„Když jsme vyjeli na turné, okamžitě jsem poznal, jak moc se změnila,“ svěřil se manažer John Cooke, „přišla na to, jak se má chovat správný kapelník.“ V té době už byli The Kozmic Blues Band minulostí a zpěvačka představovala novou kapelu Full Tilt Boogie Band. Ta se opírala o profesionální muzikanty, kteří fungovali jako hráči na studiové úrovni i jako spolehliví koncertní instrumentalisté. To nebyla jediná změna, které se v životě Janis Joplin udála. Začátkem roku 1970 zpěvačka vysadila drogy ..
Už dlouhou dobu se Papa Roach motali v začarovaném kruhu. Nikdy nebyli žádní novátoři, ale před více než dvaceti lety byli jedněmi z těch, kteří albem „Infest“ definovali nu-metalovou vlnu. Když pominula, zběhli ze stylu i Papa Roach. Nejprve na „Getting Away The Murder“ se vzhlédli v alternativním rocku (s tvrdším hardrockovým základem), pak se díky společnému managementu připletli do cesty reaktivovaným Mötley Crüe a výsledkem byla v roce 2009 takřka nepokrytě glammetalová nahrávka „Metamorphosis“, ..
Ještě v polovině devadesátých let se počítalo s tím, že losangeleští rabiáti Downset budou jednou z hvězd rapmetalové či hardcorové scény, která zažívala nebývalou obrodu. Osud jim nakonec takové karty nerozdal, a i když bezejmenný debut byl výtečná přímá rána mezi oči, slávu si pro sebe urvali jiní, Rage Against The Machine počínaje a Biohazard konče. Downset si s nimi moc nezadali, jen neměli takové štěstí a mediální tlačenku. I když to v roce 1994 vypadalo nadějně,..
Ani po padesátce Jeffa Scotta Sota neopouští entuziasmus a chuť točit nové desky. Činí tak při každé příležitosti, která se mu naskytne a když zrovna nepracuje na nové hudbě domovského superprojektu Sons Of Apollo, dělá na vlastní tvorbě. Jak to vypadá, dal naštěstí kapelu nesoucí jeho příjmení k ledu a nové skladby dělá výhradně pro sólová alba, která vždy byla větší zárukou kvality než podivné tři desky Soto. I když kvalita je trochu diskutabilní. Léta se mluví o tom, že Soto má hlas, který si žádají velké rockové hity, ..
Jestliže měli Anthrax pokračovat a neskončit v propadlišti dějin, bylo nutné vyřešit řadu věcí. Mezi nejdůležitější patřil palčivý post sólového kytaristy, za pět let se nepodařilo díru po Danu Spitzovi uspokojivě zacelit. Světem letěly spekulace, že by se k Anthrax měl připojit Dave „Snake“ Sabo ze Skid Row, ale ten s kapelou odjel pouze koncerty v roce 2000, pak dal přednost své kapele. Paradoxní je, že nastoupil na místo Paula Cooka, který místo s Anthrax vyjel na turné s bývalým zpěvákem Skid Row Sebastianem Bachem...
Satan byli vždy old school jako řemen. Pokud si odmyslíme jejich prvotní fázi, ve které v roce 1983 vydali debut „Court In The Act“, pro nějž rekrutovali zpěváka Braina Rosse od svých souputníků z Nové vlny britského heavy metalu Blietzkrieg. V osmdesátých letech se ještě přihlásili s albem „Suspended Sentence“, a už tehdy byli zoufale nemoderní. Nepomohly jim ani změny názvu, při kterých jméno Satan měnili na Blind Fury nebo Pariah, jako kdyby se zalekli kontroverzí, které by mohli způsobit. ..
Konec spolupráce Janis Joplin a kapely Big Brother & The Holding Man nebyl hezký. Poslední turné se neslo v napjaté atmosféře, na jejím konci, když měl jeden ze spoluhráčů na Janis nemístnou narážku, došlo dokonce na fyzickou potyčku. To byl definitivní konec, po němž zpěvačka vzteky práskla dveřmi. Ve slabších chvilkách svého odchodu litovala. Chtěla se stát slavnou, pouze na vlastní pěst dokázat, jak velký potenciál v ní třímá, ale na druhou stranu muzikanty z bývalé kapely měla stále ráda ..
Ronni Le Tekrø je výtečný kytarista, kterého lze s Johnem Norumem (Europe) považovat za nejlepšího a nejinspirativnějšího hráče severské hardrockové scény osmdesátých let. Na rozdíl od Noruma byl Le Tekrø stylově mnohem více rozevlátý a neukotvený ve výrazu, který z něho na albech TNT (za všechny jmenujme nejlepší „Tell No Tales“ a „Intuition“) udělal hvězdu mezinárodního formátu. V osmdesátých let byl typickým hardrockovým či hairmetalovým hráčem, ale v dekádě následující ..
Halestorm jsou řazeni ke špičce současného amerického hard rocku. Stylově to je oprávněně, kapela produkuje přesně to, na co zaoceánští fanoušci v současné době slyší, tedy natlakovaný sound riffů, v nichž se čerpá ze starých klasik sedmdesátých let, stejně jako z grungeové revolty let devadesátých let. Mají silové refrény, ve kterých se střídá zpěv s řevem a mají ve svém středu zpěvačku Lzzy Hale, která svým atraktivním vzhledem dodává kapele hvězdný esprit. To je dnes zárukou úspěchu, ..
Dalo se mluvit o největší krizi uvnitř Anthrax za celou dobu dosavadní kariéry a poprvé od vyhazovu Joeyho Belladonny se mezi fanoušky diskutovalo o jeho případném návratu. Jestliže v době nástupu Joihna Bushe a úspěchu desky „Sound Of White Noise“ stáli za kapelou jak příznivci, tak vydavatelská firma, po vydání „Stomp 442“ se vše změnilo. Fanoušci, kterým nevonělo, že album novu změnilo styl kapely, a odešel i kytarista Dan Spitz, čímž zmizela jeho typická sóla, začali houfně ubývat. ..
Jak to vypadá, situace s Heart je docela nahnutá. Nejenže kapela v novém miléniu nenavázala na úspěchy ze sedmdesátých a osmdesátých let, ale několik lety byly sestry Wilsonovy spolu na kordy. To už pravděpodobně neplatí, ale do práce pod společnou značkou se jim příliš nechce. Posledním hřebíčkem do rakve očekávání fanoušků bylo společné prohlášení, že Heart už nikdy nevydají novou desku. Tomu nahrává fakt, že loni se do sólové práce pustila kytaristka Nancy Wilson a výsledkem bylo velice dobré album..
„Z Janis se začala stávat hvězda, což působilo v kapele napětí,“ řekl bubeník Big Brother & The Holding Company David Getz. „Nejprve na plakátech bylo Blues Brother & The Holding Company. Pak se za to malým písmem začalo dopisovat „a Janis Joplin“. Nakonec ale bylo velkým písmem psáno Janis Joplin a za tím malé jméno kapely.“ Muzikanty si brala na paškál kritika, která tvrdila, že Janis je výjimečná zpěvačka, ale má kolem sebe průměrné hudebníky. To nepůsobilo dobře. ..
O Shameless se ví, že když mají dobrý den, dokáží natočit opravdu dobrou desku, která přesně zapadá do tradic losangeleského hair metalu a dokáže jejího ducha spolehlivě oživit. Když však jejich forma klesne, nerozpakují se přijít i s veskrze průměrným dílem, v němž vyvstávají všechna klišé stylu. Nejsilnější byl projekt německého basisty Alexxe Michaela v začátcích druhé etapy na přelomu milénia, kdy přišel s deskami „Backstreet Anthems“ a „Queen 4 A Day“, jež byly pro žánrové fanoušky povzbuzujícím koktejlem...
Poslouchat Shameless je jako výlet do osmdesátých let, kdy světlu vládl glam metal a točila se velká hitová alba. Shameless na tohle vše navazují a dokonce ve svých řadách soustředí hrdiny té doby, ať už na pozici stálých členů nebo hostujících hvězd. Nad vším bedlivě dohlíží hlavní mozek projektu, skladatel a basista Alexx Michael. V jeho hlavě vznikli Shameless už v době zaslíbené stylu jako poklona jeho největšímu vzoru Kiss, a od konce devadesátých let pravidelně vydávají řadová alba. ..
I když nástup Johna Bushe k Anthrax a dopad desky „Sound Of White Noise“ se daly považovat za velice dobrý tah a vítězství Anthrax nad poměry, které na scéně panovaly v první polovině devadesátých let, poté jako kdyby se všechno pokazilo. „Sound Of White Noise“ sice sklidilo komerční úspěch, neboť prodejní čísla mohla konkurovat počinům z osmdesátých let „Among The Living“ nebo „State Of Euphoria“, jenže hudební průmysl začal být velmi nervózní a doba nejistá. ..
S Michaelem Schenkerem je trochu potíž. Když nastoupil v sedmdesátých letech k britským UFO, zriodila se legenda, píšící dějiny hard rocku. „Phenomenon“, „Force It“ nebo „No Heavy Petting“ jsou nezapomenutelná alba, která se vyrovnají tomu nejlepšímu, co na hardrockové scéně vzniklo a lví podíl na tom měla Schenkerova elektrizující kytarová hra. Když z UFO odešel a vrátil se do Scorpions, vznikla deska „Lovedrive“, jedna z nejlepších, jakou legendární Němci vydali. Jenže se Schenkerem bylo těžké vyjít..
Crowbar vždy platili za těžkou stoner/doommetalovou váhu. S typicky americkým zvukem se lišili od romantické doommetalové vlny devadesátých let, ačkoliv v té době byli souputníky Anathemy, Paradise Lost či My Dying Bride. Šli na to ale jinak. Jejich kořeny leží u Black Sabbath (ostatně jako základ všech doommetalových kapel), ale Crowbar vždy aplikovali zámořské pojetí stylu, z jejich hudby byl cítit až chorobný vliv původního thrash/death metalu a divokého hardcore punku, tvarovaný s hardrockovou upřímností ..
Jméno kapely Big Brother & The Holding Company je pojmem z dávnověku. Zapomenutým, zapadaným prachem, vzpomenou si na něj jen skuteční pamětníci. Široká veřejnost bude pravděpodobně při vyslovení názvu rozpačitě krčit rameny. Když se ale řekne jméno zpěvačky Janis Joplin, to už je docela jiná. Přestože je více než padesát let po smrti, nepřestává udivovat svým famózním hlasem, jeho barvou, intonací, která se vůbec nenosila, ale ovlivnila další generace rockových a bluesových vokalistek. ..
Tahle deska vznikla z velmi smutného důvodu, ale nakonec to vypadá na to, že bude představovat i start nové kapitoly. Prvotním impulzem pro její vydání totiž byla smrt zpěváka Phila Nara, někdejšího frontmana hardrockových Talas, kde hrával společně s basistou Mr. Big a Davida Lee Rotha Billym Sheehanem. Naro poslední léta svého života tvořil hudbu spolu s kytaristou Donem Mancusem, letitou oporou bývalého zpěváka Foreigner Lou Gramma, pod společnou známkou DDrive, ..
Lips Turn Blue je na rockové scéně nový pojem. Pokud se zaměříte na jména, která kapelu tvoří, zjistíte, že jde o ostřílené borce. Základem je kytarista Don Mancuso, který se ve světle reflektorů uvedl v sedmdesátých letech, kdy stál po boku slovutného Lou Gramma, budoucího zpěváka Foreigner, v kapele Black Sheep a následně i při své sólové tvorbě. Spolu s ním partu tvořil zpěvák Phil Naro, bývalý frontman kapel Talas a Coney Hatch a velký rockový hlas, který si nic nezadal ani s mnohem slavnějším Grammem. ..
Dokáže Gwar v dnešní době ještě něčím šokovat? Kostýmy to nebude, v porovnání s propracovanou image Lordi jsou jen chabým odvarem, navíc docela směšným. Určitě to nebude ani prohlášením, že kapela přichází z Antarktidy, protože každý ví, že jsou z amerického Richmondu a jejich pravou identitu znají všichni, kteří se o kapelu alespoň trochu zajímají. Nebude to ani hudbou, od dob průlomové desky „Scumdogs Of The Universe“ je jasné, co od kapely čekat. Postupem let mírně vymizel hardcorový prvek ..
Ač se britští FM snaží sebevíc, ač je na ně v současné době spoleh, že budou vydávat novou desku každé dva roky, nikdy se jim pravděpodobně nepodaří vykročit ze stínu toho, co dělali v osmdesátých a na začátku devadesátých let. Tehdy se z nich nestala hvězda první kategorie, ale jejich mix hard rocku a AOR, korunovaný skvělým projevem vokalisty Stevea Overlanda, patřil k tomu lepšímu, co tehdejší košatá scéna nabízela. Ač se kapela snažila na desce „Aphrodisiac“ udělat krok novým směrem, ..
Thrash metal ve své klasické podobě na začátku devadesátých let končil. Takřka neměnným Slayer měl brzy začít docházet dech, Metallica udělala otočku ke komerci a s hardrockovým soundem „Černého alba“ se dostala příliš daleko od svých kořenů. Jejich vzor následovali Megadeth i Testament. I Anthrax byli na rozcestí. Věděli, že v nových časech bylo popliváno vše, co mělo něco společného s osmdesátými léty a tak se starým arzenálem neuspějí. Odskákal to zpěvák Joey Belladonna, ..
Jimi Hendrix zažíval v letech 1967 a 1968 nebývalý skladatelský rozpuk. Byl si dobře vědom toho, že se jako muzikant zdokonaluje, byl si vědom své výjimečnosti a novátorské role, kterou na sebe přijal. Dříve rezervovaná Amerika mu zobala z ruky a to jej pohánělo k další práci. Nestačilo mu být kytaristou a zpěvákem na svých albech, chtěl mít pod kontrolou vše. Proto se rozhodl, že nevyužije služeb producenta a svého někdejšího chráněnce Chase Chandlera a rozhodl se na producentskou stoličku posadit sám. ..
Vše, co budou reprezentovat The Troops Of Doom, bylo ukázáno na debutovém EP „The Rise Of Heresy“ z roku 2020. Sousloví „Troops Of Doom“ se poprvé objevilo na debutu „Morbid Visions“ budoucí brazilské hvězdy Sepultura a zde je třeba hledat kořeny kapely, která nese totožný název. Nejde o obdivovatele tehdejší tváře kapely bratří Cavalerů, ale o novou partu jejich tehdejšího spoluhráče, kytaristy Jaira Guedze. Ten se Sepulturou natočil pouze debut, aby byl nahrazen všestrannějším Andreasem Kisserem,..
Přestože Arakain není nostalgická kapela a hledí do budoucna, k její dlouhé historii patří fakt, že občas zahraje na staromilskou strunu. To se děje právě teď, kdy si pražská legenda připomíná čtyřicet let od svého založení. Při té příležitosti vydala loni znovu debut „Thrash The Trash“, na nějž aktuálně navazuje i druhým počinem v diskografii, nahrávkou „Schizofrenie“. Deskou z roku 1991, která dokumentovala přerod Arakainu z čistě thrashmetalového tělesa na kapelu,..
Ronnie Romero je zpěvák od pána boha. V posledních letech se zařadil mezi své idoly Ronnieho Jamese Dia, Roberta Planta, Davida Coverdalea, Lou Gramma nebo Paula Rodgerse, skutečnou hardrockovou smetánku, přičemž dnes působí jako nástupce těchto velikánů. Jenže na rozdíl od nich mu jedna věc chybí. Má úžasnou barvu hlasu, skvělý projev, i patřičný rozsah, ovšem nepatří mezi výtečné skladatele. Celou svou kariéru je odkázán na skladby, které mu napíší jiní a podle toho je kolísavá kvalita alb,..
Asi se nebude mýlit ten, kdo si myslí, že postcomebacková část kariéry Warrior Soul nikdy nemůže mít takový dopad, jako raná éra ze začátku devadesátých let. Tehdy byli Warrior Soul naprosto skvělou kapelou, která dokázala smíchat klasický heavy metal s glammetalovým pozlátkem a nastupující grungeovou revolucí a alba tlačili skrz politická prohlášení frontmana Koryho Clarkea. Stačí si připomenout názvy „Last Decade Dead Century“, „Salutions From The Ghetto Nations“ či „Drgus, God And The New Republic“ ..
Na konci osmdesátých let patřili Anthrax mezi metalové prominenty, ač se obecně tradovalo, že z velké thrashmetalové čtyřky platí za nejméně úspěšnou kapelu. Slayer si udržovali konstantní formu, Megadeth byli na strmém vzestupu, neboť z ošklivého káčátka se vyklubala parta s pekelně ostrými zuby, a Metallica směřovala k takovému úspěchu, který z ní udělal titány největších stadionů světa. Anthrax po přelomovém díle „Among The Living“ se „State Of Euphoria“ trochu zklamali, a vypadalo to, ..
Na festivalu v Monterey hrál Jimi Hendrix se svou partou jen něco málo přes půl hodiny. Tak krátký čas mu stačil na to, aby zde psal dějiny rockové hudby. Do programu festivalu se dostal náhodou. Jeho jméno nemělo takovou sílu jako řada jiných účastníků, ať už to byl Otis Redding, Janis Joplin nebo kapely The Byrds a The Animals, mezi ně jej dostal jeden z spoluorganizátorů akce Paul McCartney. Ten nedlouho předtím viděl Hendrixe hrát na jednom londýnském koncertě, ..
Zdá se, že Graham Bonnet je v plné síle, ač má za sebou bezmála šedesátiletou kariéru. Tu provázely i drobné paradoxy - z původně popového zpěváka se stal jednou z hlavních postav hardrockových ikon Rainbow a kapely kytaristy Michaela Schenkera (ex-UFO, Scorpions), aby nakonec sběhl až k heavy metalu v kapelách Alcatrazz a Impellitteri. To se dělo především v osmdesátých letech, kdy byl Bonnet pod drobnohledem fanoušků i tisku. Dnes už tvoří trochu v ústraní, mimo hlavní proud, což ovšem neznamená, ..
Graham Bonnet už je inventář rockové scény, ale pořád o něm platí, že je skvělý zpěvák. Má vlastní kapelu Graham Bonnet Band, ale připravuje se i na to, že k životu znovu uvede novou verzi Alcatrazz. Bez někdejších spoluhráčů, s nimiž se v současnosti soudí o název, což napovídá tomu, že rozchod před dvěma lety nebyl tak jednoduchý, jak se obecně soudilo. Bonnet se teď nejvíce soustředí na nové album „Days Out Of Nowhere“, díky kterému vznikl následující rozhovor. Zpěvák měl náladu si povídat a zavzpomínal i na svou minulost, ..
„Humor kapely nás odlišuje od zbytku hardcorové a thrashové scény. Stačí, když se podíváte na fotky hardcorářů, kteří vypadají, jako kdyby měli tága v prdeli.“ Scott Ian, 1987
Petr Janda je muzikant ze staré školy. Vždyť je mu osmdesát a může si dovolit cokoliv. Může si říkat, co chce (taky to poslední dobou slízl za své starosvětské názory na randění a vztahy) a může hrát co chce. Předloni udělal s Olympicem nebývalé tvrdé, metalem načichlé album „Kaťata“ (a puritáni byli zase v pozoru) a v současné době vydává sólovku „Asi se mi nebude chtít“. Desku naprosto odlišnou od „Kaťat“, až nejde uvěřit, že mezi oběma počiny leží necelé dva roky. „Kaťata“ a „Asi se mi nebude chtít“ jsou jako den a noc ..
Doba, kdy se celý svět postavil do pozoru v okamžiku, jakmile britští Def Leppard ohlásili vydání nového alba, je nenávratně pryč. I když tato parta stále dokáže plnit stadiony, ukazují jejich koncerty hlavně fakt, že se chodí na staré hity z osmdesátých let, které mají pořád obrovskou sílu, a nové skladby jsou spíše jen do počtu. Když má kapela v diskografii perly „Pyromania“ a „Hysteria“, tak se ani není co divit. Tyhle desky jí zajistily nesmrtelnost, na druhou stranu jsou prokletím, protože ať dnes Def Leppard vydají cokoliv, ..
Jimi Hendrix dnes mohl být spokojený osmdesátník, občas hrající své úchvatné riffy a prstolamy pro potěchu zástupu příznivců z celého světa a spokojeně si užívající podzimu života. Ovšem osud to chtěl jinak, potomkovi černošských otroků, bílých vykořisťovatelů a indiánů z kmene Čerokézů vyměřil pouhých sedmadvacet let života. Do vínku mu nadělil nevšední talent, cit pro skutečně novátorské věci a divokou, i když poměrně krátkou hudební kariéru, která ho během pár let vynesla na rockový Olymp a jež je tak dechberoucí, ..
Mick Hopkins působí na scéně šedesát let a pořád má chuť do další tvorby. Už se nikam zvlášť nežene, je spokojený s tím, že jeho kapela Quartz vydala album „On The Edge Of No Tomorrow“, shrnující jeho práci za poslední roky. Nevzpomíná se na ní jen na zesnulého klávesistu Geoffa Nichollse (dlouhá léta člena Black Sabbath), ale hledí se i do budoucna. Jak může být kariéra ještě dlouhá si šestasedmdesátiletý kytarista netroufá odhadnout, ale plány má. Mluví už i o další desce Quartz, na níž by se měl podílet ztracený syn..
I když v průběhu padesáti let, co Quartz de facto existují (i když v začátcích pod jiným názvem), byli více času nečinní než aktivní, v současnosti je to jinak. Členové kapely jsou už zasloužilí matadoři, neboť překročili i sedmdesátku, ale i přes nepřízeň osudu neztrácí chuť do práce. Už se moc nečekalo, že by ještě někdy přišli s novou deskou, obzvlášť když před pěti lety zemřel nejviditelnější a mediálně nejprotežovanější člen, klávesista a zpěvák Geoff Nichols, dlouhá léta člen legendárních Black Sabbath. ..
I když to vypadalo, že dva roky staré EP „Dead & Gone“ bude jen výkřikem do tmy a na slibované plnohodnotné album u Stabbing Westward už nedojde, nakonec kapela dostála svému slovo. Trvalo to déle, ale jelikož EP vyšlo takřka minutu před pandemií covidu, je to zpoždění pochopitelné a nelze jej za vinu klást přímo kapele. Američané tak definitivně startují druhý díl své historie, v němž se budou pokoušet navázat na minulost, Chyběl jen krůček a tahle parta na konci devadesátých let vstoupila do první ligy industriálního metalu...
I když se Anthrax museli po vydání svého průlomového alba „Spreading The Disease“ poprat s nepřízní osudu, kdy jim padaly klacky pod nohy, nevzdali to a i přes smůlovaté turné se jim začalo dostávat stále více pozornosti. Začátkem druhé poloviny osmdesátých let, se začalo mluvit o „Velké čtyřce“ thrash metalu, kam logicky zapadla Metallica po monolitu „Master Of Puppets“ a Slayer po ďábelsky rychlém počinu „Reign In Blood“. O slovo se hlásil také drzý bastard vyděděnce z Metallicy Davea Mustainea ..
Ted Nugent je řádně starý pes, ale na rozdíl od svých vrstevníků se zdá, že má stále energie dost. Je to podobný případ jako Alice Cooper, který ještě ve čtyřiasedmdesáti chce dokazovat, že má stejnou vitalitu jako v sedmdesátých letech. Někdy to jde trochu ztuha, ale přece jen jsou tito pánové jedněmi z mála ze své generace, kteří mají chuť přicházet s novou hudbou. Není to však to jediné, co je pojí. Oba jsou silně spjati s detroitskou hudební scénou, silnou zejména v sedmdesátých let, ..
Deska „Other Voices“ propadla a nový začátek The Doors končil dřív, než se stačil rozběhnout. „Bez Morrisona je to nuda,“ shodovala se dobová kritika, přestože album bylo jen o málo horší (či dokonce srovnatelné) než běžná práce kapely za Jimova života. Jenže The Doors chyběla ikona, magnet na fanoušky, což v celé nahotě ukázaly koncerty, na nichž kapela působila velmi statickým, skoro až profesorským dojmem, což rozhodně nebylo to, na co byl návštěvník zvědav. Zcela se projevilo, že The Doors..
Hlavně neustrnout na místě, to je motto italských Sadist, průkopníků progresivního death metalu v Evropě. Hrají sice stále na stejném písku, který je ohraničený vysokými mantinely, ale k tvorbě svých monumentálních písečných hradů používají vždy trochu jiný materiál a jiné nástroje. To je dělá zajímavými a tak trochu odlišuje od stylové konkurence, protože Sadist mají dar znít stále velmi specificky a rozpoznatelně. Velkou měrou se na tom podílí kytarista a klávesista Tommy Talamanca, hudební vizionář, který od úsvitu kariéry ..
Italský muzikant Tommy Talamanca je mužem mnoha hudebních tváří a hraje na řadu rozličných nástrojů. Jeho hudební vize a instrumentální zručnost se promítají řadu let do tvorby progresivně deathmetalové kapely Sadist, která si za třicet let existence vybudovala doslova kultovní status. Potvrdit by jej měla nová deska „Firescorched“, na které italská parta ukazuje, proč je považována za jednoho z tahounů evropské deathmetalové scény. Na začátku milénia sešla na scestí, ..
Odpověď na otázku, zda by Kirk Hammett měl takovou pozici a status kytarového boha, kdyby nehrál v Metallice, je docela jednoduchá. A to i přesto, že je skutečně skvělým kytaristou a jeho sóla na starých metallicovských albech dávno vstoupila do dějin. Je však takovým novátorem, jak se o něm léta psalo a dosud ještě píše? Může konkurovat Joeovi Satrianimu, Stevu Vaiovi nebo Johnovi Petruccimu, nemluvě o starých mistrech typu Jimmyho Page, Jimiho Hendrixe, Briana Maye či Ritchieho Blackmorea? ..
Zdá se, že Crashdïet konečně našli svoje místo, přestali zápasit s nedostižným debutem „Rest In Sleaze“, a dost možná taky našli zpěváka, který s nimi nějakou chvíli vydrží. Jenže to se říkalo o Ollim Hermanovi, který nakonec dal přednost domovským Reckless Love, a hlavně o Simonu Cruzovi, jehož odchod nebyl zcela přesvědčivě vysvětlen. Teď to vypadá, že Cruzův nástupce Gabriel Keyes do kapely zapadl a ta se konečně může soustředit na hudbu, místo toho, aby musela řešit nekonečné personální trable ..
Takoví Anthrax, jací se představili na debutu „Fistful Of Metal“, končili. V sestavě nebyl basista a zakládající člen Dan Lilker, který si se zbytkem kapely přestal rozumět, zejména poté, co mu vyčteno, že jeho užívání marihuany má negativní vliv na chod celku. Lilker toužil po trochu tvrdší muzice, než byl trochu zrychlený britský heavy metal, který Anthrax představili na prvním albu. Z kapely se musel pakovat i zpěvák Neil Turbin, jehož chování měl Scott Ian i Charlie Benante už plné zuby. „Věřili byste tomu, že se ten chlap nechal vyfotit s kudlou?“..
Kanadský hitmaker Aldo Nova mlčí vždy dlouhou dobu. Když byl v první polovině osmdesátých let v největším laufu, dokázal vytěžit tři alba, která však měla sestupnou kvalitativní tendenci a i přes prvotní komerční úspěch debutu jeho hvězda rychle pohasínala. Výtečné dílo předložil po šestileté pauze v roce 1991, neboť dokázal udělat nabroušenou hardrockovou nahrávku „Blood On The Bricks“, které nechyběla tvrdost, hitové momenty a kořením byla účast Jona Bon Joviho, vyřívajícího se na vrcholu slávy. ..
Úspěch Machine Gun Kellyho s minulou deskou „Tickets To My Downfall“ neukazoval jen to, že muzikant umí být více úspěšný s kytarou a svižnou neopunkovou hudbou než jako rapper. Mnohem více se v něm odrážel fakt, jak dokáže být soudobá rocková hudba vyčerpaná, že stačí jen šikovný marketing a pár hloupých, trendy sledujících skladeb a nová hvězda rockových a poppunkových fanoušků (zejména v Americe) je na světě. Machine Gun Kelly se nikdy netajil obdivem k Mötley Crüe ..
„Mám nějaké zprávy, že Jim je po smrti. Myslím, že tentokrát by to mohlo být doopravdy,“ zavolal jedné noci na začátku července 1971 Rayi Manzarekovi manažer The Doors Billy Siddons, zjevně narážející na fámy, které se kolem Morrisonovy osobnosti rojily po celou kariéru. „Mluvil jsem jen s Pamelou a ta byla hrozně zmatená,“ dodal Siddons. Nedalo mu to a vypravil se víkend, následující po osudném pátku 3. července, do Paříže. V bytě, kde Morrison bydlel, našel Pamelu na pokraji smyslů a zapečetěnou rakev,..
Americká kapela King Of The Hill velkou díru do světa neudělala, i když k tomu měla na začátku devadesátých letech všechny předpoklady. Stejně jako řadu dalších ji ale smetla vlna grunge. Ještě než se to stalo, byl jim dobový tisk jí byl velmi nakloněn a britský časopis Kerrang! psal, že je novodobou hvězdou, v jejímž středu je blonďatá bomba Frankie. Ta blonďatá bomba je ve skutečnosti Frankie Muriel, který po konci King Of The Hill zdánlivě zmizel z hudební scény, ovšem i tak ji nikdy neopustil. Kromě toho, ..
Dare jsou letitá kapela, která si může nárokovat status stálice melodického hard rocku. Nikdy jim nebylo dopřáno dotknout se hvězd, nikdy neslavili platinové prodeje, přesto má britská pětice řadu příznivců, kteří na její tvorbu přísahají. Zejména na album „Blood From Stone“ z roku 1992, které se ale ukázalo být vybočením z typického zvuku. Ovšem i ostatní desky, jež kapela zpěváka, klávesisty a někdejšího člena legendárních Thin Lizzy Darrena Whartona vydala, splňují kvalitativní standard. ..
Britští Thunder v posledních letech zažívají dobré časy. Jsou považováni za matadory scény, protože jejich debut „Backstreet Symphony“ vyšel už před dvaatřiceti lety (co je to v porovnání s The Rolling Stones nebo Deep Purple, že?) a za tu dobu se vypracovali mezi hardrockové tutovky z britských ostrovů, za pokračovatele Deep Purple nebo Whitesnake, Bad Company či UFO. Jejich největší výhoda vždy byla v tom, že umí zahrát poctivý hard rock, přímo od podlahy, smíchat jej se silnými bluesovými vlivy, ale umí i napsat tklivou baladu, ..
Amerika začátku osmdesátých let. Hudební vkus dospívající generace svírá nová vlna, post-punk a disco, představující oficiální proud kultury podporované v masmédiích. Pokud se v rádiu objeví rocková skladba, je to díky obrovskému úspěchu AOR kapel Foreigner, Journey, Toto nebo Survivor, které právě vydaly své nejlepší desky. Metalová scéna jako kdyby neexistovala, přestože by v Americe měla mít živnou půdu. Jenže Kiss v průběhu let ztratili svůj prvotní glanc v koketériích s popem a discem, a Van Halen,..
Když řeknete pamětníkovi sedmdesátých let, že skotští Nazareth vydávají novou desku, ještě i po letech se mu zvýší tep a s nostalgickým povzdechem zavzpomíná na dobu, kdy tato čtveřice byla výbornou hardrockovou mašinou, chrlící skvělá alba „Hair Of The Dog“, „Razamanaz“ nebo „Rampant“. Byla to kapela plná energie, která zdatně šlapala na paty Deep Purple či Uriah Heep, i když jí k jejich skladatelské vytříbenosti přece jen něco chybělo. Měla také řadu hitů, ač je trochu nešťastně nejvíce proslavily balady ..
Už je to dávno, co Kid Rock opustil svou drsnou image a rapmetalové vody, ve kterých se pohyboval na svém nejslavnějším díle „Devil Without A Cause“, a nasedl na jinou vlnu, na níž se jal odhalovat své písničkářské kořeny, stojící na pevných základech jižanského rocku, country a hard rocku. Už je zapomenuta jeho původní hip-hopová tvorba, Kid Rock je dnes mnohem všestrannějším muzikantem, kterému je na koncertních pódiích lépe po boku Foreigner či Grand Funk Railroad než v rapové (či rapmetalové) komunitě...
Zklamání producenta Paula Rothchilda bylo veliké, když mu kapela poprvé přehrála novou skladbu „Riders On The Storm“. Rothchild byl jedním ze zásadních tvůrců zvuku kapely a také tím, kdo dokázal napravit pošramocenou reputaci po „The Soft Parade“. Zasadil se i o tvrdý zvuk desky „Morrison Hotel“, která vrátila The Doors zpět do hry. „Je to jazzový nesmysl, dobrý tak někam do baru,“ odsoudil „Riders On The Storm“ Rothchild. Jeho spolupráce s kapelou visela na vlásku. Za pět alb, na nichž spolupracoval, ..
Paul Speckmann stále těží z toho, že byl na přelomu osmdesátých a devadesátých let společně s Chuckem Schuldinerem pasován do role otce death metalu. I když kapela Master neměla stejný dopad jako Schuldinerovy Death a nezískala stejné kultovní postavení, jeho vliv nelze rozporovat. Speckmann death metal vyučoval ještě v době, kdy kariéra budoucích hvězd žánru byla v plenkách, a i když jej pak v deathovém peletonu předstihli jiní, jeho zásluhy jsou neodiskutovatelné. Silný status, ..
Po více než třiceti letech se vrací pojem Speckmann Project. Před takovou dobou jej založil guru a spoluzakladatel klasického amerického death metalu Paul Speckmann, vůdčí osobnost kultovních Master. Teď za tím nebyla jen nostalgie po starých časech, ale spíše chuť oprášit jméno prostřednictvím oldschoolově znějícího materiálu, který se dával dohromady ještě v době, kdy Paul měl společný projekt se švédským kytaristou Roggou Johanssonem, dnešním členem deathmetalové legendy Massacre...
Jméno Hetfiled má na rockové a metalové scéně velikou váhu. Pokud se objeví v rámci nějakého nového projektu, tak vždy zbystří zástupy fanoušků Metallicy, přestože je známé, že se frontman kalifornské legendy James Hetfield do žádných bočních akcí nepouští. V kapele Bastardane nefiguruje on, ale jeho syn Castor. Ten si oproti tatíkovi nepověsil na krk kytaru, ani se nepostavil k mikrofonu, ale usedl za bubenickou soupravu. I tak je jeho jméno zárukou, že se Bastardane dostane mnohem více pozornosti ..
Tak dlouho Danger Danger chodili kolem nedokončeného alba „Cockroach“, tak dlouho z něho vyzobávali jednotlivé položky, až se z něho stal mýtus. Základy alba byly položeny na přelomu let 1992 a 1993, kdy se Danger Danger vrátili z turné propagujícího desku „Screw It!“, ovšem jejich nálada měla daleko k optimismu. Nestačili se divit, co se v rockovém světě děje, když MTV, která je ještě před nedávnem nasazovala do každodenní rotace, objevila nové hrdiny, kteří byli na hony vzdáleni tomu, ..
Jak praví historie, žánrové superskupiny nemívají moc dlouhou životnost. O to více v době, kdy se to jimi jen hemží a stárnoucí rockeři jejich prostřednictvím (s naoko neokoukaným jménem) vzpomínají na dobu osmdesátých a devadesátých let, tedy na časy největší slávy. Je jasné, že do té doby se už ani s novým jménem nemohou vrátit, ač jsou zkušenější, mají větší přehled, ale většinou jim chybí mladická energie a přítomný není ani duch doby, který se studiovými technologiemi nahradit nedá. Black Swan,..
Jestliže situace po incidentu v Miami připomínala hon na čarodějnice, kritické přijetí „The Soft Parade“ už bylo kopáním do mrtvoly. The Doors byli tři roky od největšího úspěchu s debutovým albem ve stádiu klinické smrti. I Morrison pochopil, že hvězdná kariéra není samozřejmostí a začal k věci přistupovat trochu zodpovědněji, alespoň tak, jak byl schopen. „Nevidím důvod, proč bych měl končit,“ řekl v jednom z posledních rozhovorů, „myslím, že tu budeme ještě tak šest, sedm let,“ ..
Podívejme se na to, co zbylo z pekelné severské líhně black metalu začátku devadesátých let… Nejviditelnější symbol Mayhem se neuškvařili v Luciferově kotli, přežili svou smrt, ale dnes už jsou jinou kapelou, i když se snaží o částečně nedůvěryhodný návrat ke kořenům. Emperor v podstatě nefungují a dávají se dohromady jen pro lukrativní festivalová vystoupení. Darkthrone rohatého zradili, začali si pohrávat s punkem a klasickým heavy metalem a dnes točí alba spíše pochybné úrovně. Immortal neví,..
Dark Funeral jsou zaběhnutou severskou blackmetalovou akvizicí. Jsou synonymem čistoty stylu a v tomto znamení se nese i jejich novinka „We Are The Apocalypse“. Bylo proto záhodno si o ní pohovořit s kytaristou, hlavním tvůrčím mozkem a dnes jediným zákládajícím členem kapely, Lordem Ahrimanem, který se stále nevzdává klasického výrazu ani stylového warpaintu. Pod všemi barvami a neproniknutelnou slupkou se skrývá inteligentní člověk, jenž má přehled nejen o metalové scéně, ale i společenských či náboženských poměrech...
Mainstreamová média se o Danger Danger nezajímala a pro kapelu byla situace docela na hraně. Její lídři Bruno Ravel a Steve West si pochvalovali, že vydávají hudbu pouze přes vlastní vydavatelství Low Dice a nejsou vázáni termíny, ani omezováním tvůrčí svobody, ale museli uznat, že částečná recyklace materiálu pro připravované album „Cockroach“ na desce „Four The Hard Way“ nevyšla tak, jak si společně se zpěvákem Paulem Lainem představovali. Album vyšlo v naprostém utajení a dostalo se jen k hrstce skalních fandů,..
Ač se švédští The Hellacopters nikdy nedali počítat mezi bůhvíjaké průkopníky, evropská scéna přelomu tisíciletí by bez nich nebyla úplná. Byli velmi osobitým zjevem. Už proto, že jejich frontmanem byl někdejší bubeník Entombed Nicke Andersson, který se kolem roku 1995 rozhodl vylézt z deathmetalového hrobu a složit poctu své oblíbené hudbě sedmdesátých let. Tenkrát se retro heště nenosilo, pomineme-li fakt, že na britských ostrovech řádila britpopová horečka a všemožní epigoni The Beatles, ..
„Zkusil jsem dohnat vlastní mýtus k absurditě, čímž jsem ho chtěl zrušit. Vygumovat,“ řekl na konci šedesátých let Jim Morrison, když viděl, co jeho opilecké chování nechává za spoušť. Pokoušel se kát. Měl pro to důvod, i když lze jen těžko odhadnout, jak vážně všechno myslel. Měl za sebou největší incident svého života, který jemu i The Doors skoro zlomil vaz. 1. března 1969 The Doors měli vystoupit v Miami na Floridě. Morrison na místo dorazil pozdě, protože se pohádal s Pamelou, nestihl letadlo a v dalším spoji se zpil pod obraz. ..
Thrashmetalová obroda posledních let chrlí do světa další kapely a jednou z výraznějších je kanadská čtveřice Hyperia. Ta se začíná velmi prosazovat, k čemuž jí dopomáhá i aktuální album „Silhouettes Of Horror“. Kapelu z Calgary vede čtvrtým rokem zpěvačka Marlee Ryley se svým manželem Colinem, kteří spolu v minulosti působili ve folk/deathmetalové formaci Skymir. A jelikož Hyperia se ze zámoří ozývá stále silněji, bylo záhodno spojit se s Marley, aby kapelu představila...
Za ta léta, co Bryan Adams působí na scéně, se stal synonymem pro nekomplikovaného rockového písničkáře, který dokázal napsat řadu hitů, ale pořad vaří ze stejných ingrediencí. Jeho trademark, na první poslech rozpoznatelný styl, mu přinesl mnoho fanoušků po světě, ale dnes už mu nedovoluje větší rozptyl či mírné experimenty. Adams se svými novými deskami jen musí plnit očekávání, přestože jeho příznivci moc dobře ví, že tak skvělou a žhavou kolekci, jakou byla v roce 1984 deska „Reckless“,..
Poté, co turné k „Dawn“ ztroskotalo, byla činnost Danger Danger sporadická. Kapela vyhlásila pauzu, která byla v médiích prezentována jako oficiální rozpad. „O něčem takovém jsme ale neuvažovali,“ řekl Bruno Ravel, vůdčí osobnost kapely, která se nacházela v jakémsi schizofrenním rozpoložení. Pořád si stála za stylem, který představila na alternativně grungeovém počinu „Dawn“, ale už stihla vypozorovat, že skladby nechávají fanoušky na koncertech zcela chladnými a naopak pořád zabírají věci z prvních dvou desek. ..
Že by s Hardcore Superstar přestávala být legrace? Kapela působila zhruba před patnácti, dvaceti lety jako odjištěný granát a jistota pro fanoušky drzého glammmetalového šklebu, kterému Švédi dali modernější výraz, vyrvali jej z osmdesátých let a transformovali do modernějších časů. Měli velkou zásluhu na tom, že ze Skandinávie začaly v první desetiletce vylézat podobně smýšlející kapely, které reflektovaly vlivy Guns N`Roses, Mötley Crüe či legendárních krajanů Hanoi Rocks a znovu alespoň na chvilku zažehly vlnu zájmu..
Po incidentu v New Haven začali členové The Doors přehodnocovat svůj dosavadní přístup a částečně korigovat i v podstatě nekritický vztah k Jimu Morrisonovi. Bubeník John Densmore jej nemohl vystát delší dobu, zejména když po něm Morisson při koncertech házel různé předměty nebo spadl do bicí soupravy. Manzarek se Morrisonovi snažil domlouvat z pozice „staršího bratra“, ale bylo vidět, že slova nepadají na úrodnou půdu. Klávesista se problémy snažil hodit za hlavu a soustředil se..
S jídlem roste chuť a britští Cloven Hoof jsou toho důkazem. To, že kdysi patřili k Nové vlně britského heavy metalu, má svůj podíl na tom, že znějí stále tradičně, ovšem fakt, že v osmdesátých letech byli řazeni do zástupu šedých kapel, dnes žádný relevantní důvod nemá. Nebyli špatní, přestože zaspali dobu a bezejmenný debut vydali až v roce 1984. Proto je prakticky požrali jak velikáni klasického metalu, tak i mladé, dravé štiky čeledi thrashmetalové. A přestože osmdesátá léta byla pro heavy metal dobou zaslíbenou,..
V prvním díle povídání o historii britské heavymetalové kapely Cloven Hoof jsme se s basistou, skladatelem a zakládajícím členem Lee Paynem dostali na konec osmdesátých let. Stopa kapely na příští dekádu zmizela. Objevila se až v roce 2001, kdy Lee začal kapelu rekonstruovat, vyvázaný ze smluvních problémů, které znemožňovaly rozlet v osmdesátých letech. Od té doby se historie už nepřervala a Cloven Hoof jsou tady stále, ač s dalšími obměnami sestavy. ..
Kdysi dávno se britští Cloven Hoof mohli stát velkou heavymetalovou kapelou., Vzešli z prostředí Nové vlny britského heavy metalu, odkud povstala řada hvězd, ale osud (a právní problémy) s nimi rozehrál nepěknou hru. Dnes je kapela živá a při velké síle, což ukazuje nové album „Time Assassin“, které je naplno vrací do hry. Po více než čtyřiceti letech od založení. Kariéra kapely je docela spletitá a tak jsme o její přiblížení požádali basistu a dnes jediného zakládajícího člena Lee Paynea. ..
Tento chlápek, vlastním jménem Gregory Rybarski, je v poslední době snad ještě aktivnější, než v dobách největší slávy kapely Enuff Z`Nuff na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Tehdy bodoval s prvními dvěma alby i v oficiální americké hitparádě, ale kapela byla zevnitř rozežírána osobními spory a drogovými problémy (na ty dojel zejména kytarista Derek Frigo, který v roce 2004 zemřel na předávkování koktejlem heroinu a kokainu). Tyyto aspekty už pominuly. Chip Z`Nuff ..
Roky 1993 a 1994 byly krizové nejen pro Danger Danger, ale i pro celou hardrockovou či hairmetalovou scénu. Zejména v Americe, na místech, kde se ještě před pár lety za nimi táhly zástupy fanoušků, už hráli jiní, kožené bundy letěly do popelnic, místo nich se začaly nosit flanelové košile a vytahané svetry. Grungeři si brali na paškál zejména kapely ze třetí hairmetalové vlny, tedy kapely, které začínaly až na konci osmdesátých let a Danger Danger, společně s Warrant a Winger byli těmi, kdo to odnesli nejvíce..
Na Immolation byl vždycky spoleh a díky tomu mohou být bráni za jednu z největších deathmetalových jistot světa. Nebyli nikdy tak velkou kapelou jako Morbid Angel nebo Obituary, ale rozhodně jim lze přičíst k dobru, že své fanoušky nikdy nezklamali. Měli slabší chvilky v první desetiletce nového tisíciletí, kdy vydali trochu rozpačitá alba „Harnessing Ruin“ a „Shadows In The Light“, ale ani v tomto případě se nejednalo o žádný pokles k totálnímu průměru,..
„Jsem ještěrčí kráááál…“, hulákal do horké letní noci Jim Morrison. Připadal si jako vládce Sunset Stripu, pupku světa. Bylo léto 1967, kapela The Doors se právě stala celoamerickou senzací a on novým sexy symbolem milionů dospívajících fanynek. Už dávno nebyl plachým mladíkem, který si tajně zapisuje největší tužby do veršů a recituje je pouze své životní lásce Pamele Courson. „Z Jima se s obrovským úspěchem stalo monstrum,“ řekl k Morrisonově přerodu klávesista The Doors Ray Manzarek. ..
Dokáže Billy Graziadei někdy překročit stín Biohazard? Je pro něj jistě složité být neustále konfrontován odkazem alb „Urban Discipline“ a „State Of The World Address“, která se v devadesátých letech stala hybnou silou crossoverového hnutí, neboť takřka dokonale křížila hardcore punk s thrash metalem a vliv vzmáhajícího se rap metalu, na něž se ani Biohazard v dalších letech nepodařilo zcela navázat. Dnes je kapela minulostí, i když se Graziadei pokoušel ..
Billy Graziadei léta stál v čele jedné z nejviditelnějších kapel amerického hardcoru Biohazard. Kapela je už několik let minulostí, ovšem Billy ze scény nezmizel. Nejprve se zapojil do superskupiny Powerflo, která v roce 2017 vydala velice silné debutové album a posléze rozjel vlastní kariéru pod jménem Billybio. Ta navazuje na tvorbu Biohazard, což dokazuje novinková deska „Leaders And Liars“, na níž se Billymu daří vyvolávat duchy minulosti velmi dobře a navíc k nim přidává několik nových směrů..
Jsou dva druhy sólových alb. Taková, která umělec tvoří ze stejného těsta s jakým se pracuje v domovské kapele, a ta, která jsou odvážnější, experimentálnější a odvádějí co nejdále od stylu, kterým se léta prezentuje. První z nich jsou tvořena zejména pro letité fanoušky, jsou hrou na jistotu, ovšem tím částečně postrádají smysl. Druhá musí počítat s tím, že mohou narazit na hráz odporu, když se interpret rozhodne odhodit berličky domovské kapely a pokusí se vylétnout z klece, v níž se cítí být uzavřen...
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let vrcholila vlna amerického hair metalu, už bylo však znát, že kapely pozbyly údernost Mötley Crüe, Ratt či Quiet Riot a soustředily se na dobývání dívčích srdcí. To, co před pár lety zažehli Poison, chtěli Warrant, Slaughter, Firehouse nebo Danger Danger dotáhnout ještě dál, do hitparád nasazovali především balady a věřili, že se jim podaří vyprodukovat novou „Home Sweet Home“ či „Every Rose Has Its Thorn“. To však byla chvilka, ..
Návrat kytarista Johna Frusciantea, který nahradil svého náhradníka Joshe Klinghoffera, vzbudil u fanoušků Red Hot Chili Peppers vlnu nadšení. Byl to přelétavý a v minulosti těžce fetující Frusciante, který s kapelou natočil přelomové dílo „Blood Sugar Sex Magic“ a významným způsobem promluvil i do pozdějších alb „Californication“, „By The Way“ a „Stadium Arcadium“, které se staly srovnatelnými šlágry jako deska z roku 1991. Jenže Frusciante je nevyzpytatelný a proto jeho angažmá u Red Hot Chili Peppers ..
Dnes si jen těžko dokážeme představit tak svobodnou dobu, jaká vládla v šedesátých letech v Americe. Tehdy se zdálo, že nic není nemožné, že stále žije americký sen a že existují hranice, které lze posouvat donekonečna. V hudebním světě začínala nejinspirativnější doba, do Ameriky se valil proud britské hudby v čele s The Beatles, následovaných drzými floutky The Rolling Stones, na což se Amerika chystala razantně odpovědět. Měla tradice v rock n`rollových kořenech ..
I když by mohlo vydání druhé comebackové desky australských Midnight Oil vyvolával u fanoušků nadšení, celá věc má trochu hořkou příchuť. Kapela přišla s regulérním albem, nato bene s takovým, které snese přísná kritéria, ovšem tuto emisi ihned provázelo prohlášení, že následující propagační turné bude rozlučkové. Tím se návrat, jenž se uskutečnil před pěti lety, dostává do jiného světla. Argumenty, proč chce kapela svou činnost ukončit, ..
Léta běží a člověk se při vyřknutí letopočtu leckdy podiví, jak je to vlastně dlouho. Koho by napadlo, že Danger Danger, kdysi kometa hairmetalového nebe a na pár chvil miláčci hudebního tisku i stanice MTV, si letos připomíná pětatřicet let od svého založení. Toto výročí mimoděk připomíná i to, jak celá nablýskaná americké scéna je stará a přitom v myslích řady fanoušků stále ještě živá. Kapely už dnes nejsou na vrcholu, netvoří je postpubertální modelové, kterým pánbůh dal do vínku kromě atraktivního vzhledu i kousek hudebního nadání, ..
V pomyslném souboji dvou největších francouzských kapel současné metalové scény, Gojiry a Dagoby, druhá jmenovaná stále prohrává. Nelze obě kapely spolu zcela srovnávat, každá ke své tvorbě přistupuje jinak, protože tam, kde je Gojira metalovým inspirativním a průkopnickým vulkánem, tam Dagoba jako by přešlapovala na místě a stále přemýšlela o tom, jak se co nejvíce zalíbit širšímu spektru publika. Gojira se její styl vyplácí a pomalu se o ní začíná mluvit jako o novodobých metalových titánech, ..
Když v dubnu 1970 prolétla světem zpráva o tom, že Paul McCartney opustil The Beatles, řada zasvěcených věděla, že s největší legendou historie moderní hudby je už několik měsíců stejně konec. Kapela od srpna 1969 byla ve stádiu klinické smrti, John Lennon už pracoval jen s Yoko Ono na jejich společné tvorbě pod hlavičkou Plastic Ono Band a zbylí členové se připravovali na sólovou dráhu. Lennon měl čerstvě venku sólový hit „Give Peace A Chance“, protiválečný manifest, ..
Jako by doba utíkala Reckless Love mezi prsty. Na začátku minulé desetiletky platila finská parta za nejzářivější novou kometu na skandinávském rockovém nebi a první tři alba, vydaná v rychlém sledu, z nich udělala hvězdy. To, co vrchovatě naznačil debut, dotáhla nasládlá hitovka „Animal Attraction“ a o poznání tvrdší „Spirit“ do konce, a Reckless Love mohla čekat velká a zářivá budoucnost. Ale osud to naplánoval jinak. Jako kdyby se něco zadrhlo a kapela se začala kazit. První tři desky byly napěchované skvělými hity, ..
Někdejší kometa skandinávské hairmetalové scény se vrací po šesti letech s novým albem. A s jiným výrazem, než na jaký byli fanoušci zvyklí. Kapela částečně opustila původní rock n`roll, implantovala do své hudby řadu tanečních prvků a vytvořila album „Turborider“, které se zdá být přelomem v kariéře. Šest let je dlouhá doba, Reckless Love se během ní vyvinuli v trochu jinou kapelu a teď napjatě čekají, jak na jejich aktuální tvář zareagují staří fanoušci. O vývoji i o problémech, které způsobily nejdelší pauzu v dosavadní kariéře kapely..
Poslední roky nebyly pro britské Ten po umělecké stránce nejlepším obdobím. Desky „Stormwarning“ či „Albion“ odhalily v plné nahotě fakt, že kapela má svůj zenit za sebou a po dobrých albech z přelomu milénia došlo na totální vyčerpání, patrné jak ze skladeb samotných, tak z hlasu zpěváka Garyho Hughese. Ode dna se Ten odrazili s albem „Isla De Muerta“, ač ani toto nebylo výstavním kouskem mixu klasického hard rocku a AOR. Po mizérii předchozích let konečně ukázalo, že se kapela nemusí zaobírat definitivním koncem..
O vlivu a umění Steva Vaie není třeba polemizovat, protože už navždy zůstane jedním z největších mistrů rockové kytary, navíc stylově velice doširoka rozkročený. Když pomineme jeho dřevní začátky v sedmdesátých letech, kdy se spíše snažil do detailu přehrát sóla svých oblíbenců Jimmyho Page, Ritchieho Blackmorea, Jimiho Hendrixe nebo Jeffa Becka, nelze nezmínit fakt, že si ho jako osmnáctiletého střelce vybral král avantgardního rocku Frank Zappa. S ním Vai hrál několik let a Zappův trochu schizofrenický a neuchopitelný styl..
„Když jsme začali pracovat na novém materiálu, bylo všechno divné,“ řekl Slash o tvorbě nové desky Guns N`Roses v roce 1996. „Ve zkušebně jsem byl já, Duff, Matt Sorum a občas i Dizzy Reed. Ale Axl nikdy. Chodil tam v noci s Paulem Hugem a dělal na úplně něčem jiném.“ Práce stála a kapela začínala být čím dál nervóznější. Ovšem jaká kapela? Guns N`Roses se rozdělili na dva tábory a dokonce se spekulovalo o tom, že pod slavným názvem bude pokračovat sestava, která nahrála „It`s Five O`Clock Somewhere“,..
Cult Of Luna jsou bráni jako letití matadoři extrémní metalové scény. Doba, kdy tito Švédi byli mladou a novátorskou kapelou, je vzdálena více než dvacet let a tak vlastně ani nikomu nepřijde, že kapela ušla docela slušný kus cesty. Od takřka neposlouchatelných začátků, v nichž míchali bažinatý sludge metal s hardcorovou energií, ve které už tehdy nechyběly atmosférické plochy, vyrostli ve zcela svébytnou kapelu, která si hraje zejména s temnými náladami na pozadí hutné hradby kytarových riffů..
Na Ghost se dnes pohlíží jako na nafouklé opulentní divadlo, které je hnáno svéráznou, i když částečně kýčovitou image nebo jako na zachránce rock n`rollu, na zářivé hitmakery, kteří moc dobře ví, jak se píše skvělá skladba na pomezí rocku, heavy metalu a popu. Pravda je nakonec někde uprostřed. Principál a diktátor Tobias Forge (kdo si dnes vzpomene, že býval kytaristou hairmetalových Crashdïet?), na sebe strhl pozornost zejména díky spektakulárnímu tyjátru, který Ghost katapultoval na vysoká místa rockové scény. ..
Přestože atmosféra houstla, když se v jedné místnosti potkal John Lennon s Paulem McCartneyem, našly se i světlé chvilky. Nejpamátnější se udála ve chvíli, kdy v dubnu 1969 našli společnou řeč a napsali skladbu „The Ballad Of John And Yoko“. Fanoušci na chvilku nabyli dojmu, že v řadách The Beatles je všechno tak, jako za starých časů. Mýlili se… Kapela už dávno nedržela pohromadě a i když připravovala další album, všechny pořádně namíchl Lennonův požadavek, aby na jedné straně desky byly výlučně jeho věci..
Dánští folkmetalisté jsou zpět. Po sedmi letech jako kdyby se probouzeli ze zimního spánku, znovu lezli ze svého brlohu, ještě s mírnou kocovinou po vypití blahodárné medoviny se rozkoukávají po světě, ochotni roztančit celý les skotačivými skladbami. Už dávno odchodili starou tvář, strašící původním black metalem, mocně si lokli z korbele piva a znovu se pustili do práce. Nechávají ožívat staré zkazky o hrdinských eposech, kdy se lesy hemžili zbojníky, kdy chudý člověk žil jen těžkou prací a lidovou zábavou ..
Folk metal v podání dánských Svartsot získává o něco odlišnější dimenzi. Kapela se vrátila po letech na scénu se specifickým albem „Kumbl“, jehož základ netvoří úplně nové skladby, ale středověké písně, jejichž datum vzniku spadá až do roku 1300. Proč se kapela k tomuto kroku rozhodla, vysvětluje její kytarista a lídr Cris Frederiksen. Ten se obsáhle rozpovídal nejen o vzniku alba, ale popsal také stěžejní skladby i práci, při níž bylo těžké získávat prameny několik století staré k tomu,..
Snaha být novým Yngwiem Malmsteenem doslova bije do očí. Ovšem má zpoždění už skoro čtyřicet let. Tytam jsou doby, kdy Malmsteen, kdysi nazývaný zázračné švédské dítě, udivoval svou novátorskou hrou a s prstem v nose přehrával klasiky od Paganiniho nebo slavné Beethovenovy skladby jen na otřískanou kytaru Fender Stratocaster. V osmdesátých letech to budilo nebývalý rozruch, protože Malmsteen byl pravděpodobně první a nejviditelnější kytarista, ..
„Je pravda, že jsi právě vymyslel nejlepší kytarový riff všech dob?“ Tuto hloupou otázku Slashovi položil někdy v roce 1994 redaktor německého časopisu Bravo. „Pořád píšu riffy, jsou pro mě jasným základem skladeb,“ zachovával si vážnou tvář kytarista, který ještě patřil do Guns N`Roses, ale jeho dny v této legendě se pomalu sčítaly. Kromě toho, že kapela byla vyšťavena po megalomanském obřím turné „Use Your Illusion World Tour“, které se stalo na začátku devadesátých let největším podnikem světa, ..
Kdy a jestli vůbec vyjde očekávaná deska Guns N`Roses, je stále ve hvězdách a jisté je, že toto umělé prodlužování comebacku Axla Rose, Slashe a Duffa McKagana kapele nebývale škodí, protože zájem fanoušků o turné, na kterém se přehrávají jen třicet let staré jistoty, začíná pomalu klesat. Jenže s touhle kapelou nikdy nebylo nic jednoduché a její existence popírá všemožné zákonitosti. Proto se Slash, protipól vůči kdysi excentrickému frontmanovi (dnes už spíše introvertnímu podivínovi) Axlu Roseovi,..
Čas letí jako zběsilý a už je to více než třicet let, co Eddie Vedder jako předák nových hvězd Pearl Jam vtrhl na scénu a šokoval návštěvníky koncertů akrobatickými kousky na pódiových konstrukcích. Na začátku devadesátých let se stal jedním ze symbolů nastupující grungeové revoluce a svým vášnivým projevem poháněl největší hity tehdejší generace. „Even Flow“, „Jeremy“, „Black“ či „Daughter“ byly těmi nejvýraznějšími a díky nim je Vedderovo jméno zapsáno ..
V roce 1968 se začínala projevovat nevraživost mezi členy The Beatles. Zejména mezi Johnem Lennonem a Paulem McCartneyem. Druhý jmenovaný stále více nelibě nesl fakt, že kam Lennon přišel, na jakoukoliv schůzku kapely, zkoušky či natáčení, všude jej následovala milenka Yoko Ono. To podle McCartneyho výrazně ztěžovalo práci kapely na novém materiálu, který byl znovu tvrdě vyžadován. Lennon nemohl přenést přes srdce, že po smrti manažera Briana Epsteina se McCartney pasoval ..
Už je to více než třicet let, co se americká kapela Love/Hate, vedená charismatickým zpěvákem Jizzym Pearlem, vyhřívala na výsluní popularity. Tehdy netušila, že jde o pověstných patnáct minut slávy. Uběhlo jen pár let a bylo po všem. Ve víru všeobecné revoluce hudebního trhu si na konci devadesátých let už nikdo nevzpomněl na to, že kdysi kapela měla venku skvělé album „Blackout In The Red Room“ s nervním hitem „Why Do You Think They Call It Dope?“, který v roce 1990 zapadl do doby, ..
I když dnes zpěvák Jizzy Pearl stojí v čele kapely Quiet Riot, nezapomíná na svou někdejší štaci ze začátku devadesátých let Love/Hate. Tuto dávno rozpadlou kapelu připomíná v současnosti vydáním alba „Hell, CA“, kde se na obalu vedle jeho jména objevuje i název Love/Hate. O comeback se nejedná, z někdejší sestavy, která natočila alba „Blackout In The Red Room“, či „Wasted In America“ v ní zbyl jen Jizzy, ale i tak Pearlova současná tvorba má k této partě stále blízko. I přesto, že v minulých letech prošel zpěvák i sestavami Ratt či L.A. Guns, ..
V roce 2004 byl Dio plný nadějí a entuziasmu. Přestože jeho poslední alba se kvalitou ani komerčním úspěchem nerovnala nejlepším věcem, dosáhl postavení legendy „na kterou se nesahá“, Poklony mu sekali mladí umělci z tehdejší heavymetalové vlny, pro něž byl takřka bohem. Sám odmítal žít z podstaty, ač recenze z celého světa na poslední album „Killing The Dragon“ nebyly úplně jednoznačné a pochvalné. Mluvilo se o vykrádání sama sebe, o otřepaných textových motivech i o neinvenční hudební složce. ..
Kdyby Tony Martin nazpíval za celou svou kariéru pouze výstavní kusy pozdní diskografie Black Sabbath „Headless Cross“ a „Tyr“, měl by o místo na slunci postaráno. Byť se na něho v té době koukalo jako na někoho, kdo brání znovuspojení s Ozzym Osbournem (nebo aspoň s Ronniem Jamesem Diem) a řada skalních fanoušků jej nikdy nepřijala za svého, má Tony Martin své neodmyslitelné a podstatné místo v sabbathovské historii. Je s podivem, že do doby, než se po Rayovi Gillenovi jal přezpívat desku „The Eternal Idol“, ..
Po smrti manažera Briana Epsteina jako kdyby na celou kapelu padla deprese a členy opouštěla chuť do společné tvorby. Nepotřebovali nového manažera, potřebovali vůdčí osobnost, která by dokázala kočírovat jejich přebubřelá ega, dokázala si poradit s Harrisonovou nezúčastněností a uměla přimět Lennona, aby hlavní část své energie věnoval kapele. Do takové role se pasoval Paul McCartney, ale narážel na nedostatek respektu, neboť s jeho novou funkcí se zejména Lennon nehodlal smířit. Tento okamžik se stal ..
Čas neuvěřitelně letí, protože je to už třicet let, co se světu představila finská kapela The 69 Eyes v čele s frontmanem Jyrkim 69. Prvotní směr měla jasný, zněla spíše jako evropská odpověď na americký zvuk kapel Mötley Crüe či Guns N`Roses, zásadně poučený domácím vzorem Hanoi Rocks. Ač tehdy byli The 69 Eyes kapelou z mnoha, vývoj, který ušli během devadesátých let, byl zajímavý. Jyrki se nořil čím dál do hlubších poloh svého hlasu, kapela opouštěla původní hair metal ..
Také se vám zdá, že hlas Ronnieho Romera začíná být na scéně pěkně profláklým prvkem? Vylétl ze srdce Lords Of Black, kde na křídlech v podstatě průměrného materiálu působil jako zářivá kometa. Po boku Ritchieho Blackmorea ve znovuobnovených Rainbow exceloval, protože měl k dispozici legendární skladby, na nichž výtečně oživil reminiscence na své slavné předchůdce, ať to byl Ronnie James Dio, David Coverdale nebo Glenn Hughes. Před pár lety se čekalo, že vyskočí na rockový piedestal, ..
Kariéra Dio začínala nabírat šťastnější směr. Album „Magica“ řadu fanoušků potěšilo, což se projevilo i na návštěvnosti koncertů následujícího turné, na nějž se Ronnie a jeho spoluhráči vypravili s opulentně vyvedenou scénou, což byl prvek, který pro ně v devadesátých letech nebyl samozřejmostí. Ovšem pod povrchem to bublalo. Graig Goldy musel řešit rodinné záležitosti a nevěnoval kapele tolik energie, kolik si Dio představoval. Na evropské turné neodjel basista Jimmy Bain, jenž byl pro koncerty ..
