple či AC/DC a obsahovala jak titánské kompozice typu titulní „Solas“, klasické hity „Untrue Colour“ a „Beautiful World“, či irským folkem prosycené věci „In This Land“ nebo „Tunnel“. Měla být odrazovým můstkem k velké kariéře,..
I když by takový post moc rádi zastávali, nelze finské Insomnium ještě brát jako lídry aktuální vlny melodického death metalu, ani přesto, že se ve své rodné zemi vydrápali už potřetí na špičku albové hitparády a jejich umu si začínají všímat i v jiných evropských státech. K tomu, aby se kapela mohla přiblížit lídrům žánru, ji pořád přece jen něco chybí. Její alba pořád stojí kus za někdejšími klenoty stylu, ať už „Heartwork“ (Carcass), „Amok“ (Sentenced)“ nebo „The Jester Race“ (In Flames) ..
Dokken slavili třicet let na scéně a to byla doba, kdy už byli odsunuti mezi dinosaury s nelichotivým dovětkem, že už nejen nemají co říct, ale nejsou schopni navázat na někdejší formu a úspěch. Tomu nahrávala skutečnost, že alba po comebacku (a to včetně „Dysfunctional“) nemohla konkurovat svaté trojici (pro někoho čtveřici) z osmdesátých let a potácela se v pásmu průměru. Tu lépe, tu hůře, ale vždycky jen staré fanoušky utvrzovala v tom, že tak dobře, jako bylo v osmdesátých letech, už nikdy nebude...
Další projekt, další stejný mustr, další jména vytažená jako králík z klobouku. Počínání italské firmy Frontiers Music je už dávno za hranicí běžného uvažování a jen nastoluje otázku, pro koho jsou všechny tyto podivně splácané kapely určené. Kdo to poslouchá? Je vůbec někdo, kdo to ještě kupuje? Na podobné otázky leckdy ani nestačí přijít odpověď, protože na stůl přilétne další jméno, další „něco“, co má připomínat slavnou dobu AOR, hard rocku a glam metalu. Tentokrát se cílem stala někdejší sláva..
Slogan „I Can`t Get No Satisfaction“ podle legendy napadl kytaristu Keitha Richardse cestou ze zpackaného koncertu na hotel. Na pokoji, už příkladně posilněný alkoholem a marihuanou, hrál v poklidu na kytaru, snad aby se odreagoval od toho, co se stalo večer, když poslední slovo do koncertu na Floridě vnesla policie. Chvilkami hrál, chvilkami podřimoval, v podstatě se nedělo nic jiného, než každý jiný večer na turné. Pak to přišlo. Z kytary vylétl riff, jemuž nejprve Keith nepřikládal žádnou váhu,..
Promo materiály mluví o tom, že tahle kapela nebo spíše projekt je oslavou losangeleského glam metalu osmdesátých let, čemuž by odpovídal i název odkazující na někdejší semeniště tohoto druhu hudby, na Sunset Boulevard a na jeho část Sunset Strip, kde to v barech Whisky A Go-Go, Roxy, Starwood, Gazzari`s či The Viper Room všechno začalo. Dnes je tehdejší scéna rozprášena, jen několika vyvoleným se podařilo stát se celosvětovými hvězdami, ..
Kapel, které se v současné době obrací k někdejší glam metalové vlně z Los Angeles, je spousta. Ghosts Of Sunset jsou ale jednou z nejlepších, která atmosféru tehdejšího hnutí z proslulých klubů (což ve skutečnosti byly zaflusané pajzly, jež měly štěstí, že se v nich psala historie) dokáže v roce 2023 věrně přenést do formy studiového alba. Ačkoliv kořeny vychází z countryové kapely Dutch Henry a vedou i k hvězdným alternativcům The Verve Pipe, je hudba Ghost Of Sunset prosycena espritem hudební scény osmdesátých let. ..
Když britští heavymetaloví klasici Saxon vydali před dvěma lety sbírku coververzí „Inspirations“, dal se tento krok považovat za rozmar covidového zoufalství, v němž kapela nemá co dělat a tak si natočila skladby, které ji v začátcích kariéry ovlivnily. Ohlas u fanoušků sklidili spíše rozpačitý a situaci museli zachraňovat vydáním velmi dobrého řadového alba „Carpe Diem“, o němž se však spekulovalo, že bude posledním. Roky ubíhají, zpěvák Biff Byford i bubeník Nigel Glockler oslavili sedmdesátku ..
Otázka kytarového postu se u Dokken vyřešila docela jednoduše. Už v dobách „Erase The Slate“ přivedl Jeff Pilson do studia dosud neznámého muzikanta Jona Levina, který se podílel na skladbě „Dancin` (The Irish Song)“. Ač byla z desky vyřazena a Pilson brzy Dokken opustil, Levin už kontakt s kapelou neztratil. Neměl mnoho zkušeností, ale jeho hra byla na tak vysoké úrovni, že mu Don po epizodách s Rebem Beachem, Johnem Norumem a Alexem De Rossem nabídl uprázdněný post. Levin jej okamžitě přijal, ..
Že byl George Lynch vždy více než jen kytarista Dokken, kdysi v osmdesátých letech definující zvuk glam metalové kytary, je jasné. Od svých prvních krůčků na scéně byl experimentátor a jeho choutky nikdy nebyly zcela stylově ohraničené. Když pohlédneme na celou jeho kariéru, je jasné, že největší úsek slávy, tedy osmdesátá léta v řadách Dokken, byla jen jedna etapa jeho vývoje. Tehdy zcela bystře vycítil, že v glam metalu lze získat snadnou slávu a peníze, i když dnes etapu ohraničenou alby ..
První deska The Rolling Stones v Americe sice nejprve propadla, ale pomohla jí náhoda. V roce 1964, kdy nahrávka vyšla, se po celém světě začalo mluvit o takzvané britské invazi, o kapelách, které hrály styl, který definovali The Beatles a podobně znějící party začínaly být žádaným zbožím. The Rolling Stones patřili mezi ně. V domovské Velké Británii to fanoušci pochopili velmi brzy a pasovali kapelu mezi nejžhavější nové akvizice, mezi následovníky ..
Možná to v našich končinách zaregistroval málokdo, ale brazilská formace Sunroad funguje už skoro třicet let. Třicet let, co šíří do světa heavymetalovou osvětu z končin deštných pralesů a fotbalových hvězd, a i když se jí nikdy nepodařilo získat celosvětové renomé, patří k jistotám, na které se můžete spolehnout. Ač nikdy nevytvoří přelomové dílo, které by se citovalo jako klasika, vždycky bude mít dostatečnou úroveň na to, aby se o šedém průměru mluvit nedalo. Teď si vysloužila pozornost i tím, že do svých řad angažovala ..
Přestože brazilští Sunroad působí na scéně už od konce minulé tisíciletky, mezinárodní slávy se jim dostává krůček po krůčku. Velmi důležitým okamžikem bylo angažmá zpěváka Stepha Hondeho, k němuž došlo před dvěma lety a nyní s ním Sunroad vydávají druhé album „Sunesthesia“. Muzikanti jsou na něj hrdí, což ostatně tvrdí i bubeník Fred Mika, který je rovněž zakládajícím členem této hardrockové formace. Jelikož Sunroad nejsou kapela, ..
Že Depeche Mode už nejsou továrna na hity, tak jako tomu bylo v osmdesátých a devadesátých letech, je dávno známá věc. Více než čtyřicet let je pryč doba, kdy definovali synthpopovou vlnu roztančeným repertoárem prvotních, trochu infantilních hitů jako „New Life“. A pokud byste si tuto skladbu (nebo jinou libovolnou věc z prvních desek „Speak And Spell“ a „A Broken Frame“) postavili vedle věcí z nového milénia, možná byste ani nevěřili, že je hraje tatáž kapela. Milník „Black Celebration“..
„Od doby, co jsem po definitivním odchodu George Lynche odehrál zhruba patnáct koncertů s Dokken,“ vyprávěl na konci devadesátých let kytarista John Norum, „jsem do té kapely úplný blázen. To byly nejlepší koncerty mé kariéry. S kapelou jsem si skvěle rozuměl a chtěl jsem tam rovnou zůstat. Jenomže jsem v té době musel plnit smlouvu sólového umělce a tak všechno na poslední chvíli nevyšlo. Reb Beach tam odvádí slušnou práci, ale kdyby mi Don dnes zavolal a angažmá u Dokken mi ještě jednou nabídl,..
Zrcadlo, zrcadlo, prozraď mi, kdo je králem vikingského metalu? Amon Amarth? Ensiferum? Einherjer? Týr? Neee… Enslaved! Už více než třicet let tato parta z norského pobřeží Severního moře ukazuje nevšední talent, který dokázala vykřesat z uhlově černých základů, neboť patřila mezi hrstku vyvolených chráněnců samotného Euronyma, aby se z prapůvodního chaotického black metalu vyvinula v naprosto svébytnou formaci, která už dávno překročila stín Černého kruhu. ..
Debaty o tom, jestli jsou lepší The Beatles nebo The Rolling Stones patří dávné minulosti a dnes jsou zcela irelevantní. Už jen proto, že The Beatles přes padesát let neexistují a není nejmenší šance, že by se kdy dali dohromady (vždyť John Lennon a George Harrison jsou dávno na pravdě boží), a The Rolling Stones jsou zde pořád a nevypadá to, že by po šedesáti letech kariéry, kdy dva hlavní pilíře Mick Jagger a Keith Richards oslaví takřka za pár dnů osmdesátku, pomýšlely na důchod. V posledních týdnech se stále častěji mluví o nové desce ..
Když si kapela, která funguje čtyřicet let, dá třináctiletou pauzu mezi jednotlivými deskami, může to mít hned několik důvodů. Buď si je tak jistá svou pozicí, že si může trochu lenosti dovolit a fanoušci jí to nebudou mít za zlé. Nebo je pro ní čas jen relativní pojem a třináct let jí uteklo mezi prsty, ani neví jak. Anebo, a to je nejhorší, už se dávno vyčerpala, nemá toho moc co říct a proto byla tvorba nové desky několikaletým martýriem. Těžko soudit, jak je na tom slovenská Tublatanka, protože její porevoluční kariéra zažila ..
Maťo Ďurinda ví, jak napsat správně angažovanou politickou skladbu. Když tak učinil v osmdesátých letech a do světa vypustil věc „Pravda víťazí“, šlo o existenci Tublatanky, protože skladba se přímo strefovala do tehdejší doby, kdy se za názor zavíralo. Jenže přituhuje i teď a k něčemu podobnému rovněž není daleko. Proto je tu po minulé desce „Svet v ohrození“, která pojmenovávala politické a společenské nešvary kolem roku 2010, aktuální kolekce „Uprostred chaosu“, která si definitivně sundala růžové brýle...
Za necelých deset let se z Razorbats stal černý kůň skandinávské rock n`rollové scény. Nejsou největší kapelou svého stylu ani země (Norsko), ale jejich tvorbu symbolizuje obrovská poctivost a láska ke klasickému rock n`rollu, což z nich dělá kapelu nadmíru sympatickou, i když stojící mimo jakékoliv moderní proudy. To Razorbats nikdy nezajímalo, partu sice tvoří mladí muzikanti, ovšem se společnými vlivy, pramenícími ze sedmdesátých a osmdesátých let. Kiss, Cheap Trick, Hanoi Rocks, AC/DC, Ramones,..
„Napětí v kapele nikdy nebylo tak hrozné jako v době alba „Shadowlife“. Vzpomínám si na dva nebo tři dny, kdy jsem si myslel, že George Dona skutečně zabije. Beze srandy,“ řekl basista Jeff Pilson. I jemu spadl kámen ze srdce, když George Lynch kapelu opustil, tím zmizel z Dokken sice inspirativní a úspěšný prvek, ovšem s ním odešla (alespoň na čas) nebezpečně zjitřená atmosféra, která směřovala k dalšímu rozpadu. To ale Dokken, Pilson ani bubeník Mick Brown nechtěli. Jako dočasnou náhradu angažovali Johna Noruma..
Na první pohled jsou Heroes And Monsters další z nepřeberných projektů stáje Frontiers Music. Jedná se o nové jméno, které k sobě svedlo známé muzikantské osobnosti, což není v souvislosti s italskou vydavatelskou firmou nic moc zajímavého. Takových projektů se v posledních letech objevilo tolik, že by je člověk snad ani nespočítal a jejich kvalita byla hodně diskutabilní. Pohybovala se od velmi slušné po prachbídnou a ani nezáleželo na tom, která z hvězd „kapelu“ zaštítila svým jménem...
Že je metalová hudba globální záležitostí, je věc dlouho známá. Přestože největší a nejúspěšnější zůstává anglo-americká scéna, následována skandinávskou a německou, už od osmdesátých let bují metalová kultura na všech kontinentech a v zemích, do kterých byste nikdy neřekli, že tam tento styl může mít nějaké fanoušky, natož kapely. Byl to poprask, když v druhé polovině osmdesátých let vylezla z prostředí brazilských pralesů Sepultura, na kterou se nejprve koukalo jako na čtyřku exotů.. Tihle, že hrají metal…? ..
Skinflint jsou poslové heavy metalu z černého kontinentu, dokonce až z jeho nejjižnější části, z Botswany. V undergroundu hlavního města Gaborone platí kapela za jednu z největších hvězd, které se podařilo vydat desku a má kontakty na americkou scénu. O tom., jak se africká metalová scéna rozvíjí, o současnosti a budoucnosti Skinflint jsme si povídali s bubeníkem Kosmem Modisaemangem, který je sice služebně nejmladším členem kapely (od roku 2019), ale jinak zkušeným hudebníkem,..
Punk rock je dnes jedním z nejoblíbenějších a nejúspěšnějších stylů rockové hudby a Green Day, Blink-182 či mladší umělci typu Machine Gun Kellyho či JxDn-a se běžně objevují na špičce hitparád po celém světě. Otázka je ta, jestli vůbec tohle dnešní hnutí má s klasickým punkem něco společného, protože z pravé punkové podstaty si bere jen tehdejší energii a drzý škleb Sida Viciouse, což byl spíše feťák a troska, než bůhvíjak nadaný muzikant. ..
Jestliže to v době vydání „Dysfunctional“ a následujících rozhovorech vypadalo jako idylka, která mohla ukazovat na to, že staré křivdy jsou zapomenuty, brzy se vše vrátilo do starých kolejí. Dávné spory mezi Donem Dokkenem a Georgem Lynchem znovu nabyly na rozměru a kytarista začínal sabotovat koncerty propagující comebackové album. „George často hrál zády k publiku a to se doneslo lidem z firmy, kteří do nás investovali. A pak tu bylo rozhlasové vystoupení v New Yorku, kde George několik minut před zahájením
..
Přestože Sully Erna už nevykazuje takové sólové ambice jako v minulé desetiletce a ani nemá potřebu vstupovat na televizní obrazovky, Godsmack to stejně k větší výkonnosti nepřinutilo. Kapela nikdy nepatřila mezi ty, které by pracovaly systémem deska-turné-deska-turné a nové nahrávky vypouštěla do světa každý rok, tentokrát muzikanti pauzu natáhli na pět let, což je největší časová prodleva mezi jednotlivými alby za celou kariéru. Na druhou stranu je pravda, že nic se nemá uspěchat a Godsmack dobře vědí,..
„Všichni novináři se mě ptali na Lynch Mob a George zase na můj projekt,“ řekl v roce 1994 v jednom z rozhovorů Don Dokken, „všichni čekali, že se budeme vzájemně pomlouvat, ale místo toho jsme se setkali tak jako dřív.“ Comeback Dokken sice nebyl jednoduchý, zlé krve bylo v osmdesátých letech naděláno dost, ovšem v tomto případě zafungovala neviditelná ruka trhu. Jestliže prodejní čísla Donovy sólové prvotiny „Up From The Ashes“ vykázaly jen polovinu toho, ..
Nad tvorbou Steel Panther není třeba spekulovat. Je přímá, jednoduchá, energická, i když ne zrovna moc inteligentní. Na začátku všeho byla chuť zahrát si pořádný glam metal, ale zároveň si z celé scény osmdesátých let udělat srandu. Zafungovalo to, ať už po názvem Metal Skool (to u toho byl současný bubeník Korn Ray Luzier) či v začátcích Steel Panther, z nichž album „Feel The Steel“ a snad i „Balls Out“ lze považovat za ucházející nahrávky. Jenže stará pravda mluví o tom, ..
I když měli pár světlých okamžiků, těžko lze norské Wig Wam řadit mezi lídry skandinávské glam metalové vlny, která kulminovala v letech 2009 až 2012. Wig Wam si z celého stylu spíše dělali srandu, než aby jej brali tak vážně jako předáci Crashdïet, Crazy Lixx nebo Reckless Love, ovšem v jejich podání to byla dvousečná zbraň. Hrůzná image, srovnatelná se Steel Panther, se mohla brát s nadsázkou, na druhou stranu kapelu nebylo možné brát vážně..
Liv Sin žijí. I když to před pár lety vypadalo na konec sestavy kolem zpěvačky Liv Jagrell, dnes je její budoucnost otevřená. V roce 2019 se sešla stará sestava Liviiny kapely Sister Sin a ač se od jejího comebacku slibovalo mnohé, nevyšel tak, jak se asi čekalo. Na řadu znovu přišli Liv Sin, ač v jiné sestavě, ale s novým albem „KaliYuga“, které ukazuje trochu jinou tvář kapely. Všechny tyto okolnosti jsme se rozhodli probrat s osobou nejpovolanější, se zpěvačkou Liv Jagrell, která, ač se to vůbec nezdá, oslavila čtvrt století na scéně. ..
Když dva zásadní a nejdůležitější členové Paradise Lost, zpěvák Nick Holmes a kytarista Greg Mackintosh, založí nový projekt a pojmenují jej Host, většina fanoušků britské doom/gothicmetalové legendy ví, kolik udeřilo. „Host“ je dodnes nejdiskutovanější a nejkontroverznější část kariéry těchto Britů, až je s podivem, že se k ní Holmes s Mackintoshem tak vehementně hlásí. Navíc, když léta tvrdili, že se jednalo jen o úkrok stranou, slepou vývojovou větev, ..
„Prostě jsme se rozpadli, to se stává,“ okomentoval konec kapely Don Dokken. Rozpad, který se udál na tvůrčím vrcholu, rozdmýchal vášně nejen mezi členy kapely, své polínko do ohně si přisadili také hudební publicisté, kteří začali rozjíždět teorie, který z členů kapely má nástupnické právo, zda to bude Don nebo kytarista George Lynch. Emoce pracovaly a nervy byly napjaté. Do světa se rozšířila zpráva, že Lynch chce pokračovat do názvem Dokken a ač se to zdá být přitažené za vlasy, mluvilo se i o žalobě na Dona. ..
Tenhle megalomanský projekt, vedený v corganovsky rozmáchlém stylu, má zachránit hvězdnou pověst a částečně i kariéru The Smashing Pumpkins? Je jasné, že legenda alternativního rocku se pořád snaží navazovat na obrovský úspěch, jaký zažila v devadesátých letech, kdy ji bylo možné považovat za druhou největší kapelu doby (po Nirvaně). Léta zoufale bojuje s tím, že byla synonymem doby, jejím přirozeným organicky divokým produktem, který se jen těžko etabloval ve změněných časech. ..
Bývaly doby, kdy byla každá další deska In Flames vyhlížena s nadšením a o kapele se mluvilo jako o naději švédské metalové scény. Nemusíme se nutně vracet do poloviny devadesátých let, kdy kapela přišla s klenotem melodického death metalu „The Jester Race“, můžeme mluvit o době mladší, kdy dokázala vykročit z metalového undergroundu, udělat korekturu stylu a točit alba melodičtější, hitovější a s jasným příklonem ke kdysi populárnímu nu-metalu. I v tomhle ohledu měla svůj půvab, ..
Jestliže minulá desetiletka byla ve znamení alespoň malé nové naděje, růstu a lepších vyhlídek do budoucna, příchod současné vše zadupal do země a nepatrné záblesky pozitivna rozmetal silou hirošimské nálože. Přišel covid, pak největší válečný konflikt na území Evropy od druhé světové války, ekonomická recese, zelený teror a další věci, které méně odolného jedince mohou dohnat na pokraj šílenství. Vše má své pro a proti. Jestliže zažíváme nelehkou dobu, je tato situace živnou půdou pro vznik zajímavých temných hudebních uskupení, ..
Gillean Kennedy je mladý muzikant, původem ze Skotska, jehož jméno zní stále silněji scénou extrémní hudby, protože za dva roky existence se mu podařilo projekt Lux dostat do širšího povědomí. Ač se stále pohybujeme v undergroundových kruzích, Gilleanovo pojetí post-black metalu je na čtvrtém albu „Become You Star“ dosti specifické a sází hlavně na celkovou atmosféru než na tlak vyvěrající z blackmetalových hlubin. Nastal čas tohoto umělce představit trochu blíž, neboť jeho hudba je čím dál zajímavější. ..
Je to skoro k nevíře, ale kariéra Stevea Vaie je dlouhá více než padesát let. Za tu dobu jeden z nejuznávanějších kytaristů světa zažil tolik zvratů, stylových přemetů a kotrmelců, že to člověk, který zavadil o jeho tvorbu náhodou (a jen v posledních letech) nemá šanci obsáhnout. Steve Vai v sedmdesátých letech původně začínal u maličkých, vpravdě obskurních kapel, které se rekŕutovaly spíše ze studentského prostředí, a jak se na absolventa prestižní univerzity v Berklee sluší a patří, ..
Restartovat hudební kariéru krátce před sedmdesátkou není žádná sranda a Robin McAuley o té řeholi moc dobře ví. Ne každému se restart povede a řada umělců, hrajících si na věčné mladíky, působí ve vyšším věku už docela trapně. To se McAuleymu naštěstí vyhnulo, tohle riziko dokáže eliminovat hlasem, který nepozbyl snad ani promile toho, díky čemu byl v osmdesátých letech považován za takřka ideálního hardrockového pěvce. Nebyl nikdy skladatel vlastní tvorby a když vyschla autorská studna Michaelovi Schenkerovi, ..
Jestliže třetí album „Under Lock And Key“ znamenalo pro Dokken další vrchol popularity a kapelu si definitivně zamilovali programoví ředitelé na MTV, měla se v příštích měsících situace změnit ještě k lepšímu a muzikantům dát nový impulz do společné práce, která pro ně po stránce osobnostní začínala být utrpením. Dokken si vyhlédli tvůrci legendární hororové série „A Nightmare On Elm Street“, kteří je oslovili s nabídkou spolupráce pro připravovaný třetí film, který dostal název „Dream Warriors“. Kapela tím byla nadšená..
Počínání rakouské party Russkaja je podivné, ač pochopitelné. V den, kdy kapela vydala sedmé album „Turbo Polka Party“ ohlásila rozpad, což není zrovna standardní forma propagace novinky. Důvody, které k tomu kapelu vedou, je možné pochopit, zejména pokud se podíváme na fotografie, poslechneme si některé z předchozích alb a povšimneme si názvu – Russkaja... Rusko, slovo, které dnes na řadu lidí, zejména rekrutujících se ze sousedních či blízkých zemí, působí jako rudý hard na býka..
Nejpozději od vydání prvního (a zatím jediného) alba „Different Worlds“ projektu Skills je brazilský zpěvák Renan Zonta považován za jednu z největších pěveckých nadějí současného hard rocku. Aby také ne, když do projektu, jehož hlavním úkolem bylo širší veřejnosti představit jeho osobu, se zapojili ostřílení borci - kytarista Brad Gillis (Night Ranger), basista Billy Sheehan (Mr. Big) a bubeník David Huff (Giant), kteří ukázali, že Zontu mezi sebe berou i legendární muzikanti. Fakt, že album Skills za moc nestálo..
Pozdě bycha honit, praví staré přísloví a v případě Creedence Clearwater Revival platí vrchovatě. Ukázalo se, že důvod, kvůli kterému své spoluhráče opustil Tom Fogerty je natolik závažný, že může kapelu rozbít na padrť. Poté, co Tom odešel, začali něčím podobným hrozit i basista Stu Cook a bubeník Doug Clifford. Stejně jako Tomovi, ani jim se nelíbil styl, jakým John Fogerty kapelu vede. Vznikl problém i s nahrávací společností Fantasy Records, která na Creedence vydělala obrovskou sumu,..
Hvězda Black Star Riders dosud stoupala. Od poněkud vlažnějších začátků vyrostla kapela do krásy na albech „Heavy Fire“ a zejména „Another State Of Grace“. Pořád rozvíjela odkaz Thin Lizzy, což byl původní záměr, přitom získávala stále větší dávku osobitosti. Už nebyla brána jako parta, která se snaží jen navazovat na odkaz Phila Lynotta, přestože frontman Ricky Warwick i kytarista Scott Gorham působí v dnešní reinkarnaci Thin Lizzy, ale začala být považována za specifickou, energicky našlápnutou formaci s vlastními nápady..
Basista Robbie Crane působil jako šedá eminence u mnoha hvězd. Pokud pomineme jeho začátky, v nichž dělal technika u Poison a hrál v kapelách typu Tuff, když vstoupil do kapely zpěváka Mötley Crüe Vince Neila, skočil rovnýma nohama do první rockové ligy. V dalších letech pak v Ratt, v sólové kapele jejich zpěváka Stephena Pearcyho, či společně s bývalým bubeníkem Guns N`Roses Stevenem Adlerem. Dnes je součástí Black Star Riders, jedné z nejlepších hardrockových formacích současnosti,..
Memoriam už dávno překonali fázi superskupiny. Čekalo se, že to zabalí po prvním nebo druhém albu (jak mají superskupiny ve zvyku), ale stala se z nich plnohodnotná kapela a respektovaná veličina deathmetalové scény. Pomohl jim fakt, že je tvoří ostřílení mazáci z Bolt Thrower, Benediction, Napalm Death nebo Killing Joke, ale to samo o sobě by nezaručovalo jejich vysoký kredit. Za Memoriam hovoří práce. Ať už je to neúnavné koncertování nebo skutečnost, že za sedm let existence ..
„Kapelu udržovalo v chodu jen to, že byla na turné a byla úspěšná. A taky to, že se naše desky začaly hodně prodávat. Kdybychom neměli takový úspěch, rozhodně bychom spolu dál nehráli,“ zmínil k polovině osmdesátých let zpěvák Don Dokken. Byl jednou z příčin, proč byla situace v kapele vyhrocená, jelikož neměl moc velký zájem na tom, aby se vztahy uvnitř souboru alespoň mírně zlepšily. Dokken a jeho věčný rival, kytarista George Lynch, ..
Už to vypadalo, že s The Winery Dogs je ámen. Je to více než sedm let, co vyšla druhá deska hvězdné trojice „Hot Streak“ a ticho, které po ní nastalo, nevěstilo nic dobrého. Basista Billy Sheehan a bubeník Mike Portnoy postavili progresivní superskupinu Sons Of Apollo a frontman Richie Kotzen se věnoval sólové kariéře a spolupráci s kytaristou Iron Maiden Adrianem Smithem, což je dost důvodů pro to, aby si člověk myslel, že The Winery Dogs patří minulosti, přestože v době vydání prvních alb měla tato parta hodně vysoký kredit...
Jestliže první čtyři desky (zejména „Green River“) představovaly pro Creedence Clearwater Revival velký úspěch, nebylo to nic v porovnání s tím, čeho kapela dosáhla s pátým albem „Cosmo`s Factory“. Deska se zakousla do prvního místa americké hitparády a podobně husarský kousek se povedl i na dalších místech světa. Ve Velké Británii, Austrálii, Německu či Kanadě se kapele vedlo obdobně a proto nebylo pochyb, že vstup do sedmdesátých let se Johnovi Fogertymu a jeho partě povedl na výbornou. ..
Je to už čtyřicet let, co kanadská hardrocková formace Coney Hatch natočil svůj debut, který se v jejich domovině stal naprostou klasikou. I přes řadu let, kdy tato parta neexistovala, jsou Coney Hatch aktivní a my jsme je zastihli uprostřed výročních oslav debutu. O něm jsme si povídali se zpěvákem, basistou a zakládajícím členem Andym Curranem. Prošli jsme celou kariéru kapely, která vždy nebyla úplně jednoduchá a obsahovala nejeden zvrat, který by člověk nečekal. Coney Hatch ještě zdaleka nedoběhli do svého cíle, ..
Jestliže britskou kapelu Ten nemůžeme nazvat klasiky hard rocku, tak inventářem stylu už bezpochyby ano, protože tuhle partu sice minula doba největší slávy stylu, ale už fungují více než čtvrt století a za tu dobu vydali šestnáct desek, což je číslo docela úctyhodné. Jejich alba sice nikdy neměla to štěstí, že by se stala vrcholovými díly stylu a zpěvák Gary Hughes nikdy nebyl výjimečným vokalistou (spíše dělníkem hardrockového frontmanství), ale v jejich diskografii dá objevit pár kousků, které by mohly patřit do žánrové pokladnice. ..
Švédský zpěvák a kytarista Mikael Erlandsson seká alba jako Baťa cvičky. Je tomu dvacet let, co vstoupil na scénu v rámci kapely Last Autumn`s Dream, aby v následujících šestnácti letech vyprodukoval šestnáct alb, která splňovala kritéria soudobého AOR, ale nikdy z něho hvězdu neudělala. Ani účast tří čtvrtin slavnějších Europe (basisty Jona Levéna, klávesisty Mica Michaeliho a bubeníka Iana Hauglanda) kapele v začátcích kariéry příliš nepomohla, a i když se Last Autumn`s Dream tváří stále jako funkční kapela,..
I když v Německu byli díky spolupráci s Wagenerem a Donovým krátkým námluvám se Scorpions Dokken za hvězdy a ve Velké Británii je časopis Kerrang! propagoval jako nově vycházející senzaci, s tvrdou realitou byla kapela konfrontována v Americe. Povedla se jí podepsat smlouva s kolosem Elektra, který hledal nové Mötley Crüe po grandiózním úspěchu alba „Shout At The Devil“, ale prodeje debutového alba „Breaking The Chains“ zůstaly těžce za očekáváním. Bylo to v době, kdy Quiet Riot a Mötley Crüe ..
To, že někdo vyhraje Eurovizi, ještě není záruka toho, že tvoří kvalitní hudbu. Tato pochybná soutěž je dnes spíše přehlídka exotů, stále pátrajících po tom, jakého vlastně jsou pohlaví a více než muzikantům slouží k představování liberálně politických vizí. Ale což, je i nějaká historie, v níž se několik známých umělců ze soutěže vylouplo, tak proč by tomu tak nemohlo být i nyní. Z těch, kteří se na této akci představili, v posledních letech nejvýrazněji zabodovala italští Måneskin. Kapela tvrdí, že hraje glam/hard rock ..
Situace u polské progresivní jistoty Riverside se zklidnila a kapela už přestála sedm let starý šok, kdy na plicní embolii zemřel kytarista Piotr Grudziński. Pod tíhou události chvíli na to zkomponovala album „Wasteland“, nebývale těžké a chmurné dílo, v němž byla až bytostně cítit absence Grudzińského kytary. Proto byla deska odlišná od předchozí diskografie, ovšem co do podmanivosti a atmosféry neměla konkurenci. Byla ve svém ranku ojedinělá a nedalo se moc očekávat, že by na ni Riverside ..
Skrze sled neblahých a tragických událostí podzimu roku 1969, spojených s érou hippies, se proměnila celá hudební scéna. To, co bylo spjaté s květinovou revolucí, acidovými dýchánky a naprosto nezodpovědným, sebevražedným životním stylem, už nebylo moderní a mladí posluchači poznávali, že celé liberální hippie hnutí byl jen krátký přelud, který je odvedl od každodenních problémů, ale s běžným životem vůbec nesouvisel. Hvězdy této éry připomínaly trosky, které se chystaly buď za mříže nebo pod drn..