I když snahy Gotthard o ovládnutí švýcarského rockového trůnu byly za života původního zpěváka Steva Lee velice silné, nakonec jsou to pořád zasloužilci Krokus, kteří si mohou nárok na tento titul uzurpovat. Velkou zásluhu na tom má jejich zpěvák, rodák z Malty, Marc Storace, který se podepsal pod nejklasičtější alba kapely, ať už „Metal Rendez-vous“, „Hardware“ či „The Headhunter“, ale i pod tituly nejnovější. Jeho hlas, mírně evokující nebohého Bona Scotta z AC/DC, se stal během let jasným poznávacím znamením kapely ..
Byl srpen 1967 a The Beatles už měli tři měsíce na trhu převratné album „Sgt. Pepper`s Lonely Hearts Club Band“, které je představilo v mnohem psychedeličtější poloze než předchozí počiny. Směřovalo jejich kroky, stále více ovlivněné transcendentálními meditacemi (což plně korespondovalo se scénou hippies) a starým védským učením (náboženské texty starověké Indie) k setkání., které se uskutečnilo v Londýně a následně i v Bangoru ve Walesu. Tam kapelu přijal slovutný indický filozof a duchovní Mahariši Maheš Jógi. ..
Pro řadu pamětníků, kteří aktivně zažili osmdesátá léta a pamatují si rozpuk glam metalu (v tomto případě britského), je zpěvák Steevi Jaimz ikonou. Přestože jeho současné hudební aktivity jsou spíše utlumeny, nelze zapomenout, že nazpíval debutové album welšských Tigertailz „Young And Crazy“. To se do rockové historie zapsalo vcelku silně a díky němu se hairmetalová horečka z Ameriky přelila i do Velké Británie. Ovšem Jaimz v Tigertailz nevydržel, už na konci osmdesátých let přepustil frontmanský post Kimu Hookerovi a stáhl se po pozadí. ..
Znovuspojení Axla Rose, Slashe a Duffa McKagana pod hlavičkou Guns N`Roses bylo největší rockovou událostí uplynulé dekády. Přišlo sice trochu s křížkem po funuse, protože doba, kdy se na to čekalo jako na smilování boží, už pominula, ale i tak miliony fanoušků zachvátila v roce 2016 hysterie, když se druhdy nejnebezpečnější kapela na světě rozjela na společné turné „Not In This Lifetime Tour“. Od chvíle, kdy se tito Tři králové objevili ve společnosti dalších čtyř spoluhráčů na pódiu legendárního klubu Troubadour, ..
Po „Strange Highways“ a hlavně „Angry Machines“ bylo nutné přehodnocovat. Obě desky sice zapadly do kontextu doby devadesátých let, ovšem díru do světa neudělaly, jelikož Dio pro ně připravil (hlavně v případě druhé jmenované) pouze průměrný materiál, který vadil mnohem více než moderně pojatý, alternativně metalový zvuk. Největší díl viny padl na kytaristu Tracyho G, který proto musel kapelu opustit. Vrhl se na sólovou dráhu, která jej z velkých pódií odvedla do klubů a hospod. ..
Praying Mantis se vždycky dali brát za jistotu melodického hard rocku s příchutí AOR, což byl aspekt, který je odlišoval od britských souputníků Nové vlny britského heavy metalu, přestože u nich působili zásadní členové prvotní fáze vývoje Iron Maiden zpěvák Paul Di`Anno a kytarista Dennis Stratton. Jenže u Praying Mantis drží otěže pevně v rukách bratři Troyové a těm se nikdy do metalu moc nechtělo. Ani v dobách, kdy tento styl válcoval starý kontinent, o to méně, když už jsou prakticky v důchodovém věku...
S koncertováním je konec! Tak se rozhodli členové The Beatles, i přes nesouhlas manažera Brian Epsteina, když podnikli katastrofální turné po Asii, na němž se jim jen o vlas podařilo uniknout z Filipín, kde se dostali do nemilosti diktátora Ferdinanda Marcose za údajnou urážku jeho manželky a kdy je pranýřovala americká média za Lennonův výrok o Ježíši Kristu. Přestože s tím Paul McCartney nesouhlasil, padlo definitivní rozhodnutí, že v příštích měsících se budou The Beatles..
Tokyo Blade zrají jako víno. Jestliže by před lety na tuto britskou kapelu nevsadil nikdo ani pětník, situace v posledních pěti, šesti letech nabrala zcela jiný kurz a Tokyo Blade jsou takřka ve stejně silné formě jako kolem poloviny osmdesátých let, kdy se řadili ke druhému šiku Nové vlny britského heavy metalu. Měli možná smůlu, že začali později než Iron Maiden, Saxon či Def Leppard, a proto se logicky dostali do jejich vleku, ovšem mezi kapelami ostrovní scény patřili k těm lepším. ..
Kytarista, zakládající člen a lídr britských heavymetalistů Tokyo Blade Andy Boulton je velmi vstřícný člověk. Traduje se o něm, že zásadně neodmítá žádosti o rozhovor, což už se potvrdilo i nám. Pro povídání se naskytl velmi dobrý důvod, kapela přichází po dvou letech od alba „Dark Revolution“ s dalším dílem, ambiciózní nahrávkou „Fury“, na níž piluje svůj výraz, sestávající z kořenů Nové vlny britského heavy metalu, špetky americké hardrockové hitovosti a dramatičtějších poloh, které vystupují o něco více do popředí. ..
Pilíř první etapy Whitesnake Bernie Marsden je zjevně při chuti. Poté, co loni v létě vydal album „Kings“, plné starých bluesových standardů, přišel na sklonku roku s naprosto stejně koncipovanou nahrávkou „Chess“. Stejně jako o „Kings“ tvrdí, že je výsledkem kamarádského setkání a nespoutaných jamů, na kterých si se svými přáteli zahrál věci, které definovaly jeho hudební začátky. Takové počínání je pochopitelné, Marsden je v letech (je mu sedmdesát), kdy se nehoní za komerčním úspěchem..
Čím jsou Billy Talent starší, tím méně chuti mají pouštět se do osvědčených neopunkových, či poppunkových věcí, které jim kdysi udělaly jméno a zajistily velkou slávu. Už to je tak dávno, že jejich bezejmenný debut a nejslavnější počin oslaví příští rok dvacet let od vydání. Od té doby se Billy Talent pohnuli z místa, i když to v první desetiletce nového tisíciletí vypadalo jinak, neboť si hověli v pozici nové senzace a neměli důvod měnit styl. V domovské Kanadě zůstali i nadále hvězda..
Že se „Strange Highways“ stane komerčním propadákem se dalo čekat. Deska neobsahovala příliš excelentní materiál, který by dokázal přesvědčit alespoň příznivce starých alb, ale ani doba Diovi nepřála. Dokázal se přenést přes nablýskané hairmetalové šílenství osmdesátých let, k němuž jednu dobu i sám inklinoval a jehož příznivci jej přijali za svého, dokázal odolat nástupu thrash metalu, ovšem seattleská revoluce začátku devadesátých let jej zastihla nepřipraveného a oslabeného nezdarem u Black Sabbath. ..
Zdá se, že u amerických křesťanů Skillet je v poslední době klid. Kapela zkonsolidovala sestavu, která se začala sypat poté, co Skillet dosáhli největšího komerčního úspěchu a zbyl v ní pouze frontman John Cooper a jeho manželka, kytaristka Korey. Už dlouhých deset let Skillet jedou ve stejné personální linii a nerozhodily je ani sólové choutky členů, které se naplno projevily v roce 2018. Věc má ale také druhou stránku, a tou je fakt, že klid zjevně Skillet příliš nesvědčí. ..
„Křesťanství zanikne. Scvrkne se a zmizí. Nemusím o tom diskutovat; mám pravdu a jednou se to potvrdí. Jsme teď populárnější než Ježíš. Nevím, kdo se odporoučí první - jestli rokenrol, anebo křesťanství,“ řekl 4. března 1966 John Lennon v rozhovoru pro londýnský večerník Evening Standart. V červenci tuto stať přetiskl americký časopis Datebook pod názvem „Jsme teď populárnější než Ježíš“ a byl z toho celosvětový poprask. Do té doby se nikdo nedovolil tímto způsobem..
Bicí, kytary, klavír, hrstka progresivních postupů a nevinný dívčí hlas. Takhle lze velice zjednodušeně charakterizovat americký projekt Dianthus, za nímž stojí dvojčata Jackie a Jessica Parryovy. Dvojice, která si (alespoň v Americe) získává v poslední době větší oblibu, se rozhodla obstát v mužské konkurenci a zvolila pro to výrazové prostředky, které jí byly nejbližší. S inspirací u progresivních bohů Rush či neuchopitelných divnostrejců Tool a ve spojení s klasickými základy klavírní hudby mají potenciál vytvořit zajímavý mix,..
Z Kalifornie pochází nový projekt sester Jackie a Jessicy Parryových. Od dvou mladých muzikantek se nedá čekat, že by navázaly na tamní slavnou scénu a přišly s bezproblémovými popěvky o lásce a nočních tazích městem. To už se v Los Angeles dnes nenosí. Dianthus, jak sestry svou kapelu pojmenovaly, hrají těžko definovatelný styl, ve kterém rezonuje metalová klasika, stejně jako modernější či alternativnější prvky, vše smíchané do jednoho zajímavého koktejlu. ..
Za to, že dodnes nedošlo k reunionu Led Zeppelin, lze vinit (i když je to velmi silné slovo) jediného člověka - zpěváka Roberta Planta. Ten už řadu let neposlouchá volání ze strany kytaristy Jimmyho Page a tvrdošíjně odmítá návrat legendy.. Důvod je nasnadě a je čistě hudební. Byl to Plant, který již v sedmdesátých letech, v dobách největší slávy Led Zeppelin, byl hudebně velmi variabilní a spolu s basistou Johnem Paulem Jonesem tvořil v kapele experimentálnější kliku,..
Je otázka, jak ke Kissin` Dynamite přistupujete. Pokud jako mladší fanoušci, nezasaženi osmdesátými lety, může tato německá kapela působit skvělým dojmem. Pokud jako poněkud odrostlejší a tím pádem i náročnější posluchači, asi dáte za pravdu tvrzení, že toho zatím zase tolik nepředvedla. Má na kontě několik hitů, které přesně zapadají do stylové škatulky osmdesátkového hard n`heavy, navíc opatřené současným, energickým zvukem, ale vedle tehdejších hegemonů Bon Jovi, Def Leppard, Kiss, Whitesnake či Van Halen ..
Situace u Black Sabbath byla na začátku devadesátých let velmi zmatená. Přestože se britská legenda představila v roce 1991 albem „Tyr“, které nazpíval Tony Martin, už během turné k této desce bylo jasné, že se schyluje ke změnám. Mluvilo se o tom, že by do řad kapely měl znovu nastoupit Ozzy Osbourne, který však prožíval jeden z největších vrcholů sólové kariéry, když měl vysoko v žebříčcích slavné album „No More Tears“. Management Black Sabbath byl naopak neklidný z toho, že prodejní čísla alb s Tonym Martinem..
Takřka v naprosté tichosti se na scénu po pár letech vrací zpěvák Terry Ilous. Od roku 2018, kdy byl nucen opustit řady Great White, setrvával v jakési podivné nečinnosti, nenaskočil zpět na sólovou dráhu a nedal dohromady ani novou hudbu se svou domovskou kapelou XYZ, s ním slavil na přelomu osmdesátých a devadesátých let slušný úspěch. Čekat, že by vyhazov od Great White zpěváka dostal do kolen se nedalo, Ilous se prokázal jako houževnatý umělec, disponující skvělým hlasem..
„Dejte nám všichni pokoj!“ To bylo ústřední motto šestého alba The Beatles „Rubber Soul“. Ještě v době, kdy kapela byla na turné po Severní Americe, kde se setkala se svým někdejším idolem Elvisem Presleyem, přišel požadavek na další desku. Lennon šílel. Toužil po klidu a proklínal producenta George Martina i manažera Briana Epsteina, kteří kapelu hnali do vysokých obrátek. The Beatles už měli dost škatulek i očekávání, jak by jejich další deska měla znít. Byli si vědomi své vlastní důležitosti a faktu,..
Na Saxon je prostě spoleh. Jen málokdy britská heavymetalová stálice své fanoušky zklamala a dělo se tak zejména v časech, když se Biff Byford a jeho parta rozhodli pro drobné experimenty v tvorbě. Zejména na konci osmdesátých let, kdy kapela hleděla přes oceán a na albech „Rock The Nation“ a „Destiny“ zkoušela dobýt americký trh komerčněji znějícím materiálem. Což o to, obě alba nedělají Saxon žádnou ostudu a leckterý fanoušek je počítá mezi to nejlepší, co kdy vydali, ovšem všeobecný názor je spíše negativní. ..
Saxon znovu hrají na jistotu. Je to jedna z mála kapela, která drží prapor klasického heavy metalu stále vysoko a pořád ukazuje, jak velká a inspirativní byla Nová vlna britského heavy metalu. Saxon dnes nejsou moc překvapiví, ale rozhodně ukazují, že jejich řemeslo stále vykazuje vysokou kvalitu. Přesně taková je novinka „Carpe Diem“, s níž kapela právě přišla. Rozhovoru se chopil bubeník Nigel Glockler, jenž je třetím nejzasloužilejším členem kapely. Nastoupil do ní v roce 1981, ..
Díky prvním dvěma albům si švédští Autumn`s Child udělali na evropské rockové scéně docela slušné jméno, přestože v podstatě nabízí jen klasický AOR, ovšem ve velmi slušném balení, které je vždy o krok (nebo spíše více) před různými podobně laděnými spolky, poslepovanými z nejrůznějších muzikantů. Takoví jsou i Autumn`s Child, ovšem z jejich tvorby je daleko více cítit, že pracují spíše jako kapela než jako pět na sobě nezávislých muzikantů. To je velká deviza, obě alba zněla soudržně..
Na konci osmdesátých let byla kapela Ronnieho Jamese Dia v podivném stavu. Ale dalo se ještě vůbec o nějaké kapele mluvit? Poté, co došlo k totálnímu rozkolu sestavy, která nahrála desku „Dream Evil“, zůstal Ronnie sám jako starý osamělý vlk. Byl stále v pozici, kdy si mohl vybírat ze zástupu ostřílených muzikantů, majících zájem stanout vedle jedné z největších rockových legend, jenže i on cítil, že doba fantaskní textů a epického hard n`heavy je pryč. Byl stále na MTV, ovšem už i z vysílání tohoto kanálu jej začali vytlačovat mladší umělci. ..
Diskografie amerického kytaristy Stevea Conteho se pěkně rozrůstá. Nejenže je už více než deset let stabilní oporou týmu bývalého zpěváka Hanoi Rocks Michaela Monroea, s nímž právě pracuje na další desce, má za sebou i výtečné angažmá v comebackové éře legendárních New York Dolls a také působení ve vlastní kapele Company Of Wolves. Mimo to se poslední roky věnuje vlastní sólové kariéře, kterou stíhá i při vytížení u Monroea. Sólová dráha pro něho zjevně není doplňková činnost,..
Jestli film „A Hard Day`s Night“, líčící život The Beatles na vrcholu Beatlemánie, byl logickým snímkem, ve kterém se kapela představila v naprosto reálném světle, druhý celovečerní projekt „Help!“ byl úplně o něčem jiném. Neměl nic společného se světem kapely, s jejich koncerty, ječícími fanynkami a nepopisoval život uvnitř kapely. „Help!“ byl skvělý film, ale nebyl náš. Byli jsme spíše jako hostující hvězdy,“ zmínil Paul McCartney a tím shrnul celý problém. Ač ve filmu hrají členové The Beatles,..
Supreme Unbeing jsou novým pojmem na skandinávské metalové scéně, ale zároveň také kapelou, která se dere dopředu. Největší krok ke slávě udělali v roce 2020, když vydali debutové album „Enter Reality“, který zahalili do odéru progresivního heavy metalu, neuchopitelných textů a tajemné image, která může na první pohled připomínat krajany Ghost. Koncem loňského roku vypustili do světa singl „Hide The Beast“, který by měl být předzvěstí jejich druhé desky. ..
„Naše nová deska bude nejtvrdší, co jsme kdy udělali!,“ vykřikovali dánsko-američtí hrdinové Volbeat, když oznámili, že na konci letošního roku vyjde jejich novinka „Servant Of The Mind“. Bylo na čase, v poslední době si tato kapela až moc zahrávala s komerčním pop rockem, který na poslední nahrávce „Rewind, Replay, Rebound“ zcela otupil někdejší ostří a z kapely udělal líbivou záležitost, která sice má pořád komerční úspěch, ale svým směřováním se dostává do slepé uličky. ..
Otázka je, co dnes od Hypocrisy čekat. Pokud klasickou porci melodického death metalu, hraničící až s rutinou, je to v pořádku a takové očekávání nemůže přivodit žádné zklamání. Pokud ale někdo čeká vrcholové dílo, se kterými se parta hudebního vizionáře Petera Tägtgrena prezentovala v devadesátých letech, bude zřejmě vedle. Hypocrisy, ač jsou považováni za jednu z vůdčích kapel severské odnože melodického deathu, si své nejlepší chvilky dávno vybrali. ..
V předjaří roku 1986 visela nad Diovou kapelou těžká otázka, zda se podaří nahradit tak důležitého člena, jakým byl kytarista Vivian Campbell, jehož principál bez pardonu vypoklonkoval během turné k desce „Sacred Heart“. Campbell pak nenechal na svém bývalém zaměstnavateli nit suchou a proto bylo jasné, že k nějakému návratu dojít rozhodně nemůže. V tu chvíli se na scéně objevil Craig Goldy, jenž se znal ze svého krátkého působení u Rough Cutt s Diovým klávesistou Claudem Schnellem, ..
Čím víc klesá popularita britských The Darkness, tím točí kvalitnější desky. V jejich domovině mají stále úspěch, i když o poznání menší než v době debutu „Permission To Land“, ale zbytku světa začíná být tato kapela ukradená. Přitom desku od desky zraje jako víno, čímž může oslovit posluchače, kteří nad debutem i další deskou „One Way Ticket To Hell… And Back“ zoufale lomili rukama a ťukali si na čelo, co je tohle vůbec zač. Dnes už alba od „Pinewood Smile“ vykazují trvale vzestupnou tendenci. ..
Američtí Mastodon předvedli během dvaceti let své existence strhující a dechberoucí jízdu, která z nich udělala jednu z nejrespektovanějších rockových či metalových kapel současnosti. Rovněž je s podivem, jak se dokázali etablovat na předních příčkách hitparád, jelikož jejich hudba rozhodně nevykazuje známky typické hitovosti a pro mainstreamové publikum je svou složitostí příliš komplikovaná. Přestože Mastodon s každou další deskou předkládají ..
Zákonitosti hudebního průmyslu působily už v první polovině šedesátých let. The Beatles se stávali čím dál větší hvězdou a tak na ně ze strany vydavatelské firmy Parĺophone vyvíjen tlak na tvorbu dalších desek. Proto dva měsíce po vydání „A Hard Day`s Night“ museli znovu nastoupit do studia. Tehdy se kapela rozhodla opustit rodný Liverpool a zamířit do Londýna, aby byla o kousek blíž světovému dění. Alespoň tak tento krok muzikanti zdůvodňovali… ..
I když americká formace Giant nepatřila mezi nejvyhledávanější komerční artikl konce osmdesátých let, pořád rezonuje v uších pamětníků, přestože jí už několikrát zvonil umíráček. Širší veřejnost sice zná hit „I`ll See You In My Dreams“, který je dodnes možné zaslechnout na některých rádiových stanicích, ovšem jen málokdo si jej spojí s kapelou, v jejímž čele stál zpěvák a kytarista Dann Huff. To dnes však už neplatí, stejně jako to, že Giant patří minulosti. Už poněkolikáté jsou zpět, i když znovu s nezbytnou korekcí sestavy. ..
Americká formace Giant, kdysi důležitý prvek hardrockové scény, je zpět. I když opět bez svého někdejšího frontmana a skladatele Danna Huffa, ovšem s novou deskou „Shifting Time“, která se chce postavit čelem klasickým nahrávkám kapely. I když se Giant na scénu snažili vrátit několikrát, vypadá to, že tentokrát to myslí skutečně vážně. S novicem Kentem Hillim za mikrofonem a se třemi starými psy v sestavě. Jedním z nich je bubeník David Huff, Dannův bratr a zakládající člen, ..
Kdo mohl čekat, že se projekt Me And That Man stane pro Nergala v podstatě stejně důležitým jako Behemoth? Že je to nesmysl? Rozhodně ne, když se podíváme na činnost v posledních pěti letech, tak Behemoth pustili na trh jen album „I Love You At Your Darkness“ a Me And That Man přicházejí už s albem třetím. Prvotní forma projektu sice vzala za své, neboť Nergal se nepohodl s britským hudebníkem Johnem Porterem, ale místo něj je v současné době opulentní spektákl, mnohem větším ..
Jsou alba, která vycházejí ve stínu smutných událostí a jejich znění je jimi poznamenáno. Pozadí vzniku „Ascension Codes“ od někdejších průkopníků progresivního death metalu, floridských Cynic, je chmurné jako nejčernější mraky. Jako nesmiřitelný bůh pomsty z nich vystupuje Paul Masvidal, odhodlaný porvat se s tragickým osudem, který se loni u Cynic naplnil. Nejprve v lednu 2020 zemřel bubeník Sean Reinert, který byl Masvidalovým životním partnerem ..
Jak překonat (nebo minimálně dosáhnout stejného výsledku) „Holy Diver“ a „The Last In Line“? S tím si mohl Ronnie James Dio lámat hlavu poté, co se svou druhou deskou znovu dokázal pokořit platinové prodeje. Byl pod tlakem vydavatelské firmy, která zjistila, že má v hrsti klenot a chtěla kout železo, dokud bylo žhavé. Heavy metal byl v polovině osmdesátých let na vrcholu, ovšem bylo cítit, že se pomalu vyčerpává a klasicky diovské texty o dracích, bojovnících a božstvech nahrazuje jiný trend. ..
Ray Wilson v poslední době spíše mlčel. Jestliže před několika lety vydával desky ve větší frekvenci, na novinku „The Weight Of Man“ se čekalo pět let. Wilson však nikam nespěchá. O vrtkavosti osudu a pomíjivosti slávy ví své a dnes se za ničím nežene. Je spokojený s rolí komorního umělce, na něhož nejsou vyvíjeny tlaky ze strany nahrávacích společností a to je stav, který jeho tvorbě vyhovuje nejlépe. Nikomu nemusí dělat žádné ústupky, minulost se za ním netáhne jako nechtěný přízrak, ačkoliv by na lecčems mohl stavět. ..
Přestože alba „Please Please Me“ a „With The Beatles“ patří spíše ke slabší polovině diskografie, The Beatles stačila k tomu, aby z nich udělala hvězdu světového formátu. To co nejprve zasáhlo Velkou Británii a přelilo se do kontinentální Evropy, nyní zažívala i Amerika. Říkalo se tomu Beatlemánie, protože kam se John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr hnuli, tam je pronásledovaly ječící fanoušci, kteří se chtěli osobně seznámit s těmi, kdo píše tak skvělé, jednoduché, ale přesto geniální skladby. ..
Před rokem na tomto místě padala optimistická slov o kulturní obrodě, která přijde v roce 2021 po konci Covidu, k čemuž ale nedošlo. Hudební scéna se pořád dusí, perzekuována nejrůznějšími zákazy a vládními opatřeními, které se ukázaly být málo účinné, ovšem podivný stav trvá dál. Trpí tím umělec i fanoušci. Koncertů byla hrstka, na ty největší se znovu nedostalo, ovšem alba vycházet nepřestala. Ta jako by odrážela současný stav rockové scény, který se nachází v jisté formě hibernace. ..
Maďarská formace Needless se tváří jako nová kapela, ve skutečnosti funguje už od roku 2004, desky však začala vydávat až v posledních letech. Aktuálně přišla s druhou nahrávkou „The Cosmic Cauldron“, navazující na dva a půl roku starý debut „Heresy“. Kapela podepsala smlouvu s agilním vydavatelstvím Uprising! Records, což je pro ni krok vpřed. Alespoň tak to vidí frontman kapely Ádám Forczek, který od počátku stojí v čele původně deathmetalové formace. Dnes je pojem death metal v souvislosti s Needless zavádějící,..
Když vyšlo před čtrnácti lety album „Sgt. Hetfield Motorbreath Pub Band“ od pošahané čtveřice Beatallica, byla to docela sranda. Originální nápad spojit do jednolitého celku fragmenty skladeb od The Beatles a Metallicy splnil svůj účel a pobavil. Sice se nejednalo o žádné velké umění, ale bylo to něco, co se na scéně nevyskytovalo a solidní hráčské výkony, které uchopily obě legendy vcelku obstojným a citlivým způsobem,..
Někdejší „zázračné Ozzyho dítě“, kytarový střelec Zakk Wylde, už taky stárne. Od doby, co vysekl úvodní riff skladby „Miracle Man“ z Osbourneova alba „No Rest For The Wicked“, uplynulo více než třicet let. Za tu dobu se Zakk zbavil silné závislosti na alkoholu, stejně jako péče „mámy Sharon“ a jeho život je mnohem spořádanější než v dobách, kdy si na bicí praktikábl položil metr piv a během koncertu je všechny zdolal. To se musí někde promítnout a kromě toho, ..
Hvězda Ronnieho Jamese Dia letěla strmě vzhůru. Už nebyl pro rockovou obec jen bývalým zpěvákem Rainbow a Black Sabbath, ale člověkem, který stvořil album „Holy Diver“. To zapadlo do kontextu doby a v Americe se ho prodalo více než milion kusů Obdivuhodný úspěch deska slavila i na britských ostrovech, kde měl Dio díky účinkování ve zmíněných legendách statut poloboha. V době, kdy „Holy Diver“ visela zakousnutá v hitparádách, si Dio koupil dům v Anglii, kde nalezl nový domov. ..
Přestože americký kytarista John 5 hraje s Robem Zombiem a v dobách největší slávy stál po boku Marilyna Mansona, stejný šílenec jako kapelníci nikdy nebyl. Přestože jeho image je velice extravagantní, na prvním místě pro něho byla vždy hudba. A to ať už stál po boku slavnějších kolegů (kromě Zombieho i Mansona zanechal otisk na albech Davida Lee Rotha (Van Halen), Roba Halforda (Judas Priest), Paula Stanleyho (Kiss), Sebastiana Bacha (ex-Skid Row) či Steva Perryho (ex-Journey)). ..
The Beatles zažívali na začátku šedesátých let turbulentní, ač stále ještě naivně nevinnou dobu. Debut „Please Please Me“ se rychle stal ve Velké Británii trhákem, přestože kapela sama tvrdila, že se jedná jen o bezstarostné album začínající kapely, která si teprve na slávu začínala zvykat. Ale Evropou se pozvolna začínala šířit šeptanda o čtveřici nenápadných kluků z Liverpoolu, kteří se pomalu začínají dostávat do povědomí veřejnost. Kapele se začínal otvírat znovu německý trh,..
V devadesátých letech byli Pissing Razors kladeni na roveň Pantery. Ve všeobecném nadšení z groove metalu, jaký předvedla Pantera na svých klasických dílech „Cowboys From Hell“, „Vulgar Display Of Power“ či „Far Beyond Driven“ se vyhlížely další kapely, které by fanoušky, bažící po betonově tvrdých riffech a drsném macho zpěvu, mohly uspokojit stejně jako parta bratří Abbottů. Jenže nic tak velkého nepřišlo. Pissing Razors byli kapelou,..
Jméno kytaristy Michaela Dennera je nejvíce spjatu s jeho činností v Mercyful Fate a účastí na klasických albech Kinga Diamonda. Jeho kariéra je mnohem obsáhlejší a neomezuje se pouze na okultní, satanský heavy metal, či prazáklad black metalu, jak se občas tvrdí, ale i na různé progrockové, jazzové či tradičně hardrockové projekty. Ty zastupuje jeho kapela Denner`s Inferno, která se v roce 2019 představila s debutovým albem „In Amber“. O této kapele, ale i o minulosti v Mercyful Fate jsme s Michaelem Dennerem zapředli rozhovor...
Tak i Deep Purple podlehli módě coverových alb a na světě je počin „Turning To Crime“. Jedna ze služebně nejdéle působících kapel rockové historie se údajně k tomu kroku odhodlala během pandemie, kdy nemohla podpořit poslední album „Whoosh!“ a výsledkem byly spontánní nahrávací frekvence, které si vzal pod kapelní taktovku basista Roger Glover a producentsky je zaštítil legendární producent Bob Ezrin. Sestava ostřílených pardálů dokáže zaručit dobrý výsledek, ač za předpokladu,..
Heavy metal má mnoho symbolů, ale jedním z nich je člověk, který se narodil v čase, kdy ještě o žádné podobné hudbě nemohla být ani řeč. Lidi spíše zajímalo, co se bude dít po nedávném útoku na Pearl Harbor a třásli se strachy při zprávách o krvavých bojích u Stalingradu. Do těch časů se narodil jistý Ronald James Padavona, kterému osud vyměřil úplně jinou životní dráhu, než si představovali jeho rodiče, kteří tvořili smíšený americko-italský pár. Nestal se z něho voják jako jeho otec, nakonec z něho nebyl ani lékař, jak se původně čekalo. ..
Oč jsou At The Gates melodičtější a vznosnější, o to více jdou The Lurking Fear do špíny a undergroundu. Takto jednoduše by se dal charakterizovat rozdíl mezi kapelami, v jejichž čele stojí zpěvák Tomas Lindberg, který psal nesmazatelné dějiny melodičtější odnože švédského death metalu, ale podílel se také na utváření britského grindcorového undegroundu v řadách šílenců Lock Up. Jsou to dvě odlišné tváře extrémního metalu, ovšem Lindberg dokáže obě velmi slušně spojit. Důkazem toho jsou The Lurking Fear,..
Dokáže Hudba Praha přežít i bez dlouholetého frontmana Michala Ambrože? Zatímco si Michal postavil kapelu, kam k původnímu názvu přidal i svoje jméno, jeho někdejší spoluhráči se snaží staré příznivce přesvědčit jako Hudba Praha Band, s nímž právě vydali desku „Barevný sny“. Tahle kapela je stejně legitimní jako Ambrožova parta, protože se rekrutuje z řady důležitých členů klasické éry Hudby Praha, potažmo ještě Jasné páky. ..
Jen když se řekne název The Beatles, je z toho cítit obrovsky silný závan historie. NEEXISTUJE na světě slavnější kapela, než byla liverpoolská čtveřice, která zažehla pochodeň, z níž se rockový požár rozšířil do celého světa. Byli to The Beatles, kteří se představili jako skutečná kapela a definovali to, co se v budoucích letech stalo normou. Zpěv, dvě kytary, baskytara a bicí. Jakkoliv stejný model už používali rock n`rolloví umělci typu Elvise Presleyho, Buddyho Hollyho, či Richieho Valense, vždy se prezentovali jako sóloví umělci s doprovodnou kapelou. ..
Co čekat nového od starých psů, jakými jsou švédští Unleashed? Když kdysi Angus Young tvrdil, že AC/DC vydávají každý rok stejné album, jen s jiným obalem, možná ani netušil, na kolik kapel tahle definice může pasovat. Unleashed jsou mezi nimi. To, co si na začátku devadesátých nalajnovali, toho se drží dodnes, přestože jejich původní neotesaný death metal je dnes možná trochu kultivovanější a možná jej trochu ohlodal zub času, ale podstata zůstává netknutá. ..
„…Je osmý duben, třiašedesát…“ Tak začíná skladba kapely Tři sestry, jednoduše pojmenovaná „63“. Ten den se nic důležitého nestalo, život běžel rutinou šedých šedesátých let, lidi už dávno přišli o poválečné ideály a všechno bylo přeplněné každodenní všedností. Ovšem to jen zdánlivě. Ten den se totiž narodil František Sahula. Člověk, který měl doslova a do písmene charakterizovat, co znamená český punk. Hudbou, životem a nakonec i tragickou smrtí. Přestože životní příběh Františka Sahuly měl tragické vyústění,..
Vraťme se na konec roku 1993, kdy Nirvana měla venku desku „In Utero“, po jejímž vydání (ač nebylo poháněno singlem typu „Smells Like Teen Spirit“) se znovu strhla nákupní horečka. Přestože to Kurt Cobain nechtěl, kapela byla nucena vyjet na turné, aby nové album propagovala. To bylo chaotické jako samotné koncerty, některé byly dotažené k dokonalosti a zářily obrovskou energií, která se v Nirvaně nakumulovala a některé byly naprosto tragické. Všechno záviselo na Cobainově psychickém a fyzickém rozpoložení...
Nejprve to vypadalo, že odchod zpěváka Tommyho Vexta zlomí Bad Wolves vaz. Přitom rozchod nesl znaky nejpitomějších důvodů, jaké si člověk dokáže představit. Otřepané fráze o startu sólové kariéry zněly důvěryhodně prvních pár minut, na povrch brzy vyplula pravda, když se Vext rozpovídal o tom, že jej ostatní spoluhráči chtěli z kapely vystrnadit kvůli politickým názorům. To je v dnešní hyperkorektní Americe smutná realita, přestože Vext pouze vyjádřil podporu ..
Psal se rok 2005 a u Black Sabbath situace znovu dospěla do slepé uličky. Kapela sice stále fungovala se zpěvákem Ozzym Osbournem, s nímž dokončila úspěšné světové turné a nasmlouvané koncerty v rámci Ozzfestu, ovšem komunikace mezi Ozzym a zbytkem kapely vázla. Osbourne se netajil tím, že má chuť na sólovou práci, z čehož o dva roky později vzniklo album „Black Rain“ a Tony Iommi se s vydavatelskou firmou domluvil na vydání kompilace „The Dio Years“, která shrnovala období, ..
Americký zpěvák Tim „Ripper“ Owens je workoholik. Od doby, kdy jako zpěvák nevýznamné revivalové party nastoupil ke svým idolům Judas Priest, uplynulo už čtvrt století a za tu dobu se Ripper podílel na mnoha dalších albech - zpíval s Yngwiem Malmsteenem, kapelou Iced Earth nebo vedl své projekty. Letošní rok je pro něho hodně významný. Nejenže se spojil s někdejším kolegou z Judas Priest K.K. Downingem a svým hlasem ozdobil debutovou desku kapely K.K.`s Priest „Sermons Of The Sinner“, ..
The Beatles! Jméno této legendy rezonuje celou kariérou losangeleských fintilů Enuff Z`Nuff. Už od osmdesátých let, kdy tvorba Lennona, McCartneyho, Harrisona a Starra nebyla už žhavým zbožím a mládež zajímala vlastně jen okrajově. Dnes, ve všeobecném revivalu rockové kultury druhé poloviny minulého století, je vše jinak, ale vzhledem k tomu, že Enuff Z`Nuff tuhle kapelu propagují více než třicet let, rozhodně se v jejich případě nedá mluvit o něčem vypočítavém. ..
Ikonický zpěvák hvězdy amerického AOR Journey Steve Perry
kašle na všechny zákonitosti showbyznysu. Jak si jinak vysvětlit, že obrovský úspěch, který v osmdesátých letech dosáhl s klasickými alby Journey dnes nechává daleko za sebou. Není to poprvé. Když Journey byli v první polovině osmdesátých let na vrcholu slávy a prodávali každé své desky miliony kopií, rozhodl se Perry pro sólovou dráhu. Ke kapele se vrátil, ovšem jen proto, aby nazpíval v roce 1986 desku „Raised On Radio“ a na pár let zase zmizel. ..
I když spory uvnitř Nirvany vlivem Cobainova nevypočitatelného chování byly veliké a Grohl s Novoselicem se cítili odsunuti na druhou kolej, dokázala kapela na chvilku polevit a nechat všechny problémy za dveřmi studia, kam se vypravila v únoru 1993, aby vypotila plnohodnotného nástupce megašlágru „Nevermind“. Cobain stále trval na tom, že se album bude jmenovat „I Hate Myself And I Want To Die“, ale pro tento název už nenacházel podporu ani uvnitř kapely. Rozhodl se tedy nechat věci chvilku uležet… ..
Když se řekne starý punk, každému okamžitě naskočí asociace se Sex Pistols. Tito Britové jsou nejviditelnějším symbolem punkové revolty druhé poloviny sedmdesátých let a jejich jediné album „Never Mind The Bollocks… Here`s The Sex Pistols“ bývá citováno jako nesmrtelná klasika tohoto pokleslého žánru. Ovšem Johnny Rotten a jeho parta nebyli jediní a už vůbec ne první. Polemiky, zda byli právě oni skuteční pankáči (nepochybuje se vlastně jen o Sidu Viciousovi) ..
Mezi řadou fanoušků americké blues/hard rocku mají Little Caesar výsadní postavení, které si vybudovali zejména dvojicí první alb na začátku devadesátých let. Kapela sice nezažila světový průlom a nečekaly ji vyprodané stadiony, přesto se dnes těší takřka legendárnímu postavení. I proto, že složitá devadesátá léta prožila v ústraní a v časech, kdy doba začala podobně laděné hudbě znovu přát, vydávala další alba. Dvanáct let starou nahrávku „Redemption“ teď připomíná novým vydáním...
Když se budeme zajímat o nejdůležitější tuzemská alba na poli rockové a metalové hudby, vždycky narazíme i na „Thrash The Trash“ od Arakainu. Tahle deska definovala v roce 1990 tuzemský thrash metal a nabídla jej v kvalitě srovnatelné se zahraniční produkcí. Tehdy vyšla pouze na vinylu, v dalších letech spatřila světlo světa na CD pouze v anglické verzi „Thrash!“ nebo na dvojalbu spolu se „Schizofrenií“...
Kurt Cobain nikdy neměl štěstí na ženy a ony na něho také ne. Každý rozchod Cobain nesl těžce a své emoce nejen přetavoval do skladeb, ale utápěl je čím dál častěji v drogových koktejlech. Měl zkušenosti s marihuanou, LSD, crackem, nakonec přidal nejtěžší kalibr, heroin. Ještě před natáčením „Nevermind“ mu do života vstoupila jeho femme fatale Courtney Love. Toulavá kočka z Kalifornie, která se pokoušela prorazit herectvím, ovšem dostala jedinou výraznou roli ve filmu „Sid And Nancy“...
Sólovky kytaristy Alice In Chains Jerryho Cantrella byly vždy velmi vyhledávaným artiklem určité skupiny posluchačů. Těžko by v nich našel zalíbení někdo libující si v mainstreamovém rocku či optimistických náladách, ovšem pro jedince, který má v sobě kus zádumčivé povahy, je Cantrellova tvorba lahůdkou. Samozřejmě se opírá o specifický styl, který z Alice In Chains udělal před lety nervní, psychotickou hydru, ale jeho sólová tvorba má mnohem větší přesah než striktně nalajnovaní Alice In Chains. ..
Lucifer jsou retro jako řemen a tak se také prezentují. „Máme všichni v kapele rádi rock sedmdesátých let,“ říká zpěvačka Johanna Sadonis a přesně vystihuje podstatu celé kapely. Deep Purple, Black Sabbath, Blue Öyster Cult nebo Heart jsou party, ke kterým se Lucifer už od začátku své kariéry chodili učit a k nimž (po vzoru Blue Öyster Cult) přidali i podivné okultní či mysteriózní texty. Zatím jim to vycházelo, s každou deskou kapela rostla, k čemuž jí před pár lety dopomohl i přesun základního tábora z Německa do Švédska,..
Bylo třeba dát světu na vědomí, že Foreigner jsou zpět. Hned, co se vrátil Lou Gramm, kapela vydala výběrové album „The Very Best Of Foreigner“ a vzápětí po něm další výběr „The Very Best… And Beyond“, který původní kompilaci obohacoval o materiál nejcennější. O tři nové skladby, které měly dokladovat, že kapela je zpět při síle. A vypadalo to, že chemie mezi Grammem a Jonesem začíná zase fungovat. Přestože skladby vznikly velmi rychle, obsahují velice kvalitní a pestrý materiál...
Dlouhá a spletitá je historie tuzemských průkopníků extrémního metalu, pražských Törr. Letos je to pětačtyřicet let, co se tento název (jestě bez přehlásek) vyloupl na svět z hlavy tehdy třináctiletého Oty Hereše. V roce 1976 se samozřejmě nedalo mluvit o nějakém heavy či dokonce black metalu, ten ještě neexistoval ani ve světě, ale první hardrockové krůčky byly vykonány. Postupné přitvrzování soundu se pro Herešův projekt stávalo každodenní rutinou a když o pár let do kapely přišel druhý symbol, basista a zpěvák Vlasta Henych, ..
„Inkvizitor zvedá svůj kříž, horší než mor, inkvizitor je…“ ten refrén se nesmazatelně zapsal do historie české metalové hudby. K němu se pražští Törr svým způsobem vrací. Nové album pojmenovali „Inkvizitörr“, a jak říká hlavní postava kapely, zpěvák a kytarista Ota Hereš, má to mimo jiné symbolizovat i návrat ke kořenům. Törr míří zpět do osmdesátých let, kdy si vypracoval své prvotní renomé, ovšem návrat je jen částečný. Více se dozvíte nejen z recenze, ale i z rozhovoru s Otou Herešem. ..
Přestože je na světě řada fanoušků, kteří se ještě nesmířili s tím, že Rage Against The Machine, ač stále občasně koncertují, jsou spíše už jen historický pojem, jejich dvorní kytarista Tom Morello má na věc jiný pohled. Dávno vyrostl z formátu, který Rage Against The Machine nabízeli v devadesátých letech a jeho hudební rozhled je mnohem větší. Ze superskupiny Prophets Of Rage, kterou vedl společně s bývalými členy RATM a třemi rappery to sice moc poznat nebylo, ale už i ona je minulostí. ..
Comebacky starých kapel bývají ošidné. Většinou si koledují o pěkný průšvih, neboť se jedná jen o vyvolávání duchů minulosti, ovšem v mnohem unavenější formě. Což někdejší fanoušky nutí spíše sáhnout po dílech se starším datem a novinka pomalu zapadá prachem. To se stalo už mnohokrát a každá kapela se při svém návratu musí mít sakra na pozoru, aby dokázala fanoušky zaujmout materiálem,..
Psát o „Nevermind“ je jako psát o celé jedné generaci rockové hudby. Byla to tato deska, která s mohutnou razancí rozkopla svět rockového mainstreamu a do žebříčků začal nekontrolovatelně proudit alternativní rock, pro který média v té době vymyslela pojmenování grunge. „Nevermind“, ač nebyla v tomto ranku první nahrávkou, se stala absolutní ikonou. Deskou, která jednou pro vždy přepsala dějiny a pravidla rockové hudby. Po jejím vydání nebylo už nic stejné..
Jen málokterá kapela se za poslední dobu okoukala tak, jako Black Veil Brides. Když začínali, nebyli žádnými hvězdami a jejich debut „We Stitch These Wounds“ dnes působí jako trochu úsměvný pokus o tehdy moderní metalcore, naplněný mladickou naivitou, ale i nadšením pro věc. „Set The World On Fire“ ukázalo větší ambice, Black Veil Brides se na něm prezentovali jako postapokalyptická glammmetalová formace s výbušností dospělejšího metalcoru. V roce 2013 dosáhli vrcholu, neboť vytvořili ambiciózní koncepční dílo..
Foreigner zažívali nejhorší časy od počátků své kariéry. Celých deset let se jim dařilo všechno, na co sáhli, hit střídal hit, starší a zkušenější kolegové je plácali po ramenou a prodeje alb se počítaly na desítky milionů. Ovšem album „Inside Information“, přestože bylo kvalitnější než předchůdce „Agent Provocateur“, zůstalo za očekáváním a sólovém ambice kytaristy Micka Jonese a zpěváka Lou Gramma kapelu paralyzovaly ještě více. Nic to však nebylo v porovnání s tím, když v létě 1990 ohlásil odchod Gramm...
Jsou kapely, u kterých člověka může mrzet, že toho nevydaly víc a rozpadly se velmi předčasně. Mezi ně bezpečně patří Freak Of Nature. Parta, založená na začátku devadesátých let dánským zpěvákem Mikem Trampem přímo ve víru grungeové revoluce. Nebyla jí do vínku dána dlouhověkost ani velký komerční úspěch, přesto vytvořila dvě výtečná a nadčasová alba, kterým se nyní dostává pozornosti, neboť vycházejí (společně s výběrem rarit „Outcasts“) v reprezentativních reedicích. ..
Věci se začaly kazit rychleji, než bylo záhodno… Ne všechny koncerty se vydařily na výbornou, grungeoví fanoušci spojovali Mike Trampa s jeho působením ve White Lion, kteří (stejně jako další kapely glammetalové scény) byli terčem posměchu, turné po boku Helloween bylo zrušeno a v táboře Freak Of Nature začínala panovat nervozita. V této podivné náladě začaly probíhat přípravy na druhou desku „Gathering Of Freaks“. Tramp po letech přiznával, že kapela, i když byla mnohem sehranější než při tvorbě debutu, ..
Na kariéře Mikea Trampa by se v určitém období daly vyučovat dějiny rockové hudby. V osmdesátých letech byl jedním ze symbolů hair metalu a s White Lion slavil velké úspěchy, vyprodával arény a sbíral platinová ocenění za prodeje desek. Jenže čas oponou trhl, scéna se změnila a Bílého lva si čas odnesl s sebou. Tramp místo toho postavil kapelu Freak Of Nature, která v první polovině devadesátých let reflektovala nové trendy grunge a alternativního rocku..
Jméno kanadského umělce Polychucka zatím nemá velkou sílu, přestože se jedná o renomovaného hráče a kytarového učitele, který se zaměřuje jak na psaní vlastních kompozic, tak na výuku a hru kytarového stylu shredding. Poté, co Polychuck léta procházel kapelami, jež hrály spíše extrémní metalové styly, věnuje se v současnosti sólové dráze. Tu odstartoval letos neuchopitelným dílem „Shadows Exposed“, které ukazuje, jak moc mu black či deathmetalová škatulka byla malá...
L.A. Guns je kapela snad s nejvíce spletitou historií z celé losangeleské scény. Už začátky kapely, při kterých jeden čas stál za mikrofonem i Axl Rose, nebyly jednoduché a stejně je tomu i dnes. Členové kapely se před nedávnem už poněkolikáté podívali do soudní síně, kde se řešila práva na jejich název. Ten si přisvojovali dvě party. Na jedné straně zpěvák Phil Lewis a kytarista a zakladatel kapely Tracii Guns, na straně druhé dva členové klasické a nejzásadnější sestavy,..
Dnes to možná vypadá paradoxně, ale byly časy, kdy tahle trojice ze Seattlu byla obecně považována za třetí nejdůležitější kapelu rock n`rollu, po The Beatles a Rolling Stones. Dnes už víme, že jejich obrovský a nevídaný úspěch byl dán kromě nepopiratelného skladatelského talentu také skvělým načasováním a důslednou prací vydavatelského labelu a hudební televize MTV. Díky tomu všemu se z Nirvany stal fenomén, který nekončí ani třicet let po vydání jejich nejslavnější desky..
Limp Bizkit předvedli jedno z největších překvapení. Nejen letošního roku, ale možná celé rockové historie. Do světa vypustili po deseti letech nové album „Still Sucks“, bez toho, aby předtím jeho vydání oznámili, či jej propagovali. U kapely, která je fanoušky považována za obrovskou legendu a která svého času prodávala alba v několikamilionových nákladech, je to jednání přinejmenším zarážející. Museli si být sakra vědomi kvality, kterou nabízí nebo prostě a jednoduše kašlou na zákonitosti showbyznysu..
Foreigner si užívali výsadního postavení na scéně, které jim zajistila jak deska „4“, tak i megaúspěch balady „I Want To Know What Love Is“ z alba „Agent Provocateur“, ale těžko se dalo mluvit o vnitřní pohodě uvnitř souboru. Existovalo tehdy vůbec ještě něco takového? Fakt, že spoluhráři Micka Jonese byli odstaveni od důležitých rozhodnutí, které Foreigner činili, hodně nelibě nesl zpěvák Lou Gramm, který nahlas uvažoval o tom, že Foreigner opustí. Tomu nahrávalo oznámení o vydání jeho sólového debutu „Ready Or Not“ ..
Při vydání každého alba švédských Crazy Lixx je otázka stále stejná. Podaří se této kapele udržet svůj status? Jejich desky (zejména v posledních letech) jsou považovány za velmi kvalitní díla melodického hard rocku a oni sami jsou bráni jako lídři skandinávské scény. Po vydání bezejmenného alba z roku 2015 se spekulovalo, že Crazy Lixx dosáhli svých možností a s ničím lepším už přijít nedokáží. ..
Crazy Lixx jsou stále ještě mladá kapela plná entuziasmu. Na scéně působí skoro dvacet let, ale pořád mají co říct, alespoň soudě podle jejich nové desky. „Street Lethal“ sice nepřináší do jejich soundu žádnou výraznější změnu, ale pokračuje v tradici silných alb minulých let. Frontman švédských hairmetalistů Danny Rexon je na ní patřičně hrdý a jeho slova nezní jako povinné chvástání se nad novým dílem. Proto se z půlhodinky, která byla pro nás vyměřena, stalo velmi příjemné povídání s člověkem,..
Nášivku s motivem debutového alba Massacre „From Beyond“ nosil na džísce začátkem devadesátých let nejeden metalista. Kapela, tvořená bývalými členy slovutných Death se tímto albem vyšvihla mezi největší senzace deathmetalové scény své doby a vypadalo to, že ji čeká velká budoucnost. Ti, co byli na vážkách z příliš progresivního směřování Death, najednou měli Massacre jako novou modlu. Jenže všechno trvalo krátce...
Pokud budeme hledat nejzásadnější desky tuzemské rockové hudby, je nutné vrátit se také na přelom šedesátých a sedmdesátých let. Do doby, kdy utichal hřmot sovětských tanků po náměstích, ale poměry pomalu zase začaly přituhovat a všechno, co pro českou kulturu znamenalo Pražské jaro, bylo odvrhnuto. Jenže inspirativní doba šedesátých let, kdy hudební revoluce běžela nejen napříč tuzemskými hudebními kluby, ale celým světem, se zastavit nedala. Požár, který zažehli The Beatles a The Rolling Stones,..
Biffy Clyro jsou na britských ostrovech hvězdy, jejich fanoušci jim rozumějí a kritici po vydání každé desky tasí ty nejvyšší známky. Tahle parta ze Skotska hraje přesně ten druh rocku, který v jejich domovině v současné době frčí. Jsou tak akorát retro, aby stále mohli tvrdit, že jsou současná kapela. Jsou alternativní, ale ne zas moc, aby jim neutekl hitový profit. Jsou to obyčejní chlápci, ale jen zdánlivě, protože dobře vědí, že domácí fanoušci je mají takřka za polobohy. Jsou zasnění, přesně tak jak si přejí jejich fanynky, ..
Úspěch „4“ byl fenomenální a zastínil všechna předchozí alba. Vydavatelská firma Atlantic se samozřejmě rozhodla kout železo, dokud bylo žhavé a rychle na trh vypustila kompilační album „Records“ které mělo jediný účel - nové fanoušky přitáhnout ke starší tvorbě kapely a tím zvýšit prodejnost i prvních tří desek. To se také stalo a „Double Vision“ se paradoxně do dnešních dnů v Americe prodalo více než „4“. ..
Rocková scéna v nejhříšnějším městě na světě, v americkém Las Vegas, žije a má se čile k světu. Dokladuje to také v podstatě nová kapela, která se dala v tomto městě dohromady. Velvet Chains mají aktuálně na svém kontě debutovou desku „Icarus“. Ambice s ní mají velké a věří si. Je pro to důvod. Od vydání alba uplynulo pár týdnů a kapela se začíná dostávat do hledáčku fanoušků amerického rock n`rollu, v němž se mísí vlivy glam metalu osmdesátých let se vším pozlátkem klasického hard rocku ..
Velvet Chains je takřka nový pojem na rockové scéně. S kořeny v Latinské Americe kapela vyrostla z kasín a klubů Las Vegas, aby se v současnosti pomalu začala dostávat do povědomí lidí. K tomu má posloužit debutové album „Icarus“, na které se podařilo získat velmi zajímavé hosty, zejména člena Guns N`Roses, kytaristu Richarda Fortuse. Start má tato čtveřice silný, uvidíme, jak se jí podaří kvalitu „Icarus“ udržet i v budoucnosti. Basista a hlavní mozek kapely, chilský rodák Nils Goldschmidt, si věří...
Přestože bubeník Albert Bouchard opustil legendární Blue Öyster Cult už před čtyřiceti lety, je s hudbou této kapely neodmyslitelně spjatý. Možná proto se vrací k albu „Imaginos“, které pod hlavičkou Blue Öyster Cult vyšlo v roce 1988 a představilo koncept konspiračních teorií bývalého a dnes už zesnulého manažera Blue Öyster Cult Sandyho Pearlmana. Bouchard si jej tehdy vzal za své a proto se k němu teď po třiceti letech znovu vrací. ..
„Mick a Lou se rozhodli, že si všechno chtějí řídit sami, být v centru kapely,“ vzpomínal na rok 1980 po letech vyhozený kytarista a saxofonista Ian McDonald. „Mick se rozhodl dát najevo, že je to jeho kapela, k čemuž mu menší kolektiv vyhovoval. Já tu kapelu miloval a sám bych neodešel, ale bohužel to nebylo moje rozhodnutí.“ Z Foreigner se stala čtveřice. Jones se pevně rozhodl, že McDonalda ani druhého odpadlíka klávesistu Ala Greenwooda ..
Návrat kytaristy Tommyho Skeoche do soukolí showbyznysu je pro řadu lidí velkou událostí. Fanoušci nejčistšího amerického hard rocku osmdesátých let mají stále v paměti jeho práci, kterou odvedl v řadách kapely Tesla, která, ač se vymykala hairmetalovému hnutí, k němuž byla mylně řazena, dokázala prodávat alba po tunách. A desky „Mechanical Resonance“, „The Great Radio Controversy“, „The Psychotic Supper“ a koneckonců i „Bust A Nut“, na nichž Skeoch exceluje, se ukázaly být trvalkami bez příznaků stárnutí. ..
O rozhovor s kytaristou a bývalým zásadním členem americké hardrockové formace Tesla Tommym Skeochem jsme se snažili už delší dobu. Loni po vydání alba projektu Skin Suit to nevyšlo, Skeoch už kapelu házel za hlavu a stavěl partu Resist & Bite. Ta nedávno vydala debutovou desku, která může být pro nejednoho fanouška Tesly trochu překvapující. Tentokrát Tommy zareagoval velmi rychle a měl obrovskou chuť se rozpovídat o své nové tvorbě. ..
Byly doby, kdy rockeři a metalisté Duran Duran nenáviděli. Tahle kapela ve své době představovala (spolu s Depeche Mode) protiváhu vůči všemu rockovému a metalovému a hudební scéna se dělila na ty, kteří byli buď metalisty nebo depešáci (kam patřili i příznivci Duran Duran). Dnes se všechny rozdíly dokonale setřely. Depeche Mode jsou předlohou pro rockové hudebníky, kteří vesele předělávají jejich největší hity a Duran Duran jsou uznávaní muzikanti napříč celým hudebním spektrem...
Al Jourgensen je naprostý nezmar. Kolikrát už byl pohřbíván kvůli zničující heroinové závislosti, aby vždycky z drogového hrobu dokázal vstát a dokázat, že nějaká síla mu ještě zbyla. Kolikrát svým nevyzpytatelným chováním vypudil spoluhráče z kapely a zbyl sám jako kůl v plotě, A kolikrát říkal, že ta která deska je jeho definitivně poslední? Feťákům se ze zásady nevěří a to i přesto, že Jourgensen tvrdí, že už minimálně dva roky chlastá jen pivo, kouří marihuanu a občas si dá halucinogenní houbičky. ..
Tomu, kdo se zajímá o americkou heavymetalovou scénu, nebude jméno kytaristy Jacka Frosta neznámé. Tento třiapadesátiletý muzikant se na scéně objevil už v devadesátých letech, kdy vedl svou kapelu Frost Bite, aby si pak založil vlivnější partu Seven Witches a stal se členem formace The Bronx Casket Company basisty Overkill D.D. Verniho. Na přelomu tisíciletí byl na roztrhání, v posledním roce existence kapely se stal členem legendárních Savatage,..
Původní vnitřní nerozbornost Foreigner vzala za své. Vyhazov basisty Eda Gagliardiho odstartoval nekončící sérii personální kotrmelců, které do dnešních dnů udělali z kapely zcela jinou formaci, v níž jediným členem, který si pamatuje nejslavnější časy, je kytarista Mick Jones. Na konci sedmdesátých let Foreigner byli jednou z největších nových kapel té doby, protože multiplatinové úspěchy alb „Foreigner“ a „Double Vision“ je postavili mezi největší hegemony scény. ..
I když kariéra této americké heavymetalové formace nepatřila nikdy k neklidnějším, to, co Alcatrazz zažili v posledním roce s nimi a zejména s jejich fanoušky dozajista otřáslo. Loni přišla tato parta s comebackovým albem a prvním dílem za posledních čtyřiatřicet let, „Born Innocent“, na němž jako by chtěla demonstrovat nerozbornost sestavy, v níž se objevili hned tři muži z počátků kapely. Dnes je všechno jinak. Klávesista Jimmy Waldo a basista Gary Shea stále drží prapor Alcatrazz nad hlavou, ..
Američtí heavymetalisté přežili rozchod se zpěvákem Grahamem Bonnetem a dál žijí vlastním životem. S novicem Doogiem Whitem, bývalým zpěvákem Blackmoreových Rainbow, předkládají nový materiál, o němž jsou plně přesvědčeni, což nebylo u této kapely v minulosti vždy samozřejmé. Podle slov klávesisty a zakládajícího člena Alcatrazz Jimmyho Walda podtrhuje podstatu kapely a navazuje především na debut „No Parole From Rock N`Roll“, ..
Přestože „Thrash The Trash“ od Arakainu byla první thrashmetalová deska, která po sametové revoluci vyšla, neméně důležitou úlohu má debut Debustrolu „Neuropatolog“. Ten ukázal, že se v tuzemské kotlině hraje thrash ještě mnohem zuřivější, než jaký prezentovala Brichtova parta, a že pojmenování „čeští Slayer“, které se za Debustrolem táhlo už od vydání dema „Vyznání smrti“, má své opodstatnění. Je k nevíře, že od původního vydání „Neuropatologa“ uplynulo třicet let, ..
Starého psa novým kouskům nenaučíš. V případě Running Wild, nebo spíše kapitána německé instituce Rolfa Kasparka, se toto rčení používá už řadu let. Je to k tomu pádný důvod. Od dob, kdy z hamburského přístavu vyjel na rozbouřené moře jeho pirátský škuner, uběhlo více než třicet let, ale Rolf roky nepočítá. Pořád se tváří, jako kdyby se psal letopočet 1987, kdy se do světa dostal opus magnum „Under Jolly Roger“. Running Wild, kteří se dnes tváří jako plnohodnotná kapela,..
Kytarista Gus G. už dávno překročil formát své kapely Firewind, která je a pravděpodobně i bude řazena k nižší lize na heavymetalovém kolbišti. Částečně se tak stalo poté, co si jej vybral tým Ozzyho Osbournea, aby nahrál kytary na album „Scream“ a pak se postavil po Madmanově boku i na koncertní pódia. Především se to děje však kvůli jeho sólovým ambicím. Ty se rozlétly všemi možnými směry, když jim heavy/powermetalová škatulka Firewind byla příliš těsná. Gus se tak prezentoval coby mnohem všestrannější umělec, ..
Komu by se stýskalo po někdejší britské senzaci Little Angels, může být pro něho dobrou variantou kapela Wayward Sons, a to nejen proto, že v ní zpívá frontman Little Angels Toby Jepson. Ten se u řady starých fanoušků kapely, fungující na přelomu osmdesátých a devadesátých let, trochu zdiskreditoval sólovou dráhou, na níž nejprve naskočil na vlnu grunge, aby skončil u těžce alternativního rocku, což bylo něco, co pamětníci alb „Don`t Pray For Me“, „Young Gods“ a „Jam“ rozhodně slyšet nechtěli. ..
Těžko by se v létě 1977 v Americe hledala žhavější akvizice, než byli Foreigner. Kiss pomalu vyhořívali na sólových ambicích jednotlivých členů, Journey se stále ještě potáceli mezi progresivním rockem a příliš intelektuálním jazz fusion, „Hotel California“ od The Eagles se už stávalo příliš ohranou písničkou, Aeromsith spíše klimbali v drogovém rauši a Cheap Trick se na svůj útok na špičky hitparád teprve chystali. Foreigner našli skulinu mezi těmito kapelami a vydobyli si obrovský úspěch...
Poslední roky byly pro brněnský Titanic docela těžké, ještě více než celá jejich kariéra, která prošla řadou zákrut a podivných chvil. Fakt, že těžké nemoci podlehl basista a dlouholetá opora Milan Hanák, ji mohl srazit na kolena. Jenže vůle byla tentokrát silnější. A to i přes odchod dalšího z důležitých členů, kytaristy Georgiho Enčeva. Zdálo se, že na všechno zůstal jako poslední mohykán frontman Zdeněk Černý sám. Tento pamětník starých časů a původního „tancovačkového“ Titanicu..
Klasická éra Titanicu, tedy doba alb „Metal Celebration“ a „Ábel“ je současnosti vzdálená třicet let. A vlastně ještě před deseti lety by si nikdo možná nevsadil ani falešnou pětku, že se brněnské legendě povede na tuto dobu tak dobře navázat. A to i přesto, že dnes je jediným pamětníkem oněch časů v sestavě frontman, zpěvák a kytarista Zdeněk Černý (v Titanicu však také nehrál přes dvacet let, od roku 1990 až do léta 2011), kterého postupem posledních let obklopili noví muzikanti, ať už po odchodu kytaristy Georgiho Enčeva nebo smrti zásadního člena, basisty Milana Hanáka..
Když loni vyšlo album „Alchemy Of Souls, Part I.“, oslavující návrat chilského zpěváka Ronnieho Romera do lůna španělské party, bylo už z názvu jasné, že dojde na pokračování. Proč však pokračovat v něčem docela průměrném, co staví na výborném hlase frontmana a instrumentálních dovednostech zbytku kapely, ale skladby nabízí docela nezajímavé a šedé, jak jen dnešní heavy metal umí být? Jenže Lords Of Black jsou zjevně se svou pozicí dělníků stylu spokojeni a Romero..
Jméno Foreigner zní zdánlivě jako pojem ze vzdálené minulosti, ale přestože drtivá většina dnešních posluchačů komerčních rádií tento název skutečně nezná, největší hity kapely jsou dávno nadčasovými kousky, které neodmyslitelně patří nejen k playlistu různých rádií, ale především k největší rockové klasice všech dob. Stačí jen říct název nejproslulejší skladby, až aristokraticky vznešené balady „I Want To Know What Love Is“ a i ten, kdo se absolutně o rockovou hudbu nezajímá, ví, která bije. ..
Řada spojení rockových hvězd vypadá na papíře lákavě, výsledek však bývá někdy až tristní. Jen si vzpomeňte na nekonečnou řadu superskupin, které v posledních letech rostly jako houby po dešti, většinou s úkolem vytřískat posledních pár peněz na hasnoucí slávě, přinášející materiál, který se většinou nemohl srovnávat s tím nejlepším, co dotyční muzikanti vyprodukovali v dobách svého největšího rozmachu. Proto je zapotřebí ke každému takovému projektu přistupovat s obezřetností. ..
Americký zpěvák Paul Shortino je na rockové scéně zkušený matador. Zažil osmdesátá léta, kdy měl blízko k průlomu se svou původní kapelou Rough Cutt, chvilku působil ve stylově spřízněných Quiet Riot, v novém miléniu zakotvil i u kdysi velmi známé formace King Kobra. Výčet jeho aktivit se nyní rozrůstá o další položku, když do světa vypustil debutové album projektu BlueDahlia. Tomu vdechl život spolu s kytarou Tracym G, který byl v devadesátých letech oporou Ronnieho Jamese Dia, ..
Legendární Yes vydávají novou desku a nastolují tím otázku, zda dokáží být po více než padesáti letech a v prakticky odlišné sestavě dnes relevantní. Jestliže si v sedmdesátých letech, kdy vydali své pionýrské desky, zakládali na tom, že jsou novátorští a poslech jejich alb byl vždy vzrušujícím dobrodružstvím, mohou být stejně přitažliví i po půl století? Mohou být také tak hitoví jako v na začátku osmdesátých let, kdy vydali komerčněji laděné a nejúspěšnější album „90125“? ..
Dávno tomu, co Chris Holmes stál vedle Blackieho Lawlesse a symbolizoval jednu z největších amerických senzací své doby. Tehdy byl brán za takřka stylotvorného kytaristu, který dokázal vnést do hudby W.A.S.P. znepokojující prvek a udělal ji více heavymetalovější než bylo v tehdy těžce glammetalovém Los Angeles zvykem. Jenže dnes Holmes členem W.A.S.P. není a na jeho výkony ve „Wild Child“, „I Wanna Be Somebody“ nebo „Blind In Texas“ se vzpomíná s notnou dávkou nostalgie. ..
The Sweet dojeli do konce… Když předchozí album „Waters Edge“ sklidilo víceméně negativní reakce (které si až tak úplně nezasloužilo) a v hitparádách zaznamenalo fiasko, měla kapela čas na rozmyšlenou, jak se současným stavem naložit. S nahráváním dalšího alba se nepospíchalo, protože za dveřmi studia už byl jen zlomek dávných fanoušků, kteří ještě na novou desku čekali. Ani samotné členy kapely nic netlačilo. Začátek osmdesátých let byla doba, kdy vydavatelské firmy začaly na trh chrlit všemožné výběry, ..
Poslední měsíce byly pro Davida Ellefsona turbulentní období. Poté, co se před deseti lety opět usadil v srdci Megadeth, které kdysi pomáhal Daveovi Mustaineovi stavět na nohy, už to vypadalo, že ti dva se znovu stali nerozlučnými brachy, kteří spolu kapelu dotáhnou až do konce. Chyba lávky. 24. května letošního roku svět obletěla zpráva, že Mustaine z Megadeth Ellefsona bez milosti vyrazil. Důvodem prý mělo být Ellefsonovo soukromé video se sexuálním obsahem, které uniklo na internet. ..
Přestože je David Ellefson známý jako basista a zakládající člen thrashmetalových velikánů Megadeth, tato skutečnost už dnes neplatí. Tento americký muzikant se už přenesl přes hořký rozchod s kapelou Davea Mustainea a dnes stojí na startovní čáře s novou kapelou The Lucid. „Chci tvořit hudbu se svými přáteli,“ říká v následujícím rozhovoru a naráží tím na fakt, že jeho nová kapela vyrostla na kamarádství mezi jednotlivými členy. Ambice má slušné, přestože Ellefson ví, že v dnešní době není jednoduché..
Švédská čtveřice Toxic Rose kupodivu moc nepospíchala. Je to pět let, co vydala debutové album „Total Tranquility“, od kterého si slibovala velký průlom. Částečně přišel, deska s mixem typického švédského hair metalu nového tisíciletí, heavymetalové klasiky a ostrou image někde mezi Mötley Crüe 1983 a filmem Šílený Max dokázala zaujmout a slibovala kapele slušnou budoucnost. Jasně, byl tady Covid a tím celkové zastavení kultury, ale přece jen pět let je dost dlouhá doba, aby se na jediné album kapely zapomnělo. ..
Návrat kytaristy K.K. Downinga z pohodlného křesla jeho rezidence zpět do víru hudebního dění je na metalové scéně jedna z největších událostí letošního roku. Znovu je na pořadu dne otázka, proč jeden ze symbolů nejčistšího heavy metalu před deseti lety tak spěšně opustil domovské Judas Priest, když řeči o důchodu pravděpodobně sloužily jen k tomu, aby zakryly podivné vztahy, které v Judas Priest panovaly. ..
Přestože se punk dnes hraje po celém světě a kapel, ohánějících se tímto stylem, je jako much, o původní punk je obrovská nouze. Když vezmeme největší lídry vlny z let 1976 a 1977, kdy punková horečka zachvátila celý svět, zjistíme, že vlastně už žádní nejsou. Ani v Americe, ani v Evropě. The Clash skončili už dávno a definitivní tečku za šancemi na jejich comeback udělala smrt zpěváka Joea Strummera, Ramones už spolu hrají v nebeském baru, i Johnny Thunders za sebou před třiceti lety zavřel víko heroinové rakve ..
Co naplat, staří metalcoroví fanoušci dávno Asking Alexandria oplakali, protože tahle britská parta rozhodně není tím, čím bývala před deseti lety. Tenkrát se dala považovat za metalcorovou mašinu, která chrlí kulometná tempa, screamované fucky lítají všude kolem a přítomnost elektroniky je spolu s kytarami dominantním prvkem. To je dneska minulostí, přestože bylo jasné, že přesun do jiných stylových odvětví nemusí Asking Alexandria pouze prospět. V jejich případě se to ukázalo jako dvousečné. ..
Psal se rok 1980, který byl pro klasickou éru The Sweet jedním z nejkritičtějších. Kapela se ještě nevzpamatovala z vyhazovu Briana Connollyho, který měl být očistným procesem, ale spíše jí podrážel nohy při každé příležitosti a velmi vlažné (až negativní) přijetí alba „Cut Above The Rest“ pro ni bylo skutečně studenou sprchou. Staří fanoušci odmítali chodit na koncerty, kde chyběl Connolly, čímž se projevil odliv posluchačů nejen v prodejnosti alb, ale také v návštěvnosti vystoupení. Kvůli tragické události z Vánoc 1979, ..
Na už tak hodně bujné švédské scéně vyrostlo další jméno, které potvrzuje, že klasický hard rock je v této skandinávské zemi stále žádaným zbožím. Kapela není tvořena žádnými zelenáči, kteří rockovou hudbu ovlivněnou sedmdesátými či osmdesátými lety hrají jen velmi zřídka, ale pěticí ostřílených muzikantů, jenž už mají v kapse životopisy, odpovídající veteránům koncertních pódií. Přesně to jsou Mad Invasion, projekt takřka ještě s mokrým rodným listem, ale už nabízející debutové album..
Přestože je švédská pětice Mad Invasion novým pojmem na hardrockové scéně, plány má velké. Aktuálně tato parta, tvořená ostřílenými muzikanty, vydává debutovou desku „Edge Of The World“, ovšem už pomýšlí na další aktivity. Jak se dozvíte z následujícího rozhovoru s kytaristou Halem Marabelem, pracují Mad Invasion na druhém albu, které bude mít koncepční charakter. Chystají se také na koncertní představení svých skladeb, ovšem k tomu by mělo dojít až zhruba za rok. ..
D.D. Verni nikdy nebyl čistokrevným metalistou, přestože je spolu se zpěvákem Bobbym „Blitzem“ Elsworthem vůdčí postavou thrashmetalové legendy Overkill. Jeho skladatelský styl vždy pošilhával po jiných hudebních odvětvích, proto už první album Overkill „Feel The Fire“ bylo načichlé punkem víc, než jakékoliv jiné metalové album do té doby. Punk (vždyť si také Verni zvolil svou přezdívku podle Dee Dee Ramonea) ..
O tom, že Mark Tremonti je skvělý kytarista, který se vyprofiloval pravděpodobně nejvíce ze všech post-grungeových hrdinů počátku milénia, se snad ani není třeba bavit. Není sice stylotvorný, ale rozhodně je dost osobitý na to, aby si mohl dovolit kromě domovské kapely (tou jsou už řadu posledních let Alter Bridge) vydávat i alba s kapelou nesoucí jeho příjmení. Je skvělým a zručným kytaristou, kromě instrumentální zdatnosti disponuje i zajímavým stylem,..
Stýská se vám po výtečné kapele Type O Negative, která v devadesátých letech dokázala dostat svůj kříženec gotického metalu a doomu do hitparád, kde ji neminulo dokonce platinové ocenění? Tahle kapela už z mrtvých nikdy nevstane a její poslední kapitola byla dopsána ve chvíli, kdy nepřehlédnutelný frontman Peter Steele zemřel v roce 2010 na protržení tlustého střeva, ovšem její odkaz je stále živý. Alespoň v tvorbě kapely A Pale Horse Named Death, kterou od chvíle, kdy se uzavřela kariéra Type O Negative, ..
Čas se nedá zastavit a Vladimír Mišík to ví moc dobře. Už před pár lety překročil sedmdesátku a může z pozice pamětníka a jakéhosi mentora české rockové scény sledovat, jak se řada jeho nástupců snaží dosáhnout alespoň stejného statusu, jako má on. To ale dost dobře nejde, protože Mišík má nepopiratelný talent a řadu zkušeností, neboť prošel desítkami let, politickými režimy i změnami hudebního vkusu takřka bez ztráty kytičky. Jeho projev byl vždy osobitý a ačkoliv ze zdravotních důvodů už skončil s aktivním muzicírováním, ..
Jak si The Sweet poradí bez svého nejvýraznějšího poznávacího znamení a blonďatého miláčka publika, zpěváka Briana Connollyho? To byla nejtěžší otázka, která kapelu, management, ale i fanoušky sužovala od podzimu roku 1978, kdy bylo rozhodnuto, že Connollyho excesy dosáhly fáze, ve které již nemohl být součástí kapely. O rozpadu se neuvažovalo, přestože bylo jasné, že upadající pověst kapely může ještě více utrpět. Rozhodnutí přišlo na přelomu let 1978 a 1979, kdy byl Connolly ještě papírově členem kapely...
Tak přece jen se M.ill.ion vracejí znovu na scénu. Poslední léta u nich byla dost divoká a nejeden fanoušek je už považoval za odepsanou kapelu. Ne, že by se zdiskreditovali posledním materiálem "Sane & Insanity", ale to co se stalo potom, by zlomilo vaz asi i otrlejším kapelám. V roce 2014 na turné po Velké Británii chytil kapelník a basista B. J. Laneby zákeřnou bakterii, která jej takřka připravila o život. Když se prokousal dlouhou rekonvalescencí, ..
O významu britských Carcass v deathmetalovém ranku se ani nemá smysl bavit. Během prvních let svojí existence udělali takový pokrok, že si vysloužili status jedné z nejdůležitějších kapel všech dob. A nic na tom nezměnil fakt, že dlouhá léta byli považováni za definitivně mrtvou kapelu a mezi jejich deskami leží řada (promarněných?) let. Když v roce 2013 potvrdili několik let trvající comeback albem "Surgical Steel", jež v mnohém navazovalo na jejich nejlepší desku "Heartwork",..
Britská Vega si až moc zahrávala s trpělivostí svých fanoušků, přesto v podstatě neudělala nic, čím by si nějakou nevraživost mohla vysloužit. Jen natočila pár slabších desek, čímž u řady příznivců sabotovala úsilí z počátku kariéry, kdy v roce 2010 předložila výtečný debut „Kiss Of Life“ a o tři roky později neméně podařené album „What The Hell!“. Pak to s kapelou začalo jít z kopce, když „Stereo Messiah“ očekávání nesplnilo ..
Podivné album do podivné doby… Tak by se dalo charakterizovat nejnovější dílo miláčků britského metalového tisku, kapely The Raven Age, kterou vede kytarista George Harris, syn Stevea Harrise z Iron Maiden. Kapela profitovala z toho, kdo je tatík jednoho z nich a spolu s Iron Maiden se svezla na turné. Velký úspěch z toho samozřejmě nebyl, protože chtít po fanouškovi Železné panny, aby aplaudoval průměrnému metalcoru, by byl nadlidský úkol. The Raven Age si začali hledat vlastní cestičku,..
The Sweet byli v roce 1977 v jakémsi podivném rozpoložení, po letech takřka nepřetržitého koncertování přišla dlouhá pauza. Zlí jazykové dokonce tvrdili, že kapela už patří minulosti. Místo toho manažer David Walker vyjednal pro The Sweet přestup ze stáje RCA ke kolosu Polydor, což pro kapelu znamenalo tučnější konta. Přesto se žádná selánka nekonala. Kapela začínala tvořit nové album, ale komunikace mezi ní a zpěvákem Brianem Connollym se nacházela takřka na bodu mrazu. Své slovo do toho vnesl nejen alkohol ..
Grunge je dnes už dávno historický pojem. Od chvíle, kdy vyšlo slovutné „Nevermind“ od Nirvany a z grunge stal celosvětový fenomén, uplynulo už třicet let. Ëra flanelových košil a načesaných vlasů už pominula. Co z ní zbylo? Nirvana a Soundgarden patří minulosti, Alice In Chains a Stone Temple Pilots museli po smrti frontmanů změnit svůj nejvýraznější prvek a Pearl Jam už dávno nejsou tím, čím bývali v dobách „Ten“ nebo „Vs“. Jsou tu ještě kapely druhého sledu, které se vezly na úspěchu Nirvany..
Candlebox v dobách největší grunge mánie zazářili jako kometa. Skalní příznivci stylu jim vyčítali, že se pouze vezli na vlně zájmu, ovšem ani to nemohlo zastřít fakt, že se jejich debutového alba z roku 1993 prodalo v Americe čtyři miliony kusů. Kapela, vedená dnes už jediným původním členem zpěvákem Kevinem Martinem však s koncem grunge zcela nezmizela a její sedmé studiové album „Wolves“ více než předchozí počiny navazuje (alespoň formou, v jaké kapela je) na její nejslavnější časy. ..
Že se Billy Idol s vydáváním nových alb zrovna nepřetrhne, je jasné už řadu let. Tytam jsou doby, kdy během prvních jedenácti let sólové kariéry vysolil pět alb, která měla vysokou kvalitu (samozřejmě i odvážný až šokující „Cyberpunk“) a zajistila mu post rockové hvězdy. Pak nečekaně zpomalil. Byl brán jako jeden ze symbolů osmdesátých let a jeho „Rebel Yell“ je považován za přežitek této dekády, takže do devadesátých let se příliš nehodil, ale přidaly se i problémy s drogami, alkoholem..
Doby, kdy britští buřiči Manic Street Preachers procházeli divokou evolucí, jsou pryč. Stejně jako devadesátá léta, která pro ně byla dobou inspirativní i pohnutou. Tehdy všechno letělo dopředu závratnou rychlostí, i jejich vývoj, při kterém se z glam punk rock n`rollového debutu „Generation Terrorists“ dostali přes hlubokou depresivní brázdu „The Holy Bible“ až k nablýskanému, takřka poprockovému soundu, neobyčejně svojskému a na první poslech rozpoznatelnému. Tehdy zažili dobu největší slávy, ale i smutku,..
Euforie z Kiss sálala na míle daleko. Nakolik byla uvěřitelná ví snad jen několik zainteresovaných jedinců, ale je fakt, že stará sestava se přece jen sehrála. I přes kolísavé výkony Petera Crisse ze začátku turné „You Wanted The Best, You Got The Best“ si všechno nakonec sedlo a celý podnik slavil nebývalý úspěch. Přestože kapela měla aktuálně venku nahrávku „Carnival Of Souls“, nikdy ji nepřijala zcela za svou a v době jejího oficiálního vydání už připravovala album nové,..
„Když to skončilo s Hanoi Rocks, vrátil jsem se domů a myslel si, že můj život skončil. Měl jsem už za sebou všechno. Bylo mi jedenadvacet,“ řekl bývalý basista finské legendy Sami Yaffa, když vzpomínal na hořký konec kapely, kterou de facto zabila automobilová nehoda, při níž v autě Vince Neila z Mötley Crüe zemřel bubeník Razzle. Zabila je nehoda… a drogy. Na začátku roku 1985 členové kapely fičeli až po uši v drogách a někteří, včetně Yaffy (a hlavně kytaristy Andyho McCoye) ..
Andrew W.K. chtěl být kdysi rockovou hvězdou za každou cenu. Možná měl na to, aby si užil svých patnáct minut slávy, když se jeho debut „I Get Wet“ rozšířil po celém světě a dostal se i do rozličných hitparád, ale všechno pak pominulo, Andrew se začal věnovat produkční činnosti, vstoupil do světa filmu a stříbrného plátna a už se ani nečekalo, že se někdy vrátí k muzice jako člověk, který stojí jako středobod na pódiu. Stalo se a před třemi lety vydal comebackové album ..
Euforie, která v řadách The Sweet vládla v první polovině sedmdesátých let, začala pomalu ale jistě vychládat. Album „Give Us A Wink“ nesplnilo komerční předpoklady a kromě singlu „Action“, který zabodoval především v Americe, žádná jiná ze skladeb v žebříčcích prakticky nefigurovala. The Sweet vsadili na „The Lies In Your Eyes“, která z hitparád po pár kolech vylétla jako namydlený blesk a „4th Of July“ se do nich ani nedostala. Kapela zamířila do Ameriky, kde v předchozích let měla slušnou fanouškovskou základnu,..
Gypsy Pistoleros jsou aktivní snad více než kdy jindy. I když to v předchozích letech vypadalo, že těmto britským milovníkům klasického glam punku Hanoi Rocks, flamengových melodií a cikánského postoje trochu dochází dech a s vydáváním řadových alb to nebylo nijak valné, v současnosti je všechno jinak. Třináct let jejich fanoušci čekali na druhou řadovou desku, která se objevila loni pod názvem „The Greatest Flamenco Glam Sleaze Band Ever!“. ..
Gypsy Lee Pistolero, vlastním jménem Lee Mark Jones, září optimismem. Povedlo se mu totiž vrátit kapelu Gypsy Pistoleros na scénu v plné parádě a silnější než kdy dříve. To potvrzuje velmi silná deska „The Mescalito Vampires“, která je takovým novým debutem kapely. Proto bylo zapotřebí Leeho trochu vyzpovídat. Zpěvák se projevil jako rozený vypravěč, který se nebál mluvit o chybách z minulosti, jež na čas jeho hudební kariéru zruinovaly. Hudba Gypsy Pistoleros je pozvánkou do podivného polosvěta, ..
Diskografie bývalého kytaristy Dokken George Lynche je obsáhlá až běda. Kromě nejslavnějšího působiště ve jmenované kapele zahrnuje i další Lynchovu dlouholetou partu Lynch Mob, řadu nejrůznějších projektů, tu s bývalými členy Dokken, jinde se zpěvákem Stryper Michaelem Sweetem, a v neposlední řadě i úctyhodnou řádku sólových alb. Ta byla vždy nejméně komerčními počiny z jeho katalogu, Lynch se nevyhýbal ani instrumentálním kouskům. A jestliže v osmdesátých letech zažil období největší slávy, ..
Situace u britských The Wildhearts je stabilizovaná. Kapela, která se většinu času své kariéry vykazovala neklidem a personálními kotrmelci zjevně dostala rozum a dnes už několik let znovu působí v nejsilnější sestavě z poloviny devadesátých let. Její předák Ginger je znovu při síle a má jasnou vizi, jak mají The Wildhearts vypadat. Definitivně pryč jsou elektronické experimenty z dob „Endless, Nameless“ i jistá tvůrčí vyprázdněnost počinů z první desetiletky tohoto tisíciletí. ..
Fanoušci Kiss se v polovině devadesátých let museli nutně cítit totálně zmateni. Kapela se po ukončení turné k „Revenge“ stáhla do ústraní, ve kterém přežila dobu největší grungemánie po sebevraždě Kurta Cobaina v dubnu 1994. Možná o to překvapivější bylo prohlášení, že Kiss začínají pracovat na nové desce s názvem „Carnival Of Souls“. „Carnival Of Souls“? Co to je za název, tak vzdálený od divokého nočního světa Kiss? Už jen tohle mohl být signál, že nezůstane kámen na kameni,..
Kdyby tuto norskou trojici jednou nezaslechl bubeník Metallicy Lars Ulrich, byli by Bokassa nejspíš stále jen kapelou lokálního významu v okolí Trondheimu. Jak se říká, každou velkou formaci pomohla udělat náhoda a tohle byla jedna z nich. Ne že by se z Bokassa ihned stali velké hvězdy, ale překročili hranice rodného Norska a jako předkapela Metallicy se svezli po světě. Úděl předkapel sice bývá těžký, ale Bokassa i při nevděčném odpoledním čase dokázali zaujmout. ..
Co čekat od Danko Jones nebo od kanadského muzikanta, po němž je celá kapela pojmenována? V podstatě pořád to samé, protože je vždy nad slunce jasnější, že ve chvíli, kdy kapela oznámí novou desku, se žádná změna konat nebude. Je to už léty zaběhlý kolorit, když se zablýskne na scéně jeho holá hlava, spustí se také pořádně syrový rock n`roll, vyrostlý na garážových tradicích kapel MC5 nebo The Stooges, řádně poučený špinavostí a hospodským odérem Motörhead a trochou hvězdných manýr raných Guns N`Roses. ..
Překotné tempo roku 1974, v němž The Sweet vydali dvě alba, bylo třeba trochu zastavit. Už proto, že vydavatelská firma si žádala singly místo nové desky a kapela byla přesvědčena, že musí znovu přehrát skladbu „Fox On The Run“ z počinu „Desolation Boulevard“ do popovější podoby. To se ukázalo jako dobrý tah (byť po stránce umělecké trochu zbytečný), protože „Liška“ doběhla na čelo hitparád nejen v řadě evropských zemí, ale i v Americe a Jihoafrické republice,..
Jak udělat stálici a hvězdu evropské rockové scény z projektu, postaveného z legrace a z lásky ke kapelám typu Foreigner nebo Toto, na to mají švédští The Night Flight Orchestra zřejmě zaručený recept. Od dob, kdy vydali debutové album „Internal Affairs“ letos uplynulo devět let a za tu dobu se z party složené z muzikantů severských deathmetalových kapel Soilwork nebo Arch Enemy stal skutečný úkaz. Kdekdo se v začátcích nápadu udělat poctivé retro přelomu sedmdesátých a osmdesátých let pochechtával. ..
Kometa na rockové scéně. Tak byl v posledních letech nazýván švédský superprojekt The Night Flight Orchestra. Překvapivá kapela, hrající AOR přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, ač tvořena členy deathmetalových kapel. Kapela natolik zvláštní, že veškerou svou image i vizuální stránku situovala do zmíněné doby. Ale také kapela, která dokázala absolutně odlišnou hudbou zaujmout davy na metalových festivalech. Když před pár lety vyšly desky „Amber Galactic“ a „Sometimes The World Ain`t Enough“,..
Tohle vypadá na pořádnou rock n`rollovou oslavu. I když jsou Hookers & Blow jen oddechový projekt ostřílených muzikantů americké rockové scény, přece jen došlo na vydání debutové desky. Jak už to u podobně laděných spolků bývá (zmiňme zejména zámořskou smetánku Hollywood Vampires), neztrácí ani tato parta čas s tvorbou vlastních věcí a věnuje se výhradně coververzím skladeb, které formovaly hudební vkus jednotlivých členů. A když se bavíme Hookers & Blow, tak je jasné, ..
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, a když už nevěříte, že vás může něco překvapit, stane se tak. Přesně to je případ nového alba amerických miláčků alternativní scény. Kdo by si vsadil, že tahle hihňavá parta vystoupí někdy z jistých vod indie rocku, nasáklého syntezátory a jednoduchými poprockovými melodiemi a vydá se jinam. Navzdory možnému neúspěchu, navzdory tomu, že je opustí roztoužené fanynky, bažící po dalších dalších variacích na hity „Mr. Brightside“, „Somebody Told Me“ nebo „Human“. ..
V dubnu 1991 naděje ještě žila. Eric Carr se podrobil úspěšné operaci srdce a brzy se připojil zpět ke kapele, aby ve studiu nazpíval sborové vokály ke skladbě „God Gave Rock N`Roll To You“, coververzi ze sedmdesátých let od kapely Argent, která se objevila na soundtracku k filmu „Bill And Ted`s Bogus Journey“. Carrovi však jeho zdravotní stav nedovoloval do skladby nahrát bicí, o což se nakonec musel postarat Eric Singer, člen kapely Badlands a někdejší parťák Paula Stanleyho z jeho sólové kapely...
Pokud bychom měli vybrat jedinou kapelu, kterou by šlo označit za utajený tip post-hardcorové scény, tak by to pravděpodobně byli američtí Quicksand. A to nejen pro jejich hudbu, která vychází z kořenů amerického undergroundu přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy se svorně plivalo na Mötley Crüe nebo Poison, obdivně se vzhlíželo k Pixies, prvním albům Faith No More, demosnímkům Helmet a k seattleské scéně. Z toho všeho kdysi z newyorských sklepů vylezli právě Quicksand,..
Čekání na nové Iron Maiden se s každou další deskou o rok prodlužuje. Tentokrát se čekalo šest let, což je znovu nejdelší pauza. Jistě, byl tady Covid, s nímž si zejména zpěvák Bruce Dickinson užil své, ale vinu na něj svalovat nelze. Nejpravděpodobnější důvod bude ten, že britská legenda (samozřejmě kromě přibývajícího věku) potřebuje stále více času a prostoru pro své megalomanské projekty, neboť už vlastně není schopna natočit normální heavymetalovou desku. ..
Dlouhá a trnitá cesta byla k „Senjutsu“. Asi jako do pekla a zpět, jak rádi říkají heavymetaloví umělci, Iron Maiden nevyjímaje. Pojďme se podívat na to, co se v lůně britské (snad ještě) heavymetalové legendy změnilo od doby, kdy v září 2015 přišla s dílem „The Book Of Souls“, které se nakonec ukázalo být přelomovým. Ne proto, že by nabídlo v její tvorbě nějaké novum, protože tak to u Iron Maiden nechodí, ale proto, že vyšlo ve formátu dvojalba, což se kapele Stevea Harrise zjevně natolik zalíbilo,..
Přestože se mohlo zdát, že rok 1974 byl pro The Sweet nejlepším kariéře, všechno nebylo tak růžové. Ještě v době, kdy nebyla na světě deska „Sweet Fanny Adams“ došlo k události, která měla mít na kariéru těchto Angličanů neblahý vliv a předpokládaný rozchod s autorskou dvojicí Nicky Chinn a Mike Chapman proti tomu byl jen pouhým čajíčkem. Jednoho večera začátkem téhož roku se totiž zpěvák Brian Connolly stal terčem násilného útoku, po kterém skončil s poraněným krkem a hlasivkami v nemocnici...
Spojovat dnes jméno britského kytaristy Bernieho Marsdena s Whitesnake je trochu zavádějící. Marsden byl členem této kapely a po boku Davida Coverdalea s ní vydal hned pět alb. To ale byli trochu jiní Whitesnake než je známe nejen ze současnosti, ale i z jejich nejslavnějšího alba z roku 1987. Na deskách jako „Lovehunter“ nebo „Ready An` Willing“ se ještě neroztáčela kola pozlátkové slávy stavěné na hollywoodském třpytu, ale hrál se festovní hard rock, stavěný na silných bluesových kořenech. ..
Když v roce 1998 vyšlo tributní album „Great Zeppelin: A Tribute To Led Zeppelin“ od amerických Great White, své opodstatnění to mělo. Právě uplynulo třicet let od chvíle, kdy si Robert Plant, Jimmy Page, John Paul Jones a John Bonham založili kapelu, která se měla stát tou největší na světě a navíc podobně laděná alba nebyla v té době natolik běžná. Great White, vedeni zpěvákem Jackem Russellem, tímto krokem své fanoušky překvapili a řada z nich uznávala, že se Američané s repertoárem legendárních Britů popasovali..
Miloš Dodo Doležal se vrátil k Vitacitu. Nenastoupil samozřejmě do současné sestavy kapely, ale rozhodl se zpracovat předrevoluční období, kdy stál v jejím čele. Nedávno vydanou nahrávkou „1986 – 1989 Revisited Part 1“ dokázal zacelit díru, která v historii Vitacitu byla. Jak už napovídá samotný název, Dodo se ohlédl do předrevolučního období, před debutovou desku „Vzhůru přes oceán“ a v odpovídající kvalitě nabídl skladby, po kterých fanoušci dávno volali..
Nick Hogg znovu zcela překopal sestavu svého studiového projektu. Vypadl z ní kytarista a zpěvák Rob Wylde i bubeník Paul Newdeck, kteří se věnují své úspěšné kapele Midnite City, skončil v ní však i zpěvák Philip Lindstrand. Jakoby bublina splaskla. Nitrate udělali velký dojem svým debutovým albem „Real World“ z roku 2018, jež se pyšnilo výtečným a nablýskaným AOR, které sice nebylo nikterak objevné, ale mělo tak velkou dávku hitového potenciálu, až nejeden posluchač zalitoval, ..
Po vydání „Crazy Nights“ jako by se Kiss začali znovu dostávat do širšího povědomí a pokud nesměřovali rovnou ke svému statusu ze sedmdesátých let (to už nebylo dost dobře možné), minimálně se popularitou vrátili do dob „Lick It Up“. MTV, která udávala tón všeobecnému vkusu, si oblíbila jejich klipy „Crazy Crazy Nights“, „Reason To Live“ a „Turn On The Night“, a kapelu nasazovala vedle nových hegemonů doby Poison, Guns N`Roses a Mötley Crüe. Ti všichni na Kiss odkazovali jako na své vzory,..
Sestava Heaven & Earth se znovu změnila k nepoznání. Jediným pojítkem s minulostí a vlastně i s debutovým albem „Windows To The World“ zůstal kytarista Stuart Smith, který v minulosti míval pletky s pozdějšími sestavami legendárních The Sweet. To ale nikdy pro hudbu Heaven & Earth nebylo směrodatné, protože Smithovo srdce vždy bylo pro plnokrevný hard rock, stavěný na základech starých alb Deep Purple, Rainbow či pozdější éře Black Sabbath. ..
Kdeže Metal Queen… Přezdívka, kterou kanadské zpěvačce Lee Aaron dali fanoušci v osmdesátých letech podle jejího klasického alba z roku 1984, už dávno neplatí. Přestože se tehdy vedly debaty o tom, jestli Lee Aaron skutečně hraje metal, nebo se jedná jen o lehce přitvrzený hard rock se známkami hollywoodského glamu, dnes jsou podobné úvahy bezpředmětné. Doby, kdy metalista byl zarputilým jedincem, odmítajícím jinou pravdu než tu, kterou hlásili Iron Maiden, jsou už dávno pryč ..
Kola slávy se začínala roztáčet. Přestože debut „Funny How Sweet Coco Can Be“ zabodoval pouze ve Skandinávii a v domovské Velké Británii byl označen za propadák, singl „Co-Co“ byl stále uhnízděný v žebříčcích. Skladatelská dvojice Nicky Chinn a Mike Chapman kapele nabídla další skladby, které však nebyly určené pro album, ale spíše pro singlové užití. Na tomto poli se totiž The Sweet začalo v roce 1972 nebývale dařit. ..
Přestože jsou Night Ranger považováni za jedny z typických představitelů hair metalu osmdesátých let, tak jednoduché to není. Night Ranger začínali v době, kdy byl tento styl na vzestupu a své debutové album „Dawn Patrol“ vydali rok poté, co Mötley Crüe vypustili do světa svou toxickou prvotinu „Too Fast For Love“, ale schválně si tyto kapely zkuste porovnat…, moc styčných bodů nenajdete. Zatímco Mötley Crüe (ale i Ratt a další) byli tvrdší, sprostější a na odiv stavěli svou náklonnosti k opačnému pohlaví a drogám všeho druhu, ..
Night Ranger žijí. Ba co více, dokonce přišli s novým albem „ATBPO“, kde zní nejlépe za posledních několik let. Kapela je sice spjata s osmdesátými léty, kdy zažívala na kalifornské scéně největší úspěchy, ovšem i přes pár hluchých let se stále nechce vzdát nové tvorby. Jedním z důležitých autorů je kytarista a zakládající člen Brad Gillis, který je Night Ranger věrný už bezmála čtyřicet let. Ten se rozpovídal o nové desce, ale i zavzpomínal na zlatou éru kapely nebo na své působení po boku Ozzyho Osbournea. ..
Budou mít Mordred co říct v dnešní době, když jejich dávná tvorba jasně symbolizovala odvážné experimenty přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy šlapali na paty slovutným Faith No More? Tehdy byla scéna rozkastovaná, hlavní proud stále ještě vytvářel losangeleský hair metal, na který ovšem tvrďáci koukali skrz prsty a vyžívali se v mnohem divočejším thrash metalu. Ten nabíral na intenzitě, v podhoubí už bujel death i black a do všeho začínaly pronikat vlivy elektroniky. ..
Kolem Kiss se začali rojit různí externí skladatelé, které si k sobě Paul Stanley v polovině osmdesátých let zval stále častěji. V Brucovi Kulickovi sice našel dalšího parťáka, jenž s ním dokázal udržet krok a psát skladby, ovšem Gene Simmons byl stále moc zaměstnán mimo domovskou kapelu na to, aby byl Stanleymu oporou při tvorbě nového materiálu. Kromě herecké činnosti, která v té době kulminovala, si založil také vlastní společnost Simmons Records a věnoval se produkční činnosti. ..
I když je počasí letošního léta hodně podivné a připomíná spíše ospalé podzimní dny, ten sobotní den se povedl. Krásné počasí pozdního léta lákalo k návštěvě Knížecího pivovaru v Plasích, který nabízel kromě osvěžení zlatavým mokem i předposlední koncert letošního Plaského kulturního léta, vystoupení tuzemské legendy Mňága a Žďorp a amerických hostů, floridské kapely Gravity. Na první pohled trochu nesourodá dvojka…..
Superskupiny nemívají zpravidla dlouhou životnost a proto je překvapující, že se Resurrection Kings znovu hlásí o slovo. Jejich bezejmenný debut vyšel v roce 2016 a nepředstavoval nic jiného, než dobře zvládnuté řemeslo. Dnes už leží zavátý prachem času... Žádný žánrový klenot se nekonal. Od tak zkušených muzikantů jako je bubeník Vinny Appice (ex-Black Sabbath, Dio), kytarista Craig Goldy (ex-Dio), basista Sean McNabb (ex-Great White, Dokken, Lynch Mob, Quiet Riot) a zpěvák Chas West (ex-Bonham, Tribe Of Gypsies) ..
Přestože dnes jsou The Sweet spíše zapomenutou kapitolou rockových dějin a jejich odkaz čas od času oživuje jediný přeživší člen klasické sestavy kytarista Andy Scott, který je (v podstatě) ve své v sólové kapele, byly doby, kdy tahle čtveřice z Londýna těžce šlapala v popularitě na paty hardrockovým hegemonům Deep Purple, Black Sabbath, Uriah Heep a dokonce i Led Zeppelin. Udělala sice několik rozhodnutí, které ji nakonec otočily do protisměru a v druhé polovině sedmdesátých let ..
Barry Graham Purkis je nezmar. Byl u hardrockové revoluce v sedmdesátých letech, byl také u zrodu Nové vlny britského heavy metalu. Nějaký čas se stal nejviditelnějším symbolem klasického heavy metalu, protože koketoval s Iron Maiden, nahrál základní alba s kapelou Samson, a poté se profiloval i v kapele, která nese jméno jeho alter ega – Thunderstick. To trvá dodnes, Thunderstick jsou stále živou formací a jejich šéf se může pyšnit umístěnkou mezi padesátku nejlepších rockových bubeníků světa, ..
Začátkem tohoto měsíce proběhla zpráva, že zpěvák Dan Horyna končí v legendárním Vitacitu. Znovu… Byl to on, kdo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let utvářel tehdy ještě hardrockovou tvář Vitacitu, aby s Ladislavem Křížkem po Horynově odchodu nabrala kapela ostře metalové směřování a zahájila nejslavnější etapu své existence. Znovu se Horyna do Vitacitu vrátil 2012, aby se nejprve dělil o koncertní setlist právě s Křížkem a následně s Fanym Stehlíkem. Teď je všechno jinak. V Horynovi dozrálo rozhodnutí, ..
Byly doby, kdy Buckcherry byli skutečně dobrá, ač nijak objevná kapela, ale také časy, kdy nestáli skoro za starou belu. Nejlépe se jim vedlo na začátku kariéry, když se hned po vydání skvělého debutu dostali do předprogramu Kiss na turné k albu „Psycho Circus“, což byla pro začínající kapelu událost jako hrom. Energií navíc leckde dokázali zastínit hlavní hvězdy a poháněni hitovými singly „Lit It“ a „From The Movies“ se brzy dostali do žebříčků. Vypadalo to, že v dobách, které rock n`rollové hudbě skutečně nepřály,..
Pro kytaristu Marka St. Johna bylo vyvázání ze služeb Kiss jako dar z nebes. Konečně nemusel sledovat na boku pódia, jak kapela hraje před desítkami tisíc fanoušků a jeho sóla přitom prezentuje Bruce Kulick. Ten se stal Johnovým logickým nástupcem, při turné k albu „Animalize“ prodělal křest ohněm, když jej přijala jak kapela, tak i fanoušci. Kulick byl přitom odlišný typ kytaristy než jakého dosud Kiss měli. Jestliže Ace Frehley byl rock n`rollový živel, jenž hrál vždy spíš intuitivně, Vinnie Vincent byl prototypem ..
Dee Snider je v poslední desetiletce čilejší než dříve. Sice definitivně skončili jeho domovští Twisted Sister, jejichž návrat stejně neměl valný význam, ale zato se rozběhla jeho sólová kariéra. Ta se zprvu jevila dosti rozkolísaně a stylově neukotveně, ovšem jako kdyby to chtěl Snider v posledních letech změnit. Žádné muzikály, žádný pop… Přitom ještě před devíti lety vydal opulentní nahrávku „Dee Does Broadway“, koketující s pompou amerického muzikálu, a před pěti lety přišel s popovým albem „We Are The Ones“...
U většiny blackmetalových kapel současnosti se dá docela snadno odhadnout, jak bude znít jejich další deska. U Darkthrone to ale nikdy nefungovalo. Nečekaných obratů provedla tato norská legenda už tolik, že nikdy dopředu nevíte, kam ji cesty na další nahrávce zavedou. Nejzásadnější stylový přemet se odehrál na samém úsvitu jejich kariéry, když se Darkthrone po deathmetalovém debutu „Soulside Journey“ seznámili s guruem severského black metalu kytaristou Mayhem Euronymem..
O špatném zdravotním stavu bubeníka Lee Kerslakea se šuškalo už dlouho. Tomu přispíval i sám muzikant, který, poslední léta trpící značnou nadváhou, už nebyl schopen naživo podat takové výkony jako v minulosti, ve které představoval strojově přesnou jistotu jak na pódiu, tak ve studiu. Svou chorobu v té době nijak nespecifikoval a u příležitosti svých šedesátých narozenin oznámil, že je nucen kvůli problémům se zdravím kapelu opustit. Čekalo se to už delší dobu a věděli to i Uriah Heep. Proto v době, kdy Kerslake oznámil svůj odchod, ..
Svého času byli američtí Pretty Boy Floyd nadějí hairmetalové scény. Štěstěna se k nim však obrátila zády a nakonec se stali přímo ukázkovým příkladem kapely, kterou spláchla vlna grunge. Jenže Pretty Boy Floyd přežili a přestože ve vydávání studiových desek nejsou zrovna přeborníky, žijí a tvoří dosud. Jedním ze základních členů je kytarista Kristy Majors, jehož hra je ke slyšení už na debutovém albu „Leather Boyz With Electric Toyz“, které kdysi na konci osmdesátých let dostalo Pretty Boy Floyd do pravidelných rotací na MTV...
Jestliže některé jméno nové kapely rezonovalo na české rockové scéně v poslední době docela silně, pak to byli pražští hairmetalisté Nasty Ratz. Přestože jejich vyhlídky vypadaly růžově, došlo k totálnímu rozkolu sestavy a v kapele zbyl pouze frontman Jake Widow. Druhé album „Second Chance?“ dostálo svému názvu a kapela se symbolické druhé šance chopila téměř ukázkově. Deska dostala Jakea a jeho nové spoluhráče mnohem dál než debut „First Bite“ a to i přesto, že je zbrzdily zrušené koncerty a totální lockdown kultury. ..
S Yngwiem je už léta pořád stejná potíž. Švédský kytarový hrdina, kdysi dávno považovaný za zázračné dítě, všechno řekl už svou debutovou deskou „Rising Force“ z roku 1984, na které představil své naprosto revoluční vize klasické hudby převedené do hbitých prstolamů heavymetalové kytary. Hvězdu z něho udělala další alba „Trilogy“, „Odyssey“, či „Eclipse“, se kterými slavil úspěchy na starém kontinentě a zejména v Japonsku,..
Přestože album „Lick It Up“ znamenalo pro Kiss velký comeback k platinovým prodejům a klipy k němu rotovaly na právě spuštěné hudební televizi MTV, situace v kapele měla k idylce znovu daleko. Osobní spory mezi Vinniem Vincentem na jedné straně a Paulem Stanleyem a Genem Simmonsem na straně druhé vygradovaly do té míry, že se kytarista musel z kapely poroučet pryč. Sbalil si kufry a odjel do Los Angeles, kde svou image totálně přizpůsobil módnímu hairmetalovému trendu a spolu s basistou Danou Strumem, zpěvákem Robertem Fleischmanem ..
Název Social Disorder je nový pojem na rockové scéně a proto je třeba říct si, o co vůbec jde. Základem projektu (o kapele nelze mluvit) je švédský kytarista a basista Anders LA Rönnblom, který si udělal jméno v devadesátých letech jako člen kanadsko-švédských Killer Bee. Právě on nosil skladby na svůj nový projekt už delší dobu v hlavě a až karanténní opatření koronavirové pandemie mu dovolila tento nápad realizovat. Nejprve k sobě přizval prakticky neznámého zpěváka Thomase Nordina ..
Politická situace ve světě je čím dál vyostřenější a to je voda na mlýn americkým pankáčům Rise Against. Navíc z Bílého domu zmizel Donald Trump, do něhož (stejně jako předtím do George W. Bushe) tato parta vždy ostře šila a proto to vypadá, že čas pro vydání nového alba, příznačně pojmenovaného „Nowhere Generation“, nemůže výt příhodnější. Rise Against si letos připomínají dvacet let od vydání debutu „The Unvarelling“, takže důvodů věnovat jim pozornost je více než dost. ..
„Sea Of Light“ pokropila Uriah Heep živou vodou a znovu jim získala příznivce, kteří by o ně několik let zpět jen těžko zavadili. Navzdory explozi grunge a alternativního rocku získala kapela slušné postavení a hledělo se na ni jako na legendu, na kterou ani milovníci nových pořádků nesahají, ale zejména bylo zjevné, že ještě neřekla poslední slovo. Dobrá atmosféra vládla i uvnitř souboru, konečně se konsolidovala situace ohledně sestavy, fanoušci, dříve hledící na zpěváka Bernieho Shawa..
Kings Of Dust jsou mrtví, ať žijí Atomic Kings! Tak by se jednoduše dalo shrnout dění kolem aktivit amerického basisty Grega Chaissona, který je hlavním tvůrčím mozkem těchto hudebních těles. Greg si největší jméno udělal na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy byl členem kapely Badlands, v níž působil spolu s bývalým kytaristou Ozzyho Osbournea Jakem E. Leem. Poté se ze scény vytratil, když se nejprve věnoval rodinným povinnostem a nakonec musel svést nejtěžší boj svého života se zákeřnou rakovinou,..
Když v roce 1995 končila po osmi letech a čtyřech vydaných albech americká kapela Kyuss, asi ani ona sama nečekala, že její vliv a odkaz bude aktuální ještě po více než čtvrt století. Kyuss nikdy nebyli hitovou kapelou, prodávající miliony alb, ale díky spojení čtyř talentovaných muzikantů dokázali vytvořit zcela specifickou tvář, která si zakládala na suchém, podladěném zvuku, jenž těžil jak z Black Sabbath, tak z doom/psechedelic rockových part Trouble nebo Saint Vitus. ..
Každý, kdo si pamatuje začátek devadesátých let a deathmetalovou explozi, ví, jak moc byla rozdílná švédská (takzvaná göteborgská) větev od té americké z Floridy. Zatímco zpoza oceánu se valil hnilobný sound Morbid Angel či Cannibal Corpse, nebo dokonce posluchačsky náročný technický death metal kultovních Death, ze Skandinávie přicházela mnohem melodičtější odnož stylu. Byli to At The Gates, kteří se stali jedním z nejviditelnějším symbolů göteborgského stylu a symbolizovali ..
25. červen 1983 byl poslední den, kdy se Kiss ve své klasické éře objevili na pódiu v maskách. Ten den vystoupili na triumfálním koncertě v brazilském Sao Paolu, ovšem ani tento úspěch je nemohl odradit od toho, aby zvrátili své rozhodnutí, o němž se poslední týdny mluvilo stále častěji. Důvodů bylo několik. Nové masky (jak Erica Carra, tak především Vinnieho Vincenta) už fanoušky tolik neoslovovaly, jako někdejší líčení Petera Crisse a Ace Frehleyho. Doba, kdy Kiss ve svých kostýmech působili jako postavy z jiného světa,..
Islandské The Vintage Caravan lze brát za spolehlivé dělníky současného retro stylu sedmdesátých let, kteří svou pílí, pracovitostí a stabilními výkony dosahující stále lepších výsledků. Jejich styl, který je založen na blues/hard rocku první poloviny sedmdesátých let, je už takřka vytěžen a nedokáže nabídnout nic tak jiskrného a skvělého jako před půl stoletím, kdy byl kometou na hudebním nebi, Tito Islanďané jej však dělají zajímavým způsobem a především dokáží na každém albu přijít s hrstkou výborných skladeb...
Ten, kdo zavadil o rockovou scénu jen okrajově, jméno amerického kytaristy Paula Gilberta si nejčastěji spojuje s kapelou Mr. Big, zejména pak s hitovými baladami „To Be With You“ a „Wild World“. Ovšem, ten kdo se o rockovou hudbu zajímá podrobněji, ví, že Paul Gilbert je mnohem víc, než dlouhovlasý hezounek z klipů k těmto baladám. Je i více než jen kytaristou Mr. Big, jeho základy leží v osmdesátých letech u vydavatelství Shrapnel Records, ve stejné líhni Mikea Varneyho, ..
Dnes už emoce vychladly, ale pamětníci si dobře vzpomenou za první polovinu devadesátých let, kdy se všechny dosavadní pořádky na rockové scéně obrátily vzhůru nohama, neboť na ní vtrhla Nirvana se svým albem „Nevermind“. Ve výsledku se jednalo o vcelku očistný proces, podobný punkové revoltě roku 1977, při které se oddělilo zrno od plev. Grungemánie s sebou sice spláchla i několik skutečně dobrých kapel, ale ty ostatní, léta zaběhlé ve svém stereotypu, ..
Dlouhá a spletitá je kariéra holandských věrozvěstů smrtícího kovu Pestilence. Stejně tak jsou jejich stará alba vlivná a pro deathmetalovou scénu velice důležitá. Nemusíme se bavit přímo o debutu „Malleus Maleficarum“, který je přece jen trochu nedomrlým počinem na hraně death metalu a thrashe, spíše demonstrující snažení mladých puberťáků na konci osmdesátých let. Bavme se o zásadních stylových momentech na deskách „Consuming Impulse“ či „Testimony Of The Ancients“, a především o kapelním opus magnum, ..
Pestilence rovná se Patrick Mameli. Tuhle větu řekl jeden z průkopníků evropského death metalu v našem rozhovoru. Ví, o čem mluví. Je to právě on, kdo stojí za výtečnými, stylotvornými alby „Testimony Of The Ancients“ nebo „Spheres“, která se jednou pro vždy zapsala do dějin tvrdé hudby. Teď k nim znovuobnovená kapela přidává další desku „Exitivm“, která představuje od základu překopanou sestavu kapely. A tvrzení, že Pestilence jsou Patrick Mameli, potvrzuje. ..
Přestože si nezlomný frontman zasloužilců Saxon Biff Byford v poslední době stěžoval na haprující zdraví, je na svůj věk až nebývale aktivní. Loni na přelomu zimy a jara přišel se sólovým debutem „School Of Hard Knocks“, čímž potěšil zejména staromilce a příznivce hardrockové polohy své tvorby, se svými domovskými Saxon letos přišel se sbírkou coververzí „Inspirations“, která zaujala o poznání méně. Aby toho nebylo málo, postavil nově projekt Heavy Water, kde není v roli tahouna, ale i tak je jeho otisk na albu „Red Brick City“ docela znatelný...
I když tomu všechno nasvědčuje, debut projektu Mammoth WVH, za nímž stojí Wolfgang Van Halen, není tryznou za jeho otce, zesnulou legendu Eddieho Van Halena. A z větší části nezní ani jako Van Halen. Mladý Wolfgang byl sice součástí kapely svého otce v posledních letech její existence, ovšem materiál pro svůj sólový projekt připravoval ještě v době, kdy sám Eddie věřil, že se mu jednou povede návrat na koncertní pódia. Zubatá zaúřadovala jinak a tím změnila nejen život rozsáhlé rodiny Van Halenových, ..
Zeď mezi Acem Frehleyem a zbytkem kapely vyrostla skoro až do nebes. Stále vládla frustrace z toho, že album „(Music From) The Elder“ zoufale propadlo jak u kritiky, tak u fanoušků. Začaly se dělat škrty. Z producentské stoličky zmizel Bob Ezrin, kterému kapela za jeho práci na albu ani nepoděkovala. Bylo rovněž rozhodnuto o ukončení spolupráce s původním manažerem Billem Aucoinem, který měl velký podíl na tom, že z Kiss udělal v sedmdesátých letech světovou senzaci...
Novodobá éra Hardline trvá už o mnoho déle než ta klasická ze začátku devadesátých let. Z té doby v kapele nezůstal kámen na kameni, jediným členem ze staré sestavy je zpěvák Johnny Gioeli. Toho před léty zaštítila firma Frontiers Music, která má největší zásluhu na tom, že Hardline fungují dodnes. Jakoby však jejich mottem byla fráze o držení se kořenů zuby nehty a o opakovaném vstupování do stejné řeky. Už jen to, že v sestavě Hardline deset let působí na pozici klávesisty ..
Že jste si ikonického předáka ZZ Top Billyho Gibbonse nedovedli ještě před pár lety představit bez jeho vousatého dvojčete Dustyho Hilla a sympatického knírače Franka Bearda? To už dnes neplatí. Přestože ZZ Top stále vystupují se svým takřka neměnným repertoárem, novou desku radši ani neslibují, přestože od jejich posledního zápisu příští rok uběhne už deset let. Billy Gibbons se ale tvorby nových věcí vzdát nechce. Sice je jasné, že nikdy už nepředstaví nic nového..
Přestože album „Raging Silence“ znamenalo pro Uriah Heep další odražení se ode dna, situace na vyskakování zrovna nebyla. Kapela byla ještě plná dojmu z toho, že se jim jako první západní kapele podařilo udělat hned deset koncertů v Sovětském svazu, kde zaznamenali nevídaný úspěch, po vydání „Raging Silence“ však přišla studená sprcha. Deska totiž nejen v tisku, ale i u fanoušků zoufale propadla a jestliže se slabší alba s Peterem Goalbym dostala do britských hitparád, „Raging Silence“ se o tom mohlo jen zdát...
Americká hardrocková kapela Kix je stále živá a pravidelně (když to jde) brázdí zejména severoamerická pódia, na nichž platí takřka za stejnou stálici jako například Ratt či Warrant. Jelikož se nestačila zdiskreditovat neustálými výměnami členů, dá se považovat i za letitou jistotu. I přesto, že alba od začátku devadesátých let vydává hodně sporadicky a jak se zdá, k nové tvorbě se příliš nemá ani v současnosti. To ale neplatí o jejím předákovi Steveovi Whitemanovi, jenž v době nefungování Kix (kolem roku 2000) ..
Američtí Kix jsou stále živí. Ba co víc, jejich neúnavný frontman Steve Whiteman právě vydal po více než čtyřiceti letech na scéně sólový debut „You`re Welcome“ a jeho domovská kapela přišla s novou verzí klasického alba „Midnite Dynamite“ z roku 1985. Znovu tak ožívá duch osmdesátých let, kdy Kix slavili své největší úspěchy, a to nejen prostřednictvím zmíněné klasické desky, ale i Stevova sólového alba. Nejen k němu se Steve vyjadřuje, rozpovídal se i o pozici jeho kapely v osmdesátých letech,..
V osmdesátých letech se počítalo s tím, že se Rough Cutt stanou velkými hvězdami. Měli k tomu všechny předpoklady, vrhli se na tehdy populární hair metal, který (snad po vzoru Ratt) zaváněl i Novou vlnou britského heavy metalu, ale byl hraný s nadhledem kalifornských floutků a disponoval podobnou vnitřní silou jako Quiet Riot v období megaúspěšného alba „Metal Health“. Jenže Rough Cutt neměli nikdy v osudu psáno, že z nich hbudou další Mötley Crüe nebo Ratt, ..
V táboře Kiss zavládla po prodejních číslech „Unmasked“ neklidná atmosféra. Horší hitparádové umístění zatím potkalo jen první dvě desky „Kiss“ a „Hotter Than Hell“ a poprvé od třetího alba „Dressed To Kill“ se kapele nedostalo platinového ocenění. To byla pro obchodníky typu Simmonse a Stanleyho velká rána. „Najednou jako kdyby se k nám začali fanoušci otáčet zády,“ zmínil Simmons, který už v druhé větě hned upozorňoval na to, že kapela je po výměně Petera Crisse za Erica Carra v mnohem lepší kondici...
I když se jednu dobu zdálo, že Garbage budou patřit pouze k hitovým jednoletkám, jelikož jejich popularita od dob multiplatinového debutu z roku 1995 vlastně jen klesala, prokázala tato kapela velkou vytrvalost. Ta ji nakonec dovedla mezi skutečně respektovaná seskupení a kromě nostalgického nádechu při vzpomínce na vlnu grunge a alternativního rocku dnes Garbage představují stále živoucí organismus, jenž tvoří svébytnou, přestože trochu méně stravitelnou hudbu. ..
S minulou deskou, která zůstala bez názvu, jako kdyby Pop Evil symbolizovali svůj stylový odklon od dřívějšího hardrockového soundu, který nepostrádal nádech alternativy a grunge. Album mělo mnohem jemnější znění, ovšem co bylo horší, bylo výrazově natolik plytké, že se mluvilo o kopání vlastního hrobu. Kapela, která před pár lety vsadila na hit „Boss`s Daughter“, což byla stadionovka jako hrom, se najednou utápěla ve vlastní nemohoucnosti napsat pořádnou věc, ..
Když kapela doslova vyrazila dveře se zpěvákem Stevem Fontainem poté, co vokalista nepřišel na koncert v San Francisku, čekalo Uriah Heep další hledání vhodného pěvce. Tentokrát se situace ukázala být trochu jednodušší než v minulosti, protože nově příchozí klávesista Phil Lanzon poukázal na svého bývalého kolegu z kapely Grand Prix a někdejšího frontmana kapel Stratus a Praying Mantis, kanadského přistěhovalce Bernieho Shawa. Box ještě v té době netušil,..
Na to, jak jméno Gilbyho Clarka před lety rezonovalo hudebním tiskem a jeho plakáty visely v mnoha dětských pokojích, byl tento kytarista v posledních letech až podivně nečinný. Přitom rozhodně má na čem stavět. A to i když pomineme veledůležitý fakt, že v dobách největší slávy byl členem Guns N`Roses, s nimiž odjel slavné turné k albům „Use Your Illusion“ a natočil sbírku coververzí „The Spaghetti Incident?“ Clarke má za sebou práci v osmdesátých a devadesátých let, ..
První část rozhovoru s Láďou Křížkem se zabývala budoucnosti Citronu, v jehož čele tento zpěvák znovu stojí už šest let. V druhé části sice dojde znovu na ostravskou legendu, ovšem řeč se více stočila na i Kreyson, druhé slavné Křížkovo působiště. V této kapele po vydání comebackové desky „Návrat krále“ došlo k razantním změnám, z Kreysonu se stala jeden čas mezinárodní kapela. Přestože formace natočila dva singly „Přátelství“ a „Království Kreyson“, ..
Už po několikáté se legendární ostravský Citron otřásl v základech. Šok, který kapele přivodila smrt bubeníka a kapelníka v jedné osobě Radima Pařízka, se nedal srovnat s žádnými personálními změnami v minulosti. V tu chvíli měli fanoušci této kapely strach o budoucnost. Konec se však nekoná… Bylo proto záhodno spojit se zpěvákem a dnes už nejdéle sloužícím členem kapely Ladislavem Křížkem a některé otázky ohledně Citronu probrat. Plánovaný rozhovor se trochu zpozdil.....
Turné „The Return Of Kiss“, které mělo propagovat album „Dynasty“ bylo prvním podnikem, u kterého panovaly pochyby. Divácká návštěvnost nedosáhla očekávání a problémy byly i mezi jednotlivými členy. Hromosvodem hněvu se stal bubeník Peter Criss, odstavený už od prací na „Dynasty“. Jeho alkoholová a drogová závislost dosáhla dalšího stupně, bubeník už nebyl schopen na sto procent odvádět svou práci, přestože si stále myslel, že hlavní hvězdou Kiss je on...
Jak se zdá, s Master`s Hammer je asi definitivní ámen. Jak byl překvapivý jejich comeback v roce 2009, o to méně pochopitelný je jejich konec. Ten přišel v době, kdy se konečně Franta Štorm rozhodl k živému vystupování a postavil kompletní kapelu ze skutečně výborných muzikantů. Navíc poslední album „Fascinator“ dalo zapomenout na mírné rozpaky, které vzbudila předchozí díla „Vagus Vetus“ a „Formulæ“, takže rozpadu nic nenasvědčovalo. Přestože se odehrál v tichosti, podobně jako v polovině ..
Hlas Mylese Kennedyho lze buď milovat nebo nenávidět, nelze ho však přehlížet. Jeho barva je natolik osobitá, že by se klidně mohl řadit do jednoho šiku s takovými ikonami, jako je Steven Tyler, Brian Johnson, Lemmy Kilmister nebo Axl Rose, ovšem k tomuto stupínku mu ještě ledacos chybí. Je mladší, takže aktivně nezažil dobu zbožňování a idealizování největších hvězd, ale také je „něco“ těžko popsatelného, co mu brání v tom, aby vkročil mezi největší smetánku. Stojí v čele respektovaných hardrockerů Alter Bridge, ..
Přestože se Uriah Heep na koncertních pódiích stále dařilo, čemuž napomáhal i návrat basisty Trevora Boldera, na jiných frontách to tak růžové nebylo. Problémy byly zejména kolem smluv na vydávání desek. Přestože se label Bronze (firma bývalého manažera kapely Gerryho Brona) zavázal k propagaci desky „Head First“, nakonec k ní vůbec nedošlo. „Celá ta záležitost s Bronze a konec smlouvy nás stály hodně peněz,“ povzdechl si Mick Box. Kapele se ale podařilo získat kontrakt..
Z britských Midnite City se pomalu, ale jistě začíná stávat jistota a jedna z nejzářivějších nových kapel na současném hairmetalovém nebi. Během pětileté existence přicházejí už s třetí studiovou deskou, která znovu dokumentuje jejich vývoj. Kapela je v podstatě ještě mladá, přestože ji tvoří ostřílení hudebníci, kterým dominuje frontman Rob Wylde dnes takřka nečinných welšských hairmetalistů Tigertailz a bubeník Paul Newdeck, známý ze spolupráce s bývalým zpěvákem Iron Maiden Paulem Di`Annem. ..
S každým dalším albem kredit britské hairmetalové hvězdičky Midnite City stoupá. Známá pověst o důležitosti třetí desky se potvrzuje i v tomto případě, novinka „Itch You Can`t Scratch“ je zatím jejich nejlepším dílem. Kapela se jím definovala a je jasné, že má nakročeno k tomu, aby se ve svém žánru stala jedním z vůdčích spolků. I proto frontman Midnite City Rob Wylde (toho času i zpěvák welšské hairmetalové legendy Tigertailz) působí zdravě sebevědomě, protože ví, že právě tato kapela, ..
O kanadských Sumo Cyco se v těchto dnech mluví jako o nové nastupující hvězdě tvrdé scény. Pokud to tak skutečně je, demonstruje tato skutečnost poněkud neutěšený stav a nejistou budoucnost rockové hudby. Upozorňuje se na potenciál, který v sobě tato kapela má, na výkon sličné zpěvačky Skye Sweetnam, ovšem toto tvrzení vypadá především jako reklamní slogan, křiklavější snad ještě více než obykle. Sumo Cyco vůbec nejsou tak zajímaví, jak se sami oni (a vydavatelská firma) snaží prezentovat. ..
Jestliže se obecně traduje, že sludge metal vymysleli Melvins, kteří bývají také pasováni do role duchovních otců grunge, tak to byli právě Eyehategod, kteří mu (s vrstevníky z téhož města, těžkotonážními Crowbar) dali konečnou tvář. Ve své tvorbě spojili atmosféru prvotních desek Black Sabbath, hardcorovou nasupenost Black Flag a duši Melvins, aby vše dohnali do extrému po vzoru švýcarských průkopníků extrémního metalu Celtic Frost. Právě proto je tato americká pětice považována ve stylové škatulce za naprostou legendu,..
"Kiss jsou taková specifická severoamerická obdoba brazilského karnevalu. Nic podobného by se v Anglii nikdy nemohlo přihodit. Možná tak v Berlíne, ale jen v případě, že by jejich hudba byla úplně jiná. Vypadali by nejspíš stejně, ale hudba by zněla naprosto odlišně. Kiss jsou velmi americký jev. Proto jsem si také nikdy nesedl ke gramofonu a neposlouchal jejich muziku. Ale asi bych měl..." Pete Townshend, The Who ..
Původní sestava Walking Papers se od tři roky starého alba „WP2“, smrskla na polovinu. Zmizeli z ní dva nejviditelnější členové, bubeník Barrett Martin, někdejší člen kapel Screaming Trees, Mudhoney nebo sezónní hráč R.E.M. a basista Duff McKagan, který dal přednost hraní v domovských Guns N`Roses. Nečekalo se, že tato ztráta Walking Papers položí, protože tahle kapela po stránce skladatelské nikdy příliš nestála na Martinovi ani McKaganovi, ..
Že by se konečně Plastic Tears po bezmála třiceti letech kariéry konečně rozhoupali k větší výkonům než jen k vydání jedné desky za deset let? Se svou novinkou „Anthems For Misfits“ přicházejí „pouhé“ tři roky po předchozí nahrávce „Angels With Attitude“, která ze zpětného pohledu znamenala startovní výstřel k pravděpodobně plodnější existenci kapely z finských Helsinek. Je to dobře, protože Plastic Tears byli vždy sympatická kapela, která sice nebořila hranice stylů a rockové historii nepřinášela nic nového,..
Po totálním kolapsu sestavy, který Uriah Heep postihl po slabém albu „Conquest“, se situace stabilizovala a složení po vydání alba „Abominog“ zůstalo stejné, kytaristu a jediného zakládajícího člena doplňoval bubeník z nejslavnějších dnů kapely Lee Kerslake a tři nováčci, zpěvák Peter Goalby, basista Bob Daisley a klávesista John Sinclair. Tahle sestava se představila na překvapivě dobré desce „Abominog“, která kapele nalila krev do žil, po zdánlivě nekonečném propadu se jednalo o odražení ze samotného dna. ..
Po bezmála padesáti letech kariéry je tu kytaristka amerických legend Heart Nancy Wilson vlastně se sólovou prvotinou. Už před dvanácti lety vyšla deska „Baby Guitars“´a před pěti lety spolupráce s multiinstrumentalistkou Julií Bergman „Undercover Guitars“, ale je to právě aktuální nahrávka „You And Me“, kterou lze považovat za právoplatný Nanciin debut. Jestliže oba zmíněné předchozí počiny zahrnovaly tuto kytaristku jako součást celku a představovaly ji v kompozicích velice odlišných od toho..
Je určitě překvapující, že kytaristka slavných Heart Nancy nastoupila na sólovou dráhu po bezmála padesáti letech účinkování na rockové scéně. Za tu dobu prožila prvotní úspěch své kapely v sedmdesátých letech, postupný komerční i tvůrčí úpadek, ještě úspěšnější comeback s nablýskanými deskami z let osmdesátých a nakonec i návrat k pravé podstatě své hudby. Poslední roky u Heart nebyly těmi nejklidnějšími a současná situace v kapele asi také není zcela jednoznačná. ..
The Living byla jen malá, pro historii rockové hudby absolutně nevýznamná punková kapela ze Seattlu, působící na začátku osmdesátých let. Touto jednou encyklopedickou větou by se dala shrnout krátká kariéra, která měla jen jepičí život a v době své existence nevydala žádnou desku. Proč se tedy o ní zmiňujeme, kromě toho, že sedm skladeb, pocházejících z roku 1980, vychází teď, až po čtyřiceti letech? Proč tahle kapela dávno nezapadala ..
Pokud se nějaká kapela, která nemá ani jednu řadovou desku a hraje po klubech a hospodách na losangeleském Sunset Boulevardu, dostane až do předprogramu Guns N`Roses, kam si je nota bene vybere sám kytarista Slash, rozhodně od jejich slibované debutové desky očekáváte skutečnou bombu. Navíc zocelenou tak obrovskými zkušenostmi, jako byla právě (byť nijak dlouhá) účast na turné „Not On This Lifetime“, ze kterého se nakonec stal jeden..
„Málokdo to o mně ví, ale prošel jsem si věcmi, které mi otevřely oči. Najednou jsem získal schopnost vidět a předvídat ve svých snech. Spatřil jsem v nich naši budoucnost - požáry, splašené lidi, jak utíkají a nevědí, kam se ukrýt. Viděl jsem rozpad naší komunity. Proto jsem pojmenoval novou desku "Zemětřesení". Nepůjde ale o zemětřesení jako takové, nýbrž o to, že může nastat rozpad české země. Potom umlkne její srdce a přijde konec Prahy. Jenže Češi to ještě nevědí. ..