I přes všechny zmatky a tragédie, které provázely kariéru Uriah Heep, je dnes kapela (alespoň co se týče výrazu) zcela ukotvena ve svém stylu a jak už to u pánů v letech bývá, chuť po nějaké změně je pramalá, či spíše vůbec žádná. Bylo to jinak, když v osmdesátých letech Uriah Heep experimentovali s heavy metalem, či pop metalem a vršili jedno mizerné album na druhé, jenže to jedinému původnímu členov Mickovi Boxovi, bylo kolem čtyřicítky a podobnou zlotřilost si ještě mohl dovolit. Dnes je mu pětasedmdesát,..
Bubeník Russell Gilbrook nezažil s Uriah Heep chvíle jejich největší slávy, přestože s hudbou začínal prakticky v době, kdy vycházelo debutové album „…Very `Eavy …Very `Umble“. Do kapely se dostal před patnácti lety, kdy do důchodu odešel bubeník klasické sestavy (ne však zakládající člen) Lee Kerslake. Dnes je Gilbrook nedílnou součástí Uriah Heep s proto může mluvit za současné kroky kapely a říct pár slov k vydávané desce „Chaos & Colour“, s kterou britská legenda reaguje na covidovou pandemii, ..
Nestačilo loňské, naprosto zbytečné album „Raised On Radio“, na němž se chilský zpěvák (v současné době bydlící v Rumunsku) Ronnie Romero vyznal ze své lásky k rockovým klasikám, ke Kansas, Foreigner, Queen nebo Bad Company? Nestačí stále mohutnící množství projektů, do kterých je zapojen? Nestačila by mu jedna kapela, které by se věnoval pořádně na plný úvazek a občasné vystupování s Ritchiem Blackmorem v rámci legendárních Rainbow? Pokud by se Ronnie Romero držel tohoto modelu,..
Přestože se jméno kapely Dokken citovalo v prvním šiku amerických hairmetalových kapel jen pověstných patnáct minut a prodeje jejích alb pokulhávaly za nejslavnějšími kolegy Mötley Crüe, Poison či Guns N`Roses, i tahle parta symbolizovala scénu, plnou vlajících, nalakovaných hřív, pestrobarevných hadrů a kvílivých kytarových sól. Dokken byli jeden čas synonymem pro tato rockové klišé, nejen proto, že měli ve svém středu jednoho z nejlepších kytaristů scény George Lynche, ..
Když se na začátku milénia dostali finští HIM na vrchol, počítalo se s tím, že jejich zpěváka Ville Vala čeká velká kariéra. Byl idolem dospívajících dívek, které si s jeho plakáty tapetovaly pokoje. Měl image rockové hvězdy, byl sebevědomý, bylo mu lehce přes dvacet a tvořil zásadní hity doby. Nejen slavnou „Join Me (In Death)“, ale i "Poison Heart“, „In Joy And Sorrow“ nebo „Wicked Game“. Jenže to dopadlo trochu jinak. Místo toho, aby se z Villeho stal druhý Jon Bon Jovi, ..
Poté, co Creedence Clearwater Revival s albem „Green River“ prorazili v Evropě a ve Velké Británii, se ze singlu „Bad Moon Rising“ stal obrovský šlágr, konkurující hitům The Beatles, bylo by logické, že si kapela bude užívat úspěchu a trochu zvolní. Jenže se stal pravý opak. „Nikdy jsem tomu nerozuměl, bylo to přehnané,“ svěřil se bubeník Doug Clifford, „Fogerty nám řekl, že kdybychom vypadli z žebříčků, byli bychom zapomenuti. Měli jsme hity na obou stranách Atlantiku, ale bylo to jako prokletí, protože nás nutil dělat ..
Když se v roce 2006 objevilo v evropském undergroundovém rybníčku debutové album kapely Imperium Dekadenz, nazvané pěkně po germánsku „...und die Welt ward kalt und leer“, řada lidí jej měla za další výplod pošahané norské provenience, kde němčinu využívají zejména proto, aby se přihlásili nejen ke svým vikingským a germánským kořenům, ale hlavně pro jistou spojitost s hitlerovským Německem a hrdinou tamní hrstky pomílenců Vidkunem Quislingem. Jenže v tomto případě člověk nemohl být dál od pravdy. ..
Černý les, Black Forest, Silva nigra, či jak je ještě tento tajemný a nehostinný kraj jmenuje… je místo, odkud pochází německá parta Imperium Dekadenz. A když uslyšíte pojmenování Černý les, přesně víte, jak zní její hudba. Je temná, tvrdá, má základ v black metalu, přesto jí dominuje silný melancholický náboj. Kapela je rychle rostoucím tělesem na evropské extrémně metalové scéně a nové album „Into Sorrow Evermore“ tento trend jistě ještě posílí. Tak to vidí i jeden ze dvou členů tohoto projektu, zpěvák, kytarista a klávesista Horaz ..
Vždycky je proti čemu protestovat, obzvlášť v době, která k tomu vyzývá a je možná jednou z nejsložitějších, v jaké se lidstvo od druhé světové války ocitlo. Američtí Anti-Flag na podobné protesty, remcání a vyzývání k revoluci vždycky byli stavění, od svých začátků a debutu „Die For The Goverment“ se profilovali jako politická kapela, která se nebojí pojmenovat nešvary společnosti, ale zároveň prezentuje liberálně-punkový názor s militantnosti jim vlastní. ..
I když jim zastírací technika byla vždy vlastní (o čemž svědčí jejich masky), nelze si nevšimnout, že situace v Dymytry není úplně idylická. Když kapela před čtyřmi lety vydala album „Revolter“, dalo se mluvit o tom, že se dostala na vrchol a z obskurní kapely venkovských epigonů Slipknot se stala respektovaná a uznávaná parta. Řada skladeb si našla místo v rádiích, na koncerty chodilo čím dál více lidí, vše vypadalo slibně. Kapela žádala víc. Chtěla prorazit i za hranicemi. ..
„Byli jsme se podívat na nějaké místní kapely a můžu říct, že jsme byli ohromeni. Ani si nenaladily nástroje a zněly naprosto strašně,“ popsal sanfranciskou scénu konce šedesátých let bubeník Doug Clifford. „Na základě toho jsme uzavřeli dohodu, že nebudeme užívat žádné drogy a alkohol. Že buď se pustíme plně do hudby nebo se z toho byznysu vypaříme.“ Touto skutečností, kterou bubeník sdělil o mnoho let později, se u Creedence Clearwater Revival dá nejlépe definovat rok 1969..
Jestli je v deathmetalovém světě nějaká jistota, pak ji bezesporu představují floridští Obituary. Pětatřicet let drží prapor stylu řádně vysoko, což dokazují i novinkovým albem „Dyinf Of Everything“, které je řadou fanoušků pasováno na nejlepší titul od svaté trojice „Cause Of Death“, „The End Complete“ a „World Demise“. Hned na začátku roku nasazuje kapela laťku proklatě vysoko a konkurence bude mít pro letošek co dělat, aby se k „Dying Of Everyhting“ aspoň přiblížila. Kytarista a zásadní autor repertoáru Trevor Peres si toho je vědom ..
Každé další album punkového dědečka Iggyho Popa je sázkou do loterie. Ne kvalitou, ta se objeví vždy, ale spíše stylovým směřováním, s čímž souvisí i míra nadšení, se kterou je deska přijímána. Iggy byl vždy stylový i umělecký chameleon, který nehodlal zůstat u bordeliózního proto-punkového zvuku původních The Stooges, u nichž byl nadmíru stylotvorným umělcem, ale během sedmdesátých, osmdesátých i devadesátých let se profiloval podle toho, jaké trendy zrovna velely scéně. ..
„Když jsme dělali první album, všichni poslouchali to, co jsem říkal a mé rady. Myslím, že tenkrát nad nimi nikdo nepřemýšlel,“ řekl k situaci v kapele v době natáčení bezejmenného debutu frontman John Fogerty. Poté, co kapela dosáhla dvaapadesátého místa prodejního žebříčku a bylo jasné, že z Creedence Clearwater Revival se stává nová americká senzace, situace se změnila. Zbylí tři členové začali Fogertyho frontmanství zpochybňovat a chtěli rovnoprávné podíly na tvorbě kapely. ..
Kariéra amerického zpěváka Paula Sabu patří k tajemným legendám rock n`rollu. Pomiňme, že vytvořil hudbu k legendárním seriálů devadesátých let Beverly Hills 90210 a Pobřežní hlídka, pomiňme i spolupráci s hvězdami první kategorie Davidem Bowiem či Alicem Cooperem, zaměřme se pouze na jeho vlastní tvorbu, která je dosti spletitá, že se v ní dost dobře nevyznají ani skalní fanoušci. Možná i proto, že dvě nejlepší díla vytvořil pod názvy kapel Kidd Glove a Only Child, ..
Přestože Paul Sabu nikdy ze scény nezmizel, poslední léta o něm příliš slyšet nebylo. Věnoval se spíše producentské činnosti a spolupráci s různými umělci, přičemž vlastní hudební kariéru poněkud zanedbával. Pro fanoušky to byla docela škoda, protože zejména to, co dokázal v osmdesátých let, bylo pro scénu melodického hard rocku, či AOR, docela stěžejní, ať už se jednalo o sólová alba či projekty Kidd Glove a Only Child. Na to se Sabu pokouší navázat v současnosti, když vydává nové dílo „Banshee“. Na něm se částečně vrací ..
Už několik let se dá mluvit o tom, že rocková scéna žije hlavně ze své podstaty. Zlé jazyky dokonce tvrdí, že všechno zásadní bylo vymyšleno v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech a dnes se vše sune samospádem až ke stádiu klinické smrti. To není až tak docela pravda, stále vznikají nové kapely, které dokáží být vzrušující a přinášet dobré nahrávky, ovšem na druhou stranu nelze zpochybnit fakt, že pravé rockové mistrovství stále spočívá na bedrech starých mistrů,..
NOFX končí, tedy alespoň podle slov zpěváka Fat Mikea se kapela má v nejbližších měsících odebrat na odpočinek. Poslední koncert, sbohem a šáteček. A proč vlastně ne? Hrají čtyřicet let, vydali pěknou řádku desek a jejich stylová studnice není nevyčerpatelná. Nejsou kapelou geniálních skladatelů, jsou spíše dělníky žánru, kteří vždy stáli po boku věrných souputníků Bad Religion, jimž se také nepovedlo vylétnout k výšinám. K tomu byli předurčeni jiní, Green Day, Blink-182 či The Offspring, ..
Půl století. Padesát let… Když to člověk takhle čte, vypadá to jako neuvěřitelně dlouhá doba. Jenže když si poslechnete skladby od americké kapely Creedence Clearwater Revival, rozhodně nezní nějak zvlášť opotřebovaně a přitom je to právě padesát let, co tahle parta řekla své poslední slovo. Její frontman John Fogerty je stále hudebně činný, vydává alba, jezdí turné a jeho někdejší spoluhráči basista Stu Cook a bubeník Doug Clifford oživují někdejší slávu v rámci projektu Creedence Clearwater Revisited...
To, že se zpěvák Mike Patton stal rockovou hvězdou, je tak trochu zázrak, hříčka přírody. Když jako součást Faith No More vstoupil na konci osmdesátých let do hitparád jako sotva dvacetiletý mladík, byl nepopsaným listem, někým, kdo nazpíval revoluční singl „Epic“ a o jeho skutečném hudebním rozměru se nevědělo zhola nic. S Faith No More prožil následující léta na výsluní pozornosti, neboť kapela se po světě svezla s nejžhavější hudební akvizicí Guns N`Roses. ..
Americká zpěvačka Leather Leone vždy uměla typický US power metal, až si tím zadělala na kultovní postavení. V osmdesátých letech, kdy začínala dělat první krůčky na scéně, byla pravděpodobně jedinou ženou, která se tomuto žánru věnovala a její spojení s kytaristou Davidem T. Chastainem patří k tomu nejklasičtějšímu, co tato scéna zrodila. Přestože jejich společná kapela, pojmenovaná po kytaristově příjmení, nikdy nedosáhla takového věhlasu ..
Po řadě hubenějších let se zdá, že kanadská zpěvačka Lee Aaron je od alba „Diamond Baby Blues“ ve velice dobré formě. To lze soudit nejen z faktu, že v šedesáti letech vypadá pořád velmi dobře, lépe než její vrstevnice, ale zejména podle kvalit předkládaného materiálu, který leckdy strčí do kapsy i známější alba z osmdesátých let. Tehdy ani čtveřice klasických desek od „Metal Queen“ po „Bodyrock“ nebyla dotažena k takové dokonalosti jako „Diamond Baby Blues“ nebo loňská kolekce „Radio On!“, ..
Na socialistické poměry byla československá hudební scéna šedesátých let docela košatá. Společnost stále ještě vykazovala prvky „chruščovovského tání“, přestože v Kremlu už seděl Leonid Brežněv, který chtěl rychle zatáhnout za brzdu. Než se tak stalo, i za železnou oponu začaly pronikat západní vlivy, co se týče filmu, módy i hudby. Na západ od Aše doslova zuřila revoluce, o kterou se postarala liverpoolská čtveřice The Beatles, reflektující rock n´roll padesátých let, ..
Comebacky bývají různé. Podezřele působí ty, které kapely vyhlásí po dvou letech nečinnosti, což jim nepřidává na důvěryhodnosti. Podivné jsou i ty, kdy je postaví jeden člen ze staré sestavy (nejlépe basista nebo klávesista), který si chce urvat ještě aspoň patnáct minut slávy a parazitovat na slavném jméně. Jenže pak jsou tu takové, kdy se po více než třiceti letech sejde původní sestava a rozhodne se natočit nové album. A právě s takovým comebackem máme co do činění v případě kanadských heavy metalistů Sword. ..
Může se zdát, že Brutus je kapela, která je stará jako lidstvo samo. Každý rok poctivě obráží venkovní taneční parkety, poutě, různé městské a obecní slavnosti a plní kulturní domy po celé republice. Pro někoho může představovat nejryzejší český bigbít, pro někoho je to neposlouchatelný šraml. Pravda může být dvojí, ale je nepopiratelný fakt, že Brutus je prostě fenomén. Chodí na ně zasloužilí důchodci, lidé v produktivním věku i dospívající mládež, která doma poslouchá úplně jinou hudbu,..
„Zpohodlněli jsme a řekli jsme si, že druhé album žádnou propagaci potřebovat nebude. Tím pádem ani spousta lidí nevěděla, že deska vyšla,“ řekl k menší úspěšnosti alba „Heading For A Storm“ Adrian Vandenberg. I takhle lehce se dá zabrzdit či dokonce pohřbít slibně rozjetá kariéra a s holandskou čtveřicí to vypadalo po neúspěchu druhé desky o poznání hůře než v době, kdy „Burning Heart“ vládla hitparádám na obou stranách Atlantiku i Pacifiku. Začínalo docházet ke třenicím, které vyústily ve skutečnost, ..
Arc Of Life nakonec nejsou jen jednorázový projekt, jak se původně předpokládalo. Nic na tom nezměnil fakt, že domovská kapela základního jádra Arc Of Life, legendární Yes, se loni probrali k životu a do světa překvapivě vypustili comebackovou desku „The Quest“. Ta nadchnout nedokázala, stejně jako řada alb Yes za posledních dvacet, pětadvacet let, a celkově (co se týče kvality, ne publicity) zůstala i za debutem Arc Of Life, který porovnání s klasickými alby Yes nesnesl. ..
Disturbed nikdy nebyli takový zázrak, jak se snažila zejména americká média léta fanouškům podsouvat. Měli raketový start s debutovým albem „The Sickness“, svezli se po světě s Marilynem Mansonem na vrcholu slávy, ale vše vyprchalo velmi brzy. Obzvlášť poté, co kapela opustila módní škatulku nu-metalu a začala se věnovat jakémusi mixu moderního heavy metalu, hard rocku, post-grunge a alternativy, což ji zařadilo do šedého zástupu kapel, kterých je v Americe nepřeberné množství. ..
Atmosféra byla napnutá jak struna Kossoffovy kytary. Když Free nakráčeli naposledy do studia, chyběl muž, který zvuk kapely kdysi svým nástrojem definoval – kytarista Paul Kossoff. Místo něho s kapelou začal natáčet W. G. „Snuffy“ Walden, od něhož si Paul Rodgers a Simon Kirke slibovali profesionální a rychlou spolupráci. Jenže duch kapely byl pryč. Kossoff, vědom si toho, že jeho pozice je ohrožena, zahlásil návrat a nakonec na šesté desce začal pracovat také. „Paul ale Snuffyho nenáviděl. ..
Jednou z kapel, která se s nadcházejícím rokem postaví na nový začátek, jsou britští The Quireboys. Mají za sebou turbulentní období, v němž se rozešli se svým zpěvákem, poznávacím znamením a posledním zakládajícím členem, Jonathanem „Spikem“ Grayem, na jeho místo se postavil dosavadní kytarista a skladatel Guy Griffin, jenž je členem kapely od konce osmdesátých let. Jak bude kapela znít s jeho hlasem ukázal singl „Lie To Me“, jenž předznamenává album „The Band Rolls On…“..
Journey a Lollapalooza. Dva naprosto odlišné pojmy, jako by z jiného světa a přece dnes mají hodně společného. Journey jsou kapela, která největší úspěch sklízela v osmiletce 1978 až 1986, kdy vydala slavnou šestici desek „Infinite“, „Evolution“, „Departure“, „Escape“, „Frontiers“ a „Raised On Radio“, s multiplatinovými prodeji se stala jednou z nejúspěšnějších kapel doby a jedním ze symbolů osmdesátých let, včetně načančanosti, pompy a rockového kýče. Zejména v Americe byla (ač v té době nefunkční) na začátku devadesátých let..
Kalifornští veteráni Leatherwolf chodili vždy tak trochu s křížkem po funuse. Vznikli sice v roce 1981, přičemž reagovali na Novou vlnu britského heavy metalu, ve svých začátcích hráli s Metallicou či Slayer, ovšem než vydali debutovou desku, bylo hodně pozdě, protože klasický heavy metal s mírnou thrashovou příchutí už působil zastarale. Velký úspěch z toho nebyl a basista Matt Hurich zběhl ke slavnějším Stryper. Leatherwolf se nevzdali, druhá deska se stala utajeným tipem ..
Americký úspěch debutového alba Adriana Vandenberga překvapil. Nečekal, že se z holandské periférie dokáže dostat do zaslíbených žebříčků americké hitparády a pro léto 1982 vytvořit singlem „Burning Heart“ novou senzaci, která měla ambice konkurovat slavným jménům doby. Vše bylo skvěle načasované, vlna disca odezněla, post-punkové a novovlnné kapely přestávaly být v kurzu a do uší amerických posluchačů začala proudit evropská hudba, zejména heavy metal z Velké Británie. Vandenberg svým debutem ..
Když Nickelback oznámili, že jejich nová deska bude hodně tvrdá, musel se člověk pousmát. Kdyby takové prohlášení přišlo po „Silver Side Up“, nebyl by důvod tomu nevěřit. Tehdy měla kapela obrovský nápřah, vstřebávala klasický hard rock, alternativní metal a zbytky grunge, které opatřila patřičným hitovým potenciálem a byla z ní hvězda první velikosti. To dnes platí jen částečně. Stále jsou hvězdou (snad ze setrvačnosti), ale to, co představovali před dvaceti lety, dávno zmizelo. ..
Takřka celý rok byli Free považováni za uzavřenou kapitolu. Po úspěchu živé nahrávky „Free Live!“ se začalo mluvit o tom, že se kapela dá znovu dohromady, ale k tomu došlo až v roce 1972, kdy se uskutečnila první schůzka, která měla vyžehlit spory mezi ústřední autorskou dvojicí Paulem Rodgersem a Andym Fraserem, které byly nejpádnějším důvodem k předchozímu rozchodu. Kupodivu oba našli společnou řeč, ovšem vyvstal jiný problém. Kytarista Paul Kossoff si nikdy neodpíral zakázané látky, ..
Když letos v dubnu zemřel basista Randy Rand, americká formace Autograph se ocitla bez jediného zakládajícího člena. Bez někoho, kdo zažil úvodní a nejslavnější část kariéry, hvězdná osmdesátá léta, kdy debut „Sign In Please“ z kapely udělal hvězdu a následující dvě desky „That`s The Stuff“ a „Loud And Clear“ ji ještě jakžtakž udržely v hitparádách. Pro kapelu, která se stále ještě těšila z comebacku, jenž prožila před pár lety, to mohla být poslední rána, Rand byl poslední spojnicí s minulostí,..
Kytarista Jimi Bell je u americké party Autograph stále ještě benjamínkem, protože sestavu posílil teprve v roce 2019, kdy se pro odchod rozhodl jeho předchůdce a zakládající člen Steve Lynch. Za necelé čtyři roky se přece jen stal nedílnou součástí kapely, kterou krátce před vydáním novinkového alba „Beyond“ postihla tragická událost v podobě úmrtí basisty Randyho Randa. Ten byl posledním původním členem Autograph, ale ani tato fatální událost kapelu zastavit nedokázala a s „Beyond“ ..
Jestliže někdy The Real McKenzies chtěli maskovat, odkud si berou své vlivy a že se narodili ve špatné zemi, protože místo tradic javorového listu se vzhlédli v lidovkách ze skotských vrchovin, mohlo to jít stěží, ale přece jen mohli nějakého výsledku docílit. Teď je vše odtajněno s plnou parádou. Novinka „Songs Of The Highlands, Songs Of The Sea“ vlastně žádná novinka není a je jen dalším cover albem. Ovšem takovým, které dává smysl a jako kruh spojuje současnou tvář ..
Přestože kapela, která nese jméno holandského kytaristy Adriana Vandenberga, znovu existuje, je jedním z pojmů, který si dokážeme ztotožnit s osmdesátými lety. Tehdy měla hity, sílu a ambice stát se velkou kapelou, přestože původně vznikla jako Adrianův projekt, jenž se chtěl dostat na vrchol zejména v domovském Holandsku, potažmo v západní Evropě. Všechno dopadlo trochu jinak. Vandenberg, ač před dvěma lety v překopané sestavě vydali comebackovou desku „2020“,..
Jsou umělci, kteří by neměli natočit víc než deset alb, protože je u nich záruka, že se začnou natolik opakovat, že se každá další deska sklouzne k mlácení prázdné slámy. Patří k nim i americký podivín Joseph Poole, říkající si Wednesday 13. V dobách, kdy stál v čele kultovních Murderdolls světu nepřinášel nic nového, ale alespoň s bývalým bubeníkem Slipknot Joeyem Jordisonem (dej mu pánbů věčnou slávu…) vytvořil zajímavou symbiózu horror punku,..
Úspěch alba „Fire And Water“ a zejména singlu „All Right Now“ byl tak drtivý, že kapelu sledoval celý svět. „Zažíváme velký nárůst nátlaku, musíme to vydržet,“ řekl kytarista Paul Kossoff, který se s rychle nabytou popularitou vyrovnával nejhůře. Pil jako Dán, pral do sebe všechny možné drogy a neustále se hádal se zbytkem kapely, zejména s basistou Andym Fraserem, kterého nemohl vystát, neboť do zvuku kapely protežoval baskytaru a klávesy. Kossoff byl typickým prototypem kytarového hrdiny, ..
Legendární UFO, kteří jsou už skoro dvacet let domovskou kapelou kytaristy Vinnieho Moorea, vinou zdravotních problémů zpěváka Phila Mogga stojí. To, co Moore v jejich řadách zažil, je pro něho dnes směrodatné. Možná v souvislosti s odstavením UFO do krátkodobého odpočinku podnítilo Mooreovu touhu mít kolem sebe plnohodnotnou kapelu a proto bezmála na prahu šedesátky otvírá zatím zcela neprobádanou část sólové kariéry. Dosud tvořil pouze instrumentální díla,..
Americký kytarista Vinnie Moore je na rozcestí kariéry. Nejenže visí otazník nad britskou hardrockovou legendou UFO, jejíž je členem už skoro dvacet let, změny dělá i v sólové tvorbě. Poprvé od roku 1986, kdy vypustil do světa debut „Mind`s Eye“ natočil album, které není čistě instrumentální. K realizaci projektu „Double Exposure“ si přizval hned čtyři zpěváky a chuť pokračovat dále v tomto duchu jej neopouští. Vinnie je velice otevřený člověk, který pečlivě své kroky vysvětluje, ..
Přestože nad vyhazovem basisty Davida Ellefsona z Megadeth stále visí velký otazník v podobě řady nezodpovězených okolností, je znát, že touto smutnou kapitolou ani jedna strana asi už moc netrpí. Jak Ellefson, tak Dave Mustaine zjevně pohřbili staré přátelství (které stejně už nebylo tak žhavé, jako v dobách největší slávy Megadeth), ale co se hudby týče, možná jim rozchod prospěl. Mustaine s kapelou vydal album „The Sick, The Dying... And The Dead!“, které je nejlepším dílem za dlouhá léta..
Kariéra Whitesnake byla oslnivá. Zavedla Davida Coverdalea na nejvyšší mety, ještě dál, než v sedmdesátých letech byl s Deep Purple a alba „White Snake“ a „Northwinds“, vzrostlá z bluesových kořenů, explodovala v třeskutě hardrockovém světle na začátku osmdesátých let, aby na konci dekády už Whitesnake drželi prapor pop metalu a byli jednou z komerčně nejúspěšnějších kapel rockové scény. Coverdale přiznal, že jeho kroky spíše organizovali různí manažeři (nejvíce John Kalodner),..
Australská kytaristka Orianthi už nějaké jméno ve světě má. I když start velké kariéry byl docela smolný, než se stačila rozvinout spolupráce s Michaelem Jacksonem, zhatila ji smrt Krále popu. Jenže to se ukázalo být odrazovým můstkem pro další činnost, další léta Orianthi strávila po boku Alice Coopera, kde si jí všiml rockový svět. A tam je tato zpěvačka a kytaristka jako doma. Následovala spolupráce s (tehdy) životním partnerem, bývalým kytaristou Bon Jovi Richiem Samborou,..
S norskými Darkthrone to fanoušci nemají lehké. I když se kapela historicky řadí do kategorie pure norwegian black metalu, neboť druhým albem „A Blaze In The Northern Sky“ definovala styl ještě předtím, než vyšel debut Mayhem či Burzum, dlouhá léta je skutečnost jiná, složitější. Tato druhá deska byla úhelným dílem celé scény a dodnes je považována za jednu z nejlepších desek raného skandinávského black metalu, od alba „Total Death“ začala forma kapely až povážlivě klesat. Předchozí díla, zejména „Under The Funeral Moon“..
Přelom šesté a sedmé dekády dvacátého století byl hektický nejen pro Free, ale pro celou rockovou scénu. Ta se dynamicky rozvíjela, zažívala první vrcholy, protože už dokázala těžit z předešlých úspěchů The Beatles, The Rolling Stones, The Animals, Jimiho Hendrixe nebo The Doors, ale potřebovala další identitu. Mládež byla hladová po tvrdším zvuku elektrické kytary a každý dospívající ročník posluchačstva si hledal další idoly. Na britských ostrovech začínala zuřit hardrocková horečka, kterou dokonale podnítila ..
Ač nikdy nepřinesl nic převratného, tuzemský punk měl vždy svoje kouzlo. Díky upřímnosti z něj čišící si vydobyl docela slušné renomé a nejedna kapela má dnes doslova kultovní status. Visací zámek, Tři sestry, SPS, Plexis a… E!E. Ti aktuálně přicházejí s novinkovou deskou „Poslední me!enu“, prvním albem za posledních deset let. Jak název naznačuje, příbramská parta se pomalu chystá vyndat sichrhajsky a koženou bundu pověsit na ramínko. I když se o konci (alespoň co se týče studiové práce) mluvilo v souvislosti s minulou deskou „2012“,..
Po deseti letech se příbramská punková legenda E!E přinutila ke studiové práci a výsledkem je nová deska. Je trochu překvapivá, zejména v tom, že vůbec vyšla a že jí kapela před vydáním nedělala žádnou velkou reklamu. Její hudební náplň je mnohem konzervativnější a určena zejména pro staré fanoušky kapely. E!E zůstali sví, punkoví, zdravě kritičtí k dnešní společnosti a zároveň i zábavní, nepostrádají žádný z atributů, který byl vždy vlastní nejen jim, ale celému českému punku. Ten je díky jejich desce životaschopnější. ..
Pokud lze na někoho ukázat prstem kvůli tomu, že dnešní Europe nezní jako v dobách trháku „The Final Countdown“, je to kytarista John Norum. Přestože hlavním autorem švédské legendy vždy byl zpěvák a stylový chameleon Joey Tempest, minimálně z posledních tří desek „Bag Of Bones“, „War Of Kings“ a „Walk The Earth“ je jasně cítit, že je pod Norumovým vlivem. Těmito alby se až nebývale silně proplétá kytaristova láska k blues a hard rocku sedmdesátých let, až místy některé skladby připomínají spíše jeho sólovky ..
Přestože dnes punková revolta let 1976 a 1977 působí trochu úsměvným dojmem, pro řadu hardrockových umělců z první poloviny sedmdesátých let znamenala pohromu. Ti, kteří se nemohli opřít o berličku svých kapel, ji nesli nejhůře. Patřil k nim i David Coverdale, pár let předtím zvyklý na největší pódia. Bez Deep Purple se musel stěhovat do mnohem menších prostorů, protože je sólový debut „White Snake“ zapadl v záplavě očírované revoluce a mezi nahrávkami kapel Sex Pistols, The Damned, The Clash ..
Trautenberk zažili v posledních letech opravdu turbulentní dobu. Měli namále, když po prvním albu „Hladová srna“ zemřel zpěvák Tomáš „Obr“ Paima a trochu se počítalo s tím, že kapela skončí. Jenže došlo k opaku, sestavu posílil bývalý frontman kultovního Požáru mlýna Miroslav „Prasopes“ Císler a s albem „Himlhergotdonrvetr“ se z Trautenberka stala hvězda, která z pošumavských pódií rozšířila působnost po celé republice. Najednou nebyl sál, který by kapela nevyprodala, ..
Přestože Joe Lynn Turner udělal mnoho mravenčí práce pro slávu rockové hudby, je možné jej považovat za ne zcela doceněného zpěváka. Celý život měl docela smůlu, když vstoupil do světové hardrockové extraligy jako člen Rainbow, měla kapela nejlepší čas za sebou. Americkým hard rockem načichlá alba se nevyrovnala klasickým kouskům z dob, kdy v kapele zpíval Ronnie James Dio, a když Turner nahradil Iana Gillana v Deep Purple, dalo se mluvit o kroku zcela nešťastném. Slušné jméno si udělal po boku Yngwieho Malmsteena,..
Album „Tons Of Sobs“ ještě ani nebylo na trhu a kapela chtěla začít natáčet desku druhou. Jak později vysvětlil zpěvák Paul Rodgers, byli nažhavení, měli v zásobě hodně materiálu, který se na debut nehodil, protože byl veden v přísně bluesrockové linii. A tak hned poté, co vystřízlivěli z bujarých oslav Nového roku 1969, nastupovali Free zpět do studia. Tentokrát však nezamířili pouze do londýnského studia Morgan, svou působnost rozšířili o prostory Trident, které jim poskytly větší množství nahrávacích frekvencí. ..
Shrňme si, čím Enuff Z`Nuff vlastně jsou. Tahle kapela má za sebou kostrbatou éru, v níž se možná nevyznají ani věrní fanoušci. Kdysi dávno mohli být jednním ze zachránců glam metalu, neboť styl uchopili za pravý konec, ale dali mu absolutně jinou tvář. Se šminkami, ale rozmazanými videoklipy, s přísně vystajlovanou image, ale hudbou, která více než Mötley Crüe připomínala psychedelickou éru The Beatles. Byli tak odlišní, že přes prvotní nadšení měli čím dál menší úspěch ..