Loňská deska „26 East: Volume 1“ konečně vrátila do hry jméno původního zpěváka amerických pomp/AOR rockerů Styx, což bylo jen a jen dobře, protože kromě toho, že Dennis DeYoung s touto kapelou nazpíval její největší hity „Babe“, „The Best Of Times“ nebo „Mr. Roboto“, byla „26 East: Volume 1“ skutečně výborná deska, naprostá škola vyspělého rocku. Jak její název naznačoval, počítalo se už při vydání s jejím pokračováním. To si DeYoung nechal na letošek, přestože materiál na obě alba byl nahrán ..
Někdy v polovině osmdesátých let mohli být Agent Steel jedna z důležitých kapel americké metalové scény, když jejich speed/US power metal v kombinaci s thrashovou neurvalostí zněl vcelku lákavě a na svou dobu i docela moderně. Debut „Skeptics Apocalypse“ je považován za jednu z žánrově vyšlechtěných desek a i přes své dětské nemoci má dodnes kultovní postavení. Podobně je na tom i „Unstoppable Force“, díky které se Agent Steel mohli dokonce stát větší kapelou, ..
V létě roku 1981 by si na další existenci Uriah Heep nevsadil poslední pětník ani ten největší blázen. Když z firmy Bronze (vedl ji stále Gerry Bron, přestože i on nechal Uriah Heep na holičkách), přišla poptávka po dalším albu, už byla adresována pouze Micku Boxovi. Po nedávných událostech zůstal jediným členem kapely, ovšem odhodlaným její jméno udržet naživu stůj co stůj. Chyběli mu bývalí parťáci, scházel mu dvorní skladatel kapely Ken Hensley, ale odhodlání pozvednout starou značku z prachu mu bylo vlastní. ..
Pět let existence a čtyři řadové desky… To je v dnešní době, kdy se na každé další album čeká tři i více let, úctyhodný výkon. Britská deathmetalová skupina Memoriam je očividně při chuti a z jejich pekelného tempa je nakonec nevytrhla ani výměna bubeníka, při které původního člena (a rovněž někdejšího hráče kultovních Bolt Thrower) Andrewa Whalea vystřídal další ostřílený mazák Spikey T. Smith, kdysi člen hardcore punkových English Dogs či doommetalových Sacrilege...
V první polovině letošního roku mluví na deathmetalové scéně nejsilněji Britové Memoriam. Ti vydali čtvrté album „To The End“, které je řadou fanoušků i kapelou samotnou považováno za jejich nejlepší dílo. Kapela za krátkou dobu své existence dokázala zúročit velké zkušenosti, které její členové nasbírali v průběhu dlouhých let, v jejich životopise jsou zapsané položky jako Benediction nebo Bolt Thrower. Právě v druhé jmenované působil léta zpěvák Memoriam Karl Willets. V rozhovoru s ním mělo dojít i na bývalé působiště, ..
Když kanadská progrocková legenda Saga oznámila, že vydá novou desku, nejednomu z příznivců se zrychlil tep. Ne náhodou má Saga kultovní postavení mezi fanoušky žánru, a byť nikdy nešlo o nejúspěšnější a komerčně nejpřitažlivější kapelu scény, její alba vždy měla svou úroveň a byla plná čirého muzikantství, v němž byl důraz kladen jak na instrumentální dovednosti a kouzlení se zvuky, tak na kompozici jako takovou. Proto kapele vyšla i koketérie s AOR v osmdesátých let, ..
Nejviditelnější představitelé brutálního amerického death metalu Cannibal Corpse jsou už dávno spíše institucí, molochem, který se jen líně převaluje, místo toho, aby cenil ostré tesáky a sekal ultrabrutální, zabijácké riffy. Jenže co můžete chtít po kapele, která existuje přes třicet let a je v postavení, že nechce a vlastně ani nemůže vykročit ze svého velice omezeného deathmetalového hřiště? To si Cannibal Corpse nalajnovali na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy death metal byl novým, vzrušujícím stylem, ..
I když rok 1977 byl pro Schelingera velkým triumfem, neboť se konečně dostal do pozice tuzemského hardrockového věrozvěsta, o což se snažil už od počátku sedmdesátých let, rok následující měl přinést velkou změnu. Schelinger, jako by byl unaven z postavení, jaké si na československé scéně vydobyl, začal pošilhávat jiným směrem. Dost možná jej otravovaly věčné spekulace (s největší pravděpodobností šlo o domácí fámu), že jej oslovili samotní Black Sabbath..
The Treatment z britského univerzitního města Cambridge jsou příkladem typických dělníků hardrockového stylu a symbolizují fakt, že všechno důležité už bylo v této hudbě objeveno. To ovšem neznamená, že by jejich tvorba nebyla kvalitní nebo že by netočili alba, která by neobsahovala dobré skladby. Nikdy tato kapela sice nedohlédla do první ligy, přestože si je jako support vybrali Alice Cooper, Kiss nebo Mötley Crüe, ale jejich nahrávky vykazují stabilní kvalitu..
Na dveře klepala osmdesátá léta a bylo nutné řešit personální změny, protože z Uriah Heep zbyla jen trojice, když na podzim roku 1979 sestavu tvořili klávesista, multiinstrumentalista a hlavní tvůrčí mozek Ken Hensley, kytarista Mick Box a basista Trevor Bolder. Dveře za sebou definitivně zavřel zpěvák John Lawton, kdysi slovutný náhradník Davida Byrona, a dočasně i bubeník Lee Kerslake, který dal přednost prestižnějšímu a lépe placenému (alespoň v té době si to myslel) postu u Ozzyho Osbournea. ..
Vydání alba bezejmenného alba Helloween je jedna z nejzásadnějších událostí letošního roku na metalové scéně. Proto jsme kromě zpěváků Michaela Kiskeho a Andiho Derise vyzpovídali i bubeníka německé legendy Daniela Löbleho. Sice nebyl přímo u toho, když kapela žala v osmdesátých letech největší úspěchy, ale i tak je nejdéle působícím hráčem za bicí soupravou v celé historii Helloween. V rozhovoru s ním jsme se zaměřili především na novou desku a okolnosti, které její vznik provázely, ..
Co spojuje bývalé členy tak zdánlivě nesourodých kapel, jako je britské heavymetalová legenda Judas Priest, hairmetaloví bohatýři osmdesátých let Britny Fox a průkopníci death metalu, slovutní Death? Zdánlivě nic, ale pokud zabrouzdáte internetem, narazíte na (skoro utajené) hudební těleso Leviathan Project. To tvoří někdejší zpěvák Judas Priest Tim „Ripper“ Owens a kytaristé Tommy Krash (ex-Britny Fox, American Sugar Bitch) a Bobby Koelble (ex-Death). ..
Na americké metalové scéně se objevuje nové jméno – Leviathan Project. I když je to pojem naprosto nový, stojí za ním ostřílení muzikanti. Bývalý zpěvák Judas Priest Tim „Ripper“ Owens a kytaristé Tommy Krash (ex-Britny Fox) a Bobby Koelble (ex-Death). Tenbto mix zdánlivě odlišných muzikantů dal dohromady tvrdou heavymetalovou nahrávku, která sice stojí na tradičních základech, ale má i silně moderní nádech. O ní se ve skutečně bleskově vedeném rozhovoru rozmluvil kytarista Tommy Krash. ..
Jestliže v osmdesátých a do poloviny devadesátých let bylo jméno amerického zpěváka Geoffa Tatea zárukou kvalitního hard n`heavy progresivního střihu, v rámci kterého nebyla nouze o skutečně geniální alba „Operation: Mindcrime“ a „Empire“, v dalších letech svou pověst devalvoval natolik, že člověk pořizující si nahrávku s jeho jménem nikdy nemohl vědět, jakou bude mít předkládaný materiál kvalitu. Queensrÿche byli přesně tou partou, která se nechala (především Tateovým vlivem) ..
„Chlapci, zde se sešikujeme k boji… Z oslů sesedat… Všichni k nástrojům – Schelingerova pěvecká jízda vlevo, kytarová setnina na křídla a bicí houfnice doprostřed. Jirko, pojď sem, jak se jmenuje ta malá vesnička s tím rozkošným zámečkem, kde svedeme svojí vítěznou hudební bitvu? Chlumec, Chlumec… Znám, znám, snad zde nedopadneme jako sedláci u Waterloo… Čechu, Čechu, Čechu, jsme obklíčeni! Před námi Olympic, vlevo Country Brabec, napravo Plavci a za námi se formují Fešáci s Lauferem! ..
Co chce ještě sdělit punková kapela, když vydává čtrnácté album? Vždyť i ikony stylu The Clash se zcela vyčerpali po šesti deskách a Sex Pistols k tomu, co chtěli říct, stačilo album jediné… Losangeleští NOFX jsou dlouholetou trvalkou, která si vždycky udržovala svou úroveň, přestože staré punkové ideály jim byly vždycky trochu ukradené. Bylo by nespravedlivé hodit je do jednoho pytle s neopunkovými zázraky poloviny devadesátých let Green Day, Blink-182 či The Offspring..
S Uriah Heep to na konci sedmdesátých let vypadalo bledě. Ve Velké Británii zůstaly jen trosky ze scény, ke které před necelými deseti lety patřili, a byla to právě parta kolem Micka Boxe a Kena Hensleyho, která byla od fanoušků rockové hudby bita skoro nejvíce. Ti noví (poznamenaní punkovou vlnou, která po hektické dvouletce 1976 a 1977 už končila) kapelu nepochopili a příběhy o „Démonech a čarodějích“ pro ně zněly stejně přitažlivě jako vyprávění rodičů o tom,..
O Robinovi McAuleym se kdysi v osmdesátých letech psalo, že má naprosto ideální hlas pro melodický hard rock. Ne náhodou proto spolupracoval s bývalým kytaristou Scorpions a UFO, slovutným Michaelem Schenkerem, který dokonce svou kapelu přejmenoval na McAuley Schenker Group, čímž jasně dokázal svou oblibu v hlasu tohoto Ira. McAuley a Schenker pak spolu zažili velmi úspěšné období na přelomu osmdesátých a devadesátých let, které však skončilo s příchodem grunge, ..
Po více než dvaceti letech vydal irský hardrockový matador Robin McAuley sólovou desku. V ní se drží svého kopyta a předkládá klasický melodický hard rock, který má kořeny v osmdesátých letech, tedy v době, kdy jeho jméno zářilo po boku kytarového hrdiny Michaela Schenkera. S tím McAuley spolupracuje i v současnosti, čímž jasně demonstruje, že po letech, kdy stál mimo scénu, je definitivně zpět. Tento Ir žije přímo v epicentru světové zábavy, v Los Angeles, odkud jeden večer zavolal. ..
O tom, jak skvělým, inspirativním a jedinečným kytaristou byl Gary Moore už byly popsány stohy papíru. Jeho vliv jak na hardrockovou, tak i bluesovou scénu je neoddiskutovatelný. Moore se řadí mezi multižánrové umělce, tedy mezi muzikanty, kteří cokoliv dělali, to udělali dobře. O tom smutnější byla zpráva, která přišla před deseti lety na začátku února 2011, mluvící o tom, že tento vlivný kytarista podlehl při dovolené ve Španělsku masivnímu infarktu. Jeho životní styl nebyl příkladný. Pil, kouřil, hodně cestoval, ..
Americkým Cactus se nikdy nepodařilo dosáhnout obrovského úspěchu, přestože předpoklady pro to měli velké. Kapela, která vznikla na troskách slovutných Vanilla Fudge, doplněná o zpěváka Rustyho Daye z kapely Amboy Dukes Teda Nugenta, ale nakonec zažila jen několik plodných a pouze průměrně slavných let, aby se už na začátku sedmdesátých let odebrala k odpočinku. Že ne na věčnost, o tom svědčí fakt, že v prvních letech nového milénia oslavila comeback, ..
„Vztahy v kapele byly velice kamarádské,“ svěřuje se František Ringo Čech, „ke mně měli odstup, ale Jirka byl lidovka. Už proto, že s nimi hodně chlastal. Já jsem nikdy moc nepil a lidi spojuje nejvíc chlast. Muzikanti říkali Jirkovi Peri Hovado, já jsem chodil spát a oni se spolu ožírali. Ráno jsem pak poslouchal, jak Peri Hovado se Stárkem rozmlátili v hotelu všechna rádia… Jediné oč se hádali, byly holky. Tam platilo heslo: Všichni proti Kubešovi. Největší zábavou bylo pokazit Kubešovi slibně se rozvíjející vztah ..
Také patříte k těm, kteří si myslí, že američtí Evanescence už nikdy nepřekonají svůj debut „Fallen“ s jejich nesmrtelným hitem „My Immortal“? Nebo vám spíše vadili stylové veletoče, kterými tato kapela kolem pohledné zpěvačky Amy Lee během dvaceti let své existence prošla? Pokud si na obě otázky odpovíte, že ano, tak pro vás novinka „The Bitter Truth“ bude pravděpodobně ztráta času. Na ní se Evanescence nevrací k formě z dob debutové desky, místo toho nabízejí další ze svých tváří...
Vloni v létě uvedl kytarista Kee Marcello, že právě dává dohromady kapelu, která nese název po klasické desce Europe, na níž hrál – Out Of This World. Neuplynul ani rok a Marcello s Out Of This World má na kontě debutovou desku. Kromě něho je u toho zpěvák Tommy Heart, bývalý frontman německých hardrockerů Fair Warning a Marcellův spoluhráč z formace Kee Of Hearts (která je dnes minulostí). Místo ní jsou zde právě Out Of This World, kteří se však od předchozího projektu nijak zvlášť neodlišují...
A znovu se spěchalo…. „Firefly“, i přesto, že obsahovala prvotřídní materiál, znamenala pro kapelu i její management velké zklamání, protože ambice vložené do projektu fanoušci neocenili a deska po komerční stránce propadla. Trendy velely jiným směrem a hudba Uriah Heep se zdála přežitější než u jiných jejich vrstevníků. I další kapely ze zlaté hardrockové éry měly v druhé polovině sedmdesátých let problémy. Deep Purple už neexistovali, Black Sabbath vstávali a padali s výkony Ozzyho Osbournea, ..
Finským oplzlíkům trvalo docela dlouho, než přišli s novou deskou. Je to prosté… Muzikanti stárnou, výrazové prostředky se vyčerpávají, starosti jsou jiné, než jak permanentně vzývat Satana a ožírat si hubu. Impaled Nazarene by i tak mohli mít své odslouženo. Na scéně působí konstantně od roku 1990 a přestože se pauzy mezi jednotlivými alby stále prodlužují, lze tuhle partu kolem svérázného vokalisty Miky Luttinena brát jako nepostradatelný inventář. Ať už pro její zatvrzelost..
Finští Impaled Nazarene patří už k inventáři extrémní metalové hudby. Jejich specifický black metal s punkovými kořeny a thrashmetalovou naštvaností je znovu aktuální, neboť kapela po sedmi letech vydává nové album „Eight Headed Serpent“, na němž si znovu brousí svůj nenávistný ostrovtip vůči církvi, liberální politice i vůči novým pořádkům, které nastavila koronavirová pandemie. To vše v následujícím rozhovoru vysvětluje frontman kapely Mika Luttinen, jenž je jediným pamětníkem pekelných začátků alb ..
Skoro už nesnesitelné módě coverových alb podlehli i Monster Magnet… Má vůbec ještě smysl psát recenze na podobné počiny, které rostou jako houby po dešti a mají zakrýt fakt, že kapele dochází dech ve vlastním vyjádření? Záporná odpověď by byla jednoduchá, protože není nic jednoduššího než coverové album odmávat se znuděným zívnutím jako něco, čehož poslech je ztráta času. Ovšem Monster Magnet byli (alespoň v jistém úseku své kariéry) výjimečná kapela..
Gary Hughes byl vždy spíše jen dělníkem hardrockové scény než jejím viditelným symbolem. Na svém kontě má více než dvacítku alb, ale žádné z nich (ať už jsólové nebo v rámci kapely Ten) se nikdy nestalo žánrovým milníkem. Nejednalo se o žádné propadáky nebo podprůměrná díla, spíše o desky, které postupem let zapadaly prachem, protože v konkurenci silných hardrockových kapel prostě tak silné nebyly. I když se zdálo, že Ten na začátku kariéry měli našlápnuto..
Přestože ve své kapele byl František Ringo Čech stále neomezeným vládcem, rozhodl se ke kroku, který přiznával Jiřímu Schelingerovi rovnocenné partnerství. První společné album „Báječní muži“ vyšlo ještě pod hlavičkou Skupiny Františka Ringo Čecha, druhá deska, vydaná rovněž v roce 1975, už vyšla pod názvem Jiří Schelinger – F.R. Čech. Principál si byl plně vědom toho, že v Schelingerovi našel pravý poklad, ..
Už léta má zpěvák Mike Patton pověst geniálního šílence a nevyzpytatelného umělce, který tvoří svá alba napříč žánry a žádné mantinely pro něho neexistují. V domovských Faith No More je jeho umělecký duch krocen základní trojicí Billy Gould, Mike Bordin a Roddy Bottum, takže se přece jen musí hrát podle nějakých (ovšem dost volných) pravidel. Proto své leckdy schizofrenní hudební nápady realizoval vždy v jiných projektech,..
Než skončil rok 1976, byla personální krize v řadách Uriah Heep vyřešena. Fanoušci sice stále želeli vyhazovu Davida Byrona, ovšem po jeho stále méně přesvědčivých koncertních výkonech bylo i těm zapřisáhlým jasné, že další spolupráce s ním nemá pro kapelu větší budoucnost. „Jméno zpěváka bude oznámeno později, kvůli jeho smluvním závazkům,“ řekl krátce po propuštění Byrona manažer Gerry Bron a narážel tím na skutečnost, ..
V době, kdy se mluví o comebacku švédské legendy Shotgun Messiah, přichází její někdejší frontman Tim Skold (později člen kapely Marilyna Mansona) s další řadovkou „Dies Irae“. Přestože u Shotgun Messiah není naprosto jasné, jak bude kapela ve své nejnovější fázi znít, poté, co prošla neuvěřitelným vývojem od hair metalu osmdesátých let, po rebelský street rock až po industriální metal, u Skolda samotného je zvuk jeho sólovek pevně dán. Je silně poznamenán pozdější tvrobou Shotgun Messiah,..
Jméno švédského multiinstrumentalisty Tima Skolda je na rockové a metalové scéně už dávno etablovaným pojmem. Přestože si jej řada fanoušků spojí zejména s jeho účinkováním po boku Marilyna Mansona, do jehož kapely nastoupil po roce 2000 (a nahrál alba „The Golden Age Of Grotesque“ a „Eat Me Drink Me“), je toho mnohem víc, co byste o Skoldovi měli vědět. Pozoruhodný byl jeho přerod z basisty glammetalové kapely Shotgun Messiah v jednu z nejzajímavějších person industriálního metalu,..
Tommy Clufetos je známý především jako dlouholetý koncertní bubeník Ozzyho Osbournea a také tím, že seděl na bubenické stoličce během finálního turné Black Sabbath. Přestože předtím působil na stejných postech u Alice Coopera, Teda Nugenta, Roba Zombieho a kytaristy Johna 5, jeho jméno se nejvíce skloňuje právě v souvislosti s Madmanem a Black Sabbath. Tato angažmá jsou s největší pravděpodobností důvodem, proč čtyřicátník Clufetos přičichl ke kouzlu staré hudby a dostal ji do krve. ..
Umělecká dráha zpěváka Jiřího Schelingera netrvala nijak dlouho, pouze necelých deset let, ovšem otisk, který v tuzemské hudební scéně zůstal po jeho osudovém skoku do vod bratislavského Dunaje, je nesmazatelný. Jiří Schelinger v normalizačních dobách, kdy byla rocková hudba pranýřována na každém kroku, představoval pravého rebela, vlasatý idol dospívající mládeže, a jeho charisma se dalo srovnávat s takovými legendami jako Jim Morrison, Ozzy Osbourne či Robert Plant. ..
Mladá britská zpěvačka Chez Kane zatím neměla moc na čem stavět, její stopa na rockovém poli byla dosud jen nevýrazná, což se ale mění a to v její prospěch. Chez, která dosud byla členkou sesterského tria Kane`d, se rozhodla vystoupit ze stínu své kapely a zkusit štěstí na vlastní pěst. Už její atraktivní vzhled jí zaručoval, že by se její kroky mohly setkat s pozorností veřejnosti a proto i vydavatelská firma Frontiers Music zacítila příležitost a nabídla této Angličance smlouvu, jejíž výsledkem je bezejmenné debutové album...
V roce 1976 nebylo nic tak nemoderní jako starý hard rock. Z britského undergroundu začaly vylézat prapodivné existence, motající se kolem krámu s ještě podivnějšími hadry, který nesl název Sex a vlastnil jej Malcolm McLaren. Jestli tito adolescenti něco nenáviděli, pak to byli rockoví dinosauři první poloviny sedmdesátých let. Patřili mezi ně i Uriah Heep, kteří se díky svým svým košatým aranžím, dlouhým skladbám a velikášským instrumentálním výkonům..
Toto spojení vypadá na papíře trochu neuvěřitelně. Byli to právě Stryper zpěváka Michaela Sweeta, kteří byli v osmdesátých let terčem posměchu pouličních výtržníků, jakými byli L.A Guns, potažmo jejich lídr a kytarista Tracii Guns. Tenkrát to bylo jasně dané. Úzkostlivá čistota křesťanských rockerů, plnících jedenáct přikázání stále v jasné opozici proti oplzle sexistickým věcem „Bitch Is Back“ či „Sex Action", a na losangeleském Sunset Stripu, odkud obě party vzešly, byly jako černá a bílá. Den a noc… ..
Pravděpodobně jen zasvěcení vědí, z čeho vlastně vznikl název legendárních Guns N`Roses. Jeho druhá část je odvozena od jména frontmana Axla Rose, ale jak se do něho dostala ta pistolnická část? Prsty v tom má kytarista Tracii Guns, který byl původním členem této sestavy a přímým předchůdcem ikonického Slashe. Tracii svůj osud nakonec s Axlem a spol. nespojil a v dalších letech se věnoval své vlastní kapele L.A. Guns, která sice nedosáhla úspěchů Guns N`Roses,..
Pamatujete ještě na kapelu Nitro, která přesně zapadala do koloritu losangeleského< hair metalu konce osmdesátých let? Nedosáhla nikdy takových úspěchů jako Mötley Crüe či Poison, ale zejména kolem debutového alba „O.F.R.“ z devětaosmdesátého patřila k vyhledávaným koncertním akvizicím na Sunset Stripu. Největší pozornost na sebe strhával zpěvák Jim Gillette s až nelidsky vysokým hlasem a bezmála půlmetrovou vyčesanou hřívou blonďatých vlasů. ..
Jani Lane byl pryč a vyvstala otázka, co bude s Warrant dál. Kapela sice měla zpět dva členy nejslavnější sestavy, kytaristu Joeye Allena a bubeníka Stevena Sweeta, ale zároveň přišla o svého enfant terrible, poznávací znamení a majoritního autora celého repertoáru. Bylo jasné, že s klasickými členy v sestavě už kapela rozhodně nebude pokračovat v experimentech z devadesátých let a že se pokusí vrátit do nejslavnějších dnů. Brzy se rovněž vyřešil problém na postu frontmana, na nabídku kývl Jamie St. James z pauzírujících Black N`Blue, ..
Když čtyři američtí mladíci začnou hrát hudbu mládí jejich tatíků, může to zavánět kalkulem na míle daleko. O to více, že v uplynulých letech byla retro móda sedmdesátých let docela v kurzu. Bratři Kiszkové ji však se svou kapelou Greta Van Fleet vzali za nejlepší možný konec, o čemž svědčil i úspěch debutového alba „Anthems Of The Peaceful Army“, které se vyšplhalo na třetí příčku oficiální americké hitparády, což je věc v tomto stylu takřka nevídaná. ..
Naděje, že Ritchie Blackmore ještě někdy nahraje skutečně pořádné hardrockové album, pomalu pohasínají. Přestože v roce 2015 s velkým humbukem vrátil do hry legendární Rainbow, do čela kterých dosadil chilský vokální dynamit Ronnieho Romera, a tudíž se čekala i comebacková deska, nakonec zůstalo jen u tří nových skladeb, z nich jednou je jen do instrumentální podoby předělaná anglická lidovka „Land Of Hope And Glory“. ..
Ještě dříve než si pro nebohého Garyho Thaina přišla zubatá, představili Uriah Heep jeho nástupce na pozici basisty. Prestižní post (Uriah Heep v té době byli skutečně velká kapela, umisťující se pravidelně ve všemožných hitparádách) obsadil už předem vyhlédnutý John Wetton, jenž byl dva roky předtím členem progresivních velikánů King Crimson. Ti v době Wettonova příchodu v březnu 1975 měli na kontě aktuální album „Red“, ovšem kapela už neexistovala. Dokonce byla snaha o to..
„Připadali jsme si jako z jiného světa,“ řekl při loňském rozhovoru frontman Electric Boys Conny Bloom, když se řeč stočila na osmdesátá léta a pozici kapely v rámci skandinávské rockové scény, kterou ovládali Europe a TNT. Electric Boys byli vždy diametrálně odlišní, měli v sobě mnohem více rock n`rollové uvěřitelnosti, starého ducha The Rolling Stones a mnohem méně pompy než zmíněné kapely. Možná i to jim pomohlo přežít do současnosti, ve které Europe tvoří velmi odlišnou hudbu a nad TNT visí otazník. ..
Vždy, když švédští Electric Boys vydají nové album, je to pro jejich fanoušky velká událost. Kapela, která sice nikdy nepronikla do nejvyšších pater hitparád, ale vždy tvořila velmi specifickou hudbu, v níž bylo místo pro odkazy na The Rolling Stones, otce punku New York Dolls či Ramones, ale i staré hardrockové klasiky typu Black Sabbath a Deep Purple. Z toho vznikl originální mix, který zafungoval už na konci osmdesátých let, kdy vyšel jejich debut „Funk-O-Metal Carpet Ride“. ..
Warrant rozjeli na konci devadesátých let personální kolotoč, zároveň se pomalu ale jistě vraceli ke své původní hudbě, poté, co zejména ostře experimentální a nevydařené album „Belly To Belly“ sklidilo ostrou kritiku jak z řad fanoušků, tak od kritiky. Zejména pro ústřední tvůrčí mozek, zpěváka Janiho Lanea, to nebyla úplně jednoduchá situace, protože to byl právě on, kdo kormidlo kapely otočil od původního hair metalu do vod alternativního rocku,..
Když vyšla debutová deska „Hated“, byli Sister považováni za černého koně tehdy bující scény skandinávského hair metalu, jenž byl v té době na vrcholu. Sister se lišili v tom, že zněli tvrději, a kromě Mötley Crüe a raných Guns N`Roses jako své vzory označovali i legendární horrorpunkery The Misfits a hvězdy industriálního groove metalu White Zombie. Tenkrát to mělo své opodstatnění a bylo rozhodně pro dobro věci, že se Sister nesnažili znít jako další Crashdïet či Reckless Love. ..
Kdo si ještě vzpomene na to, že Taylor Momsen, dračice s vizáží současného sexysymbolu, ztvárnila kdysi okouzlujícím způsobem malou Cindy Lou v průměrné komedii „Grinch“ po boku Jima Carreyho? Poté, co dala stříbrnému plátnu vale, daří se Taylor na hudebním poli, kde už více než deset let vede partu The Pretty Reckless. To je podle mnohých (zejména zaoceánských) hudebních kritiků kapela, která je jednou z nadějí pro rock n`roll. ..
Co se týče návštěvnosti koncertů byli Uriah Heep po vydání „Sweet Freedom“ na svém absolutním vrcholu. Zažívali plné arény v kontinentální Evropě, Americe i domovské Velké Británii, což byl fakt, který dokázal zastínit mírné rozčarování, které album přineslo. Řada fanoušků, řádně nažhavených předchozí trojicí, vzala „Sweet Freedom“ znovu za své, ovšem těm pozornějším neunikla trochu slabší forma kapely. Jenže triumfální koncertní tažení z jara roku 1984 dokázalo všechny chmury rozehnat. To už Uriah Heep, ..
Potřetí o sobě dává vědět norská formace, ovlivněná hard rockem, glamem a punkem sedmdesátých let. A potřetí je u toho jiná sestava než u předchozího počinu. Tentokrát se neodehrála tak výrazná změna, jako když kytarista a dnes už jediný původní člen kapely Kjetil F. Wevling před pár lety vyměnil původního zpěváka Evena za výraznějšího Paula Vercouterena, ale změna se dotkla celé rytmické sekce. To ale na výraz Razorbats nemá větší vliv, protože kapela stále čerpá ze stejných vlivů,..
Razorbats jsou jedním z úkazů na norské hudební scéně. Jsou totiž zcela prosti jakéhokoliv dotyku black metalu, který je pro tuto severskou zem signifikantní. Jejich kořeny leží spíše u amerického rock n`rollu, ale přiznávají i velký vliv finských Hanoi Rocks. Každopádně důležitější je fakt, že tato kapela právě vydala své třetí album „Mainline Rock N`Roll“, které opět dokumentuje jejich vývoj. Kapela ještě více opustila punkové kořeny a přidala další porci klasického hard rocku, hair metalu a rockového mainstreamu. ..
„Právě jsme v Německu odehráli koncert pro padesát tisíc lidí,“ řekl při jednom interview z roku 1996 bubeník James Kottak, „je to obrovský rozdíl proti tomu, že s Warrant jsme hráli v klubech pro padesát chlápků s pivem.“ Kottak totiž krátce po katastrofálním turné k desce „Ultraphobic“ dostal nabídku posílit legendární německé hardrockery Scorpions. Okamžitě po ní skočil, protože mu bylo jasné, že opouští potápějící se loď. Warrant na vlastní kůži..
Když s novou deskou přijde nějaká hvězda sedmdesátých let, je to trochu sázka do loterie. Ne proto, jak dané album bude znít, v tom je předem jasno, protože zdatní sedmdesátníci se už mění velmi neradi a stále více zdůrazňují, že si alba točí pro vlastní radost. To je samozřejmě pochopitelné, už je nezajímají žádné komerční tlaky, mají své dávno jisté a nějaké experimenty jsou pro ně španělskou vesnicí. Otázkou však je, v jaké formě nahrávací proces rockové důchodce zastihne ..
Když v roce 2007 opouštěl šedesátiletý bubeník Lee Kerslake své domovské Uriah Heep, byl na tom zdravotně hodně špatně. Měl problémy se sdrcem i nadváhou, a vypadalo to, že hudební kariéru v tu chvíli definitivně uzavřel. Fakticky ano, od té doby se hudbě věnoval pouze okrajově, nestal se členem žádné jiné party, neměl ani vlastní projekt. Jenže Kerslake točil své sólové album. Takové, které podle svých slov měl hlavě už od dětství. ..
Přestože Uriah Heep stáli v první polovině sedmdesátých let na vrcholu, vyčerpání z hektických tří let, během kterých nasypali na trh pětici výtečných alb, bylo už skoro nesnesitelné. Manažer a producent Garry Bron se proto rozhodl pro nevídaný krok a kapele dopřál chvilku odpočinku. Sliboval si od toho načerpání nových sil a chuti do další tvorby. Opak byl pravdou. David Byron během volna prohloubil svou alarmující závislost na alkoholu, basista Gary Thain naplno propadl drogám a workoholik Ken Hensley,..
I když se dnes na The End Machine hledí jako na novou plnohodnotnou kapelu, muzikanti, kteří v ní hrají, svou minulost smazat nemohou. Přestože The End Machine vydávají druhou (a nutno říct, že povedenou) desku, pořád u nich budou rezonovat osmdesátá léta, neboť členství tří členů této party u legendy osmdesátkového hard rocku a hair metalu Dokken není něco, co by se dalo přehlédnout. Navíc když se tahle kapela (na rozdíl od různých jiných projektů kytaristy a tvůrčího mozku The End Machine George Lynche)..
Poslední roky zažívá americký kytarista George Lynch, svého času slavný člen kapely Dokken, velmi plodné období. Dokonce mluví o tom, že za poslední roky odvedl největší kus práce z celé kariéry, na kterou je také náležitě pyšný. Přestože některá jeho alba nedostala na našich stránkách vysoké hodnocení, netýká se to rozhodně nejnovějšího alba „Phase2“, které Lynch vytvořil s kapelou The End Machine. Toto dílo je bezesporu jedním z nejlepších, na kterém se Lynch v novém tisíciletí podílel a to vlastně nejen proto, ..
Saxon má už dávno odslouženo své. Pokud by dnes tato legenda někdejší Nové vlny britského heavy metalu už nic nevydala, pořád bude mít v zádech natolik obsáhlý a v drtivé většině případů i hodně kvalitní katalog alb, že její pozice bude navždy nezpochybnitelná. Proto Saxon ani nejde vyčítat, že se nechali zatáhnout do módy coververzí, která možná byla zajímavá v devadesátých letech, ale v poslední době, kdy takových alb vychází snad víc než počinů autorských, se celá záležitost stává leckdy nesnesitelnou...
Tak dlouho se The Offspring vysmívali Axlovi Roseovi, že mu příprava alba „Chinese Democracy“ (v roce 2003 dokonce chtěli své album „Splinter“ pojmenovat názvem tohoto alba Guns N`Roses) trvá celé roky, až se sami dostali do podobného stádia. Hvězdní neopunkeři, kteří kolem poloviny devadesátých let vrhli na trh (pro tuto scénu zcela zásadní) alba „Smash“, „Ixnay On The Hombre“ a „Americana“, najednou stáli opodál a snad ani nevěděli, jak se znovu vpravit do skladatelského procesu...
Epizoda se zpěvákem Patem Bridgesem, který v roce 1993 měl v řadách Warrant nahradit Janiho Lanea, vyšuměla do ztracena. Navíc kapela byla bez kontraktu a sužovaly jí vnitřní spory. Ve hře samozřejmě byl Laneův návrat, protože ani jemu se nepodařila rozjet sólová kariéra, ale proti tomu byl zejména bubeník Steven Sweet, někdejší Laneův spoluhráč z kapely Plain Jane. Nakonec to byl právě Sweet, který si vytáhl černého Petra a musel se z kapely poroučet...
Tempo, které manažer Gerry Bron pro Uriah Heep na začátku sedmdesátých let nastolil, začínalo být vražedné. Především David Byron už mlel na hektickém turné k albu „Demons And Wizards“ z posledního, neustálým přetížením trpěl jeho hlas a vlastně i on sám. Tak jak Uriah Heep stoupali po žebříčku popularity, zpěvák se začínal potápět do alkoholového bahna. Stále ještě zůstával disciplinovaným členem kapely a klávesista Ken Hensley si tehdejší formu Uriah Heep pochvaloval. ..
Pokud si projdeme padesát let od vzniku hard rocku, tedy dobu, které se tyto stránky primárně věnují, zjistíme, že uplynulá dekáda rozhodně nebyla ta nejsilnější. Od průkopnických sedmdesátých let, přes zářivá zlatá osmdesátá až po experimentální a vzrušující poslední dekádu minulého tisíciletí se to jen hemžilo deskami, které se staly milníky v historii rockové hudby a každé ze zastoupených alb pomyslných žebříčků bylo naprostý skvost a jedinečný unikát. S příchodem roku 2000 jako kdyby se vše zlomilo. ..
Letos uplyne osm let od okamžiku, co na nebeskou bránu zaklepal dlouholetý basista Uriah Heep Trevor Bolder. Pro tuto kapelu byl rozhodně důležitým členem. I když zcela nepřevzal skladatelské otěže po Kenu Hensleyem, byl to on, kdo byl jedním z hlavních motorů vydařené éry kolem poloviny devadesátých let a v první desetiletce nového milénia. Je možná s podivem, že celý život tento basista hrál ve prospěch kapel, v nichž fungoval a o sólové kariéře začal přemýšlet až předtím,..
To, že maďarská čtveřice Ektomorf má ráda starou Sepulturu, to je dávno známá věc. Stejně jako fakt, že fanoušci, kteří se dodnes nesmířili s odchodem Maxe Cavalery z brazilské legendy, ji vyhledávají jako náplast na dávnou bolístku, jež se odehrála skoro před čtvrt stoletím. A Ektomorf zjevně nevadí být v pozici evropských klonů kdysi tak slavné kapely, jež měla ambice sesadit Metallicu z trůnu. ..
„Že se něco děje, jsem zjistil ve chvíli, kdy jsem přišel do kanceláře šéfa Columbie,“ popisoval osudový bod zlomu zpěvák Jani Lane, „a místo našeho plakátu tam viseli Alice In Chains. V tu chvíli mi došlo, že je asi po všem…“. Pokud bychom hledali nějakou hairmetalovou kapelu, kterou vlnu grunge semlela nejvíce, byli by to pravděpodobně Warrant. Grunge se vypořádal s nenáviděným stylem a když Kurt Cobain začal při jednom vystoupení parodovat „Cherry Pie“,..
Také jste si mysleli, že Thunder zažili své nejlepší chvilky s prvními dvěma deskami „Backstreet Symphony“ a „Laughing On Judgement Day“, přičemž ze své tehdejší síly těžili ještě na následujících, mírně experimentálních „Behind Closed Doors“ a „The Thrill Of It All“? Při pohledu na jejich diskografii a letmém poslechu zbylých alb by se něco podobného zdát skutečně mohlo, ale skutečnost je mnohem složitější. I následující alba se (tu více, tu méně) pohybovala v takřka podobných kvalitativních intencích..
Co mají dělat muzikanti, když jejich kapela už několik let mlčí? Zajisté, postavit si novou partu. Přesně pro to se rozhodli služebně mladší členové britských progrockových průkopníků Yes, mající tu smůlu, že do této legendy nastoupili ve chvíli, kdy už se chystala k odpočinku. I když jsou zpěvák Jon Davison, basista Billy Sherwood a koneckonců i koncertní bubeník Jay Schellen stále členy Yes, předák této party kytarista Steve Howe se věnuje své vlastní kariéře a nechává kapelu tak trochu u ledu. O rozpadu se nedá mluvit, ..
Když krátce po vydání alba „Look At Yourself“ vylétl ze sestavy bubeník Iain Clark, s Uriah Heep se rovněž rozloučil původní basista Paul Newton. I když Clarka oželela kapela s lehkým srdcem, rozchod s Newtonem mrzel mnohem více, jednalo se nejen o zakládajícího člena, ale i o člověka, jenž s Kenem Hensleyem hrával od šedesátých let. Ovšem jestliže na počátku kariéry Uriah Heep působil Newton i v pozici skladatele..
Britský zpěvák a někdejší frontman legendárních Iron Maiden Blaze Bayley je velký srdcař. Před mnoha lety byl vyobcován z jedné z největší kapel světa a musel se vrátit do malých hal a klubů. Navzdory nepříznivému osudu se nevzdal a v takřka pravidelných intervalech vydává svá sólová alba, která těží z tradic ostrovního heavy metalu, ovšem přidávají i hrst moderních postupů. Aktuálně Bayley vydává kolekci „War Within Me“, což byl důvod se s ním spojit a probrat různé věci ohledně novinky,..
Když loni nečekaně zemřel kdysi nejzásadnější člen legendárních Uriah Heep Ken Hensley, bylo to jako blesk z čistého nebe. Pravda, už oslavil pětasedmdesátku, což je na někoho, kdo prožil tak bouřlivý život, naplněný nejen kvalitní hudbou, ale i alkoholem a drogami, věk požehnaný, ale jeho skon byl natolik nečekaný, že Ken ani nestihl dodělat připravovanou sólovku, na níž pracoval od roku 2018. Měla se stát jeho dalším reprezentativním dílem, ..
Trvalo to jen chvilku a Warrant se stali novými miláčky americké dospívající mládeže, která denně na MTV hltala klipy k „Heaven“ či „Sometimes She Cries“. Přestože si zpěvák Jani Lane stěžoval na to, že producent Beau Hill obrousil na debutu „Dirty Rotten Filthy Stinking Rich“ kapele její ostré hrany, které získala několikaletým pravidelným koncertováním na Sunset Stripu, jeho výtka byla jako plácnutí do vody. „Dirty Rotten Filthy Stinking Rich“ letělo hitparádami směrem nahoru a kapela se snažila své nenadálé popularity využít,..
Legenda mluví o tom, že základní kámen tohoto italsko-argentinského dua byl položen v roce 2018, kdy se setkali na jakémsi koncertě v New Yorku zpěvačka Linda Filippin s kytaristou Michaelem Reynalem a hned ten večer vymysleli název The Straddlerz. Ať už to tak bylo či nikoliv, od konce ledna letošního roku lze brát oba dva vážně, protože pod názvem Straddlerz nabízí bezejmennou debutovou desku. Nevytvořili ji sami, na pomoc si vzali hned čtveřici basistů, tři bubeníky a jednoho kytaristu, ale faktem zůstává, ..
Vše začínalo nabírat rychlé obrátky. „Salisbury“ vyšla třetí lednový den roku 1971, ale manažer Gerry Bron už na kapelu tlačil, aby zahájila práce na nové desce. Protože legendární „Lady In Black“ zaznamenala výraznější úspěch pouze v Německu a na domácím britském trhu se stále dalo v případě „Salisbury“ mluvit o fiasku, Bron založil vlastní společnost Bronze a vyžadoval rychle výsledek. Uriah Heep ale museli opět řešit post bubeníka,..
Kdo zná celou diskografii chicagské legendy Cheap Trick, ví, že to s ní bylo vždycky tak trochu jako na houpačce. Oč méně Cheap Trick oslnili svým bezejmenným debutem, o to větší slávu zažili s následujícími díly „In Color“, „Heaven Tonight“ i svou nejslavnější nahrávkou „Dream Police“. V té době vytvořili skutečně nesmrtelné hity „Surrender“, „I Want You To Want Me“, „Dream Police“ či „Voices“, což z nich udělalo spolu s Kiss, Foreigner a Journey největší kapelu americké scény. ..
Je jen málo legend sedmdesátých let, které se v plné síle dožily současné doby. Američané Cheap Trick mezi ně patří, což dokladují novým albem „In Another World“, které je zároveň jedno z jejich nejlepších. Bylo proto příhodné spojit se s kytaristou Rickem Nielsenem, aby řekl něco k současné situaci uvnitř Cheap Trick, ale i k některým věcem z minulosti. Tihle Američané byli vždy srandisté a této pověsti Nielsen dostál i při rozhovoru. Při něm se neustále usmíval, brnkal si na kytaru..
„Měl jsem to štěstí, že ještě než jsem začal poslouchat Led Zeppelin, byl jsem na koncertech Otise Reddinga, Salamona Burkea a The Temptations,“ řekl dlouholetý frontman Kiss Paul Stanley, když představoval svou novou kapelu Soul Station. Už z tohoto vyjádření se dá tušit, že jeho nová tvorba bude Kiss na míle vzdálena a některé z nekompromisních fanoušků této kapely může dokonce rozpálit do běla. Jenže Paul Stanley také stárne, už to dávno není rockový živel ze sedmdesátých let ani tančící playboy z dekády následující..
Je pravděpodobně málo kapel, které vzešly z kalifornské hairmetalové líhně osmdesátých let a mají tak pestrou tvorbu a barvitou historii jako Warrant. Přestože tahle kapela byla řazena až ke třetí vlně zmíněného stylu a svou diskografii načala v roce 1989, její kořeny sahají mnohem dál. A stejně, jako byly komplikované její začátky, byla roztodivná i její pozdější tvorba, ve které se Warrant naprosto vzdálili do svých kořenů a řadu let se nechali vláčet módními trendy, aby se pak znovu nadechli a podstoupili očistný proces. ..
Když už projekt čtyř veličin progresivního rocku a metalu Transatlantic něco vydá, vždycky se jedná o megalomanské dílo. Bylo tomu tak hned napoprvé v roce 2000, kdy debutové album „SMPT:e“ otevřela půlhodinovou suita „All Of The Above“, čímž kapela definovala, o čem její tvorba bude a získala tím početný zástup příznivců. Ti se většinou rekrutovali z fanoušků kapel Spock`s Beard, Dream Theater, Marillion či The Flower Kings, tedy domovských kapel jednotlivých členů, pro zbytek rockového národa ..
Už se snad ani nepočítalo s tím, že o sobě kapela kytaristy Korn Briana „Heada“ Welche dá ještě někdy vědět. Její původní význam pozbyl platnosti ve chvíli, kdy se Head znovu připojil ke Korn, aby s nimi, aspoň částečně, navázal na slavnou minulost, kdy se z nich v devadesátých letech stala jedna z největší amerických kapel, udávající trend celé scéně. Head po slabším albu „Take A Look In The Mirror“ Korn opustil a tiskem proběhla zpráva o jeho fanatickém křesťanství, jež se mělo stát překážkou pro jeho fungování v kapele. ..
Nedá se říct, že by po vydání debutu „…Very `Eavy …Very `Umble” byli Uriah Heep v pozici ošklivého káčátka scény, ale rozhodně se nedalo mluvit o rychlém úspěchu, protože fanoušci tehdy oslavovali novou tvář Deep Purple a stylové novátory Black Sabbath, ovšem těm pozornějším neuniklo, že v jiných londýnských klubech začínají hrát zajímavé kapely. Jednou z nich byli právě Uriah Heep, kteří si zejména kvůli skladbě „Gypsy“ začali budovat vlastní renomé. ..
Je jasné už dlouhou řadu let, že Ricky Warwick není už jen namachrovaný potetovanec z The Almighty, propagující kapelu vedle manželky Vanessy Warwick, toho času moderátorky populárního pořadu MTV Headbangers Ball. Minimálně od doby, kdy se s novou ženou Christinou usadil v Los Angeles, rozpustil The Almighty, kteří stejně na konci devadesátých let na poli slávy živořili a rozjel vlastní kariéru. Výraz, jenž definoval nejlepší alba The Almighty „Powertrippin`“ či „Crank“ úplně neopustil, ..
Ricky Warwick už dávno není tím zuřivým mladým mužem, který v devadesátých letech vedl skotskou kapelu The Almighty. Ta už pravděpodobně nadobro patří minulosti a Ricky se po jejím konci vydal k objevování vlastních kořenů nejen v rámci sólové tvorby, ale i tím, že se postavil do čela Black Star Riders, přímého pokračovatele legendárních Thin Lizzy. Kromě toho, že s Black Star Riders vydává pravidelně nová alba, aktuálně vypustil do světa sólovou kolekci „Whe Life Was Hard And Fast“...
Lákavěji na papíře už toto spojení vypadat nemohlo. Koho by nezajímalo, jak spolu budou znít zdánlivě tak odlišní kytaristé a zpěváci jako je dlouholetý člen legendárních Britů Iron Maiden Adrian Smith a výtečný bluesman a skutečný guitar hero Richie Kotzen, kdysi člen hairmetalových mazlíčků Poison a na přelomu tisíciletí hráč blues/hardrockových Mr. Big… Oba mají za sebou tak silný životopis, že snadno přitahují pozornost jak svých fanoušků,..
Přestože se zdálo, že Fight se stali senzací roku 1993, ve kterém do světa vypustili debutové album „War Of Words“, Rob Halford stále citelněji cítit, že setřást ze sebe minulost nebude tak jednoduché. Koncerty Fight stále rezonovala ozvěna Judas Priest a proto bylo nutné vyhovět přání starých fanoušků a zařazovat do playlistu věci britské legendy, ač to Halfordovi bylo trochu proti srsti. „Jsem pyšný na to, co jsme s Judas Priest dokázali,“ vysvětloval trochu neochotně Halford, „ale Fight je úplně jiná kapela.“..
Když v roce 2017 nastoupil mladý zpěvák James Durbin k hairmetalové legendě a tvůrcům dávného milníku „Metal Health“, Quiet Riot, vzbudilo to vlnu diskuzí. Jedni kapelu chválili za její přístup, neboť se rozhodla post frontmana svěřit mladému, dravému pěvci, druzí poukazovali na Durbinovu minulost, protože jméno si udělal pouze jako finalista soutěže American Idol (obdoby pochybných tuzemských estrád SuperStar nebo Česko má talent) a prostřednictvím tří sólových alb, pohybujících se na vlnách sirupovitého rocku. ..
Každý dnes ví, jak velká a inspirativní doba pro rockovou hudbu byl přelom šedesátých a devadesátých let. Staromilec sice podotkne, že tehdy se stalo všechno potřebné a další roky z tehdejšího boomu jen čerpají, což není úplně pravda, ale tyhle staré kořeny jsou pořádně hluboko zapuštěné a během let se k nim vraceli i ti nejvlivnější umělci. Když se letopočet převalil přes rok 1970, vykrystalizovaly se na scéně čtyři veličiny, ..
Přestože už je dva roky opět pohromadě základní sestava americké funk/hairmetalové formace Bang Tango, zodpovědná za výtečný debut „Psycho Cafe“ i žhavý živák „Live Injection“, jejich kytarista Mark Knight je spíše činný ve svém projektu Mark Knight And The Unsung Heroes, který kromě jeho osoby nemá s Bang Tango mnoho společného. A to i přesto, že mu v něm pomáhají jeho kolegové z této kapely, basista Kyle Kyle a kytarista Kyle Stevens. Knight se léty vyprofiloval do zcela jiného typu muzikanta..
Podle řady fanoušků amerického hard rocku je kytarista Mark Knight jedním z nejvíce nedoceněných umělců. Začínal v osmdesátých letech jako součást losangeleské hairmetalové scény, která světu dala kapelu Bang Tango, ve které měl Knight velice silné slovo. Bang Tango nebyli typickým příkladem hairmetalové kapely, do své hudby míchali vlivy blues nebo funky. Láska k blues provází Knighta celý život a zúročuje ji především v posledních letech, ve kterých (kromě toho, že se znovu stal členem Bang Tango) ..
Během karanténních časů se s coverovými alby roztrhl pytel. Umělci se zrovna nehrnou do autorských děl s vědomím, že je nebudou moci propagovat na pódiích a snaží se udržet v povědomí veřejnosti alespoň tímto způsobem. Otázka je, zda to takový velikán jako někdejší zpěvák Van Halen a Montrose a dlouhá léta úspěšný sólový umělec Sammy Hagar má zapotřebí. Sammy tvrdí, že jej k tomu vedla pouze čistá láska k muzice, když si chtěl zpříjemnit dlouhé chvíle, ..
Osmdesátá léta byla nenávratně pryč a s nimi v dáli mizelo to, co tato doba symbolizovala. Scénou se mohutně valily proudy nových inspirací a pro velikány předchozí éry bylo stále obtížnější uspět v nové konkurenci. Začátek devadesátých let znamenal čas velkých změn, které se netýkaly jen nového komerčního uspořádání, ale také sestav kapel samotných. Uběhl rok od okamžiku, kdy na zem dopadlo drtivé kladivo „Painkiller“, které na metalové scéně způsobilo převrat biblických rozměrů ..
Kdyby se Todd La Torre nestal v roce 2013 nástupcem Geoffa Tatea v Queensrÿche, těžko by byl o jeho debutovou sólovku „Rejoice In The Suffering“ takový zájem. Přestože si Queensrÿche (ještě za Tateova působení) pohrávali řadu let s trpělivostí a dobrou vůlí svých fanoušků vydáváním prapodivných desek, nemajících s jejich pravou podstatou nic společného, stále platí za velkou legendu amerického hard rocku či heavy metalu. ..
Skutečně potřeboval svět návrat norských Wig Wam? Ti v dobách své největší slávy lehce před rokem 2010 žili z překvapivé vlny zájmu o hair metal, který tehdy doznal velkého rozpuku v jejich domovské Skandinávii a Wig Wam byli jeden čas jeho zásadními mluvčími. Nemusíme se bavit o tom, že švédsko-norsko-finská vlna, která se vzedmula před deseti lety, byla mnohem slabší než ta původní losangeleská z osmdesátých let, a chyběl jí punc uvěřitelnosti a lákadla nočního života rozpálených ulic..
Hibernace trvala po zbytek roku 1977 a po většinu roku následujícího. Zneklidňující ticho, které v táboře kapely (jež stále postrádala svého frontmana) panovalo, nesvědčilo o tom, že by se Led Zeppelin ještě někdy mohli probrat k životu. Page stále více zabředával do heroinové závislosti, která do značné míry komplikovala jeho práci, a s Bonhamem, který se utápěl v hektolitrech vodky, se nedalo počítat vůbec. ..
Steve Lukather, zvaný prostě Luke, je už dávno rocková legenda z největších. Dění v jeho domovské kapele Toto je spíše nejasné a Luke spolu se zpěvákem a klávesistou Josephem Williamsem jsou jedinými jejími členy. Takže nepřekvapí fakt, že Lukather po osmi letech připomíná svou sólovou dráhu, na níž aktuálně vydal už osmé album „I Found The Sun Again“. Je to dobře, protože Toto zjevně dnes nejsou v takové formě, v jaké by je Lukather sám chtěl mít. Navíc sláva hitů „Rossane“ nebo „Africa“ je už trochu pryč,..
Steve Lukather je bezpochyby jednou z největších žijících kytarových legend. Ovlivnila ho hra takových velikánů jako Jimi Hendrix, Jimmy Page, či dokonce jazzmanů Ala Di Meoli nebo Johna McLaughlina. Lukather pak byl sám inspirací pro mnoho hudebníků a už v minulosti mu poctu vysekli například Slash z Guns N`Roses, Lenny Kravitz nebo zesnulý Eddie Van Halen. Přestože situace ohledně jeho domovské kapely Toto je v současné době nejistá, Luke (jak se Lukatherovi léta říká) vydal právě osmé sólové album „I Found The Sun Again“...
Pamětníci si určitě vybaví skladbu „Blitzkrieg“, kterou v polovině osmdesátých let zařadila Metallica na svůj singl „Creeping Death“. Těm pozornějším jistě neutekl fakt, že tato věc nepocházela přímo od Metallicy, ale od služebně starší britské kapely téhož názvu. Ti měli smůlu, neboť se jim podařilo vydat debutové album „A Time Of Changes“ až v roce 1985, kdy pro ně už bylo docela pozdě. Letos si kapela připomíná čtyřicet let od vydání klasického singlu „Buried Alive“, ovšem i stejné výročí od prvního rozpadu. ..
Věří dnes ještě někdo Robu Zombiemu jeho variace na hororový diskotékový metal? To, co v dobách nejlepších chvil kapely White Zombie nebo v počátečních letech jeho sólové kariéry fungovalo takřka na výbornou a bylo neomšelým kusem originální hudby, zestárlo postupem let skoro až neuvěřitelným způsobem. Důvodů může být více. Zmiňme dva nejpravděpodobnější. Za prvé to už dlouhou dobu vypadá, že Rob Zombie všechno důležité řekl v devadesátých a tím se naprosto vyčerpal, ..
Spojení Davida Coverdalea s kytaristou megalegendárních Led Zeppelin Jimmym Pagem mělo být událostí roku 1993. Coverdale byl brán za jednoho z nejlepších zpěváků, jaké rocková historie objevila a Pageův statut byl jasný už od sedmdesátých let, kdy se stal průkopníkem novátorské kytarové hry, a i díky němu se Led Zeppelin stali největších kapel všech dob. Hudební tisk věnoval této události (o níž se mluvilo o začátku devadesátých let a kvůli které Coverdale odstavil své Whitesnake na druhou kolej) ..
Rusko už dávno není země častušek a rozjuchaných budovatelských skladeb jako v dobách největšího rozpuku Sovětského svazu. Už v osmdesátých letech v této „zemi neomezených možností“ začala bujet rocková a metalová scéna, což nejlépe demonstrovali heavymetaloví Čjornyj kofe či Aria, alternativci Sektor Gaza a zejména hardrockoví Gorky Park, kteří na samém sklonku sovětského impéria dokonce prorazili s debutovým albem i v Americe, kde se o ně staral sám Jon Bon Jovi. ..
Robert Plant byl stále upoután na invalidní vozík a kapelou, managementem i fanoušky zmítaly pochybnosti, jak to s Led Zeppelin vlastně dopadne. Situace nebyla dobrá. U Jonese se opět začínaly projevovat zaječí úmysly, z Bonhama se stával nezvladatelný alkoholik a Page zamířil do Los Angeles, kde naplno propukla jeho delší dobu skrývaná závislost na heroinu. Plant, neschopný vlastní chůze, se utápěl v depresích a ve strachu nejen o vlastní kariéru, ale zejména o svou rodinu, ..
Tomu stylu se také říkávalo high octane rock n`roll, čili vysokooktanový rock n`roll, naplněný testosteronem, chlapáckým přístupem, oplzlými sexistickými texty a chlápky, kteří pro ránu nejdou daleko. Hrávali jej Roxx Gang, The Almighty, Love/Hate, bývalý kytarista Sex Pistols Steve Jones (na albu "Fire And Gasoline"), částečně také Faster Pussycat či Little Caesar. Většinu těchto umělců už zavál prach času, ale z jejich hudby, která si brala prvotní inspiraci u The Rolling Stones,..
Stále hlasitěji se zpoza oceánu hlásí o slovo rock n`rollová kapela Kickin Valentina, která se neostýchá přiznat, že jejich vlivy leží u losangeleského hair metalu osmdesátých let, svou hudbu však hrají podle pravidel současné doby. Kapela nedávno vyměnila zpěváka a na post frontmana přišel D.K. Revelle, s nímž Kickin Valentina natočili třetí desku „The Revenge Of Rock“. Jak říká basista a zakládající člen Chris Taylor, je právě tahle nahrávka pro kapelu moc důležitá a po změnách v sestavě pro ně znamená nový začátek. ..
Pokud znáte tvorbu Alice Coopera z jeho nejprotežovanější éry alb „Trash“ a „Hey Stoopid“, navíc pouze prostřednictvím hitů „Poison“, „House Of Fire“ či „Feed My Frankenstein“, budete jeho novinkou „Detroit Stroies“ pravděpodobně hodně zklamáni. Pokud však máte rádi i jeho desky ze sedmdesátých let, včetně tehdejších majstrštyků „Billion Dollar Babies“ a „Welcome To My Nightmare“, je dost dobře možné, že to zklamání bude o dost menší. Cooper samozřejmě už není tak energický jako byl v sedmé dekádě,..
Na rockový důchod pro Davida Coverdalea bylo krátce po roce 2000 příliš brzy. Sice dovršil padesátku, ovšem jak sám přiznal, stály před ním byly nové výzvy, takže se vlastně jeho prohlášení z prosince 2002 očekávalo. Tehdy vyšla tisková zpráva o tom, že se Whitesnake pro příští rok dávají znovu dohromady, aby oslavili pětadvacet let od svého založení. Čekalo se tedy, že dojde ke shledání starých spoluhráčů, k čemuž nakonec nedošlo. Coverdale nepozval ani jednoho muzikanta,..
Že vám jméno amerického zpěváka a kytaristy Jasona Bielera nic neříká? Tak vězte, že právě on je autorem hitu „Love Is On The Way“, který v roce 1992 nahrál se svou (tehdy ještě čistě hairmetalovou) kapelou Saigon Kick. Přestože tahle kapela je už dlouhá léta podivně nečinná a funguje jen občasně na koncertních pódiích, „Love Is On The Way“ přežila a dodnes se objevuje v denních rotacích rockových rádií v řadě zemí světa. Jenže Jason Bieler z jejího úspěchu nežije...
Atmosféra u Led Zeppelin na konci roku 1973 nebyla úplně ideální. Krátce po vydání alba „Houses Of The Holy“, které díky svému zjemněnému soundu nesklidilo takový úspěch jako „Led Zeppelin IV“, přišel za manažerem Peterem Grantem basista John Paul Jones s tím, že už nechce v kapele dál pokračovat. „Johnovi jsem řekl, pokud chceš odejít, udělej to, když musíš. Ale pořádně si to rozmysli,“ řekl ke stavu věcí Grant. S tímto faktem byl nakonec obeznámen i Jimmy Page, přičemž Robertu Plantovi a Johnu Bonhamovi bylo řečeno,..
Současná situace u legendárních Whitesnake vypadá všelijak. Je to už několik měsíců, co zpěvák David Coverdale, léta sužovaný problémy s hlasivkami, naznačil, že uvažuje o odchodu do důchodu a v posledních dnech uvedl kytarista Joel Hoekstra, který je členem Coverdalovy party od roku 2014, že by se možná Coverdale chtěl k tvorbě vrátit, ale konkrétní plány neexistují. Nezdá se však, že by tento stav věcí Hoekstrovi nějak zásadně vadil, protože právě do světa vypouští druhé album..
Posledních několik let bylo pro amerického kytaristu Joela Hoekstru docela hektických. Nejprve vstoupil mezi rockovou smetánku ve chvíli, kdy se přidal k Night Ranger, odkud ho po sedmi letech vytáhl management Davida Coverdalea, a Joel se stal kmenovým členem Whitesnake. S těmi nahrál kompilační album „The Purple Album“ a poslední řadovku „Flesh And Blood“, ale zároveň se stihl věnovat vlastnímu projektu Joel Hoekstra`s 13, se kterým aktuálně vydává druhou desku „Running Games“,..
Mediálně velice sledovaný projekt, který dohromady svedl Davida Coverdale a bývalého kytaristu Led Zeppelin, trval kratší dobu, než se dalo čekat. Přestože oba umělci si spolu sedli jak po stránce hudební, tak lidské, Page vyslyšel volání svého srdce, které ho stále táhlo k Led Zeppelin a když se po dlouhé době zpěvák Robert Plant konečně uvolil k další společné činnosti (ze které sice nebyl comeback Led Zeppelin, ale jen album “No Quarter” projektu Plant/Page), musela jít spolupráce s Coverdalem k ledu. ..
Po deseti letech se legendární německý kytarista Michael Schenker rozhodl vytáhnout na svět svou dávnou značku Michael Schenker Group, která se stala jeho poznávacím znamením už na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Už tehdy žil v obrovské turbulenci. Začínal u Scorpions, kterým pomohl na svět s bratrem Rudolfem, hvězdné chvilky a slávu si užil u britských UFO, v období alba „Lovedrive“ na chvilku naskočil znovu ke Scorpions. Tam sice nevydržel, ale jeho jméno už mělo takovou sílu, že si mohl dovolit tvořit na vlastní pěst...
Jestliže album „Led Zeppelin II“ udělalo z Led Zepellin žhavou akvizici na rodící se hardrockové scéně a jakési věrozvěsty tohoto stylu, nahrávka „Led Zeppelin IV“ z nich s konečnou platností udělala hvězdy globálního charakteru. Londýnskou čtveřici přijmuli za své nejen orvaní hároši, kteří jejich alba hltali vedle desek Deep Purple či Black Sabbath, ale také mnohem sofistikovanější posluchači, kterým hardrockové hřmění připadalo jako primitivní hudba, ..
John Sykes nenechal na Whitesnake nit suchou. V tisku komentoval Coverdaleovy diktátorské praktiky, hádal se o každý kousek kreditu z alba, které šplhalo na vrchol americké hitparády a dosahovalo multiplatinových prodejů, a neustále poukazoval na to, že bez jeho práce by nikdy deska “Whitesnake” nevznikla. Nepozdávala se mu ani kapela, která vyrazila na turné, kde kromě Coverdalea nebyl nikdo ze čtveřice, která album z roku 1987 nahrála. Kontinuita sice byla zachována prostřednictvím Adriana Vandenberga..
Autumn`s Child se na scéně se svým rok starým debutem etablovali velmi dobrým způsobem. S tímto počinem ze sebe setřásli nálepku pohrobků (dnes už pravděpodobně nefungujících) Last Autumn`s Dream a začali žít vlastním životem. Už i proto, že jejich debut byl v rámci současného AOR v jasném nadprůměru, čehož kapela kolem zpěváka, kytaristy a klávesisty Mikeala Erlandssona využívá i na nové desce, jež vychází překvapivě brzy po debutu, což je však docela deviza. Kapela od prvního alba drží ve stejné sestavě,..
Jestli byl někde zpěvák Jeff Scott Soto za poslední roky skutečně přesvědčivý, tak to byl projekt W.E.T., který před více než deseti lety postavil s kytaristou švédských Eclipse Erikem Martenssonem a klávesistou Robertem Sallem. V žádném případě není na místě zpochybňovat Sotův výkon u progresivní superskupiny Sons Of Apollo (především u debutové desky „Psychotic Symphony"), ale právě spolupráce s Martenssonem a Sallem je to pravé, kam se jeho sytý hardrockový hlas hodí. ..
Přestože se album „Led Zeppelin III“ vyhouplo na první příčku hitparád ve Velké Británii i v Americe a brzy ho pokryla na obou trzích platinová ocenění, osud se k němu obrátil zády, neboť začalo v následujících týdnech a měsících ze žebříčku povážlivě padat. Přestože kapela (zejména Robert Plant) stále do světa hlásila, jak je s albem a jeho experimentálním vyznění spokojena, ani tato prohlášení nemohla zakrýt mírné rozčarování, které vládlo v řadách fanoušků. ..
Přestože Holy Mother měli velké předpoklady a ambice, nikdy se nestali vůdčí kapelou US power metalu. Možná to bylo tím, že začínali ve skutečně špatné době, kdy heavymetaloví muzikanti byli doslova psanci a světlu vládl grunge, možná jim chybělo jen trochu pověstného štěstí. Nikdy nebyli o nic moc horší než například Vicious Rumors a moc jim nechybělo ani do skladatelského umu Metal Church. Jenže když kapela, balancující na pomezí heavy a poweru amerického střihu,..
Americký zpěvák Mike Tirelli je dnes už zase silný. Poté, co si v minulých letech prošel peklem, kdy se léčil z pokročilého stádia rakoviny žaludku, přivedl znovu k životu kapelu Holy Mother, s níž vydal comebackovou desku „Face This Burn“. Nahrávku zdařilou, která se vyrovná a možná v lecčems i předčí stará alba této heavymetalové formace z New Yorku. Tam dnes Mike žije se svou rodinou, přestože jej pracovní povinnosti často volají i do Německa, ..
Personální kolotoč u Whitesnake v polovině osmdesátých let nebral konce, přesto se kapela v obrovské formě představila v lednu 1985 na festivalu Rock In Rio, kde odehrála dva koncerty ve společnosti takové smetánky, jako byli Queen, Iron Maiden, Ozzy Osbourne, Scorpions či AC/DC. To už se s ní loučil bubeník Cozy Powell, který dal přednost hraní s Keithem Emersonem a Gregem Lakem, čímž vznikl projekt Emerson, Lake & Powell, ve kterém Powell nahradil neméně legendárního Carla Palmera. ..
Přestože Foo Fighters si s sebou celou existenci nesou nálepku alternativního hard rocku a post-grunge (vzhledem k minulosti Davea Grohla u Nirvany je to zcela logické), nikdy nespadli do takového bahna jako například Nickelback a nekonečný zástup jejich následovníků, díky čemuž se vlastně nikdy nezdiskreditovali. Sice to není tak, že by všechna jejich alba byla prvotřídní záležitostí, ale tato kapela vždycky dokázala zvednout hlavu a všem pochybovačům vytřít zrak. ..
„Hodně lidí se nás ptalo, kdy uděláme další „Whole Lotta Love“,“ říkal Jimmy Page v návaznosti na obří úspěch desky „Led Zeppelin II“ a jejího nejslavnějšího singlu, „ale ti, kdo tohle říkají, nic o Led Zeppelin neví.“ Kapela byla sice se svou druhou deskou na vrcholu a kritika ji pasovala hned při vydání na jasnou klasiku nově vznikajícího hardrockového žánru, ale samotní muzikanti, vyčerpaní náročnými dvěma léty nepřetržitého koncertování, toužili po chvilce klidu. ..
Když svou kapelu pojmenujete AOR, tak je zcela jasné, jak bude znít. A na to před dvaceti lety vsadil francouzský kytarista a klávesista Frédéric Slama, který tuto partu založil. Vlastně se nejedná až tak úplně o plnohodnotnou kapelu, ale spíše Slamův sólový projekt, k němuž pravidelně zve nejrůznější hosty zvučných jmen, kteří mají s tímto druhem hudby letité zkušenosti. Mezi nejslavnější muzikanty, kteří si na deskách AOR zahráli, patří legendární kytarista a předák slavných Toto Steve Lukather, bubeníci Vinnie Colaiuta..
Francouzský hudebník Frédéric Slama, dlouhá léta žijící v Los Angeles, je neúnavný dříč. Aktuálně se svým projektem AOR, kam si pravidelně zve řadu stylových hvězd, vydává album „The Ghost Of L.A., jenž je opět esencí čisté AOR stylu. Přiznává velký obdiv ke kapelám Foreigner, Journey, Toto, Whitesnake nebo Survivor a podle toho také svou hudbu tvoří. V následujícím rozhovoru, ke kterému se postavil velmi vstřícně, vysvětluje, proč v podstatě všechna jeho alba mají ve svém názvu iniciály Města andělů, ..
Zapomeňte na Mr. Bungle, jak jste je znali například z jejich nejznámnější desky „Disco Volante“. Z tehdejší šílené směsice death metalu, elektroniky, art rocku, jazzu a etno hudby už dneska nezbylo skoro nic. Ostatně i sestava doznala značných a důležitých změn, na svém místě zůstal zpěvák Mike Patton (jinak Faith No More), kytarista Trey Spruance a basista Trevor Dunn, které doplnily nejjasnější hvězdy metalového nebe, kytarista Anthrax Scott Ian a bývalý bubeník Slayer Dave Lombardo. ..
Ve Whitesnake to vřelo... Jak po letech přiznal David Coverdale, jeho ego letělo prudce vzhůru, když si zvykl, že je v kapele neomezeným šéfem. Neustále se probíraly otázky kolem kytarového postu, kde s Melem Galleyem nepanovala úplná spokojenost, už jen proto, že jeho typicky britský bluesový styl nezapadal do Coverdaleových plánů na dobytí Ameriky. Principál tak poslal nabídku na spolupráci do Holandska, odkud pocházel mladý umělec Adrian Vandenberg,..
Je otázka, kdo vlastně The Dead Daisies jsou... Stále více totiž připomínají projekt australského milionáře Davida Lowyho, který kolem sebe střídá muzikanty jak na běžícím pásu a díky svým podnikatelským aktivitám a tučným kontům si může dovolit i ty největší hvězdy rockové historie. The Dead Daisies, přestože se tak v minulých letech prezentovali, dnes už pravděpodobně nejsou regulérní kapela, ale jen parta nájemných muzikantů, uprostřed kterých stojí Lowy se svou šekovou knížkou...
Vydání debutu bylo pro Led Zeppelin důležité nejen proto, že představil do té doby naprosto odvážnou a dosud neslyšenou kombinaci tvrdých kytar, vypjatého vokálu, bluesových skladeb a nastupující hardrockové třaskavosti, ale také proto, že s ním byla kapela v pravý čas na pravém místě. V reputaci jim pomohla i série koncertních turné, jak v Americe, tak ve Velké Británii, ale také manažerská obratnost Petera Granta, která byla v době vydání první desky stejně důležitá jako hudba samotná. ..
Pokud bychom v současném americkém hair metalu hledali nějakou rychle rostoucí kapelu, tak dozajista narazíme na formaci John Diva & The Rocket Of Love. Ta sice funguje už od roku 2009, ovšem do povědomí se začala dostávat až před dvěma lety, kdy diskografii (do té doby v ní byl pouze čtyři roky starý živák "Live At Wacken") rozšířila o debut "Mama Said Rock Is Dead" a s ní vyrazila na cesty, na nichž si zahrála například i s německými Kissin` Dynamite. ..
Americký zpěvák John Diva a jeho kapela The Rockets Of Love jsou v poslední době mezi fanoušky hair metalu docela skloňovaný pojem. Tahle parta má aktuálně na kontě album „American Amadeus“ o kterém je plně přesvědčena, že dokáže zaujmout širší spektrum publika a ne jen pamětníky ze zlatých časů neuvěřitelných párty na losangeleském Sunset Stripu. Právě tam sice John Diva vyrostl, ale se svou kapelou má větší plány. Sice mu je teď překazila pandemie koronaviru, ale on sám věří na lepší časy. ..
Whitesnake byli v roce 1982 v trochu schizofrenní situaci. Po dobu, co držel Coverdale kapelu u ledu, polovinu muzikantů (bubeník Ian Paice, basista Neil Murray i kytarista Bernie Marsden) z ní utekla. Deska „Saints & Sinners” už byla natočená, čekala na vydání a kolem Whitesnake stále nebylo jasno. Podivný klid, který kolem kapely panoval, nevěstil nic dobrého, ale rozuzlení mělo přijít záhy. Padlo rozhodnutí, že deska vyjde tak, jak byla nahrána, i přes to, že kapelu už tvořili jiní muzikanti, ..
Přestože se zdálo, že německý hardrockový projekt Sainted Sinners, který kupodivu není ze stáje Frontiers Music, stojí zejména na osobě zpěváka Davida Reeceho, vývoj posledních měsíců ukázal opak. Kapela, kterou před pár lety postavil kytarista Frank Pané, posledních šest let člen slavnějších Bonfire, totiž provedla personální kolotoč, po němž ze sestavy vylétl právě Reece. Jeho přínos pro Sainted Sinners byl stejně diskutabilní, protože Reece, ač si udělal jméno jako někdejší frontman..
Dohady o tom, kdo byl či je největší hardrockovou kapelou všech dob, nikdy nebudou brát konce. Kolik posluchačů, tolik chutí a nikdy se nedoberete kýženého cíle. Pokud ovšem výběr rozšíříte na pět kapel, jedno jméno se v něm bude dozajista opakovat… LED ZEPPELIN! Tvrdit, že právě oni vymysleli hard rock, by bylo krajně nespravedlivé k dalším významným kapelám přelomu šedesátých a sedmdesátých let, ale jisté je, že Led Zeppelin mu přidali takovou dávku energie,..
Tři sestry byli na staré punkové coververze vždycky kadeti. Už ve svých raných (a nejsilnějších) časech přihodili na alba vždy něco z nepřeberného archivu punkové klasiky, ať už to byli Sham 69 ("Pěší zóna"), Dead Kennedys ("Na Kovárně to je nářez") nebo Sex Pistols ("O melouny boj"), aby tím doplnili vlastní hity, aniž by někdo poznal, že jde o skladby jiných autorů. Sám předák Sester Lou Fanánek Hagen se pak spolu s Františkem Sahulou realizoval na albu "Stará Kovárna aneb konec punku v Čechách", ..
Goldfinger jsou za těch více než pětadvacet let, co fungují, stálicí kalifornské punkové scény. Přestože se už nikdy nemohou stát dalšími Rancid, Green Day nebo The Offspring, má jejich zářivý a kalifornským žárem prosluněný sound rozhodně něco do sebe a i když jsou bráni spíše za dělníky stylu, nikdo nemůže popřít jejich skladatelsky vytříbený styl, díky němuž se pohybují na pomezí neopunku, ska a skejťáckého rocku. Představují prostě to, co mohlo s podobnou výpovědní hodnotou vzniknout ..
Pokud Whitesnake kdy zažívali svou nejklidnější a nejupřímnější dobu, byl to rozhodně začátek osmdesátých let. Poté, co se jim na domácí půdě podařil průlom v podobě alba „Ready An` Willing“, se přece jen kapela uklidnila, přestože její ambice být britskou rockovou jedničkou už ohrožovala nastupující generace mladých muzikantů pod hlavičkou Nové vlny britského heavy metalu. Byl to však rozdíl oproti punkové době, kdy byl David Coverdale a s ním i zbytky Deep Purple..
Když na začátku devadesátých let vypukla grungemánie a stránky rockových časopisů plnily rozhovory s Kurtem Cobainem, bedlivějším fanouškům určitě neuniklo, že mezi svými vzory tento grungeový guru citoval také kapelu Dinosaur Jr. z Massachusetts. Tehdy se mluvilo hlavně o tom, že grunge vznikl zkřížením The Beatles a Black Sabbath, ovšem už řada lidí zapomínala na alternativní či indie rock, kterého Dinosaur Jr. byli zásadními představiteli...
V dějinách hudby je jen málo žijících umělců (jestli vůbec nějaký), kteří by svou velikostí předčili Paula McCartneyho. Bývalý důležitý skladatel, zpěvák a basista megaslavných The Beatles o svém umění přesvědčil právě u těchto liverpoolských klasiků, kteří z něho jednou pro vždy udělali nesmrtelnou legendu, neboť si na konto připsal pěknou řádku jejich velkých hitů. Aktivní jje však i na prahu osmdesátky a jak sám říká, hudba je jeho život a ani s jedním končit rozhodně nechce. ..
Přestože bubenice Roxy Petrucci není zakládající členkou kapely Vixen, její kariéra je s touto dívčí partou původem z Minnesoty spojená asi nejvíce. Ještě před Vixen Roxy působila se svou sestrou Maxine v kapele Madam X, největší úspěch zažila s Vixen na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy vyšla dvě klasická alba – „Vixen“ a „Rev It Up“. Někdejší ženská odpověď na Bon Jovi a Poison je dodnes stále živou kapelou, větší studiovou aktivitu však nevykazuje, ovšem to by se v budoucnu mělo změnit. ..
Tři bývalí členové Deep Purple, to už něco znamená. Když se k Whitesnake, kde kromě Davida Coverdalea působil i klávesista Jon Lord, připojil bubeník Ian Paice, vypadalo to na senzaci na rockové scéně. Byli to právě tito tři muži, kteří drželi v posledních chvílích Deep Purple nad vodou, neboť alespoň z části dokázali krotit excesy Glenna Hughese a Tommyho Bolina. Dalo se proto čekat, že po ambiciózním bluesrockovém debutu „Trouble“ a skvěle žhavé nahrávce „Lovehunter“ bude třetí deska tím zásadním zlomem, ..
Rok 2020 je už konečně pryč! Je to sice jen číslo, ale člověk už věří, že s novým letopočtem se zablýská na lepší časy. Uplynulý rok byl těžký, přetěžký. Jak pro člověka samotného, tak i pro hudební scénu. Akce padaly jedna za druhou, rušily se termíny vydávání desek, neutěšená celosvětová situace dolehla na každého. Naštěstí i v těch zlých časech roku 2020 tu byla hudba, která mohla být alespoň malou náplastí na každodenní bolístky, vybičované k nesnesitelností opatřeními proti covidu i nemocí samotnou...
Když na začátku loňského roku vydali Hollywood Undead desku „New Empire, Vol. 1“, dalo se čekat, že se záhy přihlásí s pokračováním. Kapela na tomto počinu předvedla experiment, který ji zbavoval hip-hopových kořenů, vsadila více na tvrdší kytary, odhodila směšné masky a prezentovala se jako tvrdá rocková parta současnosti. Jak vyplývá rozhovorů, které během roku tato pětice z Los Angeles poskytla, za touto změnou si stojí a proto nemá důvod cokoliv měnit ani na „New Empire, Vol. 2“. ..
XYZ byli jedna z nejambicióznějších kapel pozdní vlny losangeleského hair metalu osmdesátých let, když v roce 1989 vydali výborný debut a o dva roky později neméně zdařilou desku „Hungry“. Jenže byli také těmi, které smetla vlna grunge, z čehož se kapela nikdy zcela nevzpamatovala. Poté, co zpěvák Terry Ilous skončil u stylově podobných Great White, se zdá, že se pro XYZ blýská na lepší časy a možná se v brzké budoucnosti dočkáme i nové desky. ..
Americký kytarista Reb Beach není zrovna tím umělcem, který by si zakládal na sólových a ještě ke všemu čistě instrumentálních deskách. Na scéně působí od poloviny osmdesátých let a poprvé o sobě dal pořádně vědět, když se stal spolu s Kipem Wingerem hlavní tváří kapely Winger. Ta dokázala na přelomu osmdesátých a devesátých let vyprodukovat několik skutečně skvělých a nezapomenutelných hitů jako „Miles Away“, „Seventeen“ nebo „Can`t Get Enuff“, ovšem nemilosrdná vlna grunge ji smetla mnohem větší silou,..
Před třemi lety na sebe američtí doommetalisté Pallbearer upozornili ve velkém stylu. Album „Heartless“ pro ně znamenalo to, co pro Paradise Lost jejich přelomové dílo „Icon“ a kapela byla najednou na výsluní zájmu nejen u zarytých fanoušků doom metalu, ale i u mnohem otevřenějšího metalového posluchačstva. „Heartless“ představilo kapelu v nejlepším možném světle - nabídlo skvostný materiál plný chmurné nálady, temných zákoutí, ale i křišťálově čistých kytarových sól,..
Whitesnake začali získávat sebedůvěru. Přestože debutové album „Trouble“ nezaznamenalo takový úspěch, jaký by se čekal od bývalého člena Deep Purple, dal o sobě David Coverdale (a s ním i další exčlen této hardrockové legendy, klávesista Jon Lord) pořádně vědět a fanoušci v době punkové revoluce mohli sledovat, že bývalý matador jedné z největších kapel světa znovu stojí pevně na pódiu a dokáže dávnou energii slavných dnů Deep Purple přetavit i do současné formace. ..
Už to vypadalo, že se Black Stone Cherry stanou uznávanou kapelou i ve své domovině za oceánem. Ale co čert nechtěl, album „Family Tree“, do kterého vkládali velké ambice, ve Spojených státech hrubě propadlo a tak kapela kolem zpěváka a kytaristy Chrise Robertsona, musela znovu vzít zavděk úspěchem především ve Velké Británii. Tam jim jejich posluchači rozumí. Ač se Black Stone Cherry označují za kapelu jižanského rocku, mají mnohem blíže ke klasickému ostrovnímu hard rocku..
Na to, jak byla divoká a nepřehledná situace u Unruly Child v jejich počáteční fázi, je kapela v současné době hodně čitelná. Je to už deset let, co tahle parta funguje v nezměněném složení, což je věc tařka nevídaná, protože její klasické období kolem debutové desky trvalo pouze jeden rok. Tenkrát byla jiná doba a zpěvák Mark Free prožíval těžké životní rozhodnutí, když v listopadu 1993 podstoupil změnu pohlaví a stala se z něj Marcie Free. Unruly Child celá situace rozložila a kapela se zařadila k jednoalbovým projektům, ..
Spletitá je historie norských black/deathmetalistů Cadaver. Vznikala v době, kdy byl žánr ještě v plenkách a svět znal jen raná alba Bathory či Celtic Frost a ze zámoří se o slovo hlásili Death a Possessed. Právě v té době Cadaver postavila trojice muzikantů, kytarista Neddo, basista René Jansen a zpívající bubeník Ole Bjerkebakke. Když se pak spojili s muzikanty z britských Carcass, kteří hostovali na jejich demu „Abnormal Deformity“, vypadalo to, že tato trojice vyvolá poprask...
Brazilský metal, to zdaleka není jen Sepultura. Už v osmdesátých letech byla tamní undegroundová scéna velmi plodná a kromě kapely bratří Calaverových dala světu i několik dalších zvučných jmen. Jedním z nich je parta Vulcano, která ve města Santos vznikla už v roce 1981. V první polovině osmdesátých let si vytyčila styl, kterému se věnuje dodnes, přestože jediným původním členem v ní je už jen kytarista Zhema Rodero. To, že kapela loni vydala album „Eye Of Hell“ a v současnosti připravuje další počin..
Zapomeňte na Hatebreed jako na tvrdou metalcorovou partu, kterou byla na posledních albech. Tahle kapela dokázala opsat kruh své kariéry a vrátila se ke svým začátkům, což od nich jejich staří fanoušci snad ani nečekali. Přestože desku „Weight Of The False Self“ provázely obrovské porodní bolesti, neboť její vydání muselo být kvůli koronavirové pandemii odsunuto o třičtvrtě roku, výsledek je v podstatě takový, jaký od kapely jejich příznivci chtěli už dlouhou dobu. V rozhovorech tvrdil frontman Jamey Jasta, ..
„Bylo to tak, že David přišel do šatny za mnou a za Paicem a řekl, že odchází z kapely a my mu smutně sdělili, že už není odkud odcházet,“ popsal konec Deep Purple v polovině sedmdesátých letech klávesista Jon Lord. Rocková scéna v tu chvíli na čas ztratila jednu ze svých nejzářivějších hvězd, naprosto zhuntovanou nevraživostí fanoušků k novým poměrům a prachmizernými výkony basisty Glenna Hughese a kytaristy Tommyho Bolina, v té době decimovanými koňskými dávkami kokainu a heroinu...
Pokud si osobu Coreyho Taylora spojujete jen s postavou frontmana Slipknot, tak na jeho sólovou dráhu radši zapomeňte. Pokud jste si však zvykli na to, že je to hudebník mnoha tváří a stylů, asi vás jeho sólová prvotina „CMFT“ nepřekvapí. Že je Taylorovi škatulka Slipknot příliš těsná, o tom přesvědčil už dávno. Hned po prvotním úspěchu Slipknot se vrátil ke své staré kapele, hardrockovým Stone Sour, kde ukázal, že je také trochu někdo jiný, než jen pitoreskní postavička z party namaskovaných strašáků. Po životních držkopádech ..
Nejzajímavější na italské kapele Damn Freaks je fakt, že za mikrofonem stojí zpěvák Iacopo „Jack“ Meille, který je už dobrých patnáct let oporou někdejších klasiků Nové vlny britského heavy metalu Tygers Of Pan Tang. Meille využil před pár lety chvilky volna, kdy se u jeho domovské kapely moc nedělo a ve společnosti tří italských hudebníků pod hlavičkou Damn Freaks vypustil do světa bezejmenné album. Jeho hlas sice nedisponuje zajímavou barvou, je však dostatečně silný, přes to debutová deska zrovna nepřesvědčila...
Americký zpěvák Jeff Scott Soto, dlouholetý světoběžník řady projektů a kdysi dvorní pěvec kytarových hrdinů Yngwieho Mamsteena a Axela Rudi Pella, už snad konečně dokáže rozlišovat mezi všemi svými projekty a začal je stylově škatulkovat. Tím se jeho tvorba konečně stává přehlednější a fanoušek progresivní superskupiny Sons Of Apollo, kde Soto působí ve společnosti bývalých členů Dream Theater, Guns N`Roses a Mr. Big, už nebude očekávat od jeho sólové tvorby či kapely W.E.T...
Kdo je v Dánsku největší rocková hvězda? King Diamond? Mike Tramp? Pretty Maids? Ne.., je to bezesporu Jesper Binzer a jeho kapela D.A.D. Ve své rodné zemi totiž mají stejný status jako Kabát u nás, přičemž tuzemská kapela se několikrát přiznala, že právě tito rtuťovití Dánové byli jedním z jejich největších inspiračních vzorů, od nichž nestydatě celou kariéru kradou i nápady. Každý už to Kabátu dávno odpustil a to dokonce i sami D.A.D., kteří několikrát přijali pozvání Vojtka, Špalka a spol. ke společnému hraní v české kotlině. ..
Pokud jste se dohadovali o pravých pohnutkách, proč Gypa Casina v řadách Hanoi Rocks kdysi nahradil dnes už dávno zesnulý ikonický bubeník Nicholas "Razzle" Dingley nebo kde se vzal úderný název této finské průkopnická kapely, přinesl minulý díl obsáhlého rozhovoru se zpěvákem Michaelem Monroem jistě dostatečné a fundované odpovědi. Tady je třetí a poslední pokračování tohoto povídání, které nás zavede i na Monroeovu sólovou kariéru a dá i odpověď na to, jak to v budoucnu bude s comebackem Hanoi Rocks, ..
Kdo zná Tommyho Lee více, než jen jako bubeníka Mötley Crüe, manžela hereckých celebrit Heather Locklear a Pamely Anderson, a úsměvného pornoherce z home videa natočeného se druhou jmenovanou, snad ani nemohl čekat, že jeho sólová deska „Andro“ bude hardrockovou nahrávkou. Jeho největší nepřítel v domovských Mötley Crüe, zpěvák Vince Neil, o něm řekl: „Když letí rock, tak je rocker, když punk, tak je pankáč a kdyby měl, kurva, kozy, tak by byl i jednou ze Spice Girls.“ ..
Comeback švédských The Flower Kings pokračuje. Přestože se před nedávnem ještě zdálo, že kapelu rozložily sólové aktivity frontmana Roinea Stolta, když deska z roku 2018 „Manifesto Of An Alchemist“ vyšla pod jeho jménem (s malým dovětkem The Flower Kings v závěsu), loni přišla odpověď, jak to vlastně s nekorunovanými králi skandinávského progrocku vlastně je. To vyšlo album „Waiting For Miracles“ a řadě příznivců kapely se okamžitě zvýšil tep. Ne proto, že by tato nahrávka byla přelomovou ..
I bez jakýchkoliv politických konotací byl Orlík fenoménem své doby. Fungoval pouze tři roky a jeho hudební složka působila spíše úsměvným dojmem, přesto jsou obě jeho alba dodnes živá a to nejen u příznivců krajní pravice. Oba jeho tehdejší tvůrčí mozky – Daniel Landa i David Matásek – se můžou ohánět naivní pubertou, nezkušeností, omámením z pivního moku a čímkoliv jiným, ale minulost vrátit nemůžou. Ta byla mezi lety 1988 až 1991 skutečně divoká ..
S Fates Warning to bylo vždycky jako na houpačce. Měli alba, která z nich mohla udělat hvězdy progresivního rocku či metalu s výraznou příchutí klasického „těžkého kovu“, mohli být druhými Dream Theater, ale vždycky si sami dokázali tuto cestu zkomplikovat. Když už se zdálo, že mají nakročeno k velkému úspěchu a všeobecnému uznání, přišli s deskou, která se dotýkala hranic průměrnosti a nabídla jen skvělé muzikantské výkony v záplavě šedých skladeb. Přitom netrpěli personální rozkolísaností, ..
Australská kytarista Orianthi Penny Panagaris, je skutečně všestranná umělkyně. Měla být nejužší spoupracovnicí krále popu Michaela Jacksona při jeho návratu na výsluní, na její hře stál také program „That Is It“, který měl Jacksona, vláčeného různými skandály ohledně života za zdmi jeho sídla Neverland, vrátit zpět do hry. Než se vše stačilo rozběhnout, Jackson zemřel, ovšem Orianthi se stala i tak velmi známou postavou. Přestože angažmá u Jacksona brala jako velkou čest,..
Kdeže zlaté časy jsou… Doba, kdy byli Sevendust považováni za dobrou a inspirativní kapelu, která slavila úspěch napříč Spojenými státy (Evropě zůstávalo jejich kouzlo spíše utajené) a sbírali různá ocenění a zlaté desky, je pryč a poslední roky jako kdyby Sevendust žili jen z podstaty. Čert vem to, že tahle kapela nebyla nikdy nijak zvlášť originální, ale po přelomu milenia přece jen uměla napsat dobrou skladbu, ze které sem tam i vykřesala slušný hit. Tehdy se Sevendust trefili do vkusu doby, jejich mix nu-metalu a post-grunge ..
O Michaelovi Monroevi se už dávno psalo, že je renesanční člověk. V prvním díle rozhovoru Monroe prozradil, jak tráví vánoční svátky, jaké jídlo nesmí chybět na jeho stole a zavzpomínal také na Vánoce, které trávil ještě jako dítě se svými rodiči a pěti kočkami. O tom, že jeho neojoblíbenějším dárkem byla alba Black Sabbath nebo Deep Purple asi nikdo z jeho fanoušků nepochyboval. Narazili jsme rovněž na začátky jeho původní a nejslavnější kapely Hanoi Rocks a Michael popsal, ..
Iron Maiden mají na svém kontě několik živých alb. Už nikdy nemohou překonat kult prvního „Live After Death“ z roku 1985, které je výpovědí doby o tom, jak moc byli Iron Maiden rozjetá mašina na obří „World Slavery Tour“. Nikdy také nedosáhnou atmosféry, kterou měli na „A Real Live One“ a „A Real Dead One“, kde se vinou odchodu zpěváka Bruce Dickinsona vznášela ve vzduchu podivná příchuť. A nikdy nezopakují zářivost dvojalba „Live At Donnington“, jenž je představilo na vrcholu turné k „Fear Of The Dark“...
Bylo už nad slunce jasnější, že dobám, kdy Paradise Lost byli progresivně se vyvíjející kapela, nadobro odzvonilo. I když je album “In Requiem” zastihlo v dobré formě, kapela udělala resumé svého nejslavnějšího období a navrch přihodila řadu skutečně dobrých skladeb, povážlivě se mluvilo o přešlapování na místě. Doby, kdy platilo, že Paradise Lost nenatočí dvakrát podobné album, už byly pryč a milovníci jejich vývoje z devadesátých let skřípali zubama. ..
„Představa, že jednou natočím vánoční album, mě provázela léta,“ řekla před vydáním kolekce „Almost Christmas“ kanadská zpěvačka Lee Aaron, v osmdesátých letech přezdívaná Metal Queen, podle stejnojmenné desky z roku 1984. Podle jejích vlastních slov k tomu, že dnes je „Almost Christmas“ na trhu, pomohla především koronavirová pandemie. „Všichni jsme se zavřeli do domácích studií a začali jsme na tom pracovat. Nápady jsme sice měli dlouhá léta, ale tentokrát jsme na to měli měsíc, ..
Fakt, že je charismatický předák hvězd alternativného rocku The Smashing Pumpkins Billy Corgan megalomanský egomaniak, se ví už dlouho. Je to pro jeho kapelu stejně symbolické jako to, že je skutečně výjimečným autorem a skvělým skladatelem. Přestože ne všechna alba, která kdy vydal, se dají označit za geniální (jak o nich sám Corgan hovoří), má na kontě však tak výrazné počiny, jako zásadní dílo alternativního rocku a grunge „Siamese Dream“ a skvostné dvojalbum „Mellon Collie And The Infinite Sadness“, ..
Američané Macabre nepatří mezi nejpilnější kapely na scéně, ale když přece jen něco vydají, jedná se v undergroundových kruzích vždy o událost. A to ze dvou důvodů. Kapela si totiž vysloužila pozornost zejména opěvováním masových vrahů, za druhé proslula tím, že je schopna na svůj mix death a thrash metalu roubovat skoro až infantilní dětské popěvky, které na jednu stranu vyloudí pobavený úsměv na tváři, na stranu druhou dokreslují až strašidelnou atmosféru jejich alb. ..
Domluvit rozhovor s legendárním předákem kultovních Hanoi Rocks Michaelem Monroem není úplně jednoduché. Když se však proderete přes hradbu manažerů a PR pracovníků k samotnému Monroeovi, jde už vše ráz na ráz. „Máš čas ve čtvrtek 10. prosince v 16 hodin?“, přistane nakonec do mailu otázka. Půl hodiny před rozhovorem píše už samotný Michael. „Můžeme to tedy za chvilku spustit?“, ptá se a krátce před čtvrtou hodinou volá. ..
Když hairmetalová kapela pochází z Itálie, nemá zrovna ty nejlepší vyhlídky stát se hvězdou na světové scéně. Situace je lepší než v osmdesátých letech, kdy byl tento styl na vrcholu. Tehdy řada světových muzikantů italský trh spíše zesměšňovala (sám Tony Iommi označil velký úspěch alba Black Sabbath „Headless Cross“ na Apeninském poloostrově spíše za Pyrrhovo vítězství), ale přece jen, když posloucháte hair metal, víte, že kapely, které nikdy nepřičihly k odéru z putyk na Sunset Stripu,..
Litovali jste někdy, že Sepultura opustila své undergroundové začátky a v devadesátých letech se vrhla jiným směrem, který vyústil v divošskou etno-metalovou nahrávku „Roots“? Pro fanoušky jejích starých nahrávek zde může být náplast v podobě kapely The Troops Of Doom. Ta nejenže je pojmenována po klasické skladbě a jakémsi prvnm hitu této brazilské legendy z alba „Morbid Visions“, ale navíc ji vede i původní kytarista Sepultury Jairo Guedz. Už kvůli jeho osobě je ta spřízněnost (i stylová) se Sepulturou jasně daná. ..
Kdyby otázka zněla, jestli Paradise Lost mohou být ještě někdy tak skvělou kapelou jako v dobách “Icon” a “Draconian Times”, odpověď by byla jednoznačně negativní. Kapela si někdy před patnácti lety mysleia, že se jí povede navázat na nit, kdysi přetrženou výtryskem kreativity a vodopádem experimentů, a proto se na minulém albu “Paradise Lost” skoro až kajícně vrátila ke stylu, který hrávala v polovině devadesátých let. Že už to bylo méně uvěřitelné a celkově plytké, o tom není zapotřebí diskutovat...
Doba přeje návratům a vrací se i jedna z nejúspěšnějších australských kapel všech dob, legendární pětice ze Sydney Midnight Oil. Ta se opatrně na scéně znovu rozkoukává už od roku 2016, ale teprve teď lze její návrat brát jako zcela legitimní. Přichází totiž s novým řadovým albem „The Makarrata Project“, se kterým by ve své nejslavnější sestavě chtěla navázat na neméně slavnou minulost. Je skutečně na co navazovat. Midnight Oil jsou kromě AC/DC a INXS nejúspěšnější australskou kapelou všech dob..
Maynard Jsmes Keenan, předák jedné z nejoriginálnějších kapel posledních třiceti let, amerických progresivistů Tool, zažívá turbulentní období. Po třinácti letech vydal vloni s Tool album „Fear Inoculum“, které si v lecčems nezadá s předchozími díly „Ænima“ či „Lateralus“, dále udržuje při životě svou další kapelu A Perfect Circle (přestože kytarista James Iha je dnes plně zaměstnán v domovských The Smashing Pumpkins) a navíc prodělal koronavirové onemocnění Covid-19..
Když ve vaší kapele hrají lidé z Guns N`Roses nebo Hanoi Rocks, je o pozornost rázem postaráno. Newyorská formace The Compulsions kolem frontmana Roba Carlyleho na tom ale popularitu nestaví. Právě vydala třetí desku „Ferocious“ a znovu s ní dokáže nadchnout příznivce klasické amerického hard rocku, který se nebojí vlivu blues, punku, metalu či country. Sám Rob je o kvalitách své kapely plně přesvědčen, což je znát i z následujícího rozhovoru. Navíc je to velmi družný a sympatický člověk, ..
Pokud to před pěti lety, když vyšlo album „Dirty Fun“, vypadalo, že The Compulsions jsou právoplatnou kapelou, kterou tvoří frontman Rob Carlyle, kytarista Guns N`Roses Richard Fortus, jeho kolega z téže kapely bubeník Frank Ferrer a bývalý basista Hanoi Rocks Sami Yaffa, je dnes všechno jinak. Dnes lze říct, že tento projekt je jen one man band a tvoří jej výhradně Carlyle. Přestože mezi muzikanty, kteří se podíleli na aktuální nahrávce „Ferocious“ lze zaregistrovat Ferrera, definitivně ze sestavy zmizel Fortus..
Je zajímavé, jak se svět mění. Loni ohlásili svůj konec thrashmetaloví titáni Slyaer, čímž se vyhnuli potupným streamovaným koncertům v době koronakrize, místo nich na povrch vylézají jeijich epigoni z konce osmdesátých let, kalifornští Evildead. Tedy kapela kolem kytaristy Juana Garcii, kdysi člena průkopníků mixu heavy metalu a thrashe Agent Steel. Garcia si tehdy v roce 1988 založil Evildead jako svůj trucpodnik po konci Agent Steel a k sobě si přizval podobně smýšlející muzikanty, kteří jeli hustě na vlně tehdy ultrapopulárního thrashe. ..
Tyler Bryant & The Shakedown dosud úplně nepřesvědčili o tom, že pozornost, která jim je poslední léta věnována, je zasloužená a právoplatná. Bylo by sice nespravedlivé je odsoudit jako ty, kteří předvedli před čtyřmi léty v předprogramu AC/DC slušný, i když neoslnivý výkon, nebo jako ty, u nichž hraje syn kytaristy Aerosmith Brada Withforda, Graham. Tyler Bryant a jeho parta jsou vytrvalci a i přesto, že původně očekávali větší úspěch, nakonec snad přece jen míří mezi respektované kapely. ..
Po skvělé, byť mírně nedoceněné nahrávce “Symbol Of Life”, která znovu albové žebříčky nedobývala, byl v táboře Paradise Lost klid. Až roku 2004 přišla zpráva, že kapela sice začíná pracovat na další desce, ovšem tenokrát už bez bubeníka Lee Morrise. Jediného člena, který s ní nebyl od začátku, nastoupil až před nahrávání “Draconian Times” a tak se (ač možná nechtěně) stal symbolem změn, které Paradise Lost během let provázely. Morris se k rozchodu vyjářil,..
Přestože se to nečekalo, deska “Hellbound” z roku 2018 měla přece jen co říct, a němečtí Iron Angel se s ní znovu etablovali na scéně. Nebylo to sice bůhvíjaké dílo, ale přece jen ukázalo kapelu jako živý organismus, který sice až po uši vězí v osmdesátých letech, ale i v současnosti dokáže přijít se vcelku obstojným materiálem. “Hellbound” to nenatřelo prvním dvěma deskám “Hellish Crossfire” (1985) a “Winds Of War” (1986), o čemž kapela v náznacích hovořila, ale alespoň se jednalo o energické dílo,..
Byly doby, kdy to vypadalo, že název kalifornských hardcore punkerů Adolescents je už jen historický pojem. Kapela, která ve svých začátcích patřila mezi taková uskupení, jako Black Flag, Social Distortion, Circle Jerks, Bad Religion nebo dokonce Suicidal Tendencies se vždy dokázala oklepat a vrátit se na scénu. Nejprve jí to trvalo polovinu osmdesátých let a posléze i celá devadesátá léta, ale v novém milénium patří tato parta už opět k etablovaným pojmům. Po nedávné smrti basisty Steva Sota..
Dohadovali jste se nad pravými pohnutkami odchodu Burtona C. Bella z Fear Factory? Odpověď by mohl dát fakt, že jeho projekt (rázem pravděpodobně povýšený na hlavní kapelu) Ascension Of The Watchers vydává novou desku. Tento sice fungoval už krátce po roce 2000, ovšem tenkrát byli Fear Factory na odpočinku a tak těžko Ascension Of The Watchers mohli být trnem v oku dalšímu nejdůležitějšímu muži průkopníků industriálního metalu, kytaristovi Dinovu Cazaresovi. Teď je to trochu jiné. Přestože Fear Factory už dlouhá léta ..
Warrior Soul jsou ve stejném laufu jako byli v první polovině devadesátých let, tedy v časech své největší slávy, kdy vydali skvělá alba „Last Decade Dead Century“, „Drugs, God And The New Republic“ a „Salutations From The Ghetto Nation“. Od té doby se toho ale hodně změnilo a Warrior Soul jsou dnes zejména projekt zpěváka Koryho Clarkea, který se obklopuje řadou muzikantů, s nimiž vyráží na turné a točí desky. A to dělá v současnosti takřka každý rok, čímž může připomínat dobu před bezmála třiceti lety. ..
Na začátku devadesátých let byla kapela Warrior Soul fenoménem. Dokázala smíchat heavymetalové kořeny, punkový přístup, lesk hollywoodského hair metalu a těžkou atmosféru grunge, vše navíc kořeněné buřičskými politickými texty, což jí předurčovalo velkou budoucnost. Na tu ale nedošlo a Warrior Soul v čele se svým charismatickým pěvcem Korym Clarkem se stali spíše kultovní záležitostí rockového undergroundu. Clarke se svými kolegy teď pracuje na nové desce..
Poslední roky byly u Paradise Lost trochu chaotické. Poté, co synthpopovým albem “Host” skoro spáchali komerční sebevraždu a fanoušci je odepisovali, přišli s albem “Believe In Nothing”, které mělo staré ovečky přilákat zpět do stáda. To se až tak úplně nestalo, na albu bylo jasně slyšet, že se kapela nenachází v nejlepší skladatelské kondici. Věci jako “I Am Nothing” nebo “Mouth” sice částečně zafungovaly, ale co to bylo proti tomu, co Paradise Lost představovali v minulosti…..
Dokáže Škwor ještě někdy natočit opravdu dobrou desku, která by mohla stát v jedné linii s jejich (faktickým) debutem „Vyhlašuju boj!“? To je otázka, kterou si klade řada jejich příznivců nejpozději od alba „Drsnej kraj“, kde už bylo jasné, že parta kolem Petra Hrdličky kvalit prvních alb, dejme tomu do „Ameriky“ z roku 2005, ne a ne dosáhnout. To, že Škwor se na každém dalším více přibližovali k mainstreamu, ale i ke klasickému bigbítu české vesnice, nakonec přece jen fanoušci skousli, horší už byl fakt,..
Co vždy odlišovalo plzeňské Turbo od zbytku české bigbítově-tancovačkové kultury? Bezesporu to byla hra a osobnost jejího někdejšího lídra Richarda Kybice, už kdysi dávno pasovaného na českého Ritchieho Blackmorea. Byl to právě Kybic, který (spolu s obratností textaře a manažera Ladislava Vostárka) udělal z Turba jednu z největších tuzemských rockových kapel osmdesátých let. Dokázal reagovat na vlivy ze zahraničí a k původnímu hard rocku, hranému po vzoru Deep Purple..
Bývalý dlouholetý kytarista Motörhead Phil Campbell se na scéně definitivně etabloval se svým rodinným projektem. Ten zprvu stavěl na tom, že jej vede právě věrný parťák Lemmyho Kilmistera Phil Campbell, tolik spjatý s ostrovní legendou. Při představování Campbellovy hudby se čekalo, že bude mocně navazovat na obří odkaz Motörhead. Zejména proto, že to byl právě Campbell, který byl největší skladatelským tahounem Lemmyho party poté, co už principála decimovaly zdravotní problémy...
Kdyby se nenaplnil osud Motörhead, pravděpodobně by Phil Campbell And The Bastard Sons dosud neexistovali. Jenže skutečnost je taková, že se kytarista Phil Campbell po smrti Lemmyho Kilmistera spojil s trojicí svých synů (a zpěvákem Neilem Starrem) a spolu dali dohromady kapelu, která vydává aktuálně druhou plnohodnotnou desku „We`re The Bastards“. V době našeho rozhovoru byl principál Phil zaneprázdněný jinými aktivitami, a tak místo sebe poslal svého syna, basistu Tylu Campbella...
Zapomeňte na Lords Of Black jako na powermetalovou kapelu. Tento hřích mládí je už dávno pryč a španělská formace míří k novým výzvám. Přitom to s ní vypadalo ještě vloni docela bledě. Rozloučil se s ní totiž zpěvák Ronnie Romero, který podlehl lákavému volání rockové legendy. Kromě toho, že už několik let stojí v čele reaktivovaných Rainbow Ritchieho Blackmorea, spojil se i s někdejším kytaristou Whitesnake Adrianem Vandenbergem, aby mu pomohl obnovit jeho vlastní značku..
Místo cesty na vrchol uvrhla deska “Host” Paradise Lost do propasti. Čekalo se, že se díky ní tito Angličané stanou globálními hvězdami, ale nastal efekt úplně opačný. Další fanoušky si díky “Host” kapela nenašla a ti staří, kteří neustále přísahali na přelomová alba “Gothic”, “Icon” a “Draconian Times”, se k ní otočili prudce zády. Houpala se i pozice u vydavatele EMI, Paradise Lost se rozhodně nepodařilo splnit očekávání, protože prodejnost “Host” byla v porovnání s minulými alb tristní. Kapela poprvé v životě zakusila nepřízeň osudu..
Bruce Springsteen je už léta americký kulturní poklad. Je to on, kdo přesně naplňuje definici klasické rockové hudby zpoza oceánu a kdo nastavil mantinely pro to, jak má znít rockový písničkář. U něho nejde mluvit o štěstí, že kdysi v sedmdesátých letech udělal díru do světa, ale o tom, že skutečně umí. Bylo totiž jen hodně málo chvil, kdy zaváhal a přišel s alby, které by se nemohly poměřovat s jeho klasickými díly, ať už to jsou slavná alba „Born To Run“, „The River“ nebo „Born In The USA“. Je to možná až s podivem, ale i po padesáti letech na scéně ..
Na scéně je několik výkonných umělců, kteří se účastní řady projektů, hostují na albech rozličných muzikantů a ještě stihnou téměř vzorně rozšiřovat vlastní diskografii. Jedním z nich je třiačtyřicetiletý americký kytarista Joe Bonamassa. Zázračné dítě staré bluesové školy, které už dávno dorostlo do velikosti svých vzorů. Ponechme stranou jeho boční aktivity, stejně tak jako hvězdný projekt Black Country Communion, před čtyřmi lety znovu probraný k životu, a soustřeďme se na jeho sólovou diskografii. ..
Death Dealer už od svých počátků, které se datují k roku 2012, jasně demonstrovali, jaký je rozdíl mezi americkým a evropským power metalem. Ten jejich striktně americký můžete sice brát jako trochu přežitý a mírně úsměvný, ovšem na rozdíl od nabubřelého evropského v něm nenajdete otravné symfonické a klávesové pasáže, tolik provařené ženské vokály a nakonec ani heroické chorály, stavěné zejména na efekt bez umělecké hodnoty. Americký power metal, tak jak jej Death Dealer prezentují,..
Fanouškovská základna Paradise Lost se začínala štěpit. Vyznavači starých pořádků už definitivně nemohli kapele přijít na jméno, když se seznámili s materiálem na albu „One Second“,ti méně konzervativní album sice přijali, ale řeči o „Icon“ a „Draconian Times“ neutichaly. Změnilo se i osazenstvo koncertů a donedávna ještě vlasatý a vousatý symbol gotického doom metalu Nick Holmes byl najednou mnohými fanynkami považován za nový sexy symbol. Byla to pro Paradise Lost divná doba. Před pár lety se ještě pachtili v anglických klubech ..
Stejně jako je dlouhá a spletitá historie L.A. Guns, podobně složitá je i současnost kolem lidí, kteří vystupují pod tímto jménem. Pro laika totiž vůbec není jednoduché situaci okolo této legendy losangeleského hair metalu či street rocku pochopit. Jak už tomu v minulosti jednou bylo, existují i v těchto dnech dvě různé kapely téhož názvu. První impuls k současné situaci přišel v roce 2016, kdy kapelu zničehonic opustil zpěvák Phil Lewis, aby se znovu spojil s kytaristou a jediným původním členem L.A. Guns Traciim Gunsem, ..
Tak přece jen se svět dočkal nové desky AC/DC… V dnešní velice podivné době je to vlastně jeden z mála pilířů jistoty, protože jestli se něco v rockové hudbě tak naprosto okatě nemění, tak jsou to právě AC/DC. A to že tentokrát měli skutečně namále. Ne, že by se nějak zásadně změnil jejich výraz, tomu by mohl věřit snad jedině blázen, ale proto, že existence kapely visela na vlásku, když jednu dobu byl jejím jediným členem pouze kytarista Angus Young. Dnes se zdá, že je všechno v nejlepším pořádku, ..
Že tu žádná kapela nebude navěky, s tím se musí počítat. Když se ale jedná o zdánlivě nezlomné australské terminátory AC/DC, jaksi se nechce věřit, že by ten jejich rock n`rollový cirkus a kolovrátek stále stejných akordů měl jednou skončit. Poslední roky to tak vypadalo. Konec AC/DC by ale znamenal konec jednoho obrovského fenoménu a rock n`rollového snu, jehož už nikdy nikdo nemůže dosáhnout v takové velikosti. Naštěstí se finální účtování odkládá, i když to s kapelou v uplynulých několika letech vypadalo všelijak. ..
Na Armored Saint je spoleh. Nejen proto, že úzkostlivě dodržují pětileté rozestupy mezi jednotlivými deskami, ale hlavně proto, že když už přijdou s novým albem, víte, že se bude jednat o vysoce kvalitní dílo poctivého heavy metalu, střiženého hardrockovým šmrncem. Přestože by se díky kvalitě některých desek měla tahle kapela vyhřívat na výsluní zájmu fanoušků, pořád se stále jedná o utajený tip pro ty, které už omrzeli Iron Maiden nebo je už nebetyčně nasírají všemožné spády Metallicy. ..
Až se bude na konci roku sestavovat žebříček nejlepších alb, která letos vyšla, bude v něm u řady lidí novinka Armored Saint „Punching The Sky“ hodně vysoko. Tato americká legenda, balancující na pomezí heavy metalu a losangeleského hard rocku, přišla po pěti letech s deskou, na které atakuje nejvyšší mety a kvalitativně navazuje na své největší dílo „Symbol Of Salvation“. Na rozhovor s basistou Joeyem Verou byl vyhrazen velmi omezený prostor, protože Joey je velice vytíženým člověkem,..
Také jste si mysleli, že album „Když ti svítí zelená“ bude už navždy tím nejtvrdším, co kdy Olympic vydal? Člověk míní a Petr Janda mění. I když se zmiňoval ve svých knihách (zejména pak v „Olympic 50“, vydané u příležitosti půl století trvání kapely), že „Když ti svítí zelená“ byl jen experiment z doby, kdy byl sám naprosto pohlcen tehdy moderním heavy metalem, s novinkou „Kaťata“ se do tohoto období vrací. Nová deska Olympicu je velice překvapivá. A to i přes fakt, že se tahle kapela celou svou existenci vyvíjela ..
Legendární Olympic brzy dosáhne šedesát let na scéně, ovšem na nějaký odpočinek nemyslí, ani když její frontman Petr Janda oslavil už osmasedmdesáté narozeniny. Místo toho vydává už dvaadvacátou studiovou desku „Kaťata“, album velice překvapivé. Zejména poté, co řada fanoušků i recenzentů poukazovala na to, že Olympic v minulých letech s alby „Trilobit“ a trilogií „Souhvězdí (šílenců, drsňáků, romantiků)“ už prožívá mírnou stagnaci a je pevně a neměnně ukotven ve svém stylu. ..
„S každým předchozím albem jsme se vyvíjeli. S „Draconian Times“ jsme dosáhli určitého vrcholu, ale teď půjdeme zase jinou cestou,“ řekl na konci roku 1996 kytarista Greg Mackintosh. V té době už naprosto jasně věděl, o čem mluví, protože deska „One Second“ stála těsně před dokončením. Paradise Lost jako kdyby se tehdy zmítali v horečnatém stavu a snažili se co nejvíce monitorovat dění na scéně. Tam se opět (stejně jako celá devadesátá léta) děly věci...
Návrat Every Mother`s Nightmare má své opodstatnění. Přestože se tahle parta z Memphisu zdála být na přelomu osmdesátých a devadesátých let jen jednou kapelou z mnoha, následná léta ukázala, že se nakonec nejednalo jen o jednohitový zázrak, který kdysi na MTV umístil baladický hit “Love Can Make You Blind”. Every Mother`s Nightmare ale vždycky měli smůlu. Přes slušný bezejmenný debut a ještě lepší dvojku “Wake Up Screaming” zamířili rovnou do víru grungeové revoluce ..
Dnes už se u amerických AOR legend Survivor skoro nic neděje. Je to stav, který trvá celá léta, přestože se tahle kapela navenek tváří jako stále plně funkční. I když v roce 2006 vydala comebackové album „Reach“, jeho dopad byl v porovnání s předevšími díly takřka mizivý. Dalo by se říct, že od doby, co kapelu opustil v kytarista, klávesista a především spolutvůrce hitů z největších - „Eye Of The Tiger“ a „Burning Heart“ - Jim Peterik, už Survivor nemají ani zdaleka takovou sílu jako kdysi. ..
Nikdy už nikdo nemůže zpochybnit, co všechno udělal baskytarista a zpěvák Bruno (a samozřejmě jeho kapely Krabathor a Hypnos) pro světovou deathmetalovou scénu. Krabathor se v devadesátých letech stali uznávaným pojmem a když od nich Bruno na konci téže desetiletky odešel, i přes angažmá legendárního Paula Speckmanna z Master už to s nimi nikdy tak slavné nebylo. V lecčems jejich dvě desky z nového milénia předčily výtvory Brunových Hypnos, ..
Když bychom hledali stálice tuzemské extrémně metalové scény, nutně narazíme na kapelu Hypnos. Ta funguje dvacet let od chvíle, kdy vypustila do světa debut “In Blood We Trust”. Letos do jejich diskografie přibyla deska šestá. I díky ní, její variabilitě a vlivům z jiných sfér metalu než z čistě deathmetalových, se o Hypnos nedá mluvit jako o pohrobcích Krabathoru, tedy kapely, ze které vzešel hlavní mozek Hypnos, zpěvák a kytarista Bronislav “Bruno” Kovařík. Hypnos otevřeli jinou kapitolu Brunova života..
8. května 1995 vybuchla na metalové scéně bomba. Ten den se do éteru dostala skladba „The Last Time“ z připravované (a v té době vlastně už natočené) desky „Draconian Times“. Staří fanoušci prvních alb nevěřícně kroutili hlavou, obdivovatelé „Icon“ prožívali skoro až extatické stavy a hudební kritici po celém světě vytahovali jeden superlativ za druhým. Bylo jasné, že Paradise Lost právě udělali další krok ve své dechberoucí evoluci. Z doom/deathmetalového začarovaného kruhu vystoupili už dávno, ..
Je libo prastarý death metal toho nejklasičtějšího zámořského střihu? Jeho fanoušci už jistě zbystřili, protože název Johansson & Speckmann hovoří za vše. Hlavně jméno Paula Speckmanna vyvolává až historické asociace, vždyť tenhle zpěvák a basista v osmdesátých letech v chicagském undergroundu zakládal jednu z prvních deathmetalových kapel světa, kultovní Master. S těmi se během let přesunul do České republiky, kde nastoupil do další kultovní kapely,..
Pro zpěváka Deze Fafaru jsou dnes kapelou číslo jedna už definitivně Devildriver. Někdejší naděje nu-metalu Coal Chamber, hrající například I s Ozzym Osbournem, je už přikryta vrstvou prachu a její odkaz není ani náhodou tak velký, jaký byl jejich úspěch na přelomu tisíciletí. Naopak hvězda Devildriver stále stoupá. Sice krůček po krůčku, rok po roce, ale je znát, že Fafara přesně ví, co dělá. Zbavil se už nu-metalové a de facto i groovemetalové škatulky a stále více Devildriver sune blíže ke klasičtějšímu pojetí metalu. ..
Ve starých punkových kruzích jsou Vice Squad a zejména jejich zpěvačka Beki Bondage totální legendou. Nezažili v aktivní činnosti dvě památná léta 1976 a 1977, kdy punk doslova ochromil Velkou Británii a rýpavý popěvek „God Save The Queen“, prezentovaný samotnými Sex Pistols na královniny narozeniny způsobil skoro občanskou válku, ale k tomuto (pro leckoho odpornému) hnutí se připojili velice brzy. Dnes už je to jedenačtyřicet let, co se tahle kapela vylíhla ve vlhkých sklepích anglického Bristolu..
Britská zpěvačka Beki Bondage je už dávno ikonou poctivého punk rocku. Od samého začátku osmdesátých let vede (s dlouhou přestávkou) Vice Squad, s níž právě vydává novou desku „Battle Of Britain“, která je opět velmi dobrou ukázkou klasického stylu kapely,. Od něho Beki ustoupit rozhodně nechce, stejně jako od svých názorů, které prezentuje v textech i našem rozhovoru. V něm se kromě aktuálního alba a plánů kapely rozpovídala i o minulosti, která pro ni leckdy nebyla jednoduchá. ..
„Ten film změnil celý můj pohled na hudbu,“ řekl nedávno Richard Colson Baker, a.k.a. Machine Gun Kelly, na konto loňského snímku „The Dirt“, zábavně-šokující biografie Mötley Crüe, kde si zahrál bubeníka Tommyho Lee. Sám Machine Gun Kelly je už dlouhá léta aktivním muzikantem, ale rockovou obcí spíše ignorovaným. Na svém osm let starém debutu „Lace Up“ představil čistě hip-hopové dílo, což mu sice vyneslo uznání u fanoušků tohoto stylu, ale pravověrné rockery nutilo spíš vrhnout do igeliťáku. ..
Doba letěla kupředu jako o překot a rocková scéna zase připomínala doutnající sud plný střelného prachu. Co bylo ještě před pár lety běžným standardem, se teď jevilo jako dinosauří záležitost, dobrá leda tak pro pupkaté tatíky, a všechno nové, co přinášel každý měsíc, týden či den, bylo přijímáno s obrovskou vervou. Byla to velká doba, kdy trendy osmdesátých let ležely v prachu nastupující generací dávno odmítnuté a poplivané, a přes všechny proudy se valil syrový kytarový sound ze Seattlu, ..
Dávno tomu, co byli Six Feet Under zářivou kometou na deathmetalovém nebi. Když se po albu „The Bleeding“ rozešly cesty zpěváka Chrise Barnese a Cannibal Corpse, bylo jasné, že vokalista (v té době pyšnící se nejbrutálnějším murmurem na scéně) neřekl ještě poslední slovo. Když postavil o rok později Six Feet Under a vydal s nimi debut „Haunted“, zcela s ním zastínil své bývalé chlebodárce, kteří se s novým vokalistou Georgem ..
„Nesnášel jsem kapely jako Marillion, o kterých se tvrdilo, že je to metal, přitom to žádný metal nebyl,“ řekl kdysi dávno jeden metalový fanatik a definoval tím postoj kovaných metalistů k britské progrockové legendě, která byla pravidelně řazena na různé stylové kompilace po bok Iron Maiden, W.A.S.P., či Motörhead. Ani jejich dávný a stále ikonický frontman Derek William Dick, zkráceně vždy zvaný Fish, nebyl typickým prototypem heavymetalového zpěváka jako Bruce Dickinson nebo Rob Halford. ..
Doby, kdy byli Deftones protežovanou a viditelnou akvizicí zámořské tvrděmetalové scény, jsou už pryč. Přestože kapela je stále uznávaná, tvoří dobrá alba a skalní fanoušci na ni nedají dopustit, velký rozruch se kolem ní v posledních letech nekoná. Proto také novinka „Ohms" vychází tak trochu v tichosti, bez velkého mediálního humbuku, který by se od kapely takového formátu dal čekat. Jenže Deftones jej nemají moc zapotřebí. Fanoušci si cestu k jejich nové desce vždycky najdou a hitparádové úspěchy, i když se dostavují, ..
Punková scéna Čechách a na Moravě stále žije! Jak jinak si vysvětlit, že pražská legenda a ikona zmíněného stylu v tuzemsku S.P.S. (Snížená pracovní schopnost) vydává po devíti letech novou desku. s výmluvným názvem “Adios, kamarádi pankáči”, který může znamenat cokoliv, včetně loučení se s fanoušky. Důležité je, že tahle kapela, která hned po revoluci formovala celou scénu, stojí znovu na startu. Tuzemská scéna její oldschoolový punk,..
Legendární pražská čtveřice S.P.S. je jedním ze symbolů tuzemského oldschoolového punku, který tu byl už za komunistů. Kapela je dodnes činá, putuje po českých, moravských i slovenských pódiích a aktuálně nabízí album „Adios, kamarádi pankáči“. S tou se však (jak by mohl název napovídat) loučit nechce. Podle basisty a zpěváka Jana „Skleníka“ Sklenáře se sice pravděpodobně bude jednat o poslední album, ale v příštích letech chce kapela vydávat další a další singly a až to situace dovolí, vrátit se ke koncertování..
Občas to fanoušci s kanadskými deathmetalisty Kataklysm nemají lehké. Vždyť si vzpomeňme na konec devadesátých let, kdy po výstavních kusech smrtícího kovu „Sorcery“ a „Temple Of Knownledge“, přišli s albem „Victims Of This Fallen World“, kde koketovali s tehdy moderním hardcorem, ač šmrncnutým starou deathmetalovou hnilobou. Tehdy z toho byl slušný poprask a kapele šly akcie sakra dolů. Co na tom, že se znovu vrátila k původnímu death metalu, což korunovala výtečným albem „In The Arms Of Devastation“..
Díky albu „Gothic“ začínalo jméno Paradise Lost vylézat z undergoundu a stoupat mezi metalovou smetánku. Britský i evropský hudební tisk je pasoval na jednu z nových nadějí pro devadesátá léta a jelikož kapela nebyla zatížena minulostí předchozí dekády, za své je přijali jak fanoušci Iron Maiden či Black Sabbath, tak mladí metalisté, kteří apriori odmítali vše, co bylo jen trochu spjato s osmdesátými lety. Přestože v tvorbě kapely nelze hledat žádné slyšitelné spojnice s grungeovým seattleským hnutím, ..
Hittman, to je pojem z metalového dávnověku. Kapela o které se myslelo, že už je dávno pohřbená pod vrstvou prachu. První signály, že by se tato americká parta mohla vrátit, spadají do roku 2017, kdy kapela odehrála několik příležitostných vystoupení. Jednalo se však pouze o nostalgické akce, které měly připomenout její staré desky, ale nesymbolizovaly znovunalezenou novou vnitřní jednotu. A víte, jak to s takovými comebacky chodí… Nedá se jim ani za mák věřit, ..
Už jen fakt, že vyšlo nové album Blue Öyster Cult, je překvapení roku. Tahle americká legenda, která už má půl století činnosti dávno za sebou, mlčela na studiové bázi devatenáct let a vypadalo to, že „Curse Of The Hidden Mirror“ bude jejím posledním dílem. Byla by to škoda. Nejen kvůli tomu, že tahle deska ji nezastihla v nejlepší formě (na rozdíl o předešlé „Heaven Forbid“), ale proto, že tahle kapela má za sebou skutečně velkou minulost, která z ní udělala totálně kultovní kapelu..
Říct, že Pain Of Salvation byli nejsilnější ve svých začátcích, by bylo nespravedlivé. Jistě, v případě prvních dvou desek „Entropia“ a „One Hour By The Concrete Lake“ přišli s tím, co jim v buducích letech udělalo jméno, ale rozhodně na těchto počinech nevyložili všechny své karty. Byli svérázní a neotřelí, když do původního progresivního metalu roubovali vlivy alternativního rocku devadesátých let, ale byl to teprve začátek. Vrcholu dosáhli se čtvrtým albem „Remedy Lane“, se kterým potvrdili rčení o důležitosti třetí desky. ..
V táboře dávných představitelů Nové vlny britského heavy metalu Tygers Of Pan Tang se děje v současnosti mnoho věcí. Ještě to není ani rok, co kapela přišla s novým albem „Ritual“ a už oznámila reedici osm let staré desky „Ambush“, stejně tak potvrdila překvapivý odchod kytaristy Michaela Crystala. Navíc v současné době pracuje na další nové desce. To byly také důvody, proč vyzpovídat kytaristu a jediného zakládajícího člena formace Robba Weira. Ten je typickým příkladem anglického gentlemana, ..
Už jen ten název „Zakk Sabbath“ řekne vše. A vlastně pohled na obal desky „Vertigo“ rovněž. Představovat Zakka Wyldea by bylo asi nošením dříví do lesa, tenhle chlápek si vydobyl takové renomé, že jej zná pravděpodobně každý fanoušek rockové a metalové hudby. Když si jej jako zázračného dvacetiletého mladíka vybral sám Ozzy Osbourne, aby dolnil svou kapelu po Jakeovi E. Leem, musel to být pro Wyldea osud. Sám velký fanoušek Ozzyho sólové tvorby i starých Black Sabbath, ..
Říkalo se, že kdyby nebyli Black Sabbath, nehrál by americký zpěvák a kytarista Scott „Wino“ Weinrich muziku, jakou hraje. Tento umělec je nejvíce známý svým působením v kapele Saint Vitus (která toho původním Black Sabbath dlužila hodně) a také jako předák dávné kapely The Obsessed. Ta si také brala velkoui inspiraci z riffů Tonyho Iommiho a z dusné atmosféry, kterou Black Sabbath vytvářeli na začátku své kariéry. Ovšem bylo by krajně nespravedlivé dívat se na Winovu tvorbu ..
Na začátku devadesátých let se na poli extrémního metalu lámaly ledy… Původní death metal, jak jej představovaly staré ikony žánru, se už skoro vyčerpal a rozdělil na několik větví. V Evropě byla zásadní ta švédská, která však postupně začala brousit jiných vod a roubovala na deathové kořeny jak heavymetalovou melodičnost, tak rock n`rollovou energii a punkovou dravost. Ovšem ve Velké Británii se děly v undergroundu velké věci. Odlišné od těch švédských a možná proto i více vzrušující...
Alice Cooper, Dream Theater, Planet X, Yngwie Malmsteen, Billy Idol, Black Country Communion, Whitesnake, Sons Of Apollo, to je stručný výčet aktivit čtyřiapadesátiletého amerického klávesisty Dereka Sheriniana. Jména, která už léta patří na rockové scéně k těm nejzvučnějším, svědčí o Sherinianově postavení velice ostříleného hudebníka, a zaručují, že v případě každého jeho sólového alba se bude jednat vždy o naprosto precizně zmáknutou hudbu, kde není místo pro jakoukoliv chybu, jakýkoliv přehmat. ..
Raven jsou staří sympaťáci a skuteční dělníci heavy metalu. Spolu se Saxon (teď se nebudeme bavit o špičkách stylu Iron Maiden nebo Judas Priest) jsou pravděpodobně jedinou kapelou, která svou činnost od dob Nové vlny britského heavy metalu nikdy nepřerušila, a na rozdíl od party Biffa Byforda hraje v prakticky ustáleném složení kolem bratrů Johna a Marka Gallagherových. Postihla je sice nemilá výměna bubeníka, neboť dlouholetého člena Joea Hasselvandera postihl před časem infarkt a ..
Představovat na těchto stránkách norského kytaristu Ronniho Le Tekra je pravděpodobné zbytečné. Už v osmdesátých letech si tento umělec udělal velké jméno, když ve svých domovských TNT udivoval skvělými riffy a novátorským přístupem, přičemž vytvořil řadu dodnes svěžích hitů jako „Everyone`s A Star“, „Tonight I`m Falling“, „10.000 Lovers (In One)“ nebo „Intuition“. Tehdy Le Tekrø přenášel svůj mladický entuziasmus do skladeb střihu stadionového hard rocku či pop metalu,..