Chip Z`Nuff, který brzy oslaví čtyřicet let fungování v hudebním byznysu v osmdesátých letech patřil ke komerčně nejúspěšnější scéně rockové historie. Hudba Enuff Z`Nuff, s nimiž je neodmyslitelně spjatý, byla trochu jiná než klasický glam metal, což je znát i z novinky „Finer Than Sinů, která v sobě nese znatelné stopy psychedelie šedesátých let. Pro Enuff Z`Nuff je novinka sedmnáctým albem, což je řadí mezi nejpilnější glam metalové kapely. I proto jsme se Chipem spojili, právě ve chvíli, ..
Je jasné, že pro Vratka Rohoně už nejsou Inekafe životní prioritou.Je to takhle už bezmála dvacet let, co slovenská punková stálice vydala album „Bez udania dovodu“, a pak se Rohoň rozhodl pro kariéru profesionálního pilota, čímž Inekafe odstavil na druhou kolej. Skončila doba mladických radovánek, kdy se kapela drala na vrchol s výtečnými deskami „Čumil“, „Je tu niekto?“ a „Príbeh“, čímž se oprávněně stala jednou z nejžádanějších slovenských akvizic. Měla skvělé nápady, chytlavé melodie z ní létaly..
Stabilita a tradice. O to jde americkým Stryper v současnosti především. Proto před pár lety vyměnili problémového basistu Tima Gainese za bývalého hráče Firehouse Perryho Richardsona a v současné době stáčejí kormidlo co nejvíce zpět do osmdesátých let. V té době měli největší úspěch, dosahovali s alby „Soldiers Under Command“, „To Hell With The Devil“ a „In God We Trust“ zlatých a platinových prodejů a stali se jedním z nejviditelnějších symbolů křesťanského heavy..
Příběh britského zpěváka Davida Coverdalea, jenž začal před padesáti lety, sice pomalu končí, ale co tenhle chlápek dokázal, je úctyhodné a bude navždy zapsáno v rockové historii zlatým písmem. Nejen proto, že Coverdale disponoval nezaměnitelným, jako skála silným hlasem s neopakovatelným feelingem, ale také pro to, že jeho diskografie je dostatečně obsáhlá a ve výsledku neobsahuje ani jednu desku, o níž by se dalo mluvit jako o průměrné. Jeho sólová tvorba nikdy nebyla tak viditelná..
Švédští průkopníci a v podstatě i jedni ze zakladatelů doom metalu chytli očividně druhý dech. Stalo se to po nečekaném znovuangažování původního zpěváka Johana Längqvista, který byl v roce 1986 zodpovědný za stylotvorný debut „Epicus Doomicus Metallicus“, jenž nastavil zcela jiné standardy v podání zatěžkaného sabbathovského zvuku a vytvořil zcela definitivně styl zvaný doom metal, tedy alespoň jeho evropskou tvář. Längqvist ale Candlemass hned po vydání alba opustil, a tak mohlo dojít ..
Stále více se ukazuje, že The Dead Daisies nemají vlastní tvář, i když jako původní rozmar australského milionáře Davida Lowyho to dotáhli docela daleko. Porovnejte první desku a novinku „Radiance“ a těžko budete mluvit o vývoji. Spíše o tom, že s měnící se sestavou se z The Dead Daisies stala vždy jiná kapela. Když v jejím čele stál Jon Stevens, představovala kapela slušně hitovou, i když místy až popmetalovou záležitost. Když Lowy získal potřebné ostruhy a angažoval hráče z první rockové ligy,..
Free klidně mohli stát vedle Led Zeppelin a Deep Purple jako jedna z největší kapel hardrockového rozmachu konce šedesátých a začátku sedmdesátých let. Mohli být citováni nejen prostřednictvím poněkud už oposlouchané hitovky „All Right Now“…, kdyby vydrželi. Jenže jak to bývalo u jejich vrstevníků, nabytá sláva a přísun peněž vehnal mladé muzikanty do náruče alkoholu a drog, na což se nabalovaly problémy mezi jednotlivými členy, které se dostaly přes únosnou mez, což kapelu zabilo. ..
Přestože Marco Mendoza nejslavnější éru hard rocku a heavy metalu aktivně nezažil, dnes je jedním z viditelných matadorů scény, který spolupracoval s kde kým, od největších jmen až po kapely lokálního významu. Od roku 2000 si na konto připsal dobrou třicítku alb, což svědčí o jeho vytíženosti a invenci. Není to jen o počtech. Mendoza nikdy neslevil z jisté kvalitativní úrovně a i když netočil alba, která jsou předurčena stát se klasikou, jisté je, že každá deska, na níž se podílel, kvalitu má.To je i případ jeho sólové kariéry, ..
Americký basista a zpěvák Marco Mendoza je ve středoevropských končinách poměrně častým hostem, vždyť sem jezdí pravidelně propagovat svá sólová alba. Stane se to i nyní, 25. listopadu vystoupí v klubu Kino ve Svatobořících (okres Hodonín), aby představil nejnovější sólovku „New Direction“. Ta se stala hlavním bodem rozhovoru, na který si Mendoza udělal čas během koncertů v Itálii. Že je velmi rozšafným společníkem a velmi výřečným člověkem s vypravěčským talentem, je patrné z následujících řádků, ..
Přestože měli být Megadeth v roce 2002 uloženi k věčnému spánku a Dave Mustaine se chtěl po uzdravení ruky a zbavení všech chemických závislostí věnovat spíše sólové kariéře, vše dopadlo jinak. Megadeth neexistovali ne proto, že by frontman měl potřebu nutně se realizovat pod vlastním jménem, navíc když byl většinovým autorem veškerého materiálu, který pod hlavičkou Megadeth vyšel, ale spíše proto, že neměl vhodné spoluhráče. Nepovedl se návrat nejslavnější sestavy..
Už nikdy se této kapele z Kalifornie nemůže povést tak husarský kousek jako v jejich začátcích, když měla naprosto raketový start s EP „As Ugly As They Wanna Be“ a následně s debutem „America`s Least Wanted“. Tenkrát partu výrostků kritika řadila takřka mezi největší hegemony scény, ať už to byli Guns N`Roses, Metallica, Nirvana či AC/DC, a jejich plakáty zdobily miliony dětských pokojů po celém světě. Vše ale splasklo stejně rychle. Ukázalo se, že kapela není takový zázrak, jak se čekalo díky namakanému debutu, ..
Přestože někteří bývalí členové Olympicu už byli na pravdě boží, rok 2013 existencí kapely zamával skutečně tragickým způsobem. Krátce po koncertu v Karlových Varech se udělalo špatně bubeníkovi Milanovi Peroutkovi a přestože se zúčastnil autogramiády, rána druhého dne se nedožil. To pro Jandovu kapelu byla obrovská rána, coby nejmladší člen kapely Peroutka ještě nestihl ani oslavit padesáté narozeniny. Chvíli to vypadalo, že jeho skon mohl kapelou zamávat do té míry, že by uvažovala o ukončení činnosti, ..
S debutovým albem udělala britská zpěvačka Chez Kane docela slušnou díru do světa melodického hard rocku. Povedlo se jí přijít s deskou v nejlepších tradicích stylu, která odkazovala na zlatou éru konce osmdesátých let, ale zároveň byla dostatečně moderní, aby oslovila i mladší posluchače. Lví podíl na tom měl předák švédských Crazy Lixx Danny Rexon, který se postaral jak o instrumentální složku, tak o produkční stránku. Pro něho to možná bylo částečně kontraproduktivní, protože Chez albem zastínila i Crazy Lixx, ..
Britská zpěvačka Chez Kane udělala v posledních dvou letech slušný rozruch na hardrockové scéně nejen bezchybnou stylizací do osmdesátých let, v čemž jí vydatně pomáhá frontman švédských glam metalistů Crazy Lixx Danny Rexon, ale i tím, že dokazuje, jak svěže může hudba osmé dekády v současné době znít. Nemusí spoléhat na drahá studia a armádu najatých producentů, aby dosáhla kýženého výsledku, i když velká alba největších rockových hvězd jsou tím, co Chez na hudbě miluje...
Trendy přicházejí a odcházejí, dobrá hudba zůstává. Je to možná s podivem, ale britští Bush byli trendovou kapelou, když v roce 1994 naskočili na právě vrcholící vlnu grunge. Jelikož tehdy se s touto nálepkou prodávalo takřka všechno, z debutu „Sixteen Stone“ i následného „Razorbalde Suitcase“ byl přes noc trhák. Jak postupně mizel grunge ze zorného pole a sebevražda Kurta Cobaina se sunula do kolonky historických událostí, končila i sláva kapely. Po dvou mnohem méně úspěšných albech následoval rozpad, ..
Zdá se, že v životě Alter Bridge je všechno nalajnováno. Ať už si hlavní postavy - zpěvák Myles Kennedy a kytarista Mark Tremonti - dělají, co chtějí, jednou za tři roky se musí nutně postavit na značky a vydat s Alter Bridge další řadové album. Ať už nápady jsou nebo nejsou… Tremonti si znovu odskočil od kapely nesoucí jeho jméno, Kennedy využil pauzy, neboť jeho chlebodárce Slash stále dokola objíždí svět s totožným programem Guns N`Roses, a máme na světě sedmou desku kapely,..
„Usnul jsem na židli a probudil se s kompresí radiálního nervu, s úrazem až neuvěřitelně bizarním. Ještě horší než samotné zranění byla prognóza, že už nikdy nebudu hrát na kytaru. To byl můj konec,“ popsal problémy ze začátku milénia Dave Mustaine. Jeho život stále ovládaly drogy. Dostaly jej na dno, pod rukama se mu rozpadli Megadeth a rozpadalo se mu i manželství. Jeho žena Pamela požádala o rozvod a získala soudní zákaz styku Mustainea s dětmi, což pro něho byl největší trest. Bylo třeba začít věci řešit. ..
Sympatický americký kudrnáč Sammy Hagar toho v životě dokázal jistě víc, než si kdysi předsevzal. Dnes je za vodou, nemusí se spoléhat na prodeje alb či výdělečnost koncertů, na tom jeho živobytí nestojí, a proto natáčí nové desky jen tak pro zábavu. Když se někomu budou líbit, tak dobře. Když ne, důležité je, že se líbí Sammymu. Už dávno pohřbil komerční ambice z minulosti a současná alba připomínají spíše rozjetý jam, na kterém se v garáži sejde parta výjimečných muzikantů a nezávazně si spolu zahrají. ..
Olympic v novém tisíciletí žil samostatným životem a desky vydával jen tak mimochodem, jen z pocitu, že se kapela chtěla ještě umělecky realizovat. Nutné to nebylo, bylo zřejmé, že to, co Jandova parta chtěla říct, už řekla v minulosti a všechna alba od „Dávno“ obsahovala snadno zaměnitelné, nevýrazné skladby, vypovídající jediné: Takhle tvoří kapela za zenitem! Olympic nepospíchal, mezi alby si nechával několikaleté rozestupy a soustředil se spíše na koncertování, což byla oblast, v níž slavil nepoměrně větší úspěchy. ..
Pojem Venom je instituce. Jedněmi milovaná, druhými proklínaná. Jedni tvrdí, že jsou nejryzejší black metal (což je svým způsobem pravda), druzí je odstrkávají jako přitvrzelý heavy metal či rock n`roll s dětinskými texty, ohánějící se peklem a Satanem. Je ale jedno, k jaké skupině se řadíte, jejich obrovský vliv a odkaz popřít nemůže ani největší škarohlíd. Minimálně alba „Welcome To Hell“ a „Black Metal“ jsou naprostým kultem, z kterého vycházely další generace hudebníků, ..
Tony Dolan neboli Demolition Man je dávno silně etablovaný muzikant na metalové scéně. První krok k tomu udělal dávno, když na sklonku osmdesátých let nastoupil do řad legendárních Venom, aby u zakladatelů black metalu vystřídal lídra Cronose a vytvořil s kapelou pokračování kultovních opusů „Welcome To Hell“ či „Black Metal“. Tato epizoda se smrskla jen na pár let, ale Venom jsou pro Tonyho celoživotním údělem. Spolu s kytaristou a zakládajícím členem kapely Mantasem už několik roků vedou vlastní verzi kapely, nazvanou Venom Inc. ..
Pokud existují kapely, které dokáží i po čtyřiceti letech existence přijít s deskou tak silnou, že může konkurovat albům vydávaným v době, kdy byly na svém vrcholu, je to spíše výjimka. Američtí Red Hot Chili Peppers by rádi takovou výjimkou byli, protože už jednou se jim povedl husarský kousek. Dokázali se na konci devadesátých let vrátit ve vrcholové formě s počinem „Californication“, jenž je katapultoval na samotný vrchol popularity, srovnatelným s majstrštykem „Blood Sugar Sex Magic“...
Britští The Cult na sebe nepospíchají a nevydávají alba s takovou frekvencí, jako tomu bylo v nejslavnější době, ohraničené lety 1984 a 1991. Jak tvrdí jejich předák Ian Astbury, musí vždy přijít inspirace pro nový koncept, dostatečně soudržný a přitažlivý. To se mu povedlo a múza přišla jako dar z nebes ve chvíli, kdy The Cult hráli na jednom skandinávském festivalu. Kapela zažila polární den, kdy slunce nezapadlo za horizont ani o půlnoci a pro spirituálně založeného Astburyho to byl natolik silný zážitek..
„Když jsem poprvé slyšel „Crush`Em“, měl jsem co dělat, abych se nepoblil,“ řekl na adresu největšího hitu alba „Risk“ Dave Mustaine. Nahrávku, která znamenala komerční propad Megadeth neměl rád a vinu se už krátce po vydání snažil svalit na kytaristu Martyho Friedmana. Ten se zapojil do skladatelského procesu mnohem více než v minulosti, proto si také vytáhl Černého Petra ve chvíli, kdy Mustaine udělal zásadní rozhodnutí o kytarovém postu. Friedman s kapelou zažil její nejúspěšnější a umělecky nejsilnější období, ..
Je řada fanoušků, kteří se slzou v koutku oka vzpomínají na dobu, kdy v čele Queensrÿche stál zpěvák Geoff Tate, protože propůjčil hlas nezapomenutelným albům „Operation: Mindcrime“ a „Empire“. Je však dobré si jednou pro vždy přiznat, že dnešní Queensrÿche se bez Tatea rozhodně obejdou. Nejen pro to, že kapelu na řadu let vkormidloval do podivného alternativního prostoru, v němž každá další deska byla pro zlost a cvičila s nervy fanoušků nebezpečně silným způsobem, ale i proto, ..
Olympic s nástupem milénia vstoupil na půdu muzikálu. I když se představení „Jak se lítá vzhůru“ nedočkalo tolika repríz jako „Jesus Christ Superstar“ nebo „Drákula“, zajímavý na něm byl scénář. Na pódiu se potkávaly dvě party, současný Olympic a historický, kapelu „za mlada“ představovalo uskupení Hamleti, herci Dalibor Gondík, Aleš Háma a Jakub Wehrenberg. Zářivě velký úspěch to nebyl, ale Janda byl duchem v Americe, protože Olympic se tam po roce 2000 a solidním představení na festivalu v Yorkville ..
Smíchejte klasické ingredience starých desek Dio, okořeňte je Black Sabbath z éry „Heaven And Hell“ a „Mob Rules“, přidejte špetku hollywoodského glammetalového pozlátka a dostanete hrubý rámec toho, jak zní kapela Scream Taker. Popis není náhodný, za Scream Taker stojí bubeník Vinny Appice, který byl činný u Black Sabbath v období zmíněných desek a prožil více než deset let po boku Ronnieho Jamese Dia, s nímž nabubnoval skvosty „Holy Diver“ či „The Last In Line“, i o poznání slabší (a ve své době propadákové)..
„Vyřiď lidem v České republice, že je to u vás skvělé. Párkrát jsem tam byl, byla to výborná zkušenost a jsou tam naprosto skvělí fanoušci. Všechny je pozdravuju a chci se k vám podívat co nejdříve,“ spontánně vychrlil Vinny Appice, bubeník legendárních Black Sabbath a dlouholetý spolupracovník Ronnieho Jamese Dia. Aktuálně se představuje s novým projektem Scream Taker, s nímž vydal debutovou desku „Kill The Beautiful“. Ta byla základem našeho rozhovoru, ..
Autopsy je na deathmetalové scéně dávno etablovaný pojem, ač pracovitostí zrovna moc neoplývá. Kapela měla jen dvě období, kdy se o ní dalo mluvit jako zcela funkční partě, která vydává pravidelně nové desky. To první spadá do klasické éry death metalu od konce osmdesátých do poloviny devadesátých let, to druhé nastartoval comeback, po němž Autopsy vydali během čtyř let tři alba. Tenkrát se čekalo, že ve stejné krasojízdě budou Autopsy pokračovat, ale to se fanoušek docela šeredně zmýlil, ..
Skladba „Trust“ ovoce přinesla (i když se o dostižení Metallicy samozřejmě mluvit nedalo) a získala nominaci na Grammy. Mustaine zapomněl na své chvilkové spory s producentem Dannem Huffem a rozhodl se produkční stránku další desky opět svěřit jemu. Předtím však bylo nutné vyřešit bubenickou otázku, jelikož kapela už hrála s Jimmym DeGrassem, ač Nickovi Menzovi výpověď nikdo neoznámil. DeGrasso měl původně být jen záskok na turné, ale bezproblémová spolupráce s ním Mustainea (za přispění Davida Ellefsona) utvrdila v tom..
Olympic byl koncem devadesátých let už inventář. Bylo jasné, že má nejlepší léta za sebou, že nic nebude tak průkopnické jako období kolem alb „Želva“ a „Pták Rosomák“, nic tak rozmáchlé a epické jako trilogie z počátku osmdesátých let, ani nic tak zábavné jako koketérie s heavy metalem z konce téže dekády. Začínalo se ukazovat, že i koncerty kapely jsou vyhledávané spíše pamětníky, což hudební kritiku dosti iritovalo. „Kritika o nás buď nepsala vůbec, nebo špatně. Nic mezi tím,“ svěřil se Petr Janda,..
Když Kabát vydá novou desku, je to v tuzemských hudebních poměrech vždy poprask. Kapela se drží na špičce scény už třicet let, postupem doby se stala nejúspěšnější tuzemskou partou, na jejíž koncerty míří běžně desítky tisíc lidí. Zdá se, že novinka „El Presidento“ by mohla jejich pozici upevnit a proto byl čas spojit se s basistou a duší Kabátu Milanem Špalkem. Milan trávil večer na hotelovém pokoji, ač trochu nastydlý, měl velmi dobrou náladu a proto je následující rozhovor plný jeho typického nadhledu se střípky ..
O vlivu a významu britského kytaristy Grega Mackintoshe na metalovou scénu se nedá polemizovat. V devadesátých letech byl stylotvorným a novátorským hráčem, že jeho vliv překračoval doommetalový rank. Proto možná bylo s podivem (a některé fanoušky Paradise Lost to i mrzelo), když se Mackintosh vrátil k původním doom/death metalu, od něhož začal utíkat už na ikonickém albu „Gothic“. Dělo se tak prostřednictvím projektu Vallenfyre, jenž kytaristovi posloužil jako ventil po smrti jeho otce, děje se tak i v rámci Strigoi. ..
Místo věčného zatracení, že stáli u kolébky grunge, se z Pixies nakonec stala kultovní záležitost alternativního rocku.. Možná i proto, že v době, kdy grunge válcoval svět, nebyli kapelou, která byla na ráně jako Nirvana a se stihli rozpadnout dříve, než se s daným stylem zapletli na komerční bázi. Dnes mají Pixies veliké renomé nejen kvůli své minulosti a albům „Surfer Rosa“ nebo „Dolittle“, ale i kvůli tomu, že comebackové desky svou ..
Práce na projektu MD.45 neposloužila pro Davea Mustainea jen jako nutný ventil a odreagování se od mezilidských problémů v Megadeth, ale ukázala se být důležitou i pro budoucnost domovské kapely. Nejen proto, že se v MD.45 objevil bubeník Jimmy DeGrasso, jenž brzy sehrál úlohu i u Megadeth, ale také proto, že se kapela rozhodla pro změnu managementu. Rozešla se s Ronem Laffittem, který ji provázel během nejúspěšnějších let a svěřila značku kapely do rukou Mikea Renaulta, jenž se staral o MD.45. ..
Skid Row byli kdysi dávno pasováni za poslední skutečné hvězdy glam metalové scény, neboť dokázali konkurovat největším hegemonům, ať už to byli Bon Jovi, Mötley Crüe nebo Guns N`Roses. Byli tak silní i v roce 1991, kdy vydali druhou desku „Slave To The Grind“, že je vlna grunge nespláchla až tak ničivě jako jiné kapely, přestože jejich zvuk v mnohém poznamenala. I když je nezabila módní senzace mezi roky 1992 a 1994, kapela stejně devadesátá léta nepřežila. ..
Přestože deska „Dávno“ nepředstavuje vrcholnou formu Olympicu, spíše se po dědkovsku otáčí do minulosti, kdy sentimentální nálada byla až proti srsti (Petr Janda nebyl ještě tak starý, aby musel vyprodukovat podobně znějící album), byla pro nový start kapely velmi důležitá. Poté, co alba z osmdesátých let reflektovala dobu svého vzniku, na níž panovala celospolečenská averze, a „revoluční“ „O, jé“ v podstatě vyšuměla do ztracena, byla „Dávno“ deskou, která kápla do noty zejména starým příznivcům. Byli to oni, kteří v roce 1996 dovedli Olympic..
Ač se Richard Marx snaží seč může, někdejší slávu se mu vzkřísit nedaří. Nebo alespoň v takové míře, aby se přiblížil výsledkům prvních tří alb, multiplatinových trháků „Richard Marx“, „Repeat Offender“ a „Rush Street“. K dobru je mu nutné přičíst fakt, že za jeho úpadek nemohla klesající kvalita dalších desek, jako spíše změna vkusu publika, na níž doplatil už v devadesátých letech. Po stránce komerčnímu mu moc nepomohlo, když se v první desetiletce tisíciletí obrátil více k hard rocku,..
Lámající se hůl nad The Rasmus visela po vydání minulého alba „Dark Matters“ skutečně na vlásku. Finové se na pět let starém počinu totálně zalkli popovým balastem, k němuž sice měli vždycky blízko, ale z minulé desky (i z předchozí „The Rasmus“) vykoukly tendence, které člověk už nemohl akceptovat. Rasmus nikdy nebyli žádní tvrďáci, ale poloha, jakou si udělali jméno na nejslavnějších počinech „Dead Letters“ a „Hide From The Sun“ už nebyla směrodatná. Kapele to spočítali i fanoušci, „Dark Matters“ byla nejméně úspěšná..
„Na naléhání managementu byla nařízena přísná abstinence,“ zmínil Mustaine situaci na turné v roce 1993, kdy Megadeth vystoupili po boku Metallicy a Diamond Head v britském Milton Keyes. „Nebyl jsem proti takové myšlence, ale pochyboval jsem, že se takový přístup podaří prosadit direktivně. Náš management byl neoblomný a já jsem se podvolil.“ To se nedalo říct o bubeníkovi Nickovi Menzovi, který vyrukoval s výpovědí. Situaci se podařilo stabilizovat, ale vnitřní jednotu kapely tento exces nahlodal. ..
Pokud nechce nová kapela upadnout v zapomnění a má větší než regionální ambice, ponechat mezi debutovou deskou a druhým albem čtyři roky je docela velký risk. Jde o to, že posluchači, kterým se první deska mohla líbit, na kapelu v dnešní uspěchané době lehce zapomenou a jen stěží se etablují na její vlnovou délku. Pak je tu věc druhá. I když se říká, že dnešní rocková scéna je natolik rozdrobená, že jí nevelí žádné trendy, úplně jisté není. To, co před čtyřmi lety fungovalo, může být po takové době přežité, ..
Rozpad Olympicu, ohlášený v roce 1992, nesl Janda těžce, přestože nápad na rozpuštění kapely pocházel z jeho hlavy. Zůstal sám, protože Milan Broum a Milan Peroutka nastoupili do doprovodné kapely Janka Ledeckého a Jiří Valenta se staral o vlastní podnikání, neboť si otevřel trafiku. Jandovi se sice narodila dcera Eliška, ovšem stále více mu chybělo hraní. „Trápil jsem se. Čím dál víc. Škemral jsem v mém studiu, jestli někdo nechce něco zahrát nebo zazpívat,“ objasnil své rozpoložení frontman Olympicu. ..
Když se v druhé polovině osmdesátých let vžil pojem „Big Four“, neboli Velká thrashová čtyřka, rekrutující se z amerických kapel Metallica, Slayer, Megadeth a Anthrax, postupně vybranou společnost představili i další metalové velmoci. Německo si vyšlechtilo Kreator, Destruction, Sodom a Tankard, v Kanadě se velká čtyřka zformovala ze spolků Annihilator, Voivod, Sacrifice a Razor. Ti na sebe vlastně upozornili jako druzí po Voivod v roce 1985 debutovým albem „Executioner`s Song“, které se stalo neotesanou klasikou stylu...
Už se ani nepočítalo s tím, že se někdy objeví nová deska kultovních kanadských thrasherů Razor, i kvůli vleklým zdravotním problémům kytaristy a hlavního tvůrčího mozku Davea Carla. Člověk míní a Dave mění a tak je na světě následovník opusů „Violent Restitution“, „Evil Invaders“ nebo „Shotgun Justice“ u čehož je kromě Davea i zakládající basista Mike Campagnolo a zpěvák Bob Reid, jenž kapelu posílil po podivném odchodu Stace „Sheedoga“ McLarena v druhé polovině osmdesátých let. Dlouhé roky neměli Razor na růžích ustláno,..
Jak to vypadá, řadová deska Billyho Idola není na pořadu dne, přestože od vydání posledního alba „Kings & Queen Of The Underground“ uběhlo už osm let. Jedna z nejviditelnějších ikon osmdesátých let však nezahálí. Loni v září Idol vydal velice vydařené EP „The Roadside“, v čemž pokračuje na chlup přesně za rok. Je to možná trochu podivné počínání, protože obě EP by mohla dohromady dát jednu řadovou desku a nemusely se zbytečně štěpit síly do dvou nosičů. Dnes je taková doba, že pro řadu lidí je ..
Velice zajímaví a svým způsobem i vlivní byli The Mars Volta. Už jen tím, jaký přerod udělali v době svého vzniku - obě hlavní osobnosti byly spojovány s post-hardcorovými At The Drive-In a pod hlavičkou The Mars Volta představili v podstatě odlišnou hudbu. Méně agresivní, méně punkovou, založenou na mnohem progresivnějším základu, který zdůrazňoval práci s melodiemi, a zejména atmosférou jako takovou. Jestliže v At The Drive-In se Cedric Bixler-Zavala a Omar Rodriguez-López představili j..
Dave Mustaine dobře věděl, že s „Rust In Peace“ se Megadeth dostali na nový vrchol. Na takový, na jaký dosud ani nedokoukli, při vší úctě ke starším albům se na „Rust In Peace“ z Megadeth stala velké kapela. To se Mustaineovi zalíbilo, ale pozice, z níž oslovuje i jiné než žánrové fanoušky, vyžaduje zcela jinou disciplínu než post dravé štiky v thrashmetalovém rybníčku. Jelikož kapelník i basista David Ellefson zatáhli v nadužívání drog za záchrannou brzdu už kolem alba „So Far, So Good… So What?“, ..
Melodický death metal je dnes jedním ze stěžejních stylů tvrdé hudby, a ačkoliv vykazuje velkou životaschopnost, s postupujícími léty se v něm hromadí stále více klišé. V polovině devadesátých let to bylo jinak. Když s takto laděnými díly přišli At The Gates, Carcass, nebo finští Sentenced vydali přelomové dílo „Amok“, zdálo se jako skvělý nápad spojit klasický death metal s melodickými kytarovými vyhrávkami jako z dílny Iron Maiden. Jenže postupem času se z toho stala norma, šablona, kterou začalo využívat obrovské množství kapel, ..
I když měl Petr Janda rozjetý projekt „Rockmapa“, který si dal za úkol představit mladé metalové kapely širší veřejnosti a na sklonku osmdesátých let jim dát příležitost dostat skladby na oficiálně vydané dlouhohrající album, cítil, že metalové období v Olympicu spěje ke konci. Ještě v roce 1989, krátce po vydání (na poměry Olympicu) nebývale tvrdého alba „Když ti svítí zelená“, přišla kapela s mnohem tradičněji znějící skladbou „Ať“, symbolizující návrat k typičtějšímu zvuku...
Někdejší síla punkové vlny let 1976 a 1977 už patří do učebnic rockového dějepisu, avšak pětačtyřicet let poté, co se Velkou Británií a následně celým světem přehnala móda barevných čír a sichrhajsek, stále vychází nové připomínky toho, jaké to tenkrát bylo. Dva největší symboly revolty, Sex Pistols a The Clash, jsou už dávno na pravdě boží, ale řada dalších kapel, které vlnu pomáhaly utvářet, jsou stále funkční. The Damned či The Professionals hrají i v současnosti a nedá se říct, že by jim nějak výrazně ubývala síla. ..
Nergal je jednou z nejvíce sledovaných osobností na scéně, jíž je dopřáváno sluchu i ze strany komerčních médií, které by si o žádnou jinou black/death metalovou kapelou neotřely boty. Udělal pro to mnohé. Neváhal Behemoth dovést až takřka ke stylizované dokonalosti, aniž by musel příliš měnit původní blackmetalovější styl. Bylo nutné korigovat jistou neotesanost alb „Sventevith (Storming Near The Baltic)“ nebo „Grom“ (kde si hrál na epigona Bathory), ale v podstatě se komerční úlitby kapele vždy vyhnuly. ..
Dave Mustaine byl vždy tvrdá palice a nepohnulo s ním, ani když nerozlučný parťák David Ellefson zamířil do protidrogové léčebny. Léčit se nehodlal, alespoň ne z vlastní vůle. O Megadeth se začal starat plně profesionální management Douga Thalera, který dokázal z drogového hrobu vykopat i takové zlé chlapce, jako byli Mötley Crüe, a na scéně se objevil Bob Timmons, chlápek, jenž řadu rockových hvězd donutil ke střízlivosti. Sice v přítomnosti kapely moc dlouho nevydržel, ale v rehabilitačním procesu Davea Mustainea..
Když se nad King`s X před zhruba dvanácti lety takřka zavřela voda, nevsadil by si nikdo na budoucnost kapely ani pětník. Přestože už v roce 2010 začala kultovní trojice z Missouri pracovat na novém materiálu, vše utichlo, a jak frontman a basista Doug Pinnick, tak kytarista Ty Tabor se rozběhli po různých projektech, ať už to byla Taborova formace The Jelly Jam s basistou Dream Theater Johnem Myungem a bubeníkem Winger Rodem Morgensteinem nebo Pinnickova parta KXM, kterou dodnes vede s kytaristou Georgem Lynchem..
Konec osmdesátých let byla doba, kdy české mládeži vládl heavy metal. Ze zahraničí začínaly pod železnou oponou prolézat dravé kapely, zakusující se do uší mladých fanoušků, nastupovala nová generace tuzemských kapel, která tuto vlnu plně reflektovala a Citron, Arakain, Vitacit, Titanic, Tublatanka, Metalinda, Motorband a další se dokonce začínali objevovat i v rádiu a televizi. Hudební vizionář jako Petr Janda si toho nemohl nepovšimnout...
Kariéra americké thrashmetalové party Trauma připomíná jízdu na horské dráze. Na začátku osmdesátých let platila formace v domovském San Franciscu ve stylové kolébce zátoky Bay Area, za jednu ze žhavých akvizic, a spekulovalo se, že by mohla mít velkou budoucnost. Trvalo to jen do chvíle, než se ve městě objevil Lars Ulrich s Jamesem Hetfieldem a kapele vyfoukli basistu Cliffa Burtona, ale Trauma sílu ještě měla. Jenže vydání debutové desky „Scratch And Scream“ se protáhlo..