Norský kytarista Ronni Le Tekrø je neodmyslitelně spjat s hardrockovou formací TNT, se kterou zažil největší úspěchy v osmdesátých letech. Od té doby ale velice rozšířil svou působnost na hudební scéně a spolupracuje s různými umělci z různých odvětví. Aktuálně mu vychází album „A Death Divine“, které vyprodukoval s americkým psychedelic bluesmanem Ledfootem. Ronni rovněž natáčí i svou sólovou desku, ovšem na budoucnost své kapely odpovídá spíše vyhýbavě. Ronni, který praktikuje přírodní čarodějské ..
Ikonický kytarista Kiss jejich klasické namaskované éry Ace Frehley je v posledních letech nebývale činný. O vitalitě tohoto (dlouhá léta už odepisovaného) muzikanta si mohou nechat zdát dokonce i jeho někdejší spoluhráči a dlouhá léta jeho největší kritici Paul Stanley a Gene Simmons, Zatímco tito dva už jen stojí na místě a pohodlně žijí ze slavné minulosti, Ace v posledních letech jako kdyby chytl druhou (třetí, čtvrtou…) mízu a je aktivní skoro stejně jako v dobách, kdy jako Spaceman šlehal plameny ze své kytary..
Kolem finských rockerů Brother Firetribe bylo letos celkem rušno. Nejenže aktuálně vydávají nové album „Feel The Burn“, ale v únoru je opustil kytarista a zakládající člen Emppu Vuorinen, aby se mohl věnovat pouze svým domovským Nightwish. Pro Brother Firetribe to mohla být smrtící rána, Vuorinen pro ně byl velmi důležitým členem. Jejich hudba sice neměla s Nightwish nikdy nic společného, ale přece jen přítomnost kytaristy finské hvězdné party přitáhne více pozornosti než začínající no name projekt. ..
Těžko si pro vznik takového tělesa, jako byly na konci osmdesátých let Paradise Lost, lze představit lepší prostředí než je severní Anglie, kde se těžké mlhy válí nízko nad blaty a slunce svádí svůj marný boj s ponurými mraky, aby alespoň na chvíli zalilo svými paprsky koruny opadaných stromů. Už jen název – Ztracený ráj – nutně působí teskným dojmem, který nevyvolává žádné příjemné asociace. Temnota, dusivá atmosféra, žalozpěv krákajícího havrana, sedícího na špičce stromu, a až do morku kostí pronikající chlad…..
Existují dnes ještě Bon Jovi jako kapela nebo je to jen sám Jon a s ním kupa námezdních muzikantů, na něž byli degradováni i letití kolegové David Bryan a Tico Torres? Navenek se všichni tváří spokojeně, Jon se ve společnosti čtyři svých (papírových) kolegů usmívá do objektivů fotoaparátů i kamer jako zamlada, ovšem není to jen falešný úsklebek? Lze ještě věřit tomu, že právě BON JOVI vydávají novou desku? Nebo ji vydává Jon pod hlavičkou své kapely, aby se lépe prodávala? Tento trik mu funguje už řadu let, ..
Seether jsou dnes největším vývozním artiklem Jihoafrické republiky, alespoň co se rockové hudby týče. Otázka je, jestli zaslouženě. Nejsou to žádní objevitelé či stylotvůrci (to už se dnes snad ani od nikoho nečeká), ale svůj žánr, který si zvolili před dvaceti lety, zvládají dobře. Nejde o žádnou rockovou rebelii, ale o dobře napsanou písničku, zabalenou do moderně zahuštěného hard rocku, který koketuje s alternativou a post-grungem. ..
Tak oni ten svůj návrat myslí švýcarští Messiah vážně. Dlouhých šestadvacet let trvalo, než se tahle parta konečně rozhodla vydat novou desku a rozhodně je na co navazovat. Messiah na světové scéně nikdy neznamenali tolik, co jejich krajané Celtic Frost, protože jejich debut „Hymn To Abramelin“ přišel až rok po slavné a stylotvorné „To Mega Therion“ od Toma Fischera, ale minimálně v zemi helvétského kříže je katapultoval mezi premianty žánru. ..
Dnes je to na den přesně čtyřicet let od chvíle, kdy vyšla legendární a naprosto kultovní deska „Lightning To The Nations“, které světu představila britskou čtveřici Diamond Head. Bez nadsázky se dá říct, že právě tohle album mělo na budoucí metalovou scénu obrovský vliv - bez něho by ani slovutná Metallica neměla své začátky, na kterých stavěla celá osmdesátá léta. Z Diamond Head se nikdy nestaly tak velké hvězdy jako z jejich žáků ze San Franciska, ..
Nechybělo málo a novou desku kanadských legend hardcore punku D.O.A. jsme už nemuseli poslouchat. Byly totiž okamžiky, kdy to s nimi bylo nahnuté a to především proto, že si zpěvák, kytarista a hlavní postava kapela Joe Keithley postavil hlavu a rozhodl se kariéru této party zaříznout. To se naposledy stalo před osmi lety, po vydání alba „We Come In Peace“, kdy se Keithley rozhodl, že má punku plné zuby, svůj vztek a frustraci ze společenské situace půjde ventilovat přímo do politiky a následující rok D.O.A. strávili na rozlučkovém turné. ..
Pravděpdobně není v posledních letech na poli alternativního či indie rocku větších hvězd a protežovanější kapely, než jsou američtí The Killers, pocházející ze světového epicentra zábavy a hříchu Las Vegas. Přestože uvnitř kapely je v poslední době situace trochu složitá, každé její album je spjaté s velkou mírou očekávání. S kapelou tentokrát nenastoupil do studia její kytarista Dave Keuning, který sice zůstává právoplatným členem The Killers, ovšem jeho přínos v současné době je diskutabilní, přesto to byl on, ..
Přestože v táboře Kinga Diamonda panoval po vydání „The Puppet Master“ očividný klid, jenž zasáhl i sestavu, která se neměnila, trvala příprava desky „Give Me Your Soul… Please“ nezvykle dlouho. Přece jen čtyři roky trumfla jen pauza mezi deskami „The Eye“ a „The Spider`s Lullabye“, kdy však došlo k nastartování comebacku Mercyful Fate, ovšem tentokrát se mezi léty 2003 a 2007 nic podobné nestalo. Zlé hlasy mluvily o tom, že Kingovi vyschla studnice nápadů. Mercyful Fate mlčeli a mlčel i sám Diamond...
I když je jméno amerického multiinstrumentalisty Neala Morse spojováno nejvíce s kapelou Spock`s Beard, s níž natočil kultovní alba v devadesátých letech, je možná k nevíře, že součástí této kapely není už skoro dvacet let. Svou další post-beardovskou kariéru spojil především s bývalého bubeníkem Dream Theater Mikem Portnoyem, se kterým nejenže působí v kapelách Transatlantic a Flying Colors, ale se kterým točí i sólová alba. Těch má v diskografii také pěknou řádku a aktuálně přidává nové s názvem „Sola Gratia“. ..
O Five Finger Death Punch si můžete v posledních letech myslet co chcete, ale nelze jim upřít, že jsou kapelou stále více viditelnou, která umí vytvořit skladbu, co osloví miliony lidí na světě. Z této kdysi řádně tvrdé kapely pěti ranařů se stala mašina na prachy, co se nebojí mainstreamu, a členství v ní se už mezi muzikanty mladší generace počítá za prestiž i přes staré výstřelky zpěváka Ivana Moodyho, z kterého se takřka stala troska rozmáčená ve vodce. ..
Ta bublina praskla už dávno a zbyl jen podivný smrad... V devadesátých let byl Marilyn Manson fenomén, o kterém věděli i ti, kteří se o rockovou nebo metalovou hudbu nikdy nezajímali. Možná proto, že Marilyn Manson do éteru kdysi vypustil fámu, že si nechal vyoperovat tři žebra, aby orálně mohl uspokojovat sám sebe, možná pro jeho zvrácenou image a možná tím, že kdy byl jeho plakáty vytapetován snad celý svět. Šokovat Manson uměl vždy, už od dob, kdy si zvolil svůj pseudonym..
Lze se od Stryper někdy dočkat změny nebo pokroku? Nějaké pokusy v minulosti byly. Když poprvé zkusili trochu polidštit svůj patetický styl osmdesátých let na albu „Against The Law“ to skončilo komerčním propadákem, byť album samotné bylo stejně kvalitní jako nejprotežovanější díla „Soldiers Under Command“ a „To Hell With The Devil“. Podruhé se na předposledním albu „God Damn Evil“ rozhodli přitvrdit a v úvodní skladbě „Take It To The Cross“ svůj murmur připojil i Matt Bachand z deathmetalových Shadows Fall. ..
Američtí hardrockeři Stryper vydávají třináctou desku „Even The Devil Believes“. Dnes už se nepovažují za glammetalovou kapelu, přestože vzešli z jedné líhně jako Mötley Crüe, Ratt či Poison. Odlišní byli od samých začátků, když se rozhodli svůj život zasvětit Bohu a nikoliv mejdanům plných sexu a drog a tato filozofie jim vydržela dodnes. Před nedávnem prodělali změnu v sestavě, neboť naplno propukly dlouhodobé problémy s basistou Timem Gainesem, kterého Stryper nahradili bývalým členem popmetalových Firehouse..
Že je Glenn Danzig velkým obdivovatelem Elvise Presleyho je stará věc. Skoro stejně jako to, že mu v posledních letech sakra dochází nápady. Mezi jednotlivými alby dělá čím dál větší pauzy, které vyplňuje sbírkami coververzí a různými podivnými recykláty minulých let. Doby, kdy bouřil na MTV s klipem „Mother“ a vydával nezapomenutelné desky typu „Lucifuge“ a „How The Gods Kill“, jsou už pravděpodobně nenávratně pryč a přestože jeho poslední alba (zejména „Deth Red Sabaoth“)..
Kdyby v pátek 13. února 1970 nevydali Black Sabbath svůj slavný debut, hudební svět by dnes vypadal zcela jistě jinak. Z jejich odkazu totiž léta čerpá nepřeberné množství kapel a nebýt podladěného zvuku kytary Tonyho Iommiho, kterého docílil poté, co si na pile uřízl konečky prstů a musel podladit struny, aby se mu na ně lépe hrálo, pravděpodobně by celý stonerrockový či stonermetalový žánr ani neexistoval. Z Black Sabbath čerpali heavymetaloví, doommetaloví i blackmetaloví umělci, ..
Rozčarování v řadách fanoušků Kinga Diamonda bylo po vydání „Abigail II: The Revenge“ skoro hmatatelné. Diamond sice v dobových rozhovorech „povinně“ tvrdil, jak je nová deska skvělá a jak dobře se povedlo navázat na odkaz starého majstrštyku, ovšem rozpaky tím zakrýt nedokázal. Šlo zejména o to, že album každý srovnával s o patnáct let mladším dílem, a v porovnání s ním novinka propadala na celé čáře. Ovšem v táboře kapely panoval klid. King už dávno neřešil prodejní čísla ..
Že by doba, kdy byli švédští Blues Pills považováni za novodobé hvězdy hard rocku a možná dokonce i za spasietele stylu, už pominula? Jejich debut z roku 2014 naznačil jisté ambice, dle kterých by se Blues Pills nemuseli zařadit do nekonečného zástupu šedivých retro kapel, a když pak o dva roky explodovala bomba „Lady In Gold“, vypadalo to na hvězdnou dráhu. Druhé album totiž bylo zářivým příkladem retro rocku, který míchal staré blues, psychedelii hnutí hippies a dravost Deep Purple..
Doba na přelomu milénia, kdy byli Powerman 5000 žhavou kapelou, o které se věřilo, že ji čeká velká budoucnost, je pryč. Nepomohl úspěch desek „Tonight The Stars Revolt!“ a „Transform“, ani brarský svazek mezi frontmanem kapely Spiderem One a Robem Zombiem, a všechno šlo trochu ke dnu. Komerční úspěch se Powerman 5000 už nikdy nepodařilo zopakovat a navíc kvalita alb nabírala diskutabilní úroveň. Kapele rovněž neprospělo, že měnila členy jako na běžícím pásu a nejednou byů Spider takřka osamocen...
John Petrucci je už dávno na rock/metalové scéně pojem. Na začátku devadesátých let, kdy všemožným žebříčkům o nejlepšího kytaristu vévodil Slash z Guns N`Roses, dokázal na sebe svou profesorskou hrou, spojenou se značnou skladatelskou invencí, strhnout pozornost. To bylo v době, kdy se svými domovskými Dream Theater vydal přelomové album „Images And Words“ a ukázal, že progresivní rock či metal nemusí být jen stylem pro hrstku vyvolených intelektuálů,..
Metallica si dnes může dovolit úplně cokoliv. Prošla jí nesmyslná kooperace s Lou Reedem v podobě otřesné desky „Lulu“, prošel jí zprasený zvuk „Death Magnetic“ i umístění „Nothing Else Matters“ do nové disneyovky, projde jí bezesporu i druhý díl spolupráce se sanfranciským symfonickým orchestrem „S&M 2“ a prošlo by jí i album, na kterém by byl jen Ulrichův prd s přibaleným smradem. Ale podívejme se na „S&M 2“, která se v době, kdy Metallica nemůže být koncertně činná, dostává na pulty krámů. ..
Jak se zdá, Firehouse jsou dnes už vyhořelá kapela. I když v současné době stále koncertují po domovských Spojených státech, je jasné, že už žijí jen z minulosti. Jejich diskografie se uzavřela de facto v roce 2003, kdy krátce po sebevraždě basisty Bruce Waibela přišli se vcelku průměrným albem „Prime Time“, což byl jejich poslední pokus navázat na úspěšnou minulost, ve které první dvě alba pokrylo zlaté i platinové ocenění. V roce 2011 vyšla ještě deska „Full Circle“,..
Když King Diamond v květnu 2001 oznamoval, že nastupuje znovu do studia, byla řada věcí zahalena rouškou tajemství. Obecně se vědělo, že členem jeho kapely už není kytarista Glen Drover, basista Paul David Harbour ani bubeník John Luke Hebert. Ze sestavy, která vytvořila minulé album „House Of God“, tak zbyl opět už jen on a letitý spoluhráč a kytarista Andy LaRocque. Spekulovalo se o tom, kdo odpadlíky nahradí a rovněž o tom, co bude nová nahrávka zač, protože King sliboval kolosální příběh. Když oznamoval novou sestavu, ..
Manic Street Preachers v současnosti odpočívají. Mají na to nárok, třicet let jejich kariéry bylo skutečně hektických. Od divokých glampunkových začátků, kdy o sobě dokonce tvrdili, že jsou noví Rolling Stones, přes temné a depresivní období, spojené se ztrátou kytaristy Richeyho Jamese Edwardse, následný celosvětový úspěch, až po vyrovnanost a jisté zklidnění v poslední dekádě. Manic Street Preachers už jsou dávno legendou, přestože jejich poslední alba jsou spíše neškodná,..
Když se řekne Jefferson Airplane, většině lidí to symoblizuje rockový pravěk. Dobu, kdy ještě ani nebylo možné mluvit o klasickém hard rocku, natož o různých odnožích metalu či punku. Když Jefferson Airplane slavili největší úspěchy, nic z toho ještě neexistovalo. Kapela vznikla dvacet let po druhé světové válce a hned se stala tou, která v domovském San Franciscu podnítila vznik hnutí hippies, jehož se záhy stala symbolem. Její psychedelický rock, smíchaný s omamným odérem všudypřítomných drog a chlastu, ..
Přestože mají skotští alternativci Biffy Clyro u řady posluchačů v tuzemsku skoro až kultovní postavení, řada lidí si je dodnes spojuje hlavně s vlažným vystoupením v předprogramu Guns N`Roses na pražských Letňanech, při kterém Biffy Clyro však neměli vůbec jednoduchou pozici, protože jejich hudba toho s tvorbou Axla, Slashe a spol. nemá mnoho společného, a navíc alternativní rock podobného ražení se hodí vždy spíše do klubů než na velké stadiony. ..
Kdo zná tvorbu kytaristy Dennise Strattona i z doby, kdy se na začátku osmdesátých let po bezejmenném debutu rozloučil s Iron Maiden, ví, že od něho může čekat všechno jiné než klasický heavy metal. Přestože se v dalších letech ještě účastnil vzpomínkového projektu na své někdejší působiště spolu se svým dávným spoluhráčem zpěvákem Paulem Di`Annem, v současné době je důležitější fakt, že po svém odchodu z Iron Maiden založil kapelu Lionheart. ..
Bývalý kytarista Iron Maiden, to je nálepka, které se Dennis Stratton už nezbaví. I když už dávno není členem této britské legendy, skladby, na kterých se s Železnou pannou podílel, jako „Running Free“, „Iron Maiden“, „Remember Tomorrow“ nebo „Phantom Of The Opera“ jsou stále živé a patří ke zlaté pokladnici metalové historie. Před pár lety dal Stratton dohromady svou dávnou kapelu Lionheart, se kterou momentálně vydal třetí album „The Reality Of Miracles“. Už nereprezentuje heavymetalový tábor, ..
„Minulé léto jsem seděl doma a poslouchal jsem hodně věcí ze sedmdesátých let,“ vzpomíná na začátek projektu BPMD basista Mark Menghi (jinak Metal Allegiance), „můj osmiletý syn se ke mně otočil a povídá: Měl bys všechny tyhle písničky nahrát, tati. A já: Hmmm, proč ne...“ Přesně tak jednoduchý byl vznik tohoto projektu, který spojil hvězdy thrash a progmetalové scény, přestože s hudbou jejich domovských kapel toho má společného pramálo. Menghi oslovil další muzikanty a brzy byla sestava kompletní. ..
Britský kytarista Steve Howe nemusí už nikomu nic dokazovat. Ve svých třiasedmdesáti letech a portfoliem, které zahrnuje minimálně legendy prog rocku jako Yes nebo Asia, je už dávno zavedenou veličinou a velice vlivným muzikantem. Mohl by si tak dovolit vydat jakoukoliv desku a nikdo by mu nic nevyčítal. Ovšem známý perfekcionista Howe v podstatě za celou svou kariéru nešlápl úplně vedle a jeho fanoušci vědí, že s každou jeho deskou se jim dostane známé kvality i stylu,..
Jen co vyšlo minulé album „Voodoo“, musel King Diamond znovu řešit menší personální krizi, jelikož začala převládat nespokojenost s kytaristou Herbem Simonsenem. Náhrada za něho se našla rychle, když King objevil mladého kytaristu Glena Drovera, který se svým bratrem Shawnem vedl od začátku devadesátých let powermetalovou kapelu Eidolon. Jen co se Drover zabydlel v sestavě, bylo nutné řešit ještě post basisty. V mezidobí Diamond vydal poslední album s Mercyful Fate, ..
Tak nakonec není Dukes Of The Orient jen jednorázový projekt, jak už to bývá zvykem u podobných uskupení, spojených vydavatelstvím Frontiers Music. Před dvěma lety dala tato firma dohromady kapelu, která profitovala ze jména zpěváka a basisty (ovšem ne původního) britské AOR/progrockové legendy Asia Johna Payneho a jeho spoluhráče z koncertního revivalu zmíněné kapely a letitého spolupracovníka zpěvačky Lany Lane, klávesisty Erika Norlandera. Oba doplnila jak muzikanty ze svých rezerv, tak ostřílenými mazáky,..
Na americké zpěvačce Janet Gardner je jasně vidět, jak jí odchod z lůna domovských Vixen prospěl. Jestliže její někdejší kapela vydala v novém tisíciletí jen jednu studiovou desku, podivnou „Live & Learn“, navíc nahranou v pochybné sestavě (bez Janet) a o novince stále jen dokola mluví a skutek utek, sympatická rodačka z mrazivé Aljašky je v posledních letech nebývale činná. Spolu se svým manželem Justinem Jamesem vypouští do světa za poslední čtyři roky už třetí album...
Švédská čtveřice Thundermother slaví deset let existence a za tu dobu se z holek, vymetajících mejdany a pařících až do rána ve společnosti polonahého osazenstva obého pohlaví, staly vyspělé ženy. Jako usedlé matky od rodiny poskakující kolem sporáku a potomků si je sice zatím jen těžko dokážeme představit, ale přece jen ta mladická nespoutanost, která charakterizuje člověka kolem dvacítky, u nich zmizela. Ne nadarmo se říká, že ženy dospívají rychleji než muži a pařby, které je zajímaly ve dvaceti,..
Personální situace u Vicious Rumors už dlouhá léta připomíná spíše cirkus. Když si vezmete čtyři roky starou poslední desku „Concussion Protocol“ a novinku „Celebration Decay“, jedná se zase o skoro odlišnou kapelu. Samozřejmě je zde stále starý harcovník Geoff Thorpe, který Vicious Rumors vede od roku 1979 a je tu také jeho letitý oddaný spolupracovník bubeník Larry Howe, ale to je všechno. Opět přibyl nový doprovodný kytarista, nový basista a znovu, a to je nejdůležitější, i nový zpěvák. ..
Americká formace Vicious Rumors by se mohla dávat jako příklad vytrvalosti. Kapela, v jejímž středu už jedenačtyřicet let pevně stojí kytarista a hlavní tvůrčí mozek Geoff Thorpe, musela přežít řadu personálních změn (přičemž jedna z nich byla fatální) i změnu všeobecného hudebního vkusu, přes to nikdy nepřestala být činná. Aktuálně má na kontě žhavou novinku „Celebration Decay“, která představuje znovu trochu jinou formaci, ale rysy, které byly charakteristické..
Že „Amends“ bude nebývale smutná deska, to se nechalo čekat. Grey Daze totiž sice nikdy nezanechali žádnou zřetelnou stopu na rockové scéně a fungovali jen v letech 1993 až 1998, kdy vydali dvě dávno zapomenutá alba, ale byli také kapelou, která představila zpěváka Chestera Benningtona. Ten pak díru do světa udělal o pár let později, když nahradil Marka Wakefielda v začínajících Linkin Park. „Hybrid Theory“, „Meteora“, „Minutes To Midnight“,..
Němečtí Night In Gales se už stali inventářem scény našich západních sousedů. Jejich raketový start s albem „Towards The Twilight“ z nich v druhé polovině devadesátých let udělal hvězdy tamního death metalu, protože kapela dokázala přijít s chytlavým melodickým materiálem, v němž nebyla nouze o zajímavé momenty a stěžejní nápady. Jenže Night In Gales se brzy vyčerpali. I přes kvalitu dvojky „Thunderbeast“ se jim prvotní úspěch nepodařilo zopakovat a slabší alba „Nailwork“ ..
Tempo druhé poloviny devadesátých let bylo pro King Diamonda šílené. Přestože Mercyful Fate směřovali ke svému konci, v roce 1998 vydali ještě předposlední (a pravděpodobně nejméně podařené) album „Dead Again“, Diamond se stále více soustředil na svou vlastní kariéru, dokonce vykřikoval, že si dovede představit koncerty, kde vystoupí jako hlavní hvězda a Mercyful Fate budou hrát v jeho předprogramu. Tím byly jasně dány priority. V Mercyful Fate po rozchodu s kytaristou Michaelem Dennerem..
Změny jak na běžícím pásu v sestavě L.A. Guns nejsou dávno ničím novým. Ponechme stranou situaci, ve které se kapela nyní nachází, přestože opět představuje pořádně roztopený kotel, neboť se budeme věnovat jednomu z mnoha členů, kteří touto sestavou prošli. Jako další pán na holení přichází kytarista Michael Grant. Ten nebyl členem L.A. Guns v době největší slávy, v té době maximálně žebral na svých rodičích zmrzlinu na Sunset Boulevardu a pokukoval po punkových koncertech v okolí. ..
Britští Bush, ve kterých z původní sestavy definitivně zbyl už jen frontman Gavin Rossdale, v posledních letech docela tápali. Kapela, která vzešla z ostrovního grungeového boomu první poloviny devadesátých let a udávala spolu s Reef a Stiltskin tón tamní scéně, jako kdyby už nevěděla, co si počít se svým odkazem a vyhaslou slávou. V období kolem alb „Sixteen Stone“ a „Razorblade Suitcase“ byli velké hvězdy, správně dokázali reflektovat na dění za oceánem a obě alba byla grunge jako řemen,..
Jméno Tony Montana je rockovým fanouškům nejvíce známé v souvislosti s jeho působením ve zlaté éře hardrockových Great White, se kterými na přelomu osmdesátých a devadesátých let nahrál dvě klasická alba, multiplatinovou „...Twice Shy“ a následující „Hooked“. Tony na tuto legendu americké scény nezanevřel a v současnosti je neodmyslitelným parťákem zpěváka Jacka Russella v jeho verzi Great White, která je podle řady fanoušků legitimnějším pokračovatelem tradic než parta, ..
Tony Montana, basista amerických hardrockerů Great White z dob jejich největší slávy, byl mimo scénu dlouhá léta. Věnoval se spíše své rodině a podnikání. Ovšem před pár lety se znovu objevil po boku Jacka Russella, jednoho z nejlepších zpěváků z dob rozpuku hard rocku ve Spojených státech. Russell dnes už není členem Great White a není jím ani Montana. Oba však vedou vlastní kapelu Jack Russell`s Great White, která je zcela legitimní jako sestava, kde pod původním názvem působí druhý nejdůležitější muž Great White,..
Kdysi nejžhavější parta za země javorového listu Sven Gali dlouho mlčela. Přitom měla na začátku devadesátých let našlápnuto naprosto skvěle. Její bezejmenný debut, který těžil ze stejného podhoubí jako na své první desce američtí Skid Row, byl skvělé album, zasluhující si i po takové době skoro absolutorium. Obří hity „Under The Influence“, „Love Don`t Live Here Anymore“ nebo „In My Garden“ slibovaly i v době grungemánie velice silnou budoucnost, ke které ovšem nedošlo. Druhou desku „Inwire“ totiž Sven Gali vydali až v roce 1995 ..
Jméno kytaristy Mickyho Moodyho dnes už asi něco řekne jen skutečným pamětníkům rockové historie, přestože tento hudebník patřil k jedné z nejvýznamnějších hardrockových kapel všech dob – Whitesnake. Oporou Davida Coverdalea byl Moody od samých počátků Whitesnake, hrál na dávných albech „Snakebite“ nebo „Trouble“ a s kapelou zažil celé jejich blues/hardrockové (tedy britské) období. Je podepsán pod takovými díly jako „Ready An` Willing“, „Come An` Get It“ nebo „Slide It In“, ovšem měl tu smůlu, ..
Že vedle sebe můžou fungovat Mercyful Fate i kapela samotného Kinga Diamonda bylo v roce 1996 už naprosto jasné. Rok předtím si Mercyful Fate dali krátkou pauzu a King znovu rozjel sólovou kariéru, album „The Spider`s Lullabye“ však znamenalo částečné zklamání a to hlavně proto, že nenabídlo ucelený příběh, na jaký byli fanoušci zvyklí. Album navíc znamenalo zklamání i v prodejních číslech, ovšem když si člověk uvědomí, že byla polovina devadesátých let ..
Tahle kalifornská čtveřice, stejně jako třeba 3 Doors Down, Nickelback, Breaking Benjamin, Drowning Pool nebo dokonce samotní Foo Fighters, začínala v polovině devadesátých let, kdy Amerikou silně rezonoval odkaz Kurta Cobaina, ovšem nad celým grungeovým hnutím se už stahovala černá mračna. Tyhle kapely tak pochytaly poslední zbytky revolučního hnutí ze Seattlu, ale brzy pochopily, že hudební svět se rychle mění a že s klasickými grungeovými zbraněmi se už dlouho válčit nedá. ..
The Pretenders jsou opět plnohodnotná kapela, jako kdyby chtěla do světa vykřičet zpěvačka Chrissie Hynde, a návdavkem vytáhla na světlo i skutečnost, že se k ní vrátil bubeník Martin Chambers, spolu se zpěvačkou jediný člen, pamatuijící úplné začátky. A co víc - obal nové desky „Hate For Sale“ jasně demonstruje sílu čtyř muzikantů, kteří dnes tvoří úzké jádro The Pretenders. Jaký to rozdíl oproti čtyři roky starému albu „Alone“, jenž nahrávala Hynde s muzikanty, kteří neměli s pravou podstatou kapely nic společného. „Alone“ byla sice dobrá deska ..
Americký muzikant Josh Ramos byl na AOR scéně vždy jakýmsi utajeným tipem. Velice zdatný kytarista, který si udělal jméno na začátku devadesátých let se stylově vyšperkovanou formací The Storm (personálně propojenou s legendárními Journey), jejíž bezejmenný debut z roku 1991 způsobil na scéně melodického hard rocku docela slušný poprask. Hvězdou se však nestal, protože vyšel v nejhorší možné době, kdy svět zaplavily flanelové košile ze Seattlu a Lars Ulrich házel šipky..
Když před pětadvaceti lety vyšlo album “Ignorance Is Bliss”, kterým se britský zpěvák Toby Jepson pokusil odstřihnout od své kapely Little Angels, zůstalo takřka nepovšimuto. Teď Toby připomíná tehdejší dílo znovu. “Ignorance Is Bliss” vychází v reedici s vylepšeným zvukem a doplněné o nevydané skladby. Kromě toho Toby stále pracuje v rámci Wayward Sons na nové tvorbě a dokonce nevylučuje ani budoucí setkání jeho nejslavnější štace Little Angels. Určitá lítost nad koncem této kapely,..
Alcatrazz. Název který skoro až omamně voní dávnými časy, kdy se heavy metal dral na špičku zájmu široké masy posluchačů. Kapela si už dávno vybudovala kultovní status a to hned z několika důvodů. Především proto, jací muzikanti v ní kdysi hráli, potom také proto, že kromě občasných koncertů v novém tisíciletí mlčela už od druhé poloviny osmdesátých let, a nakonec i částečně pro své první dvě desky. Ty sice nebyly v heavymetalovém ranku těmi nejzásadnějšími nahrávkami, ale těžko si bez nich historii stylu lze představit. ..
Přestože byl comeback Mercyful Fate v plném proudu, v kapele se začínaly objevovat trhliny. Opustil ji nejen původní basista Timi Hansen, ale nakonec i základní kytarista Michael Denner. Situace tak mohla připomínat polovinu osmesátých let, kdy v kapele zůstal vlastně jen Hank Shermann, protože King Diamond znenadání ohlásil novou sólovou desku. Tentokrát si však s sebou nevzal ani Hansena ani Dennera, naopak přišel s prohlášením, že vydání „The Spider`s Lullabye“ neohrozí jeho fungování v Mercyful Fate...
Ještě než se objevili Mötley Crüe nebo Ratt, působila v losangeleských klubech parta kolem kytaristy Dalea Lytlea, která si část názvu města andělů vetkla přímo do svého názvu. Že jste o ní nikdy neslyšeli? Na jednu stranu je to s podivem, protože tahle kapela hraje už od roku 1977 a na kontě má čtrnáct desek. Ovšem na straně druhé, téhle partě (a Lytleovi především, protože v ní působí už jako jediný původní člen) nikdy nebylo dáno do vínku překročit hranice putyk na Sunset Stripu..
Osobité těleso z kanadského Vancouveru The Real McKenzies oslaví už brzy třicetileté výročí působení na scéně. Ovšem co znamená tohle číslo pro punkovou partu? Vcelku originální, zaměřující se na keltské motivy na kvapíkovém základu, ale stále pořád punkovou. Už to v historii zaznělo několikrát, ať už to bylo od Johnnyho Thunderse, Lemmyho Kilmistera nebo členů Ramones – jednou pankáč, navždy pankáč. A proto třicet let působení na scéně může být udivující jen v tom, ..
Svým způsobem jsou clevelandští Mushroomhead revoluční kapela. Byli to právě oni, kdo začali na americké nu-metalové scéně používat masky, se kterými díru do světa posléze udělali Slipknot. Mushroomhead mohli jen sledovat, jak se parta Coreyho Taylora stává celosvětovou senzací, přestože bylo naprosto jasné, kde brala inspiraci. Jistě, hudba Slipknot byla vždy tvrdší a brutálnější, ovšem ten prazáklad u Mushroomhead byl slyšitelený vždy, i v dobách megatrháku „Iowa“...
Hardbone mají od začátku kariéry všechno přesně nalajnováno. Tihle Němci, když se skoro před patnácti lety dávali dohromady, se shlédli v hudbě AC/DC a ta je provází dodnes. Dá se o nich říct, že představují evropský ekvivalent australských Airbourne s tím, že kapela od protinožců do své hudby přidává trochu metalové energie, kdežto Němci na to jdou klasičtějším způsobem. Ovšem ani Airbourne, ani Hardbone rozhodně nejsou žádnou osobitou kapelou, ..
Devadesátá léta přála míchání do té doby zdánlivě nesouvisejících žánrů a byli to právě Dog Eat Dog z New Jersey, kteří z toho vytěžili takřka maximum. Jejich originální křízenec klasického hardcoru z východního pobřeží Spojených států s punkem, metalem, ska a hip-hopem jim před lety zajistil mraky příznivců po celém světě a z desek „All Boro Kings“ a „Play Games“ udělal klasické nahrávky své doby. Jenže čas oponou trhnul a Dog Eat Dog najednou stáli mimo hlavní posluchačský zájem. ..
Je ještě nějaká jiná stále činná kapela (snad kromě The Rolling Stones) symbolem celé historie rockové hudby jako Deep Purple? Od jejich vzniku se datuje už čtyřiapadesát let a svůj magnum opus „In Rock“ vydala tato parta před celým půl stoletím. Neuvěřitelné, že má stále ještě chuť tvořit a vydávat nové desky. Pravda, ty už srovnání s těmi největšími klasikami leckdy nesnesou, ale už jen fakt, že Deep Purple vydávají něco nového, je vždycky vzrušující a je to událost s velkým U...
Nový bubeník Snowy Shaw se uvedl velice dobře a dokázal, že i s minimem dosavadních zkušeností je plnohodnotným nástupcem Mikkeyho Dee, který za štěstím zamířil do Ameriky, aby spojil síly s Donem Dokkenem na jeho výborné sólové prvotině "Up From The Ashes". Situace v kapele se tak alespoň z části uklidnila, přestože Diamond neustále velmi těžce nesl drogové eskapády Petea Blakka a Hala Patina. Nůž na krk aspoň na chvíli zafungoval a oba se tak mohli opět se zbytkem kapely přesunout do studia,..
Jak to vypadá, situace u Enuff Z`Nuff se v posledních letech už stabilizovala a ustálila. Velký výbuch v roce 2016, po kterém zůstal v kapele jediný původní člen basista Chip Z`Nuff, který byl donucen převzít i pěvecké party, je už minulostí a kapela pokračuje v nové původní tvorbě. Zprávy o tom, že by se na ní mohl podílet někdo z dalších členů klasické sestavy, která natočila nejúspěšnější alba „Enuff Z`Nuff“ (1989) a „Strenght“ (1990) se sice potvrzují ..
V jistých kruzích považují newyorskou formaci Cro-Mags za totální legendu a jejího předáka Harleyho Flanagana za bezmála stejnou osobnost, jako byl Lemmy Kilmister. Proto byl také jejich comeback vyhlížen s napětím. Flanagan znovu převzal absolutní kontrolu nad kapelou, když se obratně zbavil dalších dvou kohoutů na smetišti, zakládajících členů bubeníka Mickeyho Jaysona a zpěváka Johna Josepha. Samozřejmě, byl to vždy Flanagan, který byl nejviditelnějším členem Cro-Mags..
I po skoro čtyřiceti letech, kdy nastoupil na rockovou scénu, je Ted Poley plodným umělcem. Situace kolem jeho domovských Danger Danger je už několik let krajně nejistá, další kapely Bone Machine a Melodica už dávno patří minulosti a tak se Ted soustředí na sólovou dráhu a svou aktuální kapelu Tokyo Motor Fist. Tu už čtyři roky vede spolu s kytaristou Stevem Brownem (Trixter, Def Leppard), basistou Gregem Smithem (ex-Alice Cooper, Rainbow, Ted Nugent) a bubeníkem Chuckem Burgim..
Sedm let trvalo britským thrasherům Onslaught než přišli s novou deskou „Generation Antichrist“. Ta se na trhu právě objevila a podle kytaristy, zakládajícího člena a hlavního mozku kapely Nigea Rocketta, se s ní Onslaught vrací ke svým kořenům z osmdesátých let. “Je to 666procentní nenávistný metal! říká Rockett v rozhovoru, který nám poskytl krátce před vydáním alba. Rozpovídal se v něm také o nedávném odchodu zpěváka Sy Keelera, který se zprvu jevil jako smrtelná rána pro Onslaught,..
Pokud se na nějakou kapelu z hairmetalové líhně osmdesátých let poukazovalo jako na tu nejklišovitější, byli to určitě losangelesští Nitro. Jejich vlasy trčely do mnohem větší výšky než ty na hlavě C.C. DeVillea (Poison), hlas zpěváka Jima Gillettea se dral do výšek, kam se nechtělo ani Mikeu Matijevicovi (Steelheart) a kytarista Michael Angelo Batio dělal všechno pro to, aby počtem vychrlených tónů za vteřinu zahanbil i Yngwieho Malmsteena. Gillette i Batio byli skutečně technicky velmi nadaní muzikanti, ..
Doba The Strokes už dávno pominula, o tom žádná… Časy, kdy se díky debutové desce „Is This It“ stali přes noc hvězdou, jsou už dávno pryč, stejně tak jako forma prvních dvou alb, kdy debut doplnila stejně přesvědčivá „Room On Fire“. Že se nebude jednat o nově zářící kometu na rockovém nebi naznačila totiž už třetí deska „First Impressions Of Earth“. Kapela na ní už působila trochu rozpačitě, když nabídla o poznání slabší kolekci. Následná „Angels“ sice znamenala částečný návrat do kondice, ..
U "Them" se potvrdila teorie o důležitosti třetí desky, přestože bylo jasné, že King Diamond se svou kapelou ve zkoušce, zda bude i po rozchodu Mercyful Fate patřit do světové heavymetalové extraligy, obstál už dávno. "Them" ukázalo, že na to King Diamond dokáže jít i jinak než u "Abigail" a stejně jako zmíněná předchozí deska slavil i počin z roku 1988 úspěch u fanoušků na obou stranách Atlantiku. I když to zdánlivě vypadalo na klid v Diamondově ležení, atmosféra uvnitř kapely znovu začínala houstnout...
Pokud se poukazovalo na nějakou kapelu, která se sice veze s dobou, ale dělá velice slušnou muziku a má s ní komerční úspěch, tak to na přelomu milénia byli Static-X. Ti sice vzešli z mekky hair metalu, ovšem ze srdce tento styl od prvopočátku nenáviděli a ve svých začátcích se zhlédli v alternativním rocku a metalu. Měli ve svém středu dobrého frontmana Waynea Wellse, který si brzy začal říkat Wayne Static, a jenž měl ve své době i umělecké pletky s Billym Corganem z The Smashing Pumpkins. ..
Brát dnes předáka polských čertů Behemoth Nergala jako striktně metalového umělce by bylo hodně úzkoprsé a zcela nedostačující. Samozřejmě, že Behemoth je jeho nejviditelnější a léta jediná štace, jenže za posledních deset let se Nergal vyprofiloval mnohem více. Možná za to mohla proradná leukémie, kterou tento zpěvák nakonec porazil, protože po zotavení se stal mnohem všestrannějším umělcem, než jak se prezentoval na prvotních albech typu „Sventevith (Storming Near The Baltic)“,..
Když si kapela dá název podle klasické skladby Judas Priest a její historie sahá na přelom sedmdesátých a osmdesátých let, jasně už víte, co daná parta bude hrát. Ovšem kapel s názvem Tyrant běhá po světě na tři desítky a proto je důležité vybrat si tu pravou. Vedle formace z Japonska a Tasmánie, které patří mezi ty nejznámnější s tímto jménem, je tu ještě jedna kapela z kalifornské Pasadeny, k níž se dá použít přídomek „takřka kultovní“. Byla založena v roce 1978, tedy už dva roky poté, ..
Snake Oil & Harmony je na rockové scéně zcela nový pojem, za kterým však stojí dva borci, které lze považovat za bohatě ostřílené. Tento projekt vznikl v hlavách dvou důležitých představitelů klasické hardrockové scény zpoza oceánu, frontmana blues/hardrockových Tyketto Dannyho Vaughna a hlavní postavy Dan Reed Network, s funkrockem vždy koketujícího Dana Reeda. Že jsou tyhle dva světy trochu nesourodé? Ale kdeže… ..
Nová vlna britského heavy metalu je stále živá i po čtyřiceti letech od svého vzniku. Jasným důkazem je houževnatá kapela Raven z anglického Newcastlu, která po pěti letech přijde s novinkou „Metal City“. Zpěvák a basista John Gallagher je na album náležitě hrdý a proto se ho rozhodl představit našim čtenářům. Raven, kteří si dlouhá léta zakládali na tom, že hrají v neměnné sestavě, se na novince museli obejít bez bubeníka Joea Hasselvandera, jehož začaly sužovat zdravotní komplikace, ..
Jméno zpěváka Ala Atkinse už má v rockové historii své místo jisté. I když tento britský vokalista, který s kariérou pěvce začal v roce 1964, většinu doby chodil normálně do práce, než aby dobýval největší pódia světa, jedno mu zapomenuto nebude nikdy. Byl to totiž on, kdo spolu s basistou Ianem Hillem a kytaristou K. K. Downingem na samém počátku sedmdesátých let stavěl na nohy legendární Judas Priest. I když jej záhy vystřídal Rob Halford, Atkins se nálepkou „původní zpěvák Judas Priest“ ..
Zajímavá parta s ještě se zajímavější historií, tihle Sorcerer. Založili je basista Johnny Hagel a zpěvák Anders Engberg, ovšem jejich kariéra na konci osmdesátých let, kdy byli jakousi ozvěnou tehdejších Black Sabbath (v době alba „Headless Cross“) neměla dlouhého trvání a oba hlavní tahouni se rozutekli jiným směrem. Hagel se přidal k Tiamat, se kterými nahrál přelomové album „Clouds“ a zajména magnum opus „Wildhoney“, a Engberg na dekádu posílil heavymetalové Lion`s Share, aby pak v roce 2014 ..
S koncem turné k "Abigail", jehož přesvědčivý záznam vyšel pod názvem "In Concert 1987: Abigial" v roce 1991 a představuje jedinou stopu, kterou v historii kapely Kinga Diamonda zanechal kytarista Mike Moon, situace vykrystalizovala do té podoby, že hlavním tahounem se kromě zpěváka stal jednou pro vždy kytarista Andy LaRocque. Kapelu totiž opustil i dávný Kingův spoluhráč z Mercyful Fate, basista Timi Hansen, jehož místo zaujal mladý Američan Hal Patino. LaRocque, před nástupem do Diamondovy kapely nezkušený hráč, ..
Minulá desetiletka dokázala, že Ron Keel je dnes už úplně jiným umělcem, než v osmdesátých letech, kdy pod producentským dohledem Genea Simmonsem z Kiss bouřil v domovských Keel s heavymetalovou hymnou „The Right To Rock“. Ten přerod začal na jeho sólové desce „Metal Cowboy“ z roku 2014. Tehdy už bylo jasno, že je s Keel v podstatě konec a jen lehce nadprůměrné album „Streets Of Rock N`Roll“ pomalu zapadávalo vrstvou prachu. Ron na „Metal Cowboy“ působil jako politý živou vodou...
Britská formace Vega se už prokousala desetiletkou své existence, v níž si vybudovala svou pozici na AOR/hardrockové scéně, kde dnes její název patří mezi ty soubory, od kterých lze očekávat slušné skladby a především velmi dobře zvládnuté řemeslo. Otázka je, jestli to v záplavě kapel, které chrlí italské vydavatelství Frontiers Music stačí. Vega totiž patří mezi jednu z nich, ovšem je nutné zmínit, že se nejedná o naslepo splácaný projekt, který pospojoval různá jména bez ladu a skladu,..
I když americká punková čtveřice X žije dnes tak trochu v tichosti, dokonce i mimo zájem fanoušků stylu, kultovní status jim rozhodně nejde upřít. Byla jednou z prvních a nejviditelnějších, která reagovala v Los Angeles na punkovou vlnu z východního pobřeží Spojených států. Ve svých začátcích nejvíce těžila z toho, že měla ve svém středu výraznou zpěvačku Exene Cervenka. Už s prvním albem „Los Angeles“ dokázali X prorazit a na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let..
Americká hardrocková parta Tesla, někdy mylně řazena k hairmetalové vlně, byla vždy spíše bílou vránou mezi tehdejšími kapelami, neboť se jí i v dobách největší slávy vyhýbaly různé skandály a bulvární plátky ji míjely. Tesla se soustředila spíše na hudbu, kterou zejména na prvních třech deskách „Mechanical Resonance“, „The Great Radio Controversy“ a „Psychotic Supper“, tvořila skutečně prvotřídní, ovšem i ona měla ve svém středu svého enfant terrible. Byl jím kytarista Tommy Skeoch. ..
Švédský kytarista Kee Marcello zažil obrovskou slávu v druhé polovině osmdesátých let, kdy vyjel jako součást legendárních Europe na jejich turné „The Final Countdown World Tour“ a následně s nimi natočil dvě skvělá alba „Out Of This World“ a „Prisoners In Paradise“, kde źanechal hodně silný otisk. Po „Out Of This World“ také pojmenoval svůj současný projekt, který má společně se zpěvákem Tommym Heartem z Fair Warning. S ním nahrává novou hudbu, ale nezapomíná ani na sólovou kariéru ..
Po návratu zpěváka Mikea Howea do řad Metal Church zavládla v této kapele zjevně dobrá nálada. Obě postcomebacková alba („XI“ a „Damned If You Do“) se povedla a zastínila tak slabší kousky, které kapela točila v době Howeovy nepřítomnosti. Vyhlídky Metal Church jsou dnes mnohem optimističtější než například před šesti, sedmi lety, kdy to u nich vypadalo na definitivní konec. I když se mluví o další řadové desce, není to s ní zjevně tak horké, ..
Americký zpěvák Richard Marx zmizel trochu ze zřetele, když se mu nepovedl zopakovat úspěch jeho fenomenálního hitu „Right Here Waiting“ z alba „Repeat Offender“ z roku 1989. Přestože jeho další dvě kolekce „Rush Street“ (zde hrála skutečná rocková smetánka jako Steve Lukather z Toto nebo Tommy Lee z Mötley Crüe) a „Paid Vacation“ ještě sklidily platinové úspěchy, v dalších letech už Marxova hvězda začala povážlivě blednout. Ostříhal si vlasy a natočil dvě poněkud nevýrazná alba „Days In Avalon“ a „My Own Best Enemy“. ..
Vítězná sestava se tentokrát nemění. Přestože "Fatal Portrait" nebudou fanoušci Kinga Diamonda řadit mezi jeho top díla, je jasné, že tahle deska byla pro kapelu, kde stále ještě byli tři bývalí členové Mercyful Fate, velice důležitá. Hodila totiž rukavici jejich někdejšímu spoluhráči Hanku Shermannovi, který to s novou kapelou Fate, jež se orientovala na americký hard rock a pop metal, projel na celé čáře. "Fatal Portrait" také hned napoprvé a definitivně etablovala na scéně pojem King Diamond i jako jméno kapely,..
Maryann Cotton, kapele synka Hala Patina Jackieho, si vede vcelku slušně. Těžko říct, zda za tím stojí ještě váha Patinova jména, který byl u toho, když King Diamond tvořil své skvosty jako „Them“ nebo „Conspiracy“ nebo naprosto vystajlovaná image, kde ani Hal mezi trojicí mladých muzikantů nevypadá jako nějaký pivní tatík. To je to první, čeho si na kapele všimnete a po dvou deskách, jež mladý Patino (říkající si podle svého idolu Alice Coopera také ženským jménem Maryann Cotton) vydal, to byl vlastně jediný dojem, ..
Zasloužilí matadoři britského AOR jsou zjevně při chuti a jejich druhá éra, nastartovaná comebackem v roce 2010, už přinesla více albových zápisů, než doba jejich největší slávy mezi roky 1985 a 1995, kdy vyšla jejich nejznámnější alba „Tough It Out“ a „Takin` It On The Streets. Navíc i sestava se už dávno ustálila, kromě původní trojice Steve Overland (zpěv), Merv Goldsworthy (baskytara, ex-Diamond Head) a Pete Jupp (bicí) v ní působí od comebackového alba „Metropolis“ kytarista Jim Kirkpatrick a klávesista Jem Davis..
Jedno je jasné už čtvrt století… Soul Asylum už nikdy novou „Runaway Train“ nenatočí. A vlastně se od nich už další varianta na tuto skladbu, která jim provedla medvědí službu, nečeká. Jejich hvězdná kariéra byla sice veliká, ale velice krátká a vlastně zasáhla jen dobu kolem alba „Grave Dancers Union“. Jako kdyby ostatní desky stály v obřím stínu, které tato kolekce z roku 1992 stále vrhá. Přitom je to nespravedlivé. „Grave Dancers Union“ zase taková bomba nebyla..
Už je to více než dvacet let, co ze sestavy slavných amerických rockerů Styx zmizel jejich zpěvák a klávesista Dennis DeYoung. Ten nejenže (společně s kytaristou Tommym Shawem) plnil funkci hlavního vokalisty, ale byl to právě on, kdo byl podepsán pod skladbami jako „Mr. Roboto“, „Babe“ nebo „The Best Of Times“. Bez DeYounga Styx už léta trochu živoří, od jeho odchodu v roce 1999 dokázali příjít jen se dvěma deskami, čímž dokázali, že blahobytné a zlaté časy alb „Paradise Theatre“ a „Cornerstone“ jsou nenávratně pryč. ..
Naděje britského thrash metalu konce osmdesátých let Xentrix je definitivně zpět. Několik let trvající koncertní comeback Xentrix loni korunovali album „Bury The Pain“, které kapelu dovedlo zpět k jejím kořenům. Čtveřice z anglického Prestonu je očividně při chuti. Jak prozradil kytarista a zakládající člen kapely Kristian Havard, mají Xentrix připravenou už další desku. Na experimenty, které obsahovala jejich alba „Kin“ a „Scourge“ se dnes už v této partě nehraje, vše je podřízeno čistě thrashovým riffům,..
„S chlastem jsem praštil, když umřel Jani Lane. Měl jsem totiž být na jeho místě,“ řekl Jack Russell na adresu dávného zpěváka Warrant, kterého démon alkohol dohnal až do hrobu, „doktor mi totiž řekl, že jestli se ještě jednou pořádně vožeru, tak to nepřežiju. To mě hodně vystrašilo.“ O tom, co chlast dokáže s člověkem udělat, toho ví Russell, základní zpěvák amerických blues/hardrockerů Great White, až až. Nebyl to nikdy žádný kliďas, občas se podíval i do chládku,..
Ville Laihiala je ostřílený harcovník. Nikdy mu nebude zapomenuto jeho členství u finských Sentenced, se kterými sice nenatočil jejich monolit a mistrovské dílo melodického death metalu „Amok“, ale alba „Down“, „Frozen“ nebo „Crimson“ patří k tomu lepšímu, co kdy nabídla scéna gotického heavy metalu. Jenže Sentenced jsou už patnáct let minulostí. Jejich poslední počin „The Funeral Album“ byl suverénně nejslabším dílem od debutu „Shadows Of The Past“. ..
Trvalo to jen pár týdnů, co Mercyful Fate vydali své průkopnické dílo "Don`t Break The Oath", které se stalo jedním nejzásadnějších alb evropského metalu osmdesátých let a kapela byla v troskách. Názorové neshody mezi dvěma hlavními lídry, zpěvákem King Diamondem a kytaristou Hankem Shermannem dostoupily vrcholu, když Shermann předložil kapele svůj plán na dobytí amerického trhu. To nevydržel nejen Diamond, ale ani druhý kytarista Michael Denner a basista Timi Hansen..
Asking Alexandria jako kdyby se od odchodu zpěváka Dannyho Worsnopa nemohli pořádně nadechnout a knockoutovat své fanoušky, jak bylo jejich zvykem do výtečného (nejlepšího) alba „From Death To Destiny“. Právě po něm rozezlený Worsnop práskl dveřmi a vydal se na sólovou kariéru, která s původním metalcorem Asking Alexandria neměla vůbec nic společného. Jeho místo obsadil ukrajinský mladík Dennis Stoff, ovšem s „The Black“ to nebyla zrovna trefa do černého,..
Vypadá to, že americký multiinstrumentalista a někdejší bubeník legendy desert rocku Kyuss Brant Bjork je dnes už volný jako pták. O Kyuss se bavit nemusíme, ti svou kariéru už skončili dávno, když po sobě nechali čtyři skvělá alba, přičemž především „Welcome To Sky Valley“ a „...And The Circus Leaves Town“ patří do zlaté pokladnice rocku devadesátých let. Postupem času však Bjork opustil i další kapely, ať už se jednalo o Fu Manchu, Mondo Generator nebo Ché, a Vista Chino, kde je jako člen v současnosti zapsán, ..
Co je zajímavého na brazilské kapele Vulcano? Kromě jejich dlouhověkosti je to rozhodně fakt, že jejich první dvě dema, naprosto kanální nahrávky „Om Pushne Namah“ (1983) a „Devil On My Roof“ (1984) byla základem pro ranou tvorbu Sepultury v době, kdy ještě bratři Cavalerové tápali, kam se v hudbě vůbec vrtnout. Byli to také Vulcano, kteří spolu se Sepulturou a Sarcófago utvářeli brazilskou extrémně metalovou scénu poloviny osmdesátých let. Ovšem proč to daleko dotáhla Sepultura a ne právě Vulcano je nasnadě..
Fanoušci původních Tokyo Blade, řadících se k Nové vlně britského heavy metalu, jsou v současnosti asi spokojeni. Po letech různých personálních změn a stylových úskoků k hair metalu nebo prog rocku je dnes v této britské (skoro)legendě znovu takřka původní sestava, co natočila debut „Night Of The Blade“. Vypadá to, že dávná válečná sekyra mezi zpěvákem Alanem Marshem a kytaristou Andy Boultonem je navždy zakopána. To se stalo před pár lety, kdy se kapela po epizodě s německým zpěvákem Nicolajem Ruhnowem skoro rozpadla..
Pravděpodobně je málo kapel, které mají tak pohnutou historii jako Tokyo Blade, jedna z kapel Nové vlny britského heavy metalu. V osmdesátých letech, když měli našlápnuto k velkému úspěchu, jim vydavatelská firma házela klacky pod nohy a kapelu pak naprosto paralyzovaly problémy uvnitř sestavy. Dnes sice pod vlajkou Tokyo Blade působí všichni členové původní pětice, ale byly doby, kdy kapelu držel nad vodou pouze kytarista Andy Boulton. Ten ji vedl divokými osmdesátými lety i nepříznivou následující dekádou, ..
Fake Names, to je zbrusu nové jméno na rockové scéně, ale při pohledu na čtyři muzikanty se váhání nad stylovým směřováním této party rozplyne. Za vším stojí kytarista Brian Baker, který se rozhodl vystoupit ze stínu Bretta Gurewitze, se kterým se už skoro třicet let dělí o kytarové party u legendárních punkrockerů Bad Religion a ještě předtím, kdysi na začátku osmdesátých, let byl členem kultovní hardcorové formace Minor Threat...
Osud Milosrdného osudu se začal naplňovat. V kapele ani po albu "Dead Again" nezavládla bůhvíjaká pohoda a přestože tentokrát nedošlo k žádným změnám v sestavě, jež provázely všechna postcomebacková alba, Diamondovo vysoké pracovní tempo bylo stále neúnosnější. Konec devadesátých let bývá vnímán jako všeobecný reunion klasického heavy metalu, jemuž kdysi Mercyful Fate pomáhali na svět. Kapela se tak dostala do jakési pozice celebrit, na které přísahali hvězdy typu Hammerfall,..
Kariéra amerického zpěváka Marka Lanegana skutečně dává smysl a to bez toho, aby tento umělec někdy propadl aktuálním trendům a tvořil podle zažitých formulí. Se svou dávnou kapelou Screaming Trees naskočil na přelomu osmdesátých a devadesátých let na vlnu grunge, ale jejich jízda poslední desetiletkou minulého století byla odlišná od toho, co prezentovala například Nirvana. Velký komerční úspěch se Screaming Trees nakonec vyhnul, protože na to byli málo hitoví, mnohem více psychedeličtí a zahloubaní do vlastních emocí. ..
Přestože se to zarputilým příznivcům amerického hair metalu asi nebude moc líbit, je nutné si přiznat, že Silent Rage nebyla až tak svělá kapela. Nejvíce totiž sázela na to, že si je pod křídla vzal basista Kiss Gene Simmons se svou tehdejší vydavatelskou společností, což se ukázalo nakonec jako její největší chyba. Simmons jim totiž udělal uniformní sound, o kterém se domníval, že bude tím nejvýdělečnějším, ovšem ten Silent Rage spíše vrhl do zástupu šedých kapel. ..
Na hairmetalové scéně jde určitě o jeden z největších návratů poslední doby. Kelly Nickels, basista klasické sestavy L.A. Guns, který s touto kapelou natočil její nejslavnější alb „L.A. Guns“, „Cocked And Loaded“ a „Hollywood Vampires“ více než dvacet let mlčel, byl zcela mimo rockovou scénu a věnoval se hlavně své rodině a vlastní oděvní značce. Teď je všechno jinak. Od loňska zase stojí pevně na pódiu, neboť se stal součástí jedné ze dvou verzí L.A. Guns. Okolo této kapely je v poslední době..
Když se řekne Mekong Delta, zasvěcení hned vědí, o čem je řeč. Široké veřejnosti se samozřejmě vybaví řeka ve Vietnamu, fanouškovi metalové hudby kultovní německá kapela kolem basisty Ralpha Huberta. Ta vzešla z boomu německého thrash metalu poloviny osmdesátých let, mezi její zakladatele patřil i předák Rage Peter „Peavy“ Wagner, ovšem to pro její význam je důležité jen okrajově. Už tehdy Mekong Delta představovali alternativu vůči Destruction či Kreator..
Krátce po vydání "Into The Unknown" zmizel ze sestavy kytarista Michael Denner. Spekulovalo se o tom, že byl nespokojený s tím, že Diamond upřednostňuje znovu svou sólovou kariéru před Mercyful Fate, čemuž by nasvědčoval fakt, že pouhý měsíc po "Into The Unknown" vydal King další sólovku "The Graveyard". "Dovedu si představit, že bychom hráli koncerty, kde vystoupí Mercyful Fate a potom moje kapela," tvrdil tehdy zpěvák, čímž bylo jasně řečeno, kde leží jeho priority...
Doba, kdy jste nevěděli, co od Waltari máte čekat, jeu dávno pryč. Od devadesátých let, od přelomového alba „Torcha!“, se tahle finská parta uklidnila a našla pevné místo ve své někdejší stylové rozevlátosti, stylové skoky mezi death metalem, punkem, eurodiskem, thrashem, house music a klasickým hard rockem nejsou ani v nejmenším tak divoké, jak tomu bylo dříve. Nedá se říct, kdy přesně se tahle kapela uklidnila nebo jaký konkrétní okamžik byl důležitý pro to, ..
„Úřady v Saudské Arábii neznají naši identitu. Musíme ji skrývat, protože za to, že hrajeme metal, by nás popravili,“ tvrdí předák blackmetalové trojice z Blízkého východu, říkající si Mephisto. To je hodně silná káva a kapela Al-namrood musí jezdit své alba nahrávat do sousedních zemí, kde není islámský režim tak tvrdý, jako v jejich domovině. Ovšem místo původu jim poskytlo skvělé promo, protože tuhle kapelu prostě musíte zaregistrovat už jen kvůli těmto okolnostem. Kapela ze Saudské Arábie ..
Holandský kytarový hrdina Adrian Vandenberg patřil vždy ke smolařům. Mohl patřit k nejproslulejším kytaristům na světě, ovšem místo toho je brán jako dělník stylu. Byl dvakrát blízko obrovského světového úspěchu, ale vždy z toho sešlo. Dnes už je jedno, že se poprvé představil v roce 1978 na debutovém albu kapely Teaser, ta už dávno patří jen archiváliím rockových historiků. Hvězdná éra začala pro Vandenberga tehdy, když změnil sestavu Teaser, do názvu nové kapely vetkl pouze své příjmení..
I když někdejší kytarista Whitesnake Adrian Vandenberg zmizel na několik let ze scény, dnes je znovu zpět. Kromě projektu Vandenberg`s Moonkings přivedl k životu svou dávnou kapelu, která nese jeho příjmení a se kterou aktuálně vydal album „2020“. To byl důvod se s ním spojit a probrat jak aktuální věci, tak i historky z minulosti. Adrian je profesionál každým coulem a zavolal přesně ve smluvený čas, dobře naladěn odpovídal svým rozmáchlým stylem nejen na otázky ohledně nové desky, ale i vysvětlil, ..
Fanoušci Kinga Diamond a Mercyful Fate si museli připadat jako v ráji. Po hluchém začátku devadesátých let, kdy se nedělo nic v táboře ani jedné kapely, se rozběhli Mercyful Fate s albem "In The Shadows", na které navázali o rok později s "Time" a nakonec své sólové aktivity obnovil i sám Diamond. V červnu 1995 vypustil na trh nahrávku "The Spider`s Lullabye", aby v podstatě záhy začal připravovat koncept pro nové album Mercyful Fate "Into The Unknown" a další sólovku "The Graveyard", na kterých pracoval takřka souběžně...
Je tu další z alb doby koronavirové. Dobu, kdy muzikanti musejí sedět doma a koncertní pódia jsou pro ně hudbou vzdálené budoucnosti, využili někteří z nich k tvorbě nového materiálu. „Jsem hudebník a nebudu sedět s rukama v klíně. Budu hrát,“ vykřikl do světa britský matador Tyla J. Pallas, frontman letitých zhýralců Dogs D`Amour. Pod hlavičkou této kapely vydal sbírku „Isolation Crossing“, aby tak doplnil svou předlouhou, ovšem někdy lehce zmatenou diskografii. ..
V Kansas v současnosti zjevně panuje pohoda. I když skalní stále litují odchodu původního vokalisty Stevea Walshe, který kapelu opustil v roce 2014, musí i oni uznat, že až s příchodem Ronnieho Platta na místo frontmana je legenda jako pokropená živou vodou. O tom svědčí fakt, že Kansas od roku 2000 až do Walshova odchodu studiově mlčeli a comebackovou desku „The Prelude Implicit“ vydali s Plattem jako s čerstvým nováčkem v sestavě. Walshovi je dnes dobře na sólové dráze,..
Je to možná s podivem, ale věhlas kalifornské kapely Bullets And Octane do Evropy nikdy nedosáhl, přestože na domovské scéně (především v Los Angeles) má kredit vysoký a oslavila na ní už dvacet let existence. Důvody jsou dva. Za prvé Bullets And Octane hrají typicky americkou motorkářskou hudbu, která v metalověji orientované Evropě neměla nikdy tak na růžních ustláno jako za oceánem, a za druhé, vždy, když se už schylovalo k průlomu, ..
Ten boom, kdy se po přelomu milénia začaly znovu objevovat různé spolky, které kdysi patřily k Nové vlně britského heavy metalu, zasáhl i Cloven Hoof. Kdysi jednohitový zázrak, který svůj vůbec ne špatný debut vydal v roce 1984 už trochu s křížkem po funuse. Od comebacku se nečekalo nic, navíc, když jediným původním členem byl basista Lee Payne, který i v novém tisíciletí roztočil personální kolotoč a jednu dobu se vůbec nevědělo, kdo vlastně členem Cloven Hoof je. ..
Norský kytarista Rune Eriksen, dlouhá léta přezdívaný Blasphemer, se na scéně pohybuje už od osmdesátých let. Největší pozornost na sebe strhl nástupem do norské kultovní legendy Mayhem, kde nahradil zavražděného Euronyma, ale jeho hudební přesah je mnohem větší. Dnes už se od norského black metalu takřka distancuje a spolu s bývalým frontmanem Morbid Angel Davidem Vincentem vede vlastní kapelu Vltimas, jakýsi deathmetalový allstar projekt. Dokonce už ani nebydlí v Norsku, a ve slunném Portugalsku ..
Za normálních okolností by tady podobný report vůbec nebyl… I na letošní léto totiž byla naplánována řada vystoupení světových hvězd, který se měly sjet do České republiky, což slibovalo další kulturní zážitky. Jenže člověk míní a vláda mění. Z pečlivě připraveného letního programu jsou najednou trosky a koncertní sezóna se rozjíždí velmi, velmi ztuha. Sem tam se hraje pokoutně někde v klubech, jinde se už plánují prázdninové akce pro pár stovek návštěvníků. Ono i to Trnovské rockové léto mělo být původně zrušené… ..
V době všeobecné recese klasického hard rocku a metalu vrhlo album "In The Shadows" jméno Mercyful Fate na scénu velkou silou. Bezmála deset let nebylo o této kapele slyšet a její dávný prapor nesl jen King Diamond s pěticí skvělých sólovek. V táboře kapely to v roce 1993 vypadalo docela na idylku, přestože se schylovalo k bouřce. Říká se, že vítězná sestava se nemění, ale u Mercyful Fate nikdy nešlo nic podle pravidel. První zmizel bubeník Morten Nielsen, který s kapelou ani nevyjel na turné ..
Hvězda The Black Dahlia Murder dosud stále stoupala a tahle parta z amerického Michiganu se postupem posledních let stala jakýmsi mluvčím novodobé deathmetalové generace. Ta si na rozdíl od starých smrtonošů (jako Obituary či Morbid Angel) zakládá na větší melodice bez toho, aby se vzdálila příliš daleko od kořenů z konce osmdesátých let. Podobné kapely však přidávají i trochu metalcorové zuřivosti a groovemetalových postupů. Tedy vlastně nic nového pod sluncem..
V jistých kruzích si užívá americký zpěvák Paul Shortino až kultovního statutu, přitom nikdy nepatřil k pravému rockovému mainstreamu. Na scéně ale působí už od začátku osmdesátých let, což je dost dlouhá doba na to, aby dokázal, že je dobrým zpěvákem, kterému sice chybí trochu více charismatu, ale přece jen vše dožene výbornou technikou a schopností obklopovat se výbornými muzikanty. Poprvé na sebe strhl pozornost jako frontman hairmetalových Rough Cutt, se kterými nazpíval první dvě desky. ..
Aktuální sólová tvorba zpěváka Mikea Trampa může vlastně překvapit jen někoho, kdo si jeho jméno stále a výhradně spojuje pouze s jeho nejslavnější štací, americkou hairmetalovou legendou White Lion. Ovšem ten, kdo sleduje i jeho sólovou dráhu, od třiadvacet let starého debutu „Capricorn“, naprosto přesně ví, jak bude znít i jeho „nová“ sólovka „Second Time Around“. Tramp už se vymezil vůči světu White Lion, když comeback, který udělal před více než deseti lety s muzikanty, kteří nebyli v klasické sestavě, ..
Za více než čtyřicet let působení na scéně je dánský zpěvák Mike Tramp už skutečnou legendou. Kariéru si vybudoval zejména v osmdesátých letech, kdy stál v čele americké hairmetalové formace White Lion, ale aktivním a velmi plodným muzikantem zůstává dodnes, i přes konec White Lion a krach alternativněji znějících Freak Of Nature. Jak sám říká, teď už tu stojí jen sám za sebe a vydává desky, které jsou zbaveny glammetalového pozlátka White Lion i grungeového oparu Freak Of Nature. Aktuálně má na trhu album „Second Time Around“,..
Zahraniční tiskoviny popisují SteelCity jako kapelu, která míchá odkaz hard rocku sedmdesátých let s o dekádu mladším hairmetalovým pozlátkem. Na debutovou desku „Fortress“ tato definice vcelku seděla, ovšem v kapele se od jejího vydání v roce 2018 odehrála personální rošáda, po které zůstal v sestavě jen kytarista Mike Floros. Ten se obklopil mnohem zkušenějšími ostřílenými muzikanty. Nejdůležitější změna se samozřejmě odehrála na postu zpěváka, původního vokalistu Briana Colea nahradil Roy Cathey...
Na začátku devadesátých let album King Diamonda "The Eye" (i přes svou nespornou kvalitu) sklízelo recenze, na které nebyl tento umělec zrovna zvyklý. Poprvé za jeho kariéru se kritika obrátila proti němu a všeobecně se měnící vkus znechutil Diamonda natolik, že rázem byla otázka budoucnosti jeho kapely velice aktuální. Ne že by byli Mercyful Fate tentokrát v kurzu, spíše se na ně zapomínalo, ale byl zde jeden člověk, který stál na vrcholu hudební scény a neustále připomínal vliv a dopad dánské legendy. Tím hudebníkem byl bubeník Metallicy ..
„Tuhle desku jsme dělali skoro rok a jsme na ní pyšní. Takže pokud Enter Shikari dosud neznáš, měl bys začít právě s novinkou,“ řekl těsně před vydáním „Nothing Is True & Everything Is Possible“ frontman britských zvukových experimentátorů Rou Reynolds. Docela odvážné tvrzení, ovšem když je podpořené faktem, že sláva těchto miláčků ostrovního rockového tisku stále stoupá, je třeba k němu přihlédnout se vší vážností. Ovšem pravidlo, že by komerční úspěch šel ruku v ruce s kvalitou materiálu..
Kvůli dvěma věcem se na irskou kapelu The Boomtown Rats dosud nezapomnělo. Za prvé je to jejich hit „I Don`t Like Mondays“, který dodnes zná řada rádiových stanic a pak je to samotná osoba frontmana Boba Geldofa. Ten mnohem více než jako vůdčí osobnost The Boomtown Rats (a vlastně i jako sólový umělec) proslul tím, že v roce 1985 dal dohromady megalomanskou akci Live Aid. Ta už dávno vstoupila do dějin, jak svým bohulibým záměrem, který vydělával peníze pro hladovějící africké děti, ..
Zpráva o tom, že se o přízeň fanoušků chystá usilovat nová kapela Kings Of Dust, proběhla éterem někdy na podzim loňského roku. Zaujal na ní fakt, že za Kings Of Dust stojí basista Greg Chaisson, který na konci osmdesátých a začátku devadesátých let hrál ve skvělé, ale naprosto smůlovaté kapele Badlands. V ní působil i kytarista Jake E. Lee, poté, co byl vykopnut z tábora Ozzyho Osbournea a zpěvák Ray Gillen, jemuž nevyšly pletky s Black Sabbath. ..
I když je moravská stálice Mňága a Žďorp na české scéně pojem, je to zejména fenomén. Kapela žije mimo jakýchkoliv skandálů, její členové se neobjevují na titulních stranách bulvárních časopisů, přesto je tahle parta jednou z nejdůležitějších kapel porevoluční historie. Má na kontě už řadu desek, které se vyznačují stabilní kvalitou a z jejich hitů by se klidně dal vytvořit koncert, který by mohl trvat celý den i noc. Mňága nedávno oslavila třicet let své existence, ale je pořád stále živá a stejně silná,..
V osmdesátých letech byl Don Dokken bezpochyby hvězda. Kapela, která nesla jeho jméno, prodávala bestsellery „Under Lock And Key“ a „Back For The Attack“ v milionových nákladech a hrála na nejprestižnějších rockových akcích světa. V roce 1988 ale přišel rozpad, a i když Dokken byl v dalších letech respektovaným umělcem, k hvězdnému statusu se už nikdy nevrátil. V době rozpadu své kapely vydal sólový debut „Up From The Ashes“, který nesl průvodní znaky jeho domovské formace,..
I když debutová deska s krkolomným názvem „Heaven Doesn`t Want You And Hell Is Full“ byla takřka mistrovským dílem, pohybujícím se na tenkém ostří mezi hard rockem a heavy metalem, hraným s pokorou k velikánům sedmdesátých let jako Black Sabbath, Deep Purple či Rainbow, velký úspěch, jaký by si zasloužila, z toho nebyl. We Sell The Dead, které tenkrát tvořili zpěvák Apollo Papatahanasio (Spiritual Beggars, ex-Firewind), kytarista Niclas Engelin (In Flames), basista Jonas Slättung ..
Album "Melissa" vzbudilo obrovský ohlas, neboť se trefilo přesně do vkusu doby, protože heavy metal toho nejklasičtějšího střhu už začínal být okoukaný a fanoušci se poohlíželi po něčem, co dosud neviděli. Mercyful Fate byli ti praví, měli ve svém středu King Diamonda s jeho dosud neslýchaným hlasovým projevem, a texty, vedle kterých se věci od Venom jevily jako dětské říkanky. Pokud byl tehdy na evropské scéně roku 1983 nějaký objev, byli to rozhodně Mercyful Fate...
Po předloňském skvělém albu „What Happens Next“ se od Joe Satrianiho očekávalo mnohé. Deska z roku 2018 se totiž stala jakýmsi novodobým milníkem Satrianiho kariéry a to nejen proto, že na ní účinkovala hvězdná rytmika Glenn Hughes (baskytara) a Chad Smith (bicí). Přestože staromilec bude stále argumentovat alby „Surfing With The Alien“, „Flying In A Blue Dream“, „The Extremist“ nebo „Time Machine“, které udělaly ze Satrianiho kytarovou těžkou váhu, i ten největší škarohlíd musel uznat, ..
Když na někoho pěje chválu Kirk Hammett, Slash, Nikki Sixx nebo Dave Grohl, rozhodně to něco znamená a norští Kvelertak z přízně mnohem slavnějších kolegů dokázali už ledacos vytěžit. Nejvíce jim asi pomohlo, když je Metallica vzala na turné jako svou předkapelu a pokud Kvelertak někoho nenadchli, tak to rozhodně neskončilo tak, že by po nich fanoušci Metallicy házeli kelímky s pivem. To ovšem bylo v době, kdy v jejich čele stál původní frontman Erlend Hjelvik, který kapelu v létě 2018 opustil. ..
Když se kapela pojmenuje po prvním muži ve vesmíru, je úplně jedno, jestli je z Ameriky, Ruska, Pobřeží slonoviny nebo ze Švédska. Prostě už podle názvu víte, jak asi bude tahle parta znít, protože nic jiného než progresivní space rock nepřipadá v úvahu. A nic na tom nemůže změnit ani fakt, že v době, kdy Sovětský svaz slavil obrovský Gagarinův triumf, nebyl ani jeden ze členů této kapely na světě. Yuri Gagarin je totiž vcelku mladá parta pocházející ze švédského Göteborgu a na rozdíl od tamní scény,..
Kanadská pětice Sven Gali měla jednu dobu nakročeno k celosvětovému úspěchu. Když v roce 1992 vydala svůj bezejmenný debut, stylově spřízněný se Skid Row, čekali se od ní velké věci. Ovšem album, obsahující silný třeskutý materiál na vlnách hard rocku a street rocku, vyšlo v době, kdy explodovala Nirvana a pro Sven Gali už bylo pozdě. Druhé album „Inwire“ natočili s producentem Kelly Grayem, který Sven Gali nasměřoval na modernější grungeovější zvuk. Album propadlo a Sven Gali skončili. ..
Co zajímavého lze spatřovat na americké kapele In This Moment? Kdyby se to shrnulo velmi povrchně, tak vůbec nic. In This Moment je parta, která zastupuje aktuální americkou rockovou scénu. Vyrostla na metalcoru prvních let tohoto tisíciletí, přidává trochu gotiky, industriálu, nádechu alternativního rocku a post-grunge a ve svém středu má atraktivní zpěvačku Marii Brink. Tedy nic nového pod žhavým kalifornským sluncem. Kapel, které využívají podobného modelu, je dnes v Americe dvanáct do tuctu ..
Pokud budeme pátrat po kořenech svébytné a bezesporu jedinečné dánské party Mercyful Fate, musíme se vrátit až do dob metalového pravěku, na konec sedmdesátých let. V Dánsku v té době neexistovala žádná oficiální rocková scéna, média tehdy ovládala vlna diska a vlastně ani nebylo na co navazovat, protože žádná pořádná hardrocková parta, která by náležela ke zlatému období tohoto stylu, tedy k začátku sedmdesátých let, tam nepůsobila. Ovšem v undergroundu to vřelo...
Pokud bychom chtěli bratislavské Malokarpatan velmi zjednodušeně popsat, můžeme o nich mluvit jako o slovenské odpovědi na Master`s Hammer z dávných dob. Parta Františka Štorma se léty vyprofilovala v trochu jinou kapelu, než byla v dobách „Rituálu“ nebo „Jilemnického okultisty“ a proto pro staromilce mohou být Malokarpatan v současnosti jednoznačnou volbou. Jisté je, že nikdy se jim nemůže povést stát se tak kultovní kapelou jako Master`s Hammer ze začátku devadesátých let, ..
Nekorunovaní králové světového doom metalu a gotiky se v posledních letech dostali do slepé uličky. Kapela, kterou jste museli v dobách jejich největší slávy obdivovat za odvahu, chuť experimentovat a přitom neztratit nic ze svého skladatelského umu, což z ní udělalo formaci celosvětové úrovně, se na posledních albech až příliš vracela ke kořenům a hrála na jistotu. Skalním fanouškům opusů „Gothic“, „Shades Of God“ nebo debutu „Lost Paradise“ to sice bylo po chuti, ale Paradise Lost tím ztráceli hodně ze svého espritu výjimečnosti ..
Kdo by o Voodoo Six věděl, kdyby jejich kytarista a zakládající člen Richie Faulkner nenastoupil před deseti lety k Judas Priest a kdyby je Iron Maiden nevytáhli před pár lety jako předkapelu na své turné? Jenže Faulkner byl členem jen několik prvních pár let a stihl s kapelou nahrát dvě alba a předkapela Iron Maiden? Víte, jak to s nimi chodí… Železná panna si už léta vybírá spíše málo známé soubory koketující s hranicí průměrnosti, kterým chce sice v dobré víře pomoci, ale jejich fanoušci většinou právě zmíněné předkapely odzívají ..
Je to už patnáct let, co hvězdní System Of A Down vydali poslední album a čekání na další desku se začíná podobat utopii i grotesce zároveň. Zpěvák Serj Tankian a kytarista Daron Malakian jako kdyby nedokázali najít společnou řeč a jejich aktivity v rámci kapely se soustřeďují na trochu zbytečná (ovšem řádně výdělečná) turné, která snad nikdy neskončí. Proto se bubeník John Dolmayan postavil na vlastní nohy. Po prvním rozpadu System Of A Down hrál hru na obě strany,..
I když by si Vilém Čok mohl užívat svého legendárního statusu, opak je pravdou. Tento slavný člen Pražského výběru je totiž aktuálně ve studiu, kde pracuje na nové desce své kapely Vilém Čok & BYPASS. Současné koncertní zákazy proto nijak neřeší a věnuje se nové tvorbě, která by měla být ke slyšení na začátku příštího roku. Čok toho má za sebou tolik, že se rozhovořil nejen o současných aktivitách, ale i o minulosti v Pražském výběru, Nové růži nebo Deliriu Tremens a vyvrací fámu, ..
Jestli bude nějaké dílo spojené s koronavirovou krizí letošního jara, tak to bude rozhodně dvojalbum Nine Inch Nails „Ghosts V: Together/Ghosts VI: Locusts“. „Vskutku podivné časy. Zprávy jsou každou hodinu pochmurnější a my divoce kolísáme mezi pocity naděje a naprostého zoufalství,“ napsal na internet předák Nine Inch Nails Trent Reznor ve chvíli, kdy mezi fanoušky vypustil více než dvě a půl hodiny nové hudby. Obrovskou dávku se rozhodl umístit na oficiální stránky kapely zdarma ke stažení. ..
O aktivitách Marty Jandové v posledních letech si každý může myslet leccos, ať už se to týká účasti v muzikálech rozličné kvality, soudcování v různých obdobách SuperStar (kde platila za tu rozumnější porotkyni), účinkování v nováckých mýdlových operách, duetů s tuzemskými umělci, kteří nestojí vlastně ani za zmínku nebo vydařeného (avšak veskrze popového) alba „Barvy“ z roku 2018. Po návratu do České republiky, kde se tato zpěvačka vdala a stala se matkou, šla totiž její kapela a bezesporu nejslavnější štace ..
Těch změn bylo u Lucifer v poslední době až dost. Nejzásadnější je fakt, že se tento projekt (dnes už vlastně plnohodnotná kapela) přestěhoval z Německa do Švédska, když se zpěvačka Johanna Sadonis sblížila s Nickem Anderssonem natolik, že se z nich stali partneři nejen v tomto hudební tělese. Spolu s přestěhováním do Skandinávie se proměnila i sestava. Kromě zpěvačky a multiinstrumentalisty Anderssona, který zde (podobně jako v deathmetalových Entombed) plní funkci bubeníka, nezůstal kámen na kameni. ..
HIM byli v jistém ohledu fenomén. Mohli jste se na ně dívat jako na producentsky vyšlechtěný produkt, který měl ve svém čele modela Ville Vala, ovšem nikdy jste jim (nebo Valovi samotnému) nemohli upřít skutečný skladatelský talent a schopnost vytvořit silný hit. A nešlo jen o profláklou „Join Me (In Death)“, ale i o řadu dalších věcí, kdy se HIM stali jakýmsi symbolem první pětiletky tohoto tisíciletí. Po vydání alba „Dark Light“, které se dá považovat za jejich poslední skutečně skvělé dílo, ..
I když je Titanic bezesporu legenda tuzemského hard rocku a heavy metalu, nikdy neměl na růžích ustláno. Po povedeném startu kariéry s vydáním všeobecně uznávaných alba „Metal Celebration“ a „Ábel“, otočila se jeho kariéra podivným směrem, který navíc jméno kapely devalvoval. Tehdy u toho nebyl frontman Zdeněk Černý. Ten se do Titanicu vrátil před necelými deseti lety, aby pomohl jméno kapely uvést zpět do povědomí. Jenže Titanic má smůlu. Nejprve odešel zásadní kytarista Georgi Enčev ..
Tajemný opar se rozplynul… Nepropustná blackmetalová mlhovina, která halila debutovou desku „M“ projektu Myrkur, toho dítěte půvabné dánské zpěvačky Amalie Bruun, se začala sice už rozpouštět částečně s druhým albem „Mareridt“, ovšem pořád se jednalo o dílo opředené mnoha tajemstvími. Na to ale už tentokrát zapomeňte. Amalie vyspěla, stala se z ní matka a její hudební choutky už nejsou blackmetalové. Přestože její začátky byly spojené s norskou legendou Mayhem, dnes se vydává naprosto jinou cestou. ..
Na grunge, tak jak jej znáte z první poloviny devadesátých let, v případě současných Pearl Jam zapomeňte. Sebedestruktivní pachuť tehdejší scény ze sebe tahle slavná kapela setřásla už na konci devadesátých let, kdy se jejich alba začala lišit od slavné úvodní trojice „Ten“, „Vs“ a „Vitalogy“ a postupem času se z ní stala alternativně laděná rocková parta, která nezapomíná na garážové začátky, dávné vlivy punku a pořádnou dávku experimentování...
Tahle kanadská čtveřice bude pro tuzemského posluchače asi stále velkou neznámou. Letos už ale uběhne osm let od okamžiku, kdy se dala dohromady a novinka „Still Believe In Rock And Roll“ je už její třetí deskou. Stejně jako první dvě z ní hvězdu světové velikosti neudělá, přestože nabízí celkem sympatickou hudbu, hranou s přehledem stále více se sehrávajících mazáků, kteří už sdíleli společné pódium s Godsmack, Rise Against, Korn, Buckcherry, Wolfmother a řadou dalších. I když The Wild! hrají ..
Huey Lewis a jeho parta The News se po dlouhých letech konečně dopracovali k novému albu. Ostatně, neměli kam pospíchat, své jisté mají už dávno a nové tisíciletí jejich hudbě, kde se míchá klasický rock, blues a dávné dozvuky nové vlny, stejně moc nepřeje. Ať se bavíme o komerčním dopadu nebo o nápadech, které už zdaleka nejsou tak silné, jako v osmdesáých letech, kdy tahle kapela šla od úspěchu k úspěchu...
Visací zámek je stále asi největší pojem české punkové scény. Je to až k nevíře, ale tahle kapela hraje spolu ve stejné sestavě už skoro čtyřicet let a nedávno vydala nové album „Anarchie a Total Chaos“. To znovu dokazuje, že mezi název kapely a pojem český punk lze klást rovnítko. Visací zámek totiž nikdy moc neustoupili od svých původních studentských ideálů a jejich muzika je stále hodně přímočará a lidově přisprostlá. Kytarista Visáčů Michal „Pixies“ Pixa je také stále pankáč tělem i duší...
Pokud si nějaká kapela dá název po jednom z největších alb rockové historie, chce to kus odvahy. Ta zjevně švýcarské pětici nechybí, o čemž mluví jejich sebevědomá prohlášení, že chtějí jednou být největší kapelou minimálně v zemi helvétského kříže. Tento cíl si chtějí splnit už od roku 2015, kdy se dali dohromady pod vlivem hair metalu osmdesátých let. Brzy překlepali dřevní začátky, v nichž byla jejich tvorba silně ovlivněna někdejším boomem kalifornského rocku a kapelami jako Poison, Mötley Crüe, ..
Svébytný norský umělec Mortiis se vrací ke kořenům. Ne k těm blackmetalovým z doby ještě před vydáním debutu „In The Nightside Eclipse“ v Emperor, ale k tomu, co následovalo, když zhnusen poměry opustil tuhle blackmetalovou legendu. Když v roce 1993 vyšel jeho debut „The Song Of A Long Forgotten Ghost“, ukázal i další důvod (kromě zapletení jistých členů Emperor s Euronymovým spolkem Black Metal Mafia), proč nemohl v téhle kapele být. Tehdy striktně nastavil linii temného ambientu, ..
Van Halen byli na přelomu let 1996 a 1997 v troskách. Najednou nikdo nevěděl, co bude dál. Po skvělém albu "Balance" to vypadalo, že kapela už nechce se Sammym Hagarem mít nic společného. Ten do světa vypustil prohlášení, že má připravené sólové album "Marching To Mars" a za dveřmi už čekal David Lee Roth, jehož sólová kariéra nabrala v devadesátých let strmý sešup. Jenže epizoda s Rothem trvala jen okamžik, než se opět projevily dávné spory a zpěvák posléze oznámil, že i on připravuje sólové album s kytaristou Johnem 5. ..
Šest let staré album „The Ways Of Yore“ z roku 2014 mělo být poslední položkou v diskografii Burzum. Jediný člen tohoto megakultovního projektu Varg Vikernes jej dotvořil v době, kdy nad ním zase visela pohrůžka vězení, neboť ve Francii měl údajně plánovat teroristický útok, a i když album vyšlo až o rok později, Vikernes prý neměl na hudbu ani pomyšlení. Ohlášení konce Burzum v roce 2018 se tak dalo chápat jako logické vyústění jeho mimohudebních aktivit, které vždy stály tak trochu na hraně zákona. ..
Pamatujete ještě kapelu Wildside, která na začátku devadesátých let vrthla na MTV se skladbou „Hang On Lucy“? Byla to tvrdá, ostrá věc, jež přesně zapadala do začátku devadesátých let, kdy se hairmetalové kapely zbavily pozlátka osmdesátých let, pod obřím vlivem Guns N`Roses přitvrdily a mnohem více se věnovaly práskavým kytarám než laku na vlasy a pestrobarevným hadrům. „Hang On Lucy“ se nakonec stala otvírákem debutového alba Wildside „Under The Influence“, které vyšlo v roce 1992. ..
Když pomineme AC/DC, kdo je další největší australská legenda? The Angels? Airbourne? Parkway Drive? Pche… Jednoznačně Rose Tattoo! Přestože na jejich jméno už delší dobu padá prach a všichni důležití členové (kromě trpasličího frontmana Angryho Andersona), kteří pamatují začátky, jsou už mrtví, o jejich vlivu nemůže být pochyb. Na tom (jako možná na jediném) se shodnou i Axl Rose, Nikki Sixx a Michael Monroe. Ano, Rose Tattoo měli takový vliv a nebýt několika chybných kroků, které na začátku osmdesátých let udělali,..
I když skandinávská harmetalová vlna už odezněla a zbyli z ní jen ti nejsilnější, stopa, kterou zanechala, je stále znatelná. Mezi přeživšími nakonec zůstali i Confess. Jejich životaschopnost v posledních letech byla docela silná, protože po vyřešení personální otázky se jim povedl s minulou deskou „Haunters“ docela slušný průlom, takže je možné je v současnosti chápat jako jednu z nejsilnějších kapel scény. V době, kdy Reckless Love a částečně i Hardcore Superstar dochází dech, Confess mohutní a posilují...
Přestože se na začátku devadesátých let mluvilo o tom, že největší kapely na světě v té době jsou Guns N`Roses, Metallica a AC/DC, bylo by hodně jednoduché dodat k nim (ve společnosti Aerosmith) i Van Halen. Deska "F.U.C.K." totiž ukázala, že tahle kapela skvěle zvládla transformaci do nové doby a že pro ni je v devadesátých letech stále ještě místo. Van Halen se změnili, zvážněli, stali se tvrdšími a mezi širokovou veřejností proto respektovanějšími. Skvělé živé album "Live: Right Here, Right Now" ze třiadevadesátého..
Shaft Of Steel o sobě tvrdí, že jsou nadějí rockové scény Velké Británie a návdavkem přidávají fakt, že na jejich debutovém bezejmenném EP z roku 2014 s nimi spolupracoval Dennis Ward, renomovaný producent, člen legendárních Magnum a někdejší basista Pink Cream 69. Stačí to však? Kořeny této londýnské šestice sahají až do roku 2004, kdy se sešli dva vysokoškoláci Alex Markham a Robert Fenning a měli nápad na vytvoření kapely, která bude odrážet jejich lásku k Iron Maiden, Dream Theater a Blind Guardian. ..
Co si budeme povídat, britský klávesista Phil Lanzon je bezesporu vynikající muzikant, ovšem ani to nemůže bránit názoru fanoušků, že ani po skoro pětatřiceti letech služby nemůže být tím klasickým hráčem ostrovních legend Uriah Heep. Před ním totiž v této kapele působil Ken Hensley, který nejenže má na svědomí jejich největší hit „Lady In Black“, ale je i jedním ze symbolů hardrockové historie. Lanzon je tedy v podobné pozici jako jeho stájový kolega Bernie Shaw, Uriah Heep s ním dobře fungují ..
Příbramská kapela E!E je už dávno stálicí tuzemské scény. Každoročně jezdí houfně navštěvované koncerty se Třemi sestrami, kde přehrává své největší hity, ponejvíce z devadesátých let. Dnes už ani moc netvoří, přestože členové pociťují, že by další deska nebyla úplně od věci. Jenže trumfněte takové věci jako „Poslouchej“, „Pepík“, „Pelikáni“, „Kapavka“ nebo „Humusák“… Jejich zpěvák Bořek Řehoř je členem kapely skoro od samých začátků a kromě pár let na konci devadesátých let v ní vydržel celou dobu...
Za třicet let na scéně je švédský zpěvák a kytarista Conny Bloom velice zkušeným a respektovaným muzikantem. Když před dávnými lety založil kapelu Electric Boys, působila na skandinávské scéně jako ojedinělý zjev, neboť míchala hard rock s vlivy funku, glam punku a příchutí časů The Rolling Stones, New York Dolls či Hanoi Rocks. Právě ke svým letitým oblíbencům Hanoi Rocks Conny nakonec nastoupil, aby ústřední dvojici Michael Monroe – Andy McCoy doprovodil až do konce kariéry této kultovní finské kapely. ..
I když dnes švédská (potažmo skandinávská) scéna chrlí jednu kapelu za druhou a posluchač se v tom už přestává pomalu orientovat, je mezi nimi několik, které už léta ční nad ostatními. Patřík nim i funkově barvití hardrockeři Electric Boys. Sice jim nikdy nebyl dán do vínku komerční úspěch, ale už od debutu „Funk-O-Metal Carpet Ride“ tvoří natolik zajímavou hudbu, v níž míchají klasický hard rock s funkem, hair metalem, bluesem a cikánskými tradicemi Hanoi Rocks, že je prostě nelze přehlédnout. ..
Na začátku devadesátých let Van Halen stáli na rozcestí. Přestože v sestavě panoval klid a kritika kapele stále pochlebovala, samotní členové cítili, že jim pomalu začíná ujíždět vlak. že "OU812" bylo slabší album a že cesta, kterou se tahle deska vydala pro Van Halen jistojistě končí. Rocková scéna procházela obrodou, zcela ji ovládli Guns N`Roses, jejichž přístup byl o poznání dravější a energičtější, než jak se prezentovali Van Halen, stále větší oblibu získávaly různé extrémnější metalové formy a v Seattlu už číhal na svou příležitost Kurt Cobain,..
V táboře možná největší současné metalové hvězdy zpoza oceánu Five Finger Death Punch pravděpodobně zavládla kýžená pohoda. Zpěvák Ivan Moody vyřešil své vleklé problémy s alkoholem, na znamení toho si nechal na hlavu vytetovat malé číro a situace se uklidnila i na bubenickém postu. Ten po gradujících problémech se zády byl nucen na konci roku 2018 opustit Jeremy Spencer a nahradil jej Charlie Engen, jenž působil jako jeho koncertní náhrada. Kapele tolik zkoušené osudem to nakonec všechno prospělo..
Předlouhá je historie britských průkopníků progresivního rocku Wishbone Ash, kteří byli dávnou inspirací Stevea Harrise, takže nepřímo mohou za epické chvilky Iron Maiden. Loni tahle parta z anglického přístavního města Devon oslavila už půl století na scéně a to byla chvíle, kdy už měla připravené třiadvacáté album „Coat Of Arms“. Vůbec nevadí, že z původní sestavy je u toho už jen zpěvák a kytarista Andy Powell, díky jehož přítomnosti je zaručena legitimita souboru. Trochu nenápadného,..
Jméno zpěváka a kytaristy Roba Wyldea se na scéně hair metalu a AOR skloňuje poslední dobou stále častěji. Tento muzikant původem z anglického maloměsta Chorley dnes žije v mnohem lidnatějším Nottinghamu, kde dal dohromady I svou aktuálně nejživější kapelu Midnite City. S tou vydal už dvě alba, na které, jak je znát z následujícího rozhovoru, je patřičně hrdý. Je také členem legendární hairmetalové party Tigertailz z Walesu. I v ní působí na místě frontmana,..
Přestože heavy metal nepatří ve Španělsku mezi hlavní proud, undergroundová scéna je na Pyrenejském poloostrově vcelku slušně rozběhnutá a v podhoubí se tam objevuje jak mnoho kapel, které zapustily kořeny v osmdesátých letech, tak i těch služebně mnohem mladších. Pětice Slowburn z Madridu patří mezi tu druhou skupinu, ovšem o žádné zelenáče se nejedná. Tahle kapela vznikla jako boční projekt basisty Jorgeho Serrana z thrashmetalových Rancor, ..
I když je Vinnie Moore v současnosti nejvíce vnímán jako kytarista britských legend UFO, bylo by krajně nespravedlivé zapomínat i na jeho sólovou kariéru. Ta sice není nijak překvapivá, protože Moore má dávné léta vytyčený svůj styl, ale ať si vezmete jakoukoliv jeho sólovou desku, je jasné, že vždy natrefíte na skvělou kytarovou práci. Ta se striktně nepohybuje jen v hardrockovém teritoriu, a i když Moore není tak nápaditý jako Joe Satriani ani tak experimentální jako Steve Vai, je jasné, že do podobné smetánky patří. ..
"Jsme silnější, než kdy předtím," vykřikoval do tisku Eddie Van Halen, když deska "5150" stoupala raketovou rychlostí neomylně k hitparádovým vrcholům a kritika chválila přibrání Sammyho Hagara. Van Halen byli jiní než s Davidem Lee Rothem, ale fanoušci jim svou přízní dali jasně najevo, že novou tvář kapely přijmuli za svou. Jejich hudba byla dospělejší, více určena pro komerčnější masy, což se projevilo tím, že i přes výměnu vokalisty byli Van Halen vnímáni jako jedna z největších kapel. ..
Představitelé evropského progresivního rock/metalu devadesátých let Elegy jsou sice nejznámější zastávkou v hudební kariéře nizozemského zpěváka Iana Parryho, tento se však dlouhodobě věnuje i své sólové kariéře. Tu rozjel na počátku devadesátých let, ještě v době, než u „evropských Dream Theater“ nahradil původního vokalistu Eduarda Hovingu. Do Elegy nastupoval v době jejich vrcholu, kdy měli aktuálně na kontě přelomové třetí album „Lost“, se kterým si v progresivních kruzích vydobyli velice silnou pověst. ..
Jestliže Kanada dokázala v minulosti světu nabídnout opravdu skvělé kapely jako Rush nebo Saga, teď je velkým semeništěm formací, které se zaklínají alternativním rockem a post-grungem, což je profláklý styl, který s grungem jako takovým má společného pramálo a za tuto nálepku schovává nepřlíš originální popové melodie, které opatřuje tvrdými kytarami jen tak, aby se neřeklo. Kanada má dnes především Nickelback, což je v popkultuře její největší vývozní artikl. Tahle kapela byla svého času skvělá, ..
I když začínali v roce 1991, což byla pro kapelu pohybující se mezi hard rockem a hair metalem doba přímo sebevražedná, dokázali kanadští Harem Scarem získat vcelku slušný úspěch. Ten se samozřejmě vztahoval na jejich domovskou zemi a Japonsko, ale i tak si mohli gratulovat. Už jen proto, že jejich debut z počátku devadesátých let platil za výborné dílo, jež by o pár let dříve určitě slavilo velký úspěch. Celá devadesátá léta nebyla pro tyhle Kanaďany až tak hubená jako pro podobně orientované spolky..
Pětadvacet let stál Vlasta Henych v čele Törru, což už ale deset let neplatí. Nyní vede vlastní kapelu Henych 666, která však jako kdyby na svou šanci stále čekala. V posledních letech se také mihl v Master`s Hammer a byl členem obnoveného projektu Zemětřesení. Ani jedno z toho ale dnes už neplatí. Henych se chce soustředit na Henych 666 a i přes různé faktory, které jejich rozlet brzdí, chce dál pokračovat v tvorbě. O tom, jak by to mohlo vypadat, ..
Co je dnes metalcore? Popová sračka, odpověděl by kovaný metalista. Přesto tenhle styl byl v prvních letech nového tisíciletí brán za další metalový extrém a reprezentovali jej takové kapely jako As I Lay Dying nebo Killswitch Engage, které byly sakra tvrdé. Ovšem metalcore prošel evolucí, jež dávné příznivce dovádí skoro k šílenství. Když totiž posloucháte některé z nových kapel, které se tímto přízviskem ohánějí, vůbec vás nenapadne žádná souvislost s kořeny stylu, které leží u tvrdých hardcore punkových band The Exploited ..
Nové éra Hollywood Undead začala… Zapomeňte na jejich předchozí alba, přestože kapele zajistila mezinárodní uznání a v případě debutu „Swan Songs“ dokonce i milionové prodeje v domovské Americe. Jenže to byl výraz této pětice přímo z Los Angeles jiný. Hollywood Undead totiž začínali jako nepokrytě hip-hopová parta, která však měla rockové kořeny, jenž se začínaly v jejich tvorbě stále více projevovat. Kapela vždy pošilhávala po alternativním rocku, ..
Kdo je Sammy Hagar samozřejmě vědeli fanoušci Van Halen i celý rockový svět. Zpěvák, který si udělal jméno už na začátku sedmdesátých let, když nazpíval dvě skvělá alba hardrockových Montrose, konkrétně bezejmenný debut z roku 1973 a o rok mladší "Paper Money", měl aktuálně venku sólové album "VOA" se svým největším hitem "I Can`t Drive 55". Že by zrovna on, který tvářil jako usedlý rocker celou sólovou kariéru, jež trvala od poloviny sedmdesátých let, ..
Čekání na pondělí? I přes dost děsuplný název a fakt, že se jedná o jejich debutové album, nejsou tito muzikanti z Los Angeles žádnými zelenáči. Za vším totiž stojí zpěvák Rudy Cardenas a kytarista August Zadra. První jmenovaný rodák z Venezuely se v minulé desetiletce dostal až do semifinále soutěže American Idol, kde předvedl výtečnou verzi legendární „Open Arms“ od Journey, aby pak hrával s různými spolky v Los Angeles, ovšem bez výraznějšího ohlasu. ..
Že je metalcore docela vyčpělý žánr se ví už dávno. Své opodstatnění (tedy aspoň v Americe) měl někdy před deseti lety, kdy se celou předcházející dekádu vyvíjel na zásadních deskách Linkin Park a pak na trh vrhl nové hrdiny jako Asking Alexandria, Black Veil Brides, a koneckonců i The Word Alive. Ti všichni samozřejmě koukali na Linkin Park ze spodních příček americké hitparády a brzy zjistili, že pokud to chtějí někam dotáhnout, budou muset čistě metalcorovou škatulku hodně rychle opustit. ..
S Davidem Reecem to zatím bylo pořád stejné. Neúnavný americký zpěvák by si možná ani nezakládal na tom, že byl na konci osmdesátých let členem Accept a natočil s nimi hrubě podceněnou a nešťastnou desku „Eat The Heat“, ale prostě to byla jeho nejviditelnější epizoda hudební kariéry a bude mu navždy předhazována. A ještě s debutem Bangalore Choir byla tou nejlepší. Reece vydal už dlouhou řadu alb, z nichž se však většina dá označit za průměrná. V poslední době se věnuje jen vlastnímu projektu, který nese jeho příjmení..
I když si můžete o počínání firmy Frontiers Music myslet co chcete, vzhledem k tomu, jakými produkty a superskupinami neustále zahlcuje trh, dvě věci se jí upřít nedají. Pod svými křídly sdružuje kdysi veleslavné muzikanty zlaté éry osmdesátých let (azyl u nich našli dokonce i Whitesnake), ale dává šanci i mladým kapelám. Jednou z nich jsou britští rockeři Passion. Tu sice netvoří muzikanti sotva odrostlí základní škole, ale v případě tohoto názvu se jedná o jméno zbrusu nové. Nejde o žádný umělý produkt ze stáje Frontiers, ..
Hairmetaloví Nasty Ratz platí za jeden z největších objevů minuléího roku na české scéně. Kapela sice funguje už osm let, ale prosazovat se začala až po změně sestavy, která ji postihla po vydání debutu "First Bite". Dnes o ní fanoušci stylu moc dobře vědí, ale kapela sama uznává, že v tuzemsku neexistuje žádná větší komunita, která by dokázala vyvolat hairmetalový boom. Proto i Nasty Ratz jsou stále undergroundovou záležitostí, ovšem s příslibem, že v budoucnu může být všechno jinak. ..
Ono se to nezdá, ale američtí Supersuckers jsou ostřílení matadoři, kteří pod vedením svérázného chlapíka, přezdívaného Eddie Spaghetti, na scéně působí už přes třicet let. Když na konci osmdesátých let začínali, nezapadli do vlny hair metalu, přestože jejich hudba byl vlastně jen přitvrzený rock n`roll, který v sobě měl vlivy punku, jižanského rocku, metalu i drobný nádech country, čili nic, co by bylo v rozporu se jmenovaným stylem. Supersuckers ale nebyli takoví fešáci jako Poison..
"Diver Down" fanoušky na chvilku zasytilo, vydavatelskou firmu uspokojilo, neboť zaznamenalo vyšší prodej než "Fair Warning", ale kapela z něho byla rozpačitá. "Byla to zbytečná deska," svěřil se po delší době Alex Van Halen, "měli jsme počkat minimálně rok a pak nahrát "1984". Ovšem ani s "Diver Down" se o žádném ústupu z pozic nedá mluvit, veškeré koncerty propagační šňůry byly plné a kritika byla kapele stále nakloněna, i když ta stále častěji citovala stejný model, který se už začínal kolovrátkově opakovat. ..
O amerických Psychotic Waltz se z počátku kariéry mluvilo jako o novodobých metalových nástupcích Jethro Tull. Bylo to ale dané tím, že zpěvák Buddy Lackey, říkající si také Devon Graves, hrál (stejně jako Jon Anderson) na flétnu, ovšem jejich hudba jela v intencích americké progresivity na tenké hranici mezi hard rockem a heavy metalem. Psychotic Waltz byli spíše utajeným tipem pro zasvěcené a zůstávali v oblibě za stylovými kolegy Queensrÿche. Byli víc ponořeni do svého hudebního umění, ..
Pokud si Rosse The Bosse spojujete jen s jeho působením v Manowar v osmdesátých letech, je to sice nejjednodušší, ale značně neúplné. Tenhle americký kytarista byl členem Manowar v dobách jejich největší slávy, jeho hra je ke slyšení nejen z prvních desek, ale i z trháků „Fighting The World“ a „Kings Of Metal“, ale Ross vstoupil do světa hudby mnohem dříve. Před Manowar byl totiž členem vlivných newyorských punkerů The Dictators a po konci svého působení u legendy „true metalu“ se k punku vrátil ..
Další superskupina…, navíc ze stáje Frontiers Music. Neexistuje asi žádné jiné spojení, které by nechalo hardrockového fanouška chladnějším. Podobných projektů se vyrojilo v posledních letech tolik a s tak kolísavou kvalitou, že od ohlášení založení Black Swan se nedalo čekat vůbec nic. Je chválihodné, že ve Frontiers nevsadili tentokrát na jedno kdysi velice slavné jméno, které by obklopili armádou svých námezdních muzikantů a producentů, ..
Jméno kytaristy Clinta Loweryho nemá v tuzemsku určitě takový zvuk jako v domovských Spojených státech, ovšem když se řekne název jeho kapely – Sevendust – většina už ví, kolikátá udeřila. Tahle kapela stála na samém zrodu nu-metalu a přestože se nikdy nestala vůdčí partou trendu, tehdy z něho dokázala docela slušně těžit. Už jen proto, že její bezejmenný debut z roku 1997 se velice brzy pozlatil a kapela na něm předváděla slušnou energickou hudbu, která využívala deprese Korn a rozvernost Limp Bizkit. ..
V prvním díle povídání s dlouholetým předákem Olympicu Petrem Jandou jsme se zastavili na začátku osmdesátých let, kdy tato kapela prožívala svůj druhý vrchol. Uznávali je jak staří fanoušci, pamětníci alb "Želva" a "Pták Rosomák", ale i noví fanoušci, kteří sledovali trendy v rockové hudbě, která se valila ze zahraničí. Olympic byl na začátku osmdesátých let fenoménem a ten svůj post si udržel i do dnešních dnů. Jak se Petr Janda dívá na léta, kdy koketoval s heavy metalem, jak na hubenou porevoluční dobu a jak na současnost,..
Povídat si s Petrem Jandou o jeho kariéře je jako předčítat příběh celé české rockové hudby. Nestárnoucí guru je v současné době, kdy se nemůže dočasně postavit na pódium, zavřený ve svém studiu Propast, kde vzniká už dvaadvacátá deska Olympicu. Je až neuvěřitelné, že jeho kariéra trvala od padesátých let, které se dnes jeví jako naprostý pravěk. Právě o tom, jak šla léta s Olympicem, se Petr Janda rozpovídal v následujícím rozhovoru, který jsme rozdělili na dvě části...
Letos to bude deset let, co se kapele Gotthard otočil svět vzhůru nohama, když se z výletu do Ameriky nevrátil živý zpěvák Steve Lee. Od té doby se v této kapele změnilo mnohé. Post frontmana obsadil australský rodák Nic Maeder, se kterým kapela vydavá aktuálně už čtvrté album. Minulé desky ale odhalily jeden zásadní fakt. Na rozdíl od takových formací jako Van Halen, AC/DC, Deep Purple či Black Sabbath, které se s výměnou vokalisty popasovaly v minulosti na výbornou a pokračovaly v kvalitativní linii předchozích alb,..
V roce 1982 se na americké rockové scéně lámaly ledy. O rok dříve ji totiž zasáhl fenomén v podobě alba "4" od Foreigner, které letělo v hitparádách neomylně k vrcholu a Van Halen rázem už nebyli senzací sezóny. Deska Foreigner byla silná, obsahovala deset zaručených hitů, kterým přece jen nizozemští bratři konkurovat nemohli. Nápady jim totiž docházely, jejich párty styl začínal být okoukaný a příliš úzký tomu, aby se mohl někam vyvíjet. V té době v Americe ještě doznívala móda post-punkových kapel, ..
Na Anvil je spoleh. Když dostanete do ruky kteroukoliv z desek, vydávaných úzkostlivě v pravidelném rozestupu dvou až tří let, vždy jasně víte, co se na ní bude odehrávat. Pokud se o nějaké kapele dá říct, že se zarputile drží svého kopyta, pak jsou to právě Anvil, neúnavní kanadští dělníci klasického heavy metalu. Smolaři, kterým se nikdy nepodařilo prorazit, přestože měli kdysi sílu Motörhead a z pódia zfoukli nejednu hvězdu žánru. Ovšem chyběl jim hit, vyložená bomba..
Richiemu Kotzenovi je už padesát. Přitom se zdá, že to není tak dávno, kdy jako „zázračný“ mladíček nastupoval k hairmetalovým hvězdám Poison. Přestože u nich zažil jen krátkou epizodu, stejně jako u hardrockových Mr. Big, už nikdy se nálepky bývalého kytaristy těchto kapel nezbaví. A to většinu života prožil na sólové dráze… Kotzen se hravě dá zařadit do škatulky „guitar hero“, přestože je z úplně jiného těsta než třeba Yngwie Malmsteen nebo Steve Vai, ale věhlasu dosáhl takřka stejného. ..
I když je název Autumn`s Child na scéně pojmem zbrusu novým, jeho členové už toho mají odslouženo více než dost. Stěžejním je švédský zpěvák Mikael Erlandsson, který na scéně působí už od konce sedmdesátých let a přestože se mu nikdy nepovedlo vstoupit do první ligy, jeho hlavní projekt Last Autumn`s Dream je už dvacet let zárukou vyrovnané kvality. A není to rozhodně dané jen tím, že v něm působili i členové Europe Mic Michaeli, John Levén a Ian Haugland, či výtečný německý kytarista, ..
Motorband, Kreyson, Aleš Brichta Band, Vitacit, Mewa, Hattrick projekt Uruguay Cavallery Tomáše Krulicha, ale i práce na sólovkách takových interpretů jako Dan Horyna, Lešek Semelka nebo zesnulý člen Tublatanky Dodo Dubán... To vše se pojí se jménem bubeníka Daniela Hafsteina. Kdysi jeden z nejvytíženějších českých bubeníků zmizel po odchodu od Aleše Brichty z očí širší veřejnosti, ale na hudbu nezanevřel. Několik let už je členem teplické party Hlahol,..
Móda unplugged nebo akustických alb se pomalu ale jistě vrací. Proto je nadmíru logické, že s podobným počinem přijdou jedni z pionýrů grunge, tedy stylu, se kterou byla tenhle trend spojen snad nejvíce. Vždyť si vzpomeňme, jaký poprask tenkrát nadělal záznam „Unplugged In New York“ od Nirvany (jasně, krátce po smrti Kurta Cobaina to byla jiná doba), nebo jakým dojmem působila sebezničující nahrávka Alice In Chains „MTV Unplugged“. V devadesátých letech podobným projektům propadly..
Harlej je tak trochu fenomén české scény. Stále se mu daří jednou za dva, tři roky přijít s albem, ze kterého vykřesá minimálně jeden zaručený koncertní hit. Jeho sláva pořád stoupá a na koncerty chodí čím dál víc lidí i přes fakt, že jejich alba z minulé desetiletky nebyly kvalitativně srovnatelné s díly z jejich první éry, kdy minimálně „Harlejova kometa“ a „Musíme se pochválit, máme auto z M(m)ostu“ byly skutečné trefy do černého. Fanouškům to ale zjevně nevadí, protože koncerty Harleje jsou na české poměry pořád ještě dost velká show ..
Psát příběh alba "Fair Warning" znamená psát o úpadku Van Halen. Přestože navenek působilo vše dokonale, všechno bylo zalité sluncem, alba se prodávala v milionových nákladech, turné byla beznadějně vyprodána a dolárky se sypaly, uvnitř to tak růžové nebylo. Rothovy velkohubé řeči v tisku pohodě uvnitř kapely škodily, tento blonďatý kavalír si proti sobě jeden čas popudil všechny tři zbylé členy. Ovšem co bylo ještě horší. neustálý tlak vydavatelské firmy, jenž trval vlastně od prvního alba,..
H.E.A.T. jsou z těch kapel, které vzešly ze skandinávského hairmetalového boomu konce první desetiletky tohoto století, ale také z těch, které dokázaly přežít jeho postupný rozklad. A nejen to, postupem času se spolu s Crazy Lixx vypracovali na vůdčí osobnosti scény, v čemž jim bezpochyby pomohl příchod zpěváka Erika Grönwalla, vítěze televizní soutěže Idol 2009. S jeho příchodem se zapomnělo na trochu nedomrlá první dvě alba a spolu s ním se kapela uhnízdila pevně ve svém stylu..
Když zemřel Karel Gott, byl z toho v tuzemsku celonárodní smutek se státním pohřbem. Když o pár měsíců později skonal Ivan Král, proběhlo tiskem jen několik krátkých zpráv, přestože z celosvětového hlediska byl jejich přínos hudbě obdobný. V Čechách ale Král nikdy neměl moc ustláno na růžích, což bylo dané především tím, že se s rodnou hroudou rozloučil už v polovině šedesátých let, kdy s rodiči a bratrem emigroval do New Yorku. To mu bylo osmnáct let, přišel přímo do víru hippie revoluce a hudba mu naprosto učarovala. ..
S letitou legendou Nektar je to složité. Její historie a vlastně i současnost je zamotanější, než by se mohlo na první pohled zdát, přestože dnes v ní znovu působí tři zakládající členové, bubeník Ron Howden, basista, klávesista a zpěvák Derek „Mo“ Moore a Mick Brockett, který měl odedávna na starosti speciální efekty, jenž progresivnímu art rocku dávaly vesmírnou atmosféru. Tuto sestavu lze tedy považovat za naprosto legitimní, i když v ní už nemůže působit před čtyřmi roky zesnulý frontman Roye Albrighton. Ovšem kromě ní ..
Věčný zpěvák Saxon Biff Byford je bezesporu jednou z ikon nejen Nové vlny britského heavy metalu, ale tvrdé muziky obecně. Bylo mu skoro třicet, když Saxon vydali svůj bezejmenný debut a mezi mladými dravci jako Bruce Dickinson (tehdy Samson), Paul Di`Anno (tehdy Iron Maiden), Sean Harris (Diamond Head) nebo Joe Elliott (Def Leppard) působil tak trochu jako tatík. Svým projevem, který je místy sice trochu protivný, ale navýsost osobitý, dokázal na základních albech metalové kultury jako „Wheels Of Steel“, „Strong Arm Of Law“,..
Přestože album "Van Halen II" nikdy nedosáhlo takového vlivu a nemělo tak silný dopad jako debut, kapela se s ním dostala do obrovského kolotoče, neboť vyměnila kluby a malé sály za velké arény a stadiony. Van Halen si pomalu zvykali na pozici hlavních hvězd, což dělalo dobře především Rothovu egu, které rostlo takovou rychlostí, jakou se zvětšoval zástup roztoužených dívek za dveřmi jeho šatny. Svou sexuální posedlost vyřešil Roth po svém, když oznámil, že se nechal pojistit proti případnému otcovství. ..
V devadesátých letech patřili Pyogenesis (spolu s Crematory) k největším nadějím německé doom/deathmetalové scény. Kdo by to byl v devadesátých letech řekl, že poté zažijí obrat k téměř pop-punkové éře a dokonce přežijí vlastní smrt? Tahle kapela je jako přírodní úkaz a fenomén v jednom. Když se totiž zdálo, že se na začátku tisíciletí slušnou deskou „She Makes Me Wish I Had A Gun“ vyčerpali a řekli poslední slovo, dokázali se o více než deset let později vrátit s dvojicí skvělých alb ..
I když by se situace u hvězd amerického sludge metalu Crowbar mohla jevit jako klidná a pokojná, opak se zdá být pravdou. Jistě, v roce 2016 vyšlo album „The Serpent Only Lies“, ale u toho nebyl původní člen, basista Todd Strange, který se po svém návratu v tentýž rok stáhl do ústraní a dnes s kapelou už nekoncertuje, přestože se o něm mluví jako o plnohodnotném členovi. Není ani součástí comebacku superskupiny Down, kde působí někdejší frontman Pantery Phil Anselmo, ..
Hvězda švédských The Night Flight Orchestra dosud stále stoupala. Průlomu se tahle kapela, složená z veličin skandinávské deathmetalové scény, dočkala už s albem „Amber Galactic“, ovšem to nejlepší předložila s další deskou „Sometimes The World Ain`t Enough“, kde jednoznačně definovala svou tvář a frontman Björn „Speed“ Strid hlásil, že „z hudby The Night Flight Orchestra je mnohem více cítit kokain než LSD“. Tím bylo jasně řečeno, že výraz kapely se přesunul od retra první poloviny sedmdesátých let..
Historie téhle party ze Severní Karolíny sahá na začátek minulé desetiletky. To na tamní klubové scéně začala působit formace, která si říkala 21st Century Goliath a kromě toho, že ve svém středu měla výborného kytaristu Scotta Robyho a zpěváka Tonyho Leona, reflektovala na práskavou hudbu konce osmdesátých let, kterou tehdy na losangeleských pódiích předváděli například L.A. Guns, Faster Pussycat, Vain nebo Love/Hate. 21St Century Goliath se povedlo vydat dvě vcelku slušná alba „Radio Destroyer“ (2012)..
Chcete nahlédnout do kuchyně hvězdných amerických alternativců Breaking Benjamin trochu jiným okýnkem? Pokud ano, musíte se smířit s faktem, že jejich aktuální albová kolekce „Aurora“ popírá jakékoliv metalové pnutí, na které byli fanoušci zvyklí, a nabízí naprosto jiný pohled na jejich tvorbu. Tahle kapela si to ale může tak trochu dovolit. Za dvacet let existence už posluchačům dokázala, že její tvorba je pevně ukotvena na pomezí alternativního rocku a metalu, kde často dochází k přesahům do nu-metalu a metalcoru, ..
V čem by asi tak mohl zaujmout projekt, který spojil osmadvacetiletého chorvatského zpěváka Dina Jelusicka s protřelým kytaristou Georgem Lynchem, v osmdesátých letech oporou hairmetalových Dokken, dlouhá léta však už světoběžníkem v různých projektech a stylech? Reklama nejvíce láká na Lynchovo jméno, které má v rockovém světě ještě stále zvuk, přestože jeho nositel jej devalvoval několika deskami, které se ani nevyšplhaly na hranici průměru...
Na konci sedmdesátých let nebylo v Americe žhavější a energičtější kapely než Van Halen. Se svým debutem dokázala kapela píchnout životadárnou injekci hard rocku, stylu, o němž se mluvilo jako o přežitém a mrtvém. Vždyť se podívejme na to, jak celá scéna vypadala. Vedoucí úlohu stále plnili Kiss, ovšem ti se zmítali ve vlastních problémech, byl je nucen opustit bubeník Peter Criss a kvůli alkoholu a drogám jejich aktivity brzdil i Ace Frehley. Kapela navíc měkla a začala inklinovat k disko proudu. ..
Tahle svérázná parta z Hollywoodu slaví už deset let a za tu dobu si v klubech na Sunset Strip, kde začínala řada jejich idolů, dokázala vydobýt slušné renomé a má věrný okruh příznivců. Ovšem přestože její principál (a dnes už jediný původní člen) uvádí jako svůj hlavní vzor Guns N`Roses a kdysi v jejich řadách hrával i bubeník hairmetalových kašpárků Pretty Boy Floyd Ben Graves, od Davey Suicide nečekejte žádný ostrý rock n`roll nebo hair metal. Tahle čtveřice,..
I když to ze začátku vypadalo, že Revolution Saints bude jen další projekt bezhlavě splácaný ředitelem Frontiers Music Serafinem Peruginem, čas ukázal, že i mezi nepřebernou řadou víceméně bezcenných alb podobného typu se najde něco, co má skutečně smysl a uměleckou hodnotu. Bubeníka a zpěváka Deena Castronova (ex-Journey, Ozzy Osbourne, G//Z/R, Steve Vai…), basistu a zpěváka Jacka Bladese (Night Ranger, ex-Damn Yankees) a kytaristu Douga Aldriche..
Pokud nic jiného, lze Pixies považovat za zatraceně kultovní kapelu. Byli to právě oni, koho Kurt Cobain vedle The Beatles a Melvins citoval jako svůj největší vzor a kteří byli tak nepřímo považování za jakési kmotry grunge. S tímto hnutím ze Seattlu pochopitelně neměli nic společného, už jen proto, že se zformovali v Bostonu a nikdy nebyli příznivci zbytečně podladěných kytar a utahaných žalozpěvů. Pravda, do klasické scény Ameriky osmdesátých let vůbec nezapadali, protože jestli něco bytostně nenáviděli,..
Pink Floyd, Led Zeppelin, Rush, Genesis, Public Enemy, Melvins ale i Johann Sebastian Bach nebo Antonio Vivaldi, to jsou jména, která jako své největší vzory uvádí tahle americká parta čtyř podivných pavouků. Ovšem věřte kapele, která si dá tak krkolomné jméno …And You Will Know Us By The Trail Of Dead… Tahle formace na scéně funguje už více než čtvrt století a za tu dobu si svou specifickou hudbou získala řadu fanoušků po celém světě. Právě pro svou podivnost jeu mnohými až zbožně milována, ..
Dokáží američtí buřiči Anti-Flag ještě něčím překvapit a šokovat, když je od vydání debutu „Die For The Goverment“ jejich hlavním mottem kritika americké politiky a obhajování lidských práv? S takovou filozofií vznikli už v osmdesátých letech a pokračují v ní do dnešních dnů. Anti-Flag na to šli vždy chytře a tak jejich slova měla dopad, obzvlášť, když je zpěvák Justin Sane přednášel se zápalem sobě vlastním. Možná zpočátku chtěli být novými Dead Kennedys, ale výrazové prostředky pro svůj manifest zvolili trochu jiné. ..
Ten příběh je starší než hard rock sám, přesto jsou Van Halen jedním z jeho nejviditelnějších symbolů. Pokud budeme pátrat po absolutních začátcích téhle party, je nutné se přenést až do roku 1962. Tehdy totiž do kalifornské Pasadeny přijíždí holandský muzikant Jan Van Halen spolu se svou indonézskou manželkou Eugenií Van Beers a svými dvěma syny, devítiletým Alexem a sedmiletým Eddiem. U těch už od kolébky nebylo pochyb o hudebním nadání a od útlého věku je otec vedl k lásce k hudbě a samotným nástrojům...
Než začnete poslouchat novinku Ozzyho Osbournea, musíte si uvědomit dvě věci. Zaprvé, že má tenhle britský zpěvák svůj zenit už dávno za sebou. Na druhou stranu, že máte co do činění se zakladatelem heavy metalu, který toho dokázal tolik, že dnes už nemá zapotřebí vůbec nic točit. Navíc v jeho věku a se zchátralou tělesnou schránkou. Proto se také dlouhou dobu pochybovalo o tom, zda ještě nějaká jeho deska vyjde. Nakonec vyšla a vzbudila zase velké pozdvižení. Ne proto, že by na ní Osbourne přišel s nejlepším..
Kdo věřil tomu, že „No More Tours 2“ které Ozzy Osbourne odstartoval před pár lety a chtěl jeho názvem demonstrativně říct, že už definitivně končí, musel být buď naprostý blázen nebo člověk, který o kariéře tohoto zakladatele heavy metalu neví vůbec nic. Že se nebude končit bylo nad slunce jasnější, na podobná prohlášení byl pan Osbourne vždycky kadet a vzhledem k tomu, jak obratnou manažerkou je jeho manželka Sharon, sloužily podobné výkřiky jako otřepaný marketingový trik...
Co bylo zajímavé na kapele Banshee z amerického Kansasu, která byla tak trochu mylně házena na konci osmdesátých let do hairmetalového pytle? S největší pravděpodobností to, že přestože měla jasně hairmetalový základ, na kterém stavěla od svého vzniku v roce 1985, nestala se nakonec sto padesátým osmým klonem Mötley Crüe či Poison, ale dokázala do své hudby vpašovat mnohem více vlivů, které se dotýkaly až teritoria amerického power metalu. Nebyli sice tak draví jako Riot, Vicious Rumors nebo Armored Saint,..
O tom, že je Jorn Lande výborný zpěvák, nikdo nepochybuje. Samozvaný nástupce Ronnieho Jamese Dia (kterým však nikdy být nemůže) o tom přesvědčil už v první polovině devadesátých let, kdy byl přizván kytaristou Ronnim Le Tekrem k projektu Vagabond, který měl suplovat hvězdné Nory TNT v době jejich prvního rozpadu. Ovšem tahle ambiciózní parta skončila velmi záhy po dvou albech, když zpěvák Tony Harnell oznámil návrat k TNT a Lande se ocitl na dlažbě. Tehdy ale ukázal, že je výtečným zpěvákem ..
Že jsou Sunn O))) ojedinělým zjevem na scéně, je jasné každému, kdo jen kdy zaslechl alespoň úryvek z nějaké jejich desky. Jsou to právě oni, kdo vymyslel specifický styl drone metal, který se zakládá na jednoduchém, až primitivním kytarovém riffu, jenž se nechá zní tak dlouho, jak to jde a přidává se do něho hučení kytarové vazby. Počáteční experiment, který vzešel z noisu a temného ambientu si kupodivu své příznivce našel a proto nezůstalo jen u debutového alba „OO Void“ z roku 2000. ..
Steve Harris z Iron Maiden se podruhé hlásí se svým bočním projektem a skalní fanoušky Železné panny s ním dozajista znovu zklame. Stejně tak jako u osm let starého bezejmenného debutu, s nímž Harris ukázal, jak moc se dokáže vymanit z vlivu, který má na zmíněnou britskou legendu. I přes nepříznivé ohlasy z řad fanoušků i části kritiky se nejednalo o špatnou desku. Jenže slavný basista se rozhodl, že jeho kapela nebude uspokojovat primárně heavymetalovou část fanouškovského spektra..
Pokud mluvíme o velkých grungeových pěvcích, většinou bývají zmiňováni Kurt Cobain, Layne Staley, Eddie Vedder, Chris Cornell nebo Scott Weiland a na Marka Lanegana se jaksi zapomíná. Přitom stačilo málo a jeho někdejší kapela Screaming Trees mohla stát vedle Nirvany nebo Pearl Jam na vrcholku hnutí začátku devadesátých let a Lanegan se mohl škebit z titulních stránek hudebních časopisů. Měl totiž už v dobách největšího boomu grunge vyspělý hlas a skvělý projev, ..
Pokud budeme probírat největší osobnosti české rockové a metalové hudby, nutně při tom narazíme na Aleše Brichtu. Dlouholetý frontman Arakainu je už čtvrt století na sólové dráze, kterou nevzdává ani po sérii zdravotních komplikací, jež jej v poslední době postihly. Podle svých slov se ale už cítí dobře. Brichta se s otázkami moc nemazlil a odpovídal krátce a věcně. I to patří k image muzikanta, o němž se v osmdesátých letech Petr Janda vyjádřil jako o "naštvaném mladém muži, který je připravený někomu jednu majznout"...
Přestože se The Black Crowes aktuálně vrátili po několika letech zpět, aby oslavili třicet let od vydání skvělého debutu "Shake Your Money Maker", a válečná sekera mezi bratry Robinsonovými je zakopána, rozhodně to neznamená, že by musela nutně skončit formace The Magpie Salute, kterou si v roce 2016 postavil jako trucpodnik kytarista Rich Robinson. Spolu s ním fungují v The Magpie Salute i další někdejší členové The Black Crowes, kytaristé Marc Ford a Sven Pipien, ..
Taylor Hawkins byl vždy něco víc, než jen bubeník Foo Fighters. V téhle kapele působí od roku 1997, když nahradil méně zručného Williama Goldsmitha a definitivně tak zabránil Davu Grohlovi v tom, aby musel sám usednout za bicí soupravu. Ovšem je to právě Grohl, který Taylorovi nedělá pozici ve Foo Fighters moc jednoduchou, když sám (jako někdejší bubeník slavné Nirvany) vyžaduje místo za bicí soupravou. Svou občasnou frustraci ventiluje Hawkins hostováním na počinech takových umělců, ..
Název Grand Slam je starý už několik desetiletí a pamětník rockové historie už asi ví, která udeřila. Formaci téhož názvu totiž založil v roce 1984 Phil Lynott, když jeho legendární Thin Lizzy rozložila sžíravá drogová závislost většiny členů a s tím i související nedisciplinovanost. Tehdy se od Grand Slam čekalo hodně, protože kromě Lynotta měli ve svém středu ještě klávesistu Magnum Marka Stanwaye a kytaristu Laurence Archera. Lynott tehdy do kapely vkládal velké naděje, ovšem nakonec zůstalo jen u nich...
Green Day by byli jistě moc rádi, kdyby se jim ještě jednou povedl takový průlom jako v devadesátých letech s „Dookie“, a o dekádu později s „American Idiot“. Proto také sázeli na minulou nahrávku „Revolution Radio“ jako na tu, která po několika hubenějších letech vystřelí jméno kapely opět na vrchol. Následovalo sice první místo v americké hitparádě Billboardu, ale jinak se nic podstatného nestalo a ani singl „Bang Bang“ nezabodoval jako svého času „Boulevard Of Broken Dreams“ nebo „Wake Me Up When September Ends“. ..