Trauma není kapela, která těží jen z toho, že zakládajícím členem byl ikonický basista Cliff Burton, který ji však opustil, aby dobyl světovou proslulost a nesmrtelnost v barvách Metallicy. Parta ze San Francisca je živoucí organismus, který se přenesl před smrt původního zpěváka Donny Hilliera a funguje i v současnosti. I proto se s námi spojil bubeník Kris Gustofson, který jako jediný člen pamatuje dobu, kdy Trauma měla být žhavým želízkem v rozhořívajícím se thrashmetalovém ohni. ..
Co se stane, když se dají dohromady kytarista z powermetalových Riot V, rytmická sekce křesťanských hairmetalistů Stryper a zpěvák z talentové soutěže American Idol, který kdysi zavadil o rock n`rollový svět v Quiet Riot? Slepenec, kočkopes? Když tuto sestavu vezme do rukou italská společnost Frontiers Music, je z toho hned superskupina… Další z mnoha, o které za rok možná nikdo nebude vědět, protože muzikanti se vrátí zpět ke svým kapelám. ..
„Hungry“, „When The Children Cry“, „Broken Heart“, „Cry For Freedom“ nebo „More To Life Than This“, to jsou věci, s nimiž je snad nejvíce spojované jméno zpěváka Mikea Trampa. Dánského rodáka, který na začátku osmdesátých let dal vale rodné hroudě a odstěhoval se do Spojených států. Tam prožil několik let coby rocková hvězda a předák glam metalových White Lion, s nimiž dosáhl na multiplatinové prodeje alb a definoval styl na východním pobřeží Ameriky. Za oceánem předvedl i úctyhodný přerod, ..
Nahradit bubeníka Gara Samuelsona byla jedna z nejlehčích věcí v kariéře Megadeth. Věčně sjetý muzikant, pohybující se na hranici příčetnosti, měl technika Chucka Behlera, jenž za sebou měl angažmá v několika punkových kapelách a ukázalo se, že dokáže zahrát Samuelsonovy party bez sebemenších problémů, a co se týče techniky, dokonce ho v ledačems předčít. Když se Gar válel sjetý na gauči, usedal Behler za bicí a při zvukových zkouškách si místo v Megadeth vybubnoval. ..
Je těžké vymyslet v ranku starosvětského death metalu něco nového. Definice jsou pevně dané už více než třicet let, od časů, kdy vyšla první alba Death a kdy v mrazivé Skandinávii vyrašil první výhonek smrtícího kovu v podobě Entombed, Dismember, Grave nebo Unleashed. Na začátku devadesátých let byla tato hudba na vrcholu posluchačského zájmu i na svém tvůrčím zenitu. I když v dalších letech byla dotažena takřka k dokonalosti a vyšla nejlepší stylová alba,..
Na to, že Olympic působil na scéně už dvacet let, zažíval v polovině osmdesátých let hektické období. V době, kdy se to hemžilo zákazy a rocková hudba ještě nebyla řazena k oficiální kultuře (i když debutová alba měli na trhu jak tuzemští Citron, tak slovenská Tublatanka), Olympic dostal zelenou a mohl koncertovat a natáčet alba dle libosti. Proto chrlil desky každý rok. Takže uběhlo dvanáct měsíců od vydání „Kanagomu“ a Supraphon ve svých prodejnách nabízel další počin se jménem Jandovy kapely...
Očekávat, že by se někdy Max Cavalera vrátil do pozice, jakou měl v devadesátých letech, kdy vylétl na vrchol světa na křídlech Sepultury, aby svou kapelu opustil a postavil si Soulfly, by bylo bláhové. Se Sepulturou vytvořil velice specifickou podobu latinsko-amerického metalu, od kanálních death/thrashových začátků se dostal až do pozice světové jedničky extrémního metalu. Od alba „Beneath The Remains“ po slavný ethno experiment „Roots“ neměla kapela na poli tvrdého metalu konkurenci ..
Max Cavalera je jedna z největších legend tvrdé a agresivní metalové hudby. I když neokupuje přední příčky všemožných hitparád, to, co udělal za bezmála čtyřicetiletou kariéru, mu nikdo neodpáře. Ať už to bylo v rámci Sepultury nebo posléze v Soulfly, vždy dokázal každou novou deskou vzbudit vlnu pozornosti. Nejinak je tomu i teď, když vypustil nové album „Totem“. To jej pocitově vrací do dob, kdy vylezl se Sepulturou z brazilského undergroundu a začal se sápat po vrcholcích světové scény. ..
I když debut „Killing Is My Business… And Busíness Is Good“ měl k dokonalosti daleko a připsat se mu na rozdíl od metallicovské „Kill`Em All“ nedá ani stylotvorná hodnota, Megadeth si s ním na rozvíjející se metalové scéně udělali slušné jméno. „Bylo nám jasné, že se něco změnilo. Přicházeli jsme na různá místa, do klubů, na večírky, do restaurací a najednou se k nám chovali jinak,“ popsal Dave Mustaine návrat z turné na podporu debutové desky, „musím přiznat, že byl skvělý pocit,..
Je to neuvěřitelné, ale o tom, že chce být kytaristou, se Pat Travers rozhodl už v šedesátých letech. Údajně ve chvíli, kdy navštívil koncert Jimiho Hendrixe, jehož hra mu učarovala natolik, že hned druhý den vzal kytaru do ruky. A od té doby dokázal mnoho. Nikdy neprodával velké množství desek, neplnil největší stadiony světa, ale fakt, že jej jako jeden z největších vlivů citují Kirk Hammett (Metallica) nebo Paul Gilbert (Mr. Big) má velkou váhu. Stejně jako to, že tento Kanaďan má po světě mnoho oddaných fanoušků,..
Ještě před rokem se jevilo jako čistá utopie, že Ozzy Osbourne vydá novou desku. I když zprávy z jeho tábora toto naznačovaly, člověk se je za ta léta naučil brát s rezervou, protože skutečně „poslední“ turné bylo naplánované už před třiceti lety, po vydání slavné „No More Tears“, a nakonec Madmana musel z pódia stáhnout až covid. Ovšem nebýt toho a Ozzyho velkého strachu z této choroby, možná by nová deska skutečně nebyla. „Kdybych to chytl, tak to nepřežiju,“ svěřil se se svými obavami Osbourne..
Trilogie skončila a Petr Janda přemýšlel, kam se cesty Olympicu budou ubírat dále. Jak přiznává, nebyl ze situace, která v kapele panovala, příliš nadšený, s basistou Milanem Broumem sice tvořili výborný kytarový tandem, ovšem Olympic začínaly paralyzovat jak spory s bubeníkem Petrem Hejdukem, tak i stále slabší výkony klávesisty Miroslava Berky. „Béda byl vždycky spořivej typ. Na šňůrách s námi nechodil do restaurací a jedl nějaký blafy po bufetech, aby ušetřil,“ ..
Chrlič superskupin Frontiers Music neustává ve svém snažení a na světě je další projekt. Tentokrát manažeři sáhli do zdánlivě nevyčerpatelné studnice AOR, odkud vytáhli žolíky v podobě zpěváka a basisty slavných Chicago Jasona Scheffa, bubeníka neméně úspěšných Journey Deena Castronova a klávesistu rozpadlých countryrockových Rascal Flatts Jaye DeMarcuse. Znovu sestava, která na papíře působí takřka dokonale a minimálně zaručuje špičkovou instrumentální práci. ..
Už je to deset let, co Machine Head zajeli do slepé uličky. Ztratili v ní svůj jasný směr a dodnes se jim nepodařilo bludný kořen překročit zpět. Stalo se jim to už jednou, když po skvělých a průkopnických začátcích a prvních třech výtečných albech (debut „Burn My Eyes“ dodnes nepřekonali), přišli s nu-metalovým albem „Supercharger“, poplatným době vzniku, a byla z toho skoro pohroma. Tenkrát to dokázali ukočírovat a minimálně s nahrávkou „The Blackening“ znovu ukázali někdejší sílu. ..
I když se to zdálo jako obyčejný den, v pondělí 11. dubna 1983 se psaly dějiny metalové hudby. To ráno probudil Lars Ulrich Davea Mustainea, parťáka z kapely Metallica, docela nevybíravým způsobem, daleko od domovské Kalifornie a s těžkou kocovinou po prohýřené předchozí noci… „V kapele jsi skončil. Seber si věci, odjíždíš hned,“ vyštěkl Ulrich na Mustainea a dal mu lístek na autobus přes celé Spojené státy. Tato událost byla nejen vyvrcholením dlouhodobějších sporů Mustaine..
Tak dlouho se na nové album Megadeth nikdy nečekalo. A ještě nikdy to nebylo s touto thrashmetalovou legendou tak nahnuté, jako v posledních šesti letech. Dave Mustaine a jeho parta museli v osmdesátých letech přežít takřka zničující heroinovou závislost, přežili i rozpad na přelomu milénia, kdy to vypadalo, že paralýza ruky Daveovi už nedovolí vzít kytaru do ruky. Tentokrát to bylo něco jiného. Mustaine se ocitl na pokraji života a smrti, musel se poprat s rakovinou hrtanu a nad existencí Megadeth visel skutečně osudový otazník. ..
„Nic tak zásadního, jako byla tato trilogie, jsme už nikdy nevydali,“ ohlédl se Janda za první polovinou osmdesátých let a na mysli měl alba „Prázdniny na Zemi“, „Ulice“ a „Laboratoř“, zásadní díla olympicovské diskografie. Byla přelomová a svým způsobem ční z celého výčtu alb, které kapela dosud vydala. „Prázdniny na Zemi“ byla rána mezi oči, neuchopitelná progrocková epopej, prosta klasických hitů, avšak o to více ceněná jak fanoušky, tak hudebními fajnšmekry. „Ulice“ byla pestřejší, písničkovější, hitovější,..
Už to vypadá tak, že dánští Junkyard Drive jsou dravou štikou v rybníce evropského hard rocku. Kapela na sebe strhla pozornost už v roce 2017, kdy vydala debut „Sin & Tonic“ a rázem se o nich mluvilo jako o nástupcích amerických Skid Row, kteří dosud nebyli schopni odpovědět pádným argumentem, proč by jejich fanoušci neměli přeběhnout k Junkyard Drive. Debut Dány představil ve výborném světle a ukázal, že na evropském kontinentu se může hrát muzika, z níž čpí špína americké ulice a je uvěřitelnější, ..
Dánsko není jen Pretty Maids, Mercyful Fate, D.A.D či Mike Tramp, ale disponuje velice bohatou a zajímavou undergroundovou scénou, která skrývá velké množství zajímavých kapel. Jednou z nich je i parta Junkyard Drive, mladá formace, která se o přízeň hardrockového publika snaží třetí deskou „Electric Love“. Sama ví, že ji k většímu věhlasu čeká pořádný kus cesty, ale věří, že jednou bude stát na největších světových pódiích. Ambice na to má, „Electric Love“ je velmi podařená deska, z níž je cítit vzrůstající kvalitativní tendence...
Od té doby, co se The Night Flight Orchestra stali senzací evropské scény (v Americe přece jen tolik věhlasu nedosáhli) stojí druhá kapela zpěváka Björna „Speed“ Strida a kytarista Davida Anderssona trochu v pozadí. I přesto, že drží vysoké postavení v rámci švédské metalové scény, ovšem není tolik vidět jako okázalý projekt, specializující se na osmdesátá léta a tehdejší vlnu disca a stadionového pop metalu. Jestliže však na The Night Flight Orchestra lze spatřovat tunu pozlátka..
V hudebních dějinách snad není jiný žánr, který by byl tolik spjat s drogami a tragickými konci muzikantů, jako grunge. Seznam nejvýznačnějších osobností stylu, které přímo či nepřímo dojely na drogovou závislost, je hrozivě dlouhý. Kurt Cobain, Layne Staley, Scott Weiland, Chris Cornell, Shannon Hoon, Mark Lanegan, Andrew Wood nebo Kristen Pfaff jsou nejvýznamnější, ne však jediní umrlci seattleské scény. Ti, kteří šílenství první poloviny devadesátých let přežili,..
Než zpěvák Benji Webbe udělal díru do světa s kapelou Skindred, s níž zejména na britských ostrovech slaví dodnes velice slušné úspěchy, vedl v devadesátých letech crossoverovou partu Dub War. Ta na sebe strhla pozornost v době mísení různých stylů a grungemánie, kdy překračovala mantinely metalu, punku, rapu či reggae, a počítalo se s tím, že ji čeká zářivá budoucnost. Doba podobně orientované hudbě přála a Dub War si vysloužili velkou pozornost debutem „Pain“ z pětadevadesátého, ..
„Prázdniny na Zemi“ znamenaly pro Olympic nový začátek. Kapela hodila za hlavu tvorbu ze sedmdesátých let, v níž koketovala s normalizačním popem, a i když hardrockový aspekt z její tvorby nezmizel, byl spíše skryt za tendencemi, které prosazoval zejména bubeník Petr Hejduk. Ten s „Prázdninami na Zemi“ definitivně přepustil skladatelské otěže Petru Jandovi, ovšem to byl začátek jeho konce u kapely. Hejdukovy skladby byly Jandou a basistou Milanem Broumem odmítané a na začátku osmdesátých let už Hejduk spřádal plány..
Doma mu staví pomníky, ale okolní svět na něj už skoro zapomněl. V době, kdy se z jeho někdejšího spoluhráče a rivala v srdci Hanoi Rocks Michaela Monroea stala legenda frackovitého rock n`rollu, je Antti Hulkko, vlastním jménem Andy McCoy, odsunut spíše do pozadí. A to i přesto, že to byl on, kdo měl největší skladatelský podíl na někdejším úspěchu a kultovním postavení Hanoi Rocks. Tam, kde Monroe vládl svou takřka androgynní image, dokázal McCoy složit nadčasové ..
Na co Five Finger Death Punch sáhli, to se jim dařilo. Řada starých fanoušků dokonce zkousla jejich stále větší komerčnější tendence, při kterých se z groovemetalové mašiny postupem let stala soudobá hardrocková parta s nepokrytými hitovými ambicemi, a tolerovala i fakt, že kapela po svém vrcholném období (zhruba před deseti lety) přišla s víceméně průměrnými díly „And Justice For None“ a „F8“. Ta z nich udělala ještě větší hvězdy a kapela jimi dobývala hitparády, přestože zde platí rčení, že ne vždy jde kvalita a úspěch ruku v ruce. ..
V roce 1994 byl grunge úplně všude. Byl nejpopulárnějším hudebním stylem, ale jeho scéna byla v troskách. 5. dubna spáchal sebevraždu předák Nirvany Kurt Cobain a dvě další ikony stylu Pearl Jam a Alice In Chains se zmítaly v existenčních problémech. Přestože Alice In Chains rok předtím hbitě nahradili vyhozeného basistu Mikea Starra spoluhráčem Ozzyho Osbournea Mikem Inezem, s nímž odjeli výtečné koncerty v rámci putovního festivalu Lolapalooza a stihli natočit druhé akustické EP „Jar Of Flies“, ..
Pro H.E.A.T. je nová deska zlomová. Kapela dosud rostla, na dva roky starém albu „H.E.A.T. II“ se jí podařil takřka husarský kousek, jelikož vytvořila malé mistrovského dílo soudobého skandinávského hard rocku, které ji dovedlo daleko od mírně úsměvných začátků. Jenže pak se stalo něco nečekaného a kapelu znenadání opustil zpěvák Erik Grönwall. Mluvilo se o jeho zdravotních problémech, které mu znemožňovaly další práci, přestože dnes víme, že skutečnost je poněkud jiná. Grönwall, jehož hlas byl pro novodobá alba H.E.A.T. zásadní, ..
„Znovu jsem se setkal se Zdeňkem Rytířem a on povídal, že by se mnou chtěl udělat desku,“ vzpomínal Janda na konec sedmdesátých let. „Něco jako příběh. Ucelenou desku, žádný písničky, prostě novej projekt, takovej, jaký ve světě tehdy letěly.“ Setkání Jandy s Rytířem byl prvotní impulz pro vytvoření desky, která se měla stát přelomovým dílem v dějinách Olympicu. „On chtěl vytvořit Atlantidu, ale to se mi nějak nezdálo. Za pár dnů jsem měl od bráchy mýho spolužáka z gymplu elaborát o životním prostředí v Československu..
Dnes jméno kytaristy Snowyho Whitea řekne něco už jen pamětníkům sedmdesátých let nebo posluchačům, kteří si rádi dopřávají výlety do hudební historie. Přesto je čtyřiasedmdesátiletý muzikant z jižní Anglie stále činný, i když se o něj přední hudební periodika zajímají jen okrajově. Bylo to jiné, když na sklonku roku 1979 přišel do Thin Lizzy, kde nahradil slovutného Garyho Moorea, nebo když jako koncertní kytarista brázdil svět s Pink Floyd při nezapomenutelném turné k monolitu „The Wall“. V Pink Floyd skončil, ..
Dan Reed a jeho parta Network žijí! Přestože to vypadalo, že je kapela uložena k zimnímu spánku, čas od času přijde tento americký muzikant s albem, které vždy překvapí. Časy, kdy se formace snažila nacpat do mainstreamu, jsou pryč a proto můžete věřit, že co dnes Dan Reed a jeho kolegové vydají, je hrané od srdce, s nejčistší láskou k hudbě. Pryč je doba, kdy Dan Reed Network měli komerční úspěch takřka na dosah a scéna se za tu dobu změnila k nepoznání. Ovšem skladatelská invence muzikanty neopustila...
Loudness patří dávno mezi japonské stálice, domácí fanoušci je uctívají jako heavymetalové bohy a staví je na roveň Judas Priest či Iron Maiden. V okolním světě je jejich postavení mnohem nižší, ovšem i lze ostřehnout, že se už od osmdesátých let snaží houževnatě dobýt světový trh, i když se jim nikdy nepodařilo proniknout do kýžené extraligy. Důvodů pro to může být několik. V osmdesátých letech, kdy byli mladí a mohli toho nabídnout více než dnes, stála scéna na anglo-americkém základu a na kapely z jiných zemí se dívalo..
I když se po vydání „Facelift“ o Alice In Chains mluvilo jako o největší nastupující hvězdě seattleského stylu grunge, v porovnání s tím, co v září 1991, způsobila Nirvana s druhou deskou „Nevermind“, byl vliv „Facelift“ zanedbatelný. I když Alice In Chains s debutem překročili hranice undergroundu, nedalo se mluvit o masové záležitosti, přestože jejich sílící pozice mohla ledacos naznačovat. Jenže když vybouchla supernova Nirvana, vše, co se na seattleské scéně dělo před „Nevermind“ se mazalo ..
Přestože Dereka Sheriniana někteří fanoušci Dream Theater v devadesátých letech plně neakceptovali jako náhradu za charismatického Kevina Moorea, bylo to právě angažmá u progresivní legendy, které potvrdilo Sherinianovo místo na rockové scéně. I když už měl za sebou spolupráci s Alicem Cooperem, členství v Dream Theater dalo jeho jménu patřičný zvuk a nasměřovalo další hudební kroky. Dnes má plné právo být členem superskupin Black Country Communion a Sons Of Apollo,..
V polovině sedmdesátých let zažíval Olympic trochu schizofrenní dobu. Z britských ostrovů i z Ameriky se do světa valil proud hardrockových kapel, které styl nebývale zpopularizovaly, prolezly železnou oponou a získávaly si srdce mnohých posluchačů i v Československu. Odpověď od tuzemských kapel však přicházela jen velice chabá. Flamengo sice vydalo výtečnou nahrávku „Kuře v hodinkách“, fungoval i Blue Effect, nevyhýbaly se mu však problémy s vládnoucí garniturou a armádou cenzorů,..
Jorn Lande měl vždy hlas jako hrom, a i když nezažil nejslavnější éru velkých zpěváků, tedy sedmdesátá a osmdesátá léta, hrdě a po právu se může označovat jako pokračovatel nejlepších hardrockových tradic, Ronnieho Jamese Dia, Davida Coverdalea, Glenna Hughese, Davida Byrona či Paula Rodgerse. Tak se vyprofiloval v devadesátých letech, kdy naskočil na scénu v projektu Vagabond s kytaristou norských TNT Ronnim Le Tekrem a v dalších letech o tom na vlastní pěst i v rámci různých kapel ..
Tahle kapela byla vždy divná jako její název. …And You Will Know Us By The Trail Of Dead? Dovedete si představit kostrbatější název pro rockovou kapelu? Jenže s touhle partou z texaského Austinu to nikdy zrovna jednoduché nebylo a především nebyla to, čemu se říká normální rocková kapela. Přestože se řadí do všeobjímající škatulky alternativního rocku, skutečnost je mnohem složitější. V její hudbě se vždy mísil typický alternativní rock, jaký představují například hvězdní The Smashing Pumpkins,..
Jan Stenfors, svého času říkající si Nasty Suicide, byl kdysi velmi důležitou součástí finské kultovní legendy Hanoi Rocks, přestože stál trochu ve stínu ústřední dvojice Michael Monroe a Andy McCoy, i on se zásadní měrou podílel na neopakovatelném zvuku této party. Ze scény v podstatě zmizel s jejím rozpadem po nešťastné smrti bubeníka Razzleho v době, kdy Hanoi Rocks stáli před světovým průlomem. Co na tom, že se v dalších letech účastnil projektů The Cherry Bombz a Cheap And Nasty..
Kdo si pamatuje dobu před třiceti lety, moc dobře ví, co znamenal fenomén grunge. Pro rockery a metalisty, bazírující na tradicích osmdesátých let byl pohromou, protože bez mrknutí oka devastoval zavedené pořádky, přepisoval vysílací plány MTV, ve které se místo natupírovaných účesů a kvílejících sólových kytar začali objevovat chlápci s mnohem civilnější image, kteří se nečesali, prali do sebe drogy a místo kožených bund nosili umolousané, vytahané svetry. Pro řadu jiných představoval neokoukaný směr, ..
Dnes možná Blaze Bayley lituje toho, že v roce 1994 opustil kapelu Wolfsbane a nechal se zlákat voláním Iron Maiden, kde na čas a dvě alba nahradil ikonického zpěváka Bruce Dickinsona. V lůně Železné panny se stal Bayley otloukánkem a když už nešlo přehlížet jeho rozporuplné koncertní výkony, stejně jako odpor řady fanoušků, musel znovu místo uvolnit vracejícímu se Dickinsonovi, což mu nakonec skoro zničilo kariéru. Pro něho to byla škoda, Wolfsbane byli považováni za velmi slušnou kapelu, ..
Basista Jan Hauser padl za oběť zákulisní machinaci, když si kapela na bubenický post po Janu Antonínu Pacákovi vybrala Petra Hejduka, bývalého člena kapely Golden Kids, která se rozpadla poté, co zpěvačka Marta Kubišová dostala zákaz za politickou činnost po roce 1968. Hejduk přišel s nápadem, že by basový post mohl zastat jeho kamarád Jiří Korn, někdejší člen velice dobré rockové kapely Rebels. Janda byl zpočátku nápadem nadšen, protože Korn byl hvězda, když se proslavil zejména albem Rebels ..
I když americký basista Joe Bouchard opustil svou domovskou kapelu Blue Öyster Cult už v roce 1986, šestnáct let, co u zámořské hardrockové legendy strávil, bylo pro něho signifikantních. Ač stál vždy poněkud ve stínu ústřední dvojice Eric Bloom – Buck Dharma a nepatřil k zásadním skladatelům kapely, práci na klasických albech mu nikdo neodpáře. Byl u toho, když kapela zažila průlom s albem „Agent Of Fortune“ a chvíle největší slávy s deskami „Spectres“, ..
Dlouhá léta byl americký basista a kytarista Joe Bouchard spojován s legendárními Blue Öyster Cult. Aby také ne, když s kapelou vytvořil během sedmdesátých a osmdesátých let řadu nezapomenutelných hitů, z nichž leckteré překvapují svou aktuálností i v současnosti. V době, kdy Joe členem kapely už není a věnuje se sólové kariéře. Nejnovější přírůstek do jeho diskografie vyšel nedávno, nese název „American Rocker“ a je ve znamení spolupráce s Joeovým bratrem Albertem. Joe připomíná,..
I když se americký kytarista Jack Starr (jeden ze zakládajících členů Virgin Steele) věnuje na sólové dráze dnes spíše blues/hard rocku, čas od času si odskočí zpět ke klasickému heavy metalu či typickému US power metalu, s nímž si na hudební scéně udělal největší jméno. K tomu mu slouží kapela Burning Starr, kterou rozběhl už v osmdesátých letech, kdy byl styl nejvíce v kurzu, aby ji na devadesátá léta odstavil na druhou kolej, ale v poslední době ji zase docela pravidelně oživuje. Má na co navazovat, ..
Pubertální holčičky, které se ztotožňovaly se „Seventeen“ a milovaly „Miles Away“, dávno měly jiné starosti a na Winger po těch letech zapomněly. Nepadlo jim do noty tvrdé album „Pull“, ovšem kapelu začali objevovat noví příznivci, kteří se dosud vysmívali jejím hitům, ovšem po „Pull“ museli uznat, že Winger je jiná kapela, než jak ji kdysi ukazovalo MTV. Takových fanoušků bylo sice nepoměrně méně, ale začali se řadit ke skalním příznivcům a během let z Winger udělali takřka kultovní záležitost. ..
Finský blonďatý nestor Michael Monroe je letitá jistota. S Hanoi Rocks se nikdy nestal hvězdou mezinárodní velikosti, tento post jim vyfoukli Guns N`Roses, ale i tak se pro řadu lidí na světě jedná o nejlepší kapelu všech dob. Hanoi Rocks už neexistují, jejich comeback v novém tisíciletí skončil v roce 2009 rozkolem hlavní dvojice Michael Monroe a Andy McCoy, a Monroe se věnuje sólové kariéře, na níž navazuje na vlastní práci z osmdesátých let. Volání po comebacku Hanoi Rocks sice stále trvá, ale Monroe jej tvrdošíjně odmítá ..
Poté, co Olympic přežil rozkol s basistou a textařem Pavlem Chrastinou, bylo třeba hledat náhradu. Jak přiznal Petr Janda, nebylo to vůbec jednoduché. „Jediný, kdo připadl v úvahu, byl Jan Hauser, který hrál v Apollobeatu,“ řekl Janda. „Láďa Klein dostal za úkol ho zlomit, ale Hauser se kroutil a kroutil. Já bych klidně vzal někoho jiného, kdyby někdo takový byl.“ Hauser, kterému se říkalo Papírek, nakonec nátlaku podlehl a nabídku Olympicu přijal..
A máme tady další z projektů, který se zrodil v hlavě šéfa vydavatelství Frontiers Music Serafina Perugina. Další z kapel, poslepovaných z velkých jmen zámořské hardrockové scény, která své nejslavnější chvilky zažila v osmdesátých letech a dnes spíše těží z tehdejší slávy. Je pravda, že takoví muzikanti mají klasickou rockovou hudbu zakódovanou ve své DNA a proto od nich nelze čekat žádný extrémní propadák, ale přece jen je nutné zopakovat milionkrát vyřčený povzdech, k čemu vlastně takové projekty jsou, ..
V záplavě alternativních a post-grungeových kapel platili američtí Shinedown vždy za lepší kapelu. Možná dokonce jednu z nejlepších, protože na rozdíl od řady stylových kolegů uměli napsat dobrou skladbu, která jim v zámoří zaručovala pozornost, i když hnidopich by mohl poznamenat, že Shinedown sklouzli místy ke komerčnímu balastu a lá Nickelback, s nimiž je pojí stylová spřízněnost. Nedělo se to však příliš často a kapela byla vždy brána na milost i ortodoxními rockery, ..
Všechno začalo v okamžiku, kdy Metallica vypustila do éteru klip k megaslavné baladě „Nothing Else Matters“. V něm je scéna, kde bubeník Lars Ulrich hází šipky do plakátu Kipa Wingera a se škodolibým šklebem je vytahuje zpět. Pro Winger to byl o to více ponižující okamžik, že „Nothing Else Matters“ vystřelila na vrchol žebříčků a klip vysílalo MTV od rána do večera. Scéna nezůstala nepovšimnuta a představovala pro bulvární novináře pořádně silné sousto...
Duch desert rocku, tak jej prezentovali v devadesátých letech slovutní Kyuss, žije dál. Přestože kapela patří dlouhé roky minulosti a jako její logičtí pokračovatelé se jeví hvězdní Queens Of The Stone Age, nikdy se nikomu nepodařilo docílit podobného feelingu, jaký měly desky „Welcome To Sky Valley“ nebo „…And The Circus Leaves Town“. Queens Of The Stone Age jsou trochu z jiného těsta, přestože spojitost přes Joshe Hommea je jasná a než se na scéně objevili Stöner, které vedou další dva pohrobci Kyuss Brant Bjork a Nick Oliveri,..
V létě 1968 v Československu panovaly nebývale uvolněné poměry. Cenzura zmizela jako mávnutím kouzelného proutku, kultura zažívala nebývalou obrodu, ke slovu se dostávali i alternativní umělci a byla i možnost vycestovat do západních zemí. Toho Olympic plně využil a kapela odjela na společnou dovolenou do Francie. Tam ji zastihla zpráva, že v noci z 20. na 21. srpna vtrhla do Československa vojska Varšavské smlouvy. „Nejdřív jsme se dohodli, že si prodloužíme výjezdní doložku,“ vzpomíná frontman kapely Petr Janda,..
Na to, jaký boom zažívali britští Reef v devadesátých letech, je jejich současná dráha až příliš nenápadná. Před pětadvaceti lety zazářili jako supernova, když natočili hit „Place Your Hands“ a album „Glow“ vystřelilo na vrchol britské hitparády. Zdálo se, že je čeká velká budoucnost. Kapela se ale brzy okoukala, a když na albu „Getaway“ přišla s docela neškodným (i když ne určitě špatným) klasicky rockovým materiálem, už nebyla považována za senzaci. Jak rychle vylétla nahoru, ..
Motor Sister začínali jako sranda projekt, vzniklý na oslavě padesátých narozenin kytaristy Anthrax Scotta Iana. Tam se oslavenec setkal s Jimem Wilsonem, předákem zaniklé kapely Mother Superior, které byl delší dobu fanouškem. Společné jamování Scotta údajně tolik rozparádilo, že začal plánovat, jak zapojit Wilsona do svých hudebních vizí. V Anthrax to samozřejmě nešlo, Mother Superior hráli muziku diametrálně odlišnou od thrashové legendy a proto se nabídl zcela nový projekt. ..
Chrlič all-stars projektů pod hlavičkou vydavatelství Frontiers Music, ve své činnosti nepolevuje. V nepřeberném zástupu od skutečně dobrých, přes lehce nadprůměrné, až po ty, které nemají co říct a mlátí jen prázdnou slámu, se objevuje jméno Skills. To spojuje tři zkušené bardy americké hardrockové scény, kytaristu Night Ranger Brada Gillise, virtuózního basistu Billyho Sheehana, člena Mr. Big či The Winery Dogs a bubeníka nedávno reaktivovaných Giant Davida Huffa s mladým brazilským zpěvákem Renanem Zontou...
Na konci osmdesátých let stíhal Winger jeden úspěch za druhým. Jen co dokončili triumfální turné na podporu debutového alba, byla kapela nominována na prestižní cenu American Music Award jako objev roku v heavymetalovém ranku. I když tuto nominaci neproměnili a vítězství jim vyfoukli Skid Row, byla to pro Kipa a spol. veliká vzpruha a povzbuzení do další práce. Tu si žádali i Atlantic, kteří cítili v kapele nejen potenciál, ale i přísun peněz, protože Winger platili za rostoucí kapelu,..
Al-namrood jsou dnes neviditelnější (a možná jedinou) metalovou kapelou, která přichází ze Saúdské Arábie. Země, kde je trvale skrápěna dlažba náměstí Dira krví popravovaných lidí, kde vládne právo šaría a kde podobně laděná tvorba je za hranicí zákona. Už jen to by stačilo k tomu, aby si Al-namrood zasloužili pozornost zbytku metalového světa, ale kdyby k tomu neprodukovali zajímavou hudbu, přišlo by všechno vniveč. Ústřední dvojice, skrytá kvůli bezpečnosti za pseudonymy Mephisto a Ostron,..
Možná se to zdá neuvěřitelné, ale Olympic funguje už šedesát let, což je stejně dlouho jako jejich někdejší idolové The Rolling Stones. I Petr Janda, lídr a nejvýraznější postava celé historie kapely, letos slaví osmdesátiny a proto nebude od věci podívat se na kariéru Olympicu, se všemi vrcholy, pády a zvraty. Od okamžiků plných mladického nadšení, přes časy tuhé husákovské normalizace, zlatá osmdesátá léta, až po klidnou současnost, kdy kapela je právem brána jako největší tuzemská rocková legenda ..
Snaha Liama Gallaghera oživit časy, kdy jeho kapela Oasis stála na vrcholku světa a mluvilo se o ní jako o největší senzaci od časů The Beatles, je očividná. Sice moc dobře ví, že společnou řeč se svým bratrem Noelem, tedy druhou polovinou Oasis, najde jen stěží, a možná proto se jeho sólová práce stále příliš nevzdaluje od zvuku mateřské kapely. Těžko od něho očekávat takové megahity jako „Wonderwall“ či „Some Might Say“, na ty už není doba, a koneckonců i přiznání, že zenit má Liam za sebou není také úplně od věci. ..
Dnes má Kip Winger možná jiné starosti a věnuje se především komponování vážné hudby, ale byly doby, kdy byl jedním z hlavních představitelů třetí vlny amerického hair metalu, přestože jeho kapela Winger vykazovala trochu jiné tendence než Poison, Warrant nebo Bon Jovi. I když ji milovaly zejména zástupy pubertálních dívek (což bylo rovněž dané nablýskanou vizáží), postupem času se kapela vyvinula z typické formace doby v mnohem progresivnější uskupení, o jakém se jí na začátku ..
S albem „The Wild Hunt“ zažili Watain obrovský nástup popularity. Nejenže se jim povedlo dostat se na první místo švédské hitparády, bodovali i v Americe, což bylo s jejich neústupným black metalem poněkud pozoruhodné. Jenže jak se zdá, jejich doba pominula. I když „The Wild Hunt“ nebyla o moc lepší než jejich předchozí desky, dostalo se kapele velké podpory od managementu a vydavatelství, které hledalo novou hvězdu severského extrému. Unikla jim však jedna věc. Watain nikdy nemohou spadat do kategorie kapel, ..
Je světu třeba dalších podobných kapel jako Fozzy? Takových, které za více než dvacet let nepředvedly nic světoborného a pokud by v jejich čele nestál wrestler Chris Jericho, pravděpodobně by už dávno zapadly v zaplivaných putykách někde na americkém středozápadě. Není už dost kapel hrajících mix klasického hard rocku, heavy metalu a alternativy, navíc s příchutí soudobého bezpohlavního popu? Fozzy jsou v podstatě zbytečná kapela, které se sice povedlo vydat osm alb, ovšem takových,..
„Když jsme vyjeli na turné, okamžitě jsem poznal, jak moc se změnila,“ svěřil se manažer John Cooke, „přišla na to, jak se má chovat správný kapelník.“ V té době už byli The Kozmic Blues Band minulostí a zpěvačka představovala novou kapelu Full Tilt Boogie Band. Ta se opírala o profesionální muzikanty, kteří fungovali jako hráči na studiové úrovni i jako spolehliví koncertní instrumentalisté. To nebyla jediná změna, které se v životě Janis Joplin udála. Začátkem roku 1970 zpěvačka vysadila drogy ..
Už dlouhou dobu se Papa Roach motali v začarovaném kruhu. Nikdy nebyli žádní novátoři, ale před více než dvaceti lety byli jedněmi z těch, kteří albem „Infest“ definovali nu-metalovou vlnu. Když pominula, zběhli ze stylu i Papa Roach. Nejprve na „Getting Away The Murder“ se vzhlédli v alternativním rocku (s tvrdším hardrockovým základem), pak se díky společnému managementu připletli do cesty reaktivovaným Mötley Crüe a výsledkem byla v roce 2009 takřka nepokrytě glammetalová nahrávka „Metamorphosis“, ..
Ještě v polovině devadesátých let se počítalo s tím, že losangeleští rabiáti Downset budou jednou z hvězd rapmetalové či hardcorové scény, která zažívala nebývalou obrodu. Osud jim nakonec takové karty nerozdal, a i když bezejmenný debut byl výtečná přímá rána mezi oči, slávu si pro sebe urvali jiní, Rage Against The Machine počínaje a Biohazard konče. Downset si s nimi moc nezadali, jen neměli takové štěstí a mediální tlačenku. I když to v roce 1994 vypadalo nadějně,..
Ani po padesátce Jeffa Scotta Sota neopouští entuziasmus a chuť točit nové desky. Činí tak při každé příležitosti, která se mu naskytne a když zrovna nepracuje na nové hudbě domovského superprojektu Sons Of Apollo, dělá na vlastní tvorbě. Jak to vypadá, dal naštěstí kapelu nesoucí jeho příjmení k ledu a nové skladby dělá výhradně pro sólová alba, která vždy byla větší zárukou kvality než podivné tři desky Soto. I když kvalita je trochu diskutabilní. Léta se mluví o tom, že Soto má hlas, který si žádají velké rockové hity, ..
Jestliže měli Anthrax pokračovat a neskončit v propadlišti dějin, bylo nutné vyřešit řadu věcí. Mezi nejdůležitější patřil palčivý post sólového kytaristy, za pět let se nepodařilo díru po Danu Spitzovi uspokojivě zacelit. Světem letěly spekulace, že by se k Anthrax měl připojit Dave „Snake“ Sabo ze Skid Row, ale ten s kapelou odjel pouze koncerty v roce 2000, pak dal přednost své kapele. Paradoxní je, že nastoupil na místo Paula Cooka, který místo s Anthrax vyjel na turné s bývalým zpěvákem Skid Row Sebastianem Bachem...
Satan byli vždy old school jako řemen. Pokud si odmyslíme jejich prvotní fázi, ve které v roce 1983 vydali debut „Court In The Act“, pro nějž rekrutovali zpěváka Braina Rosse od svých souputníků z Nové vlny britského heavy metalu Blietzkrieg. V osmdesátých letech se ještě přihlásili s albem „Suspended Sentence“, a už tehdy byli zoufale nemoderní. Nepomohly jim ani změny názvu, při kterých jméno Satan měnili na Blind Fury nebo Pariah, jako kdyby se zalekli kontroverzí, které by mohli způsobit. ..
Konec spolupráce Janis Joplin a kapely Big Brother & The Holding Man nebyl hezký. Poslední turné se neslo v napjaté atmosféře, na jejím konci, když měl jeden ze spoluhráčů na Janis nemístnou narážku, došlo dokonce na fyzickou potyčku. To byl definitivní konec, po němž zpěvačka vzteky práskla dveřmi. Ve slabších chvilkách svého odchodu litovala. Chtěla se stát slavnou, pouze na vlastní pěst dokázat, jak velký potenciál v ní třímá, ale na druhou stranu muzikanty z bývalé kapely měla stále ráda ..
Ronni Le Tekrø je výtečný kytarista, kterého lze s Johnem Norumem (Europe) považovat za nejlepšího a nejinspirativnějšího hráče severské hardrockové scény osmdesátých let. Na rozdíl od Noruma byl Le Tekrø stylově mnohem více rozevlátý a neukotvený ve výrazu, který z něho na albech TNT (za všechny jmenujme nejlepší „Tell No Tales“ a „Intuition“) udělal hvězdu mezinárodního formátu. V osmdesátých let byl typickým hardrockovým či hairmetalovým hráčem, ale v dekádě následující ..
Halestorm jsou řazeni ke špičce současného amerického hard rocku. Stylově to je oprávněně, kapela produkuje přesně to, na co zaoceánští fanoušci v současné době slyší, tedy natlakovaný sound riffů, v nichž se čerpá ze starých klasik sedmdesátých let, stejně jako z grungeové revolty let devadesátých let. Mají silové refrény, ve kterých se střídá zpěv s řevem a mají ve svém středu zpěvačku Lzzy Hale, která svým atraktivním vzhledem dodává kapele hvězdný esprit. To je dnes zárukou úspěchu, ..
Dalo se mluvit o největší krizi uvnitř Anthrax za celou dobu dosavadní kariéry a poprvé od vyhazovu Joeyho Belladonny se mezi fanoušky diskutovalo o jeho případném návratu. Jestliže v době nástupu Joihna Bushe a úspěchu desky „Sound Of White Noise“ stáli za kapelou jak příznivci, tak vydavatelská firma, po vydání „Stomp 442“ se vše změnilo. Fanoušci, kterým nevonělo, že album novu změnilo styl kapely, a odešel i kytarista Dan Spitz, čímž zmizela jeho typická sóla, začali houfně ubývat. ..
Jak to vypadá, situace s Heart je docela nahnutá. Nejenže kapela v novém miléniu nenavázala na úspěchy ze sedmdesátých a osmdesátých let, ale několik lety byly sestry Wilsonovy spolu na kordy. To už pravděpodobně neplatí, ale do práce pod společnou značkou se jim příliš nechce. Posledním hřebíčkem do rakve očekávání fanoušků bylo společné prohlášení, že Heart už nikdy nevydají novou desku. Tomu nahrává fakt, že loni se do sólové práce pustila kytaristka Nancy Wilson a výsledkem bylo velice dobré album..
„Z Janis se začala stávat hvězda, což působilo v kapele napětí,“ řekl bubeník Big Brother & The Holding Company David Getz. „Nejprve na plakátech bylo Blues Brother & The Holding Company. Pak se za to malým písmem začalo dopisovat „a Janis Joplin“. Nakonec ale bylo velkým písmem psáno Janis Joplin a za tím malé jméno kapely.“ Muzikanty si brala na paškál kritika, která tvrdila, že Janis je výjimečná zpěvačka, ale má kolem sebe průměrné hudebníky. To nepůsobilo dobře. ..
O Shameless se ví, že když mají dobrý den, dokáží natočit opravdu dobrou desku, která přesně zapadá do tradic losangeleského hair metalu a dokáže jejího ducha spolehlivě oživit. Když však jejich forma klesne, nerozpakují se přijít i s veskrze průměrným dílem, v němž vyvstávají všechna klišé stylu. Nejsilnější byl projekt německého basisty Alexxe Michaela v začátcích druhé etapy na přelomu milénia, kdy přišel s deskami „Backstreet Anthems“ a „Queen 4 A Day“, jež byly pro žánrové fanoušky povzbuzujícím koktejlem...
Poslouchat Shameless je jako výlet do osmdesátých let, kdy světlu vládl glam metal a točila se velká hitová alba. Shameless na tohle vše navazují a dokonce ve svých řadách soustředí hrdiny té doby, ať už na pozici stálých členů nebo hostujících hvězd. Nad vším bedlivě dohlíží hlavní mozek projektu, skladatel a basista Alexx Michael. V jeho hlavě vznikli Shameless už v době zaslíbené stylu jako poklona jeho největšímu vzoru Kiss, a od konce devadesátých let pravidelně vydávají řadová alba. ..
I když nástup Johna Bushe k Anthrax a dopad desky „Sound Of White Noise“ se daly považovat za velice dobrý tah a vítězství Anthrax nad poměry, které na scéně panovaly v první polovině devadesátých let, poté jako kdyby se všechno pokazilo. „Sound Of White Noise“ sice sklidilo komerční úspěch, neboť prodejní čísla mohla konkurovat počinům z osmdesátých let „Among The Living“ nebo „State Of Euphoria“, jenže hudební průmysl začal být velmi nervózní a doba nejistá. ..
S Michaelem Schenkerem je trochu potíž. Když nastoupil v sedmdesátých letech k britským UFO, zriodila se legenda, píšící dějiny hard rocku. „Phenomenon“, „Force It“ nebo „No Heavy Petting“ jsou nezapomenutelná alba, která se vyrovnají tomu nejlepšímu, co na hardrockové scéně vzniklo a lví podíl na tom měla Schenkerova elektrizující kytarová hra. Když z UFO odešel a vrátil se do Scorpions, vznikla deska „Lovedrive“, jedna z nejlepších, jakou legendární Němci vydali. Jenže se Schenkerem bylo těžké vyjít..
Crowbar vždy platili za těžkou stoner/doommetalovou váhu. S typicky americkým zvukem se lišili od romantické doommetalové vlny devadesátých let, ačkoliv v té době byli souputníky Anathemy, Paradise Lost či My Dying Bride. Šli na to ale jinak. Jejich kořeny leží u Black Sabbath (ostatně jako základ všech doommetalových kapel), ale Crowbar vždy aplikovali zámořské pojetí stylu, z jejich hudby byl cítit až chorobný vliv původního thrash/death metalu a divokého hardcore punku, tvarovaný s hardrockovou upřímností ..
Jméno kapely Big Brother & The Holding Company je pojmem z dávnověku. Zapomenutým, zapadaným prachem, vzpomenou si na něj jen skuteční pamětníci. Široká veřejnost bude pravděpodobně při vyslovení názvu rozpačitě krčit rameny. Když se ale řekne jméno zpěvačky Janis Joplin, to už je docela jiná. Přestože je více než padesát let po smrti, nepřestává udivovat svým famózním hlasem, jeho barvou, intonací, která se vůbec nenosila, ale ovlivnila další generace rockových a bluesových vokalistek. ..
Tahle deska vznikla z velmi smutného důvodu, ale nakonec to vypadá na to, že bude představovat i start nové kapitoly. Prvotním impulzem pro její vydání totiž byla smrt zpěváka Phila Nara, někdejšího frontmana hardrockových Talas, kde hrával společně s basistou Mr. Big a Davida Lee Rotha Billym Sheehanem. Naro poslední léta svého života tvořil hudbu spolu s kytaristou Donem Mancusem, letitou oporou bývalého zpěváka Foreigner Lou Gramma, pod společnou známkou DDrive, ..
Lips Turn Blue je na rockové scéně nový pojem. Pokud se zaměříte na jména, která kapelu tvoří, zjistíte, že jde o ostřílené borce. Základem je kytarista Don Mancuso, který se ve světle reflektorů uvedl v sedmdesátých letech, kdy stál po boku slovutného Lou Gramma, budoucího zpěváka Foreigner, v kapele Black Sheep a následně i při své sólové tvorbě. Spolu s ním partu tvořil zpěvák Phil Naro, bývalý frontman kapel Talas a Coney Hatch a velký rockový hlas, který si nic nezadal ani s mnohem slavnějším Grammem. ..
Dokáže Gwar v dnešní době ještě něčím šokovat? Kostýmy to nebude, v porovnání s propracovanou image Lordi jsou jen chabým odvarem, navíc docela směšným. Určitě to nebude ani prohlášením, že kapela přichází z Antarktidy, protože každý ví, že jsou z amerického Richmondu a jejich pravou identitu znají všichni, kteří se o kapelu alespoň trochu zajímají. Nebude to ani hudbou, od dob průlomové desky „Scumdogs Of The Universe“ je jasné, co od kapely čekat. Postupem let mírně vymizel hardcorový prvek ..
Ač se britští FM snaží sebevíc, ač je na ně v současné době spoleh, že budou vydávat novou desku každé dva roky, nikdy se jim pravděpodobně nepodaří vykročit ze stínu toho, co dělali v osmdesátých a na začátku devadesátých let. Tehdy se z nich nestala hvězda první kategorie, ale jejich mix hard rocku a AOR, korunovaný skvělým projevem vokalisty Stevea Overlanda, patřil k tomu lepšímu, co tehdejší košatá scéna nabízela. Ač se kapela snažila na desce „Aphrodisiac“ udělat krok novým směrem, ..
Thrash metal ve své klasické podobě na začátku devadesátých let končil. Takřka neměnným Slayer měl brzy začít docházet dech, Metallica udělala otočku ke komerci a s hardrockovým soundem „Černého alba“ se dostala příliš daleko od svých kořenů. Jejich vzor následovali Megadeth i Testament. I Anthrax byli na rozcestí. Věděli, že v nových časech bylo popliváno vše, co mělo něco společného s osmdesátými léty a tak se starým arzenálem neuspějí. Odskákal to zpěvák Joey Belladonna, ..
Jimi Hendrix zažíval v letech 1967 a 1968 nebývalý skladatelský rozpuk. Byl si dobře vědom toho, že se jako muzikant zdokonaluje, byl si vědom své výjimečnosti a novátorské role, kterou na sebe přijal. Dříve rezervovaná Amerika mu zobala z ruky a to jej pohánělo k další práci. Nestačilo mu být kytaristou a zpěvákem na svých albech, chtěl mít pod kontrolou vše. Proto se rozhodl, že nevyužije služeb producenta a svého někdejšího chráněnce Chase Chandlera a rozhodl se na producentskou stoličku posadit sám. ..
Vše, co budou reprezentovat The Troops Of Doom, bylo ukázáno na debutovém EP „The Rise Of Heresy“ z roku 2020. Sousloví „Troops Of Doom“ se poprvé objevilo na debutu „Morbid Visions“ budoucí brazilské hvězdy Sepultura a zde je třeba hledat kořeny kapely, která nese totožný název. Nejde o obdivovatele tehdejší tváře kapely bratří Cavalerů, ale o novou partu jejich tehdejšího spoluhráče, kytaristy Jaira Guedze. Ten se Sepulturou natočil pouze debut, aby byl nahrazen všestrannějším Andreasem Kisserem,..
Přestože Arakain není nostalgická kapela a hledí do budoucna, k její dlouhé historii patří fakt, že občas zahraje na staromilskou strunu. To se děje právě teď, kdy si pražská legenda připomíná čtyřicet let od svého založení. Při té příležitosti vydala loni znovu debut „Thrash The Trash“, na nějž aktuálně navazuje i druhým počinem v diskografii, nahrávkou „Schizofrenie“. Deskou z roku 1991, která dokumentovala přerod Arakainu z čistě thrashmetalového tělesa na kapelu,..
Ronnie Romero je zpěvák od pána boha. V posledních letech se zařadil mezi své idoly Ronnieho Jamese Dia, Roberta Planta, Davida Coverdalea, Lou Gramma nebo Paula Rodgerse, skutečnou hardrockovou smetánku, přičemž dnes působí jako nástupce těchto velikánů. Jenže na rozdíl od nich mu jedna věc chybí. Má úžasnou barvu hlasu, skvělý projev, i patřičný rozsah, ovšem nepatří mezi výtečné skladatele. Celou svou kariéru je odkázán na skladby, které mu napíší jiní a podle toho je kolísavá kvalita alb,..
Asi se nebude mýlit ten, kdo si myslí, že postcomebacková část kariéry Warrior Soul nikdy nemůže mít takový dopad, jako raná éra ze začátku devadesátých let. Tehdy byli Warrior Soul naprosto skvělou kapelou, která dokázala smíchat klasický heavy metal s glammetalovým pozlátkem a nastupující grungeovou revolucí a alba tlačili skrz politická prohlášení frontmana Koryho Clarkea. Stačí si připomenout názvy „Last Decade Dead Century“, „Salutions From The Ghetto Nations“ či „Drgus, God And The New Republic“ ..
Na konci osmdesátých let patřili Anthrax mezi metalové prominenty, ač se obecně tradovalo, že z velké thrashmetalové čtyřky platí za nejméně úspěšnou kapelu. Slayer si udržovali konstantní formu, Megadeth byli na strmém vzestupu, neboť z ošklivého káčátka se vyklubala parta s pekelně ostrými zuby, a Metallica směřovala k takovému úspěchu, který z ní udělal titány největších stadionů světa. Anthrax po přelomovém díle „Among The Living“ se „State Of Euphoria“ trochu zklamali, a vypadalo to, ..
Na festivalu v Monterey hrál Jimi Hendrix se svou partou jen něco málo přes půl hodiny. Tak krátký čas mu stačil na to, aby zde psal dějiny rockové hudby. Do programu festivalu se dostal náhodou. Jeho jméno nemělo takovou sílu jako řada jiných účastníků, ať už to byl Otis Redding, Janis Joplin nebo kapely The Byrds a The Animals, mezi ně jej dostal jeden z spoluorganizátorů akce Paul McCartney. Ten nedlouho předtím viděl Hendrixe hrát na jednom londýnském koncertě, ..
Zdá se, že Graham Bonnet je v plné síle, ač má za sebou bezmála šedesátiletou kariéru. Tu provázely i drobné paradoxy - z původně popového zpěváka se stal jednou z hlavních postav hardrockových ikon Rainbow a kapely kytaristy Michaela Schenkera (ex-UFO, Scorpions), aby nakonec sběhl až k heavy metalu v kapelách Alcatrazz a Impellitteri. To se dělo především v osmdesátých letech, kdy byl Bonnet pod drobnohledem fanoušků i tisku. Dnes už tvoří trochu v ústraní, mimo hlavní proud, což ovšem neznamená, ..
Graham Bonnet už je inventář rockové scény, ale pořád o něm platí, že je skvělý zpěvák. Má vlastní kapelu Graham Bonnet Band, ale připravuje se i na to, že k životu znovu uvede novou verzi Alcatrazz. Bez někdejších spoluhráčů, s nimiž se v současnosti soudí o název, což napovídá tomu, že rozchod před dvěma lety nebyl tak jednoduchý, jak se obecně soudilo. Bonnet se teď nejvíce soustředí na nové album „Days Out Of Nowhere“, díky kterému vznikl následující rozhovor. Zpěvák měl náladu si povídat a zavzpomínal i na svou minulost, ..
„Humor kapely nás odlišuje od zbytku hardcorové a thrashové scény. Stačí, když se podíváte na fotky hardcorářů, kteří vypadají, jako kdyby měli tága v prdeli.“ Scott Ian, 1987
Petr Janda je muzikant ze staré školy. Vždyť je mu osmdesát a může si dovolit cokoliv. Může si říkat, co chce (taky to poslední dobou slízl za své starosvětské názory na randění a vztahy) a může hrát co chce. Předloni udělal s Olympicem nebývalé tvrdé, metalem načichlé album „Kaťata“ (a puritáni byli zase v pozoru) a v současné době vydává sólovku „Asi se mi nebude chtít“. Desku naprosto odlišnou od „Kaťat“, až nejde uvěřit, že mezi oběma počiny leží necelé dva roky. „Kaťata“ a „Asi se mi nebude chtít“ jsou jako den a noc ..
Doba, kdy se celý svět postavil do pozoru v okamžiku, jakmile britští Def Leppard ohlásili vydání nového alba, je nenávratně pryč. I když tato parta stále dokáže plnit stadiony, ukazují jejich koncerty hlavně fakt, že se chodí na staré hity z osmdesátých let, které mají pořád obrovskou sílu, a nové skladby jsou spíše jen do počtu. Když má kapela v diskografii perly „Pyromania“ a „Hysteria“, tak se ani není co divit. Tyhle desky jí zajistily nesmrtelnost, na druhou stranu jsou prokletím, protože ať dnes Def Leppard vydají cokoliv, ..
Jimi Hendrix dnes mohl být spokojený osmdesátník, občas hrající své úchvatné riffy a prstolamy pro potěchu zástupu příznivců z celého světa a spokojeně si užívající podzimu života. Ovšem osud to chtěl jinak, potomkovi černošských otroků, bílých vykořisťovatelů a indiánů z kmene Čerokézů vyměřil pouhých sedmadvacet let života. Do vínku mu nadělil nevšední talent, cit pro skutečně novátorské věci a divokou, i když poměrně krátkou hudební kariéru, která ho během pár let vynesla na rockový Olymp a jež je tak dechberoucí, ..
Mick Hopkins působí na scéně šedesát let a pořád má chuť do další tvorby. Už se nikam zvlášť nežene, je spokojený s tím, že jeho kapela Quartz vydala album „On The Edge Of No Tomorrow“, shrnující jeho práci za poslední roky. Nevzpomíná se na ní jen na zesnulého klávesistu Geoffa Nichollse (dlouhá léta člena Black Sabbath), ale hledí se i do budoucna. Jak může být kariéra ještě dlouhá si šestasedmdesátiletý kytarista netroufá odhadnout, ale plány má. Mluví už i o další desce Quartz, na níž by se měl podílet ztracený syn..
I když v průběhu padesáti let, co Quartz de facto existují (i když v začátcích pod jiným názvem), byli více času nečinní než aktivní, v současnosti je to jinak. Členové kapely jsou už zasloužilí matadoři, neboť překročili i sedmdesátku, ale i přes nepřízeň osudu neztrácí chuť do práce. Už se moc nečekalo, že by ještě někdy přišli s novou deskou, obzvlášť když před pěti lety zemřel nejviditelnější a mediálně nejprotežovanější člen, klávesista a zpěvák Geoff Nichols, dlouhá léta člen legendárních Black Sabbath. ..
I když to vypadalo, že dva roky staré EP „Dead & Gone“ bude jen výkřikem do tmy a na slibované plnohodnotné album u Stabbing Westward už nedojde, nakonec kapela dostála svému slovo. Trvalo to déle, ale jelikož EP vyšlo takřka minutu před pandemií covidu, je to zpoždění pochopitelné a nelze jej za vinu klást přímo kapele. Američané tak definitivně startují druhý díl své historie, v němž se budou pokoušet navázat na minulost, Chyběl jen krůček a tahle parta na konci devadesátých let vstoupila do první ligy industriálního metalu...
I když se Anthrax museli po vydání svého průlomového alba „Spreading The Disease“ poprat s nepřízní osudu, kdy jim padaly klacky pod nohy, nevzdali to a i přes smůlovaté turné se jim začalo dostávat stále více pozornosti. Začátkem druhé poloviny osmdesátých let, se začalo mluvit o „Velké čtyřce“ thrash metalu, kam logicky zapadla Metallica po monolitu „Master Of Puppets“ a Slayer po ďábelsky rychlém počinu „Reign In Blood“. O slovo se hlásil také drzý bastard vyděděnce z Metallicy Davea Mustainea ..
Ted Nugent je řádně starý pes, ale na rozdíl od svých vrstevníků se zdá, že má stále energie dost. Je to podobný případ jako Alice Cooper, který ještě ve čtyřiasedmdesáti chce dokazovat, že má stejnou vitalitu jako v sedmdesátých letech. Někdy to jde trochu ztuha, ale přece jen jsou tito pánové jedněmi z mála ze své generace, kteří mají chuť přicházet s novou hudbou. Není to však to jediné, co je pojí. Oba jsou silně spjati s detroitskou hudební scénou, silnou zejména v sedmdesátých let, ..
Deska „Other Voices“ propadla a nový začátek The Doors končil dřív, než se stačil rozběhnout. „Bez Morrisona je to nuda,“ shodovala se dobová kritika, přestože album bylo jen o málo horší (či dokonce srovnatelné) než běžná práce kapely za Jimova života. Jenže The Doors chyběla ikona, magnet na fanoušky, což v celé nahotě ukázaly koncerty, na nichž kapela působila velmi statickým, skoro až profesorským dojmem, což rozhodně nebylo to, na co byl návštěvník zvědav. Zcela se projevilo, že The Doors..
Hlavně neustrnout na místě, to je motto italských Sadist, průkopníků progresivního death metalu v Evropě. Hrají sice stále na stejném písku, který je ohraničený vysokými mantinely, ale k tvorbě svých monumentálních písečných hradů používají vždy trochu jiný materiál a jiné nástroje. To je dělá zajímavými a tak trochu odlišuje od stylové konkurence, protože Sadist mají dar znít stále velmi specificky a rozpoznatelně. Velkou měrou se na tom podílí kytarista a klávesista Tommy Talamanca, hudební vizionář, který od úsvitu kariéry ..
Italský muzikant Tommy Talamanca je mužem mnoha hudebních tváří a hraje na řadu rozličných nástrojů. Jeho hudební vize a instrumentální zručnost se promítají řadu let do tvorby progresivně deathmetalové kapely Sadist, která si za třicet let existence vybudovala doslova kultovní status. Potvrdit by jej měla nová deska „Firescorched“, na které italská parta ukazuje, proč je považována za jednoho z tahounů evropské deathmetalové scény. Na začátku milénia sešla na scestí, ..
Odpověď na otázku, zda by Kirk Hammett měl takovou pozici a status kytarového boha, kdyby nehrál v Metallice, je docela jednoduchá. A to i přesto, že je skutečně skvělým kytaristou a jeho sóla na starých metallicovských albech dávno vstoupila do dějin. Je však takovým novátorem, jak se o něm léta psalo a dosud ještě píše? Může konkurovat Joeovi Satrianimu, Stevu Vaiovi nebo Johnovi Petruccimu, nemluvě o starých mistrech typu Jimmyho Page, Jimiho Hendrixe, Briana Maye či Ritchieho Blackmorea? ..
Zdá se, že Crashdïet konečně našli svoje místo, přestali zápasit s nedostižným debutem „Rest In Sleaze“, a dost možná taky našli zpěváka, který s nimi nějakou chvíli vydrží. Jenže to se říkalo o Ollim Hermanovi, který nakonec dal přednost domovským Reckless Love, a hlavně o Simonu Cruzovi, jehož odchod nebyl zcela přesvědčivě vysvětlen. Teď to vypadá, že Cruzův nástupce Gabriel Keyes do kapely zapadl a ta se konečně může soustředit na hudbu, místo toho, aby musela řešit nekonečné personální trable ..
Takoví Anthrax, jací se představili na debutu „Fistful Of Metal“, končili. V sestavě nebyl basista a zakládající člen Dan Lilker, který si se zbytkem kapely přestal rozumět, zejména poté, co mu vyčteno, že jeho užívání marihuany má negativní vliv na chod celku. Lilker toužil po trochu tvrdší muzice, než byl trochu zrychlený britský heavy metal, který Anthrax představili na prvním albu. Z kapely se musel pakovat i zpěvák Neil Turbin, jehož chování měl Scott Ian i Charlie Benante už plné zuby. „Věřili byste tomu, že se ten chlap nechal vyfotit s kudlou?“..
Kanadský hitmaker Aldo Nova mlčí vždy dlouhou dobu. Když byl v první polovině osmdesátých let v největším laufu, dokázal vytěžit tři alba, která však měla sestupnou kvalitativní tendenci a i přes prvotní komerční úspěch debutu jeho hvězda rychle pohasínala. Výtečné dílo předložil po šestileté pauze v roce 1991, neboť dokázal udělat nabroušenou hardrockovou nahrávku „Blood On The Bricks“, které nechyběla tvrdost, hitové momenty a kořením byla účast Jona Bon Joviho, vyřívajícího se na vrcholu slávy. ..
Úspěch Machine Gun Kellyho s minulou deskou „Tickets To My Downfall“ neukazoval jen to, že muzikant umí být více úspěšný s kytarou a svižnou neopunkovou hudbou než jako rapper. Mnohem více se v něm odrážel fakt, jak dokáže být soudobá rocková hudba vyčerpaná, že stačí jen šikovný marketing a pár hloupých, trendy sledujících skladeb a nová hvězda rockových a poppunkových fanoušků (zejména v Americe) je na světě. Machine Gun Kelly se nikdy netajil obdivem k Mötley Crüe ..
„Mám nějaké zprávy, že Jim je po smrti. Myslím, že tentokrát by to mohlo být doopravdy,“ zavolal jedné noci na začátku července 1971 Rayi Manzarekovi manažer The Doors Billy Siddons, zjevně narážející na fámy, které se kolem Morrisonovy osobnosti rojily po celou kariéru. „Mluvil jsem jen s Pamelou a ta byla hrozně zmatená,“ dodal Siddons. Nedalo mu to a vypravil se víkend, následující po osudném pátku 3. července, do Paříže. V bytě, kde Morrison bydlel, našel Pamelu na pokraji smyslů a zapečetěnou rakev,..
Americká kapela King Of The Hill velkou díru do světa neudělala, i když k tomu měla na začátku devadesátých letech všechny předpoklady. Stejně jako řadu dalších ji ale smetla vlna grunge. Ještě než se to stalo, byl jim dobový tisk jí byl velmi nakloněn a britský časopis Kerrang! psal, že je novodobou hvězdou, v jejímž středu je blonďatá bomba Frankie. Ta blonďatá bomba je ve skutečnosti Frankie Muriel, který po konci King Of The Hill zdánlivě zmizel z hudební scény, ovšem i tak ji nikdy neopustil. Kromě toho, ..