Švédští Mustasch vzešli z boomu skandinávských garážových kapel konce devadesátých let. Tedy z doby, který světu dal The Hellacopters, Hardcore Superstar, Gluecifer, Datsuns, fakticky i Backyard Babies a mnoho dalších. Tehdy neplatili za tahouny scény, i když svůj zmetalizovaný rock n`roll (kde nebyla nouze o nosné vlivy punku) hráli s velkým nasazením, trvalo jim o něco déle, než se na severské scéně prosadili. Šli na to trochu jinak než ostatní jmenované kapely a během let demonstrovali, že umí napsat řadu chytlavých hitů,..
Je to neuvěřitelné, ale Dan Horyna se pohybuje na scéně už skoro půl století. Za ta léta prošel Vitacitem, Pumpou, Merlinem, Benefitem, ale i Kroky Františka Janečka. Jak sám říká, všechno byl přirozený vývoj, kterým prošla nejen jeho osoba, ale i projev, kterým se prezentuje. Má pořád silný hlas, kterým udivoval už v sedmdesátých letech a jeho životní eskapády, vzestupy a pády se na něm nijak nepodepsaly. V současnosti působí jak v Merlinu, tak znovu ve Vitacitu a do budoucna se dívá s optimismem. ..
Je pravda, že sláva australských Wolfmother tak trochu pominula. Ovšem předák Andrew Stockdale si za to může vlastně sám. Myslí si totiž, že může donekonečna opakovat model, který uplatnil v roce 2005 na bezejmenném debutu, jenž z Wolfmother udělal hvězdu, když se kopií po světě prodalo více než milion a půl. Kvůli tomu se Wolfmother začali propadat mezi šedý zástup retro kapel a přestože nad nimi stále ční, ten rozdíl se začíná pomalu stírat. Ničemu nepřidaly ani vleklé personální problémy,..
Že se Donnie Vie dokáže obejít i bez domovských Enuff Z`Nuff, bez kterých si nedokázal svůj život představit skoro třicet let, a z nichž jej vypudily egomaniacké choutky principála Chipa Z`Nuffa, se ví už dávno. Minimálně od začátku tisíciletí. Enuff Z`Nuff se tehdy nacházeli v divném rozpoložení, netušili, jestli kapela existuje a kdo v ní vlastně hraje a Donnie se vypravil na sólovou dráhu. Ta pokračuje bez kvalitativních výkyvů dodnes a jestli něco potvrzuje, tak je to nejen Donnieho veliká obliba The Beatles,..
Pokud vás poslední vývoj Rammstein zklamal, zkuste se poohlédnout trochu jinam. U našich západních sousedů totiž nefunguje jen parta Tilla Lindemanna, ale dlouhá léta před nimi svou věrnost podobné hudbě přísahali i Düsseldorfští Die Krupps. Nejsou v žádném případě tak mediálně tlačeni jako Rammstein (u nichž to zpočátku bylo i proto, že pocházeli z Východního Německa), ale v době, než Rammstein vyšel jejich debut, byli Die Krupps velkými hvězdami na industriálně metalové scéně. Položila je dlouhá pauza po roce 1997,..
Situace kolem britské kapely Dogs D`Amour je velice nepřehledná. Oficiálně stále funguje klasická sestava, kde kromě frontmana Tyly J. Pallase působí ještě kytarista Jo Dog, basista Steve James a bubeník Bam. Tahle parta, sice velmi sporadicky, ale sem tam přece jen koncertuje, ale od roku 2011 nevydala žádnou nahrávku a tenkrát se také jednalo jen o novou verzi klasického akustického EP "Graveyard Of Empty Bottles". Zatímco kytarista Dog a basista James dělají v mezičase bůhvíco a bubeník Bam jede turné..
Ondřej Klášterka neboli Morbivod je jedna z nejdůležitějších osobností české undergroundové scény, protože už více než dvacet let působí v několika důležitých kapelách, ať už se jedná o Umbrtku, Stíny plamenů, Trollech nebo War For War. Od původního black metalu se vyvinul ve všetranného hudebníka, který dokáže přeskakovat mezi styly a jeho aktivity se nezaměřují jen na pekelnou tvorbu. Jelikož Umbrtka, která velice svérázným způsobem opěvuje život dělníků a tovární špínu (zejména plzenské Škodovky) ..
Pamatujete ještě na kapelu Little Angels, která na konci osmdesátých let působila jako britská odpověď na zvukově čistší a navoněnější kapely hairmetalového boomu z Los Angeles, ale nezapomínala ani na ostrovní hardrockové tradice? I když ji po velmi dobrém a pravděpodobně nejdospělejším albu „Jam“ z roku 1993 smetla (jako řadu jejich souputníků) vlna grunge, jejich zpěvák Toby Jepson flintu do žita nehodil. Jeho první post-Little Angels projekt Toby And The Whole Truth sice po albu..
Skoro dvacet let ležela značka amerických industrialistů Stabbing Westward u ledu, přitom v devadesátých letech platila tahle kapela za jakýsi tajný tip podobně laděné scény. Nikdy sice nebyli předurčeni k tomu, aby se z nich stali noví Nine Inch Nails, na to vždycky frontman Christopher Hall a jeho parta byli příliš normální, ale už svým debutem "Ungod" tahle kapela přesvědčila o tom, že s ní bude třeba počítat. Nebyla sice tak přitažlivě podivná a neuchopitelná jako Nine Inch Nails, ani tak tvrdá a sebedestruktivní jako Ministry,..
Současná záliba členů Paradise Lost v death metalu je trochu zarážející. Byli to právě tito Britové, kteří kdysi death metal, na němž začínali, hodili za hlavu, aby se rozlétli napříč devadesátými léty, kdy prodělali úchvatný přerod ze sklepní party v jednu z nejrespektovanějších rock/metalových kapel té doby. Postupně odhazovali hnijící kořeny smrtícího metalu, ale nakonec i životadárného doomu, který profitoval na jejich prvním přelomovém díle "Gothic", aby s trojicí alb "Icon", "Draconian Times" a "One Second" ..
Od doby, co v roce 1984 vyšla debutová deska "Opium", se stali KMFDM stálicí a vlastně i pojmem na hudební scéně. Může za to i jejich tvrdohlavost, kdy přes prvotní experimenty s disko rytmy se pevně ukotvili v tvrdém industriálu, který pohánějí metalové kytary a v novém tisíciletí i skvěle rozložené vokály Saschy Konietzka a Lucie Cifarelli. To je hlavní deviza této německé party, která kdysi byla na velkých námluvách s basistou od Marilyna Mansona a někdejším frontmanem hairmetalových Shotgun Messiah Timem Skoldem. ..
Někde někdo napsal, že Sons Of Apollo jsou moc dobří na to, aby byli jen kopírkou Dream Theater. Tohle přirovnání sedí, přestože se americká pětice chtěla od zmíněných progresivních hvězd co nejvíce distancovat. To zas tak dobře nejde, protože minimálně bubeník Mike Portnoy je s Dream Theater spojen doslova pupeční šňůrou. Ale jak ukázal debut "Psychotic Symphony" z roku 2017, Sons Of Apollo si chtějí žít vlastním životem...
Big Bossovi je už osmašedesát. A sám také rekapituluje svůj život. Proto kromě staršího biografického DVD "Vzpomínky na hovno" na konci loňského roku vydal sólovku "Než zemřu", která má být jeho poslední. Teď se chce soustředit na domovský Root, s nímž právě točí novou desku. Už nemusí nikomu nic dokazovat. Ani na sólové dráze a už vůbec ne jako člen domovské kapely. Bere proto věci s nadhledem, což je cítit z následujícího rozhovoru. V něm Big Boss také shrnul celou svou kariéru, ..
Prvotní humbuk kolem Limetalu už trochu utichl. Přestože kapela kolem bývalých členů ostravské legendy Citron jela loni turné s Kabátem, jejich druhé album „Znamení“ vyšlo tak trochu utajeně. Pokud si vzpomenete na situaci před pár lety, kdy došlo k rozštěpení Citronu a tím pádem i vzniku Limetalu, jeví se současnost trochu podivně. Navíc členové kapely tvrdí, že se chtějí od své minulosti odstřihnout více než dosud a proto do svého názvu vetkli ještě jedno písmeno l a od té doby máme co do činění už jen s Limetallem. ..|
Dnes je 16.9.2025, svátek má Ludmila
|
| Autor Jan Skala |
|
[11.07.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[10.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.07.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
ANTHRAX - We´ve Come For You All
|
[07.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.07.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
Janis JOPLIN - I Got Dem Ol` Kozmic Blues Again Mama!
|
[04.07.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Ronni LE TEKRØ - The Bigfoot TV
|
[02.07.2022] [hodnocení: 8/10] |
HALESTORM - Back From The Dead
|
[01.07.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
ANTHRAX - Volume 8: The Threat Is Real
|
[30.06.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[28.06.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
BIG BROTHER & THE HOLDING COMPANY - Cheap Thrills
|
[27.06.2022] [hodnocení: 10/10] |
SHAMELESS - So Good, You Should...
|
[26.06.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Alexx MICHAEL (SHAMELESS) - V Kiss bych asi hrát nemohl...
|
[26.06.2022] |
|
[23.06.2022] [hodnocení: 7/10] |
MICHAEL SCHENKER GROUP - Universal
|
[22.06.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.06.2022] [hodnocení: 7/10] |
BIG BROTHER & THE HOLDING COMPANY - Big Brother & The Holding Company
|
[20.06.2022] [hodnocení: 8/10] |
LIPS TURN BLUE - Lips Turn Blue
|
[19.06.2022] [hodnocení: 9/10] |
Don MANCUSO (BLACK SHEEP, LOU GRAMM BAND, LIPS TURN BLUE) - Smrt Phila Nara byl začátek nové kapely
|
[19.06.2022] |
Konec zlatých časů velkých frontmanů? ..více |
[19.06.2022] |
|
[18.06.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.06.2022] [hodnocení: 7/10] |
ANTHRAX - Sound Of White Noise
|
[16.06.2022] [hodnocení: 10/10] |
THE JIMI HENDRIX EXPERIENCE - Electric Ladyland
|
[13.06.2022] [hodnocení: 10/10] |
THE TROOPS OF DOOM - Antichrist Reborn
|
[12.06.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Jiří URBAN (ARAKAIN) - Neburcovali jsme k revoltě, ale spíše k přemýšlení
|
[12.06.2022] |
Ronnie ROMERO - Raised On Radio
|
[11.06.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[10.06.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.06.2022] [hodnocení: 8/10] |
THE JIMI HENDRIX EXPERIENCE - Axis: Bold As Love
|
[06.06.2022] [hodnocení: 10/10] |
GRAHAM BONNET BAND - Day Out In Nowhere
|
[05.06.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Graham BONNET (GRAHAM BONNET BAND) - O svůj hlas se nestarám!
|
[05.06.2022] |
Když Di`Anno prášil... Vrátí se ty časy? ..více |
[05.06.2022] |
|
[02.06.2022] [hodnocení: 8/10] |
Petr JANDA - Asi se mi nebude chtít
|
[01.06.2022] [hodnocení: 8/10] |
DEF LEPPARD - Diamond Star Halos
|
[31.05.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
THE JIMI HENDRIX EXPERIENCE - Are You Experienced
|
[30.05.2022] [hodnocení: 10/10] |
Mick HOPKINS (QUARTZ) - Nemám křištálovou kouli!
|
[29.05.2022] [hodnocení: /10] |
QUARTZ - On The Edge Of No Tomorrow
|
[29.05.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
STABBING WESTWARD - Chasing Ghosts
|
[27.05.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.05.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[24.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.05.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[22.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
Tommy TALAMANCA (SADIST) - Neslavíme. Oslavy se dělají za zemřelé
|
[22.05.2022] |
|
[21.05.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[20.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
ANTHRAX - Spreading The Disease
|
[19.05.2022] [hodnocení: 9/10] |
Aldo NOVA - The Life And Times Of Eddie Gage
|
[18.05.2022] [hodnocení: 7/10] |
MACHINE GUN KELLY - Mainstream Sellout
|
[17.05.2022] [hodnocení: 3,5/10] |
|
[16.05.2022] [hodnocení: 7/10] |
Frankie MURIEL (KING OF THE HILL) - Rockeři se po zemi proháněli volně ve stádech
|
[15.05.2022] |
|
[14.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[13.05.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[12.05.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[11.05.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.05.2022] [hodnocení: 4/10] |
|
[09.05.2022] [hodnocení: 10/10] |
SPECKMANN PROJECT - Fiends Of Emptiness
|
[08.05.2022] [hodnocení: 7/10] |
Paul SPECKMANN (MASTER) - Skladby píšu o zkurveném světě, v němž žijeme
|
[08.05.2022] |
|
[07.05.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[05.05.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.05.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
DARK FUNERAL - We Are The Apocalypse
|
[01.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
Lord AHRIMAN (DARK FUNERAL) - Všichni milujeme extrémy!
|
[01.05.2022] |
DANGER DANGER - The Return Of The Great Gildersleeves
|
[28.04.2022] [hodnocení: 9/10] |
THE HELLACOPTERS - Eyes Of Oblivion
|
[26.04.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[25.04.2022] [hodnocení: 6/10] |
Marlee RYLEY (HYPERIA) - S hudbou jsem začínala v kostele
|
[24.04.2022] |
Youth Gone Wild? Nepřijdou Skid Row s křížkem po funuse? ..více |
[23.04.2022] |
Bryan ADAMS - So Happy It Hurts
|
[22.04.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
DANGER DANGER - Four The Hard Way
|
[21.04.2022] [hodnocení: 7/10] |
HARDCORE SUPERSTAR - Abrakadabra
|
[19.04.2022] [hodnocení: 7/10] |
THE DOORS - Waiting For The Sun
|
[18.04.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[17.04.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
Lee PAYNE (CLOVEN HOOF) - Jsme progrock v metalovém stylu!
|
[17.04.2022] |
Lee PAYNE (CLOVEN HOOF) - Naše první demo jsem hodil do schránky Roberta Planta
|
[16.04.2022] |
Chip Z`NUFF - Perfectly Imperfect
|
[15.04.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.04.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.04.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.04.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.04.2022] [hodnocení: 8/10] |
Billy GRAZIADEI (BILLYBIO, BIOHAZARD) - Všichni vůdci jsou lháři!
|
[10.04.2022] |
|
[09.04.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.04.2022] [hodnocení: 8/10] |
RED HOT CHILI PEPPERS - Unlimited Love
|
[05.04.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[04.04.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[01.04.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[31.03.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[30.03.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[28.03.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[27.03.2022] [hodnocení: 7/10] |
Olli HERMAN (RECKLESS LOVE) - Znovu jsme se narodili!
|
[27.03.2022] |
|
[26.03.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.03.2022] [hodnocení: 7/10] |
SLASH`S SNAKEPIT - Ain`t Life Grand
|
[24.03.2022] [hodnocení: 8/10] |
CULT OF LUNA - The Long Road North
|
[23.03.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[22.03.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.03.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[20.03.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Cris FREDERIKSEN (SVARTSOT) - Odhalujeme lidovou stránku naší hudby
|
[20.03.2022] |
Vůdci hitparád alias mistři prázdných frází ..více |
[20.03.2022] |
|
[19.03.2022] [hodnocení: 4/10] |
SLASH`S SNAKEPIT - It`s Five O`Clock Somewhere
|
[17.03.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
SLASH feat. MYLES KENNEDY AND THE CONSPIRATORS - 4
|
[16.03.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.03.2022] [hodnocení: 7/10] |
THE BEATLES - Yellow Submarine
|
[14.03.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[13.03.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
Jizzy PEARL (LOVE/HATE, QUIET RIOT) - Jsem stále součástí Sunset Stripu
|
[13.03.2022] |
|
[10.03.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[08.03.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[07.03.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[05.03.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
THE FERRYMEN - One More River To Cross
|
[04.03.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.03.2022] [hodnocení: 7/10] |
Marc STORACE - Live And Let Live
|
[01.03.2022] [hodnocení: 7/10] |
THE BEATLES - Magical Mystery Tour
|
[28.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[27.02.2022] |
|
[26.02.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.02.2022] [hodnocení: 6/10] |
THE BEATLES - Sgt. Pepper`s Lonely Hearts Club Band
|
[21.02.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[20.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
Andy BOULTON (TOKYO BLADE) - Brexit? Hloupý nápad dotažený do konce
|
[20.02.2022] |
|
[19.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
BILLY TALENT - Crisis Of Faith
|
[18.02.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.02.2022] [hodnocení: 5/10] |
|
[16.02.2022] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[14.02.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[13.02.2022] [hodnocení: 7/10] |
Jackie a Jessica PARRY (DIANTHUS) - Inspirace jsou The Shining i vznešená éra rokoka
|
[13.02.2022] |
Robert PLANT & Alison KRAUSS - Raise The Roof
|
[12.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
KISSIN` DYNAMITE - Not The End Of The Road
|
[11.02.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.02.2022] [hodnocení: 6/10] |
LAND OF GYPSIES - Land Of Gypsies
|
[08.02.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[07.02.2022] [hodnocení: 9/10] |
|
[06.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
Nigel GLOCKLER (SAXON) - I v jazzu bychom zněli jako Saxon
|
[06.02.2022] |
|
[04.02.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.02.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.02.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[31.01.2022] [hodnocení: 9/10] |
Zac RED (SUPREME UNBEING) - Zasáhneme obyvatele Země naším učením
|
[30.01.2022] |
|
[29.01.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.01.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[27.01.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.01.2022] [hodnocení: 9/10] |
THE BEATLES - Beatles For Sale
|
[24.01.2022] [hodnocení: 6/10] |
|
[23.01.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
David HUFF (GIANT) - Vítězí nejlepší skladby a je jedno, kdo z nás je napsal
|
[23.01.2022] |
ME AND THAT MAN - New Man, New Songs, Same Shit, Vol. 2
|
[22.01.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.01.2022] [hodnocení: 9/10] |
Peklo se zavřelo. Netopýr už počtvrté nevylétne... ..více |
[21.01.2022] |
|
[20.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
Ray WILSON - The Weight Of Man
|
[18.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
THE BEATLES - A Hard Day`s Night
|
[17.01.2022] [hodnocení: 10/10] |
Redaktorská bilance roku 2021 - Pepsi Stone
|
[17.01.2022] |
Ádám FORCZEK (NEEDLESS) - Od pití piva jsme se vyprofilovali v bestii
|
[16.01.2022] |
BEATALLICA - The Devolver Album
|
[15.01.2022] [hodnocení: 1/10] |
BLACK LABEL SOCIETY - Doom Crew Inc.
|
[14.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[13.01.2022] [hodnocení: 10/10] |
|
[12.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
THE BEATLES - With The Beatles
|
[10.01.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
PISSING RAZORS - Eulogy Death March
|
[09.01.2022] [hodnocení: 5/10] |
Michael DENNER (DENNER`S INFERNO) - King mi nechybí, chybí mi co jsme spolu budovali
|
[09.01.2022] |
DEEP PURPLE - Turning To Crime
|
[08.01.2022] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.01.2022] [hodnocení: 10/10] |
THE LURKING FEAR - Death, Madness, Horror, Decay
|
[05.01.2022] [hodnocení: 7/10] |
HUDBA PRAHA BAND - Barevný sny
|
[04.01.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
THE BEATLES - Please Please Me
|
[03.01.2022] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.01.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
FRANTIŠEK SAHULA & SYNOVÉ VÝČEPU - Blues pro český punk
|
[31.12.2021] |
PF 2022 aneb pokračujme v tradicích... ..více |
[31.12.2021] |
NIRVANA - Unplugged In New York
|
[30.12.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[28.12.2021] [hodnocení: 5/10] |
HEAVEN AND HELL - The Devil You Know
|
[27.12.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
Tim Ripper OWENS (K.K.`S PRIEST, THE THREE TREMORS) - Judas Priest už dnes moc nesleduju
|
[26.12.2021] |
ENUFF Z`NUFF - Enuff Z`Nuff`s Hardrock Nite
|
[25.12.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[24.12.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.12.2021] [hodnocení: 9/10] |
JOHNNY THUNDERS AND THE HEARTBREAKERS - L.A.M.F.
|
[20.12.2021] [hodnocení: 9/10] |
Ron Young (LITTLE CAESAR) - Po aféře s Geffen jsme se scházeli tajně v garáži
|
[19.12.2021] |
Jiří URBAN (ARAKAIN) - Popularita za socialismu neznamenala vůbec nic
|
[18.12.2021] |
|
[16.12.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.12.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[14.12.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.12.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.12.2021] [hodnocení: 7/10] |
Ota HEREŠ (TÖRR, ALKEHOL) - Törr a Alkehol jsou naprosto odlišné kapely
|
[12.12.2021] |
Tom MORELLO - The Atlas Underground Fire
|
[11.12.2021] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[10.12.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.12.2021] [hodnocení: 10/10] |
BLACK VEIL BRIDES - The Phantom Tomorrow
|
[08.12.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[06.12.2021] [hodnocení: 7/10] |
FREAK OF NATURE - Freak Of Nature
|
[05.12.2021] [hodnocení: 9/10] |
FREAK OF NATURE - Gathering Of Freaks
|
[05.12.2021] [hodnocení: 9/10] |
Mike TRAMP (FREAK OF NATURE, WHITE LION) - Na Freak Of Nature jsem pořád hrdý!
|
[05.12.2021] |
POLYCHUCK - Budoucnost je v tvrdých kytarách a hip-hopových bicích
|
[04.12.2021] |
|
[03.12.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.12.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.11.2021] [hodnocení: 5/10] |
FOREIGNER - Inside Information
|
[29.11.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.11.2021] [hodnocení: 9/10] |
Danny REXON (CRAZY LIXX) - Nešli jsme s módou, móda dohnala nás
|
[28.11.2021] |
|
[26.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[25.11.2021] [hodnocení: 9/10] |
BIFFY CLYRO - The Myth Of The Happily Ever After
|
[23.11.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[22.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.11.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Nils GOLDSCHMIDT (VELVET CHAINS) - Spolupracovat s lidmi od Guns N`Roses byla skvělá příležitost
|
[21.11.2021] |
Albert BOUCHARD (BLUE ÖYSTER CULT) - Druhý díl Imaginos se odehrává za druhé světové války
|
[20.11.2021] |
|
[15.11.2021] [hodnocení: 10/10] |
|
[14.11.2021] [hodnocení: 8/10] |
Tommy SKEOCH, Nathan UTZ (RESIST & BITE) - Jsme vzlétající raketa a nemáme v plánu přistávat
|
[14.11.2021] |
|
[13.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
BROTHERS IN ARMS - Sunset And Clark
|
[09.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.11.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.11.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Jimmy WALDO (ALCATRAZZ) - Teď už táhneme všichni za jeden provaz
|
[07.11.2021] |
KOLINSS (DEBUSTROL) - Karel Kryl nás taxíkem rozvážel po nádražích
|
[06.11.2021] |
|
[05.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.11.2021] [hodnocení: 8/10] |
WAYWARD SONS - Even Up The Score
|
[02.11.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
Ticho před bouří aneb tajemná mantra Limp Bizkit ..více |
[02.11.2021] |
|
[01.11.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[30.10.2021] [hodnocení: 8/10] |
Marek ASHOK ŠMERDA (TITANIC, CRADLE OF FILTH) - Metal máme v DNA
|
[30.10.2021] |
LORDS OF BLACK - Alchemy Of Souls, Part II
|
[27.10.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[25.10.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[24.10.2021] [hodnocení: 9/10] |
Paul SHORTINO (ROUGH CUTT, BLUEDAHLIA, KING KOBRA) - Případ Rough Cutt je v rukách právníků
|
[24.10.2021] |
|
[22.10.2021] [hodnocení: 6/10] |
Chris HOLMES - Unbearable Influences
|
[19.10.2021] [hodnocení: 5/10] |
|
[18.10.2021] [hodnocení: 4/10] |
|
[17.10.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
David ELLEFSON (THE LUCID) - Seattleský zvuk roku 1991 jsem miloval
|
[17.10.2021] |
|
[16.10.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
K.K.`S PRIEST - Sermons Of The Sinner
|
[15.10.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[13.10.2021] [hodnocení: 8/10] |
ASKING ALEXANDRIA - See What`s On The Inside
|
[12.10.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.10.2021] [hodnocení: 6/10] |
MAD INVASION - Edge Of The World
|
[10.10.2021] [hodnocení: 7/10] |
Hal MARABEL (MAD INVASION, BAD HABIT) - Život je boj dobra se zlem
|
[10.10.2021] |
D.D. VERNI & THE CADILLAC BAND - Let`s Rattle
|
[09.10.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.10.2021] [hodnocení: 7/10] |
A PALE HORSE NAMED DEATH - Infernum In Terra
|
[06.10.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[05.10.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
THE SWEET - Cut Above The Rest
|
[04.10.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.10.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Genesis 2021 anebo hořký návrat na židli bolesti... ..více |
[02.10.2021] |
|
[01.10.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[29.09.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.09.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[27.09.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[26.09.2021] [hodnocení: 8/10] |
Kevin MARTIN (CANDLEBOX) - Nic tak velkého jako grunge už asi nepřijde
|
[26.09.2021] |
|
[25.09.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
MANIC STREET PREACHERS - The Ultra Vivid Lament
|
[24.09.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.09.2021] [hodnocení: 8/10] |
Sami YAFFA - The Innermost Journey To Your Outermost Mind
|
[22.09.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.09.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.09.2021] [hodnocení: 8/10] |
GYPSY PISTOLEROS - The Mescalito Vampires
|
[19.09.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
Gypsy Lee PISTOLERO (GYPSY PISTOLEROS) - Složit zbraně? Nasrat!
|
[19.09.2021] |
|
[18.09.2021] [hodnocení: 7/10] |
THE WILDHEARTS - 21st Century Love Songs
|
[17.09.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
KISS - Carnival Of Souls: The Final Sessions
|
[16.09.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.09.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.09.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.09.2021] [hodnocení: 7/10] |
THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA - Aeromantic II
|
[12.09.2021] [hodnocení: 9/10] |
David ANDERSSON (THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA) - Metalisti jsou hodně otevření posluchači
|
[12.09.2021] |
HOOKERS & BLOW - Hookers & Blow
|
[11.09.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
THE KILLERS - Pressure Machine
|
[10.09.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[09.09.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
QUICKSAND - Distant Populations
|
[08.09.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.09.2021] [hodnocení: 6/10] |
IRON MAIDEN - Vyplatí se strategický útok, Senjutsu...?
|
[07.09.2021] |
THE SWEET - Desolation Boulevard
|
[06.09.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[05.09.2021] [hodnocení: 8/10] |
JACK RUSSELL`S GREAT WHITE - Great Zeppelin II: A Tribute To Led Zeppelin
|
[04.09.2021] [hodnocení: 5/10] |
Miloš Dodo DOLEŽAL (VITACIT) - Starám se o svůj odkaz na scéně
|
[04.09.2021] |
|
[03.09.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.09.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.09.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[31.08.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.08.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[29.08.2021] [hodnocení: 8/10] |
Brad GILLIS (NIGHT RANGER) - Od Ozzyho jsem odešel, když Night Ranger získali smlouvu
|
[29.08.2021] |
Vrazíme do toho dolar, řekl Kurt Cobain. Kolik jich ale bude? ..více |
[28.08.2021] |
|
[27.08.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[26.08.2021] [hodnocení: 9/10] |
MŇÁGA A ŽĎORP, GRAVITY - 21. 8. 2021, Knížecí pivovar Plasy
|
[25.08.2021] |
|
[24.08.2021] [hodnocení: 6/10] |
THE SWEET - Funny How Sweet Coco Can Be
|
[23.08.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.08.2021] |
Dan HORYNA (MERLIN) - Odchod z Vitacitu jsem zvažoval už rok
|
[21.08.2021] |
|
[20.08.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.08.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.08.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
DARKTHRONE - Eternal Hails.....
|
[17.08.2021] [hodnocení: 4/10] |
|
[16.08.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Kristy MAJORS (PRETTY BOY FLOYD) - Jsme jako kultovní béčkové filmy
|
[15.08.2021] |
Jake WIDOW (NASTY RATZ) - Nemůžu na pivo, nahrávám ve Stockholmu
|
[14.08.2021] |
|
[13.08.2021] [hodnocení: 4/10] |
|
[12.08.2021] [hodnocení: 7/10] |
SOCIAL DISORDER - Love 2 Be Hated
|
[11.08.2021] [hodnocení: 7/10] |
RISE AGAINST - Nowhere Generation
|
[10.08.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[09.08.2021] [hodnocení: 8/10] |
Greg CHAISSON (ATOMIC KINGS, BADLANDS) - S Jakem E. Leem jsme stále kamarádi
|
[08.08.2021] [hodnocení: /10] |
|
[07.08.2021] [hodnocení: 7/10] |
AT THE GATES - The Nightmare Of Being
|
[06.08.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[05.08.2021] [hodnocení: 9/10] |
THE VINTAGE CARAVAN - Monuments
|
[04.08.2021] [hodnocení: 8/10] |
ZZ Top bez Hilla... Whitesnake bez Coverdalea? ..více |
[04.08.2021] |
Paul GILBERT - Werewolves Of Portland
|
[03.08.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.08.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[01.08.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Patrick MAMELI (PESTILENCE) - Každý hudebník by měl zkoumat vlastní talent
|
[01.08.2021] |
|
[31.07.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.07.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.07.2021] [hodnocení: 9/10] |
HARDLINE - Heart, Mind And Soul
|
[28.07.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.07.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.07.2021] [hodnocení: 5/10] |
Steve WHITEMAN - You`re Welcome
|
[25.07.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.07.2021] |
|
[23.07.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[22.07.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.07.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.07.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[19.07.2021] [hodnocení: 7/10] |
Gilby CLARKE - The Gospel Truth
|
[18.07.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
Ladislav KŘÍŽEK (CITRON, KREYSON) - Důležité je do každé skladby dát svoje srdce
|
[18.07.2021] |
Nová deska Iron Maiden? A co na to strašák Eddie? ..více |
[18.07.2021] |
Ladislav KŘÍŽEK (CITRON, KREYSON) - O konci Citronu jsme vůbec neuvažovali
|
[17.07.2021] |
|
[15.07.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.07.2021] [hodnocení: 8/10] |
Myles KENNEDY - The Ides Of March
|
[13.07.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.07.2021] [hodnocení: 5/10] |
MIDNITE CITY - Itch You Can`t Scratch
|
[11.07.2021] [hodnocení: 9/10] |
Rob WYLDE (MIDNITE CITY) - Streamování je jen další výraz pro krádež
|
[11.07.2021] |
|
[10.07.2021] [hodnocení: 5/10] |
EYEHATEGOD - A History Of Nomadic Behavoir
|
[09.07.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[08.07.2021] [hodnocení: 8/10] |
WALKING PAPERS - The Light Below
|
[07.07.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
PLASTIC TEARS - Anthems For Misfits
|
[06.07.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.07.2021] [hodnocení: 5/10] |
|
[04.07.2021] [hodnocení: 8/10] |
Nancy WILSON (HEART) - Seattle devadesátých let byl pro nás požehnáním
|
[04.07.2021] |
|
[03.07.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.07.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[01.07.2021] [hodnocení: 8/10] |
Dennis DeYOUNG - 26 East: Volume 2
|
[30.06.2021] [hodnocení: 9/10] |
AGENT STEEL - No Other Godz Before Me
|
[29.06.2021] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[28.06.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.06.2021] [hodnocení: 9/10] |
Karl WILLETS (MEMORIAM) - Stačí se podívat na svět kolem sebe a máš inspiraci hned
|
[27.06.2021] |
|
[26.06.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
CANNIBAL CORPSE - Violence Unimagined
|
[25.06.2021] [hodnocení: 7/10] |
František Ringo ČECH - Jiří SCHELINGER - ...nám se líbí...
|
[24.06.2021] [hodnocení: 8/10] |
THE TREATMENT - Waiting For Good Luck
|
[22.06.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.06.2021] [hodnocení: 4/10] |
Daniel LÖBLE (HELLOWEEN) - Z Ingovy hry jsem byl vždycky v úžasu
|
[20.06.2021] |
Helloween - další comeback snu. Nepřijde tvrdé probuzení? ..více |
[20.06.2021] |
LEVIATHAN PROJECT - It`s Their World
|
[19.06.2021] [hodnocení: 7/10] |
Tommy KRASH (LEVIATHAN PROJECT. BRITNY FOX) - Dřív jsem poslouchal Journey, teď to jsou Darkthrone
|
[19.06.2021] |
|
[18.06.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
František Ringo ČECH - Jiří SCHELINGER - Hrrr na ně...
|
[17.06.2021] [hodnocení: 10/10] |
|
[16.06.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[14.06.2021] [hodnocení: 5,5/10] |
Robin McAULEY - Standing On The Edge
|
[13.06.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Robin McAULEY (MSG) - Klasický rock je v L.A. silně zakořeněný
|
[13.06.2021] |
Gary MOORE - How Blue Can You Get
|
[12.06.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[11.06.2021] [hodnocení: 8/10] |
František Ringo ČECH - Jiří SCHELINGER - František Ringo Čech - Jiří Schelinger
|
[10.06.2021] [hodnocení: 7/10] |
EVANESCENCE - The Bitter Truth
|
[09.06.2021] [hodnocení: 6/10] |
OUT OF THIS WORLD - Out Of This World
|
[08.06.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.06.2021] [hodnocení: 7/10] |
IMPALED NAZARENE - Eight Headed Serpent
|
[06.06.2021] [hodnocení: 7/10] |
Mika LUTTINEN (IMPALED NAZARENE) - Církev je dnes slabá jako stará kurva
|
[06.06.2021] |
MONSTER MAGNET - A Better Dystopia
|
[05.06.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[04.06.2021] [hodnocení: 4/10] |
František Ringo ČECH - Jiří SCHELINGER - Nemám hlas jako zvon
|
[03.06.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.06.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[31.05.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[30.05.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.05.2021] |
TOMMY`S ROCKTRIP - Beat Up By Rock N`Roll
|
[28.05.2021] [hodnocení: 7/10] |
SKUPINA FRANTIŠKA RINGO ČECHA - Báječní muži
|
[27.05.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[25.05.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.05.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.05.2021] [hodnocení: 8/10] |
Tracii GUNS (L.A. GUNS, SUNBOMB) - První tři alba L.A. Guns mi zajistila dobrou hudební kariéru
|
[23.05.2021] |
Jim GILLETTE (NITRO) - Na Stripu bylo tisíce lidí každou noc
|
[22.05.2021] |
Rock N`Roll Hall Of Fame... Šaškárna pokračuje ..více |
[22.05.2021] |
|
[20.05.2021] [hodnocení: 6/10] |
GRETA VAN FLEET - The Battle At Garden`s Gate
|
[19.05.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
BLACKMORE`S NIGHT - Nature`s Light
|
[18.05.2021] [hodnocení: 5,5/10] |
URIAH HEEP - Return To Fantasy
|
[17.05.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.05.2021] [hodnocení: 8/10] |
Conny BLOOM (ELECTRIC BOYS) - Staré rozhovory jako by dělal někdo jiný
|
[16.05.2021] |
|
[13.05.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[12.05.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
THE PRETTY RECKLESS - Death By Rock And Roll
|
[11.05.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.05.2021] [hodnocení: 8/10] |
RAZORBATS - Mainline Rock N`Roll
|
[09.05.2021] [hodnocení: 8/10] |
Kjetil F. WEVLING (RAZORBATS) - Chceme obsáhnout celé spektrum rock n`rollu
|
[09.05.2021] |
|
[06.05.2021] [hodnocení: 5/10] |
|
[05.05.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[04.05.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.05.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.05.2021] [hodnocení: 8/10] |
George LYNCH (THE END MACHINE, DOKKEN...) - Jsem rád, že se jména Lynch Mob zbavím
|
[02.05.2021] |
O pistolnické bitvě, která už požrala své vlastní vojáky ..více |
[02.05.2021] |
|
[01.05.2021] [hodnocení: 7/10] |
THE OFFSPRING - Let The Bad Times Roll
|
[30.04.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[29.04.2021] [hodnocení: 8/10] |
URIAH HEEP - The Magician`s Birthday
|
[26.04.2021] [hodnocení: 9/10] |
NEJLEPŠÍ ALBA DRUHÉ DEKÁDY NOVÉHO TISÍCILETÍ PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Pepsi Stone
|
[26.04.2021] |
Trevor BOLDER - Sail The Rivers
|
[24.04.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.04.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.04.2021] [hodnocení: 10/10] |
THUNDER - All The Right Noises
|
[21.04.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[20.04.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
URIAH HEEP - Demons And Wizards
|
[19.04.2021] [hodnocení: 10/10] |
|
[18.04.2021] |
Ken HENSLEY - My Book Of Answer
|
[16.04.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.04.2021] [hodnocení: 10/10] |
THE STRADDLERZ - The Straddlerz
|
[13.04.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.04.2021] [hodnocení: 10/10] |
CHEAP TRICK - In Another World
|
[11.04.2021] [hodnocení: 10/10] |
Rick NIELSEN (CHEAP TRICK) - Budeme hrát klidně i pro jednoho fanouška
|
[11.04.2021] |
PAUL STANLEY`S SOUL STATION - Now And Then
|
[10.04.2021] [hodnocení: 8/10] |
WARRANT - Dirty Rotten Filthy Stinking Rich
|
[08.04.2021] [hodnocení: 8/10] |
TRANSATLANTIC - The Absolute Universe
|
[07.04.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
LOVE AND DEATH - Perfectly Preserved
|
[06.04.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.04.2021] [hodnocení: 8/10] |
Ricky WARWICK - When Life Was Hard And Fast
|
[04.04.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[04.04.2021] |
|
[02.04.2021] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[01.04.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[30.03.2021] [hodnocení: 8/10] |
URIAH HEEP - ...Very `Eavy ...Very `Umble
|
[29.03.2021] [hodnocení: 8/10] |
MARK KNIGHT AND THE UNSUNG HEROES - Days Of A Dreamer
|
[28.03.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.03.2021] |
SAMMY HAGAR & THE CIRCLE - Lockdown 2020
|
[27.03.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.03.2021] [hodnocení: 9/10] |
Todd La TORRE - Rejoice In The Suffering
|
[24.03.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.03.2021] [hodnocení: 6/10] |
LED ZEPPELIN - In Through The Out Door
|
[22.03.2021] [hodnocení: 7/10] |
Steve LUKATHER - I Found The Sun Again
|
[21.03.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
Steve LUKATHER (TOTO) - Kdybych chtěl být žebříčcích, udělám duet s Justinem Bieberem
|
[21.03.2021] |
|
[20.03.2021] |
Rob ZOMBIE - The Lunar Injection Kool Aid Eclipse Conspiracy
|
[19.03.2021] [hodnocení: 4/10] |
COVERDALE/PAGE - Coverdale/Page
|
[18.03.2021] [hodnocení: 7/10] |
CROSSBONES CREED - Troublemaker
|
[16.03.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.03.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
KICKIN VALENTINA - The Revenge Of Rock
|
[14.03.2021] [hodnocení: 8/10] |
Chris TAYLOR (KICKIN VALENTINA) - Náš porno název byl původně jen vtip
|
[14.03.2021] |
Alice COOPER - Detroit Stories
|
[12.03.2021] [hodnocení: 6/10] |
|
[11.03.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
JASON BIELER AND THE BARON VON BIELSKI ORCHESTRA - Songs For The Apocalypse
|
[09.03.2021] [hodnocení: 6/10] |
LED ZEPPELIN - Physical Graffitti
|
[08.03.2021] [hodnocení: 10/10] |
JOEL HOEKSTRA`S 13 - Running Games
|
[07.03.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Joel HOEKSTRA (WHITESNAKE, JOEL HOEKSTRA`S 13) - Pojďme otevřít svět, jsem připravený vyrazit ven
|
[07.03.2021] |
|
[04.03.2021] [hodnocení: 7/10] |
MICHAEL SCHENKER GROUP - Immortal
|
[02.03.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
LED ZEPPELIN - Houses Of The Holy
|
[01.03.2021] [hodnocení: 9/10] |
WHITESNAKE - Slip Of The Tongue
|
[25.02.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[24.02.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.02.2021] [hodnocení: 8/10] |
LED ZEPPELIN - Led Zeppelin IV
|
[22.02.2021] [hodnocení: 10/10] |
|
[21.02.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.02.2021] |
|
[18.02.2021] [hodnocení: 10/10] |
FOO FIGHTERS - Medicine At Midnight
|
[16.02.2021] [hodnocení: 8/10] |
LED ZEPPELIN - Led Zeppelin III
|
[15.02.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.02.2021] [hodnocení: 7/10] |
Frédéric SLAMA (AOR) - Moje alba jsou pocta městu Los Angeles, které jsem tak miloval
|
[14.02.2021] |
MR. BUNGLE - The Raging Wrath Of The Easter Bunny Demo
|
[13.02.2021] [hodnocení: 8/10] |
Mravnost nade vše aneb Manson do tepláků! ..více |
[13.02.2021] |
|
[11.02.2021] [hodnocení: 10/10] |
THE DEAD DAISIES - Holy Ground
|
[09.02.2021] [hodnocení: 8/10] |
LED ZEPPELIN - Led Zeppelin II
|
[08.02.2021] [hodnocení: 10/10] |
JOHN DIVA & THE ROCKETS OF LOVE - American Amadeus
|
[07.02.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.02.2021] |
|
[04.02.2021] [hodnocení: 6/10] |
SAINTED SINNERS - Unlocked & Reloaded
|
[02.02.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.02.2021] [hodnocení: 10/10] |
TŘI SESTRY - Sex drógy rokenról
|
[30.01.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.01.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.01.2021] [hodnocení: 8/10] |
Zábava nebo smrt aneb jak vybrat mezi Losnou a Mažňákem ..více |
[28.01.2021] |
DINOSAUR JR. - Sweep It Into Space
|
[27.01.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.01.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[24.01.2021] |
WHITESNAKE - Ready An` Willing
|
[21.01.2021] [hodnocení: 9/10] |
Redaktorská bilance roku 2020 - Pepsi Stone
|
[19.01.2021] |
HOLLYWOOD UNDEAD - New Empire, Vol. 2
|
[18.01.2021] [hodnocení: 6/10] |
Pat FONTAINE (XYZ) - Když jsme přijeli do L.A., spali jsme na plážích a v autech
|
[17.01.2021] |
Reb BEACH - A View From The Inside
|
[16.01.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.01.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.01.2021] [hodnocení: 9/10] |
BLACK STONE CHERRY - The Human Condition
|
[13.01.2021] [hodnocení: 7/10] |
UNRULY CHILD - Our Glass House
|
[12.01.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.01.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Zhema RODERO (VULCANO) - Metal je metal a ten se s ničím nemíchá!
|
[10.01.2021] |
HATEBREED - Weight Of The False Self
|
[08.01.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.01.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.01.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.01.2021] [hodnocení: 5/10] |
Jeff Scott SOTO - Wide Awake (In My Dreamland)
|
[04.01.2021] [hodnocení: 6/10] |
Jesper BINZER - Save Your Soul
|
[03.01.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
Michael MONROE (HANOI ROCKS) - Chci, aby si Hanoi Rocks zachovali svůj odkaz a sílu jména
|
[03.01.2021] |
|
[02.01.2021] [hodnocení: 3/10] |
|
[01.01.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
ORLÍK - Lesk a bída doby revoluční
|
[31.12.2020] |
FATES WARNING - Long Day Good Night
|
[30.12.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[29.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.12.2020] [hodnocení: 6/10] |
Michael MONROE (HANOI ROCKS) - Chtěli jsme, aby na naší hudbě lidé byli závislí jako na drogách
|
[27.12.2020] |
IRON MAIDEN - Nights Of The Dead, Legacy Of The Beast: Live In Mexico City
|
[25.12.2020] [hodnocení: 9/10] |
PARADISE LOST - Faith Divides Us - Death Unites Us
|
[24.12.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[23.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[22.12.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.12.2020] [hodnocení: 7/10] |
Michael MONROE (HANOI ROCKS) - Na Vánoce budu se ženou a našimi kočkami
|
[20.12.2020] |
DESPERATION BLVD - Desperation Blvd
|
[19.12.2020] [hodnocení: 5/10] |
THE TROOPS OF DOOM - The Rise Of Heresy
|
[18.12.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.12.2020] [hodnocení: 8/10] |
MIDNIGHT OIL - The Makarrata Project
|
[15.12.2020] [hodnocení: 6/10] |
PUSCIFER - Existential Reckoning
|
[14.12.2020] [hodnocení: 8/10] |
Rob CARLYLE (THE COMPULSIONS) - Měli bychom být světová kapela, máme na to!
|
[13.12.2020] [hodnocení: /10] |
|
[13.12.2020] [hodnocení: 8/10] |
EVILDEAD - United States Of Anarchy
|
[12.12.2020] [hodnocení: 7/10] |
TYLER BRYANT & THE SHAKEDOWN - Pressure
|
[11.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.12.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.12.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
ADOLESCENTS - Russian Spider Dump
|
[08.12.2020] [hodnocení: 7/10] |
ASCENSION OF THE WATCHERS - Apocrypha
|
[06.12.2020] [hodnocení: 9/10] |
WARRIOR SOUL - Cocaine And Other Good Stuff
|
[05.12.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Kory CLARKE (WARRIOR SOUL) - Z vodky se snažím udělat kokain, ale není tak dobrý
|
[05.12.2020] |
PARADISE LOST - Symbol Of Life
|
[03.12.2020] [hodnocení: 9/10] |
ŠKWOR - Tváře smutnejch hrdinů
|
[02.12.2020] [hodnocení: 5/10] |
|
[30.11.2020] [hodnocení: 7/10] |
PHIL CAMPBELL AND THE BASTARDS SONS - We`re The Bastards
|
[29.11.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.11.2020] |
LORDS OF BLACK - Alchemy Of Souls, Part I
|
[27.11.2020] [hodnocení: 6/10] |
PARADISE LOST - Believe In Nothing
|
[26.11.2020] [hodnocení: 6/10] |
Bruce SPRINGSTEEN - Letter To You
|
[24.11.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[23.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
DEATH DEALER - Conquered Lands
|
[22.11.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.11.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[16.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
AC/DC - V nepropustné mlze se zase rozsvítila australská elektrárna
|
[16.11.2020] |
..více |
[16.11.2020] |
ARMORED SAINT - Punching The Sky
|
[15.11.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[15.11.2020] |
|
[14.11.2020] [hodnocení: 10/10] |
Petr JANDA (OLYMPIC) - Co smrdělo popinou nebo bylo pomalý, muselo pryč
|
[14.11.2020] |
|
[12.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
EVERY MOTHER`S NIGHTMARE - Resurrect The Faihful
|
[11.11.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.11.2020] |
PARADISE LOST - Draconian Times
|
[05.11.2020] [hodnocení: 10/10] |
JOHANSSON & SPECKMANN - The Germs Of Circumstance
|
[04.11.2020] [hodnocení: 7/10] |
DEVILDRIVER - Dealing With Demons I.
|
[03.11.2020] [hodnocení: 8/10] |
VICE SQUAD - Battle Of Britain
|
[01.11.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Beki BONDAGE (VICE SQUAD) - Politické věci jsou autentické, když bojuješ o přežití
|
[01.11.2020] |
MACHINE GUN KELLY - Tickets To My Downfall
|
[31.10.2020] [hodnocení: 4/10] |
|
[29.10.2020] [hodnocení: 10/10] |
SIX FEET UNDER - Nightmares Of The Decomposed
|
[28.10.2020] [hodnocení: 3/10] |
|
[27.10.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.10.2020] [hodnocení: 8/10] |
S.P.S. - Adios, kamarádi pankáči
|
[24.10.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.10.2020] |
|
[23.10.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.10.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.10.2020] [hodnocení: 7/10] |
BLUE ÖYSTER CULT - The Symbol Remains
|
[20.10.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[19.10.2020] [hodnocení: 8/10] |
Robb WEIR (TYGERS OF PAN TANG) - Počkejte si na nové skladby. Jsme lepší a lepší!
|
[18.10.2020] |
|
[17.10.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[16.10.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[15.10.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.10.2020] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[12.10.2020] [hodnocení: 7/10] |
LEDFOOT & RONNI LE TEKRØ - A Death Divine
|
[11.10.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Ronni Le TEKRØ (TNT) - Pokud bude další album TNT, bude melodické a tradiční
|
[11.10.2020] |
|
[10.10.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
BROTHER FIRETRIBE - Feel The Burn
|
[09.10.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.10.2020] [hodnocení: 5/10] |
|
[07.10.2020] [hodnocení: 6/10] |
Kytarový vulkán Eddieho Van Halena navždy utichl... ..více |
[07.10.2020] |
SEETHER - Si Vis Pacem Parea Bellum
|
[06.10.2020] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[05.10.2020] [hodnocení: 8/10] |
Brian TATLER (DIAMOND HEAD) - Netušil jsem, že se heavy metal stane tak obrovským
|
[04.10.2020] |
|
[03.10.2020] [hodnocení: 7/10] |
THE KILLERS - Imploding The Mirage
|
[02.10.2020] [hodnocení: 7/10] |
KING DIAMOND - Give Me Your Soul... Please
|
[01.10.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.09.2020] [hodnocení: 8/10] |
PSYCHOSEXUAL - Torch The Faith
|
[29.09.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.09.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
STRYPER - Even The Devil Believes
|
[27.09.2020] [hodnocení: 8/10] |
Michael SWEET (STRYPER) - Mnoho rodičů souhlasilo se Stryper a neschvalovali Mötley Crüe
|
[27.09.2020] |
|
[26.09.2020] [hodnocení: 5/10] |
|
[25.09.2020] [hodnocení: 7/10] |
KING DIAMOND - The Puppet Master
|
[24.09.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.09.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.09.2020] [hodnocení: 5/10] |
John PETRUCCI - Terminal Velocity
|
[21.09.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.09.2020] [hodnocení: 3/10] |
Bill LEVERTY - Divided We Fall
|
[18.09.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
KING DIAMOND - Abigail II: The Revenge
|
[17.09.2020] [hodnocení: 7/10] |
James Dean BRADFIELD - Even In Exile
|
[16.09.2020] [hodnocení: 6/10] |
Starý vlk na královskou cestu znovu nevyběhne ..více |
[16.09.2020] |
JEFFERSON STARSHIP - Mother Of The Sun
|
[15.09.2020] [hodnocení: 8/10] |
BIFFY CLYRO - A Celebration Of Endings
|
[14.09.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
LIONHEART - The Reality Of Miracles
|
[13.09.2020] [hodnocení: 8/10] |
Dennis STRATTON (LIONHEART, IRON MAIDEN) - Rod Smallwood nechtěl abych poslouchal George Bensona
|
[13.09.2020] |
|
[12.09.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[11.09.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.09.2020] [hodnocení: 9/10] |
DUKES OF THE ORIENT - Freakshow
|
[09.09.2020] [hodnocení: 5/10] |
Janet GARDNER & Justin JAMES - Synergy
|
[08.09.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[07.09.2020] [hodnocení: 5/10] |
VICIOUS RUMORS - Celebration Decay
|
[06.09.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Geoff THORPE (VICIOUS RUMORS) - Špatný koncert je ten, který neuděláš
|
[06.09.2020] |
|
[05.09.2020] [hodnocení: 5/10] |
NIGHT IN GALES - Dawnlight Garden
|
[04.09.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.09.2020] [hodnocení: 7/10] |
MICHAEL GRANT & THE ASSASSINS - Always The Villain
|
[01.09.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[31.08.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
SHADOW & THE THRILL - Sugarbowl
|
[30.08.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[30.08.2020] |
|
[29.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
ALI MAAS & MICKY MOODY - Who`s Directing Your Movie?
|
[28.08.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[27.08.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.08.2020] [hodnocení: 3/10] |
THE PRETENDERS - Hate For Sale
|
[24.08.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
Toby JEPSON (WAYWARD SONS, LITTLE ANGELS) - Mám radši alternativní hudbu než blues
|
[22.08.2020] |
|
[21.08.2020] [hodnocení: 7/10] |
KING DIAMOND - The Spider`s Lullabye
|
[20.08.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.08.2020] [hodnocení: 4/10] |
THE REAL McKENZIES - Beer And Loathing
|
[18.08.2020] [hodnocení: 6/10] |
MUSHROOMHEAD - A Wonderful Life
|
[17.08.2020] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[16.08.2020] [hodnocení: 7/10] |
John CONNOR (DOG EAT DOG) - Máme víc energie než leckterá mladší kapela
|
[15.08.2020] |
|
[14.08.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Ani život po životě není u Deep Purple marný... ..více |
[14.08.2020] |
|
[13.08.2020] [hodnocení: 9/10] |
ENUFF Z`NUFF - Brainwashed Generation
|
[12.08.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[11.08.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.08.2020] [hodnocení: 7/10] |
Nige ROCKETT (ONSLAUGHT) - Novinka je nasraná deska pro nasrané lidi
|
[09.08.2020] |
Michael Angelo BATIO - More Machine Than Man
|
[08.08.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
THE STROKES - The New Abnormal
|
[07.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.08.2020] [hodnocení: 10/10] |
STATIC-X - Project: Regeneration Volume 1
|
[05.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
ME AND THAT MAN - New Man, New Songs, Same Shit, Vol. 1
|
[04.08.2020] [hodnocení: 9/10] |
O americké realitě očima Jona Bon Joviho... ..více |
[04.08.2020] |
|
[03.08.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
SNAKE OIL & HARMONY - Hurricane Riders
|
[02.08.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
John GALLAGHER (RAVEN) - Dobrá hudba nemá datum expirace
|
[02.08.2020] |
ATKINS/MAY PROJECT - The Final Cut
|
[01.08.2020] [hodnocení: 4,5/10] |
SORCERER - Lamenting Of The Innocent
|
[31.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.07.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
RON KEEL BAND - South X South Dakota
|
[29.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.07.2020] |
|
[25.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[24.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.07.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[22.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
SOUL ASYLUM - Hurry Up And Wait
|
[20.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
Dennis DeYOUNG - 26 East: Volume 1
|
[19.07.2020] [hodnocení: 9/10] |
Kristian HAVARD (XENTRIX) - Už máme hotové nové album a vyrazíme na cesty
|
[19.07.2020] |
JACK RUSSELL`S GREAT WHITE - Once Biten Acoustic Bytes
|
[18.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.07.2020] [hodnocení: 5/10] |
|
[16.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
ASKING ALEXANDRIA - Like A House On Fire
|
[15.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.07.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[13.07.2020] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[12.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
Andy BOULTON (TOKYO BLADE) - S metalem nemůžeš přestat, ani kdybys chtěl
|
[12.07.2020] |
|
[10.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Mark LANEGAN - Straight Songs Of Sorrow
|
[08.07.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[07.07.2020] [hodnocení: 7/10] |
Kelly NICKELS (L.A. GUNS) - Naše deska bude znít jako praví L.A. Guns
|
[04.07.2020] |
MEKONG DELTA - Tales Of A Future Past
|
[03.07.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.07.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[01.07.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[28.06.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[27.06.2020] [hodnocení: 9/10] |
Adrian VANDENBERG (VANDENBERG, WHITESNAKE) - Je to něco skvělého hrát v největší arénách světa
|
[27.06.2020] |
MERCYFUL FATE - Into The Unknown
|
[25.06.2020] [hodnocení: 6/10] |
TYLA J. PALLAS - Isolation Crossing
|
[24.06.2020] [hodnocení: 7/10] |
KANSAS - The Absence Of Presence
|
[23.06.2020] [hodnocení: 7/10] |
BULLETS AND OCTANE - Riot Riot Rock N`Roll
|
[22.06.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Rune Blasphemer ERIKSEN (VLTIMAS, MAYHEM, AURA NOIR) - Skoky mezi žánry mi nedělají problém
|
[20.06.2020] |
ZVLÁŠŇÝ ŠKOLA - 13. 6. 2020, Trnová u Plzně
|
[19.06.2020] |
|
[18.06.2020] [hodnocení: 8/10] |
THE BLACK DAHLIA MURDER - Verminous
|
[16.06.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[15.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Mike TRAMP - Second Time Around
|
[14.06.2020] [hodnocení: 8/10] |
Mike TRAMP (WHITE LION, FREAK OF NATURE) - Každé album je jako moje kniha
|
[14.06.2020] |
|
[13.06.2020] [hodnocení: 7/10] |
Ovládnou praktiky čínské tržnice hudební průmysl? ..více |
[13.06.2020] |
MERCYFUL FATE - In The Shadows
|
[11.06.2020] [hodnocení: 10/10] |
ENTER SHIKARI - Nothing Is True & Everything Is Possible
|
[10.06.2020] [hodnocení: 5/10] |
THE BOOMTOWN RATS - Citizens Of Boomtown
|
[09.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.06.2020] [hodnocení: 7/10] |
Petr FIALA (MŇÁGA A ŽĎORP) - Lidi nám říkají legendy, ale tomu se můžu akorát zasmát
|
[07.06.2020] |
|
[06.06.2020] [hodnocení: 8/10] |
WE SELL THE DEAD - Black Sheep
|
[05.06.2020] [hodnocení: 9/10] |
MERCYFUL FATE - Don`t Break The Oath
|
[04.06.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[03.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
YURI GAGARIN - The Outskirts Of Reality
|
[31.05.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
Dave WANLESS (SVEN GALI) - Teď je pro nás budoucnost otevřená
|
[30.05.2020] |
|
[29.05.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.05.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[27.05.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.05.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.05.2020] [hodnocení: 5/10] |
JOHN DOLMAYAN AND THESE GREY MEN - These Grey Men
|
[23.05.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Vilém ČOK (PRAŽSKÝ VÝBĚR, VILÉM ČOK & BYPASS) - Ten, kdo ke své vlasti necítí nic, je sám nic
|
[23.05.2020] |
NINE INCH NAILS - Ghosts V: Together/Ghosts VI: Locusts
|
[20.05.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.05.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.05.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Ville VALO - Gothica Fennica, Vol. 1
|
[16.05.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Zdeněk ČERNÝ (TITANIC) - Kluci se vyblbnou v Cradle Of Filth a v Titánech budou klidnější
|
[16.05.2020] |
|
[15.05.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.05.2020] [hodnocení: 8/10] |
THE WILD! - Still Believe In Rock And Roll
|
[12.05.2020] [hodnocení: 6/10] |
HUEY LEWIS AND THE NEWS - Weather
|
[11.05.2020] [hodnocení: 7/10] |
Michal PIXA (VISACÍ ZÁMEK) - Čas letí jak splašená punková kráva
|
[10.05.2020] |
1980... Rok, kdy se kalila ta nejčistší ocel ..více |
[10.05.2020] |
|
[09.05.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.05.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.05.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[04.05.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
WILDSIDE - Formerly Known As Young Gunns
|
[03.05.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.05.2020] [hodnocení: /10] |
|
[01.05.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.04.2020] [hodnocení: 10/10] |
SHAFT OF STEEL - Steel Heartbeat
|
[28.04.2020] [hodnocení: 4/10] |
|
[26.04.2020] [hodnocení: 6/10] |
Bořek ŘEHOŘ (E!E) - Na naše koncerty chodí už tři generace
|
[26.04.2020] |
Conny BLOOM (ELECTRIC BOYS, HANOI ROCKS) - Rozhodně nejsme hair metal!
|
[25.04.2020] |
Conny BLOOM - Game! Set! Bloom!
|
[25.04.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
VAN HALEN - For Unlawful Carnal Knowledge
|
[23.04.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.04.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[20.04.2020] [hodnocení: 7/10] |
Rob WYLDE (TIGERTAILZ, MIDNITE CITY) - Baví mě cestování s množstvím muziky
|
[19.04.2020] |
|
[18.04.2020] [hodnocení: 3/10] |
|
[17.04.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Hudební léto mizí v nedohlednu ..více |
[17.04.2020] |
|
[16.04.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Ian PARRY - In Flagrante Delicto
|
[14.04.2020] [hodnocení: 6/10] |
THEORY OF A DEADMAN - Say Nothing
|
[13.04.2020] [hodnocení: 2/10] |
HAREM SCAREM - Change The World
|
[12.04.2020] [hodnocení: 9/10] |
Vlasta HENYCH (HENYCH 666) - Nemám křišťálovou kouli, žiju teď a tady
|
[12.04.2020] |
THE AMITY AFFLICTION - Everyone Loves You... Once You Leave Them
|
[11.04.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
HOLLYWOOD UNDEAD - New Empire, Vol. 1
|
[10.04.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.04.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
WAITING FOR MONDAY - Waiting For Monday
|
[08.04.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.04.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[06.04.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.04.2020] [hodnocení: 7/10] |
Jake WIDOW (NASTY RATZ) - Propijeme a projíme tak tři cesťáky dohromady
|
[05.04.2020] |
Reznor dal dvojalbum, Coverdale Coronavirus Blues ..více |
[04.04.2020] |
SUPERSUCKERS - Play That Rock N`Roll
|
[04.04.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.04.2020] [hodnocení: 10/10] |
PSYCHOTIC WALTZ - The God-Shaped Void
|
[01.04.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[31.03.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[30.03.2020] [hodnocení: 8/10] |
Clint LOWERY - God Bless The Renegades
|
[29.03.2020] [hodnocení: 5/10] |
Petr JANDA (OLYMPIC) - Až pomine koronavirus, jdeme do nové desky
|
[29.03.2020] |
Petr JANDA (OLYMPIC) - Vzrušuje mě představa, že do kaluže zase skočím
|
[28.03.2020] |
|
[27.03.2020] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[26.03.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[25.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.03.2020] [hodnocení: 7/10] |
AUTUMN`S CHILD - Autumn`s Child
|
[23.03.2020] [hodnocení: 7/10] |
Daniel HAFSTEIN (HLAHOL) - Trénujeme, děláme nový pecky, snažíme se být v pohybu
|
[22.03.2020] |
|
[21.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.03.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[19.03.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.03.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[17.03.2020] [hodnocení: /10] |
|
[15.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Biff BYFORD - School Of Hard Knocks
|
[13.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
VAN HALEN - Women And Children First
|
[12.03.2020] [hodnocení: 8/10] |
Nemusí vás zajímat koronavirus, ale koncerty se ruší... ..více |
[12.03.2020] |
PYOGENESIS - A Silent Soul Screams Loud
|
[11.03.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
Kirk WINDSTEIN - Dream In Motion
|
[10.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA - Aeromantic
|
[09.03.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[08.03.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.03.2020] [hodnocení: 5/10] |
|
[06.03.2020] [hodnocení: 6/10] |
|
[05.03.2020] [hodnocení: 8/10] |
DAVEY SUICIDE - Rock Ain`t Dead
|
[04.03.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.03.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.03.2020] [hodnocení: 8/10] |
...AND YOU WILL KNOW US BY THE TRAIL OF DEAD - X: The Godless Void And Other Stories
|
[01.03.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.02.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.02.2020] [hodnocení: 10/10] |
|
[24.02.2020] [hodnocení: 8/10] |
Ozzy OSBOURNE - Opsaný kruh až k Ozzmosis
|
[24.02.2020] |
|
[23.02.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
JORN - Heavy Rock Radio II - Executing The Classics
|
[22.02.2020] [hodnocení: 5/10] |
|
[21.02.2020] [hodnocení: 5/10] |
Umřít jako obyčejný člověk? Nikdy! ..více |
[21.02.2020] |
|
[19.02.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
MARK LANEGAN BAND - Somebody`s Knocking
|
[17.02.2020] [hodnocení: 7/10] |
Aleš BRICHTA (ALEŠ BRICHTA PROJECT) - Voda teče v Labi a ve Vltavě
|
[16.02.2020] |
THE MAGPIE SALUTE - High Water II
|
[14.02.2020] [hodnocení: 8/10] |
TAYLOR HAWKINS AND THE COATTAIL RIDERS - Get The Money
|
[12.02.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.02.2020] [hodnocení: 8/10] |
GREEN DAY - Father Of All Motherfuckers
|
[10.02.2020] [hodnocení: 6/10] |
MUSTASCH - Killing It For Life
|
[09.02.2020] [hodnocení: 6/10] |
Dan HORYNA (MERLIN, VITACIT) - Nemám s Danem ze sedmdesátých let žádný problém
|
[09.02.2020] |
|
[08.02.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.02.2020] [hodnocení: 8/10] |
DIE KRUPPS - Vision 2020 Vision
|
[04.02.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
DOGS D`AMOUR - Jack O`Byte Bluesy
|
[03.02.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
Ivan Král, ta šedá eminence Patti Smith, už jamuje s Joeyem Ramonem ..více |
[03.02.2020] |
Ondřej `Morbivod` KLÁŠTERKA - Umbrtka je náš bůh, který si zaslouží nejvyšší úctu
|
[02.02.2020] |
WAYWARD SONS - The Truth Ain`t What It Used To Be
|
[02.02.2020] [hodnocení: 8/10] |
STABBING WESTWARD - Dead & Gone
|
[01.02.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.01.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.01.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.01.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
Jiří `Big Boss` VALTER - Národ Kärgeräs ještě neřekl poslední slovo
|
[26.01.2020] |
|
[24.01.2020] [hodnocení: 8/10] |
Dokáže australská elektrárna vydolovat poslední zbytky energie? ..více |
[23.01.2020] |