Dare jsou letitá kapela, která si může nárokovat status stálice melodického hard rocku. Nikdy jim nebylo dopřáno dotknout se hvězd, nikdy neslavili platinové prodeje, přesto má britská pětice řadu příznivců, kteří na její tvorbu přísahají. Zejména na album „Blood From Stone“ z roku 1992, které se ale ukázalo být vybočením z typického zvuku. Ovšem i ostatní desky, jež kapela zpěváka, klávesisty a někdejšího člena legendárních Thin Lizzy Darrena Whartona vydala, splňují kvalitativní standard. ..
Britští Thunder v posledních letech zažívají dobré časy. Jsou považováni za matadory scény, protože jejich debut „Backstreet Symphony“ vyšel už před dvaatřiceti lety (co je to v porovnání s The Rolling Stones nebo Deep Purple, že?) a za tu dobu se vypracovali mezi hardrockové tutovky z britských ostrovů, za pokračovatele Deep Purple nebo Whitesnake, Bad Company či UFO. Jejich největší výhoda vždy byla v tom, že umí zahrát poctivý hard rock, přímo od podlahy, smíchat jej se silnými bluesovými vlivy, ale umí i napsat tklivou baladu, ..
Amerika začátku osmdesátých let. Hudební vkus dospívající generace svírá nová vlna, post-punk a disco, představující oficiální proud kultury podporované v masmédiích. Pokud se v rádiu objeví rocková skladba, je to díky obrovskému úspěchu AOR kapel Foreigner, Journey, Toto nebo Survivor, které právě vydaly své nejlepší desky. Metalová scéna jako kdyby neexistovala, přestože by v Americe měla mít živnou půdu. Jenže Kiss v průběhu let ztratili svůj prvotní glanc v koketériích s popem a discem, a Van Halen,..
Když řeknete pamětníkovi sedmdesátých let, že skotští Nazareth vydávají novou desku, ještě i po letech se mu zvýší tep a s nostalgickým povzdechem zavzpomíná na dobu, kdy tato čtveřice byla výbornou hardrockovou mašinou, chrlící skvělá alba „Hair Of The Dog“, „Razamanaz“ nebo „Rampant“. Byla to kapela plná energie, která zdatně šlapala na paty Deep Purple či Uriah Heep, i když jí k jejich skladatelské vytříbenosti přece jen něco chybělo. Měla také řadu hitů, ač je trochu nešťastně nejvíce proslavily balady ..
Už je to dávno, co Kid Rock opustil svou drsnou image a rapmetalové vody, ve kterých se pohyboval na svém nejslavnějším díle „Devil Without A Cause“, a nasedl na jinou vlnu, na níž se jal odhalovat své písničkářské kořeny, stojící na pevných základech jižanského rocku, country a hard rocku. Už je zapomenuta jeho původní hip-hopová tvorba, Kid Rock je dnes mnohem všestrannějším muzikantem, kterému je na koncertních pódiích lépe po boku Foreigner či Grand Funk Railroad než v rapové (či rapmetalové) komunitě...
Zklamání producenta Paula Rothchilda bylo veliké, když mu kapela poprvé přehrála novou skladbu „Riders On The Storm“. Rothchild byl jedním ze zásadních tvůrců zvuku kapely a také tím, kdo dokázal napravit pošramocenou reputaci po „The Soft Parade“. Zasadil se i o tvrdý zvuk desky „Morrison Hotel“, která vrátila The Doors zpět do hry. „Je to jazzový nesmysl, dobrý tak někam do baru,“ odsoudil „Riders On The Storm“ Rothchild. Jeho spolupráce s kapelou visela na vlásku. Za pět alb, na nichž spolupracoval, ..
Paul Speckmann stále těží z toho, že byl na přelomu osmdesátých a devadesátých let společně s Chuckem Schuldinerem pasován do role otce death metalu. I když kapela Master neměla stejný dopad jako Schuldinerovy Death a nezískala stejné kultovní postavení, jeho vliv nelze rozporovat. Speckmann death metal vyučoval ještě v době, kdy kariéra budoucích hvězd žánru byla v plenkách, a i když jej pak v deathovém peletonu předstihli jiní, jeho zásluhy jsou neodiskutovatelné. Silný status, ..
Po více než třiceti letech se vrací pojem Speckmann Project. Před takovou dobou jej založil guru a spoluzakladatel klasického amerického death metalu Paul Speckmann, vůdčí osobnost kultovních Master. Teď za tím nebyla jen nostalgie po starých časech, ale spíše chuť oprášit jméno prostřednictvím oldschoolově znějícího materiálu, který se dával dohromady ještě v době, kdy Paul měl společný projekt se švédským kytaristou Roggou Johanssonem, dnešním členem deathmetalové legendy Massacre...
Jméno Hetfiled má na rockové a metalové scéně velikou váhu. Pokud se objeví v rámci nějakého nového projektu, tak vždy zbystří zástupy fanoušků Metallicy, přestože je známé, že se frontman kalifornské legendy James Hetfield do žádných bočních akcí nepouští. V kapele Bastardane nefiguruje on, ale jeho syn Castor. Ten si oproti tatíkovi nepověsil na krk kytaru, ani se nepostavil k mikrofonu, ale usedl za bubenickou soupravu. I tak je jeho jméno zárukou, že se Bastardane dostane mnohem více pozornosti ..
Tak dlouho Danger Danger chodili kolem nedokončeného alba „Cockroach“, tak dlouho z něho vyzobávali jednotlivé položky, až se z něho stal mýtus. Základy alba byly položeny na přelomu let 1992 a 1993, kdy se Danger Danger vrátili z turné propagujícího desku „Screw It!“, ovšem jejich nálada měla daleko k optimismu. Nestačili se divit, co se v rockovém světě děje, když MTV, která je ještě před nedávnem nasazovala do každodenní rotace, objevila nové hrdiny, kteří byli na hony vzdáleni tomu, ..
Jak praví historie, žánrové superskupiny nemívají moc dlouhou životnost. O to více v době, kdy se to jimi jen hemží a stárnoucí rockeři jejich prostřednictvím (s naoko neokoukaným jménem) vzpomínají na dobu osmdesátých a devadesátých let, tedy na časy největší slávy. Je jasné, že do té doby se už ani s novým jménem nemohou vrátit, ač jsou zkušenější, mají větší přehled, ale většinou jim chybí mladická energie a přítomný není ani duch doby, který se studiovými technologiemi nahradit nedá. Black Swan,..
Jestliže situace po incidentu v Miami připomínala hon na čarodějnice, kritické přijetí „The Soft Parade“ už bylo kopáním do mrtvoly. The Doors byli tři roky od největšího úspěchu s debutovým albem ve stádiu klinické smrti. I Morrison pochopil, že hvězdná kariéra není samozřejmostí a začal k věci přistupovat trochu zodpovědněji, alespoň tak, jak byl schopen. „Nevidím důvod, proč bych měl končit,“ řekl v jednom z posledních rozhovorů, „myslím, že tu budeme ještě tak šest, sedm let,“ ..
Podívejme se na to, co zbylo z pekelné severské líhně black metalu začátku devadesátých let… Nejviditelnější symbol Mayhem se neuškvařili v Luciferově kotli, přežili svou smrt, ale dnes už jsou jinou kapelou, i když se snaží o částečně nedůvěryhodný návrat ke kořenům. Emperor v podstatě nefungují a dávají se dohromady jen pro lukrativní festivalová vystoupení. Darkthrone rohatého zradili, začali si pohrávat s punkem a klasickým heavy metalem a dnes točí alba spíše pochybné úrovně. Immortal neví,..
Dark Funeral jsou zaběhnutou severskou blackmetalovou akvizicí. Jsou synonymem čistoty stylu a v tomto znamení se nese i jejich novinka „We Are The Apocalypse“. Bylo proto záhodno si o ní pohovořit s kytaristou, hlavním tvůrčím mozkem a dnes jediným zákládajícím členem kapely, Lordem Ahrimanem, který se stále nevzdává klasického výrazu ani stylového warpaintu. Pod všemi barvami a neproniknutelnou slupkou se skrývá inteligentní člověk, jenž má přehled nejen o metalové scéně, ale i společenských či náboženských poměrech...
Mainstreamová média se o Danger Danger nezajímala a pro kapelu byla situace docela na hraně. Její lídři Bruno Ravel a Steve West si pochvalovali, že vydávají hudbu pouze přes vlastní vydavatelství Low Dice a nejsou vázáni termíny, ani omezováním tvůrčí svobody, ale museli uznat, že částečná recyklace materiálu pro připravované album „Cockroach“ na desce „Four The Hard Way“ nevyšla tak, jak si společně se zpěvákem Paulem Lainem představovali. Album vyšlo v naprostém utajení a dostalo se jen k hrstce skalních fandů,..
Ač se švédští The Hellacopters nikdy nedali počítat mezi bůhvíjaké průkopníky, evropská scéna přelomu tisíciletí by bez nich nebyla úplná. Byli velmi osobitým zjevem. Už proto, že jejich frontmanem byl někdejší bubeník Entombed Nicke Andersson, který se kolem roku 1995 rozhodl vylézt z deathmetalového hrobu a složit poctu své oblíbené hudbě sedmdesátých let. Tenkrát se retro heště nenosilo, pomineme-li fakt, že na britských ostrovech řádila britpopová horečka a všemožní epigoni The Beatles, ..
„Zkusil jsem dohnat vlastní mýtus k absurditě, čímž jsem ho chtěl zrušit. Vygumovat,“ řekl na konci šedesátých let Jim Morrison, když viděl, co jeho opilecké chování nechává za spoušť. Pokoušel se kát. Měl pro to důvod, i když lze jen těžko odhadnout, jak vážně všechno myslel. Měl za sebou největší incident svého života, který jemu i The Doors skoro zlomil vaz. 1. března 1969 The Doors měli vystoupit v Miami na Floridě. Morrison na místo dorazil pozdě, protože se pohádal s Pamelou, nestihl letadlo a v dalším spoji se zpil pod obraz. ..
Thrashmetalová obroda posledních let chrlí do světa další kapely a jednou z výraznějších je kanadská čtveřice Hyperia. Ta se začíná velmi prosazovat, k čemuž jí dopomáhá i aktuální album „Silhouettes Of Horror“. Kapelu z Calgary vede čtvrtým rokem zpěvačka Marlee Ryley se svým manželem Colinem, kteří spolu v minulosti působili ve folk/deathmetalové formaci Skymir. A jelikož Hyperia se ze zámoří ozývá stále silněji, bylo záhodno spojit se s Marley, aby kapelu představila...
Za ta léta, co Bryan Adams působí na scéně, se stal synonymem pro nekomplikovaného rockového písničkáře, který dokázal napsat řadu hitů, ale pořad vaří ze stejných ingrediencí. Jeho trademark, na první poslech rozpoznatelný styl, mu přinesl mnoho fanoušků po světě, ale dnes už mu nedovoluje větší rozptyl či mírné experimenty. Adams se svými novými deskami jen musí plnit očekávání, přestože jeho příznivci moc dobře ví, že tak skvělou a žhavou kolekci, jakou byla v roce 1984 deska „Reckless“,..
Poté, co turné k „Dawn“ ztroskotalo, byla činnost Danger Danger sporadická. Kapela vyhlásila pauzu, která byla v médiích prezentována jako oficiální rozpad. „O něčem takovém jsme ale neuvažovali,“ řekl Bruno Ravel, vůdčí osobnost kapely, která se nacházela v jakémsi schizofrenním rozpoložení. Pořád si stála za stylem, který představila na alternativně grungeovém počinu „Dawn“, ale už stihla vypozorovat, že skladby nechávají fanoušky na koncertech zcela chladnými a naopak pořád zabírají věci z prvních dvou desek. ..
Že by s Hardcore Superstar přestávala být legrace? Kapela působila zhruba před patnácti, dvaceti lety jako odjištěný granát a jistota pro fanoušky drzého glammmetalového šklebu, kterému Švédi dali modernější výraz, vyrvali jej z osmdesátých let a transformovali do modernějších časů. Měli velkou zásluhu na tom, že ze Skandinávie začaly v první desetiletce vylézat podobně smýšlející kapely, které reflektovaly vlivy Guns N`Roses, Mötley Crüe či legendárních krajanů Hanoi Rocks a znovu alespoň na chvilku zažehly vlnu zájmu..
Po incidentu v New Haven začali členové The Doors přehodnocovat svůj dosavadní přístup a částečně korigovat i v podstatě nekritický vztah k Jimu Morrisonovi. Bubeník John Densmore jej nemohl vystát delší dobu, zejména když po něm Morisson při koncertech házel různé předměty nebo spadl do bicí soupravy. Manzarek se Morrisonovi snažil domlouvat z pozice „staršího bratra“, ale bylo vidět, že slova nepadají na úrodnou půdu. Klávesista se problémy snažil hodit za hlavu a soustředil se..
S jídlem roste chuť a britští Cloven Hoof jsou toho důkazem. To, že kdysi patřili k Nové vlně britského heavy metalu, má svůj podíl na tom, že znějí stále tradičně, ovšem fakt, že v osmdesátých letech byli řazeni do zástupu šedých kapel, dnes žádný relevantní důvod nemá. Nebyli špatní, přestože zaspali dobu a bezejmenný debut vydali až v roce 1984. Proto je prakticky požrali jak velikáni klasického metalu, tak i mladé, dravé štiky čeledi thrashmetalové. A přestože osmdesátá léta byla pro heavy metal dobou zaslíbenou,..
V prvním díle povídání o historii britské heavymetalové kapely Cloven Hoof jsme se s basistou, skladatelem a zakládajícím členem Lee Paynem dostali na konec osmdesátých let. Stopa kapely na příští dekádu zmizela. Objevila se až v roce 2001, kdy Lee začal kapelu rekonstruovat, vyvázaný ze smluvních problémů, které znemožňovaly rozlet v osmdesátých letech. Od té doby se historie už nepřervala a Cloven Hoof jsou tady stále, ač s dalšími obměnami sestavy. ..
Kdysi dávno se britští Cloven Hoof mohli stát velkou heavymetalovou kapelou., Vzešli z prostředí Nové vlny britského heavy metalu, odkud povstala řada hvězd, ale osud (a právní problémy) s nimi rozehrál nepěknou hru. Dnes je kapela živá a při velké síle, což ukazuje nové album „Time Assassin“, které je naplno vrací do hry. Po více než čtyřiceti letech od založení. Kariéra kapely je docela spletitá a tak jsme o její přiblížení požádali basistu a dnes jediného zakládajícího člena Lee Paynea. ..
Tento chlápek, vlastním jménem Gregory Rybarski, je v poslední době snad ještě aktivnější, než v dobách největší slávy kapely Enuff Z`Nuff na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Tehdy bodoval s prvními dvěma alby i v oficiální americké hitparádě, ale kapela byla zevnitř rozežírána osobními spory a drogovými problémy (na ty dojel zejména kytarista Derek Frigo, který v roce 2004 zemřel na předávkování koktejlem heroinu a kokainu). Tyyto aspekty už pominuly. Chip Z`Nuff ..
Roky 1993 a 1994 byly krizové nejen pro Danger Danger, ale i pro celou hardrockovou či hairmetalovou scénu. Zejména v Americe, na místech, kde se ještě před pár lety za nimi táhly zástupy fanoušků, už hráli jiní, kožené bundy letěly do popelnic, místo nich se začaly nosit flanelové košile a vytahané svetry. Grungeři si brali na paškál zejména kapely ze třetí hairmetalové vlny, tedy kapely, které začínaly až na konci osmdesátých let a Danger Danger, společně s Warrant a Winger byli těmi, kdo to odnesli nejvíce..
Na Immolation byl vždycky spoleh a díky tomu mohou být bráni za jednu z největších deathmetalových jistot světa. Nebyli nikdy tak velkou kapelou jako Morbid Angel nebo Obituary, ale rozhodně jim lze přičíst k dobru, že své fanoušky nikdy nezklamali. Měli slabší chvilky v první desetiletce nového tisíciletí, kdy vydali trochu rozpačitá alba „Harnessing Ruin“ a „Shadows In The Light“, ale ani v tomto případě se nejednalo o žádný pokles k totálnímu průměru,..
„Jsem ještěrčí kráááál…“, hulákal do horké letní noci Jim Morrison. Připadal si jako vládce Sunset Stripu, pupku světa. Bylo léto 1967, kapela The Doors se právě stala celoamerickou senzací a on novým sexy symbolem milionů dospívajících fanynek. Už dávno nebyl plachým mladíkem, který si tajně zapisuje největší tužby do veršů a recituje je pouze své životní lásce Pamele Courson. „Z Jima se s obrovským úspěchem stalo monstrum,“ řekl k Morrisonově přerodu klávesista The Doors Ray Manzarek. ..
Dokáže Billy Graziadei někdy překročit stín Biohazard? Je pro něj jistě složité být neustále konfrontován odkazem alb „Urban Discipline“ a „State Of The World Address“, která se v devadesátých letech stala hybnou silou crossoverového hnutí, neboť takřka dokonale křížila hardcore punk s thrash metalem a vliv vzmáhajícího se rap metalu, na něž se ani Biohazard v dalších letech nepodařilo zcela navázat. Dnes je kapela minulostí, i když se Graziadei pokoušel ..
Billy Graziadei léta stál v čele jedné z nejviditelnějších kapel amerického hardcoru Biohazard. Kapela je už několik let minulostí, ovšem Billy ze scény nezmizel. Nejprve se zapojil do superskupiny Powerflo, která v roce 2017 vydala velice silné debutové album a posléze rozjel vlastní kariéru pod jménem Billybio. Ta navazuje na tvorbu Biohazard, což dokazuje novinková deska „Leaders And Liars“, na níž se Billymu daří vyvolávat duchy minulosti velmi dobře a navíc k nim přidává několik nových směrů..
Jsou dva druhy sólových alb. Taková, která umělec tvoří ze stejného těsta s jakým se pracuje v domovské kapele, a ta, která jsou odvážnější, experimentálnější a odvádějí co nejdále od stylu, kterým se léta prezentuje. První z nich jsou tvořena zejména pro letité fanoušky, jsou hrou na jistotu, ovšem tím částečně postrádají smysl. Druhá musí počítat s tím, že mohou narazit na hráz odporu, když se interpret rozhodne odhodit berličky domovské kapely a pokusí se vylétnout z klece, v níž se cítí být uzavřen...
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let vrcholila vlna amerického hair metalu, už bylo však znát, že kapely pozbyly údernost Mötley Crüe, Ratt či Quiet Riot a soustředily se na dobývání dívčích srdcí. To, co před pár lety zažehli Poison, chtěli Warrant, Slaughter, Firehouse nebo Danger Danger dotáhnout ještě dál, do hitparád nasazovali především balady a věřili, že se jim podaří vyprodukovat novou „Home Sweet Home“ či „Every Rose Has Its Thorn“. To však byla chvilka, ..
Návrat kytarista Johna Frusciantea, který nahradil svého náhradníka Joshe Klinghoffera, vzbudil u fanoušků Red Hot Chili Peppers vlnu nadšení. Byl to přelétavý a v minulosti těžce fetující Frusciante, který s kapelou natočil přelomové dílo „Blood Sugar Sex Magic“ a významným způsobem promluvil i do pozdějších alb „Californication“, „By The Way“ a „Stadium Arcadium“, které se staly srovnatelnými šlágry jako deska z roku 1991. Jenže Frusciante je nevyzpytatelný a proto jeho angažmá u Red Hot Chili Peppers ..
Dnes si jen těžko dokážeme představit tak svobodnou dobu, jaká vládla v šedesátých letech v Americe. Tehdy se zdálo, že nic není nemožné, že stále žije americký sen a že existují hranice, které lze posouvat donekonečna. V hudebním světě začínala nejinspirativnější doba, do Ameriky se valil proud britské hudby v čele s The Beatles, následovaných drzými floutky The Rolling Stones, na což se Amerika chystala razantně odpovědět. Měla tradice v rock n`rollových kořenech ..
I když by mohlo vydání druhé comebackové desky australských Midnight Oil vyvolával u fanoušků nadšení, celá věc má trochu hořkou příchuť. Kapela přišla s regulérním albem, nato bene s takovým, které snese přísná kritéria, ovšem tuto emisi ihned provázelo prohlášení, že následující propagační turné bude rozlučkové. Tím se návrat, jenž se uskutečnil před pěti lety, dostává do jiného světla. Argumenty, proč chce kapela svou činnost ukončit, ..
Léta běží a člověk se při vyřknutí letopočtu leckdy podiví, jak je to vlastně dlouho. Koho by napadlo, že Danger Danger, kdysi kometa hairmetalového nebe a na pár chvil miláčci hudebního tisku i stanice MTV, si letos připomíná pětatřicet let od svého založení. Toto výročí mimoděk připomíná i to, jak celá nablýskaná americké scéna je stará a přitom v myslích řady fanoušků stále ještě živá. Kapely už dnes nejsou na vrcholu, netvoří je postpubertální modelové, kterým pánbůh dal do vínku kromě atraktivního vzhledu i kousek hudebního nadání, ..
V pomyslném souboji dvou největších francouzských kapel současné metalové scény, Gojiry a Dagoby, druhá jmenovaná stále prohrává. Nelze obě kapely spolu zcela srovnávat, každá ke své tvorbě přistupuje jinak, protože tam, kde je Gojira metalovým inspirativním a průkopnickým vulkánem, tam Dagoba jako by přešlapovala na místě a stále přemýšlela o tom, jak se co nejvíce zalíbit širšímu spektru publika. Gojira se její styl vyplácí a pomalu se o ní začíná mluvit jako o novodobých metalových titánech, ..
Když v dubnu 1970 prolétla světem zpráva o tom, že Paul McCartney opustil The Beatles, řada zasvěcených věděla, že s největší legendou historie moderní hudby je už několik měsíců stejně konec. Kapela od srpna 1969 byla ve stádiu klinické smrti, John Lennon už pracoval jen s Yoko Ono na jejich společné tvorbě pod hlavičkou Plastic Ono Band a zbylí členové se připravovali na sólovou dráhu. Lennon měl čerstvě venku sólový hit „Give Peace A Chance“, protiválečný manifest, ..
Jako by doba utíkala Reckless Love mezi prsty. Na začátku minulé desetiletky platila finská parta za nejzářivější novou kometu na skandinávském rockovém nebi a první tři alba, vydaná v rychlém sledu, z nich udělala hvězdy. To, co vrchovatě naznačil debut, dotáhla nasládlá hitovka „Animal Attraction“ a o poznání tvrdší „Spirit“ do konce, a Reckless Love mohla čekat velká a zářivá budoucnost. Ale osud to naplánoval jinak. Jako kdyby se něco zadrhlo a kapela se začala kazit. První tři desky byly napěchované skvělými hity, ..
Někdejší kometa skandinávské hairmetalové scény se vrací po šesti letech s novým albem. A s jiným výrazem, než na jaký byli fanoušci zvyklí. Kapela částečně opustila původní rock n`roll, implantovala do své hudby řadu tanečních prvků a vytvořila album „Turborider“, které se zdá být přelomem v kariéře. Šest let je dlouhá doba, Reckless Love se během ní vyvinuli v trochu jinou kapelu a teď napjatě čekají, jak na jejich aktuální tvář zareagují staří fanoušci. O vývoji i o problémech, které způsobily nejdelší pauzu v dosavadní kariéře kapely..
Poslední roky nebyly pro britské Ten po umělecké stránce nejlepším obdobím. Desky „Stormwarning“ či „Albion“ odhalily v plné nahotě fakt, že kapela má svůj zenit za sebou a po dobrých albech z přelomu milénia došlo na totální vyčerpání, patrné jak ze skladeb samotných, tak z hlasu zpěváka Garyho Hughese. Ode dna se Ten odrazili s albem „Isla De Muerta“, ač ani toto nebylo výstavním kouskem mixu klasického hard rocku a AOR. Po mizérii předchozích let konečně ukázalo, že se kapela nemusí zaobírat definitivním koncem..
O vlivu a umění Steva Vaie není třeba polemizovat, protože už navždy zůstane jedním z největších mistrů rockové kytary, navíc stylově velice doširoka rozkročený. Když pomineme jeho dřevní začátky v sedmdesátých letech, kdy se spíše snažil do detailu přehrát sóla svých oblíbenců Jimmyho Page, Ritchieho Blackmorea, Jimiho Hendrixe nebo Jeffa Becka, nelze nezmínit fakt, že si ho jako osmnáctiletého střelce vybral král avantgardního rocku Frank Zappa. S ním Vai hrál několik let a Zappův trochu schizofrenický a neuchopitelný styl..
„Když jsme začali pracovat na novém materiálu, bylo všechno divné,“ řekl Slash o tvorbě nové desky Guns N`Roses v roce 1996. „Ve zkušebně jsem byl já, Duff, Matt Sorum a občas i Dizzy Reed. Ale Axl nikdy. Chodil tam v noci s Paulem Hugem a dělal na úplně něčem jiném.“ Práce stála a kapela začínala být čím dál nervóznější. Ovšem jaká kapela? Guns N`Roses se rozdělili na dva tábory a dokonce se spekulovalo o tom, že pod slavným názvem bude pokračovat sestava, která nahrála „It`s Five O`Clock Somewhere“,..
Cult Of Luna jsou bráni jako letití matadoři extrémní metalové scény. Doba, kdy tito Švédi byli mladou a novátorskou kapelou, je vzdálena více než dvacet let a tak vlastně ani nikomu nepřijde, že kapela ušla docela slušný kus cesty. Od takřka neposlouchatelných začátků, v nichž míchali bažinatý sludge metal s hardcorovou energií, ve které už tehdy nechyběly atmosférické plochy, vyrostli ve zcela svébytnou kapelu, která si hraje zejména s temnými náladami na pozadí hutné hradby kytarových riffů..
Na Ghost se dnes pohlíží jako na nafouklé opulentní divadlo, které je hnáno svéráznou, i když částečně kýčovitou image nebo jako na zachránce rock n`rollu, na zářivé hitmakery, kteří moc dobře ví, jak se píše skvělá skladba na pomezí rocku, heavy metalu a popu. Pravda je nakonec někde uprostřed. Principál a diktátor Tobias Forge (kdo si dnes vzpomene, že býval kytaristou hairmetalových Crashdïet?), na sebe strhl pozornost zejména díky spektakulárnímu tyjátru, který Ghost katapultoval na vysoká místa rockové scény. ..
Přestože atmosféra houstla, když se v jedné místnosti potkal John Lennon s Paulem McCartneyem, našly se i světlé chvilky. Nejpamátnější se udála ve chvíli, kdy v dubnu 1969 našli společnou řeč a napsali skladbu „The Ballad Of John And Yoko“. Fanoušci na chvilku nabyli dojmu, že v řadách The Beatles je všechno tak, jako za starých časů. Mýlili se… Kapela už dávno nedržela pohromadě a i když připravovala další album, všechny pořádně namíchl Lennonův požadavek, aby na jedné straně desky byly výlučně jeho věci..
Dánští folkmetalisté jsou zpět. Po sedmi letech jako kdyby se probouzeli ze zimního spánku, znovu lezli ze svého brlohu, ještě s mírnou kocovinou po vypití blahodárné medoviny se rozkoukávají po světě, ochotni roztančit celý les skotačivými skladbami. Už dávno odchodili starou tvář, strašící původním black metalem, mocně si lokli z korbele piva a znovu se pustili do práce. Nechávají ožívat staré zkazky o hrdinských eposech, kdy se lesy hemžili zbojníky, kdy chudý člověk žil jen těžkou prací a lidovou zábavou ..
Folk metal v podání dánských Svartsot získává o něco odlišnější dimenzi. Kapela se vrátila po letech na scénu se specifickým albem „Kumbl“, jehož základ netvoří úplně nové skladby, ale středověké písně, jejichž datum vzniku spadá až do roku 1300. Proč se kapela k tomuto kroku rozhodla, vysvětluje její kytarista a lídr Cris Frederiksen. Ten se obsáhle rozpovídal nejen o vzniku alba, ale popsal také stěžejní skladby i práci, při níž bylo těžké získávat prameny několik století staré k tomu,..
Snaha být novým Yngwiem Malmsteenem doslova bije do očí. Ovšem má zpoždění už skoro čtyřicet let. Tytam jsou doby, kdy Malmsteen, kdysi nazývaný zázračné švédské dítě, udivoval svou novátorskou hrou a s prstem v nose přehrával klasiky od Paganiniho nebo slavné Beethovenovy skladby jen na otřískanou kytaru Fender Stratocaster. V osmdesátých letech to budilo nebývalý rozruch, protože Malmsteen byl pravděpodobně první a nejviditelnější kytarista, ..
„Je pravda, že jsi právě vymyslel nejlepší kytarový riff všech dob?“ Tuto hloupou otázku Slashovi položil někdy v roce 1994 redaktor německého časopisu Bravo. „Pořád píšu riffy, jsou pro mě jasným základem skladeb,“ zachovával si vážnou tvář kytarista, který ještě patřil do Guns N`Roses, ale jeho dny v této legendě se pomalu sčítaly. Kromě toho, že kapela byla vyšťavena po megalomanském obřím turné „Use Your Illusion World Tour“, které se stalo na začátku devadesátých let největším podnikem světa, ..
Kdy a jestli vůbec vyjde očekávaná deska Guns N`Roses, je stále ve hvězdách a jisté je, že toto umělé prodlužování comebacku Axla Rose, Slashe a Duffa McKagana kapele nebývale škodí, protože zájem fanoušků o turné, na kterém se přehrávají jen třicet let staré jistoty, začíná pomalu klesat. Jenže s touhle kapelou nikdy nebylo nic jednoduché a její existence popírá všemožné zákonitosti. Proto se Slash, protipól vůči kdysi excentrickému frontmanovi (dnes už spíše introvertnímu podivínovi) Axlu Roseovi,..
Čas letí jako zběsilý a už je to více než třicet let, co Eddie Vedder jako předák nových hvězd Pearl Jam vtrhl na scénu a šokoval návštěvníky koncertů akrobatickými kousky na pódiových konstrukcích. Na začátku devadesátých let se stal jedním ze symbolů nastupující grungeové revoluce a svým vášnivým projevem poháněl největší hity tehdejší generace. „Even Flow“, „Jeremy“, „Black“ či „Daughter“ byly těmi nejvýraznějšími a díky nim je Vedderovo jméno zapsáno ..
V roce 1968 se začínala projevovat nevraživost mezi členy The Beatles. Zejména mezi Johnem Lennonem a Paulem McCartneyem. Druhý jmenovaný stále více nelibě nesl fakt, že kam Lennon přišel, na jakoukoliv schůzku kapely, zkoušky či natáčení, všude jej následovala milenka Yoko Ono. To podle McCartneyho výrazně ztěžovalo práci kapely na novém materiálu, který byl znovu tvrdě vyžadován. Lennon nemohl přenést přes srdce, že po smrti manažera Briana Epsteina se McCartney pasoval ..
Už je to více než třicet let, co se americká kapela Love/Hate, vedená charismatickým zpěvákem Jizzym Pearlem, vyhřívala na výsluní popularity. Tehdy netušila, že jde o pověstných patnáct minut slávy. Uběhlo jen pár let a bylo po všem. Ve víru všeobecné revoluce hudebního trhu si na konci devadesátých let už nikdo nevzpomněl na to, že kdysi kapela měla venku skvělé album „Blackout In The Red Room“ s nervním hitem „Why Do You Think They Call It Dope?“, který v roce 1990 zapadl do doby, ..
I když dnes zpěvák Jizzy Pearl stojí v čele kapely Quiet Riot, nezapomíná na svou někdejší štaci ze začátku devadesátých let Love/Hate. Tuto dávno rozpadlou kapelu připomíná v současnosti vydáním alba „Hell, CA“, kde se na obalu vedle jeho jména objevuje i název Love/Hate. O comeback se nejedná, z někdejší sestavy, která natočila alba „Blackout In The Red Room“, či „Wasted In America“ v ní zbyl jen Jizzy, ale i tak Pearlova současná tvorba má k této partě stále blízko. I přesto, že v minulých letech prošel zpěvák i sestavami Ratt či L.A. Guns, ..
V roce 2004 byl Dio plný nadějí a entuziasmu. Přestože jeho poslední alba se kvalitou ani komerčním úspěchem nerovnala nejlepším věcem, dosáhl postavení legendy „na kterou se nesahá“, Poklony mu sekali mladí umělci z tehdejší heavymetalové vlny, pro něž byl takřka bohem. Sám odmítal žít z podstaty, ač recenze z celého světa na poslední album „Killing The Dragon“ nebyly úplně jednoznačné a pochvalné. Mluvilo se o vykrádání sama sebe, o otřepaných textových motivech i o neinvenční hudební složce. ..
Kdyby Tony Martin nazpíval za celou svou kariéru pouze výstavní kusy pozdní diskografie Black Sabbath „Headless Cross“ a „Tyr“, měl by o místo na slunci postaráno. Byť se na něho v té době koukalo jako na někoho, kdo brání znovuspojení s Ozzym Osbournem (nebo aspoň s Ronniem Jamesem Diem) a řada skalních fanoušků jej nikdy nepřijala za svého, má Tony Martin své neodmyslitelné a podstatné místo v sabbathovské historii. Je s podivem, že do doby, než se po Rayovi Gillenovi jal přezpívat desku „The Eternal Idol“, ..
Po smrti manažera Briana Epsteina jako kdyby na celou kapelu padla deprese a členy opouštěla chuť do společné tvorby. Nepotřebovali nového manažera, potřebovali vůdčí osobnost, která by dokázala kočírovat jejich přebubřelá ega, dokázala si poradit s Harrisonovou nezúčastněností a uměla přimět Lennona, aby hlavní část své energie věnoval kapele. Do takové role se pasoval Paul McCartney, ale narážel na nedostatek respektu, neboť s jeho novou funkcí se zejména Lennon nehodlal smířit. Tento okamžik se stal ..
Čas neuvěřitelně letí, protože je to už třicet let, co se světu představila finská kapela The 69 Eyes v čele s frontmanem Jyrkim 69. Prvotní směr měla jasný, zněla spíše jako evropská odpověď na americký zvuk kapel Mötley Crüe či Guns N`Roses, zásadně poučený domácím vzorem Hanoi Rocks. Ač tehdy byli The 69 Eyes kapelou z mnoha, vývoj, který ušli během devadesátých let, byl zajímavý. Jyrki se nořil čím dál do hlubších poloh svého hlasu, kapela opouštěla původní hair metal ..
Také se vám zdá, že hlas Ronnieho Romera začíná být na scéně pěkně profláklým prvkem? Vylétl ze srdce Lords Of Black, kde na křídlech v podstatě průměrného materiálu působil jako zářivá kometa. Po boku Ritchieho Blackmorea ve znovuobnovených Rainbow exceloval, protože měl k dispozici legendární skladby, na nichž výtečně oživil reminiscence na své slavné předchůdce, ať to byl Ronnie James Dio, David Coverdale nebo Glenn Hughes. Před pár lety se čekalo, že vyskočí na rockový piedestal, ..
Kariéra Dio začínala nabírat šťastnější směr. Album „Magica“ řadu fanoušků potěšilo, což se projevilo i na návštěvnosti koncertů následujícího turné, na nějž se Ronnie a jeho spoluhráči vypravili s opulentně vyvedenou scénou, což byl prvek, který pro ně v devadesátých letech nebyl samozřejmostí. Ovšem pod povrchem to bublalo. Graig Goldy musel řešit rodinné záležitosti a nevěnoval kapele tolik energie, kolik si Dio představoval. Na evropské turné neodjel basista Jimmy Bain, jenž byl pro koncerty ..
I když snahy Gotthard o ovládnutí švýcarského rockového trůnu byly za života původního zpěváka Steva Lee velice silné, nakonec jsou to pořád zasloužilci Krokus, kteří si mohou nárok na tento titul uzurpovat. Velkou zásluhu na tom má jejich zpěvák, rodák z Malty, Marc Storace, který se podepsal pod nejklasičtější alba kapely, ať už „Metal Rendez-vous“, „Hardware“ či „The Headhunter“, ale i pod tituly nejnovější. Jeho hlas, mírně evokující nebohého Bona Scotta z AC/DC, se stal během let jasným poznávacím znamením kapely ..
Byl srpen 1967 a The Beatles už měli tři měsíce na trhu převratné album „Sgt. Pepper`s Lonely Hearts Club Band“, které je představilo v mnohem psychedeličtější poloze než předchozí počiny. Směřovalo jejich kroky, stále více ovlivněné transcendentálními meditacemi (což plně korespondovalo se scénou hippies) a starým védským učením (náboženské texty starověké Indie) k setkání., které se uskutečnilo v Londýně a následně i v Bangoru ve Walesu. Tam kapelu přijal slovutný indický filozof a duchovní Mahariši Maheš Jógi. ..
Pro řadu pamětníků, kteří aktivně zažili osmdesátá léta a pamatují si rozpuk glam metalu (v tomto případě britského), je zpěvák Steevi Jaimz ikonou. Přestože jeho současné hudební aktivity jsou spíše utlumeny, nelze zapomenout, že nazpíval debutové album welšských Tigertailz „Young And Crazy“. To se do rockové historie zapsalo vcelku silně a díky němu se hairmetalová horečka z Ameriky přelila i do Velké Británie. Ovšem Jaimz v Tigertailz nevydržel, už na konci osmdesátých let přepustil frontmanský post Kimu Hookerovi a stáhl se po pozadí. ..
Znovuspojení Axla Rose, Slashe a Duffa McKagana pod hlavičkou Guns N`Roses bylo největší rockovou událostí uplynulé dekády. Přišlo sice trochu s křížkem po funuse, protože doba, kdy se na to čekalo jako na smilování boží, už pominula, ale i tak miliony fanoušků zachvátila v roce 2016 hysterie, když se druhdy nejnebezpečnější kapela na světě rozjela na společné turné „Not In This Lifetime Tour“. Od chvíle, kdy se tito Tři králové objevili ve společnosti dalších čtyř spoluhráčů na pódiu legendárního klubu Troubadour, ..
Po „Strange Highways“ a hlavně „Angry Machines“ bylo nutné přehodnocovat. Obě desky sice zapadly do kontextu doby devadesátých let, ovšem díru do světa neudělaly, jelikož Dio pro ně připravil (hlavně v případě druhé jmenované) pouze průměrný materiál, který vadil mnohem více než moderně pojatý, alternativně metalový zvuk. Největší díl viny padl na kytaristu Tracyho G, který proto musel kapelu opustit. Vrhl se na sólovou dráhu, která jej z velkých pódií odvedla do klubů a hospod. ..
Praying Mantis se vždycky dali brát za jistotu melodického hard rocku s příchutí AOR, což byl aspekt, který je odlišoval od britských souputníků Nové vlny britského heavy metalu, přestože u nich působili zásadní členové prvotní fáze vývoje Iron Maiden zpěvák Paul Di`Anno a kytarista Dennis Stratton. Jenže u Praying Mantis drží otěže pevně v rukách bratři Troyové a těm se nikdy do metalu moc nechtělo. Ani v dobách, kdy tento styl válcoval starý kontinent, o to méně, když už jsou prakticky v důchodovém věku...
S koncertováním je konec! Tak se rozhodli členové The Beatles, i přes nesouhlas manažera Brian Epsteina, když podnikli katastrofální turné po Asii, na němž se jim jen o vlas podařilo uniknout z Filipín, kde se dostali do nemilosti diktátora Ferdinanda Marcose za údajnou urážku jeho manželky a kdy je pranýřovala americká média za Lennonův výrok o Ježíši Kristu. Přestože s tím Paul McCartney nesouhlasil, padlo definitivní rozhodnutí, že v příštích měsících se budou The Beatles..
Tokyo Blade zrají jako víno. Jestliže by před lety na tuto britskou kapelu nevsadil nikdo ani pětník, situace v posledních pěti, šesti letech nabrala zcela jiný kurz a Tokyo Blade jsou takřka ve stejně silné formě jako kolem poloviny osmdesátých let, kdy se řadili ke druhému šiku Nové vlny britského heavy metalu. Měli možná smůlu, že začali později než Iron Maiden, Saxon či Def Leppard, a proto se logicky dostali do jejich vleku, ovšem mezi kapelami ostrovní scény patřili k těm lepším. ..
Kytarista, zakládající člen a lídr britských heavymetalistů Tokyo Blade Andy Boulton je velmi vstřícný člověk. Traduje se o něm, že zásadně neodmítá žádosti o rozhovor, což už se potvrdilo i nám. Pro povídání se naskytl velmi dobrý důvod, kapela přichází po dvou letech od alba „Dark Revolution“ s dalším dílem, ambiciózní nahrávkou „Fury“, na níž piluje svůj výraz, sestávající z kořenů Nové vlny britského heavy metalu, špetky americké hardrockové hitovosti a dramatičtějších poloh, které vystupují o něco více do popředí. ..
Pilíř první etapy Whitesnake Bernie Marsden je zjevně při chuti. Poté, co loni v létě vydal album „Kings“, plné starých bluesových standardů, přišel na sklonku roku s naprosto stejně koncipovanou nahrávkou „Chess“. Stejně jako o „Kings“ tvrdí, že je výsledkem kamarádského setkání a nespoutaných jamů, na kterých si se svými přáteli zahrál věci, které definovaly jeho hudební začátky. Takové počínání je pochopitelné, Marsden je v letech (je mu sedmdesát), kdy se nehoní za komerčním úspěchem..
Čím jsou Billy Talent starší, tím méně chuti mají pouštět se do osvědčených neopunkových, či poppunkových věcí, které jim kdysi udělaly jméno a zajistily velkou slávu. Už to je tak dávno, že jejich bezejmenný debut a nejslavnější počin oslaví příští rok dvacet let od vydání. Od té doby se Billy Talent pohnuli z místa, i když to v první desetiletce nového tisíciletí vypadalo jinak, neboť si hověli v pozici nové senzace a neměli důvod měnit styl. V domovské Kanadě zůstali i nadále hvězda..
Že se „Strange Highways“ stane komerčním propadákem se dalo čekat. Deska neobsahovala příliš excelentní materiál, který by dokázal přesvědčit alespoň příznivce starých alb, ale ani doba Diovi nepřála. Dokázal se přenést přes nablýskané hairmetalové šílenství osmdesátých let, k němuž jednu dobu i sám inklinoval a jehož příznivci jej přijali za svého, dokázal odolat nástupu thrash metalu, ovšem seattleská revoluce začátku devadesátých let jej zastihla nepřipraveného a oslabeného nezdarem u Black Sabbath. ..
Zdá se, že u amerických křesťanů Skillet je v poslední době klid. Kapela zkonsolidovala sestavu, která se začala sypat poté, co Skillet dosáhli největšího komerčního úspěchu a zbyl v ní pouze frontman John Cooper a jeho manželka, kytaristka Korey. Už dlouhých deset let Skillet jedou ve stejné personální linii a nerozhodily je ani sólové choutky členů, které se naplno projevily v roce 2018. Věc má ale také druhou stránku, a tou je fakt, že klid zjevně Skillet příliš nesvědčí. ..
„Křesťanství zanikne. Scvrkne se a zmizí. Nemusím o tom diskutovat; mám pravdu a jednou se to potvrdí. Jsme teď populárnější než Ježíš. Nevím, kdo se odporoučí první - jestli rokenrol, anebo křesťanství,“ řekl 4. března 1966 John Lennon v rozhovoru pro londýnský večerník Evening Standart. V červenci tuto stať přetiskl americký časopis Datebook pod názvem „Jsme teď populárnější než Ježíš“ a byl z toho celosvětový poprask. Do té doby se nikdo nedovolil tímto způsobem..
Bicí, kytary, klavír, hrstka progresivních postupů a nevinný dívčí hlas. Takhle lze velice zjednodušeně charakterizovat americký projekt Dianthus, za nímž stojí dvojčata Jackie a Jessica Parryovy. Dvojice, která si (alespoň v Americe) získává v poslední době větší oblibu, se rozhodla obstát v mužské konkurenci a zvolila pro to výrazové prostředky, které jí byly nejbližší. S inspirací u progresivních bohů Rush či neuchopitelných divnostrejců Tool a ve spojení s klasickými základy klavírní hudby mají potenciál vytvořit zajímavý mix,..
Z Kalifornie pochází nový projekt sester Jackie a Jessicy Parryových. Od dvou mladých muzikantek se nedá čekat, že by navázaly na tamní slavnou scénu a přišly s bezproblémovými popěvky o lásce a nočních tazích městem. To už se v Los Angeles dnes nenosí. Dianthus, jak sestry svou kapelu pojmenovaly, hrají těžko definovatelný styl, ve kterém rezonuje metalová klasika, stejně jako modernější či alternativnější prvky, vše smíchané do jednoho zajímavého koktejlu. ..
Za to, že dodnes nedošlo k reunionu Led Zeppelin, lze vinit (i když je to velmi silné slovo) jediného člověka - zpěváka Roberta Planta. Ten už řadu let neposlouchá volání ze strany kytaristy Jimmyho Page a tvrdošíjně odmítá návrat legendy.. Důvod je nasnadě a je čistě hudební. Byl to Plant, který již v sedmdesátých letech, v dobách největší slávy Led Zeppelin, byl hudebně velmi variabilní a spolu s basistou Johnem Paulem Jonesem tvořil v kapele experimentálnější kliku,..
Je otázka, jak ke Kissin` Dynamite přistupujete. Pokud jako mladší fanoušci, nezasaženi osmdesátými lety, může tato německá kapela působit skvělým dojmem. Pokud jako poněkud odrostlejší a tím pádem i náročnější posluchači, asi dáte za pravdu tvrzení, že toho zatím zase tolik nepředvedla. Má na kontě několik hitů, které přesně zapadají do stylové škatulky osmdesátkového hard n`heavy, navíc opatřené současným, energickým zvukem, ale vedle tehdejších hegemonů Bon Jovi, Def Leppard, Kiss, Whitesnake či Van Halen ..
Situace u Black Sabbath byla na začátku devadesátých let velmi zmatená. Přestože se britská legenda představila v roce 1991 albem „Tyr“, které nazpíval Tony Martin, už během turné k této desce bylo jasné, že se schyluje ke změnám. Mluvilo se o tom, že by do řad kapely měl znovu nastoupit Ozzy Osbourne, který však prožíval jeden z největších vrcholů sólové kariéry, když měl vysoko v žebříčcích slavné album „No More Tears“. Management Black Sabbath byl naopak neklidný z toho, že prodejní čísla alb s Tonym Martinem..
Takřka v naprosté tichosti se na scénu po pár letech vrací zpěvák Terry Ilous. Od roku 2018, kdy byl nucen opustit řady Great White, setrvával v jakési podivné nečinnosti, nenaskočil zpět na sólovou dráhu a nedal dohromady ani novou hudbu se svou domovskou kapelou XYZ, s ním slavil na přelomu osmdesátých a devadesátých let slušný úspěch. Čekat, že by vyhazov od Great White zpěváka dostal do kolen se nedalo, Ilous se prokázal jako houževnatý umělec, disponující skvělým hlasem..
„Dejte nám všichni pokoj!“ To bylo ústřední motto šestého alba The Beatles „Rubber Soul“. Ještě v době, kdy kapela byla na turné po Severní Americe, kde se setkala se svým někdejším idolem Elvisem Presleyem, přišel požadavek na další desku. Lennon šílel. Toužil po klidu a proklínal producenta George Martina i manažera Briana Epsteina, kteří kapelu hnali do vysokých obrátek. The Beatles už měli dost škatulek i očekávání, jak by jejich další deska měla znít. Byli si vědomi své vlastní důležitosti a faktu,..
Na Saxon je prostě spoleh. Jen málokdy britská heavymetalová stálice své fanoušky zklamala a dělo se tak zejména v časech, když se Biff Byford a jeho parta rozhodli pro drobné experimenty v tvorbě. Zejména na konci osmdesátých let, kdy kapela hleděla přes oceán a na albech „Rock The Nation“ a „Destiny“ zkoušela dobýt americký trh komerčněji znějícím materiálem. Což o to, obě alba nedělají Saxon žádnou ostudu a leckterý fanoušek je počítá mezi to nejlepší, co kdy vydali, ovšem všeobecný názor je spíše negativní. ..
Saxon znovu hrají na jistotu. Je to jedna z mála kapela, která drží prapor klasického heavy metalu stále vysoko a pořád ukazuje, jak velká a inspirativní byla Nová vlna britského heavy metalu. Saxon dnes nejsou moc překvapiví, ale rozhodně ukazují, že jejich řemeslo stále vykazuje vysokou kvalitu. Přesně taková je novinka „Carpe Diem“, s níž kapela právě přišla. Rozhovoru se chopil bubeník Nigel Glockler, jenž je třetím nejzasloužilejším členem kapely. Nastoupil do ní v roce 1981, ..
Díky prvním dvěma albům si švédští Autumn`s Child udělali na evropské rockové scéně docela slušné jméno, přestože v podstatě nabízí jen klasický AOR, ovšem ve velmi slušném balení, které je vždy o krok (nebo spíše více) před různými podobně laděnými spolky, poslepovanými z nejrůznějších muzikantů. Takoví jsou i Autumn`s Child, ovšem z jejich tvorby je daleko více cítit, že pracují spíše jako kapela než jako pět na sobě nezávislých muzikantů. To je velká deviza, obě alba zněla soudržně..
Na konci osmdesátých let byla kapela Ronnieho Jamese Dia v podivném stavu. Ale dalo se ještě vůbec o nějaké kapele mluvit? Poté, co došlo k totálnímu rozkolu sestavy, která nahrála desku „Dream Evil“, zůstal Ronnie sám jako starý osamělý vlk. Byl stále v pozici, kdy si mohl vybírat ze zástupu ostřílených muzikantů, majících zájem stanout vedle jedné z největších rockových legend, jenže i on cítil, že doba fantaskní textů a epického hard n`heavy je pryč. Byl stále na MTV, ovšem už i z vysílání tohoto kanálu jej začali vytlačovat mladší umělci. ..
Diskografie amerického kytaristy Stevea Conteho se pěkně rozrůstá. Nejenže je už více než deset let stabilní oporou týmu bývalého zpěváka Hanoi Rocks Michaela Monroea, s nímž právě pracuje na další desce, má za sebou i výtečné angažmá v comebackové éře legendárních New York Dolls a také působení ve vlastní kapele Company Of Wolves. Mimo to se poslední roky věnuje vlastní sólové kariéře, kterou stíhá i při vytížení u Monroea. Sólová dráha pro něho zjevně není doplňková činnost,..
Jestli film „A Hard Day`s Night“, líčící život The Beatles na vrcholu Beatlemánie, byl logickým snímkem, ve kterém se kapela představila v naprosto reálném světle, druhý celovečerní projekt „Help!“ byl úplně o něčem jiném. Neměl nic společného se světem kapely, s jejich koncerty, ječícími fanynkami a nepopisoval život uvnitř kapely. „Help!“ byl skvělý film, ale nebyl náš. Byli jsme spíše jako hostující hvězdy,“ zmínil Paul McCartney a tím shrnul celý problém. Ač ve filmu hrají členové The Beatles,..
Supreme Unbeing jsou novým pojmem na skandinávské metalové scéně, ale zároveň také kapelou, která se dere dopředu. Největší krok ke slávě udělali v roce 2020, když vydali debutové album „Enter Reality“, který zahalili do odéru progresivního heavy metalu, neuchopitelných textů a tajemné image, která může na první pohled připomínat krajany Ghost. Koncem loňského roku vypustili do světa singl „Hide The Beast“, který by měl být předzvěstí jejich druhé desky. ..
„Naše nová deska bude nejtvrdší, co jsme kdy udělali!,“ vykřikovali dánsko-američtí hrdinové Volbeat, když oznámili, že na konci letošního roku vyjde jejich novinka „Servant Of The Mind“. Bylo na čase, v poslední době si tato kapela až moc zahrávala s komerčním pop rockem, který na poslední nahrávce „Rewind, Replay, Rebound“ zcela otupil někdejší ostří a z kapely udělal líbivou záležitost, která sice má pořád komerční úspěch, ale svým směřováním se dostává do slepé uličky. ..
Otázka je, co dnes od Hypocrisy čekat. Pokud klasickou porci melodického death metalu, hraničící až s rutinou, je to v pořádku a takové očekávání nemůže přivodit žádné zklamání. Pokud ale někdo čeká vrcholové dílo, se kterými se parta hudebního vizionáře Petera Tägtgrena prezentovala v devadesátých letech, bude zřejmě vedle. Hypocrisy, ač jsou považováni za jednu z vůdčích kapel severské odnože melodického deathu, si své nejlepší chvilky dávno vybrali. ..
V předjaří roku 1986 visela nad Diovou kapelou těžká otázka, zda se podaří nahradit tak důležitého člena, jakým byl kytarista Vivian Campbell, jehož principál bez pardonu vypoklonkoval během turné k desce „Sacred Heart“. Campbell pak nenechal na svém bývalém zaměstnavateli nit suchou a proto bylo jasné, že k nějakému návratu dojít rozhodně nemůže. V tu chvíli se na scéně objevil Craig Goldy, jenž se znal ze svého krátkého působení u Rough Cutt s Diovým klávesistou Claudem Schnellem, ..
Čím víc klesá popularita britských The Darkness, tím točí kvalitnější desky. V jejich domovině mají stále úspěch, i když o poznání menší než v době debutu „Permission To Land“, ale zbytku světa začíná být tato kapela ukradená. Přitom desku od desky zraje jako víno, čímž může oslovit posluchače, kteří nad debutem i další deskou „One Way Ticket To Hell… And Back“ zoufale lomili rukama a ťukali si na čelo, co je tohle vůbec zač. Dnes už alba od „Pinewood Smile“ vykazují trvale vzestupnou tendenci. ..
Američtí Mastodon předvedli během dvaceti let své existence strhující a dechberoucí jízdu, která z nich udělala jednu z nejrespektovanějších rockových či metalových kapel současnosti. Rovněž je s podivem, jak se dokázali etablovat na předních příčkách hitparád, jelikož jejich hudba rozhodně nevykazuje známky typické hitovosti a pro mainstreamové publikum je svou složitostí příliš komplikovaná. Přestože Mastodon s každou další deskou předkládají ..
Zákonitosti hudebního průmyslu působily už v první polovině šedesátých let. The Beatles se stávali čím dál větší hvězdou a tak na ně ze strany vydavatelské firmy Parĺophone vyvíjen tlak na tvorbu dalších desek. Proto dva měsíce po vydání „A Hard Day`s Night“ museli znovu nastoupit do studia. Tehdy se kapela rozhodla opustit rodný Liverpool a zamířit do Londýna, aby byla o kousek blíž světovému dění. Alespoň tak tento krok muzikanti zdůvodňovali… ..
I když americká formace Giant nepatřila mezi nejvyhledávanější komerční artikl konce osmdesátých let, pořád rezonuje v uších pamětníků, přestože jí už několikrát zvonil umíráček. Širší veřejnost sice zná hit „I`ll See You In My Dreams“, který je dodnes možné zaslechnout na některých rádiových stanicích, ovšem jen málokdo si jej spojí s kapelou, v jejímž čele stál zpěvák a kytarista Dann Huff. To dnes však už neplatí, stejně jako to, že Giant patří minulosti. Už poněkolikáté jsou zpět, i když znovu s nezbytnou korekcí sestavy. ..
Americká formace Giant, kdysi důležitý prvek hardrockové scény, je zpět. I když opět bez svého někdejšího frontmana a skladatele Danna Huffa, ovšem s novou deskou „Shifting Time“, která se chce postavit čelem klasickým nahrávkám kapely. I když se Giant na scénu snažili vrátit několikrát, vypadá to, že tentokrát to myslí skutečně vážně. S novicem Kentem Hillim za mikrofonem a se třemi starými psy v sestavě. Jedním z nich je bubeník David Huff, Dannův bratr a zakládající člen, ..
Kdo mohl čekat, že se projekt Me And That Man stane pro Nergala v podstatě stejně důležitým jako Behemoth? Že je to nesmysl? Rozhodně ne, když se podíváme na činnost v posledních pěti letech, tak Behemoth pustili na trh jen album „I Love You At Your Darkness“ a Me And That Man přicházejí už s albem třetím. Prvotní forma projektu sice vzala za své, neboť Nergal se nepohodl s britským hudebníkem Johnem Porterem, ale místo něj je v současné době opulentní spektákl, mnohem větším ..
Jsou alba, která vycházejí ve stínu smutných událostí a jejich znění je jimi poznamenáno. Pozadí vzniku „Ascension Codes“ od někdejších průkopníků progresivního death metalu, floridských Cynic, je chmurné jako nejčernější mraky. Jako nesmiřitelný bůh pomsty z nich vystupuje Paul Masvidal, odhodlaný porvat se s tragickým osudem, který se loni u Cynic naplnil. Nejprve v lednu 2020 zemřel bubeník Sean Reinert, který byl Masvidalovým životním partnerem ..
Jak překonat (nebo minimálně dosáhnout stejného výsledku) „Holy Diver“ a „The Last In Line“? S tím si mohl Ronnie James Dio lámat hlavu poté, co se svou druhou deskou znovu dokázal pokořit platinové prodeje. Byl pod tlakem vydavatelské firmy, která zjistila, že má v hrsti klenot a chtěla kout železo, dokud bylo žhavé. Heavy metal byl v polovině osmdesátých let na vrcholu, ovšem bylo cítit, že se pomalu vyčerpává a klasicky diovské texty o dracích, bojovnících a božstvech nahrazuje jiný trend. ..
Ray Wilson v poslední době spíše mlčel. Jestliže před několika lety vydával desky ve větší frekvenci, na novinku „The Weight Of Man“ se čekalo pět let. Wilson však nikam nespěchá. O vrtkavosti osudu a pomíjivosti slávy ví své a dnes se za ničím nežene. Je spokojený s rolí komorního umělce, na něhož nejsou vyvíjeny tlaky ze strany nahrávacích společností a to je stav, který jeho tvorbě vyhovuje nejlépe. Nikomu nemusí dělat žádné ústupky, minulost se za ním netáhne jako nechtěný přízrak, ačkoliv by na lecčems mohl stavět. ..
Přestože alba „Please Please Me“ a „With The Beatles“ patří spíše ke slabší polovině diskografie, The Beatles stačila k tomu, aby z nich udělala hvězdu světového formátu. To co nejprve zasáhlo Velkou Británii a přelilo se do kontinentální Evropy, nyní zažívala i Amerika. Říkalo se tomu Beatlemánie, protože kam se John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr hnuli, tam je pronásledovaly ječící fanoušci, kteří se chtěli osobně seznámit s těmi, kdo píše tak skvělé, jednoduché, ale přesto geniální skladby. ..
Před rokem na tomto místě padala optimistická slov o kulturní obrodě, která přijde v roce 2021 po konci Covidu, k čemuž ale nedošlo. Hudební scéna se pořád dusí, perzekuována nejrůznějšími zákazy a vládními opatřeními, které se ukázaly být málo účinné, ovšem podivný stav trvá dál. Trpí tím umělec i fanoušci. Koncertů byla hrstka, na ty největší se znovu nedostalo, ovšem alba vycházet nepřestala. Ta jako by odrážela současný stav rockové scény, který se nachází v jisté formě hibernace. ..
Maďarská formace Needless se tváří jako nová kapela, ve skutečnosti funguje už od roku 2004, desky však začala vydávat až v posledních letech. Aktuálně přišla s druhou nahrávkou „The Cosmic Cauldron“, navazující na dva a půl roku starý debut „Heresy“. Kapela podepsala smlouvu s agilním vydavatelstvím Uprising! Records, což je pro ni krok vpřed. Alespoň tak to vidí frontman kapely Ádám Forczek, který od počátku stojí v čele původně deathmetalové formace. Dnes je pojem death metal v souvislosti s Needless zavádějící,..
Když vyšlo před čtrnácti lety album „Sgt. Hetfield Motorbreath Pub Band“ od pošahané čtveřice Beatallica, byla to docela sranda. Originální nápad spojit do jednolitého celku fragmenty skladeb od The Beatles a Metallicy splnil svůj účel a pobavil. Sice se nejednalo o žádné velké umění, ale bylo to něco, co se na scéně nevyskytovalo a solidní hráčské výkony, které uchopily obě legendy vcelku obstojným a citlivým způsobem,..
Někdejší „zázračné Ozzyho dítě“, kytarový střelec Zakk Wylde, už taky stárne. Od doby, co vysekl úvodní riff skladby „Miracle Man“ z Osbourneova alba „No Rest For The Wicked“, uplynulo více než třicet let. Za tu dobu se Zakk zbavil silné závislosti na alkoholu, stejně jako péče „mámy Sharon“ a jeho život je mnohem spořádanější než v dobách, kdy si na bicí praktikábl položil metr piv a během koncertu je všechny zdolal. To se musí někde promítnout a kromě toho, ..
Hvězda Ronnieho Jamese Dia letěla strmě vzhůru. Už nebyl pro rockovou obec jen bývalým zpěvákem Rainbow a Black Sabbath, ale člověkem, který stvořil album „Holy Diver“. To zapadlo do kontextu doby a v Americe se ho prodalo více než milion kusů Obdivuhodný úspěch deska slavila i na britských ostrovech, kde měl Dio díky účinkování ve zmíněných legendách statut poloboha. V době, kdy „Holy Diver“ visela zakousnutá v hitparádách, si Dio koupil dům v Anglii, kde nalezl nový domov. ..
Přestože americký kytarista John 5 hraje s Robem Zombiem a v dobách největší slávy stál po boku Marilyna Mansona, stejný šílenec jako kapelníci nikdy nebyl. Přestože jeho image je velice extravagantní, na prvním místě pro něho byla vždy hudba. A to ať už stál po boku slavnějších kolegů (kromě Zombieho i Mansona zanechal otisk na albech Davida Lee Rotha (Van Halen), Roba Halforda (Judas Priest), Paula Stanleyho (Kiss), Sebastiana Bacha (ex-Skid Row) či Steva Perryho (ex-Journey)). ..
The Beatles zažívali na začátku šedesátých let turbulentní, ač stále ještě naivně nevinnou dobu. Debut „Please Please Me“ se rychle stal ve Velké Británii trhákem, přestože kapela sama tvrdila, že se jedná jen o bezstarostné album začínající kapely, která si teprve na slávu začínala zvykat. Ale Evropou se pozvolna začínala šířit šeptanda o čtveřici nenápadných kluků z Liverpoolu, kteří se pomalu začínají dostávat do povědomí veřejnost. Kapele se začínal otvírat znovu německý trh,..
V devadesátých letech byli Pissing Razors kladeni na roveň Pantery. Ve všeobecném nadšení z groove metalu, jaký předvedla Pantera na svých klasických dílech „Cowboys From Hell“, „Vulgar Display Of Power“ či „Far Beyond Driven“ se vyhlížely další kapely, které by fanoušky, bažící po betonově tvrdých riffech a drsném macho zpěvu, mohly uspokojit stejně jako parta bratří Abbottů. Jenže nic tak velkého nepřišlo. Pissing Razors byli kapelou,..
Jméno kytaristy Michaela Dennera je nejvíce spjatu s jeho činností v Mercyful Fate a účastí na klasických albech Kinga Diamonda. Jeho kariéra je mnohem obsáhlejší a neomezuje se pouze na okultní, satanský heavy metal, či prazáklad black metalu, jak se občas tvrdí, ale i na různé progrockové, jazzové či tradičně hardrockové projekty. Ty zastupuje jeho kapela Denner`s Inferno, která se v roce 2019 představila s debutovým albem „In Amber“. O této kapele, ale i o minulosti v Mercyful Fate jsme s Michaelem Dennerem zapředli rozhovor...
Tak i Deep Purple podlehli módě coverových alb a na světě je počin „Turning To Crime“. Jedna ze služebně nejdéle působících kapel rockové historie se údajně k tomu kroku odhodlala během pandemie, kdy nemohla podpořit poslední album „Whoosh!“ a výsledkem byly spontánní nahrávací frekvence, které si vzal pod kapelní taktovku basista Roger Glover a producentsky je zaštítil legendární producent Bob Ezrin. Sestava ostřílených pardálů dokáže zaručit dobrý výsledek, ač za předpokladu,..
Heavy metal má mnoho symbolů, ale jedním z nich je člověk, který se narodil v čase, kdy ještě o žádné podobné hudbě nemohla být ani řeč. Lidi spíše zajímalo, co se bude dít po nedávném útoku na Pearl Harbor a třásli se strachy při zprávách o krvavých bojích u Stalingradu. Do těch časů se narodil jistý Ronald James Padavona, kterému osud vyměřil úplně jinou životní dráhu, než si představovali jeho rodiče, kteří tvořili smíšený americko-italský pár. Nestal se z něho voják jako jeho otec, nakonec z něho nebyl ani lékař, jak se původně čekalo. ..
Oč jsou At The Gates melodičtější a vznosnější, o to více jdou The Lurking Fear do špíny a undergroundu. Takto jednoduše by se dal charakterizovat rozdíl mezi kapelami, v jejichž čele stojí zpěvák Tomas Lindberg, který psal nesmazatelné dějiny melodičtější odnože švédského death metalu, ale podílel se také na utváření britského grindcorového undegroundu v řadách šílenců Lock Up. Jsou to dvě odlišné tváře extrémního metalu, ovšem Lindberg dokáže obě velmi slušně spojit. Důkazem toho jsou The Lurking Fear,..
Dokáže Hudba Praha přežít i bez dlouholetého frontmana Michala Ambrože? Zatímco si Michal postavil kapelu, kam k původnímu názvu přidal i svoje jméno, jeho někdejší spoluhráči se snaží staré příznivce přesvědčit jako Hudba Praha Band, s nímž právě vydali desku „Barevný sny“. Tahle kapela je stejně legitimní jako Ambrožova parta, protože se rekrutuje z řady důležitých členů klasické éry Hudby Praha, potažmo ještě Jasné páky. ..|
Dnes je 14.9.2025, svátek má Radka
|
| Autor Jan Skala |
ASKING ALEXANDRIA - Where Do We Go From Here
|
[09.09.2023] [hodnocení: 4,5/10] |
Událost roku! The Rolling Stones odmítli důchod a vydají novou desku ..více |
[06.09.2023] |
|
[05.09.2023] [hodnocení: 8/10] |
NEW YORK DOLLS - Too Much Too Soon
|
[04.09.2023] [hodnocení: 7/10] |
MIDNITE CITY - In At The Deep End
|
[03.09.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[31.08.2023] [hodnocení: 3/10] |
|
[29.08.2023] [hodnocení: 6/10] |
NEW YORK DOLLS - New York Dolls
|
[28.08.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[26.08.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.08.2023] [hodnocení: 4/10] |
SAVAGE GRACE - Sign Of The Cross
|
[22.08.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
THE ROLLING STONES - A Bigger Bang
|
[21.08.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Yngwie MALMSTEEN - Perpetual Flame
|
[17.08.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
JOEL HOEKSTRA`S 13 - Crash Of Life
|
[15.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
THE ROLLING STONES - Bridges To Babylon
|
[14.08.2023] [hodnocení: 8/10] |
Yngwie MALMSTEEN - Unleash The Fury
|
[10.08.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[08.08.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Voodoo Lounge
|
[07.08.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
QUEENS OF THE STONE AGE - In Times New Roman
|
[05.08.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.08.2023] [hodnocení: 5/10] |
Noel GALLAGHER`S HIGH FLYING BIRDS - Council Skies
|
[01.08.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
THE ROLLING STONES - Steel Wheels
|
[31.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.07.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Yngwie MALMSTEEN - War To Ends All Wars
|
[27.07.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[25.07.2023] [hodnocení: 9/10] |
THE ROLLING STONES - Dirty Work
|
[24.07.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.07.2023] [hodnocení: 7/10] |
Janet GARDNER & Justin JAMES - No Strings
|
[19.07.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Undercover
|
[17.07.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[16.07.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
Yngwie MALMSTEEN - Facing The Animal
|
[13.07.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Tattoo You
|
[10.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
Yngwie MALMSTEEN - Magnum Opus
|
[06.07.2023] [hodnocení: 9/10] |
FOO FIGHTERS - But Here We Are
|
[05.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Emotional Rescue
|
[03.07.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.07.2023] [hodnocení: 8/10] |
Mitch MALLOY - Moje hudba se dnes poslouchá víc než v devadesátých letech
|
[02.07.2023] |
|
[30.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
Yngwie MALMSTEEN - The Seventh Sign
|
[29.06.2023] [hodnocení: 10/10] |
METAL CHURCH - Congregation Of Annihilation
|
[28.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Some Girls
|
[26.06.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[24.06.2023] [hodnocení: 6/10] |
ENTER SHIKARI - A Kiss For The Whole World
|
[23.06.2023] [hodnocení: 2,5/10] |
|
[22.06.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[21.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
Glen MATLOCK - Consquences Coming
|
[20.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Black And Blue
|
[19.06.2023] [hodnocení: 5/10] |
SWEET & LYNCH - Heart & Sacrifice
|
[16.06.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.06.2023] [hodnocení: 6/10] |
THE ROLLING STONES - It`s Only Rock N`Roll
|
[12.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
Joe PERRY - Sweetzerland Manifesto MKII
|
[10.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE SMASHING PUMPKINS - Atum III.: A Rock Opera In Three Acts
|
[09.06.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[07.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
THE ROLLING STONES - Goats Head Soup
|
[05.06.2023] [hodnocení: 9/10] |
MÖTLEY CRÜE, DEF LEPPARD, KABÁT, ECLIPSE - 2. 6. 2023, Praha, Letiště Letňany
|
[05.06.2023] |
Jiří URBAN (ARAKAIN) - Minulosti už bylo dost, teď kupředu levá, zpátky ni krok!
|
[04.06.2023] |
|
[03.06.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.06.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.05.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
THE ROLLING STONES - Exile On Main St.
|
[29.05.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[28.05.2023] [hodnocení: 9/10] |
Yngwie MALMSTEEN - Marching Out
|
[25.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
REVOLUTION SAINTS - Eagle Flight
|
[23.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - Sticky Fingers
|
[22.05.2023] [hodnocení: 10/10] |
TYGERS OF PAN TANG - Bloodlines
|
[21.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
Jack MEILLE (TYGERS OF PAN TANG) - Není zájem o novou rockovou hudbu
|
[21.05.2023] |
Yngwie MALMSTEEN - Rising Force
|
[18.05.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.05.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[16.05.2023] [hodnocení: 3,5/10] |
THE ROLLING STONES - Let It Bleed
|
[15.05.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[14.05.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.05.2023] [hodnocení: 9/10] |
THE 69 EYES - Death Of Darkness
|
[12.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.05.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
THEORY OF A DEADMAN - Dinosaur
|
[10.05.2023] [hodnocení: 7/10] |
THE ROLLING STONES - Beggars Banquet
|
[08.05.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[07.05.2023] [hodnocení: 7/10] |
Phil LEWIS (L.A. GUNS) - Comeback s Traciim byl jako vzbudit se z komatu
|
[07.05.2023] |
|
[06.05.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.05.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[02.05.2023] [hodnocení: 7/10] |
THE ROLLING STONES - Their Satanic Majesties Request
|
[01.05.2023] [hodnocení: 7/10] |
STARGAZER - Life Will Never Be The Same
|
[30.04.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Tore Andre HELGEMO (STARGAZER) - V mládí jsem běhal venku a křičel I Wanna Rock!!!
|
[30.04.2023] |
Mike TRAMP - Songs Of White Lion
|
[29.04.2023] [hodnocení: 3/10] |
|
[25.04.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
THE ROLLING STONES - Between The Buttons
|
[24.04.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.04.2023] [hodnocení: 8/10] |
Diddi KASTENHOLT (BAI BANG) - Boční projekt? Nikdy! Jen Bai Bang!
|
[23.04.2023] |
|
[22.04.2023] [hodnocení: 7/10] |
JOHN DIVA & THE ROCKETS OF LOVE - The Big Easy
|
[21.04.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.04.2023] [hodnocení: 7,2/10] |
THE ROLLING STONES - Aftermath
|
[17.04.2023] [hodnocení: 9/10] |
Derek DAVIS (BABYLON A.D.) - Už to není jen o chlastání na turné
|
[16.04.2023] |
|
[15.04.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[14.04.2023] [hodnocení: 8/10] |
DOKKEN - Lightning Strikes Again
|
[13.04.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.04.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
THE ROLLING STONES - Out Of Our Heads
|
[10.04.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.04.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
John MERCHANT (GHOSTS OF SUNSET) - Duch Sunset Stripu dnes žije ve sklepích plných teenagerů
|
[09.04.2023] |
|
[08.04.2023] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[06.04.2023] [hodnocení: 6/10] |
THE BANISHMENT - Machine And Bone
|
[05.04.2023] [hodnocení: 5/10] |
THE ROLLING STONES - The Rolling Stones No. 2
|
[03.04.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.04.2023] [hodnocení: 7/10] |
Fred MIKA (SUNROAD) - V Brazílii fungují velké festivaly. Ale pro zahraničí hvězdy
|
[02.04.2023] |
|
[01.04.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[30.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.03.2023] [hodnocení: 8/10] |
THE ROLLING STONES - The Rolling Stones
|
[27.03.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[26.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Maťo ĎURINDA (TUBLATANKA) - Chaos je dnes všade, na Slovensku, v Čechách, po celém svete
|
[26.03.2023] |
Cenzurovaná demokracie aneb koncerty se zase ruší ..více |
[26.03.2023] |
|
[25.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.03.2023] [hodnocení: 7/10] |
HEROES AND MONSTERS - Heroes And Monsters
|
[22.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Kosmos MODISAEMANG (SKINFLINT) - Upír z Ghany a krvavá brka dikobrazů...
|
[19.03.2023] |
|
[17.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
GODSMACK - Lightning Up The Sky
|
[14.03.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.03.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.03.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Liv JAGRELL (LIV SIN) - Deska je o válce uvnitř každého z nás
|
[05.03.2023] |
|
[04.03.2023] [hodnocení: 8/10] |
Don DOKKEN - Up From The Ashes
|
[02.03.2023] [hodnocení: 9/10] |
THE SMASHING PUMPKINS - Atum II.: A Rock Opera In Three Acts
|
[01.03.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.02.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[26.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Gillean KENNEDY (LUX) - Jako když vidím světlo na konci tunelu...
|
[26.02.2023] |
|
[25.02.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.02.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[23.02.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[22.02.2023] [hodnocení: 7/10] |
ELECTRIC MOB - 2 Make U Cry & Dance
|
[21.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Mardi Gras
|
[20.02.2023] [hodnocení: 5/10] |
BLACK STAR RIDERS - Wrong Side Of Paradise
|
[19.02.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
Robbie CRANE (BLACK STAR RIDERS, VINCE NEIL BAND, RATT) - Byl jsem dítě Hollywoodu a rock n`rollu!
|
[19.02.2023] |
Rasistu Anselma si strčte do... Maďarska! ..více |
[19.02.2023] |
|
[18.02.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.02.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[14.02.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Pendulum
|
[13.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
Andy CURRAN (CONEY HATCH) - Nová deska? Nikdy neříkej nikdy!
|
[12.02.2023] |
TEN - Something Wicked This Way Comes
|
[11.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.02.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[08.02.2023] [hodnocení: 4/10] |
|
[07.02.2023] [hodnocení: 8/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Cosmo`s Factory
|
[06.02.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[05.02.2023] [hodnocení: 8/10] |
Russell GILBROOK (URIAH HEEP) - Rozhodně nejsme tribute band!
|
[05.02.2023] |
Ronnie ROMERO - Raised On Heavy Radio
|
[04.02.2023] [hodnocení: 3/10] |
|
[02.02.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Willy And The Poor Boys
|
[30.01.2023] [hodnocení: 7/10] |
IMPERIUM DEKADENZ - Into Sorrow Evermore
|
[29.01.2023] [hodnocení: 9/10] |
Horaz (IMPERIUM DEKADENZ) - Vřelé pozdravy z Černého lesa
|
[29.01.2023] |
ANTI-FLAG - Lies They Tell Our Children
|
[27.01.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.01.2023] [hodnocení: 3/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Green River
|
[23.01.2023] [hodnocení: 9/10] |
Trevor PERES (OBITUARY) - Když jsme natáčeli Cause Of Death, poslouchali jsme Bleach od Nirvany
|
[22.01.2023] |
|
[18.01.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Bayou Country
|
[16.01.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.01.2023] [hodnocení: 8/10] |
Paul SABU - Jsem popově založený chlápek co hraje rock!
|
[15.01.2023] |
Odešel Jeff Beck. Symbol doby, kdy hudba byla ještě hudbou... ..více |
[12.01.2023] |
Redaktorská bilance roku 2022 - Jan Skala
|
[11.01.2023] |
|
[10.01.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Creedence Clearwater Revival
|
[09.01.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.01.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[04.01.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.01.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.01.2023] [hodnocení: 10/10] |
|
[01.01.2023] [hodnocení: 8/10] |
BRUTUS - Ou jééé... aneb krása poetiky čtvrté cenové
|
[31.12.2022] |
PF 2023 aneb zabodují tentokrát mladíci? ..více |
[31.12.2022] |
|
[29.12.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.12.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[27.12.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[26.12.2022] [hodnocení: 10/10] |
Guy GRIFFIN (THE QUIREBOYS) - Náš jediný limit je obloha nad námi
|
[25.12.2022] |
JOURNEY - Live In Concert At Lollapalooza
|
[24.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.12.2022] [hodnocení: 7/10] |
VANDENBERG - Heading For A Storm
|
[22.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.12.2022] [hodnocení: 4/10] |
|
[19.12.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
Jimi BELL (AUTOGRAPH, HOUSE OF LORDS) - Ctíme tradice, ale jdeme kupředu
|
[18.12.2022] |
THE REAL McKENZIES - Songs Of The Highlands, Songs Of The Sea
|
[17.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
THE SMASHING PUMPKINS - Atum I.: A Rock Opera In Three Acts
|
[16.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.12.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[12.12.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
Vinnie MOORE - Double Exposure
|
[11.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
Vinnie MOORE (UFO) - Teď chci mít plnohodnotnou kapelu!
|
[11.12.2022] |
ELLEFSON - SOTO - Vacation In The Underworld
|
[10.12.2022] [hodnocení: 7/10] |
David COVERDALE - Into The Light
|
[08.12.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.12.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.12.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.12.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.12.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Bořek ŘEHOŘ (E!E) - Jsme furt stejný hovada...
|
[03.12.2022] |
|
[02.12.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.12.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[30.11.2022] [hodnocení: 3/10] |
Joe Lynn TURNER - Belly Of The Beast
|
[29.11.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[28.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
Chip Z`NUFF (ENUFF Z`NUFF) - Spolupracím nechávám dveře otevřené...
|
[27.11.2022] |
INEKAFE - Made In Czechoslovakia
|
[26.11.2022] [hodnocení: 4/10] |
|
[25.11.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.11.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[22.11.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.11.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[20.11.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.11.2022] |
MEGADETH - United Abominations
|
[17.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
UGLY KID JOE - Rad Wings Of Destiny
|
[15.11.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.11.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.11.2022] [hodnocení: 9/10] |
Chez KANE - Všechno začalo, když jsem uslyšela Def Leppard
|
[13.11.2022] |
|
[12.11.2022] [hodnocení: 8/10] |
Comebacky snů aneb poslední hurá? ..více |
[12.11.2022] |
|
[11.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
MEGADETH - The System Has Failed
|
[10.11.2022] [hodnocení: 8/10] |
SAMMY HAGAR & THE CIRCLE - Crazy Times
|
[08.11.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
VENOM INC. - There´s Only Black
|
[06.11.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Tony DOLAN (VENOM INC.) - Album Black Metal definovalo celý žánr
|
[06.11.2022] |
RED HOT CHILI PEPPERS - Return Of The Dream Canteen
|
[05.11.2022] [hodnocení: 6/10] |
THE CULT - Under The Midnight Sun
|
[04.11.2022] [hodnocení: 9/10] |
MEGADETH - The World Needs A Hero
|
[03.11.2022] [hodnocení: 6/10] |
QUEENSRŸCHE - Digital Noise Alliance
|
[01.11.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.10.2022] [hodnocení: 5/10] |
SCREAM TAKER - Kill The Beautiful
|
[30.10.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.10.2022] |
AUTOPSY - Morbidity Triumphant
|
[29.10.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[27.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.10.2022] [hodnocení: 6/10] |
Milan ŠPALEK (KABÁT) - Recept na úspěch? Vydržet to!
|
[23.10.2022] |
|
[22.10.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
SKID ROW - The Gang`s All Here
|
[18.10.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[17.10.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[15.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.10.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[13.10.2022] [hodnocení: 10/10] |
THE CRUEL INTENTIONS - Venomous Anonymous
|
[11.10.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.10.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[09.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
Dave CARLO (RAZOR) - Hraju si s neobvyklými a strašidelnými melodiemi
|
[09.10.2022] |
|
[08.10.2022] [hodnocení: 9/10] |
THE MARS VOLTA - The Mars Volta
|
[07.10.2022] [hodnocení: 4,5/10] |
MEGADETH - Countdown To Extinction
|
[06.10.2022] [hodnocení: 10/10] |
THE HALO EFFECT - Days Of The Lost
|
[04.10.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.10.2022] [hodnocení: 6/10] |
BUZZCOCKS - Sonics In The Soul
|
[02.10.2022] [hodnocení: 7/10] |
BEHEMOTH - Opvs Contra Natvram
|
[30.09.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[29.09.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[27.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
OLYMPIC - Když ti svítí zelená
|
[26.09.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.09.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
Kris GUSTOFSON (TRAUMA) - Cliff Burton byl monstrózní basista!
|
[25.09.2022] |
|
[24.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.09.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
MEGADETH - So Far, So Good... So What?
|
[22.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
BLOODBATH - Survival Of The Sickest
|
[20.09.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.09.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
Max CAVALERA (SOULFLY) - Totem má tajný recept z osmdesátých let
|
[18.09.2022] |
MEGADETH - Peace Sells... But Who`s Buying?
|
[15.09.2022] [hodnocení: 9/10] |
Pat TRAVERS - The Art Of Time Travel
|
[14.09.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Ozzy OSBOURNE - Patient Number 9
|
[13.09.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[12.09.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
GENERATION RADIO - Generation Radio
|
[11.09.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
MACHINE HEAD - Of Kingdom And Crown
|
[09.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
MEGADETH - Killing Is My Business... And Business Is Good
|
[08.09.2022] [hodnocení: 7/10] |
MEGADETH - The Sick, The Dying... And The Dead!
|
[07.09.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[05.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
JUNKYARD DRIVE - Electric Love
|
[04.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
Kris (JUNKYARD DRIVE) - Dánsko je malé, chceme do světa!
|
[04.09.2022] |
|
[02.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.09.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.08.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[29.08.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[27.08.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
Pozor, vyletí ptáček... A další Tommyho skandál je tu! ..více |
[27.08.2022] |
FIVE FINGER DEATH PUNCH - Afterlife
|
[26.08.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
ALICE IN CHAINS - Alice In Chains
|
[25.08.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.08.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.08.2022] [hodnocení: 10/10] |
Snowy WHITE - Driving On The 44
|
[21.08.2022] [hodnocení: 8/10] |
DAN REED NETWORK - Let`s Hear It For The King
|
[20.08.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[19.08.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.08.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[16.08.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.08.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[14.08.2022] [hodnocení: 7/10] |
...AND YOU WILL KNOW US BY THE TRAIL OF DEAD - XI: Bleed Here Now
|
[13.08.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[12.08.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.08.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.08.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.08.2022] [hodnocení: 4/10] |
Joe BOUCHARD - American Rocker
|
[07.08.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
Joe BOUCHARD (BLUE ÖYSTER CULT) - První den v kapele nám padlo turné s Led Zeppelin
|
[07.08.2022] |
JACK STARR`S BURNING STARR - Souls Of The Innocent
|
[05.08.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.08.2022] [hodnocení: 8/10] |
Michael MONROE - I Live Too Fast To Die Young
|
[02.08.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[01.08.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[31.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.07.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[28.07.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[26.07.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[25.07.2022] [hodnocení: 8/10] |
Řádně dunivý podzim aneb nebývalá exploze nových alb ..více |
[25.07.2022] |
|
[24.07.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.07.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.07.2022] [hodnocení: 6/10] |
WINGER - In The Heart Of The Young
|
[21.07.2022] [hodnocení: 9/10] |
AL-NAMROOD - Worship The Degenerate
|
[20.07.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.07.2022] [hodnocení: 9/10] |
Liam GALLAGHER - C`mon Know You
|
[17.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.07.2022] [hodnocení: 8/10] |
WATAIN - The Agony And Ecstasy Of Watain
|
[13.07.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.07.2022] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[11.07.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[10.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.07.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
ANTHRAX - We´ve Come For You All
|
[07.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.07.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
Janis JOPLIN - I Got Dem Ol` Kozmic Blues Again Mama!
|
[04.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Ronni LE TEKRØ - The Bigfoot TV
|
[02.07.2022] [hodnocení: 8/10] |
HALESTORM - Back From The Dead
|
[01.07.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
ANTHRAX - Volume 8: The Threat Is Real
|
[30.06.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[28.06.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
BIG BROTHER & THE HOLDING COMPANY - Cheap Thrills
|
[27.06.2022] [hodnocení: 10/10] |
SHAMELESS - So Good, You Should...
|
[26.06.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Alexx MICHAEL (SHAMELESS) - V Kiss bych asi hrát nemohl...
|
[26.06.2022] |
|
[23.06.2022] [hodnocení: 7/10] |
MICHAEL SCHENKER GROUP - Universal
|
[22.06.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.06.2022] [hodnocení: 7/10] |
BIG BROTHER & THE HOLDING COMPANY - Big Brother & The Holding Company
|
[20.06.2022] [hodnocení: 8/10] |
LIPS TURN BLUE - Lips Turn Blue
|
[19.06.2022] [hodnocení: 9/10] |
Don MANCUSO (BLACK SHEEP, LOU GRAMM BAND, LIPS TURN BLUE) - Smrt Phila Nara byl začátek nové kapely
|
[19.06.2022] |
Konec zlatých časů velkých frontmanů? ..více |
[19.06.2022] |
|
[18.06.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.06.2022] [hodnocení: 7/10] |
ANTHRAX - Sound Of White Noise
|
[16.06.2022] [hodnocení: 10/10] |
THE JIMI HENDRIX EXPERIENCE - Electric Ladyland
|
[13.06.2022] [hodnocení: 10/10] |
THE TROOPS OF DOOM - Antichrist Reborn
|
[12.06.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Jiří URBAN (ARAKAIN) - Neburcovali jsme k revoltě, ale spíše k přemýšlení
|
[12.06.2022] |
Ronnie ROMERO - Raised On Radio
|
[11.06.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[10.06.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.06.2022] [hodnocení: 8/10] |
THE JIMI HENDRIX EXPERIENCE - Axis: Bold As Love
|
[06.06.2022] [hodnocení: 10/10] |
GRAHAM BONNET BAND - Day Out In Nowhere
|
[05.06.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Graham BONNET (GRAHAM BONNET BAND) - O svůj hlas se nestarám!
|
[05.06.2022] |
Když Di`Anno prášil... Vrátí se ty časy? ..více |
[05.06.2022] |
|
[02.06.2022] [hodnocení: 8/10] |
Petr JANDA - Asi se mi nebude chtít
|
[01.06.2022] [hodnocení: 8/10] |
DEF LEPPARD - Diamond Star Halos
|
[31.05.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
THE JIMI HENDRIX EXPERIENCE - Are You Experienced
|
[30.05.2022] [hodnocení: 10/10] |
Mick HOPKINS (QUARTZ) - Nemám křištálovou kouli!
|
[29.05.2022] [hodnocení: /10] |
QUARTZ - On The Edge Of No Tomorrow
|
[29.05.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
STABBING WESTWARD - Chasing Ghosts
|
[27.05.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.05.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[24.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.05.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[22.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
Tommy TALAMANCA (SADIST) - Neslavíme. Oslavy se dělají za zemřelé
|
[22.05.2022] |
|
[21.05.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[20.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
ANTHRAX - Spreading The Disease
|
[19.05.2022] [hodnocení: 9/10] |
Aldo NOVA - The Life And Times Of Eddie Gage
|
[18.05.2022] [hodnocení: 7/10] |
MACHINE GUN KELLY - Mainstream Sellout
|
[17.05.2022] [hodnocení: 3,5/10] |
|
[16.05.2022] [hodnocení: 7/10] |
Frankie MURIEL (KING OF THE HILL) - Rockeři se po zemi proháněli volně ve stádech
|
[15.05.2022] |
|
[14.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[13.05.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[12.05.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[11.05.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.05.2022] [hodnocení: 4/10] |
|
[09.05.2022] [hodnocení: 10/10] |
SPECKMANN PROJECT - Fiends Of Emptiness
|
[08.05.2022] [hodnocení: 7/10] |
Paul SPECKMANN (MASTER) - Skladby píšu o zkurveném světě, v němž žijeme
|
[08.05.2022] |
|
[07.05.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[05.05.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.05.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
DARK FUNERAL - We Are The Apocalypse
|
[01.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
Lord AHRIMAN (DARK FUNERAL) - Všichni milujeme extrémy!
|
[01.05.2022] |
DANGER DANGER - The Return Of The Great Gildersleeves
|
[28.04.2022] [hodnocení: 9/10] |
THE HELLACOPTERS - Eyes Of Oblivion
|
[26.04.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[25.04.2022] [hodnocení: 6/10] |
Marlee RYLEY (HYPERIA) - S hudbou jsem začínala v kostele
|
[24.04.2022] |
Youth Gone Wild? Nepřijdou Skid Row s křížkem po funuse? ..více |
[23.04.2022] |
Bryan ADAMS - So Happy It Hurts
|
[22.04.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
DANGER DANGER - Four The Hard Way
|
[21.04.2022] [hodnocení: 7/10] |
HARDCORE SUPERSTAR - Abrakadabra
|
[19.04.2022] [hodnocení: 7/10] |
THE DOORS - Waiting For The Sun
|
[18.04.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[17.04.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
Lee PAYNE (CLOVEN HOOF) - Jsme progrock v metalovém stylu!
|
[17.04.2022] |
Lee PAYNE (CLOVEN HOOF) - Naše první demo jsem hodil do schránky Roberta Planta
|
[16.04.2022] |
Chip Z`NUFF - Perfectly Imperfect
|
[15.04.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.04.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.04.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.04.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.04.2022] [hodnocení: 8/10] |
Billy GRAZIADEI (BILLYBIO, BIOHAZARD) - Všichni vůdci jsou lháři!
|
[10.04.2022] |
|
[09.04.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.04.2022] [hodnocení: 8/10] |
RED HOT CHILI PEPPERS - Unlimited Love
|
[05.04.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[04.04.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[01.04.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[31.03.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[30.03.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[28.03.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[27.03.2022] [hodnocení: 7/10] |
Olli HERMAN (RECKLESS LOVE) - Znovu jsme se narodili!
|
[27.03.2022] |
|
[26.03.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.03.2022] [hodnocení: 7/10] |
SLASH`S SNAKEPIT - Ain`t Life Grand
|
[24.03.2022] [hodnocení: 8/10] |
CULT OF LUNA - The Long Road North
|
[23.03.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[22.03.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.03.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[20.03.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Cris FREDERIKSEN (SVARTSOT) - Odhalujeme lidovou stránku naší hudby
|
[20.03.2022] |
Vůdci hitparád alias mistři prázdných frází ..více |
[20.03.2022] |
|
[19.03.2022] [hodnocení: 4/10] |
SLASH`S SNAKEPIT - It`s Five O`Clock Somewhere
|
[17.03.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
SLASH feat. MYLES KENNEDY AND THE CONSPIRATORS - 4
|
[16.03.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.03.2022] [hodnocení: 7/10] |
THE BEATLES - Yellow Submarine
|
[14.03.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[13.03.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Jizzy PEARL (LOVE/HATE, QUIET RIOT) - Jsem stále součástí Sunset Stripu
|
[13.03.2022] |
|
[10.03.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[08.03.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[07.03.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[05.03.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
THE FERRYMEN - One More River To Cross
|
[04.03.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.03.2022] [hodnocení: 7/10] |
Marc STORACE - Live And Let Live
|
[01.03.2022] [hodnocení: 7/10] |
THE BEATLES - Magical Mystery Tour
|
[28.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[27.02.2022] |
|
[26.02.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.02.2022] [hodnocení: 6/10] |
THE BEATLES - Sgt. Pepper`s Lonely Hearts Club Band
|
[21.02.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[20.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
Andy BOULTON (TOKYO BLADE) - Brexit? Hloupý nápad dotažený do konce
|
[20.02.2022] |
|
[19.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
BILLY TALENT - Crisis Of Faith
|
[18.02.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.02.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[16.02.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[14.02.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[13.02.2022] [hodnocení: 7/10] |
Jackie a Jessica PARRY (DIANTHUS) - Inspirace jsou The Shining i vznešená éra rokoka
|
[13.02.2022] |
Robert PLANT & Alison KRAUSS - Raise The Roof
|
[12.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
KISSIN` DYNAMITE - Not The End Of The Road
|
[11.02.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.02.2022] [hodnocení: 6/10] |
LAND OF GYPSIES - Land Of Gypsies
|
[08.02.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[07.02.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
Nigel GLOCKLER (SAXON) - I v jazzu bychom zněli jako Saxon
|
[06.02.2022] |
|
[04.02.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.02.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[31.01.2022] [hodnocení: 9/10] |
Zac RED (SUPREME UNBEING) - Zasáhneme obyvatele Země naším učením
|
[30.01.2022] |
|
[29.01.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.01.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[27.01.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.01.2022] [hodnocení: 9/10] |
THE BEATLES - Beatles For Sale
|
[24.01.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[23.01.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
David HUFF (GIANT) - Vítězí nejlepší skladby a je jedno, kdo z nás je napsal
|
[23.01.2022] |
ME AND THAT MAN - New Man, New Songs, Same Shit, Vol. 2
|
[22.01.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.01.2022] [hodnocení: 9/10] |
Peklo se zavřelo. Netopýr už počtvrté nevylétne... ..více |
[21.01.2022] |
|
[20.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
Ray WILSON - The Weight Of Man
|
[18.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
THE BEATLES - A Hard Day`s Night
|
[17.01.2022] [hodnocení: 10/10] |
Redaktorská bilance roku 2021 - Pepsi Stone
|
[17.01.2022] |
Ádám FORCZEK (NEEDLESS) - Od pití piva jsme se vyprofilovali v bestii
|
[16.01.2022] |
BEATALLICA - The Devolver Album
|
[15.01.2022] [hodnocení: 1/10] |
BLACK LABEL SOCIETY - Doom Crew Inc.
|
[14.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[13.01.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[12.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
THE BEATLES - With The Beatles
|
[10.01.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
PISSING RAZORS - Eulogy Death March
|
[09.01.2022] [hodnocení: 5/10] |
Michael DENNER (DENNER`S INFERNO) - King mi nechybí, chybí mi co jsme spolu budovali
|
[09.01.2022] |
DEEP PURPLE - Turning To Crime
|
[08.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.01.2022] [hodnocení: 10/10] |
THE LURKING FEAR - Death, Madness, Horror, Decay
|
[05.01.2022] [hodnocení: 7/10] |
HUDBA PRAHA BAND - Barevný sny
|
[04.01.2022] [hodnocení: 7,5/10] |